UsneseníProcesní↪ 4× citováno

Spisová značka

IV. ÚS 3094/15

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 2016-03-01Zpravodaj: Jirsa JaromírTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2016:4.US.3094.15.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - VS PrahaNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 2015-10-19Senát: Josefa Fialy (předseda), Jana Filipa

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Usnesení ze dne 1. 3. 2016

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. června 2015 č. j. 2 Ko 31/2015-112, 2 Ko 32/2015, 2 Ko 33/2015, takto:

Výrok

Soudci Jaromír Jirsa a V. S. nejsou vyloučeni z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 3904/15.

Odůvodnění

I. Ve věci sp. zn. IV. ÚS 3094/15 vznesl stěžovatel J. K. podáním, které bylo doručeno Ústavnímu soudu dne 23. 12. 2015, námitku podjatosti čtvrtého senátu ve složení JUDr. Jaromír Jirsa, JUDr. T. L. a JUDr. V. S.. Uvedl, že JUDr. Jirsa, jakožto místopředseda Městského soudu v Praze, rozhodoval v předmětném konkursním řízení, že "objednal" v souvislosti s tímto řízením stěžovatelovo odsouzení za údajný trestný čin pohrdání soudem a že manipuloval s veřejnými listinami týkajícími se tohoto řízení. Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 8. 1. 2016 doplnil námitku o tvrzení, že JUDr. Jirsa odmítnutím ústavní stížnosti ve věci sp. zn. IV. ÚS 3093/15 projevil zjevně nepřátelský poměr vůči němu. V závěru tohoto podání vyjádřil nesouhlas s tím, aby bylo o této námitce podjatosti rozhodnuto bez jednání. II. Ke vzneseným námitkám se soudce JUDr. Jaromír Jirsa vyjádřil písemně dne 4. 1. 2016 a své vyjádření doplnil dne 23. 2. 2016. Prohlásil, že stěžovatele zná jen jako bývalý místopředseda Městského soudu v Praze, který vyřizoval jeho četné stížnosti a řešil jeho nestandardní chování u téhož soudu. V doplnění pak uvedl, že "Ve věcech, v nichž vystupoval nějakým způsobem stěžovatel, jsem nikdy nerozhodoval jako zákonný soudce. Vzhledem k tomu, že stěžovatel je již řadu let účastníkem konkursního řízení a já jsem měl jako místopředseda Městského soudu v Praze - pracoviště Slezská na starosti konkursní a insolvenční úsek, přišel jsem se stěžovatelem několikrát do osobního styku; ve více případech do styku písemného. Jednak proto, že se stěžovatel choval v budově soudu opakovaně problematicky, konfliktně a bylo třeba zajistit pořádek, dále proto, že pan K. podával četné stížnosti podle zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, na chování soudců, zaměstnanců soudu či na "průběh" konkursního řízení. Bylo mojí povinností na stížnosti zákonem stanoveným způsobem odpovídat, což jsem také pravidelně činil a ve správě soudu je veden velmi objemný stížnostní spis. Pana K. znám tedy výlučně z pozice místopředsedy - při výkonu státní správy soudnictví."

Soudce JUDr. V. S. prohlásil, že stěžovatele nezná, nikdy ho neviděl a že k dané věci nemá žádný vztah. Připomenul, že stěžovatel ani žádné konkrétní námitky vůči němu neuvádí. Podjatý se necítí. Stanovisko soudce JUDr. T. L. třetí senát nezjišťoval, neboť tento soudce není na základě Rozhodnutí pléna Ústavního soudu o ustavení senátů z 8. prosince 2015 č. j. Org. 60/15 soudcem čtvrtého senátu. Na obměnu složení senátů byl stěžovatel upozorněn přípisem ze dne 18. 12. 2015.

III. Podle § 36 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nebo jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu. Třetí senát Ústavního soudu, který rozhoduje podle rozvrhu práce Ústavního soudu o námitkách podjatosti vznesených proti soudcům čtvrtého senátu, neshledal ve věci sp. zn. IV. ÚS 3094/15 žádné podmínky pro použití § 36 odst. 1 a odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Pokud jde o námitky stěžovatele vůči osobě soudce Jaromíra Jirsy, odkazuje třetí senát na odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 11. 2015 sp. zn. IV. ÚS 3093/15, v němž je zhodnocena irelevantnost obsahově shodných námitek téhož stěžovatele vůči témuž soudci. Vůči soudci JUDr. Vladimíru Sládečkovi žádné konkrétní námitky, které by svědčily o podjatosti, nezformuloval. Protože nejsou naplněny podmínky pro vyloučení soudců Jaromíra Jirsy a Vladimíra Sládečka z projednání a rozhodování věci podle § 36 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu, bylo rozhodnuto, že tito soudci nejsou vyloučeni z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 3094/15.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. 3. 2016

Josef Fiala v. r. předseda III. senátu

Usnesení ze dne 7. 3. 2016

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti J. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 6. 2015, č. j. 2 Ko 31/2015-112, 2 Ko 32/2015, 2 Ko 33/2015, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 19. 10. 2015 se stěžovatel brání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 6. 2015, č. j. 2 Ko 31/2015-112, 2 Ko 32/2015, 2 Ko 33/2015, vydaných v rámci konkursu vedeného na majetek stěžovatele. Podáním ze dne 23. 11. 2015 stěžovatel vznesl námitku podjatosti celého senátu příslušného k projednání ústavní stížnosti a podáním ze dne 8. 1. 2016 ji dále doplnil ve vztahu k soudci zpravodaji JUDr. Jaromíru Jirsovi. Třetí senát Ústavního soudu usnesením ze dne 1. 3. 2016, č. j. IV. ÚS 3094/15-25, rozhodl, že soudci Jaromír Jirsa a Vladimír Sládeček nejsou vyloučeni z projednání a rozhodování věci.

Podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být fyzické osoby jako účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem. Stěžovatel podmínku povinného zastoupení nesplnil, přestože si jí musel být vědom, neboť se v minulosti na Ústavní soud obracel s více podáními, při jejichž projednání byl advokátem zastoupen, popř. byl o povinném zastoupení advokátem poučen (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. IV. ÚS 2057/15, ze dne 8. 8. 2005, sp. zn. II. ÚS 217/05, nebo ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. I. ÚS 712/04, dostupná na http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud stěžovatele v projednávané věci zvlášť nevyzýval k odstranění této vady návrhu, neboť není nutné, aby se mu poučení o povinném zastoupení s určením lhůty k doplnění dostávalo v každém jednotlivém řízení. V minulosti mu byla spolehlivě zprostředkována informace, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, přičemž zákonem vymezená velkorysá dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti je určena mj. i ke splnění této podmínky řízení. Na základě výše uvedených důvodu byla ústavní stížnost Ústavním soudem podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. března 2016

Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací