Ústavní soud

IV. ÚS 2013/23

IV. ÚS 1665/23

IV. ÚS 1761/23

IV. ÚS 1896/23

II. ÚS 1765/23

II. ÚS 2362/23

IV. ÚS 2145/23

IV. ÚS 2283/23

II. ÚS 565/21

Účastníkem tvrzené porušení ústavně garantovaného základního práva nebo svobody musí být ze strany obecného soudu adekvátně vypořádáno, a to tím spíše, spočívá-li účastníkem vznesený nárok přímo v nápravě tvrzeného zásahu do jeho základního práva nebo svobody a představuje tak klíčový bod žalobní argumentace. Opačný postup je porušením povinnosti soudu vypořádat se se všemi pro meritorní rozhodnutí relevantními námitkami účastníků řízení (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a povinnosti všech soudů poskytovat ochranu základním právům a svobodám (čl. 4 Ústavy).

II. ÚS 1972/23

II. ÚS 2044/23

II. ÚS 1931/22

II. ÚS 1471/23

II. ÚS 2328/23

IV. ÚS 2109/23

IV. ÚS 2243/23

II. ÚS 2162/23

III. ÚS 2188/23

IV. ÚS 2190/23

II. ÚS 2186/23

I. ÚS 2176/23

II. ÚS 2341/23

IV. ÚS 1923/23

I. ÚS 2258/23

I. ÚS 503/23

II. ÚS 2340/23

I. ÚS 1555/23

Pokud odvolací soud před vydáním rozhodnutí neinformuje účastníky řízení, že dospěl k jinému právnímu názoru, než jaký byl zastáván v předchozím řízení či předestřen v odvolání, pak porušuje právo účastníka řízení být slyšen, vyjádřit se k věci a vyjádřit se k prováděným důkazům zaručené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i jeho právo na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny.

I. ÚS 1675/23

V případě, že účastník řízení navrhne obecnému soudu položení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie, soud poruší právo účastníka na spravedlivý proces garantované v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod tím, pokud se s jeho návrhem na položení předběžné otázky nevypořádá vůbec, či pokud se s návrhem vypořádá, ale jeho odůvodnění je neudržitelné či svévolné.

I. ÚS 1561/23

I. ÚS 2117/23

II. ÚS 2128/23

I. ÚS 1906/23

I. ÚS 2345/23

I. ÚS 1949/23

I. ÚS 2014/23

I. ÚS 2339/23

I. ÚS 1730/23

I. ÚS 1546/23

I. ÚS 1401/23

I. ÚS 2383/23

I. ÚS 1706/23

Pokud obecný soud, i když k tomu nemá pravomoc, ustanoví odsouzenému obhájce za účelem podání ústavní stížnosti a nepřizná mu v takovém případě odměnu a náhradu hotových výdajů s odůvodněním, že rozhodnutí o bezplatné obhajobě a opatření o ustanovení obhájce byla vydána nedůvodně, resp. byla nadbytečná, poruší tím ústavně zaručená základní práva obhájce na spravedlivou odměnu za práci podle čl. 28 Listiny základních práv a svobod a na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

I. ÚS 1805/23

I. ÚS 1894/23

I. ÚS 2312/23

II. ÚS 1931/21

O změnu žaloby nejde v případě, kdy žalobce kromě dosavadního nároku, který uplatňuje i nadále, uplatní další samostatný nárok a dojde tak k tzv. objektivní kumulaci nároků. Žalobce tak nadále uplatňuje v řízení dva samostatné nároky, aniž by původní předmět řízení doznal změny; uplatnění tohoto dalšího nároku je třeba považovat za další žalobu. Pokud soud dospěje k závěru, že tyto nároky se ke společnému projednání nehodí, rozhodne o vyloučení věci k samostatnému řízení, nemůže však rozhodnout o nepřipuštění změny návrhu na zahájení řízení.

I. ÚS 2302/23

I. ÚS 1714/23

I. ÚS 1359/23

I. ÚS 2245/23

IV. ÚS 1941/23