Usnesení ze dne 23. 10. 2024 (ECLI:CZ:US:2024:Pl.US.28.24.2)
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a ze soudkyň a soudců Josefa Fialy, Milana Hulmáka, Jaromíra Jirsy, Veroniky Křesťanové, Zdeňka Kühna, Jiřího Přibáně, Kateřiny Ronovské, Jana Svatoně, Pavla Šámala, Davida Uhlíře, Jana Wintra a Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. V. V., advokáta, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. července 2024 č. j. Nao 115/2024-21, vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 28/24, a ústavní stížnosti téhož stěžovatele proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. září 2024 č. j. Nao 144/2024-76, vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 29/24, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a prezidenta republiky, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnosti vedené pod spisovými značkami Pl. ÚS 28/24 a Pl. ÚS 29/24 se spojují ke společnému řízení a budou nadále vedeny pod spisovou značkou Pl. ÚS 28/24.
Ústavní stížnosti se odmítají.
Odůvodnění
Vymezení věci
1. Stěžovatel se ve správním soudnictví domáhá ochrany proti nezákonnému zásahu, který spatřuje v tom, že prezident republiky jmenoval L. D. Bányaiovou soudkyní Ústavního soudu. Městský soud v Praze jeho žalobu odmítl (usnesení ze dne 29. 2. 2024 č. j. 17 A 18/2024-5). Stěžovatel proto podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, který vede řízení o ní pod sp. zn. 10 As 78/2024.
2. V uvedeném řízení stěžovatel namítl podjatost soudkyně Nejvyššího správního soudu Michaely Bejčkové. Nejvyšší správní soud prvním usnesením označeným v záhlaví nevyhověl stěžovatelově námitce a rozhodl o nevyloučení soudkyně.
3. Stěžovatel poté proti soudkyni vznesl další námitku podjatosti. Nejvyšší správní soud mu ani tentokrát nevyhověl a druhým usnesením označeným v záhlaví opět rozhodl o nevyloučení soudkyně.
4. Ústavní soud dne 26. 9. 2024 obdržel ústavní stížnosti stěžovatele, jimiž se stěžovatel domáhá zrušení obou usnesení Nejvyššího správního soudu.
5. Jelikož jako vedlejší účastník řízení vystupuje prezident republiky, rozhodnout o ústavních stížnostech náleží plénu Ústavního soudu [§ 11 odst. 2 písm. k) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve spojení s čl. 1 odst. 1 písm. c) rozhodnutí pléna Ústavního soudu o atrahování působnosti ze dne 25. 3. 2014 č. Org. 24/14, publikovaného pod č. 52/2014 Sb.].
Spojení ústavních stížností
6. Podle § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, může Ústavní soud spojit ke společnému projednání věci, které u něho byly zahájeny a skutkově spolu souvisejí, nebo se týkají týchž účastníků.
7. Ústavní stížnosti spolu skutkově souvisí, neboť směřují proti rozhodnutím o námitkách podjatosti, které stěžovatel vznesl v řízení vedeném u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 10 As 78/2024 proti soudkyni Michaele Bejčkové. Obě ústavní stížnosti se navíc týkají týchž účastníků. Ústavní soud proto z důvodu hospodárnosti a efektivity řízení rozhodl podle výše uvedených ustanovení o spojení věcí ke společnému řízení.
8. Podle § 5 odst. 7 Rozvrhu práce Ústavního soudu pro rok 2024 je soudcem zpravodajem ve spojených věcech soudce Josef Baxa, jemuž byla přidělena první ze spojovaných ústavních stížností. Řízení o spojených věcech bude vedeno pod sp. zn. Pl. ÚS 28/24.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
9. Ústavní soud se dále zabýval tím, zda ústavní stížnosti splňují procesní požadavky stanovené zákonem o Ústavním soudu.
10. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
11. Jak Ústavní soud vyložil ve stanovisku pléna ze dne 7. 2. 2023 sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 (57/2023 Sb.), dle uvedeného ustanovení je nepřípustná také ústavní stížnost proti usnesení soudu, kterým bylo rozhodnuto, že soudce není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci. Tento závěr stanoviska se vztahuje i na usnesení Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu o nevyloučení soudce. I jejich rozhodování o vyloučení soudců se totiž stanovisko pléna výslovně věnovalo (citované stanovisko, bod 18; shodně usnesení ze dne 20. 3. 2024 sp. zn. IV. ÚS 509/24, bod 11, nebo již před stanoviskem pléna usnesení ze dne 8. 6. 2021 sp. zn. IV. ÚS 1475/21, bod 6 a tam citovaná rozhodnutí).
12. V posuzovaném případě stěžovatel ústavními stížnostmi napadá usnesení Nejvyššího správního soudu, jimiž bylo rozhodnuto o nevyloučení soudkyně z projednání a rozhodnutí věci. Ústavní stížnost proti takovému usnesení je, jak bylo uvedeno, nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
13. Výjimek z pravidel o přípustnosti, které jsou zakotveny v § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, se stěžovatel nedovolává. Ani Ústavní soud neshledal, že by některá z výjimek byla v posuzovaném případě splněna.
14. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnosti jako nepřípustné podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. října 2024
Josef Baxa v. r. předseda Ústavního soudu
Usnesení ze dne 23. 10. 2024 (ECLI:CZ:US:2024:Pl.US.28.24.1)
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a ze soudkyň a soudců Josefa Fialy, Milana Hulmáka, Jaromíra Jirsy, Veroniky Křesťanové, Zdeňka Kühna, Jiřího Přibáně, Kateřiny Ronovské, Jana Svatoně, Pavla Šámala, Davida Uhlíře, Jana Wintra a Daniely Zemanové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. V. V., advokáta, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. července 2024 č. j. Nao 115/2024-21, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a prezidenta republiky, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Soudkyně L. D. Bányaiová je vyloučena z projednání a rozhodování věci vedené u Ústavního soudu pod spisovou značkou Pl. ÚS 28/24.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností ze dne 26. 9. 2024 se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu označeného v záhlaví.
2. Přípisem ze dne 9. 10. 2024 navrhla soudkyně L. D. Bányaiová, aby Ústavní soud rozhodl o jejím vyloučení. Uvedla, že stěžovatel před správními soudy napadá její jmenování do funkce ústavní soudkyně. Věc se jí tedy osobně týká, a proto lze mít pochybnost o její nepodjatosti.
3. Ústavní soud z napadeného rozhodnutí a ústavní stížnosti zjistil následující skutečnosti. Stěžovatel se ve správním soudnictví domáhá ochrany proti nezákonnému zásahu, který spatřuje v tom, že prezident republiky jmenoval L. D. Bányaiovou soudkyní Ústavního soudu. Městský soud v Praze jeho žalobu odmítl (usnesení ze dne 29. 2. 2024 č. j. 17 A 18/2024-5). Stěžovatel proto podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, který vede řízení o ní pod sp. zn. 10 As 78/2024. V uvedeném řízení stěžovatel namítal podjatost soudkyně Nejvyššího správního soudu Michaely Bejčkové. Nejvyšší správní soud usnesením označeným v záhlaví nevyhověl první stěžovatelově námitce podjatosti a rozhodl o nevyloučení soudkyně. Toto usnesení stěžovatel napadl ústavní stížností.
4. Rozhodnout o ústavní stížnosti náleží plénu Ústavního soudu, jelikož jako vedlejší účastník řízení vystupuje prezident republiky [§ 11 odst. 2 písm. k) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve spojení s čl. 1 odst. 1 písm. c) rozhodnutí pléna Ústavního soudu o atrahování působnosti ze dne 25. 3. 2014 č. Org. 24/14, publikovaného pod č. 52/2014 Sb.]. Plénum proto rozhoduje i o vyloučení soudce (§ 38 odst. 1 věta první zákona o Ústavním soudu).
5. Podle § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce Ústavního soudu vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.
6. Nezávislost a nestrannost soudce je klíčovou součástí práva na soudní ochranu a na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Nestrannost soudce je třeba posuzovat jak ze subjektivního, tak z objektivního hlediska. Subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v dané věci a objektivní kritérium o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující v tomto ohledu oprávněné pochybnosti. Nejde tudíž pouze o hodnocení subjektivního pocitu soudce, zda se cítí nebo necítí být podjatý, ale o objektivní úvahu, zda - s ohledem na okolnosti věci - lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být [viz nález ze dne 27. 11. 1996 sp. zn. I. ÚS 167/94 (N 127/6 SbNU 429)].
7. U správních soudů stěžovatel brojí proti jmenování L. D. Bányaiové ústavní soudkyní. Uvedená soudkyně má proto poměr k věci samé (předmětu řízení před správními soudy), kvůli němuž lze v objektivní rovině mít pochybnost o její nepodjatosti (srov. obdobně usnesení ze dne 6. 12. 2023 sp. zn. Pl. ÚS 43/23 o vyloučení jiné soudkyně Ústavního soudu z rozhodování o ústavní stížnosti směřující proti jejímu jmenování do funkce). Tento závěr je třeba vztáhnout i na dílčí, procesní rozhodnutí vydaná v tomto řízení, jako je i rozhodnutí o nevyloučení soudkyně Nejvyššího správního soudu napadené v posuzovaném případě.
8. Ústavní soud proto rozhodl, že soudkyně L. D. Bányaiová je vyloučena z projednání a rozhodování věci.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. října 2024
Josef Baxa v. r. předseda Ústavního soudu