Ústavní soud

I. ÚS 1126/21

IV. ÚS 791/21

III. ÚS 1195/21

I. ÚS 708/21

I. ÚS 762/21

I. ÚS 1113/21

IV. ÚS 1569/20

III. ÚS 1128/21

III. ÚS 1187/21

III. ÚS 1403/21

II. ÚS 891/21

III. ÚS 1376/21

I. ÚS 301/21

IV. ÚS 1351/21

I. ÚS 1234/21

II. ÚS 2954/20

IV. ÚS 83/21

IV. ÚS 1270/21

III. ÚS 1060/21

III. ÚS 1384/21

III. ÚS 1347/21

IV. ÚS 1190/21

IV. ÚS 1378/21

III. ÚS 1414/21

II. ÚS 1145/21

III. ÚS 2006/20

II. ÚS 1173/21

II. ÚS 3260/20

II. ÚS 1467/21

II. ÚS 1427/21

II. ÚS 1454/21

I. ÚS 1334/21

I. ÚS 1118/21

III. ÚS 1047/21

III. ÚS 1249/21

III. ÚS 348/21

Bylo-li by o návrhu dle ustanovení § 85b trestního řádu rozhodnuto (přičemž směrodatná je podoba rozhodnutí zachycená ve zvukovém záznamu veřejného zasedání, a to tak, že se předmětný návrh zamítá), je ve věci rozhodující soudce povinen vrátit listiny, jichž se zamítavé rozhodnutí týká, bez odkladu po právní moci usnesení České advokátní komoře (ČAK), která zajistí jejich rovněž bezodkladné předání zpět do dispoziční sféry dotčeného advokáta. Jiným postupem zasáhne soud do základních práv tohoto advokáta zaručených čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

III. ÚS 1295/21

II. ÚS 1332/21

III. ÚS 1133/21

III. ÚS 3568/20

III. ÚS 655/21

III. ÚS 1293/21

III. ÚS 1155/21

III. ÚS 939/21

III. ÚS 688/21

Posouzení splnění zákonných podmínek je věcí soudcovské úvahy, nikoliv však libovolného rozhodování. Obecné soudy musí zkoumat a posoudit, zda podmínky pro aplikaci tohoto institutu jsou dány a své úvahy v tomto směru přiměřeným způsobem ve vztahu k osobě konkrétního odsouzeného odůvodnit. Úvaha soudu musí být věrohodná, logická a musí účastníkům řízení umožňovat seznatelnost těch úvah soudu, jež byly relevantní pro výsledek řízení, a tím přezkoumatelnost soudního rozhodnutí z hlediska zákonnosti i věcné správnosti. Opačný postup je porušením práva odsouzeného na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

III. ÚS 2269/20

Prolomení blokace majetku, který byl nebo mohl být dotčen restitucí, je připuštěno jen za okolností konkrétního případu zcela mimořádné povahy, jejichž absence znamená absolutní neplatnost samotného majetkového převodu podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, jakož i případných dalších majetkových dispozic (zásada nemo plus iuris transfere potest quam ipse habet). K preferenci vlastnického práva nabyvatele převedeného majetku či k prolomení blokace z důvodu vydržení pouhá dobrá víra nabyvatele nepostačuje.

IV. ÚS 704/21

II. ÚS 3279/20

II. ÚS 1176/21

II. ÚS 698/21