Pokud obecný soud za jediný klíčový a věrohodný důkaz k prokázání délky zpoždění letu považuje záznam o provedení letu vypracovaný provozujícím leteckým dopravcem, který má možnost s údaji zapisovanými do takového záznamu volně disponovat dle svých zájmů, odporuje takový postup smyslu a účelu nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů, a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91, spočívajícím v ochraně cestujících jako slabší smluvní strany. Obecný soud takovým postupem porušuje právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Usnesení2023-02-21

IV. ÚS 3005/22

Nález2023-02-21

I. ÚS 2370/22

Předpoklady uplatnění nároku na náhradu ztížení společenského uplatnění před soudem je třeba vykládat v souladu s principem přiměřenosti a tzv. plné náhrady újmy, a to i z hlediska plynutí času. Pokud obecný soud nepřizná úroky z prodlení spolu s povinností škůdce nahradit ztížení společenského uplatnění při újmě na zdraví poškozeného bez objektivních a racionálních důvodů, porušuje právo poškozeného na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí zaručené v čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, protože úroky z prodlení motivují škůdce plnit jeho povinnost řádně a včas

IV. ÚS 1965/22

III. ÚS 3432/22

IV. ÚS 2467/22

III. ÚS 3358/22

IV. ÚS 192/22

III. ÚS 311/23

IV. ÚS 291/23

IV. ÚS 3606/22

III. ÚS 286/23

III. ÚS 211/23

IV. ÚS 191/23

III. ÚS 336/23

IV. ÚS 116/23

I. ÚS 3612/22

I. ÚS 3573/22

I. ÚS 380/23

IV. ÚS 266/23

IV. ÚS 197/23

III. ÚS 199/23

I. ÚS 371/23

IV. ÚS 3280/22

I. ÚS 68/23

IV. ÚS 1973/22

III. ÚS 349/23

IV. ÚS 330/23

IV. ÚS 3533/22

I. ÚS 3396/22

II. ÚS 3519/22

I. ÚS 183/23

I. ÚS 361/23

I. ÚS 3575/22

Pl. ÚS 17/22

Povinnost peněžních ústavů k bezplatnému zřízení a vedení chráněného účtu podle § 304c odst. 1 věty třetí občanského soudního řádu není protiústavním omezením práva podnikat garantovaného čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod či překročením mezí plynoucích z čl. 4 odst. 4 a čl. 26 odst. 2 Listiny, neboť nezasahuje do samotného jádra práva podnikat, sleduje legitimní cíl a k dosažení tohoto cíle byly zvoleny rozumné, a nikoliv svévolné prostředky. Preferuje-li zákonodárce ochranu povinných na úkor peněžních ústavů a jejich – převážně majetkových – zájmů, nelze považovat sledované omezení jejich podnikatelské činnosti za nelegitimní. Povinnost státu omezovat podnikání v zájmu ochrany práv a svobod jiných a s tím související prostor zákonodárce (jeho diskrece a limity) pro zákonné omezení výkonu podnikatelské činnosti ve smyslu čl. 26 odst. 2 Listiny je v oblasti poskytování peněžních služeb (jakož i v rámci celého finančního trhu) zásadně širší než v jiných, méně regulovaných podnikatelských odvětvích.

IV. ÚS 2741/22

III. ÚS 3370/22

IV. ÚS 2961/22

III. ÚS 274/23

I. ÚS 2950/22

← PředchozíStrana 254 z 1980Další →