Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Mgr. J. N., soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha - východ, se sídlem [adresa] zastoupeného Mgr. Romanem Fojtáškem, advokátem se sídlem [adresa] směřující proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. prosince 2007, č.j. 28 Co 899/2007-23, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 9 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a 4, a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 bod 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Okresní soud Praha - východ usnesením ze dne 13. srpna 2007, č.j. 7 Nc 4837/2005-15, zastavil exekuci, uložil povinnému nahradit soudnímu exekutorovi (stěžovateli) na náhradě nákladů exekuce částku 9.401,- Kč a dále uložil povinnému zaplatit oprávněnému na nákladech řízení částku 1.963,50 Kč. K odvolání stěžovatele proti výroku o jeho nákladech rozhodl v záhlaví citovaným usnesením Krajský soud v Praze tak, že potvrdil usnesení soudu prvého stupně a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Toto rozhodnutí stěžovatel napadl ústavní stížností, ačkoliv konstatoval, že si je vědom současné rozhodovací praxe Ústavního soudu v otázce úhrady nákladů v případě exekucí zastavených pro nemajetnost povinných. K tomu uvedl, že ústavní stížnost podává pro vyčerpání všech vnitrostátních opravných prostředků, aby byla splněna podmínka přijetí jeho stížnosti u Evropského soudu pro lidská práva. Stěžovatel proti předmětnému rozhodnutí uvedl námitky obdobné jako i v případech svých předchozích ústavních stížností. Namítl, že v případě zastavení exekuce pro nedostatek majetku znamená uložení povinnosti hradit náklady exekuce nemajetnému povinnému ve skutečnosti to, že náklady je nucen nést sám soudní exekutor. To je podle jeho názoru nepřípustné. Dále stěžovatel uplatňuje další obsáhlé námitky, a to zejména proti některým bodům stanovisku pléna Ústavního soudu sp.zn. Pl. ÚS-st. 23/06, které založilo stávající rozhodovací praxi Ústavního soudu.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost zjevně neopodstatněná. Ústavní soud konstatuje, že projednávanou problematikou se zabýval v již skončených řízeních týkajících se stěžovatele, vedených například pod sp. zn. I. ÚS 78/07, II. ÚS 758/07, IV. ÚS 1179/07, či III. ÚS 1407/07, IV. ÚS 2803/07 či IV. ÚS 3280/07, přičemž argumentace stěžovatele byla shodná jako v projednávané věci, a to při současné shodě závěrů obecných soudů v jednotlivých řízeních. Za dané situace nezbývá Ústavnímu soudu než opakovaně odkázat na komplexní úpravu problematiky ve stanovisku ze dne 12. září 2006, sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06 (viz www.judikatura.cz), s níž je stěžovatel, jak sám uvedl, seznámen. Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. dubna 2008
Michaela Židlická předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu