Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti 4D CONSTRUCT s.r.o., sídlem [adresa] Praha 8 - Bohnice, zastoupené Mgr. Janem Vančurou, advokátem, sídlem [adresa] Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2026 č. j. 33 Cdo 1356/2026-958, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. února 2026 č. j. 21 Co 40/2026-903, usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 2. prosince 2025 č. j. 10 C 15/2018-887 a usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 18. srpna 2025 č. j. 10 C 15/2018-868, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-východ, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti STAVOKOMPLET spol. s r.o., sídlem [adresa] jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka je žalobkyní v civilním řízení, vedlejší účastnice je žalovanou. Okresní soud Praha-východ rozhodl rozsudkem, proti kterému stěžovatelka podala dne 11. 6. 2024 blanketní a dne 24. 6. 2024 odůvodněné odvolání. V mezičase okresní soud vyzval stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku, načež stěžovatelka požádala o osvobození od soudního poplatku, čemuž civilní soudy nevyhověly. Okresní soud poté dne 4. 7. 2025 opět vyzval stěžovatelku k úhradě soudního poplatku za odvolání, a to ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení tohoto usnesení. Usnesení bylo stěžovatelce doručeno dne 21. 7. 2025 a lhůta k úhradě soudního poplatku uplynula dne 5. 8. 2025. Stěžovatelka v poslední den lhůty předložila soudu potvrzení o provedené platbě soudního poplatku, ze kterého plyne, že odpis platby byl proveden v poslední den lhůty a zároveň požádala okresní soud o prodloužení stanovené lhůty k úhradě soudního poplatku o tři dny, a to za účelem zaúčtování provedené platby ze strany soudu. Na tento návrh zareagoval okresní soud napadeným usnesením ze dne 18. 8. 2025 tak, že návrh stěžovatelky zamítl (výrok I), zastavil odvolací řízení zahájené odvoláním stěžovatelky (výrok II) a určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Ze záznamu o složení soudního poplatku plyne, že soudní poplatek ve výši 76 533 Kč byl od stěžovatelky na účet soudu připsán až dne 6. 8. 2025. To znamená, že soudní poplatek stěžovatelka nezaplatila včas, neboť soudní poplatek musí být při platbě převodem připsán na účet soudu v poslední den lhůty. Okresní soud proto řízení zastavil. Zároveň nevyhověl žádosti stěžovatelky o prodloužení lhůty, protože čas zpracování platby jde k tíži stěžovatelky, což odpovídá i tomu, že povinnost k úhradě soudního poplatku vzniká a poplatek je splatný již podáním odvolání, lhůta určená soudem je lhůtou dodatečnou. Ze spisu nevyplývá, proč by se měla lhůta prodlužovat.
2. K námitkám stěžovatelky okresní soud napadeným usnesením ze dne 2. 12. 2025 potvrdil výrok I svého usnesení ze dne 18. 8. 2025, neboť se ztotožnil s jeho odůvodněním. Krajský soud v Praze poté k odvolání stěžovatelky svým napadeným usnesením potvrdil výroky II a III usnesení okresního soudu ze dne 18. 8. 2025. Stěžovatelce vznikla poplatková povinnost již dne 11. 6. 2024, neboť v tento den bylo soudu doručeno odvolání proti rozsudku. Jelikož spolu s odvoláním poplatkovou povinnost nesplnila, vyzval ji okresní soud k zaplacení soudního poplatku usnesením ze dne 10. 7. 2024 a opětovně usnesením ze dne 4. 7. 2025, a to v dodatečné lhůtě patnácti dnů ode dne jeho doručení. Toto usnesení bylo stěžovatelce doručeno dne 21. 7. 2025 a posledním dnem lhůty bylo úterý 5. 8. 2025. Soudní poplatek tak nebyl zaplacen ve lhůtě, neboť byl připsán na účet soudu až ve středu 6. 8. 2025 a podle zákona je rozhodný až den připsání soudního poplatku na účet soudu.
3. Proti usnesení krajského soudu podala stěžovatelka dovolání, které Nejvyšší soud svým napadeným usnesením odmítl. Závěr krajského soudu je v souladu s judikaturou a ústavní konformitou právní úpravy se zabýval i Ústavní soud, který shledal stanovený postup sice přísným, avšak ústavně konformním. Neexistují důvody pro odchýlení se od těchto závěrů a další námitky stěžovatelky vztahující se k prodloužení lhůty na posouzení nemají žádný vliv.
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti argumentuje, že se v důsledku dluhu vedlejší účastnice nacházela v tíživé finanční situaci a hledala peníze na zaplacení soudního poplatku. Tyto prostředky se jí podařilo získat v poslední den lhůty v odpoledních hodinách, kdy již platba v hotovosti nebyla možná. Proto provedla bezhotovostní převod. Platbu uskutečnila, ale protože bankovní účet soudu vedený u České národní banky v té době nepodporoval systém okamžitých plateb, připsala se finanční částka na účet soudu až následující den. Stěžovatelka o tom okresní soud informovala a výhradně za účelem technického zaúčtování platby žádala o prodloužení lhůty, ten však i přesto zastavil řízení. To je neústavní, civilní soudy vůbec nezohlednily specifika a mimořádné okolnosti věci. Soudy uzavřely možnost stěžovatelky se bránit, neboť zastavením odvolacího řízení její věc skončila. Zvolily přepjatě formalistický výklad a nezohlednily, že stěžovatelka udělala vše, co bylo v jejích silách a včas poplatek zaplatila. K chybě při připsání na účet došlo na straně orgánů veřejné moci, což nelze klást k její tíži. Interpretace procesních ustanovení zvolená civilními soudy nesleduje žádný legitimní cíl a je projeven svévole. Soudy určily příliš krátkou lhůtu, a ještě ji o den zkrátily.
5. Ústavní stížnost je nepřípustná v části, která směřuje proti výroku I usnesení okresního soudu ze dne 18. 8. 2025 a usnesení okresního soudu ze dne 2. 12. 2025. Případný zásah do ústavně zaručených práv lze spojovat až se zastavením řízení z důvodu marného uplynutí lhůty, nikoli již s neprodloužením takové lhůty (srov. stanovisko ze dne 23. 4. 2013 sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13, bod 6 a usnesení ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. III. ÚS 147/20, bod 9). Ve zbytku je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.
6. Podmínkou možnosti domáhat se práva u nezávislého a nestranného soudu je dodržení zákonem stanoveného postupu. Zákonné požadavky nesmí představovat takové omezení přístupu k soudu, které by fakticky znemožňovalo jeho uplatnění (nález ze dne 25. 8. 2005 sp. zn. IV. ÚS 281/04). Zaplacení příslušného poplatku je též součástí stanoveného postupu (srov. nález ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. Pl. ÚS 9/15, bod 40). Povinnost hradit soudní poplatky a dodržovat procesní lhůty je standardní podmínkou vedení soudního řízení, a je proto na poplatníkovi, aby dodržel lhůty stanovené soudem a splnil povinnost zaplatit soudní poplatek řádně a včas. Poplatková povinnost zásadně vzniká již podáním návrhu soudu a jeho uhrazení teprve k výzvě soudu je sice možnost zákonem bezpochyby aprobovaná, nikoli však předpokládaná jako prvotní.
7. Co se týče včasnosti zaplacení soudního poplatku, civilní soudy srozumitelně a v souladu s ústavními požadavky vysvětlily, že poplatková povinnost vznikla již dne 11. 6. 2024, načež okresní soud stěžovatelku dvakrát vyzval, aby soudní poplatek zaplatila. Posledním dnem lhůty bylo 5. 8. 2025 a ani v tento den nebyla částka připsána na účet soudu. Soud proto neměl jinou možnost než řízení zastavit. Zaplacení soudního poplatku po marném uplynutí soudem (dodatečně) stanovené lhůty již nemohlo mít význam. Soudy odůvodnily, že tu nenastaly žádné důvody, které by mohly odůvodnit další prodloužení lhůty (srov. bod 9 usnesení Nejvyššího soudu, body 10 až 16 usnesení krajského soudu a s. 1 až 3 usnesení okresního soudu ze dne 18. 8. 2025). Na tom není nic neústavního.
8. Ústavní soud dlouhodobě tvrdí, že každý poplatník nese vlastní odpovědnost za to, že se soudní poplatek dostane do dispozice soudu řádně a včas, bez ohledu na to, jaký způsob k jeho úhradě zvolí (srov. nález ze dne 30. 3. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 9/20, body 40 až 43). Za datum úhrady soudního poplatku je při bezhotovostní platbě považován až den, kdy byl připsán na účet soudu, nikoli již den, kdy dal plátce pokyn k provedení platby. Povinnost uhradit soudní poplatek je tak splněna až okamžikem připsání peněžní částky na účet soudu. Na tom nic nemění ani skutečnost, že účet pro úhradu soudních poplatků v daný okamžik neumožňuje tzv. okamžité platby. Stěžovatelce nic nebránilo, aby svou poplatkovou povinnost řádně splnila již při podání návrhu, nebo ve stanovené dodatečné lhůtě. Není nic neústavního na závěru, že v této věci nebyly žádné mimořádné okolnosti, ostatně na získání částky 76 533 Kč měla stěžovatelka více než rok (srov. např. skutkově podobná usnesení ze dne 14. 4. 2025 sp. zn. IV. ÚS 992/25, body 11 až 15; ze dne 24. 1. 2023 sp. zn. II. ÚS 3240/22; či ze dne 7. 6. 2022 sp. zn. I. ÚS 1256/22, body 10 až 12).
9. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost dílem jako návrh nepřípustný, dílem jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 1 písm. e), odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. září 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu