Při posouzení, zda došlo ze strany školy k přijetí přiměřeného opatření zajišťujícího bezplatné vzdělávání osobě se zdravotním postižením, je v prvé řadě třeba zhodnotit, zda bylo dosaženo toho, aby mohla realizovat svá práva na rovnoprávném základě s ostatními. Pokud obecné soudy dospějí k závěru, že přiměřené opatření nebylo ze strany povinného subjektu poskytnuto, teprve potom mají za úkol přistoupit k dalšímu kroku a hodnotit, zda by pro tento subjekt nebylo dané opatření nepřiměřeně zatěžující. Obecné soudy mají povinnost velmi pečlivě vážit, kdy je možné omezit participační práva nezletilého z důvodu, že není schopen dostatečně porozumět projednávané otázce. Zdravotní postižení nezletilého nesmí být samo o sobě důvodem odepření jeho práva být slyšen.

Usnesení2023-11-15

IV. ÚS 2221/23

Usnesení2023-11-15

IV. ÚS 3035/22

IV. ÚS 2825/23

IV. ÚS 1674/23

II. ÚS 257/23

IV. ÚS 155/23

IV. ÚS 2386/23

II. ÚS 2817/23

I. ÚS 2771/23

I. ÚS 2876/23

IV. ÚS 2496/23

II. ÚS 1224/23

Byl-li podaný opravný prostředek odmítnut, popřípadě bylo-li řízení o opravném prostředku zastaveno, aniž k tomu byly splněny zákonné podmínky, má takový postup za následek odepření přístupu k soudu, a tím i porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. K porušení tohoto práva může v některých případech dojít i tehdy, postupuje-li Nejvyšší soud při odmítnutí dovolání formálně správně.

Nález2023-11-15

I. ÚS 1534/23

Poškozený musí být v trestním řízení řádně poučen o možnosti uplatnit nárok na náhradu újmy postupem podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a to jakmile vyjdou najevo skutečnosti nasvědčující tomu, že trestný čin mohl být spáchán úřední osobou. Námitka promlčení vznesená státem vůči nároku poškozeného na náhradu nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb. je zpravidla v rozporu s dobrými mravy, pokud poškozený v trestním řízení uplatnil v promlčecí lhůtě podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu nemajetkové újmy podle § 43 odst. 3 trestního řádu a současně nebyl poučen o možnosti uplatnit svůj nárok postupem podle č. 82/1998 Sb., jakmile vyšly najevo skutečnosti nasvědčující tomu, že trestný čin mohl být spáchán úřední osobou. Nepostupuje-li obecný soud podle výše uvedených pravidel a náhradu újmy poškozenému nepřizná, porušuje jeho právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem státního orgánu podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

II. ÚS 2497/23

II. ÚS 2541/23

IV. ÚS 97/23

IV. ÚS 2715/23

IV. ÚS 1848/23

II. ÚS 529/23

IV. ÚS 1596/23

IV. ÚS 2594/23

IV. ÚS 2827/22

Při určování výše finanční náhrady za odňaté a nevydané pozemky musí správní orgány i obecné soudy vycházet ze třech podmínek: 1. přiměřená a rozumná výše náhrady, 2. náhrada nemusí být nutně ekvivalentem aktuální tržní ceny, 3. výše náhrady musí naplňovat účel restitučního zákonodárství, tj. odčinění nebo zmírnění majetkových křivd tak, jako by tomu bylo při vydání věci. Ačkoli nemusí být finanční náhrada nezbytně ekvivalentem aktuální tržní ceny pozemku, musí příslušné orgány pro dodržení ústavněprávních požadavků poskytování náhrad zohlednit také růst cen nemovitostí jako specifického druhu věci a svou kalkulaci podrobně odůvodnit.

I. ÚS 1573/23

II. ÚS 2581/23

IV. ÚS 2494/23

IV. ÚS 2324/23

IV. ÚS 2812/23

II. ÚS 572/23