Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Bc. Nicoletty Tiekuové, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2024, č. j. 7 As 336/2022-56, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Dne 5. 4. 2024 bylo Ústavnímu doručeno podání stěžovatelky, kterým brojí proti v záhlaví označenému rozsudku Nejvyššího správního soudu, a současně je toto podání označeno jako "žádost o určení advokáta".
Podání stěžovatelky nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§ 34, § 72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) a pro řízení před Ústavním soudem nebyla stěžovatelka zastoupena advokátem (§ 30, § 31 zákona o Ústavním soudu). Z řady dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatelka u Ústavního soudu vedla, se podává, že tento postup (jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti) volí dlouhodobě, ačkoliv byla Ústavním soudem opakovaně poučena, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti a byla vyzvána k odstranění uvedeného nedostatku podání. Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří. Ústavní soud je však dlouhodobě toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly stěžovatelce objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Stejně jako např. ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 812/20, IV. ÚS 351/24 nebo IV. ÚS 3100/23 se proto Ústavní soud z výše uvedených důvodů uchýlil k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. dubna 2024
Vojtěch Šimíček v. r. soudce zpravodaj