Ústavní soud

IV. ÚS 2707/21

IV. ÚS 308/22

I. ÚS 947/22

IV. ÚS 1021/22

IV. ÚS 3026/20

Při posuzování, zda došlo k řádnému doručení, je nutno uplatňovat materiální přístup, pro nějž je podstatné, že se adresát mohl s obsahem doručované písemnosti seznámit. Pokud obecný soud posoudí nesprávně okamžik doručení rozhodnutí tak, že opravný prostředek může být jedním účastníkem podán, ačkoli tomu tak není, porušuje právo druhého účastníka řízení na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny, který může být následným rozhodnutím o opravném prostředku dotčen na svých právech.

I. ÚS 863/22

I. ÚS 875/22

I. ÚS 616/22

I. ÚS 914/22

I. ÚS 332/22

IV. ÚS 3062/21

I. ÚS 789/22

IV. ÚS 667/22

IV. ÚS 536/22

III. ÚS 1652/21

IV. ÚS 3318/21

Omezí-li obecný soud náklady na odborné právní zastoupení spolku, který s ohledem na účelové zaměření své činnosti disponuje odborným právním zázemím a jehož činnost není materiálně ani personálně navázána na výkon veřejné moci či veřejné prostředky, porušuje právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s právem na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny, pokud jeho úvaha spočívá pouze na právní odbornosti a účelovém zaměření činnosti spolku. Do dispozice soudu však při posouzení tzv. účelnosti a potřebnosti nákladů na odborné právní zastoupení náleží zohlednění i jiných okolností, které mohou vést k omezení práva na náhradu nákladů soudního řízení, například lze-li v chování účastníka řízení spatřovat zneužití práva či jde-li o nadbytečné nebo s věcí nesouvisející náklady.

III. ÚS 955/22

IV. ÚS 826/22

I. ÚS 1037/22

II. ÚS 837/22

IV. ÚS 1993/21

Pokud obecné soudy neprovedou výslech svědka, který odepřel výpověď podle § 100 odst. 2 trestního řádu, ačkoli k tomu nebyly dány důvody a neprovedení tohoto důkazu řádně neodůvodní, porušují právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 a dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Návrh a řízení před Ústavním soudem Na návrh stěžovatelky J. B. (jedná se o pseudonym) zrušil IV. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 26. dubna 2022 v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. května 2021 č. j. 5 To 17/2021-1250 a rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 19. října 2020 č. j. 1 T 7/2020-1207, a to pro rozpor s čl. 36 odst. 1 a s čl. 38 odst. 2 Listiny. Dále konstatoval, že postupem orgánů činných v trestním řízení při šetření dopravní nehody ve věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 1 T 7/2020 byla porušena práva stěžovatelky zakotvená v čl. 6 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny a v čl. 2 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

Pl. ÚS 49/18

Součástí pozitivních povinností státu vyplývajících z čl. 31 věty první Listiny základních práv a svobod je i zajištění fungujícího systému ochrany zdraví dostupného každému, jenž v sobě zahrnuje i systém dostupné zdravotní péče. Právo na ochranu zdraví spadá do oblasti sociálních práv, kde je dán zákonodárci logicky větší prostor pro jejich limitaci, nežli je tomu např. u práv základních nebo politických (srov. čl. 41 odst. 1 Listiny). Sociální práva totiž spadají do tzv. pozitivního statusu, kdy jejich podstatou je právo jednotlivce na pozitivní plnění ze strany státu. Již z povahy věci je přitom zřejmé, že výše tohoto plnění je limitována rovněž ekonomickými možnostmi státu a tudíž výše a úroveň bezplatně poskytované zdravotní péče nemůže být bezbřehá. Úkolem Ústavního soudu není být tvůrcem zdravotnické politiky státu (na rozdíl od Parlamentu, vlády a Ministerstva zdravotnictví), případně ústavně „zakonzervovat“ jediné možné řešení ve své podstatě politického sporu z oblasti financování zdravotní péče. Posuzování samotné správnosti či vhodnosti zdravotní politiky státu, resp. způsobu úhrady zdravotní péče, Ústavnímu soudu nepřísluší, nedojde-li zároveň k porušení ústavních práv. S ohledem na petit a odůvodnění podaného návrhu posuzoval Ústavní soud ústavnost a zákonnost celkové koncepce právní úpravy financování poskytování zdravotní péče, jak je zakotvena v napadených ustanoveních předmětných předpisů zdravotnického práva. To, že z tohoto hlediska napadenou právní úpravu na základě předestřené argumentace navrhovatele neshledal neústavní, nicméně neznamená, že účastníci právních vztahů vzniklých na základě nyní přezkoumávané právní úpravy jsou zbaveni prostředků právní ochrany pro případ, že při výkladu a aplikaci těchto ustanovení dojde k porušení právních předpisů či k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod.

I. ÚS 3264/21

I. ÚS 2261/21

Pl. ÚS 8/22

II. ÚS 230/22

IV. ÚS 754/22

Pl. ÚS 5/22

III. ÚS 406/22

Jestliže je soud zpraven v době svého rozhodování o záměru účastníků řízení vyřešit spor smírně, musí tomu odpovídat jeho následný procesní postup. V opačném případě jedná nejenom ve zjevném rozporu se zákonným požadavkem usilovat o smír mezi účastníky, ale ignorováním procesních úkonů účastníků řízení, jimiž byla projevována dispozice s předmětem řízení, se dopustí též ústavně nepřípustné svévole, v jejímž důsledku vydá rozhodnutí fakticky zatížené ústavně kvalifikovanou vadou v podobě nepřezkoumatelnosti.

IV. ÚS 946/22

IV. ÚS 53/22

IV. ÚS 637/22

IV. ÚS 908/22

I. ÚS 2925/21

I. ÚS 787/22

I. ÚS 764/22

IV. ÚS 142/22

I. ÚS 689/22

IV. ÚS 3124/21

II. ÚS 1011/22

II. ÚS 862/22

I. ÚS 220/22

I. ÚS 962/22

II. ÚS 961/22

I. ÚS 927/22

II. ÚS 3072/21

II. ÚS 420/22

III. ÚS 511/22

II. ÚS 333/22

II. ÚS 274/22