Ústavní soud

IV. ÚS 1493/12

III. ÚS 1724/12

II. ÚS 2098/12

III. ÚS 472/12

III. ÚS 1344/12

IV. ÚS 2414/12

I. ÚS 1846/12

III. ÚS 2589/12

II. ÚS 1028/12

IV. ÚS 2541/12

III. ÚS 2389/12

III. ÚS 2024/12

IV. ÚS 2614/12

IV. ÚS 3648/11

IV. ÚS 1952/12

II. ÚS 2364/12

IV. ÚS 2540/12

IV. ÚS 2141/12

IV. ÚS 56/12

III. ÚS 2150/12

III. ÚS 2025/12

III. ÚS 2284/12

III. ÚS 2372/12

III. ÚS 2274/12

III. ÚS 2286/12

III. ÚS 2499/12

IV. ÚS 193/11

III. ÚS 2374/12

III. ÚS 2411/12

III. ÚS 2436/12

III. ÚS 2409/12

III. ÚS 2324/12

III. ÚS 200/11

II. ÚS 444/12

II. ÚS 826/12

III. ÚS 579/10

III. ÚS 2282/09

III. ÚS 1650/12

III. ÚS 1214/12

III. ÚS 2125/12

III. ÚS 832/10

III. ÚS 1959/12

III. ÚS 2287/12

III. ÚS 1062/12

III. ÚS 1041/10

III. ÚS 1309/12

III. ÚS 2142/09

Stanovení adekvátní výše náhrady za nemajetkovou újmu, resp. výše přiměřeného zadostiučinění dle zákona č. 82/1998 Sb. závisí na úvaze soudu. Právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny či právo na náhradu škody ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny by tak porušovalo pouze takové rozhodnutí o výši finanční satisfakce, které by bylo v extrémním rozporu se zákonnými požadavky či které by nebylo náležitě odůvodněno. Jsou-li naopak tyto požadavky splněny, může soud s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem věci obvyklou výši satisfakce (dle vnitrostátní praxe i dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva) modifikovat.

II. ÚS 2488/12

III. ÚS 1806/09

III. ÚS 2050/12