Ústavní soud

I. ÚS 858/22

I. ÚS 1185/22

IV. ÚS 2566/21

I. ÚS 2965/21

III. ÚS 709/22

II. ÚS 1073/22

II. ÚS 1161/22

III. ÚS 857/22

II. ÚS 1111/22

III. ÚS 1118/22

III. ÚS 1155/22

I. ÚS 1122/22

III. ÚS 1143/22

II. ÚS 1142/22

IV. ÚS 916/22

IV. ÚS 804/22

II. ÚS 402/22

III. ÚS 894/22

III. ÚS 1205/22

III. ÚS 1019/22

II. ÚS 2686/21

IV. ÚS 1739/21

IV. ÚS 2836/21

I. ÚS 630/22

I. ÚS 952/22

I. ÚS 2463/21

Smyslem žaloby z rušené držby není ochrana práva, nýbrž ochrana pokojného stavu. Žalobce unese důkazní břemeno, prokáže-li existenci držby sporného práva, rušení práva žalovaným a reálnou hrozbu, že toto rušení bude pokračovat i v budoucnu. Postup soudu, který žalobě z rušené držby vyhoví, ale zároveň povinnost uloženou žalovanému omezí určitou dobou trvání z důvodu, že existence věcného práva žalobce je nejistá, je projevem libovůle a je v rozporu s čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

I. ÚS 1077/22

I. ÚS 232/22

Znak spočívající v „opětovném podmíněném propuštění“ je třeba v kontextu § 91 odst. 4 trestního zákoníku interpretovat restriktivně tak, že se bude jednat toliko o případy, kdy byl odsouzený v průběhu výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propuštěn, neosvědčil se a bylo podle uvedeného ustanovení rozhodnuto, že se zbytek trestu vykoná. Nemůže se tedy vztahovat na případy, kdy odsouzený ve zkušební době původního podmíněného propuštění vedl řádný život a vyhověl všem stanoveným podmínkám, načež bylo toto rozhodnutí o podmíněném propuštění zrušeno v důsledku okolností, které nemohl přímo ovlivnit, typicky tedy v důsledku uložení souhrnného trestu.

I. ÚS 1052/22

I. ÚS 1127/22

III. ÚS 719/22

I. ÚS 580/22

III. ÚS 990/22

IV. ÚS 663/22

I. ÚS 1027/22

I. ÚS 570/21

IV. ÚS 191/22

IV. ÚS 984/22

III. ÚS 1043/22

IV. ÚS 896/22

III. ÚS 841/22

IV. ÚS 552/22

I. ÚS 1581/21

IV. ÚS 1108/22

I. ÚS 852/22

III. ÚS 878/22

IV. ÚS 241/22

I. ÚS 561/22

I. ÚS 1085/22

II. ÚS 715/22