Ústavní soud

I. ÚS 2275/07

III. ÚS 1855/07

II. ÚS 1401/07

II. ÚS 1451/07

III. ÚS 925/06

IV. ÚS 2228/07

I. ÚS 1616/07

II. ÚS 2716/07

IV. ÚS 306/06

I. ÚS 1840/07

III. ÚS 818/07

III. ÚS 972/07

I. ÚS 832/07

I. ÚS 761/06

Obecné soudy jsou povinny zkoumat při posuzování, zda bylo uplatněno právo k náhradě živého a mrtvého inventáře, dosavadní postup povinné osoby při odškodňování ostatních restituentů.

I. ÚS 1195/07

II. ÚS 2655/07

I. ÚS 647/06

I. ÚS 371/07

Zrušení rozsudku podle § 306 odst. 2 trestního řádu se vztahuje pouze na ty části řízení, jež byly vedeny jako řízení proti uprchlému. Nevztažení tohoto ustanovení na rozsudek vydaný v části řízení, která probíhala bez omezení práva obviněného na obhajobu, nepředstavuje porušení práva obviněného podle čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny.

IV. ÚS 112/07

I. ÚS 664/06

II. ÚS 2648/07

II. ÚS 2646/07

I. ÚS 859/07

IV. ÚS 2659/07

I. ÚS 395/06

II. ÚS 2409/07

IV. ÚS 2330/07

I. ÚS 635/07

I. ÚS 2660/07

IV. ÚS 2484/07

IV. ÚS 2449/07

I. ÚS 2481/07

IV. ÚS 2535/07

IV. ÚS 283/07

I. ÚS 1867/07

III. ÚS 594/07

Postup obecných soudů, které se nezabývají opakovaně uplatňovanou námitkou účastníka řízení, vykazuje prvky libovůle a představuje porušení práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 a násl. Listiny.

I. ÚS 2410/07

I. ÚS 2548/07

III. ÚS 877/06

IV. ÚS 107/06

IV. ÚS 434/06

IV. ÚS 2549/07

I. ÚS 2159/07

I. ÚS 805/07

IV. ÚS 1951/07

IV. ÚS 12/05

I. ÚS 819/07

Návrh nebo souhlas účastníka řízení s upuštěním od jednání podle § 51 odst. 1 soudního řádu správního nebrání, aby účastník řízení až do doby rozhodnutí o žalobě soudu sdělil, že žádá o nařízení jednání. Nenařízení jednání, nejde-li o výjimku podle § 51 odst. 2 soudního řádu správního, představuje porušení práva účastníka řízení podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Orgán veřejné moci je v případě nejasností výkladu zákonného pravidla povinen přihlížet k ustálené aplikační a interpretační praxi, včetně judikatury (zákon v materiálním smyslu). Změna aplikační praxe v oblasti veřejného práva nesmí v právním státě působit zpětně k újmě základních práv a svobod (zákaz retroaktivity). Je-li k dispozici více výkladů veřejnoprávní normy, je třeba volit ten, který vůbec, resp. co nejméně zasahuje do toho kterého základního práva či svobody (princip in dubio pro libertate). Clo je formou daně. Ručení bank za celní dluh je veřejnoprávním institutem, přičemž povolení ručení v jakékoliv formě představuje správní akt, se všemi nároky, které je na správní akt třeba klást. Uložení daňové povinnosti na základě interpretace zákonných ustanovení, jež by rozšiřovala daňovou povinnost na situace, na něž podle zákona daňová povinnost nedopadá, představuje porušení práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny.

I. ÚS 2619/07

I. ÚS 557/06

I. ÚS 290/06