Ústavní soud

III. ÚS 1496/22

IV. ÚS 809/23

I. ÚS 235/23

III. ÚS 812/23

IV. ÚS 448/23

IV. ÚS 949/22

I. ÚS 1357/22

III. ÚS 824/23

IV. ÚS 500/23

II. ÚS 303/23

Pl. ÚS 92/20

Na rozdíl od obecné úpravy svobody projevu podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod je ve volební kampani jako formě politické soutěže podle čl. 5 Ústavy České republiky a čl. 22 Listiny „předurčen“ účel, obsah, čas a místo volební komunikace regulované systémem ústavně zaručených práv a svobod, které nelze vytrhávat z jejich kontextu. Mezi svobodou projevu a volební agitací je třeba respektovat rozdíly v jejich obsahu, právní povaze a účelu. Ustanovení § 16 odst. 2 a § 16h odst. 1 písm. a) zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů (dále jen „zákon o volbách do Parlamentu“) je třeba vykládat ústavně konformně, ve vazbě na jejich ústavní a legitimní cíl, stejně jako na další s nimi spjatá ustanovení zákona o volbách do Parlamentu. Jako forma obsahově neutrální regulace účasti ve volební kampani za pomoci finančních prostředků nemají za účel zabránit vyjadřování názorů, neboť takový výklad by nebyl ústavně konformní. Ústavně konformní výklad vyžaduje i požadavek registrace „třetích“ osob podle § 16e odst. 1 až 5 zákona o volbách do Parlamentu, který sleduje legitimní cíl zabránit obcházení limitů pro výdaje ve volební kampani a zachování neutrality veřejné moci ve volební soutěži, přičemž registrace není spjata s uvedením toho, v čí prospěch budou náklady na účast ve volební kampani vynaloženy. Ani tímto způsobem není omezena svoboda projevu „třetích“ osob, stejně jako ji neomezují zákonem o volbách do Parlamentu stanovené požadavky na vedení transparentního účtu podle jeho § 16e odst. 6 a 12, neboť se vykazuje „za co“, nikoli „za koho“ se „třetí“ registrovaná osoba volební kampaně účastní.

III. ÚS 711/23

IV. ÚS 2381/22

IV. ÚS 499/23

IV. ÚS 305/23

I. ÚS 783/23

I. ÚS 108/23

IV. ÚS 153/23

I. ÚS 764/23

IV. ÚS 3398/22

Předloží-li v řízení před soudem účastník argumentaci založenou na právním názoru Ústavního soudu, je povinností obecného soudu takový argument vypořádat v odůvodnění rozhodnutí. Obecný soud poruší ústavně zaručené právo na soudní ochranu a na náhradu škody podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, nepřihlédne-li při rozhodování o náhradě škody podle zákona č. 82/1998 Sb. ke skutečnosti, že přestupkové řízení bylo bez zavinění stěžovatele zastaveno z důvodu procesního pochybení orgánu veřejné moci, neboť postupuje způsobem, jenž přiznání náhrady škody de facto vylučuje.

III. ÚS 328/23

I. ÚS 909/23

IV. ÚS 695/23

III. ÚS 738/23

III. ÚS 671/23

III. ÚS 789/23

I. ÚS 210/23

III. ÚS 264/23

IV. ÚS 368/23

II. ÚS 584/23

IV. ÚS 596/23

I. ÚS 734/23

I. ÚS 473/23

IV. ÚS 717/23

Pl. ÚS 25/22

Limity činnosti územní samosprávy podle čl. 104 odst. 1 a 3 Ústavy České republiky ve spojení s čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod představují mimo jiné kogentní ustanovení zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, upravující jednotlivé základní parametry místních poplatků. Upraví-li obec obecně závaznou vyhláškou úlevu na místním poplatku za obecní systém odpadového hospodářství pro osoby s trvalým pobytem na jejím území, kterou narušuje základní parametry tohoto poplatku stanovené týmž kogentním ustanovením zákona o místních poplatcích, dochází k porušení těchto kogentních ustanovení. Modifikuje-li obec výši poplatku podle kritéria trvalého pobytu, aniž tak činí z legitimního věcného důvodu a přiměřeně, nelze porušení kogentních ustanovení akceptovat jako ústavně chráněný projev práva na samosprávu a obec se ocitá mimo meze působnosti svěřené jejímu zastupitelstvu podle čl. 104 odst. 1 a 3 Ústavy ve spojení s čl. 11 odst. 5 Listiny.

I. ÚS 737/23

I. ÚS 3087/22

Státní zastupitelství, které řádně neodůvodní své rozhodnutí o tom, že se vydaná nebo odňatá věc nevrátí tomu, kdo ji vydal, nebo komu byla odňata dle §§ 78, 79 a 80 trestního řádu, porušuje princip zákazu libovůle při rozhodování dle čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a právo na soudní a jinou právní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny.

I. ÚS 158/23

I. ÚS 748/23

IV. ÚS 2765/22

I. ÚS 3512/22

III. ÚS 3257/22

IV. ÚS 1698/22

III. ÚS 235/22

II. ÚS 2719/22

Pokud Nejvyšší soud dospěje k nesprávnému závěru o alternativním vymezení předpokladů přípustnosti ve vztahu k totožné otázce, v důsledku čehož posoudí dovolání v této části jako vadně podané, poruší stěžovatelovo právo na přístup k soudu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

IV. ÚS 2768/22

IV. ÚS 604/23

II. ÚS 657/22

Ústavní soud respektuje pravomoc zákonodárce stanovit hranici pro uplatnění restitučního zákonodárství. Přestože i v těchto případech lze namítat větší či menší nespravedlnost, není Ústavní soud tím orgánem, který aktivně vytvářel legislativu a posouval časové hranice dle své úvahy. Tím by došlo k vykročení z jeho pravomocí a rozkolísání dělby moci v právním státě. Je v pravomoci zákonodárce stanovit, které křivdy odčiní. Přestože toto rozhodnutí může být napadáno, nemá případná soudní revize takového stanovení možnost do něj zasáhnout, je-li založeno na objektivních kritériích respektujících základní práva a svobody a principy demokratického právního státu.

II. ÚS 482/23

II. ÚS 3323/22