Ú. soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. P. U., proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 84 Cm 466/2021-70 ze dne 16. října 2024 a výmazu Bytového družstva X v likvidaci z obchodního rejstříku, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti Hlista & Pril, v. o. s., sídlem [adresa] Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ú. stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá, aby Ú. soud zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí a zakázal Městskému soudu v Praze v pokračování porušování základních práv stěžovatele zaručených v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod spočívajícího v provedení výmazu Bytového družstva X v likvidaci (bytové družstvo) z obchodního rejstříku a přikázal městskému soudu, aby obnovil stav před tímto porušením, tj. obnovil zápis bytového družstva ve veřejném (konktrétně obchodním) rejstříku.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a připojených listin vyplývá, že Společenství vlastníků X, podalo k městskému soudu návrh na zrušení bytového družstva, neboť to nebylo schopno po dobu delší 1 roku vykonávat svoji činnost a plnit tak svůj účel [§ 93 písm. b) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)]. Městský soud usnesením č. j. 84 Cm 466/2021-11 ze dne 11. října 2021 rozhodl o zrušení bytového družstva, nařídil jeho likvidaci a likvidátorem jmenoval vedlejší účastnici. Vedlejší účastnice předložila městskému soudu 19. září 2024 závěrečnou zprávu o průběhu likvidace, v níž uvedla, že z důvodu neochoty bytového družstva poskytovat řádnou a úplnou spolupráci (mimo jiné jí nebyl poskytnut seznam členů bytového družstva) zatím nedošlo k rozdělení likvidačního zůstatku. Ze zprávy vyplývá, že pokud vedlejší účastnice seznam členů družstva neobdrží, namísto vyplacení členům družstva uloží likvidační zůstatek (přes 11 mil. Kč) do soudní úschovy.
3. Napadeným usnesením městský soud konečnou zprávu vedlejší účastnice o průběhu likvidace schválil a 29. října 2024 pak provedl výmaz bytového družstva z obchodního rejstříku.
4. Stěžovatel, který o sobě tvrdí, že byl členem zaniklého družstva, nesouhlasí s postupem městského soudu. Uvádí, že nebyl účastníkem řízení vedeného městským soudem, napadené rozhodnutí a následný výmaz bytového družstva z obchodního rejstříku však představují tzv. jiný zásah do jeho práv (práva na ochranu majetku). Tvrdí, že konečná zpráva vedlejší účastnice nesplňuje zákonné náležitosti (konkrétní návrh na použití likvidačního zůstatku). Za takové situace nemohlo podle stěžovatele dojít k výmazu bytového družstva z obchodního rejstříku. V důsledku postupu městského soudu nemají členové bytového družstva informace, jak vedlejší účastnice naložila s likvidačním zůstatkem a nemohou podniknout příslušné kroky na ochranu svého majetku (podílu na likvidačním zůstatku). Nesouhlasí také s výší kupní ceny, za kterou vedlejší účastnice prodala bytové jednotky v majetku družstva, podal proto spolu s dalšími členy bytového družstva na vedlejší účastnici trestní oznámení.
5. Ú. soud je povinen předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ú. soudu. Vzal předně v úvahu, že stěžovatel je advokátem a v souladu se stanoviskem pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 ze dne 8. října 2015 (ST 42/79 SbNU 637; č. 290/2015 Sb.) tak není vyžadováno, aby byl v řízení před Ú. soudem zastoupen advokátem (všechna rozhodnutí Ú. soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz).
6. Podle § 72 odst. 1 zákona o Ú. soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, tvrdí-li, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda.
7. V nyní posuzované věci směřuje ústavní stížnost proti rozhodnutím vydaným městským soudem (také výmaz právnické osoby z obchodního rejstříku je z materiálního hlediska rozhodnutím orgánu veřejné moci). Stěžovatel, vědom si toho, že nebyl účastníkem řízení před městským soudem, považuje tato rozhodnutí za "jiný zásah orgánu veřejné moci".
8. Ú. soud ústavní stížnosti osob, které nebyly účastníky řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, pravidelně odmítá (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 973/21 ze dne 20. dubna 2021 nebo sp. zn. II. ÚS 905/21 ze dne 25. května 2021). Ojediněle Ú. soud v minulosti připustil, aby se proti soudním rozhodnutím bránily i osoby, které účastníkem řízení nebyly [např. nálezy sp. zn. I. ÚS 768/06 ze dne 12. prosince 2006 (N 224/43 SbNU 505) nebo sp. zn. Pl. ÚS 30/95 ze dne 10. ledna 1996 (N 3/5 SbNU 17; č. 31/1996 Sb.). T. Ú. soud uvedl, že "skutečnost, že někdo nebyl účastníkem řízení, ve kterém bylo pravomocně rozhodnuto o jeho právech, nemá za následek nemožnost dovolat se práva soudní cestou včetně ústavní stížnosti, takovéto pravomocné rozhodnutí však ve vztahu k němu představuje jiný zásah orgánu veřejné moci ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy". Jde však toliko o výjimku z pravidla, že aktivní legitimaci k podání ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí má pouze ta osoba, která byla účastníkem v řízení, v němž bylo toto rozhodnutí vydáno.
9. V nyní posuzované věci Ú. soud neshledal žádné výjimečné okolnosti a ani stěžovatel v ústavní stížnosti nevysvětluje, jak přesně mohlo být zasaženo do jeho základních práv rozhodnutím o schválení konečné zprávy vedlejší účastnice o průběhu likvidace a o výmazu bytového družstva. Právo stěžovatele na ochranu majetku nemůže být rozhodnutím soudu, kterým byla podle § 205 odst. 2 občanského zákoníku schválena závěrečná zpráva vedlejšího účastníka o průběhu likvidace, samo o sobě bez dalšího porušeno. Podle § 205 odst. 3 občanského zákoníku neschválení závěrečné zprávy nebo návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku ani nebrání výmazu bytového družstva z obchodního rejstříku. Proti výmazu se pak lze bránit (bez časového omezení) postupem podle § 209 odst. 1 občanského zákoníku.
10. Ve smyslu judikatury Ú. soudu o "jiném zásahu orgánu veřejné moci", který lze napadnout ústavní stížností, přitom platí, že - až na výjimky (viz výše) - nesmí být výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci soudů a navíc že jeho důsledkům nelze čelit jinak než ústavní stížností, resp. nálezem Ú. soudu obsahujícím zákaz takového zásahu [viz nález sp. zn. III. ÚS 62/95 ze dne 30. listopadu 1995 (N 78/4 SbNU243)]. Z výše uvedeného je přitom zřejmé, že v posuzované věci nebyla splněna ani jedna z těchto podmínek, za nichž je osoba, která nebyla účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno napadené rozhodnutí, oprávněna proti takovému rozhodnutí (jako jinému zásahu) brojit ústavní stížností.
11. Soudce zpravodaj proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ú. soudu odmítl jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Poučení: Proti usnesení Ú. soudu není odvolání přípustné.
V Brně 7. ledna 2024
Veronika Křesťanová v. r. soudkyně zpravodajka