Ústavní soud

IV. ÚS 1464/14

II. ÚS 3518/13

I. ÚS 2511/14

I. ÚS 1122/14

II. ÚS 2254/14

III. ÚS 1942/14

I. ÚS 2523/14

I. ÚS 242/14

I. ÚS 1321/14

I. ÚS 1414/14

I. ÚS 1168/14

II. ÚS 2214/14

II. ÚS 2162/14

II. ÚS 2246/14

I. ÚS 508/14

I. ÚS 577/14

IV. ÚS 820/14

I. ÚS 1005/14

I. ÚS 714/14

II. ÚS 1709/14

I. ÚS 828/14

I. ÚS 1134/14

II. ÚS 2248/14

III. ÚS 2440/14

I. ÚS 102/14

III. ÚS 1/14

I. ÚS 3803/13

I. ÚS 3864/13

II. ÚS 2319/14

I. ÚS 2439/14

I. ÚS 937/14

II. ÚS 1882/14

II. ÚS 2054/14

II. ÚS 2120/14

II. ÚS 2180/14

II. ÚS 2196/14

II. ÚS 2222/14

II. ÚS 2226/14

II. ÚS 3308/13

I. ÚS 3196/12

Ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková škoda nebo nemajetková újma, nebo ten, na jehož úkor se pachatel trestným činem obohatil (poškozený) má ústavně zaručené právo na efektivní trestní řízení na obranu svých práv a svobod. K ochraně tohoto práva pak může (samozřejmě po formálním a materiálním vyčerpání ostatních prostředků, pokud je zákon poškozeným poskytuje) využít ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím, kterými se trestní proces končí, jako jsou rozhodnutí o odložení věci, zastavení trestního stíhání či zproštění obžaloby.

II. ÚS 2310/14

I. ÚS 1635/14

II. ÚS 2174/14

II. ÚS 2090/14

IV. ÚS 1335/13

IV. ÚS 2053/13

III. ÚS 1640/14

IV. ÚS 2758/13

IV. ÚS 4592/12

III. ÚS 2009/14