Ústavní soud

III. ÚS 4024/12

III. ÚS 4049/12

III. ÚS 4111/12

IV. ÚS 4374/12

IV. ÚS 4443/12

IV. ÚS 4707/12

IV. ÚS 962/11

III. ÚS 3949/12

IV. ÚS 4569/12

IV. ÚS 4856/12

IV. ÚS 3416/12

IV. ÚS 1755/12

Při rozhodování o povolení vydání osoby k výkonu trestu do cizího státu (extradice) je ministr spravedlnosti povinen zkoumat, zda neexistují podstatné důvody domnívat se, že v případě vydání hrozí porušení zákazu mučení, nelidského a ponižujícího zacházení; existují-li tyto důvody, nelze vydání povolit. Opačný postup je v rozporu s čl. 3 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání.

III. ÚS 4075/12

IV. ÚS 4568/12

IV. ÚS 1554/12

IV. ÚS 4525/12

IV. ÚS 1752/12

Nereflektování judikatury Nejvyššího soudu obecnými soudy bez řádného odůvodnění takového postupu zakládá porušení práva na spravedlivý proces.

IV. ÚS 4844/12

Pl. ÚS 27/12

Ústavní stížnost nesmí být toliko „nosičem,“ který Ústavnímu soudu umožní ochránit objektivní ústavní principy, avšak s nulovým (či spíše negativním) dopadem do subjektivních práv stěžovatele. Za takových okolností nelze považovat podmínku pro otevření konkrétní kontroly norem, vyslovenou v ustanovení § 74 zákona o Ústavním soudu, za splněnou. Ústavní soud ve své judikatuře mnohokrát konstatoval, že lhůta sama o sobě nemůže být protiústavní; její protiústavnost lze posuzovat až v širším kontextu, resp. v její komunikaci s jinými aspekty, které k uplatnění lhůty přistupují. V daném případě je nepochybně oním kontextem to, že zákonná lhůta dvou dnů je konstruována u prostředku ochrany, který se týká registrace kandidáta ve volbách. Podobně koncipovanou lhůtu lze najít ve všech volebních zákonech, přičemž právě ty jsou v daném případě pro srovnání relevantní. Aplikace lhůty v konkrétním případě navíc nijak nezasáhla do práva stěžovatele na přístup k soudu, neboť ten svoje práva řádně a včas uplatnil. Ústavní a zákonný požadavek 50.000 podpisů podporovatelů považuje Ústavní soud z hlediska práva stěžovatele na přístup k volené funkci za přiměřený. Toto množství vychází z úvahy ústavodárce, v níž je nepochybně reflektována skutečnost, že ústavní systém ČR je založen na systému zastupitelské demokracie (čl. 2 odst. 1 Ústavy) a parlamentní formy vlády, a na tom nic nemění ani zavedení přímé volby prezidenta. Konkrétní počet petentů je pak odrazem úvahy o tom, kde leží hranice dostatečné podpory kandidáta jako projevu serióznosti jeho kandidatury. Schopnost či neschopnost osob shromažďujících osobní údaje poskytnout občanům dostatečnou záruku, že nedojde k jejich zneužití, nelze přičítat veřejné moci či dokonce na základě nedostatku důvěry konstruovat porušení práva kandidáta na přístup k volené funkci. Ten, kdo se uchází o účast ve volbě prezidenta a souhlasí se svou kandidaturou, nese negativní důsledky v případě, že předložená kandidátní listina a přiložená petice vykazuje chyby a vady.

IV. ÚS 4638/12

III. ÚS 4832/12

III. ÚS 4740/12

I. ÚS 3050/11

III. ÚS 1043/10

Pojem tísně – v rámci restitučních předpisů – je třeba interpretovat v širších souvislostech, tedy i v souvislosti s politickým nátlakem, spojeným s obdobím let 1948 - 1989. Politický nátlak nelze chápat jen jako jednorázový akt, ale rovněž jako dlouhodobý proces, jehož výsledkem bylo to, že fyzická osoba, jako vlastník věci, učinila ve vztahu k ní právní úkon, který by v právním státě jinak neučinila. Obecné soudy musí dát dostatečný procesní prostor všem účastníkům řízení, aby mohli uvedenou domněnku vyvrátit, v důsledku čehož by byl stav tísně pojmově vyloučen.

IV. ÚS 3466/12

Pl. ÚS 29/12

IV. ÚS 4775/12

IV. ÚS 3114/12

III. ÚS 4087/12

Pl. ÚS 26/12

III. ÚS 4188/12

Pl. ÚS 30/12

III. ÚS 2874/12

III. ÚS 1636/12

III. ÚS 3749/12

III. ÚS 4124/12

III. ÚS 2574/12

IV. ÚS 1653/12

III. ÚS 1961/12

III. ÚS 2011/12

III. ÚS 1799/12

III. ÚS 4137/12

III. ÚS 1986/12

III. ÚS 2511/12

IV. ÚS 4824/12

III. ÚS 2699/12

IV. ÚS 4293/12

I. ÚS 4562/12

III. ÚS 509/12

IV. ÚS 4431/12