Výrok
I. Rozsudek se potvrzuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení 23 619,20 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 31. 8. 2021 u Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) domáhala proti žalovanému zaplacení úrokového výnosu z dluhopisu ve výši 281 238 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně vlastní listinný dluhopis emitovaný žalovaným č. [Anonymizováno] o jmenovité hodnotě 833 300 Kč nahrazující 83 330 dluhopisů č. [Anonymizováno] až [Anonymizováno], datum emise 30. 11. 2012 (dále jen „D.“), na základě kterého žalobkyni náleží úrokový výnos z D. ve výši pevné sazby 11,25 % ročně, který je každoročně splatný k 30. 11. V. D. se žalobkyně stala na základě smlouvy o převodu D. uzavřené s [tituly před jménem] [Anonymizováno] jako předchozím V. D. ze dne 1. 2. 2013 a následným rubopisem uvedeným na D.. Žalobkyně nárokovala úrokové výnosy z D. za dobu od 1. 12. 2017 - 30. 11. 2018, 1. 12. 2018 - 30. 11. 2019 a 1. 12. 2019 - 30. 11. 2020 (dále jen „úrokový výnos“) vždy v částce 93 746 Kč. Za rok 2017 byl úrokový výnos v částce 46 873 Kč vyplacen ve prospěch exekučního řízení vedeného soudním exekutorem [tituly před jménem] [Anonymizováno], Exekutorský úřad [adresa], na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 34 C 31/2020 z 14. 4. 2021. K výzvě žalobkyně z 2. 7. 2021 žalovaný na jednání s žalobkyní sdělil, že je ochoten jednat jen o zaplacení ¼ nominální výše. Žalobkyni bylo známo, že žalovaný nevydal úrokový výnos do majetkové podstaty předchozího V. D. [Anonymizováno] (insolvenční řízení vedeno pod sp. zn. MSPH 60 INS 11238/2018).
2. Žalovaný potvrdil, že vydal D., namítl ale, že žalobkyně nebyla k podání žaloby věcně legitimována, neboť nemohla D. nabýt s ohledem na vady smlouvy o převodu D. a vady D.. Žalobkyní předložený D. se neshodoval s kopií originálu D., který měl žalovaný v archivu. Žalovaný poukázal na odlišnosti v podpisu tehdejšího předsedy představenstva [Anonymizováno] a měl za to, že šlo o falzifikát D. s tím, že bylo v zájmu žalobkyně jako sestry bývalé manželky [Anonymizováno], bývalého V. D., který je v insolvenčním řízení, vyvést část majetku. Žalovaný nepovažoval za důvěryhodný důkazní prostředek žalobkyní předloženou emailovou komunikaci se [Anonymizováno] z června 2017, která měla potvrzovat rubopis [Anonymizováno] dluhopisu ve prospěch žalobkyně. Za podstatné žalovaný považoval, že v seznamu V. D. aktualizovaném v květnu 2017 při předávání agendy společnosti nebyla žalobkyně uvedena jako V. D.. Smlouva o převodu D. neodpovídala vzoru, který žalovaný užíval v roce 2013, ale vzoru z roku 2016. Z toho žalovaný dovodil, že smlouva o převodu D. byla zhotovena účelově ex post, o čemž svědčí i to, že ve smlouvě o převodu D. byl odkaz na tehdy neúčinný nový občanský zákoník. Žalovaný nebyl účastníkem řízení vedeného před Obvodním soudem pro Prahu 10 sp. zn. 34 C 31/2020 ve věci žaloby podané žalobkyní proti [právnická osoba]., o vyloučení D. z exekuce vedené proti [Anonymizováno], a proto není pro žalovaného závazný výsledek tohoto řízení, ve kterém bylo rozhodnuto o vyloučení D. z exekucí postiženého majetku.
3. Soud v bodu I. výroku rozsudku ze dne 28. 2. 2022 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 281 238 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. V bodu II. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 80 707,59 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce. V bodu III. výroku přiznal svědku A. R. svědečné 1 227,44 Kč. V bodu IV. výroku uložil žalovanému povinnost uhradit České republice náklady řízení 1 227,44 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
4. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že rozdíly mezi kopií D. předloženého žalovaným a originálem D. předloženého žalobkyní byly jen nepatrné a soud je připsal velikosti kopie D. pořízené z originálu, kdy kopie byla menší než originál. Soud konstatoval výraznější rozdíl mezi odsazením podpisu předsedy představenstva na obou předložených listinách. Pravost podpisu na D. (originálu předloženého žalobkyní) potvrdil svědeckou výpovědí bývalý předseda představenstva žalovaného A. R. na jednání před soudem. Žalovaný byl řádně označen na rubopisu D.. Rovněž z e-mailu z 8. 6. 2017 [Anonymizováno] plyne, že V. D. je žalobkyně. V. D. nepřímo plyne i z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 34 C 31/2020 ze 14. 4. 2021. Na základě smlouvy o převodu D. z 1. 2. 2013 a rubopisu D. měl soud za prokázané vlastnické právo žalobkyně k D., a proto rovněž nárok žalobkyně na úrokový výnos z D.. Význam zápisu žalobkyně jako V. D. v seznamu V. D. vedeném žalovaným spočíval jen v účinnosti převodu D. vůči žalovanému (§ 4 odst. 2 zákona č. 190/2004 Sb. o dluhopisech). Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že vlastnictví D. zakládá nárok na výplatu úrokového výnosu v souladu s § 16 písm. a) zákona č. 190/2004 Sb. a to ve výši 11,25 % p. a. Soud proto v bodu I. výroku vyhověl žalobě a žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni úrokový výnos z D. za požadované období. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch žalobkyně (bod II. výroku). Soud v souladu s § 139 odst. 1 o. s. ř. přiznal svědečné A. R. v celkové výši 1 227,44 Kč (bod III. výroku). V bodu IV. výroku soud uložil žalovanému dle § 148 odst. 1 o. s. ř. povinnost uhradit státu přiznané svědečné.
5. Žalovaný podal proti rozsudku včas odvolání a navrhl rozsudek změnit a žalobu zamítnout. Odvolání odůvodnil nesrovnalostmi ve smlouvě o převodu D., jež byla podle žalovaného zhotovena účelově ex post podle vzoru z roku 2016, který v roce 2013 neexistoval. Smlouva o převodu D. obsahovala v čl. 4.5 odkaz na tehdy neúčinný nový občanský zákoník. Převod D. je neúčinný bez ohledu na to, že žalobkyně předložila listinu D., která se jevila jako originál. Žalovaný zopakoval svá tvrzení o rozdílnosti žalobkyní předloženého originálu D. a kopií D., který má žalovaný v archivu, přičemž rozdíl spočívá především v parametrech podpisu bývalého předsedy představenstva [Anonymizováno]. V minulosti došlo ze strany [Anonymizováno] k falzifikaci podpisu [Anonymizováno] a k tvorbě dokumentů ex post, jak vyplynulo z řízení vedeného před Krajským soudem v Hradci Králové sp. zn. 34 C 34/2019. Podle seznamu V. D. z května 2017 byl V. D. [Anonymizováno]. E-mailová komunikace se [Anonymizováno] z května 2017 není relevantní, když nebyl předložen originál D. s rubopisem ani nebylo sděleno datum účinnosti převodu D.. Výsledek řízení vedeného pod sp. zn. 34 C 31/2020 o vyloučení pohledávky na vypořádání ceny D. a jeho úrokového výnosu z exekuce vedené oprávněným [právnická osoba]. proti [Anonymizováno], je závazný jen pro účastníky tohoto řízení, nikoli pro žalovaného.
6. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného navrhla napadené rozhodnutí potvrdit. Uvedla, že originál D. předložila. Nárok na úrokový výnos z D. neuplatnil předchozí vlastník [Anonymizováno] ani jeho insolvenční správce. Odvolací důvody uvádí žalovaný opakovaně. [Anonymizováno] na jednání před soudem prvního stupně potvrdil pravost svého podpisu na D. a vypověděl, že žalovaný si nevytvářel žádné kopie dluhopisů. Žalovaný neprokázal, že by smlouva o převodu D. byla uzavřena ex post, přičemž o takovém postupu nesvědčí ani odkaz na nový občanský zákoník ani odlišnost smluvního vzoru použitého pro smlouvu o převodu D.. O vlastnickém právu žalobkyně k D. nepřímo svědčí i výsledek řízení vedeného pod sp. zn. 34 C 31/2020 a e-mailová komunikace mezi [Anonymizováno] a [Anonymizováno] z 6. 6. 2017 a 8. 6. 2017.
7. Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a po provedeném jednání ve věci samé dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, ve znění účinném do 16. 8. 2013 D. je zastupitelný cenný papír, vydaný podle českého práva, s nímž je spojeno právo na splacení určité dlužné částky jeho emitentem a popřípadě i další práva plynoucí ze zákona nebo z emisních podmínek dluhopisu (dále jen „emisní podmínky“). Podle odst. 2 Listinný dluhopis je cenným papírem na řad.
9. Podle § 4 odst. 1 zákona o dluhopisech ve znění účinném do 3. 1. 2019 Emitent vede seznam vlastníků jím vydaných listinných dluhopisů. Seznam vlastníků zaknihovaných dluhopisů vede osoba, která je oprávněna k vedení evidence zaknihovaných cenných papírů (dále jen "osoba oprávněná k vedení evidence"). Práva spojená s dluhopisy je oprávněna ve vztahu k emitentovi vykonávat osoba uvedená v těchto seznamech, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Podle odst. 2 K účinnosti převodu listinného dluhopisu vůči emitentovi se vyžaduje zápis o změně vlastníka v seznamu podle odstavce 1 věty první; emitent provede tento zápis bez zbytečného odkladu poté, co mu bude taková změna prokázána. K účinnosti převodu zaknihovaného dluhopisu vůči emitentovi se vyžaduje zápis o změně vlastníka v seznamu podle odstavce 1 věty druhé.
10. Podle § 5 zákona o dluhopisech ve znění účinném do 31. 12. 2013 V rubopisu listinného dluhopisu se uvedou údaje nutné k jednoznačné identifikaci osoby, na niž se dluhopis převádí, a den převodu dluhopisu.
11. Podle § 17 odst. 1 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „zákon o CP“) K převodu listinného cenného papíru dochází jeho předáním nabyvateli, nestanoví-li zákon nebo dohoda stran něco jiného. Podle odst. 2 Závazek převést listinný cenný papír je splněn převodem uskutečněným podle odstavce 1, pokud listinný cenný papír odpovídá smlouvě.
12. Podle § 18 odst. 1 věta první zákona o CP K převodu listinného cenného papíru na řad se vyžaduje i rubopis.
13. Podle § 19 odst. 1 zákona o CP Smlouva o převodu listinného cenného papíru na jméno musí mít písemnou formu.
14. Předmětem řízení jsou shora uvedené nároky na úrokové výnosy z D., který vlastní žalobkyně. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně předložila originál D., přičemž D. byl předchozím majitelem D. p. [Anonymizováno] rubopisován na žalobkyni dne 1. 2. 2013 (tímto dnem je datován rubopis) a též byla prokázána i smlouva o prodeji D. z téhož dne, ve které se [Anonymizováno] zavázal převést rubopisem D. na žalobkyni. Nárok na úrokový výnos pro V. D. plyne z textu D.. Žalovaný neunesl své důkazní břemeno, že smlouva o převodu D. byla uzavřena mezi smluvními stranami ex post. Tvrzení žalovaného, že podpis na D. nebyl za emitenta učiněn [Anonymizováno], bylo vyvráceno výslechem svědka [Anonymizováno], který pravost svého podpisu na originálu D. potvrdil. Žalovaným předložená kopie dluhopisu s odlišným umístěním podpisu [Anonymizováno] (tedy kopie pořízená z jiné listiny) nemění nic na tom, že žalobkyně předložila originál D..
15. K převodu listinného cenného papíru na řad (tj. v daném případě D.) se vyžaduje uzavření smlouvy o jeho převodu, rubopis a předání cenného papíru. Odvolací soud má shodně se soudem prvního stupně za to, že zákonem stanovené náležitosti pro převod D., tj. uzavření smlouvy o převodu D. a rubopis D., byly řádně učiněny a převod D. byl proveden v souladu se zákonem o CP a zákonem o dluhopisech. Na platnosti převodu D. nic nemění ani to, jaký smluvní vzor byl při převodu použit ani případný odkaz na tehdy neúčinný občanský zákoník. Smlouva o převodu D. měla všechny podstatné náležitosti a mimo námitku týkající se údajného užití odlišného vzoru smlouvy a odkazu na neúčinné ustanovení občanského zákoníku žalovaný žádné podstatné vady smlouvy o převodu D. nenamítl. Je zřejmé, že D. byl rubopisován na žalobkyni a byl jí předán.
16. Odvolací soud uvádí, že právní úprava zákona o dluhopisech, účinná do 3. 1. 2019 (§ 4 odst. 1 první věta), ohledně účinnosti převodu listinného dluhopisu vůči emitentovi vyžadovala zápis o změně vlastníka v seznamu vlastníků listinných dluhopisů, přičemž tento seznam vedl emitent (žalovaný), který byl povinen provést zápis změny vlastníka bez zbytečného odkladu poté, kdy mu byla tato změna prokázána. Tato změna byla žalovanému prokázána nejpozději v červnu 2017 e-mailovou komunikací s předchozím majitelem D. p. [Anonymizováno] a žalovaný porušil svou povinnost, když poté bezodkladně nezapsal žalobkyni do seznamu vlastníků jako V. D.. Tato právní úprava vycházela z předpokladu konstitutivní povahy zápisu do seznamu vlastníků vůči emitentovi, tj. ve vztahu k emitentovi (žalovanému) se žalobkyně dosud nestala V. D. (převod vlastnictví je sice platný, avšak neúčinný ve vztahu k emitentovi), neboť není zapsána v uvedeném seznamu, avšak vůči všem jiným osobám je V. D. žalobkyně s ohledem na rubopis, smlouvu o prodeji D. a převzetí D. žalobkyní. Jedná se o dosti nevhodnou a nepraktickou právní úpravu, a i z tohoto důvodu zákonodárce přistoupil ke změně § 4 zákona o dluhopisech, s účinností ode dne 4. 1. 2019.
17. Podle § 4 odst. 2 zákona o dluhopisech s účinností ode dne 4. 1. 2019 (změna byla provedena zákonem č. 307/2018 Sb.) K účinnosti převodu listinného dluhopisu vůči emitentovi se vyžaduje předložení dluhopisu s nepřetržitou řadou rubopisů nebo jiný důkaz o tom, že příslušná osoba je V. D.; emitent zapíše změnu vlastníka do seznamu podle odstavce 1 věty první bez zbytečného odkladu poté, co mu bude taková změna prokázána.
18. Z citované právní úpravy plyne, že s účinností od 4. 1. 2019 je vůči emitentovi účinná změna vlastníka, nikoliv od zápisu do seznamu vlastníků, nýbrž od okamžiku, kdy je mu tato změna vlastníka prokázána (obvykle předložením dluhopisu s nepřetržitou řadou rubopisů). Tato právní úprava tedy logicky sjednocuje podmínky prokázání vlastnictví dluhopisu vůči všem osobám. V důvodové zprávě k zákonu č. 307/2018 Sb. se k této změně mj. uvádí: S ohledem na § 2 odst. 3 větu první ZoDluh a s ohledem na § 1103 odst. 2 NOZ ("Vlastnické právo k cennému papíru na řad se převádí rubopisem a smlouvou k okamžiku jeho předání.") se nejeví jako vhodné, aby převod cenného papíru na řad byl sice platný rubopisováním a předáním, ale neúčinný vůči emitentovi. Typicky by tak emitent musel vyplácet výnosy či by musel umožnit účast na schůzi V. D. i osobě, o které by sice věděl, že není vlastníkem, ale protože ještě neprovedl změnu v seznamu vlastníků, tak by nemohl jinak. Důležité je prokázat změnu vlastnictví emitentovi, nikoli provést změnu v seznamu vlastníků. Zápis do seznamu vlastníků by tak měl být pouze deklaratorní, nikoli konstitutivní.
19. Odvolací soud podotýká, že tato právní úprava nedopadá na tento spor, neboť s ohledem na přechodná ustanovení zákona č. 307/2018 Sb. (Čl. II bod 3.) se nová právní úprava nevztahuje na právní vztahy z dluhopisů, které nejsou hypotečními zástavními listy a jejichž datum emise předchází dni nabytí účinnosti zákona č. 307/2018 Sb. Odvolací soud uvádí, že D. byl emitován dne 30. 11. 2012 a zákon č. 307/2018 Sb. nabyl účinnosti až dne 4. 1. 2019.
20. Odvolací soud poukazuje na to, že podle § 6 odst. 1 občanského zákoníku účinného ode dne 1. 1. 2014 (zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst. 2 Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.
21. Podle § 8 o. z. Zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.
22. Odvolací soud k uvedeným odkazům na § 6 a § 8 o. z. uvádí, že tato ustanovení se použijí dle § 3030 o. z. i na právní vztahy vzniklé před účinností o. z., tj. před 1. lednem 2014. V tomto směru odvolací soud nepovažuje za správný názor, že by se jednalo o pravou retroaktivitu v případě aplikace § 6 a § 8 o. z., jakož i ostatních ustanovení uvedených v hlavě I části první o. z. na práva a povinnosti, která se posuzují podle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013. Uvedená ustanovení (§ 1 až § 14 o. z.) platila vždy jako právní principy, byť nevyjádřené zcela výslovně v pozitivní právní úpravě tak, jako je tomu od 1. 1. 2014. V tomto směru odvolací soud poukazuje na konstantní judikaturu Ústavního soudu, který i v rozhodnutích před účinností o. z. staví důsledně např. princip zákazu zneužití práva nad jakýkoliv text zákona. Jinými slovy – o pravou retroaktivitu by šlo v případě, kdyby právní úprava obsažená v § 6 a § 8 o. z., jakož i v ostatních ustanoveních § 1 až § 14 o. z., před 1. lednem 2014 neplatila, tak tomu ale není. Navíc zákaz zneužití práva bylo možné dovodit i z právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 z § 3 odst. 1 předchozího občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb., dále jen „obč. zák.“) a z § 265 obchodního zákoníku (zákona č. 513/1991 Sb., dále jen „obch. zák.“).
23. Odvolací soud zdůrazňuje, že pokud by byl tento jeho názor nesprávný (tj. že by nebylo možné aplikovat § 1 až 14 o. z. na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů účinných do 31. 12. 2013), nebylo by pak zřejmé, jaký ústavně konformní obsah by mělo ustanovení § 3030 o. z. Soudy nemohou toto ustanovení ignorovat, a chtěly-li by dosáhnout jeho odstranění z právního řádu, musely by dát Ústavnímu soudu návrh dle Čl. 95 odst. 2 Ústavy na zrušení uvedeného ustanovení. Pokud takový návrh nepodají, jsou povinny toto ustanovení respektovat a ustanovení části první hlavy I. (tj. § 1 až § 14 o. z.) aplikovat i na takříkajíc „staré“ právní vztahy, tj. práva a povinnosti posuzovaná dle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013.
24. Tím, že žalovaný nezapsal žalobkyni do seznamu vlastníků listinných dluhopisů (byť byl povinen tak bez zbytečného odkladu učinit) a zároveň žalovaný argumentuje tím, že pro absenci zápisu do uvedeného seznamu není žalobkyně vůči němu účinně V. D. (navíc za situace, kdy žalovaný nevyplatil výnos z D. za požadované období předchozímu V. D., nenastala tedy situace předvídaná v důvodové zprávě k zákonu č. 307/2018 Sb.), žalovaný zneužil své právo, a proto nemůže být postupu žalovaného poskytnuta ochrana (§ 8 o. z.). Jedná se též o nepoctivé jednání, ze kterého nemůže žalovaný těžit (§ 6 o. z.).
25. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně postupoval po právu, když vyhověl žalobě o zaplacení výnosu z D.. Soud prvního stupně též správně rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 1, a § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. ve prospěch úspěšného žalobce. Náklady žalobce spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu 3 úkonů právní služby po 9 460 Kč (převzetí zastoupení a 2 podání ve věci samé), 1 úkonu právní služby 18 920 Kč (účast při 1 jednání soudu přesahujícím 2 hodiny) a 1 úkonu 4 730 Kč (jednoduchá předžalobní výzva k plnění), v hotových výdajích v rozsahu 5 paušálních úhrad výdajů po 300 Kč k 5 úkonům právní služby a v náhradě za promeškaný čas při cestě k jednání u soudu 600 Kč podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a odst. 2 písm. h), § 13 odst. 4 a § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů (advokátního tarifu), v náhradě cestovného za použití automobilu při cestě k jednání ve výši 649 Kč podle § 30 odst. 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů a v náhradě 21 % daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Dále byl nákladem žalobce též zaplacený soudní poplatek 14 062 Kč.
26. Soud prvního stupně v bodu III. výroku přiznal v souladu s § 139 odst. 1 o. s. ř. svědečné 1 227,44 Kč placené státem svědkovi A. R. a správně dle § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému zaplatit státu toto svědečné (bod IV. výroku rozsudku).
27. Odvolací soud z uvedených důvodů potvrdil rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný včetně rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, byť ve věci samé z jiného právního důvodu, než který uvedl soud prvního stupně.
28. S ohledem na plný úspěch žalobce rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení v jeho prospěch dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. Náklady žalobce v odvolacím řízení spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu 2 úkonů právní služby po 9 460 Kč (vyjádření k odvolání a účast při jednání u odvolacího soudu) a v hotových výdajích v rozsahu 2 paušálních úhrad výdajů po 300 Kč k 2 úkonům právní služby podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1 písm. d) a g) a § 13 odst. 4 advokátního tarifu a v náhradě 21% daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů.