Konsolidované znění EUR-Lex k 1. 7. 2013 (informativní)

Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných aktů včetně jejich právních východisek a odůvodnění jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex.

Zapracované novely (5)

31981L0334nahrazeno 3
31992L0097vloženo 1
31996L0020nahrazeno 5, zrušeno 1, vloženo 1
32007L0034nahrazeno 5, zrušeno 3
32013L0015vloženo 1

31970L0157

Směrnice Rady ze dne 6. února 1970 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se přípustné hladiny akustického tlaku a výfukového systému motorových vozidel

Aktuální znění01.07.2013 – dosud

Směrnice Rady ze dne 6. února 1970 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se přípustné hladiny akustického tlaku a výfukového systému motorových vozidel (70/157/EHS)

RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na článek 100 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu(Úř. věst. 160, 18.12.1969, s. 7.),

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru(Úř. věst. 48, 16.4.1969, s. 16.),

vzhledem k tomu, že technické požadavky, které musí motorová vozidla podle vnitrostátních právních předpisů splňovat, se mimo jiné vztahují na přípustné hladiny akustického tlaku a na výfukový systém;

vzhledem k tomu, že se tyto požadavky v jednotlivých členských státech liší; že je proto nutné, aby všechny členské státy zavedly stejné požadavky vedle nebo namísto svých stávajících právních předpisů, zejména aby bylo možné použít u všech typů vozidel postup EHS schvalování typu, který je předmětem směrnice Rady 70/156/EHS ze dne 6. února 1970 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel(Úř. věst. L 42, 23.2.1970, s. 1.),

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Pro účely této směrnice se „vozidlem“ rozumí každé motorové vozidlo určené k provozu na pozemních komunikacích, s karoserií nebo bez karoserie, které má nejméně čtyři kola a maximální konstrukční rychlost vyšší než 25 km/h, s výjimkou kolejových vozidel, zemědělských a lesnických traktorů a všech pojízdných strojů.

Článek 2

Členské státy nesmějí odmítnout udělit EHS schválení typu nebo vnitrostátní schválení typu pro typ motorového vozidla nebo pro typ výfukového systému nebo konstrukční části takového systému, které jsou považovány za samostatný technický celek, z důvodů týkajících se přípustné hladiny akustického tlaku a výfukového systému,

pokud vozidlo splňuje požadavky přílohy I z hlediska hladiny akustického tlaku a výfukového systému,
pokud výfukový systém nebo kterákoliv jeho součást považovaná za samostatný technický celek ve smyslu článku 2 směrnice 70/156/EHS splňuje požadavky přílohy II.

Článek 2a

1. Členské státy nesmějí odmítnout nebo zakázat prodej, registraci, uvedení do provozu nebo užívání jakéhokoli vozidla z důvodů týkajících se přípustné hladiny akustického tlaku nebo výfukového systému, pokud jeho hladina akustického tlaku a výfukový systém splňují požadavky přílohy I.

2. Členské státy nesmějí zakázat uvedení výfukového systému nebo kterékoliv jeho součásti považované za samostatný technický celek ve smyslu článku 2 směrnice 70/156/EHS na trh z důvodů týkajících se jeho přípustné hladiny akustického tlaku, pokud je to podle článku 2 typ, pro nějž bylo uděleno schválení typu.

Článek 3

Změny nezbytné pro přizpůsobení požadavků příloh technickému pokroku, s výjimkou požadavků stanovených v bodech 5.2.2.1 a 5.2.2.5 přílohy I, se přijímají postupem stanoveným v článku 13 směrnice Rady o schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel.

Článek 4

1. Členské státy uvedou v účinnost předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 18 měsíců od jejího oznámení a neprodleně o nich uvědomí Komisi.

2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 5

Tato směrnice je určena členským státům.

Seznam příloh

(Číslování bodů a text poznámek pod čarou v tomto informačním dokumentu odpovídají těm, které jsou užity v příloze I směrnice 70/156/EHS. Body, které nesouvisejí s účelem této směrnice, jsou vynechány.)

PŘÍLOHA I:	Ustanovení týkající se es schválení typu motorového vozidla z hlediska hladiny akustického tlaku Dodatek 1Informační dokument č. … podle přílohy I směrnice Rady 70/156/EHS(Číslování bodů a text poznámek pod čarou v tomto informačním dokumentu odpovídají těm, které jsou užity v příloze I směrnice 70/156/EHS. Body, které nesouvisejí s účelem této směrnice, jsou vynechány.) týkající se ES schválení typu vozidla z hlediska přípustné hladiny akustického tlaku a výfukového systému (směrnice 70/157/EHS naposledy pozměněná směrnicí …/…/ES)Dodatek 2Certifikát es schválení typuDoplněk k certifikátu ES schválení typu čtýkající se schválení typu motorového vozidla podle směrnice 70/157/EHS naposledy pozměněné směrnicí …/…/ES
PŘÍLOHA II:	Správní ustanovení pro es schvalování typu výfukových systémů jako samostatných technických celků (náhradní výfukové systémy) Dodatek 1Informační dokumentDodatek 2Certifikát es schválení typuDoplněk k certifikátu ES schválení typu čtýkajícímu se schválení typu výfukového systému jako samostatného technického celku motorového vozidla podle směrnice 70/157/EHS naposledy pozměněné směrnicí …/…/ESDodatek 3Vzor značky ES schválení typu
PŘÍLOHA III:'	Kontroly shodnosti výroby
PŘÍLOHA IV:	Předpisy pro zkušební dráhu

PŘÍLOHA I

USTANOVENÍ TÝKAJÍCÍ SE ES SCHVÁLENÍ TYPU MOTOROVÉHO VOZIDLA Z HLEDISKA HLADINY AKUSTICKÉHO TLAKU

1.1

Žádost o ES schválení typu vozidla podle čl. 3 odst. 4 směrnice 70/156/EHS z hlediska hladiny akustického tlaku podává výrobce vozidla.

1.2

Vzor informačního dokumentu je uveden v dodatku 1.

1.3

Výrobce vozidla dodá technické zkušebně vozidlo představující typ, pro který je schválení typu požadováno.

1.4

Na žádost technické zkušebny musí být rovněž dodán vzorek výfukového systému a motor nejméně téhož objemu a jmenovitého maximálního výkonu, jako je motor montovaný do vozidla, pro něž je požadováno schválení typu.

Hladina akustického tlaku měřená podle ustanovení přílohy III nesmí překročit následující mezní hodnoty:

78 80 76 77 77 78 80

Kategorie vozidla	Hodnoty v dB(A) (decibely (A))
	74

Kategorie vozidla

Hodnoty v dB(A)

(decibely (A))

Avšak

pro vozidla kategorií podle bodu 2.1.1 a 2.1.3, pokud jsou vybavena vznětovým motorem s přímým vstřikem, se mezní hodnoty zvyšují o 1 dB(A),
pro vozidla s maximální hmotností přesahující 2 t určená pro provoz mimo pozemní komunikace se mezní hodnoty zvyšují o 1 dB(A), pokud mají motor o výkonu menším než 150 kW, a o 2 dB(A), pokud mají motor o výkonu nejméně 150 kW,
pro vozidla kategorie podle bodu 2.1.1 vybavená ručně ovládanou převodovkou s více než čtyřmi dopřednými stupni, s motorem o výkonu vyšším než 140 kW/t a jehož poměr maximálního výkonu k maximální hmotnosti překračuje 75 kW/t, se mezní hodnota zvyšuje o 1 dB(A), je-li rychlost, při níž záď vozidla překračuje při třetím rychlostním stupni čáru BB', vyšší než 61 km/h.

2.2.1

Výsledek každého měření se stanoví odpočtem 1 dB(A) od údaje měřidla, aby tak byly vzaty v úvahu nepřesnosti měřicích přístrojů.

2.2.2

Měření se považují za platná, pokud rozdíly mezi dvěma následujícími měřeními na téže straně vozidla nepřekročí 2 dB(A).

2.2.3

Nejvyšší z naměřených hladin akustického tlaku tvoří výsledek zkoušky. Pokud výsledek překročí maximální přípustnou hladinu akustického tlaku pro kategorii zkoušeného vozidla o 1 dB(A), měří se v odpovídajícím místě mikrofonu znovu dvakrát. Tři ze čtyř takto naměřených údajů musí být v předepsaných mezích.

3.1

Díly výfukového systému a sacího systému s výjimkou úchytů a potrubí musí být označeny:

3.1.1

obchodní značkou nebo názvem výrobce systému a jeho dílů;

3.1.2

obchodním označením výrobce.

3.2

Tato označení musí být zřetelně čitelná a nesmazatelná, i když je systém namontován na vozidle.

4.1

Jsou-li splněny odpovídající požadavky, udělí se ES schválení typu podle čl. 4 odst. 3 a popřípadě podle čl. 4 odst. 4 směrnice 70/156/EHS.

4.2

Vzor certifikátu ES schválení typu je uveden v dodatku 2.

4.3

Každému schválenému typu vozidla se přidělí číslo schválení typu podle přílohy VII směrnice 70/156/EHS. Tentýž členský stát nesmí přidělit stejné číslo jinému typu vozidla.

5.1

Při změnách typu schváleného podle této směrnice se použije článek 5 směrnice 70/156/EHS.

6.1

Opatření přijatá k zajištění shodnosti výroby musí odpovídat požadavkům článku 10 směrnice 70/156/EHS.

6.2

Zvláštní ustanovení:

6.2.1

Zkouškami stanovenými v bodě 2.3.5 přílohy X směrnice 70/156/EHS jsou zkoušky popsané v příloze 7 předpisu EHK OSN č. 51, jak je uvedeno v příloze III této směrnice.

6.2.2

Běžnou četností kontrol uvedených v bodu 3 přílohy X směrnice 70/156/EHS je jedna kontrola za dva roky.

Následující informace, přicházejí-li v úvahu, se spolu se soupisem obsahu předkládají trojmo. Všechny výkresy musí být předkládány na formátu A4 ve vhodném měřítku a musí být dostatečně podrobné nebo musí být na tento formát složeny. Předkládají-li se fotografie, musí zobrazovat dostatečně podrobně.

Mají-li systémy, konstrukční části nebo samostatné technické celky elektronické řízení, musí se uvést informace o jeho vlastnostech.

0.1

Značka (obchodní firma výrobce):

0.2

Typ a obecný obchodní název/názvy:

0.3

Způsob označení typu, je-li na vozidle vyznačen (b):

0.3.1

Umístění označení:

0.4

Kategorie vozidel (c):

0.5

Název a adresa výrobce:

0.8

Adresa montážního závodu/závodů:

1.1

Fotografie a/nebo výkresy reprezentující typ vozidla:

1.3.3

Hnací nápravy (počet, umístění, propojení):

1.6

Umístění a uspořádání motoru:

2.4

Rozsah (vnějších) rozměrů vozidla:

2.4.1

U podvozku bez karoserie

2.4.1.1

Délka (j):

2.4.1.2

Šířka (k):

2.4.2

U podvozku s karoserií

2.4.2.1

Délka (j):

2.4.2.2

Šířka (k):

2.6

Hmotnost vozidla s karoserií v provozním stavu nebo hmotnost podvozku s kabinou, pokud výrobce karoserii nemontuje (se standardním vybavením, včetně chladicí kapaliny, olejů, paliva, nářadí, náhradního kola a řidiče) (o) (maximální a minimální hodnota):

3.1

Výrobce:

3.1.1

Kód motoru podle výrobce: (vyznačen na motoru nebo jinak identifikován)

3.2

Spalovací motor

3.2.1.1

Pracovní princip: zážehový/vznětový, čtyřtakt/dvoutakt(Nehodící se škrtněte.)

3.2.1.2

Počet a uspořádání válců:

3.2.1.2.3

Pořadí zapalování:

3.2.1.3

Zdvihový objem motoru (s): cm³

3.2.1.8

Maximální netto výkon (t): (podle výrobce) kW při ot/min

3.2.4

Dodávka paliva

3.2.4.1

Karburátorem/karburátory: ano/ne(Nehodící se škrtněte.)

3.2.4.1.2

Typ/typy:

3.2.4.1.3

Užitý počet:

3.2.4.2

Vstřikem paliva (pouze pro vznětový motor): ano/ne(Nehodící se škrtněte.)

3.2.4.2.2

Pracovní princip: přímý vstřik/komůrkový/vířivá komůrka(Nehodící se škrtněte.)

3.2.4.2.4

Regulátor

3.2.4.2.4.1

Typ:

3.2.4.2.4.2.1

Odtrh při zátěži: min^-1

3.2.4.3

Vstřikem paliva (pouze pro zážehový motor): ano/ne(Nehodící se škrtněte.)

3.2.4.3.1

Pracovní princip: vstřik do sacího potrubí (jednobodový/vícebodový(Nehodící se škrtněte.)/přímý vstřik/jiný (uveďte)(Nehodící se škrtněte.)

3.2.8

Systém sání

3.2.8.4.2

Čistič sání, výkresy; nebo

3.2.8.4.2.1

Značka/značky:

3.2.8.4.2.2

Typ/typy:

3.2.8.4.3

Tlumič sání, výkresy; nebo

3.2.8.4.3.1

Značka/značky:

3.2.8.4.3.2

Typ/typy:

3.2.9

Výfukový systém

3.2.9.2

Popis nebo výkres výfukového systému:

3.2.9.4

Tlumič/tlumiče výfuku:

Pro přední, střední a zadní tlumič: výroba, typ a značka, pokud je pro vnější akustický tlak rozhodující: protihlukové prostředky v motorovém prostoru a na motoru:

3.2.9.5

Umístění výustky výfuku:

3.2.9.6

Tlumič výfuku obsahující vláknité materiály:

3.2.12.2.1

Katalyzátor: ano/ne(Nehodící se škrtněte.)

3.2.12.2.1.1

Počet katalyzátorů a částí:

3.3

Elektromotor

3.3.1

Typ (vinutí, buzení):

3.3.1.1

Maximální hodinový výkon: kW

3.3.1.2

Provozní napětí: V

3.4

Jiné motory nebo jejich kombinace (údaje o částech takových motorů):

4.2

Druh (mechanický, hydraulický, elektrický atd.):

4.6

Převodové poměry

(Plynule měnitelný převod.)

Rychlostní stupeň	Vnitřní převody (poměr otáček hřídele motoru k otáčkám výstupního hřídele převodovky)	Koncové převody (poměr otáček výstupního hřídele převodovky k otáčkám hnaných kol)	Celkové převody
Max. pro CVT 1 2 3 … Min. pro CVT Zpětný chod

Rychlostní stupeň

Vnitřní převody (poměr otáček hřídele motoru k otáčkám výstupního hřídele převodovky)

Koncové převody (poměr otáček výstupního hřídele převodovky k otáčkám hnaných kol)

Celkové převody

Max. pro CVT

…

Min. pro CVT

Zpětný chod

4.7

Maximální rychlost vozidla a rychlostní stupeň, při kterém je dosahována (km/h) (w):

6.6

Pneumatiky a kola

6.6.2

Horní a dolní mez poloměru valení

6.6.2.1

náprava 1:

6.6.2.2

náprava 2:

6.6.2.3

náprava 3:

6.6.2.4

náprava 4:

atd.

9.1

Typ karoserie:

9.2

Použité materiály a postupy výroby:

12.5

Podrobnosti o jakýchkoli zařízeních kromě motoru, která jsou určena ke snižování hluku (pokud nejsou uvedena v jiných bodech):

Doplňující informace u terénních vozidel:

1.3

Počet náprav a kol:

2.4.1

U podvozku bez karoserie

2.4.1.4.1

Nájezdový úhel (na): stupně

2.4.1.5.1

Zadní nájezdový úhel (nb): stupně

2.4.1.6

Světlá výška (podle definice v bodu 4.5 části A přílohy II směrnice 70/156/EHS)

2.4.1.6.1

Mezi nápravami:

2.4.1.6.2

Pod přední nápravou/předními nápravami:

2.4.1.6.3

Pod zadní nápravou/zadními nápravami:

2.4.1.7

Přechodový úhel (nc): stupně

2.4.2

U podvozku s karoserií

2.4.2.4.1

Nájezdový úhel (na): stupně

2.4.2.5.1

Zadní nájezdový úhel (nb): stupně

2.4.2.6

Světlá výška (podle definice v bodu 4.5 části A přílohy II směrnice 70/156/EHS)

2.4.2.6.1

Mezi nápravami:

2.4.2.6.2

Pod přední nápravou/předními nápravami:

2.4.2.6.3

Pod zadní nápravou/zadními nápravami:

2.4.2.7

Přechodový úhel (nc): stupně

2.15

Schopnost rozjezdu do stoupání (samotné vozidlo): procent

4.9

Uzávěr diferenciálu: ano/ne/volitelné(Nehodící se škrtněte.):

Datum, spis

Razítko správního orgánu

Sdělení o

schválení typu(Nehodící se škrtněte.),
rozšíření schválení typu(Nehodící se škrtněte.),
odmítnutí schválení typu(Nehodící se škrtněte.),
odejmutí schválení typu(Nehodící se škrtněte.)

pro typ vozidla/konstrukční části/samostatného technického celku(Nehodící se škrtněte.) z hlediska směrnice …/…/EHS naposledy pozměněné směrnicí …/…/ES.

Schválení typu č.:

Důvod rozšíření:

0.1

Značka (obchodní firma výrobce):

0.2

Typ a obecný obchodní název/názvy:

0.3

Způsob označení typu, je-li na vozidle/konstrukční části/samostatném technickém celku vyznačen(Nehodící se škrtněte.)(Pokud způsob označení typu obsahuje znaky, které nejsou důležité pro popis typu vozidla, konstrukční části nebo samostatného technického celku, na které se tento certifikát schválení typu vztahuje, nahradí se tyto znaky v dokumentaci znakem „?“ (např. ABC??123??).)

0.3.1

Umístění označení:

0.4

Kategorie vozidla(Podle definice v příloze II části A směrnice 70/156/EHS.):

0.5

Název a adresa výrobce:

0.7

U konstrukčních částí a samostatných technických celků umístění a způsob připevnění značky ES schválení typu:

0.8

Adresa montážního závodu/závodů:

Doplňující informace (přicházejí-li v úvahu): viz doplněk

Technická zkušebna provádějící zkoušky:

Datum zkušebního protokolu:

Číslo zkušebního protokolu:

Poznámky (jsou-li nějaké): viz doplněk

Místo:

Datum:

Podpis:

Přiložen je seznam dokumentace uložené u schvalovacího orgánu, kterou lze obdržet na požádání.

Doplňující informace:

1.1

Případný seznam vozidel, na která se vztahuje bod 3.1.2.3.2.3 přílohy III předpisu EHK OSN č. 51:

1.2

Motor

1.2.1

Výrobce:

1.2.2

Typ:

1.2.3

Model:

1.2.4

Jmenovitý výkon motoru kW při min^–1

1.3

Převody: neautomatická převodovka/automatická převodovka(Nehodící se škrtněte.)

1.3.1

Počet rychlostních stupňů:

1.4

Zařízení

1.4.1

Tlumič výfuku

1.4.1.1

Výrobce:

1.4.1.2

Model:

1.4.1.3

Typ: podle výkresu č.:

1.4.2

Tlumič sání

1.4.2.1

Výrobce:

1.4.2.2

Model:

1.4.2.3

Typ: podle výkresu č.:

1.5

Rozměr pneumatik:

1.5.1

Popis typu pneumatiky užité při zkoušce pro schválení typu:

1.6

Měření

1.6.1

Hladina akustického tlaku vozidla za jízdy:

(Výsledky měření jsou udávány po odečtu 1 dB(A) podle bodu 2.2.1 přílohy I.)(„E“ značí, že měření proběhlo podle této směrnice.)

Výsledky měření
	levá strana dB(A)	pravá strana dB(A)	Poloha řadící páky
první měření
druhé měření
třetí měření
čtvrté měření
Výsledek zkoušky: dB(A)/E

1.6.2

Hladina akustického tlaku stojícího vozidla:

(„E“ značí, že měření proběhlo podle této směrnice.)

Výsledky měření
	dB(A)	Motor
první měření
druhé měření
třetí měření
Výsledek zkoušky: dB(A)/E

1.6.3

Hladina akustického tlaku tlakovzdušné soustavy:

(Výsledky měření jsou udávány po odečtu 1 dB(A) podle bodu 2.2.1 přílohy I.)

Výsledky měření
	levá strana dB(A)	pravá strana dB(A)
první měření
druhé měření
třetí měření
čtvrté měření
Výsledek zkoušky: dB(A)

Poznámky:

1. ŽÁDOST O ES SCHVÁLENÍ TYPU VOZIDLA

2. HLADINA AKUSTICKÉHO TLAKU VOZIDLA ZA JÍZDY

2.1 Mezní hodnoty

2.1.1 Vozidla pro dopravu osob s nejvýše devíti sedadly, včetně sedadla řidiče

2.1.2 Vozidla pro dopravu osob s více než devíti sedadly, včetně sedadla řidiče, a s maximální hmotností vyšší než 3,5 t a:

2.1.2.1 s výkonem motoru menším než 150 kW

2.1.2.2 s výkonem motoru nejméně 150 kW

2.1.3 Vozidla pro dopravu osob s více než devíti sedadly, včetně sedadla řidiče; vozidla pro dopravu nákladů:

2.1.3.1 s maximální hmotností nepřevyšující 2 t

2.1.3.2 s maximální hmotností převyšující 2 t, ale nepřevyšující 3,5 t

2.1.4 Vozidla pro přepravu zboží a s maximální přípustnou hmotností přesahující 3,5 t:

2.1.4.1 s výkonem motoru menším než 75 kW

2.1.4.2 s výkonem motoru nejméně 75 kW, ale nepřevyšujícím 150 kW

2.1.4.3 s výkonem motoru nejméně 150 kW

2.2 Vyhodnocení výsledků

3. ZNAČENÍ

4. VYDÁNÍ ES SCHVÁLENÍ TYPU VOZIDLA

5. ÚPRAVY TYPU A ROZŠÍŘENÍ SCHVÁLENÍ TYPU

6. SHODNOST VÝROBY

0. Obecně

9. Karoserie (nevztahuje se na vozidla kategorie M₁)

12. Různé

PŘÍLOHA II

SPRÁVNÍ USTANOVENÍ PRO ES SCHVALOVÁNÍ TYPU VÝFUKOVÝCH SYSTÉMŮ JAKO SAMOSTATNÝCH TECHNICKÝCH CELKŮ (NÁHRADNÍ VÝFUKOVÉ SYSTÉMY)

1.1

Žádost o ES schválení typu podle čl. 3 odst. 4 směrnice 70/156/EHS pro náhradní výfukový systém jako konstrukční část nebo jako samostatný technický celek musí být podána výrobcem vozidla nebo výrobcem daného samostatného technického celku.

1.2

Vzor informačního dokumentu je uveden v dodatku 1.

1.3

Na žádost příslušné technické zkušebny dodá žadatel:

1.3.1

dva vzorky systému, pro jehož ES schválení typu byla žádost podána,

1.3.2

výfukový systém typu původně namontovaného na vozidlo, když mu bylo uděleno EHS schválení typu,

1.3.3

vozidlo reprezentující typ, na který má být systém montován a který vyhovuje požadavkům bodu 4.1 v příloze 7 předpisu EHK OSN č. 51, jak je uvedeno v příloze III této směrnice,

1.3.4

samostatný motor příslušející typu vozidla popsanému výše.

2.4.1

Náhradní výfukový systém nebo jeho součásti musejí být s výjimkou upevňovacích dílů a potrubí opatřeny:

2.4.1.1

výrobní nebo obchodní značkou výrobce náhradního výfukového systému a jeho součástí,

2.4.1.2

obchodní firmou výrobce.

2.4.2

Tato označení musí být zřetelně čitelná a nesmazatelná, i když je systém namontován na vozidle.

3.1

Pokud jsou splněny odpovídající požadavky, udělí se ES schválení typu podle čl. 4 odst. 3 a popřípadě podle čl. 4 odst. 4 směrnice 70/156/EHS.

3.2

Vzor certifikátu ES schválení typu je uveden v dodatku 2.

3.3

Každému typu náhradního výfukového systému nebo jeho dílu, schválenému jako samostatný technický celek, se podle přílohy VII směrnice 70/156/EHS přidělí číslo schválení typu; v části 3 čísla schválení typu udává číslo pozměňující směrnice, která platila v době, kdy byl daný typ schválen. Týž členský stát nesmí přidělit stejné číslo jinému typu náhradního výfukového systému nebo jeho dílu.

4.1

Každý náhradní výfukový systém nebo jeho díl, s výjimkou jeho úchytů a potrubí, které odpovídají typu schválenému podle této směrnice, musí být opatřen značkou ES schválení typu.

4.2

Značka ES schválení typu je tvořena obdélníkem, ve kterém je vyznačeno malé písmeno „e“ následované rozlišovacím písmenem nebo písmeny nebo číslem členského státu, který udělil schválení typu:

„1“ pro Německo
„2“ pro Francii
„3“ pro Itálii
„4“ pro Nizozemsko
„5“ pro Švédsko
„6“ pro Belgii
„7“ pro Maďarsko
„8“ pro Českou republiku
„9“ pro Španělsko
„11“ pro Spojené království
„12“ pro Rakousko
„13“ pro Lucembursko
„17“ pro Finsko
„18“ pro Dánsko
„19“ pro Rumunsko
„20“ pro Polsko
„21“ pro Portugalsko
„23“ pro Řecko
„24“ pro Irsko
„25“ pro Chorvatsko
„26“ pro Slovinsko
„27“ pro Slovensko
„29“ pro Estonsko
„32“ pro Lotyšsko
„34“ pro Bulharsko
„36“ pro Litvu
„49“ pro Kypr
„50“ pro Maltu

V blízkosti obdélníku se umístí „základní číslo schválení typu“ obsažené v části 4 čísla schválení typu podle přílohy VII směrnice 70/156/EHS; před tímto číslem jsou dvě číslice, které udávají pořadové číslo přidělené nejnovějším technickým změnám ve směrnici Rady 70/157/EHS k datu, kdy bylo schválení typu vozidla uděleno. Pro směrnici 70/157/EHS platí pořadové číslo 00; pro směrnici 77/212/EHS platí pořadové číslo 01; pro směrnici 84/424/EHS platí pořadové číslo 02; pro směrnici 92/97/EHS a tuto směrnici platí pořadové číslo 03. Pořadové číslo 03 zohledňuje také technické požadavky série změn 00 předpisu EHK OSN č. 59.

4.3

Označení musí být zřetelně čitelné a nesmazatelné i v případě, kdy je náhradní výfukový systém nebo jeho díl namontován na vozidle.

4.4

Příklad značky ES schválení typu je uveden v dodatku 3.

5.1

Při změnách typu schváleného podle této směrnice se použije článek 5 směrnice 70/156/EHS.

6.1

Opatření přijatá k zajištění shodnosti výroby musí odpovídat požadavkům článku 10 směrnice 70/156/EHS.

6.2

Zvláštní ustanovení:

6.2.1

Zkouškami stanovenými v bodě 2.3.5 přílohy X směrnice 70/156/EHS jsou zkoušky předepsané v příloze 5 předpisu EHK OSN č. 59, jak je uvedeno v příloze III této směrnice.

6.2.2

Běžnou četností kontrol uvedených v bodu 3 přílohy X směrnice 70/156/EHS je jedna kontrola za dva roky.

Mají-li systémy, konstrukční části nebo samostatné technické celky elektronické řízení, musí být dodány informace o jeho výkonu.

0.1

Značka (obchodní firma výrobce):

0.2

Typ a obecný obchodní název/názvy:

0.5

Název a adresa výrobce:

0.7

U konstrukčních částí a samostatných technických celků umístění a způsob připevnění značky ES schválení typu:

0.8

Adresa montážního závodu/závodů:

1.1

Značka (obchodní firma výrobce):

1.2

Typ a obecný obchodní název/názvy:

1.3

Způsob označení typu, je-li na vozidle vyznačen:

1.4

Kategorie vozidla:

1.5

Číslo ES schválení typu z hlediska hladiny akustického tlaku:

1.6

Veškeré informace podle bodů 1.1 až 1.5 certifikátu schválení typu týkající se vozidla (dodatek 2 k příloze I této směrnice):

2.1

Popis náhradního výfukového systému udávající vzájemnou polohu každého dílu systému spolu s montážním návodem:

2.2

Podrobné výkresy každého dílu, podle nichž by jej bylo možné snadno nalézt a identifikovat, údaje o užitém materiálu. Na těchto výkresech musí být zakresleno místo pro připevnění povinné značky ES schválení typu.

Datum, spis

Razítko správního orgánu

Sdělení o

schválení typu(Nehodící se škrtněte.),
rozšíření schválení typu(Nehodící se škrtněte.),
odmítnutí schválení typu(Nehodící se škrtněte.),
odejmutí schválení typu(Nehodící se škrtněte.)

pro typ vozidla/konstrukční části/samostatného technického celku(Nehodící se škrtněte.) z hlediska směrnice …/…/EHS naposledy pozměněné směrnicí …/…/ES.

Schválení typu č.:

Důvod rozšíření:

0.1

Značka (obchodní firma výrobce):

0.2

Typ a obecný obchodní název/názvy:

0.3

0.3.1

Umístění označení:

0.4

Kategorie vozidla(Podle definice v příloze II části A směrnice 70/156/EHS.):

0.5

Název a adresa výrobce:

0.7

U konstrukčních částí a samostatných technických celků umístění a způsob připevnění značky ES schválení typu:

0.8

Adresa montážního závodu/závodů:

Doplňující informace (přicházejí-li v úvahu): viz doplněk

Technická zkušebna provádějící zkoušky:

Datum zkušebního protokolu:

Číslo zkušebního protokolu:

Poznámky (jsou-li nějaké): viz doplněk

Místo:

Datum:

Podpis:

Seznam informačních dokumentů uloženych u schvalovacího orgánu, které lze na vyžádání obdržet.

Doplňující údaje:

1.1

Sestava samostatného technického celku:

1.2

Obchodní značka nebo obchodní název typu nebo typů motorového vozidla, na který má být výfukový systém montován(Pokud je uvedeno více typů, musí být body 1.3 až 1.10 včetně vyplněny pro každý typ.):

1.3

Typ nebo typy vozidla a jejich čísla schválení typu:

1.4

Motor

1.4.1

Druh (zážehový, vznětový):

1.4.2

Doby pracovního oběhu: dvoudobý, čtyřdobý

1.4.3

Celkový objem válců:

1.4.4

Jmenovitý výkon motoru kW při min^{– 1}

1.5

Počet rychlostních stupňů:

1.6

Užité rychlostní stupně:

1.7

Převod/převody hnací nápravy:

1.8

Hodnoty hladiny akustického tlaku:

vozidlo za jízdy: dB(A), ustálená rychlost před zrychlením km/h,
stojící vozidlo: dB(A), při min^{– 1}

1.9

Hodnota zpětného tlaku:

1.10

Případná omezení užití a podmínky pro montáž:

Poznámky:

Výfukový systém nebo jeho díl opatřený výše uvedenou značkou ES schválení typu je zařízení, které bylo schváleno ve Španělsku (e 9) podle směrnice 92/97/EHS (03) pod základním číslem schválení typu 0148.

Znázorněné číslo je uvedeno pouze jako ukázka.

1. ŽÁDOST O ES SCHVÁLENÍ TYPU

2. ZNAČENÍ

3. ES SCHVÁLENÍ TYPU

4. ZNAČKA ES SCHVÁLENÍ TYPU

5. ÚPRAVA TYPU A ZMĚNY SCHVÁLENÍ TYPU

6. SHODNOST VÝROBY

0. Obecně

PŘÍLOHA III VZOR Maximální formát: A4 (210 × 297 mm)

PŘÍLOHA IV VZOR Maximální formát: A4 (210 × 297 mm)

PŘÍLOHA III

1. Technické požadavky jsou požadavky stanovené v:

a) bodech 2, 6.1, 6.2.1 a 6.3 předpisu EHK OSN č. 51(Úř. věst. L 137, 30.5.2007, s. 68.) a přílohách 3 až 10 tohoto předpisu;
b) bodech 2 a 6 předpisu EHK OSN č. 59(Úř. věst. L 326, 24.11.2006, s. 43.) a přílohách 3 až 5 tohoto předpisu.

2. Pro účely uplatnění ustanovení uvedených v bodě 1 se použijí tyto body:

a) „Nenaloženým vozidlem“ se rozumí vozidlo, jehož hmotnost je popsána v bodu 2.6 dodatku 1 přílohy I této směrnice, bez řidiče.
b) „Formulářem sdělení“ se rozumí certifikát schválení typu podle dodatku 2 příloh I a II.
c) „Smluvními stranami odpovídajících předpisů“ se rozumějí členské státy.
d) Odkazy na předpis č. 51 a předpis č. 59 se považují za odkazy na směrnici 70/157/EHS.
e) Poznámka pod čarou 1 v bodě 2.2.6 se nahrazuje tímto: „Definice kategorií jsou uvedeny v příloze II A směrnice 70/156/EHS.“

PŘÍLOHA IV PŘEDPISY PRO ZKUŠEBNÍ DRÁHU

1. POŽADOVANÉ VLASTNOSTI POVRCHU

Tato příloha uvádí požadavky na fyzikální vlastnosti povrchu a nákres povrchu zkušební dráhy.

Povrch se považuje za vyhovující této směrnici za předpokladu, že byly měřeny struktura povrchu a pórovitost nebo činitel zvukové pohltivosti a že bylo shledáno, že vyhovují všem bodům 1.1 až 1.4, a za podmínky, že jsou splněny konstrukční požadavky (bod 2.2).

Zbytková pórovitost krytu vozovky Vc nesmí překročit 8 %. Pro postup měření viz bod 3.1.

Pokud povrch nesplňuje požadavky na zbytkovou pohltivost, je povrch považován za vyhovující, pokud je činitel zvukové pohltivosti α ≤ 0,10. Pro postup měření viz část 3.2.

Požadavky bodů 1.1 a 1.2 jsou splněny, pokud byla měřena jen zvuková pohltivost a bylo zjištěno α ≤ 0,10.

Hloubka struktury povrchu TD měřená objemovou metodou (viz bod 3.3) musí být:

TD ≥ 0,4 mm

Je třeba věnovat patřičné úsilí, aby povrch byl v místě zkoušky co možno homogenní. To zahrnuje strukturu povrchu i pórovitost, lze však také pozorovat, že v případě, kdy je postup odvalování na některých místech účinnější než na jiných, může být struktura odlišná, a že nerovnosti mohou vyvolat rázy.

Pro ověření, zda povrch stále ještě vyhovuje požadavkům na strukturu povrchu a pórovitost nebo absorpci zvuku stanoveným touto směrnicí, je třeba u povrchu v následujících intervalech pravidelně zkoušet:

Při návrhu uspořádání zkušební dráhy je důležité zajistit jako minimální požadavek, aby zkušební plocha prostranství projížděná vozidly byla pokryta uvedeným materiálem pro zkoušky a aby měla vhodné okraje pro bezpečný skutečný provoz. To znamená, že dráha je nejméně 3 m široká a že délka trati dosahuje na každém konci nejméně 10 m za čáry AA a BB. Obrázek 1 znázorňuje vhodné zkušební prostranství a udává minimální plochu, která musí být strojně položena a zhutněna uvedeným materiálem pro zkušební povrch.

Zkušební povrch musí splňovat čtyři konstrukční požadavky:

1. musí to být hutný asfaltobeton;
2. maximální rozměr zrna musí být 8 mm (v toleranci od 6,3 do 10 mm);

Jako návod pro výrobce zkušebního povrchu udává obrázek 2 křivku zrnitosti štěrku, jejímž dodržením se zajistí požadované vlastnosti. Tabulka 3 dále udává některé pokyny pro zajištění požadované struktury a životnosti. Křivka zrnitosti odpovídá následující rovnici:

kde

dokatost čtvercového síta v mm, d_max8 mm pro střední křivku, d_max10 mm pro křivku spodní tolerance, d_max6,3 mm pro křivku horní tolerance.

Dále se dávají následující doporučení:

podíl písku (0,063 mm < čtvercový rozměr oka síta < 2 mm) nesmí být větší než 55 % přírodního písku a 45 % drceného písku,
základ a podklad musí zajistit dobrou stabilitu a rovnost podle nejlepší praxe stavby pozemních komunikací,
drť musí být drcená (100 % drcených stran) a musí být z materiálu s vysokou odolností vůči rozmačkání,
drť užitá ve směsi musí být praná,
na povrch se nesmí přidávat žádná přídavná drť,
tvrdost pojiva v PEN hodnotách musí být 40 až 60, 60 až 80 nebo i 80 až 100 v závislosti na klimatických podmínkách území. Pravidlem je, aby bylo užito co nejtvrdší pojivo ve shodě s obvyklou praxí,
teplota směsi před zhutňováním musí být volena taková, aby se následujícím válcováním dosáhlo požadované pórovitosti. Ke zvýšení pravděpodobnosti splnění požadavků částí 1.1 až 1.4 je třeba studovat hutnost ne pouze vhodnou volbou teploty směsi, ale i vhodným počtem válcování a volbou zhutňovacího vozidla.

Tabulka 3 Konstrukční pokyny

	Cílové hodnoty		Dovolená odchylka
	Celková hmotnost směsi	Hmotnost po zhutnění	Dovolená odchylka
Hmotnost kameniva, okatost čtvercového síta (SM) > 2 mm	47,6 %	50,5 %	± 5
Hmotnost písku 0,063 < SM < 2 mm	38,0 %	40,2 %	± 5
Hmotnost plnidla SM < 0,063 mm	8,8 %	9,3 %	± 2
Hmotnost pojiva (bitumen)	5,8 %	není udána	± 0,5
Maximální rozměr zrna	8 mm		6,3–10
Tvrdost pojiva	(viz níže)
Hodnota hladkosti kameniva (PSV) (viz bibliografický údaj č. 5)	> 50
Hutnost, relativní k Marshallově hutnosti	98 %

Pro toto měření je třeba odebrat z dráhy vzorky na nejméně čtyřech různých místech rovnoměrně rozložených po zkušební ploše mezi čárami AA a BB (viz obrázek 1). Aby se předešlo nehomogennosti a nerovnosti na dráze kol, nemají se vzorky odebírat z vlastní dráhy kol, ale v její blízkosti. Dva vzorky (minimálně) je třeba odebrat blízko vlastní dráhy kol a jeden vzorek (minimálně) je třeba odebrat přibližně uprostřed mezi dráhami kol a obou míst mikrofonů.

Je-li podezření, že nejsou splněny podmínky homogenity (viz část 1.4), je třeba na zkušební ploše odebrat více vzorků.

Zbytková pórovitost se stanovuje pro každý vzorek. Pak se ze všech vzorků vyčíslí střední hodnota a porovná se s požadavkem bodu 1.1. Navíc nesmí mít žádný ze vzorků hodnotu pórovitosti vyšší než 10 %.

Výrobce zkušebního povrchu se upozorňuje na problém, který může vzniknout, pokud je zkušební plocha vyhřívána potrubím nebo elektrickými vodiči a vzorky je třeba odebrat z tohoto místa. Takovou instalaci je třeba pečlivě připravit z hlediska budoucího místa odvrtávání vzorků. Doporučuje se, aby bylo ponecháno několik míst o přibližných rozměrech 200 × 300 mm, ve kterých nejsou vodiče nebo potrubí, nebo kde jsou tyto vodiče nebo potrubí umístěny dostatečně hluboko, aby nebyly poškozeny při odběru vzorků pokrytí povrchu.

Činitel zvukové pohltivosti (kolmý dopad) se měří metodou impedančního zvukovodu využitím postupu podle ISO/DIS 10534: Akustika – stanovení činitele zvukové pohltivosti a impedance ve zvukovodu.

Z hlediska zkušebních vzorků je třeba respektovat tytéž požadavky jako pro zbytkovou pohltivost (bod 3.1).

Pohltivost zvuku se měří v pásmu 400 až 800 Hz a v pásmu 800 až 1600 Hz (alespoň na středních frekvencích třetinooktávových pásem) a stanoví se nejvyšší hodnoty z obou těchto pásem. Pak se ze všech těchto hodnot pro všechny vzorky vyčíslí střední hodnota, která tvoří konečný výsledek.

Pro účely této normy se hloubka struktury povrchu měří nejméně na 10 místech rovnoměrně rozložených podél drah kol zkušebního úseku a střední hodnota se porovná se stanovenou minimální hloubkou struktury povrchu. Pro popis postupu viz příloha F návrhu normy ISO/DIS 10844.

Ze zkušeností s mnoha jinými povrchy lze očekávat, že hladiny akustického tlaku způsobené stykem pneumatik s povrchem měřené na zkušebním povrchu mohou mírně narůstat v průběhu prvých šesti až dvanácti měsíců po jeho zhotovení.

Požadované vlastnosti získá povrch nejdříve čtyři týdny po zhotovení. Vliv stárnutí na hluk je obecně nižší u nákladních vozidel než u automobilů osobních.

Stabilita v čase je dána hlavně hlazením a hutněním pojezdem vozidel po povrchu. Pravidelně se ověřuje podle bodu 1.5.

Z povrchu se odstraňují volné zbytky nebo prach, které by mohly výrazně snížit činnou hloubku struktury povrchu. V zemích se zimním klimatem se občas k rozmrazování užívá soli. Sůl může povrch dočasně nebo i trvale změnit natolik, že se hluk zvýší, a proto se její užívání nedoporučuje.

Pokud je třeba zkušební dráhu pokrýt novým povrchem, není obvykle nezbytné pokrýt více než jen zkušební úsek šířky 3 m podle obrázku 1, po kterém vozidla jezdí, za předpokladu, že zkušební plocha ležící mimo takový úsek splňuje při měření požadavky na zbytkovou pórovitost nebo zvukovou pohltivost.

V dokumentu popisujícím zkušební povrch musí být uvedeny následující údaje:

a) poloha zkušební dráhy;
b) druh pojiva, tvrdost pojiva, druh štěrku, maximální teoretická hustota betonu GRD, tloušťka nosné vrstvy a křivka zrnitosti stanovená ze vzorků ze zkušební dráhy;

V dokumentu popisujícím hlukovou zkoušku vozidla nebo vozidel se uvede, zda byly všechny požadavky splněny, nebo nikoli. Uvede se odkaz na dokument podle bodu 5.1.

1. POŽADOVANÉ VLASTNOSTI POVRCHU

1.1 Zbytková pórovitost

1.2 Činitel zvukové pohltivosti

1.3 Hloubka struktury povrchu

1.4 Homogenita povrchu

1.5 Časové intervaly zkoušek

a) zbytkovou pórovitost nebo absorpci zvuku:

je-li povrch nový,
splňuje-li nový povrch požadavky, nepožaduje se další pravidelné zkoušení.

Nesplňuje-li požadavky jako nový, může jim vyhovět později, protože povrchy mají tendenci s časem se zanášet a zhutňovat se;

b) hloubku struktury povrchu (TD):

je-li povrch nový,
začíná-li se s hlukovými zkouškami (poznámka: ne dříve než čtyři týdny po položení povrchu),
pak každých dvanáct měsíců.

2. KONSTRUKCE ZKUŠEBNÍHO POVRCHU

2.1 Prostranství

2.2 Konstrukční požadavky na povrch

3. tloušťka nosné vrstvy musí být ≥ 30 mm;

4. pojivem musí být nemodifikovaný bitumen třídy přímo penetrující.

3.1 Měření zbytkové pórovitosti

3.2 Činitel zvukové pohltivosti

3.3 Objemové měření makrostruktury povrchu

4.1 Vliv stárnutí

4.2 Údržba povrchu

4.3 Položení nového povrchu na zkušební plochu

5. DOKUMENTACE O POVRCHU A O JEHO ZKOUŠKÁCH

5.1 Dokumentace o zkušebním povrchu

c) způsob hutnění (např. typ válce, hmotnost válce, počet přejezdů);

d) teplota směsi, teplota okolního vzduchu a rychlost větru při kladení povrchu;

e) datum položení povrchu a dodavatel;

f) veškeré výsledky zkoušek nebo poslední výsledky zkoušek, které zahrnují:

i) zbytkovou pórovitost každého ze vzorků;
ii) místa na zkušební ploše, na kterých byly odebírány vzorky pro měření pórovitosti;
iii) činitele zvukové pohltivosti každého ze vzorků, pokud byl měřen. Uveďte výsledky jak pro každý vzorek a pro každé frekvenční pásmo, tak i pro celkovou střední hodnotu;
iv) místa na zkušební ploše, na kterých byly měřeny vzorky pro zvukovou pohltivost;
v) hloubku struktury povrchu včetně počtu zkoušek a standardní odchylky;
vi) instituci zodpovědnou za zkoušky i) a iii) a typ užitého zařízení;
vii) datum zkoušky nebo zkoušek a datum odebrání vzorků ze zkušební dráhy.

5.2 Dokumentace o zkouškách hluku vozidel na povrchu