Směrnice Rady ze dne20. března 1970 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se palivových nádrží a ochrany proti podjetí zezadu u motorových vozidel a jejich přípojných vozidel (70/221/EHS)
RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na článek 100 této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise,
s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu(Úř. věst. C 160, 18.12.1969, s. 7.),
s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru(Úř. věst. C 48, 16.4.1970, s. 16.),
vzhledem k tomu, že technické požadavky, které musí motorová vozidla podle vnitrostátních právních předpisů splňovat, se mimo jiné vztahují na nádrže na kapalná paliva a na ochranu proti podjetí zezadu;
vzhledem k tomu, že se tyto požadavky v jednotlivých členských státech liší; že je proto nutné, aby všechny členské státy zavedly stejné požadavky vedle nebo namísto svých stávajících právních předpisů, zejména aby bylo možno použít u všech typů vozidel postup EHS schvalování typu, který je předmětem směrnice Rady 70/156/EHS ze dne 6. února 1970 o sbližování právních předpisů členských států týkající se schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel(Úř. věst. L 42, 23.2.1970, s. 1),
Článek 1
Článek 2
1. Členské státy nesmějí odmítnout udělit ES schválení typu nebo vnitrostátní schválení pro určitý typ vozidla z důvodů týkajících se palivových nádrží, pokud toto vozidlo splňuje požadavky této směrnice týkající se palivových nádrží.
2. Členské státy nesmějí odmítnout udělit EHS schválení typu nebo vnitrostátní schválení typu pro určitý typ vozidla z důvodů týkajících se ochrany proti podjetí zezadu, pokud toto vozidlo splňuje požadavky na ochranu proti podjetí zezadu stanovené v příloze nebo je opatřeno zařízením na ochranu proti podjetí zezadu, pro které bylo jako pro samostatný technický celekpodle článku 2 směrnice 70/156/EHS uděleno schválení typu a které bylo namontováno v souladu s požadavky bodu 5 přílohy II.
3. Členské státy nesmějí odmítnout udělit EHS schválení typu nebo vnitrostátní schválení typu pro určitý typ zařízení na ochranu proti podjetí zezadu, pokud toto zařízení jako samostatný technický celekve smyslu článku 2 směrnice 70/156/EHS splňuje odpovídající požadavky stanovené v příloze II.
Článek 2a
1. Členské státy nesmějí odmítnout nebo zakázat prodej, registraci, uvedení do provozu nebo užívání určitého vozidla z důvodů týkajících se jeho palivových nádrží, pokud toto vozidlo splňuje požadavky této směrnice týkající se palivových nádrží.
2. Členské státy nesmějí odmítnout nebo zakázat prodej, registraci, uvedení do provozu nebo užívání určitého vozidla z důvodů týkajících se jeho ochrany proti podjetí zezadu, pokud toto vozidlo splňuje požadavky na ochranu proti podjetí zezadu stanovené v příloze nebo je opatřeno zařízením na ochranu proti podjetí zezadu, pro které bylo jako pro samostatný technický celekpodle článku 2 směrnice 70/156/EHS uděleno schválení typu a které bylo namontováno v souladu s požadavky bodu 5 přílohy II.
3. Členské státy nesmějí zakázat uvedení zařízení na ochranu proti podjetí zezadu jako technického celkuve smyslu článku 2 směrnice 70/156/EHS na trh, pokud toto zařízení odpovídá typu, pro který bylo uděleno schválení typu podle čl. 2 odst. 3.
Článek 2b
Článek 3
Článek 4
1. Členské státy uvedou v účinnost předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 18 měsíců od jejího oznámení a neprodleně o nich uvědomí Komisi.
2. Členské státy zajistí, aby bylo Komisi sděleno znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.
Článek 5
SEZNAM PŘÍLOH
| Příloha I: | Nádrže na kapalná paliva | |
| Dodatek 1: | Zkouška odolnosti proti hoření | |
| Dodatek 2: | Rozměry a technické údaje ohnivzdorných cihel | |
| Dodatek 3: | Informační dokument | |
| Dodatek 4: | Certifikát ES schválení typu | |
| Příloha II: | Ochrana proti podjetí zezadu | |
| Dodatek 1: | Informační dokument (vozidlo) | |
| Dodatek 2 | Informační dokument (samostatný technický celek) | |
| Dodatek 3: | Certifikát ES schválení typu (vozidlo) | |
| Dodatek 4: | Certifikát ES schválení typu (samostatný technický celek) | |
| Dodatek 5: | Značka ES schválení typu | |
PŘÍLOHA I NÁDRŽE NA KAPALNÁ PALIVA
1. ROZSAH PLATNOSTI
1.1Tato příloha platí pro vozidla, na něž se vztahuje směrnice 70/156/EHS.
Pro účely této přílohy:
2.1„typem vozidla z hlediska palivových nádrží“ se rozumějí vozidla, která se zásadně neliší v takových zásadních hlediscích, jako jsou:
2.2„prostorem pro cestující“ se rozumí prostor pro přepravu cestujících ohraničený střechou, podlahou, bočními stěnami, dveřmi, vnějším zasklením a přední a zadní přepážkou;
2.3„hmotností nenaloženého vozidla“ se rozumí hmotnost vozidla v pohotovostním stavu, jak je definována v bodu 2.6 přílohy I směrnice 70/156/EHS;
2.4„nádrží“ se rozumí nádrž (nádrže) navržená jako zásobník kapalného paliva definovaného v bodu 2.6 a používaného především pro pohon vozidla, vyjma jeho příslušenství (plnicího potrubí (pokud tvoří zvláštní celek), plnicího otvoru, víčka, palivoměru, připojovacích dílů k motoru nebo zařízení ke kompenzaci vnitřního přetlaku atd.);
2.5„objemem nádrže“ se rozumí objem nádrže udávaný výrobcem;
2.6„kapalným palivem“ se rozumí palivo, které je za běžných okolních podmínek tekuté.
3.1Žádost o schválení typu vozidla v souladu s čl. 3 odst. 4 směrnice 70/156/EHS z hlediska palivových nádrží podává výrobce vozidla.
3.2Vzor informačního dokumentu je uveden v dodatku 3.
3.3Technické zkušebně provádějící zkoušky pro schválení typu se předloží:
4.1Jsou-li splněny odpovídající požadavky, udělí se ES schválení typu vozidla podle čl. 4 odst. 3 a popřípadě podle čl. 4 odst. 4 směrnice 70/156/EHS.
4.2Vzor certifikátu ES schválení typu je uveden v dodatku 4.
4.3Pro každý schválený typ vozidla se přidělí číslo schválení podle přílohy VII směrnice 70/256/EHS. Tentýž členský stát nesmí přidělit stejné číslo jinému typu vozidla.
5.1Nádrže musí být vyrobeny tak, aby odolávaly korozi.
5.2Nádrže vybavené veškerým příslušenstvím, které je k nim běžně namontováno, musí vyhovět zkouškám těsnosti provedeným podle bodu 6.1 při relativním vnitřním tlaku rovném dvojnásobku pracovního tlaku, v žádném případě však při tlaku nižším než 0,3 bar.
Nádrže vozidel vyrobené z plastových materiálů jsou považovány za vyhovující, jestliže byly podrobeny zkoušce popsané v bodu 6.3.2.
5.3Přetlak nebo tlak přesahující tlak pracovní musí být automaticky kompenzován vhodným zařízením (odvětrávacími otvory, pojistnými ventily atd.).
5.4Odvětrávací otvory musí být konstruovány způsobem, který brání jakémukoliv riziku požáru. Zejména nesmí být možné, aby při plnění nádrže (nádrží) mohlo dojít k únikům paliva na výfukový systém. Unikající palivo musí být sváděno na zem.
5.5Nádrž (nádrže) nesmí být umístěna nebo tvarována tak, aby vytvářela povrchovou plochu (podlahu, stěnu, přepážku) prostoru pro cestující nebo jiného prostoru s ním spojeného.
5.6Prostor pro cestující musí být od nádrže (nádrží) oddělen přepážkou. V přepážce mohou být otvory (například pro vedení kabelů) za předpokladu, že jsou upraveny tak, aby palivo nemohlo volně téci z nádrže (nádrží) do prostoru pro cestující nebo do jiného prostoru s ním spojeného při podmínkách běžného užití.
5.7Každá nádrž musí být bezpečně upevněna a umístěna tak, aby bylo zajištěno, že palivo unikající z nádrže nebo z jejího příslušenství vyteče na zem a nikoli do prostoru pro cestující při podmínkách běžného užití.
5.8Plnicí otvor nesmí být umístěn v prostoru pro cestující, v zavazadlovém prostoru nebo v motorovém prostoru.
5.9Palivo nesmí unikat víčkem nádrže ani zařízením pro kompenzaci přetlaku při předpokládaném provozu vozidla. Při úplném převrácení vozidla je odkapávání paliva přípustné, jestliže nepřevýší hodnotu 30 g/min. Tento požadavek musí být ověřen zkouškou popsanou v bodu 6.2.
5.9.1Víčko nádrže musí být upevněno k plnicímu otvoru; těsnění musí být na svém místě bezpečně zadrženo, víčko nádrže musí být při uzavření bezpečně blokováno proti těsnění a plnicímu otvoru.
5.9.1.1Požadavky bodu 5.9.1 budou považovány za splněné, jestliže vozidlo vyhovuje požadavkům bodu 5.1.3 přílohy I směrnice 70/120/EHS(Úř. věst. L 76, 6.4.1970, s. 1.) s výhradou, že příklady uvedené ve třetí odrážce uvedeného bodu se neuplatní u vozidel jiných kategorií než M1 nebo N1.
5.10Nádrže musí být namontovány tak, aby byly chráněny před následky nárazu do přední nebo zadní části vozidla. V blízkosti nádrže nesmějí být vyčnívající díly, ostré hrany apod.
5.11Nádrž a plnicí hrdlo musí být konstruovány a namontovány do vozidla takovým způsobem, aby nedocházelo k hromadění náboje statické elektřiny na jejich celém povrchu. Je-li to nezbytné, musí být uzemněny dobrým vodičem ke kovové konstrukci podvozku nebo k jiné podstatné kovové hmotě.
5.12Nádrže vyrobené z plastového materiálu musí nadto být také zkoušeny podle zvláštního postupu stanoveného v bodu 6.3.
Nádrž musí být podrobena zkoušce s hydraulickým vnitřním tlakem, která musí být provedena na samostatné nádrži s veškerým příslušenstvím. Nádrž musí být zcela naplněna nehořlavou kapalinou (například vodou). Po uzavření všech vývodů je spojovacím potrubím, kterým je palivo dodáváno k motoru, tlak v nádrži postupně zvyšován až na relativní vnitřní tlak rovný dvojnásobku pracovního tlaku a v žádném nižší, než je přetlak 0,3 bar, a musí tak být udržován po dobu jedné minuty. Během této zkoušky nesmí nádrž prasknout ani z ní nesmí unikat palivo, může se však projevit trvalá deformace.
6.2.1Nádrž s veškerým příslušenstvím je namontována do zkušebního přípravku způsobem, který odpovídá jejímu umístění na vozidle, pro něž je určena. To se také týká systémů pro kompenzaci vnitřního přetlaku.
6.2.2Zkušební přípravek se otáčí okolo osy, která je rovnoběžná s podélnou osou vozidla.
6.2.3Zkouška se provádí s nádržemi naplněnými do 90 % a do 30 % jejich objemu nehořlavou kapalinou o hustotě a viskozitě blízké hodnotám, které má běžně užívané palivo (může být použita voda).
6.2.4Nádrž se musí otočit ze své základní polohy o 90o doprava. V této poloze musí nádrž zůstat nejméně pět minut.
Potom se nádrž musí otočit o dalších 90o ve stejném směru. V této poloze, kdy je úplně obrácena, musí nádrž zůstat nejméně dalších pět minut.
Nádrž se musí otočit zpět do své původní polohy. Zkušební kapalina, která nepřetekla z odvzdušňovacího systému zpět do nádrže, musí být odsáta a pokud je to nezbytné, doplněna.
Nádrž se musí otočit o 90o v opačném směru a ponechat v této poloze nejméně pět minut.
Ve stejném směru se musí nádrž otočit o dalších 90o. V poloze, v níž je nádrž úplně obrácena, musí být ponechána nejméně pět minut. Poté se musí otočit zpět do výchozí polohy.
6.3.1.1Nádrž musí být naplněna do svého jmenovitého objemu roztokem vody a glykolu nebo jinou kapalinou s nízkým bodem tuhnutí, která nemění vlastnosti materiálu nádrže, a musí být podrobena perforační zkoušce.
6.3.1.2Teplota nádrže musí být během zkoušky (233 ± 2) K [(–40 ± 2) °C].
6.3.1.3Ke zkoušce se musí použít kyvadlo. Nárazové těleso kyvadla musí být vyrobeno z oceli a musí mít tvar jehlanu se stěnami tvořenými rovnostrannými trojúhelníky a se čtvercovou základnou; vrchol a hrany jsou zaobleny poloměrem 3 mm. Střed nárazu kyvadla se musí shodovat s těžištěm jehlanu; jeho vzdálenost od osy rotace kyvadla musí být 1 m. Celková hmotnost kyvadla musí být 15 kg. Energie kyvadla v okamžiku nárazu nesmí být menší než 30 Nm a musí být této hodnotě co možná nejbližší.
6.3.1.4Zkouška musí být provedena na těch místech nádrže, která jsou považována za zranitelná při čelním nebo zadním nárazu. Místa považovaná za zranitelná jsou taková, která jsou nejvíce vystavena nárazu nebo jsou zeslabena s ohledem na tvar nádrže nebo na způsob, jakým je nádrž namontována do vozidla. Body zvolené zkušebnou musí být uvedeny ve zkušebním protokolu.
6.3.1.5V průběhu zkoušky musí být nádrž upevněna úchyty po straně nebo stranách protilehlých k místu nárazu. Po zkoušce se nesmí objevit netěsnosti.
6.3.1.6Podle volby výrobce je možno provést všechny zkoušky odolnosti proti nárazu na jedné nádrži nebo může být každá zkouška provedena na jiné nádrži.
Nádrž musí být za podmínek popsaných v bodu 6.1 zkoušena na těsnost a tvarovou tuhost. Nádrž s veškerým příslušenstvím musí být namontována do zkušebního přípravku způsobem, který odpovídá instalaci nádrže ve vozidle, pro něž je uvažována. Jako zkušební kapalina musí být použita voda o teplotě 326 K (53 °C), kterou se nádrž zcela naplní. Nádrž je pak vystavena relativnímu vnitřnímu tlaku rovnajícímu se dvojnásobku pracovního tlaku a v žádném případě tlaku nižšímu než 0,3 bar, za teploty (326 ± 2) K [(53 ± 2) °C] po dobu pěti hodin. Během zkoušky se nesmí projevit netěsnost ani praskliny nádrže a jejího příslušenství, trvalá deformace nádrže je však přípustná.
6.3.3.1Palivo použité při zkoušce propouštění paliva musí být buď referenční palivo uvedené v příloze VIII směrnice 70/220/EHS, nebo komerční vysokooktanové palivo. Pokud je nádrž určena pouze pro vozidla se vznětovým motorem, plní se motorovou naftou.
6.3.3.2Před započetím zkoušky se nádrž naplní do 50 % svého objemu zkušebním palivem a bez utěsnění se za okolní teploty (313 ± 2) K [(40 ± 2) °C] uloží, dokud není ztráta hmotnosti konstantní.
6.3.3.3Potom musí být nádrž vyprázdněna a znovu naplněna do 50 % svého objemu zkušebním palivem, hermeticky se pak uzavře při teplotě (313 ± 2) K [(40 ± 2) °C]. Zkušební tlak se musí nastavit, až když obsah nádrže dosáhne zkušební teploty. Během následujícího zkušebního období osmi týdnů se určí ztráta hmotnosti, která vznikla difuzí paliva v tomto období. Maximální přípustný úbytek paliva je 20 g za 24 hodin zkušebního období.
6.3.3.4Pokud úbytek paliva převyšuje hodnoty uvedené v bodu 6.3.3.3, je nutno výše popsanou zkoušku opakovat na stejné nádrži a určit úbytek difuzí při teplotě (296 ± 2) K [(23 ± 2) °C], ale za stejných podmínek. Takto měřený úbytek paliva nesmí přesáhnout hodnotu 10 g za 24 hod.
Po provedení zkoušky uvedené v bodu 6.3.3 musí nádrž stále splňovat podmínky stanovené v bodech 6.3.1 a 6.3.2.
Nádrž musí být podrobena následujícím zkouškám:
6.3.5.1Nádrž upevněná tak jako ve vozidle musí být vystavena plameni po dobu dvou minut. Nesmí nastat unikání kapalného paliva z nádrže.
6.3.5.2Je nutno provést zkoušky s různými nádržemi naplněnými palivem, jak je popsáno níže:
6.3.5.2.1jestliže je nádrž konstruována pro montáž ve vozidlech buď se zážehovým, nebo se vznětovým motorem, je nutno vykonat tři zkoušky s nádržemi naplněnými vysokooktanovým benzinem;
6.3.5.2.2jestliže je nádrž konstruována pouze pro montáž do vozidel se vznětovým motorem, je nutno vykonat tři zkoušky s nádržemi naplněnými motorovou naftou;
6.3.5.2.3pro každou zkoušku se nádrž musí namontovat do zkušebního přípravku, který napodobuje pokud možno co nejlépe skutečnou montáž nádrže. Způsob montáže nádrže do přípravku musí odpovídat příslušným technickým požadavkům daným pro vozidlo. Je nutno brát zřetel na části vozidla, které chrání nádrž a její příslušenství proti působení plamene, nebo na ty, které jakkoliv ovlivňují postup ohně, stejně jako na uvedené díly namontované na nádrži a zátkách. Veškeré otvory v nádrži musejí být během zkoušky uzavřeny, avšak odvzdušňovací systém musí zůstat v činnosti. Těsně před zkouškou musí být nádrž naplněna definovaným palivem do 50 % jejího objemu.
6.3.5.3Plamen, kterému je nádrž vystavena, musí vznikat hořením komerčního paliva pro zážehové motory (dále jen „palivo“) na zvláštní pánvi. Množství paliva na pánvi musí být takové, aby plamen vzniklý jeho hořením za volných spalovacích podmínek působil během celého postupu zkoušky.
6.3.5.4Rozměry pánve musí být zvoleny tak, aby byl zajištěn přístup plamene k bokům nádrže. Pánev musí proto přesahovat v půdorysu okraje nádrže alespoň o 20 cm, ne však více než o 50 cm. Boční stěny pánve nesmějí převyšovat hladinu paliva na počátku zkoušky více než o 8 cm.
6.3.5.5Pánev naplněná palivem musí být umístěna pod nádrží takovým způsobem, aby vzdálenost mezi hladinou paliva v pánvi a dnem nádrže odpovídala konstrukční výšce nádrže nad povrchem vozovky při nenaloženém vozidle (viz oddíl 2.3). Buď pánev, nebo zkušební přípravek, nebo oba tyto díly musí být volně pohyblivé.
6.3.5.6V průběhu fáze C zkoušky musí být pánev překryta clonou umístěnou (2 ± 1) cm nad hladinou paliva. Clona musí být vyrobena z ohnivzdorného materiálu, jak je popsáno v dodatku č. 2. Mezi cihlami tvořícími clonu nesmějí být žádné mezery a cihly musejí být nad pánví uchyceny takovým způsobem, aby otvory v cihlách nebyly nijak zakryty. Délka a šířka rámu clony musí být o 2 cm až 4 cm menší než vnitřní rozměry pánve, tak aby mezi rámem a stěnou pánve vznikla mezera 1 cm až 2 cm umožňující odvětrání.
6.3.5.7Jestliže se zkoušky provádějí ve venkovním prostoru, musí být zajištěna ochrana proti větru a rychlost větru na úrovni hladiny paliva v pánvi nesmí přesáhnout 2,5 km/h. Před zkouškou je nutno zahřát clonu na teplotu (308 ± 5) K [(35 ± 5) °C]. Ohnivzdorné cihly mohou být zvlhčeny, aby byly zaručeny stejné podmínky pro následující zkoušky.
6.3.5.8Zkouška se musí skládat ze čtyř fází (viz dodatek 1).
Palivo na pánvi musí být zapáleno ve vzdálenosti alespoň 3 m od nádrže, která má být zkoušena. Po 60 sekundách předehřátí se musí pánev umístit pod nádrž.
Nádrž je vystavena přímému působení plamene z volně hořícího paliva po dobu 60 sekund.
Po ukončení fáze B se mezi hořící pánev a nádrž musí umístit clona. Nádrž pak musí být vystavena po dobu dalších 60 sekund působení redukovaného plamene.
Hořící pánev zakrytá clonou se musí přemístit zpět do výchozí polohy (fáze A). Jestliže nádrž po ukončení zkoušky hoří, je nutno ji uhasit.
6.3.5.9Výsledky zkoušky jsou vyhovující, pokud z nádrže neuniká kapalné palivo.
6.3.6.1Přípravek používaný pro zkoušku musí být uzpůsoben tak, aby napodoboval skutečnou montáž nádrže ve vozidle včetně způsobu odvzdušňování.
6.3.6.2Nádrž naplněná do 50 % svého objemu vodou o teplotě 293 K (20 °C) se musí po dobu jedné hodiny vystavit působení okolní teploty (368 ± 2) K [(95 ± 2) °C].
6.3.6.3Výsledky zkoušky jsou vyhovující, jestliže se po ukončení zkoušky neprojeví netěsnosti nebo když nádrž není vážně deformována.
6.3.7.1Na nádrži musí být uvedeno obchodní jméno nebo značka výrobce; musí být nesmazatelné a jasně čitelné i po montáži do vozidla.
7.1V případě změn schválení typu udělených podle této směrnice se použije článek 5 směrnice 70/156/EHS.
8.1Opatření k zajištění shodnosti výroby jsou obecně přijímána v souladu s článkem 10 směrnice 70/156/EHS.
| Odolnost proti hoření (Seger-Kegel) | SK 30 |
| Obsah Al2O3 | 30–33 % |
| Poréznost | 20–22 % obj. |
| Hustota | 1900 kg/m3 až 2000 kg/m3 |
| Účinná plocha otvorů | 44,18 % |
1. ROZSAH PLATNOSTI
2. DEFINICE
2.1.1 konstrukce, tvar, rozměry a materiály (kovové/plastové) nádrže (nádrží);
2.1.2 umístění nádrže (nádrží) u vozidel kategorie(Podle definice v příloze II části A směrnice 70/156/EHS.)M1, pokud to má nepříznivý vliv na požadavky bodu 5.10 této přílohy;
3. ŽÁDOST O ES SCHVÁLENÍ TYPU
3.3.1 vozidlo představující typ, který má být schválen, nebo části vozidla, které technická zkušebna považuje za nezbytné pro schvalovací zkoušky;
3.3.2 v případě, že vozidlo je vybaveno nádrží vyrobenou z plastového materiálu: sedm dalších nádrží s příslušenstvím;
3.3.3 v případě, že vozidlo je vybaveno nádrží vyrobenou z jiného materiálu: dvě další nádrže s příslušenstvím.
4. ES SCHVÁLENÍ TYPU
5. POŽADAVKY
6. ZKOUŠKY
6.1 Hydraulická zkouška
6.2 Zkouška obrácením nádrže
6.3 Dodatkové zkoušky nádrže (nádrží) vozidla vyrobené z plastových materiálů
6.3.1 Odolnost proti nárazu
6.3.2 Mechanická pevnost
6.3.3 Propouštění paliva
6.3.4 Odolnost proti palivu
6.3.5 Odolnost proti hoření
6.3.6 Odolnost proti vysoké teplotě
6.3.7 Označení palivové nádrže
7. ZMĚNY SCHVÁLENÍ TYPU
8. SHODNOST VÝROBY
PŘÍLOHA II OCHRANA PROTI PODJETÍ ZEZADU
1. OBECNĚ
Vozidla, na která se vztahuje tato směrnice, musí být konstruována tak, aby byla zajištěna účinná ochrana proti podjetí zezadu vozidly kategorií M1 a N1(Podle definice v příloze II části A směrnice 70/156/EHS.).
2.1Typ vozidla z hlediska ochrany proti podjetí zezadu
„Typem vozidla z hlediska ochrany proti podjetí zezadu“ se rozumějí vozidla, která se neliší v těchto zásadních hlediscích:
2.1.1šířka zadní nápravy, nosná konstrukce, rozměry, tvar a materiály zadní části vozidla, pokud mají význam z hlediska požadavků bodů 5.1 až 5.4.5.5;
2.1.2vlastnosti zavěšení, pokud mají význam z hlediska požadavků bodů 5.1 až 5.4.5.5;
2.1.3typ zařízení na ochranu proti podjetí zezadu, pokud je takové zařízení namontováno.
2.2Typ zařízení na ochranu proti podjetí zezadu
„Typem zařízení na ochranu proti podjetí zezadu“ se rozumějí zařízení, která se neliší v těchto zásadních hlediscích:
2.2.1tvar;
2.2.2rozměry;
2.2.3upevnění;
2.2.4materiálů.
3.1Žádost o ES schválení typu pro typ vozidla
3.1.1Žádost o ES schválení typu pro typ vozidla podle čl. 3 odst. 4 směrnice 70/156/EHS z hlediska ochrany proti podjetí zezadu podává výrobce vozidla.
3.1.2Vzor informačního dokumentu je uveden v dodatku 1.
3.1.3Technické zkušebně provádějící zkoušky pro schválení typu se předloží vozidlo představující typ, který má být schválen.
3.2Žádost o ES schválení typu pro zařízení na ochranu proti podjetí zezadu jako pro samostatný technický celek
3.2.1Žádost o ES schválení typu podle čl. 3 odst. 4 směrnice 70/156/EHS pro zařízení na ochranu proti podjetí zezadu jako pro samostatný technický celek podle článku 2 uvedené směrnice podává výrobce vozidla nebo výrobce zařízení na ochranu proti podjetí zezadu.
3.2.2Vzor informačního dokumentu je uveden v dodatku 2.
3.2.3Technické zkušebně provádějící zkoušky se předloží jeden vzorek typu zařízení na ochranu proti podjetí zezadu, který má být schválen. Zkušebna může požadovat další vzorek, jestliže to pokládá za nutné. Vzorky musí být zřetelně a nesmazatelně označeny výrobní nebo obchodní značkou žadatele a označením typu.
4.1Jsou-li splněny odpovídající požadavky, udělí se ES schválení typu podle čl. 4 odst. 3 a popřípadě podle čl. 4 odst. 4 směrnice 70/156/EHS.
4.2Vzor certifikátu o ES schválení typu je uveden:
4.2.1v dodatku 3 pro žádost podle bodu 3.1 a
4.2.2v dodatku 4 pro žádost podle bodu 3.2.
4.3Pro každý schválený typ vozidla nebo zařízení na ochranu proti podjetí zezadu se přidělí číslo schválení typu podle přílohy VII směrnice 70/156/EHS. Tentýž členský stát nesmí přidělit stejné číslo jinému typu vozidla nebo jinému typu zařízení na ochranu proti podjetí zezadu.
5.1Všechna vozidla musí být konstruována nebo vybavena tak, aby zajišťovala v celé své šířce účinnou ochranu proti podjetí zezadu vozidly kategorie M1 a N1(Podle definice v příloze II části A směrnice 70/156/EHS.).
5.1aVozidlo se zkouší za následujících podmínek:
vozidlo musí být v klidu na vodorovné, pevné a hladké ploše,
přední kola musí být v poloze pro jízdu v přímém směru,
pneumatiky musí být nahuštěny na tlak doporučený výrobcem vozidla,
je-li to zapotřebí pro dosažení požadovaných zkušebních sil, může být vozidlo zadržováno jakýmkoli způsobem určeným výrobcem vozidla,
je-li vozidlo vybaveno hydraulicko-pneumatickým, hydraulickým nebo pneumatickým odpružením nebo zařízením pro automatické vyvažování podle zátěže, musí se zkoušet s tímto odpružením nebo zařízením za běžných provozních podmínek určených jeho výrobcem.
U vozidel kategorií M1, M2, M3, N1, O1 nebo O2(Podle definice v příloze II části A směrnice 70/156/EHS.) se požadavek bodu 5.1 pokládá za splněný, jestliže:
vozidlo splňuje podmínky stanovené v bodě 5.3 nebo
světlá výška zadní části nenaloženého vozidla není větší než 55 cm v šířce, která není menší než šířka zadní nápravy o více než 10 cm na obou stranách (nepočítaje vyboulení pneumatik těsně u vozovky).
Je-li zadních náprav více, uvažuje se šířka nejširší nápravy.
Tento požadavek musí být splněn alespoň do vzdálenosti 45 cm od zadního okraje vozidla.
5.3U vozidel kategorií N2, N3, O3 nebo O4(Podle definice v příloze II části A směrnice 70/156/EHS.) se požadavek bodu 5.1 pokládá za splněný, jestliže:
vozidlo je opatřeno zvláštním zařízením na ochranu proti podjetí zezadu podle požadavků bodu 5.4 nebo
vozidlo je konstruováno nebo vybaveno na zádi tak, že její konstrukční části lze s ohledem na jejich tvar a vlastnosti pokládat za náhradu zařízení na ochranu proti podjetí zezadu. Za náhradu zařízení na ochranu proti podjetí zezadu se považují konstrukční části, jejichž kombinovaná funkce splňuje požadavky uvedené v bodě 5.4.
Zařízení na ochranu proti podjetí zezadu, dále jen „zařízení“, se obecně skládá z příčníku a spojovacích částí připojených k podélníkům rámu nebo k částem je nahrazujícím.
Zařízení musí mít tyto vlastnosti:
5.4.1Zařízení musí být upevněno co možno nejblíže k zádi vozidla. Při nenaloženém vozidle(Podle definice v bodě 2.6 přílohy I směrnice 70/156/EHS.) nesmí být spodní okraj zařízení v žádném bodě výše než 55 cm nad vozovkou.
5.4.2Šířka zařízení nesmí být v žádném bodě větší než šířka zadní nápravy vozidla měřená mezi vnějšími okraji kol, nepočítaje vyboulení pneumatik těsně uvozovky, ani nesmí být na obou stranách kratší o více než 10 cm. Je-li zadních náprav více než, uvažuje se šířka nejširší nápravy.
5.4.3Výška průřezu příčníku nesmí být menší než 10 cm. Boční okraje příčníku nesmějí být zahnuty dozadu nebo mít ostrý vnější okraj; tato podmínka je splněna, jsou-li boční okraje příčníku vně zaobleny s poloměrem zaoblení nejméně 2,5 mm.
5.4.4Zařízení může být konstruováno tak, aby se jeho poloha na zádi vozidla mohla měnit. V tomto případě musí být zaručen způsob jeho zajištění v provozní poloze tak, aby byla vyloučena jakákoli nezamýšlená změna polohy. Obsluha musí mít možnost měnit polohu zařízení s použitím síly nepřekračující 40 daN.
5.4.5Zařízení musí mít přiměřenou odolnost proti silám působícím rovnoběžně s podélnou osou vozidla a v provozní poloze musí být spojeno s podélníky rámu nebo částmi, které je nahrazují.
Tento požadavek je splněn, jestliže se prokáže, že jak během působení sil, tak po něm není vodorovná vzdálenost mezi zadní částí zařízení a zadním okrajem vozidla v bodech P1, P2 a P3 větší než 40 cm. Při měření této vzdálenosti se neuvažují části vozidla, které jsou výše než 3 m nad vozovkou, je-li vozidlo v nenaloženém stavu.
5.4.5.1Body P1 jsou umístěny ve vzdálenosti 30 cm od podélných rovin tečných k vnějším okrajům kol na zadní nápravě; body P2 ležící na čáře spojující body P1 jsou v souměrné poloze ke střední podélné rovině vozidla ve vzájemné vzdálenosti 70 cm až 100 cm, jejich přesnou polohu určí výrobce. Výšku bodů P1 a P2 nad vozovkou stanoví výrobce vozidla v rozmezí přímek, které vodorovně ohraničují zařízení. V nenaloženém stavu však nesmí být tato výška větší než 60 cm. Bod P3 je středem na spojnici bodů P2.
5.4.5.2V obou bodech P1 a v bodě P3 se postupně působí vodorovnou silou, která odpovídá 25 % maximální technicky přípustné hmotnosti vozidla, avšak není větší než 5 × 104 N.
5.4.5.3V obou bodech P2 se postupně působí vodorovnou silou, která odpovídá 50 % maximální technicky přípustné hmotnosti vozidla, avšak není větší než 10 x 104 N.
5.4.5.4Silami podle bodů 5.4.5.2 a 5.4.5.3 se působí odděleně. Pořadí, ve kterém se silami působí, může stanovit výrobce.
5.4.5.5Při praktických zkouškách, kterými se ověřuje splnění výše uvedených požadavků, musí být splněny tyto podmínky:
5.4.5.5.1Zařízení musí být připojeno k podélníkům rámu nebo k částem, které je nahrazují.
5.4.5.5.2Předepsanými silami se pomocí zkušebních přípravků, vhodně kloubově uchycených (např. kardanovými klouby), působí rovnoběžně se střední podélnou rovinou vozidla přes plochu o výšce do 25 cm (přesnou výšku určí výrobce) a šířce 20 cm širokou, s poloměrem zakřivení (5 ± 1) mm na svislých hranách. Střed plochy se postupně umísťuje do bodů P1, P2 a P3.
5.4aU vozidel vybavených zvedací plošinou může být instalace zařízení na ochranu proti podjetí přerušena pro účely mechanismu. V těchto případech musí platit:
5.4a.1boční vzdálenost mezi upevňovacími prvky zařízení pro ochranu proti podjetí a prvky zvedací plošiny, kvůli kterým je přerušení nezbytné, nesmí převyšovat 2,5 cm;
5.4a.2jednotlivé prvky zařízení na ochranu proti podjetí zezadu musí mít v každém případě účinnou povrchovou plochu nejméně 350 cm2;
5.4a.3jednotlivé prvky zařízení na ochranu proti podjetí zezadu musí mít dostatečné rozměry, aby splňovaly požadavky odstavce 5.4.5.1, kterým se stanoví vzájemné umístění zkušebních bodů. Pokud jsou body P1 umístěny v oblasti přerušení uvedené v bodě 5.4a, body P1, které se mají používat, budou umístěny uprostřed jakéhokoli podélného řezu zařízení na ochranu proti podjetí zezadu;
5.4a.4pro oblast přerušení zařízení na ochranu proti podjetí zezadu a pro účely zvedací plošiny se požadavky odstavce 5.4.1 nemusí použít.
5.5Odchylně od výše uvedených požadavků nemusí požadavky této přílohy týkající se ochrany proti podjetí zezadu splňovat vozidla těchto kategorií:
tahače návěsů,
oplenová přípojná vozidla a jiná podobná přípojná vozidla pro přepravu kmenů nebo jiných velmi dlouhých předmětů,
vozidla, u nichž se ochrana proti podjetí zezadu neslučuje s účelem jejich užití.
Každé zařízení na ochranu proti podjetí zezadu, které je shodné s typem schváleným podle této směrnice jako samostatný technický celek, musí být opatřeno značkou ES schválení typu.
6.2.Tuto značku tvoří obdélník, ve kterém je vepsáno písmeno e a rozlišovací číslo nebo písmena členského státu, který udělil schválení typu:
1pro Německo2pro Francii3pro Itálii4pro Nizozemsko5pro Švédsko6pro Belgii7pro Maďarsko8pro Českou republiku9pro Španělsko11pro Spojené království12pro Rakousko13pro Lucembursko17pro Finsko18pro Dánsko19pro Rumunsko20pro Polsko21pro Portugalsko23pro Řecko25pro Chorvatsko26pro Slovinsko27pro Slovensko29pro Estonsko34pro Bulharsko32pro Lotyšsko36pro LitvuCYpro KyprIRLpro IrskoMTpro MaltuV blízkosti obdélníku musí být též uvedeno „základní číslo schválení typu“, obsažené v části 4 čísla schválení typu podle přílohy VII směrnice 70/156/EHS. Tomuto základnímu číslu schválení předcházejí dvě číslice označující pořadové číslo poslední významné technické změny směrnice 70/221/EHS ke dni, kdy bylo uděleno ES schválení typu. Tato směrnice má pořadové číslo 00.
6.3Značka ES schválení typu musí být nesmazatelně připojena k zařízení na ochranu proti podjetí zezadu tak, aby byla jasně čitelná i po namontování zařízení na vozidlo.
6.4Příklad značky ES schválení typu je uveden v dodatku 5.
7.1V případě úprav typu schváleného podle této směrnice se použije článek 5 směrnice 70/156/EHS.
8.1Opatření k zajištění shodnosti výroby jsou obecně přijímána v souladu s článkem 10 směrnice 70/156/EHS.
Následující informace, přicházejí-li v úvahu, se spolu se soupisem obsahu dodávají trojmo. Předkládají-li se výkresy, musí být kresleny ve vhodném měřítku na formátu A4 a musí být dostatečně podrobné, nebo musí být na tento formát složeny. Předkládají-li se fotografie, musí zobrazovat dostatečně podrobně.
Mají-li systémy, konstrukční části nebo samostatné technické celky elektronické řízení, musí být dodány informace o jeho vlastnostech.
0.1Značka (obchodní firma výrobce):…
0.2Typ a obecný obchodní název (názvy):…
0.3Způsob označení typu, je-li na vozidle vyznačen (b):…
0.3.1Umístění tohoto označení:…
0.4Kategorie vozidla (c):…
0.5Jméno a adresa výrobce:…
0.8Adresa montážního závodu (závodů):…
1.1Fotografie nebo výkresy představitele vozidla:…
1.5Materiál podélníků (d):…
2.3.3Šířka nejširší zadní nápravy:…
2.4Rozsah (vnějších) rozměrů vozidla
2.4.1U podvozku bez karoserie
2.4.1.2Šířka (k):…
2.4.2U podvozku s karoserií
2.4.2.2Šířka (k):…
2.6Hmotnost vozidla v provozním stavu s karoserií a s tažným zařízením u tažných vozidel kategorie jiné než M1 nebo hmotnost podvozku s kabinou, pokud výrobce karoserii nebo tažné zařízení nemontuje (včetně chladicí kapaliny, olejů, paliva, 100 % ostatních kapalin s výjimkou odpadní vody, nářadí, náhradního kola a řidiče, u autobusů a autokarů včetně hmotnosti člena posádky (75 kg), je-li ve vozidle montováno služební sedadlo) (q) (e):…
…
2.8Maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla podle výrobce (y) (maximální a minimální hodnota):…
9.1Druh karoserie(Připadá v úvahu, jestliže část karoserie tvoří část ochrany proti podjetí zezadu:):…
9.2Užité materiály a postupy výroby(Připadá v úvahu, jestliže část karoserie tvoří část ochrany proti podjetí zezadu:…):…
9.15Ochrana proti podjetí zezadu
9.15.1Výkresy částí vozidla ovlivňujících ochranu proti podjetí zezadu, tj. výkres vozidla nebo podvozku s umístěním a montáží nejzadnější nápravy, výkres montáže nebo úchytů zadní ochrany proti podjetí. Není-li ochrana proti podjetí zezadu zvláštním zařízením, musí výkres zřetelně doložit, že jsou dodrženy požadované rozměry:…
9.15.2V případě zvláštního zařízení na ochranu proti podjetí zezadu úplný popis nebo výkres zařízení (včetně montážních a upevňovacích dílů) nebo číslo schválení typu v případě jeho schválení jako typ samostatného technického celku:…
(datum, spis)
Následující informace, přicházejí-li v úvahu, se spolu se soupisem obsahu dodávají trojmo. Předkládají-li se výkresy, musí být kresleny ve vhodném měřítku na formátu A4 a musí být dostatečně podrobné, nebo musí být na tento formát složeny. Předkládají-li se fotografie, musí zobrazovat dostatečně podrobně.
Mají-li systémy, konstrukční části nebo samostatné technické celky elektronické řízení, musí být dodány informace o jeho vlastnostech.
0.1Značka (obchodní firma výrobce):…
0.2Typ a obecný obchodní název (názvy):…
0.5Jméno a adresa výrobce:…
0.7U konstrukčních částí a samostatných technických celků umístění a způsob připevnění značky ES schválení:…
0.8Adresa montážního závodu (závodů):…
1.1Minimální součet momentů setrvačnosti příčných průřezů podélníků podvozku vzhledem k jejich vodorovné ose:…
1.2Vzdálenost mezi podélníky podvozku v upevňovacích bodech zařízení:…
2.1Maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla:…
3.1Úplný popis nebo výkres zařízení na ochranu proti podjetí zezadu (včetně montáže a spojovacích dílů):…
(datum, spis)
Razítko správního orgánu
Sdělení týkající se:
schválení typu(Nehodící se škrtněte.),
rozšíření schválení typu(Nehodící se škrtněte.),
odmítnutí schválení typu(Nehodící se škrtněte.),
odejmutí schválení typu(Nehodící se škrtněte.),
pro typ vozidla/konstrukční části/samostatného technického celku(Nehodící se škrtněte.) z hlediska směrnice…/…/EHS naposledy pozměněné směrnicí…/…/ES.
Schválení typu č.:…
Důvod rozšíření:…
0.1Značka (obchodní firma výrobce):…
0.2Typ a obecný obchodní název (názvy):…
0.3Způsob označení typu, je-li na vozidle/konstrukční části/samostatném technickém celku vyznačen(Nehodící se škrtněte.)(Pokud způsob označení typu obsahuje znaky, které nejsou důležité pro popis typů vozidla, konstrukční části nebo samostatného technického celku, kterých se týká toto osvědčení schválení typu, nahradí se tyto znaky v dokumentaci znakem „?“ (např. ABC??123??).):…
0.3.1Umístění tohoto označení:…
0.4Kategorie vozidla(Nehodící se škrtněte.)(Podle definice v příloze II části A směrnice 70/156/EHS.):…
0.5Jméno a adresa výrobce:…
0.7U konstrukčních částí a samostatných technických celků umístění a způsob připevnění značky ES schválení typu:…
0.8Adresa montážního závodu (závodů):…
1.Případné doplňující informace: viz doplněk
2.Technická zkušebna provádějící zkoušky:…
3.Datum zkušebního protokolu:…
4.Číslo zkušebního protokolu:…
5.Případné poznámky: viz doplněk
6.Místo:…
7.Datum:…
8.Podpis:…
9.Přiložen je seznam dokumentace uložené u schvalovacího orgánu, kterou lze obdržet na požádání.
1.Doplňující informace
1.1Kategorie vozidla:…
1.2Vozidlo není opatřeno zařízením na ochranu proti podjetí zezadu(Nehodící se škrtněte.)
1.3Vozidlo je opatřeno zařízením na ochranu proti podjetí zezadu(Nehodící se škrtněte.)
1.3.1Zařízení bylo schváleno jako samostatný technický celek(Nehodící se škrtněte.)
vzdálenost od vozovky a od zádi vozidla:…
značka schválení typu:…
Zařízení nebylo schváleno jako samostatný technický celek(Nehodící se škrtněte.)
šířka, hloubka průřezu, vzdálenost od vozovky a od zádi vozidla:…
způsob upevnění:…
Poznámky:…
Razítko správního orgánu
Sdělení týkající se:
schválení typu(Nehodící se škrtněte.),
rozšíření schválení typu(Nehodící se škrtněte.),
odmítnutí schválení typu(Nehodící se škrtněte.),
odejmutí schválení typu(Nehodící se škrtněte.),
pro typ vozidla/konstrukční části/samostatného technického celku(Nehodící se škrtněte.) z hlediska směrnice…/…/EHS naposledy pozměněné směrnicí…/…/ES.
Schválení typu č.:…
Důvod rozšíření:…
0.1Značka (obchodní firma výrobce):…
0.2Typ a obecný obchodní název (názvy):…
0.3Způsob označení typu, je-li na vozidle/konstrukční části/samostatném technickém celku vyznačen(Nehodící se škrtněte.)(Pokud způsob označení typu obsahuje znaky, které nejsou důležité pro popis typů vozidla, konstrukční části nebo samostatného technického celku, kterých se týká toto osvědčení schválení typu, nahradí se tyto znaky v dokumentaci znakem „?“ (např. ABC??123??).):…
0.3.1Umístění tohoto označení:…
0.4Kategorie vozidla(Nehodící se škrtněte.)(Podle definice v příloze II části A směrnice 70/156/EHS.):…
0.5Jméno a adresa výrobce:…
0.7U konstrukčních částí a samostatných technických celků umístění a způsob připevnění značky ES schválení typu:…
0.8Adresa montážního závodu (závodů):…
1.Případné doplňující informace: viz doplněk
2.Technická zkušebna provádějící zkoušky:…
3.Datum zkušebního protokolu:…
4.Číslo zkušebního protokolu:…
5.Případné poznámky: viz doplněk
6.Místo:…
7.Datum:…
8.Podpis…
9.Přiložen je seznam dokumentace uložené u schvalovacího orgánu, kterou lze obdržet na požádání.
1.Doplňující informace
1.1Konstrukce
1.1.1Materiál:…
1.1.2Způsob upevnění:…
1.1.3Rozměry zařízení:…
1.2Maximální technicky přípustná hmotnost vozidla, na které má být zařízení namontováno:…
…
1.3Případná omezení užívání zařízení:…
5.Poznámky:…
Zařízení na ochranu proti podjetí zezadu opatřené výše uvedenou značkou ES schválení typu bylo schváleno jako typ ve Španělsku (e 9) pod základním číslem schválení typu 0148 podle této směrnice (00).
Použité číslo je pouze pro informaci.
1. OBECNĚ
2. DEFINICE
3. ŽÁDOST O ES SCHVÁLENÍ TYPU
4. ES SCHVÁLENÍ TYPU
5. POŽADAVKY
6 ZNAČKA ES SCHVÁLENÍ TYPU
7. ÚPRAVY TYPU A ZMĚNY SCHVÁLENÍ TYPU
8. SHODNOST VÝROBY
0. OBECNĚ
9. KAROSERIE