IV. ÚS 2208/26

Odůvodnění

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Dne 21. 4. 2026 začalo trestní stíhání stěžovatele pro skutek kvalifikovaný jako přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c), písm. d) trestního zákoníku a zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c), písm. f) trestního zákoníku ve formě spolupachatelství. Dva dny na to (23. 4. 2026) se u Okresního soudu Plzeň-jih konalo vazební zasedání, na jehož konci okresní soud vyhlásil napadené usnesení, kterým vzal stěžovatele do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. b), c) trestního řádu. Okresní soud dospěl k závěru, že (pro účely rozhodnutí o vazbě) k trestné činnosti došlo, a že ji spáchal stěžovatel. Stěžovatel měl spolu se spoluobviněným pomocí vyhrožování, fyzického násilí a ohrožování krátkou střelnou zbraní působit na další osoby tak, aby v jiné trestní věci změnily výpovědi. Obvinění tyto osoby mj. vozili autem, opakovaně do nich udeřili, nutili je klečet, mířili na ně krátkou střelnou zbraní a hrozili jim prostřelením kolen a "rozstřílením" v lese, pokud věc ohlásí na policii. Okresní soud vyšel z výpovědí stěžovatele (včetně výpovědi z vazebního zasedání) a dalších zúčastněných osob (zachycených v úředních záznamech), trestního spisu v související věci a též výpisu z rejstříku trestů. Stěžovatel je ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a poslední odsouzení se týká podobné trestné činnosti, kterou spáchal se stejným spoluobviněným (zločin vydírání v jednočinném souběhu s přečinem ublížení na zdraví ve stádiu pokusu). Nastal tak tzv. koluzní a předstižný důvod vazby, protože stěžovatel může působit na svědky, je přitom stíhán za trestnou činnost, která spočívá v ovlivňování svědků a tuto trestnou činnost může opakovat, přičemž se ji už dokonce opakovaně dopustil. Koluzní vazbu nelze nahradit instituty nahrazujícími vazbu, ze zákona je to vyloučeno.

2. Ke stížnosti stěžovatele Krajský soud v Plzni napadeným usnesením zrušil usnesení okresního soudu a znovu rozhodl tak, že se stěžovatel bere do vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) trestního řádu, že se jeho písemný slib nepřijímá, vazba se nenahrazuje dohledem probačního úředníka a nenahrazuje se předběžným opatřením v podobě zákazu styku s určitými osobami a zákazem vycestování do zahraničí. Věc je v počáteční fázi a o vazbě se rozhodovalo poprvé. Usnesení okresního soudu je věcně správné a zákonné, existuje důvodné podezření ze spáchání trestné činnosti. Krajský soud usnesení okresního soudu zrušil jen proto, že mezitím odpadl důvod koluzní vazby, svědci již byli vyslechnuti. Důvod předstižné vazby však neodpadl, protože obava, že bude stěžovatel znovu opakovat trestnou činnost, pro kterou již byl odsouzen a pro kterou je stíhán, nebyla nikterak rozptýlena. Okresní soud rozhodl správně i ohledně institutů nahrazujících vazbu, protože je koluzní důvod vazby vylučoval. Avšak ani po odpadnutí koluzního důvodu tyto instituty nelze užít, jelikož peněžitá záruka nabízená nevyslechnutou svědkyní a ani žádný jiný institut nahrazující vazbu nejsou způsobilé eliminovat důvody vazby předstižné. Krajský soud nenařizoval vazební zasedání, neboť by to prodloužilo řízení v neprospěch stěžovatele.

Argumentace stěžovatele

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že vazební soudy porušily jeho ústavně zaručená práva. Opominuly totiž důkaz, výslech stěžovatelem navržené svědkyně. Svědkyně byla připravena navrhnout peněžitou záruku ve výši 500 tis. Kč a vypovědět o poměrech stěžovatele. Okresní soud na tento důkaz nereagoval, nerozhodl o něm a krajský soud tuto vadu nezhojil a nenařídil vazební zasedání. Jde o porušení práva na spravedlivý proces. O peněžité záruce ani jeden soud výrokově nerozhodl. I když krajský soud rozhodoval o institutech nahrazujících vazbu, výslech svědkyně nerealizoval a tyto vady nenapravil. Krajský soud deklarováním chyby, aniž by ji sám napravil ve vazebním zasedání, jen umocnil její neústavní účinky a věcně nerozhodl o peněžité záruce. Jde o odmítnutí spravedlnosti, vazební soudy stěžovateli v rozporu s principem rovnosti zbraní zamezily hájit svá práva. Jde o svévoli, protože svědkyně mohla na vazebním zasedáním navrhnout vyšší peněžitou záruku, vazební soudy též přezkoumatelně neodůvodnily nepřijetí peněžité záruky.

4. Byla též porušena dvouinstančnost řízení, protože krajský soud rozhodl o něčem, o čem neměl prvostupňový podklad a odepřel stěžovateli právo na obhajobu. Odůvodnění předstižné vazby neobstojí, protože vazební soudy opominuly současnou situaci stěžovatele, jeho postoj k věci (spolupráce s policií) a jen paušálně odkázaly na povahu trestné činnosti a predispozice stěžovatele. Napadená usnesení jsou kvůli porušení zásady kontradiktornosti překvapivá a nepředvídatelná, neboť krajský soud bez dokazování došel k novému závěru v neveřejném zasedání. Vazební soudy v rozporu s trestním řádem bez souhlasu stěžovatele založily rozhodnutí na procesně nepoužitelných úředních záznamech o podání vysvětlení.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný, ovšem vyjma usnesení okresního soudu, které bylo usnesením krajského soudu zrušeno (Ústavní soud není příslušný přezkoumávat rozhodnutí, která byla v řízení před obecnými soudy zrušena).

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ve zbytku je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.

7. Vazební soudy tíží argumentační břemeno, proč je vazební důvod naplněn, zda se skutek stal, zda je trestným činem a kdo jej spáchal. Protože vazební rozhodnutí výrazně zasahuje do osobní svobody, musí být tato argumentace pečlivá. Této povinnosti soudy nedostojí, pokud předloží povšechné argumenty či přehlédnou argumenty ve prospěch obviněného (srov. nález ze dne 26. 2. 2025 sp. zn. IV. ÚS 170/25, bod 20). Pokud obviněný vznese proti vazbě pádné protiargumenty, soud na ně musí, byť ne nutně obsáhle, reagovat (srov. nález ze dne 21. 3. 2025 sp. zn. I. ÚS 441/25, bod 20). Významným hlediskem, které může ovlivnit rozsah a hloubku odůvodnění vazebního rozhodnutí, je čas. Čím výrazněji trestní věc pokročí a čím déle trvá vazba, tím pádnější argumenty musí vazební soudy předložit. A naopak, pokud se trestní věc nachází na samém počátku, nelze přirozeně na odůvodnění klást přehnané požadavky (srov. opět nález IV. ÚS 170/25, bod 44).

8. V této věci je trestní věc na samotném počátku a okresní soud o vazbě rozhodoval dva dny po zahájení trestního stíhání. Požadavky na odůvodnění usnesení o vzetí stěžovatele do vazby jsou proto mírnější.

9. Vazební soudy neopominuly žádné důkazy. O neústavní opominuté důkazy půjde typicky tehdy, když o nich v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně půjde o důkazy, jimiž se soud bez adekvátního odůvodnění nezabýval (nález ze dne 10. 1. 2024 sp. zn. II. ÚS 1318/23, bod 29). Zde k ničemu podobnému nedošlo, z odůvodnění rozhodnutí je v konečném důsledku zřejmé, že okresní soud svědkyni (která měla vypovídat k peněžité záruce) nevyslechl proto, že koluzní vazební důvod vylučoval instituty nahrazující vazbu. Krajský soud na tento potenciální důkaz (poté, co koluzní důvod odpadl) reagoval tak, že peněžitá záruka není v této fázi řízení dostatečně způsobilá eliminovat důvod vazby předstižné. Toto odůvodnění neprovedení důkazu je z ústavního hlediska udržitelné (srov. body 10 až 13 a 16 až 19 usnesení krajského soudu a bod 16 usnesení okresního soudu).

10. Vazební soudy srozumitelně vysvětlily, že pro účely rozhodnutí o vazbě (a za plného respektování presumpce neviny) bylo dostatečně prokázáno, že se trestná činnost stala, a že ji spáchal stěžovatel, nic neústavního není ani na dané právní kvalifikaci. Důvodné podezření je dáno celou řadou důkazů (viz bod 1 shora). Po zohlednění předchozí trestné činnosti stěžovatele existuje důvodná obava, že stěžovatel bude ve své činnosti pokračovat. Vazební soudy v kontextu celé věci též dostatečně posoudily poměry stěžovatele (včetně jeho spolupráce s policií) a v tomto směru žádný důkaz neopominuly, neboť nevyslechnutá svědkyně se měla vyjadřovat jen k peněžité záruce (srov. body 13 až 15 usnesení krajského soudu, body 2 až 14 usnesení okresního soudu a též s. 4 protokolu z vazebního zasedání).

11. Usnesení krajského soudu nemůže být v ničem překvapivé, protože překvapivost nastává typicky tehdy, když soud hodnotí tutéž věc jinak než soud předchozí instance, případně nelze vzhledem k procesnímu průběhu věci předvídat daný výsledek (srov. nález ze dne 29. 11. 2023 sp. zn. I. ÚS 1942/23, bod 14). Zde k žádnému takovému překvapivému zvratu nedošlo, neboť z hlediska důvodu vazby předstižné hodnotil krajský soud věc totožně jako soud okresní (srov. body 10 až 16 usnesení krajského soudu a body 12 až 14 usnesení okresního soudu). Na tom, že se krajský soud ztotožnil s názorem soudu okresního, že stěžovatel bude opakovat nebezpečnou trestnou činnost, která může ohrozit svědky na životě a zdraví, nemohlo být vzhledem k průběhu stížnostního řízení nic překvapivého.

12. Vazební soudy se rovněž nedopustily neústavního pochybení, neobsahovaly-li výroky napadených usnesení formální rozhodnutí o návrzích na peněžitou záruku či o jiných institutech nahrazujících vazbu. Obecně je pravda, že by usnesení tyto výroky měla obsahovat, v této věci se ale i tak vazební soudy s těmito návrhy dostatečně vypořádaly, byť o některých z nich formálně ve výroku nerozhodly. V souladu s ústavními požadavky totiž vysvětlily, že intenzita vazebních důvodů je kvůli charakteru trestné činnosti tak silná, že užití institutů nahrazujících vazbu (či jejich kombinace) nemůže nahradit vazbu, a to včetně peněžité záruky (body 15 až 19 usnesení krajského soudu a bod 16 usnesení okresního soudu).

13. Vazební soudy proto neporušily ani dvouinstančnost či kontradiktornost řízení. Byť formálně chybí některé výroky o institutech nahrazujících vazbu, je zřejmé, že se touto otázkou oba vazební soudy zabývaly a srozumitelně vysvětlily, proč žádný z nich, a to samostatně ani ve vzájemné kombinaci, nemůže nahradit vazbu (body 15 až 19 usnesení krajského soudu a body 15 až 16 usnesení okresního soudu). Stejně tak nebyla porušena kontradiktornost, neboť stěžovatel měl možnost se ke všemu vyjádřit a opakovaně tak činil, a to jak před okresním soudem, tak i před soudem krajským. Povinností stížnostního soudu obecně (tj. bez dalšího) není konat ve vazební věci veřejné zasedání, stěžovateli ale i tak musí být dán prostor uplatnit své námitky a hájit se. Tento prostor stěžovateli nepochybně dán byl, stěžovatel podal ke krajskému soudu detailní stížnost, na jejíž argumenty krajský soud výslovně reagoval a rovněž se s nimi přesvědčivě vypořádal. Materiálně tak nesporně byla zachována jak dvouinstančnost řízení, tak i kontradiktornost.

14. Co se týče procesního užití úředních záznamů o podání vysvětlení, tyto záznamy v počáteční fázi řízení samozřejmě procesně použitelné být mohou, neboť bez jejich užití by bylo odůvodnění vzetí do vazby v podstatě nemožné (srov. usnesení ze dne 25. 2. 2026 sp. zn. IV. ÚS 398/26, bod 13; a nález ze dne 29. 8. 2017 sp. zn. III. ÚS 1811/17, bod 41). V tomto směru lze odkázat na přiléhavé úvahy krajského soudu, který srozumitelně vysvětlil, že z § 73g odst. 3 trestního řádu vyplývá, že se na dokazování ve vazebním zasedání užijí ustanovení o dokazování v hlavním líčení (včetně § 211 odst. 1 až 6 trestního řádu) pouze přiměřeně. Přiměřené užití vyplývá z účelu institutu vazby a v posuzované věci je procesní použitelnost daných úředních záznamů i bez souhlasu stěžovatele ústavně přijatelná, a to vzhledem k tomu, že věc je teprve na svém počátku (srov. bod 10 usnesení krajského soudu).

15. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost dílem jako návrh, k jehož projednání není příslušný, dílem jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 1 písm. d) a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2026

Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu