Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele J. H., proti usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 26. července 2021 sp. zn. 23 EXE 397/2019 a ze dne 27. července 2021 č. j. 29 EXE 869/2017-172, za účasti Okresního soudu v Jičíně, jako účastníka řízení, a obchodní korporace Okresní stavební bytové družstvo Teplice, družstvo, sídlem [adresa] Teplice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Dne 29. 9. 2021 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, posléze doplněná předložením originálu (pozn. argumentačně zcela shodná s ústavní stížností vedenou pod sp. zn. II. ÚS 2471/21), kterou se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení Okresního soudu v Jičíně, jimiž byly zamítnuty jeho námitky proti příkazům k úhradě nákladů exekuce vedených soudním exekutorem JUDr. I. L. ze dne 11. 6. 2021 č. j. 099 EX 3335/17-275 a ze dne 11. 6. 2021 č. j. 099 EX 2040/19-112.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Návrh stěžovatele trpí zjevnými vadami; podání neobsahuje relevantní ústavněprávní argumentaci (za takovou nelze považovat tvrzení, že napadenými rozhodnutími bylo opět účelově a zákeřně porušeno stěžovatelovo právo na soudní ochranu) a stěžovatel není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se v minulosti opakovaně obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi a jsou mu tedy známy formální a obsahové požadavky kladené na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu, včetně toho, že musí být zastoupen advokátem již při jejím podání (přitom z textu návrhu lze dovodit, že stěžovatel si je vědom nutnosti povinného zastoupení).
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
6. Vzhledem k uvedeným důvodům se Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost (podobně jako ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 2440/18, sp. zn. II. ÚS 2668/18, sp. zn. IV. ÚS 3541/18, sp. zn. III. ÚS 3788/18, sp. zn. I. ÚS 1/19, sp. zn. IV. ÚS 255/19, sp. zn. III. ÚS 4014/19, sp. zn. IV. ÚS 1316/20, sp. zn. I. ÚS 2609/20, sp. zn. IV. ÚS 2806/20 a mnoha dalších) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. října 2021
Josef Fiala v. r. soudce zpravodaj