Ústavní soud

II. ÚS 497/21

IV. ÚS 718/21

II. ÚS 430/21

I. ÚS 749/21

IV. ÚS 710/21

II. ÚS 876/21

III. ÚS 874/21

III. ÚS 496/21

I. ÚS 505/21

IV. ÚS 3418/18

Pokud je právnická osoba odsouzena za jednání, jehož těžiště spadá před nabytí účinnosti zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, za předpokladu, kdy k naplnění všech znaků příslušné skutkové podstaty došlo po datu účinnosti tohoto zákona, nejde o porušení zákazu retroaktivity podle čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a čl. 7 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

II. ÚS 459/21

II. ÚS 3210/20

Pokud soud přizná odměnu advokátovi za výkon funkce opatrovníka ustanoveného soudem osobě neznámého pobytu s odkazem na tarifní hodnoty stanovené v § 9 odst. 5 advokátního tarifu, jehož část ve slovech "jehož pobyt není znám," byla zrušena nálezem sp. zn. Pl. ÚS 4/19 pro rozpor s principem rovnosti a právem získávat prostředky pro své životní potřeby prací, zasáhne do základních práv advokáta zaručených čl. 26 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod.

II. ÚS 675/21

II. ÚS 567/21

IV. ÚS 2042/19

Pokud odvolací soud uplatní právní posouzení věci, které je odlišné od právního posouzení věci soudem prvního stupně a od právní argumentace účastníků řízení, a nedá v takovém případě účastníkům řízení příležitost se k odlišnému právnímu názoru vyjádřit, porušuje právo účastníků řízení na slyšení podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V případě, že Ústavní soud zruší rozhodnutí obecného soudu ve věci založené na potřebě výkladu práva Evropské unie, nemůže předjímat jeho další postup, neboť do jeho kompetence nespadá výklad práva EU. Pokud by byl názor obecného soudu při novém projednání věci odlišný od názoru Ústavního soudu, nebylo by možné věc považovat za acte clair, a tudíž by bylo povinností obecného soudu obrátit se s předběžnou otázkou na Soudní dvůr Evropské unie.

II. ÚS 3345/20

O zamítnutí žádosti o navrácení dítěte do místa obvyklého bydliště podle nařízení Brusel II bis a Haagské úmluvy lze rozhodnout pouze v případech podložených objektivními důvody a v souladu s nejlepším zájmem dítěte.

II. ÚS 540/21

II. ÚS 306/21

III. ÚS 804/21

II. ÚS 347/21

IV. ÚS 386/21

II. ÚS 113/21

I. ÚS 328/21

IV. ÚS 3524/20

Podle § 205 odst. 2 písm. b) zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, nebrání případné promlčení trestní odpovědnosti podle práva České republiky rozhodnutí o nepředání odsouzeného k výkonu trestu do dožadujícího státu, ani následnému zahájení řízení o uznání a výkonu cizozemského rozhodnutí v České republice. Takový požadavek nelze dovodit ani z předpisů práva Evropské unie založených na principu vzájemné důvěry v rozhodnutí jednotlivých členských států, a tudíž není v rozporu s čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny základních práv a svobod.

I. ÚS 3962/18

Obecné soudy musí v exekučním řízení zkoumat, zda byla uzavřena řádná rozhodčí smlouva, a to jak rozhodčí doložka, tak smlouva o rozhodci, a zda vůbec měli rozhodci pravomoc rozhodčí nález vydat. Názor Ústavního soudu, že neplatnost úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost i rozhodčí doložky, se uplatní i na případ, kdy je zde samostatná rozhodčí smlouva, kterou lze obsahově a z hlediska jejího účelu považovat za rozhodčí doložku.

III. ÚS 1531/20

IV. ÚS 664/21

IV. ÚS 703/21

I. ÚS 424/21

I. ÚS 246/21

I. ÚS 1343/20

Neodůvodní-li obecný soud přesvědčivým způsobem, proč se při právním posouzení věci (otázky věcné projednatelnosti návrhu účastníka na zastavení již skončené exekuce) neřídí ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu jako vrcholného sjednocovatele soudní praxe, jedná v rozporu s principem právní jistoty a předvídatelnosti soudního rozhodování ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky a absencí řádného odůvodnění porušuje právo účastníka na soudní ochranu zaručené článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. ÚS 3559/20

I. ÚS 2849/19

IV. ÚS 260/21

III. ÚS 780/21

I. ÚS 452/21

IV. ÚS 3502/20

Pokud nejsou shledány okolnosti, které činí věc s tzv. bagatelní částkou významnou co do ústavní roviny, nedochází k porušení práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, pokud obecné soudy nevyhoví účastníkovi řízení.

IV. ÚS 692/21

I. ÚS 3486/20

III. ÚS 593/21

I. ÚS 371/21

III. ÚS 323/21

II. ÚS 795/21

III. ÚS 4092/19

Rozhodující soud není povinen provést všechny navržené důkazy, avšak musí o vznesených návrzích rozhodnout. Pokud účastníky řízení vzneseným důkazním návrhům nevyhoví, pak musí ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, resp. je nepřevzal pro základ svých skutkových zjištění. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží svoje rozhodnutí nejen vadami, spočívajícími v porušení obecných procesních principů, ale současně postupuje i v rozporu se zásadami, vyjádřenými v hlavě páté Listiny základních práv a svobod (především v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny) a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

IV. ÚS 514/21

III. ÚS 547/21

I. ÚS 559/21

III. ÚS 445/21

IV. ÚS 2384/20

II. ÚS 268/21