Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Sládečka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Ing. F. P., právně zastoupeného Mgr. Zdeňkem Machem, advokátem se sídlem [adresa] směřující proti příkazům k prohlídce jiných prostor a pozemků vydaných Okresním soudem v Přerově dne 1. července 2013, č.j. 2 Nt 804/2013-3, a dne 11. července 2013, č.j. 5 Nt 804/2013-3, a proti prohlídkám, následně na základě uvedených příkazů, provedeným Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie Olomouckého kraje, Územní odbor Přerov, Oddělení hospodářské kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví napadených příkazů, a dále aby Ústavní soud zakázal pokračovat Policii v porušování jeho základních práv zakotvených v čl. 12 odstavci 1 a v čl. 36 odstavci 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"); a současně aby Ústavní soud přikázal Policii ČR obnovit stav před porušením, vydáním zabavených věcí. Na základě příkazu Okresního soudu v Přerově ze dne 1. července 2013, doručeném stěžovateli dne 3. července t.r. provedl týž a následující den policejní orgán prohlídku, zdokumentovanou v protokolu o provedení jiných prostor a pozemků, č.j. KRPM-12189-354/TČ-2011-140881. Na základě příkazu Okresního soudu v Přerově ze dne 11. července 2013, doručeném stěžovateli dne 12. července t.r. provedl téhož dne policejní orgán prohlídku, zdokumentovanou v protokolu o provedení jiných prostor a pozemků, č.j. KRPM-12189-374/TČ-2011-140881. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti popsal své námitky směřující jednak proti příkazům k prohlídce, kterým vytkl, že se týkaly trestního řízení ve věci jiné osoby, přičemž podle informací stěžovatele trvalo řízení neúměrně dlouho, a to s ohledem na pasivitu orgánů činných v trestním řízení. V řízení navíc došlo, bez potřebných záznamů k prověřování další, nespecifikované trestné činnosti. Prohlídky byly provedeny i v prostorách nemajících s prověřovanou trestnou činností žádnou vazbu. Druhý příkaz je založen na výsledcích první prohlídky a soud při jeho vydání převzal, bez dalšího, do svého odůvodnění návrh státního zástupce. V rámci prohlídek pak orgány činné v trestním řízení hledaly "něco, co se hodí". Prohlídkám přitom nepředcházel výslech dle § 84 trestního řádu, ale jen jakési "vytěžení" osoby. Z protokolů není patrné, co bylo toliko prohlédnuto a co bylo zajištěno jako věc důležitá pro trestní řízení. Dotčené věci jsou popsány nedokonale a ledabyle. Při neexistenci legitimního důvodu k provedení prohlídek neexistuje ani legitimní důvod k zajištění věcí. V tom stěžovatel shledal zásah do svých zaručených práv.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených příkazů i s protokoly o provedených prohlídkách ze dne 3., 4. a 12. července 2013 dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů. Ústavní soud především konstatuje, že shora popsané příkazy k prohlídkám, jakož i provedení prohlídek, bylo napadeno i dalšími právnickými osobami, s nimiž je stěžovatel personálně propojen, ať jako předseda představenstva či jako předseda dozorčí rady. Jednotlivá řízení jsou vedena pod sp. zn. IV. ÚS 2647/13; sp. zn. III. ÚS 2667/13; sp. zn. IV. ÚS 2736/13. Další věc, vedená pod sp. zn. IV. ÚS 2530/13, byla ukončena usnesením, jímž byla ústavní stížnost dne 21. listopadu 2013 odmítnuta jako zjevně neopodstatněná; uvedené řízení se týkalo příkazů k prohlídkám jiných prostor a pozemků, napadených i v právě projednávané ústavní stížnosti. Podle ustanovení §§ 82 odstavců 1 a 2, 83 odstavce 1 a 83a odstavce 1 trestního řádu nařídí soud prohlídku, je-li důvodné podezření, že v dotčených prostorách se nachází věc důležitá pro trestní řízení. Takový příkaz musí výt vydán písemně a musí být odůvodněn. Podle § 160 odstavce 4 trestního řádu je neodkladným úkonem takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Příkazy k prohlídce specifikovaných prostor uvedené zákonné požadavky splňovaly, a proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah. I v právě projednávané ústavní stížnosti shledal senát Ústavního soudu příkazy k prohlídkám jako dostatečně odůvodněné, splňující zákonem požadované náležitosti. Z odůvodnění je patrné, proč byly nařízeny prohlídky v prostorách užívaných stěžovatelem, respektive vlastněných společnostmi, v nichž má majetkovou účast. Je odůvodněno, proč je postup považován za úkon neodkladný. Soud řádně odůvodnil, v čem shledal naplnění důvodů k nařízení prohlídky. Pokud se týká provedení prohlídek, ani zde neshledal Ústavní soud tvrzené porušení zaručených práv stěžovatele a překročení limitů, které zákon orgánům činným v trestním řízení ukládá. Prohlídka jiných prostor a pozemků byla provedena v nemovitostech ve vlastnictví právnické osoby. Na místě byl v té době stěžovatelem zmocněný spolupracovník stěžovatele. Tomu byly předány příkazy k prohlídkám a tento i poskytl orgánům činným v trestním řízení součinnost i výpověď v rozsahu svého zmocnění. Pokud podle stěžovatele nedošlo k výslechu toho, u koho má být úkon vykonán (§ 84 trestního řádu), je zjevné, že taková osoba přítomna nebyla, nadto prohlídka byla vykonána v prostorách právnické osoby. Formálně se tedy skutečně nemohlo jednat o výslech dotčené osoby. Poznatky získané "vytěžením" přítomné osoby však byly řádně zaznamenány do protokolů o provedení prohlídek a následné provedení prohlídek bylo založeno na jejich výsledku. Zákonné záruky, plynoucí z čl. 12 Listiny byly v daném případě dodrženy. Přestože standard ochrany pracoviště (sídla společnosti) je odlišný od ochrany místa bydliště, byl tento dostatečně zachován. Ústavní soud neshledává v postupu orgánů činných v trestním řízení pochybení, která stěžovatel v ústavní stížnosti namítal. Stěžovatel neuvedl žádnou okolnost, která by svědčila o tom, že postupem obecných soudů v jeho věci došlo k naříkaným zásahům do jeho základních práv. Proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah. Podle ustanovení § 43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. prosince 2013 Michaela Židlická v.r. předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu