Ústavní soud

I. ÚS 2235/20

IV. ÚS 2458/20

IV. ÚS 168/20

IV. ÚS 1909/20

I. ÚS 2426/20

III. ÚS 2002/20

IV. ÚS 687/20

I. ÚS 1963/20

II. ÚS 2520/20

IV. ÚS 2565/19

Požadavek na nezměnitelnost složení soudního tělesa je součástí zásady bezprostřednosti, která zajišťuje integritu procesu dokazování v trestním řízení; výjimky z něj lze stanovit jen zákonem pro případ závažných objektivních překážek. Nejsou-li naplněny zákonné předpoklady těchto výjimek a podílí-li se přesto na meritorním rozhodování soudce, který nebyl přítomen celému průběhu dokazování, dochází tím k porušení práva na zákonného soudce dle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

III. ÚS 1992/20

Pokud soud rozhodne o opravném prostředku (stížnosti), aniž by vypořádal konkrétní námitky obsažené právě v doplnění stížnosti, poruší tím ústavně zaručené právo účastníka řízení na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny, i jeho právo na obhajobu dle čl. 40 odst. 3 Listiny.

I. ÚS 2602/19

I. ÚS 2024/20

II. ÚS 1454/20

II. ÚS 1630/20

I. ÚS 3839/17

II. ÚS 2587/20

IV. ÚS 3642/19

III. ÚS 4002/19

Součástí práva na soudní ochranu je i požadavek, aby rozhodující soud dodržoval zákonem stanovený postup a upravený proces, protože jedině při důsledném respektování procesních předpisů (za současné ústavně souladné interpretace podústavních hmotněprávních norem) může být konečné rozhodnutí ve věci výsledkem řádného soudního procesu.

IV. ÚS 1788/20

IV. ÚS 1673/20

IV. ÚS 1809/20

S právem na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 36 odst. 4 Listiny základních práv a svobod není v rozporu, je-li v tzv. bagatelních věcech výše nákladů na právní zastoupení advokátem stanovována tak, že zpravidla nebude přesahovat žalovanou částku. Výjimky z tohoto požadavku jsou možné jen v odůvodněných případech; tento požadavek dopadá i na (incidenční) řízení o určení pravosti, pořadí nebo výše pohledávky.

III. ÚS 1371/20

III. ÚS 2156/20

IV. ÚS 2147/20

I. ÚS 490/20

I. ÚS 2099/20

I. ÚS 1757/20

I. ÚS 1976/20

IV. ÚS 2525/20

I. ÚS 2163/20

I. ÚS 2185/20

IV. ÚS 2591/20

IV. ÚS 2309/20

IV. ÚS 1152/20

V řízení o vydání náhradního pozemku podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, dojde k porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, nevyzve-li obecný soud neúspěšného žadatele k označení jiných vhodných pozemků způsobilých uspokojit jím uplatněný nárok.

III. ÚS 2231/20

IV. ÚS 2087/20

I. ÚS 2423/19

I. ÚS 2661/20

I. ÚS 2126/20

III. ÚS 2529/20

IV. ÚS 2856/19

S ohledem na informační asymetrii, jež existovala mezi postavením povinné osoby a oprávněné osoby v právních vztazích podle zákona č. 403/1990 Sb., když povinná osoba na rozdíl od oprávněné osoby zpravidla disponovala znalostí relevantních skutečností rozhodných pro posouzení restitučního nároku povinné osoby, je nutno v souladu s principem právní jistoty upřednostnit takový výklad a použití podústavního práva, který tuto nerovnost zmírňuje tím, že chrání důvěru oprávněné osoby v jednání povinné osoby, na které je nutno v kontextu restitucí, jež stát prováděl prostřednictvím těchto osob, nahlížet obdobně jako na akty státu. Důvěře oprávněných osob v platnost dohod o vydání věci uzavřených s povinnými osobami podle § 5 odst. 2 zákona č. 403/1990 Sb. proto náleží ochrana, která je srovnatelná s ochranou důvěry jednotlivce v akty státu.

I. ÚS 2528/20

IV. ÚS 2283/20

III. ÚS 1844/20

I. ÚS 2263/20

III. ÚS 2127/20

I. ÚS 2607/20

I. ÚS 567/20

I. ÚS 2566/20