PŘÍLOHA

I. STANOVENÍ OBSAHU VLHKOSTI

Metoda umožňuje stanovení obsahu vlhkosti v krmivech. Nevztahuje se na analýzu mléčných výrobků používaných jako krmné suroviny, analýzu minerálních látek a směsí složených převážně z minerálních látek, analýzu živočišných a rostlinných tuků a olejů nebo analýzu olejnatých semen a plodů olejnin ve smyslu nařízení Rady č. 136/66/EHS ze dne 22. září 1966 o zřízení společné organizace trhu s oleji a tuky(Úř. věst. L 170, 3.8.1970, s. 2.).

Metoda, kterou se stanoví obsah vlhkosti v olejnatých semenech a olejninách, je stanovena v příloze III nařízení Komise č. 1470/68 ze dne 23. září 1968 o odběru a úpravě vzorků, jakož i o určování obsahu oleje, cizích příměsí a vlhkosti v olejnatých semenech(Úř. věst. L 239, 28.9.1968, s. 2.).

Vzorek se suší za předepsaných podmínek, které závisejí na druhu krmiva. Zjišťuje se úbytek hmotnosti. U pevných krmiv s vysokým obsahem vlhkostí je nutné provést předsoušení.

Laboratorní mlýnek z materiálu, který neabsorbuje vlhkost, snadno se čistí, umožňuje rychlé a rovnoměrné rozemletí, aniž by došlo ke znatelnému ohřevu, pokud možno zabraňuje kontaktu s venkovním vzduchem a který odpovídá požadavkům uvedeným v bodech 4.1.1 a 4.1.2 (např. úderové křížové mikromlýnky, vodou chlazené mikromlýnky, rozebíratelné kuželové mlýnky, kuželové mlýnky s pomalým chodem a drtiče na principu mixeru).

Analytická váha s přesností 0,5 mg.

Vysoušečky z nekorodujícího kovu nebo ze skla, se vzduchotěsně uzavíratelnými víčky; užitková plocha musí umožňovat rozprostřít 0,3 g vzorku na 1 cm².

Elektrická laboratorní sušárna (± 1 °C), která zaručí rychlou regulaci teploty a která je vybavena kvalitním větráním(Laboratorní sušárna určená pro sušení obilí, mouky, krup a krupice má mít takovou tepelnou kapacitu, aby, pokud je nastavena na teplotu 131 °C, této teploty opět dosáhla v době kratší než 45 minut, když je do sušárny současně umístěn maximální počet vzorků, které se mají sušit.Větrání má být takové, že když všechny vzorky měkké pšenice, které může sušárna obsahovat, se současně suší po dobu dvou hodin, vykazují s ohledem na výsledky čtyřhodinového sušení rozdíl, který je nižší než 0,15 %.).

Elektrická vakuová laboratorní sušárna s regulací teploty a s olejovým čerpadlem, která je vybavena buď zařízením pro přívod teplého a suchého vzduchu, nebo vysoušecím prostředkem (např. oxid vápenatý).

Exsikátor se silnou perforovanou deskou z kovu nebo porcelánu, který obsahuje účinný vysoušecí prostředek.

Postupy, které jsou popsány v tomto oddílu, musí být provedeny ihned po otevření obalů, které obsahují vzorky. Stanovení je nutno opakovat alespoň dvakrát.

Odebere se minimálně 50 g vzorku a, pokud je to nutné, vzorek serozemele takovým způsobem, aby nedošlo ke změně obsahu vlhkosti (viz bod 6).

Odebere se minimálně 50 g vzorku. Toto množství se umele tak, aby alespoň 50 % částic prošlo sítem o velikosti oka 0,5 mm a zbytek na sítě s kulatými oky velikosti 1 mm byl maximálně 10 %.

Odebere se 25 g vzorku s přesností na 10 mg, smíchá se s odpovídajícím množstvím předem vysušeného písku zváženého s přesností na 10 mg, až vznikne homogenní hmota.

Vysoušečka s víčkem (3.3) se zváží s přesností na 0,5 mg. Do předem zvážené vysoušečky se naváží asi 5 g vzorku, váženo s přesností na 1 mg, a rovnoměrně se rozprostře Vysoušečka se po sejmutí víčka umístí do laboratorní sušárny předehřáté na 103 °C. Aby se zabránilo příliš velkému poklesu teploty, je třeba vkládat vysoušečky do sušárny co nejrychleji. Sušení probíhá 4 hodiny, přičemž doba sušení se počítá od okamžiku, kdy teplota v laboratorní sušárně opět dosáhla 103 °C. Potom se vysoušečka uzavře víčkem, vyjme ze sušárny a nechá vychladnout 30 až 45 minut v exsikátoru a nakonec se zváží s přesností na 1 mg.

U vzorků, které se skládají převážně z tuku, se suší ještě dalších 30 minut při teplotě 103 °C a znovu se zváží. Rozdíl mezi těmito dvěma váženími nesmí být více než 0,1 %.

Vysoušečka s víčkem (3.3) se zváží s přesností na 0,5 mg. Do předem zvážené vysoušečky se naváží asi 5 g vzorku váženo s přesností na 1 mg a rovnoměrně rozprostře. Vysoušečka se po sejmutí víčka umístí do laboratorní sušárny předehřáté na 130 °C. Aby pokles teploty laboratorní sušárny nebyl příliš rychlý, je nutno vysoušečku do sušárny umístit co nejrychleji. Sušení probíhá 2 hodiny, přičemž doba sušení se počítá od okamžiku, kdy teplota v laboratorní sušárně opět dosáhla 130 °C. Po otevření sušárny se vysoušečka ihned uzavře víčkem, vyjme ze sušárny, nechá vychladnout 30 až 45 minut v exsikátoru (3.6) a nakonec se zváží s přesností na 1 mg.

Vysoušečka s víčkem (3.3) se zváží s přesností na 0,5 mg. Do předem zvážené vysoušečky se naváží asi 5 g vzorku váženo s přesností na 1 mg a rovnoměrně se rozprostře. Vysoušečka se po sejmutí víčka umístí do laboratorní vakuové sušárny (3.5) předehřáté na 80 až 85 °C. Aby pokles teploty v laboratorní sušárně nebyl příliš rychlý, je nutno nádobu do sušárny umístit co možno nejrychleji.

Tlak se upraví na 100 torrů a vzorek se suší při tomto tlaku 4 hodiny buď pomocí přívodu horkého a suchého vzduchu, nebo pomocí vysoušecího prostředku (přibližně 300 g na 20 vzorků). V posledním případě se přeruší spojení s vakuovou pumpou, jakmile je dosaženo předepsaného tlaku. Doba sušení se počítá od okamžiku, kdy bylo v laboratorní sušárně opět dosaženo teploty 80 až 85 °C. Po uplynutí doby sušení se tlak v sušárně opatrně upraví na atmosférický. Po otevření vakuové laboratorní sušárny se vysoušečka ihned uzavře víčkem, vyjme ze sušárny, nechá vychladnout 30 až 45 minut v exsikátoru (3.6) a nakonec se zváží s přesností na 1 mg. Vysoušečka se suší dalších 30 minut ve vakuové laboratorní sušárně při teplotě 80 až 85 °C a znovu se zváží. Rozdíl mezi těmito dvěma váženími nesmí být více než 0,1 %.

Pevná krmiva s vysokým obsahem vlhkosti, která způsobuje obtíže při mletí, se musí předsoušet být provedeno tímto způsobem:

Naváží se 50 g nerozemletého vzorku s přesností na 10 mg (hrubé rozemletí se provádí u lisovaných krmiv nebo u krmiv v kusech, pokud je to nutné) do vhodné nádoby (např. hliníková miska 20 x 12 cm s okrajem 0,5 cm). Suší se v laboratorní sušárně při teplotě 60 až 70 °C až do snížení obsahu vlhkosti na hodnotu mezi 8 a 12 %. Vysoušečka se vyjme ze sušárny, nechá se 1 hodinu volně chladit a pak se zváží s přesností na 10 mg. Podle druhu krmiva se pak rozemele způsobem uvedeným v bodě 4.1.1 a suší způsobem uvedeným v bodě 4.2.1 nebo 4.2.3.

Zrna, jejichž vlhkost je vyšší než 17 %, se musí předsoušet takto:

Do vhodné nádoby (např. hliníková miska 20 x 12 cm s okrajem 0,5 cm) se naváží50 g nerozemletých zrn s přesností na 10 mg, suší se v laboratorní sušárně po dobu 5 až 7 minut při teplotě 130 °C. Vyjme se ze sušárny a nechá se 2 hodiny volně chladit a pak se zváží s přesností na 10 mg. Pak se ihned rozemele způsobem uvedeným v bodě 4.1.2 a suší způsobem uvedeným v bodě 4.2.2.

Obsah vlhkosti vzorku v procentech se vypočte podlenásledujícího vzorce:

E-m×100E

kde

M'-mMM'+ E-M×100E= 1001-MmEM'

kde

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními obsahu vlhkosti prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit hodnotu 0,2 %.

Pokud je nutné provést rozemletí vzorku a pokud se na základě toho musí počítat se změnou obsahu vlhkosti materiálu, je nutno přepočítat výsledky stanovení ostatních složek na obsah vlhkosti původního vzorku.

Tato metoda umožňuje stanovit obsah těkavých dusíkatých látek, vyjádřených jako čpavek, v krmivech.

Vzorek se extrahuje vodou, roztok se vyčiří a zfiltruje se. Těkavé dusíkaté báze se po přidání roztoku uhličitanu draselného vytěsní a mikrodifuzí se zachycují se v roztoku kyseliny borité a titrují se kyselinou sírovou.

20 % (w/v) roztok kyseliny trichloroctové;

Indikátor: 33 mg bromkrezolové zeleně a 65 mg methylčerveně se rozpustí ve 100 ml 95 až 96 %(v/v) ethanolu.

Roztok kyseliny borité: v odměrné baňce o objemu 1 l se rozpustí 10 g kyseliny borité v 200 ml 95 až 96 % (v/v) ethanolu a 700 ml vody. Přidá se 10 ml indikátoru (3.2). Roztok se promíchá a v případě potřeby se přidá roztok hydroxidu sodného, až má roztok světle červenou barvu. 1 ml tohoto roztoku může vázat až 300 μg NH₃.

Nasycený roztok uhličitanu draselného: 100 g uhličitanu draselného p.a. se rozpustí ve 100 ml vroucí vody; po ochlazení se roztok filtruje.

Kyselina sírová 0,02 N.

Mixér (míchadlo): přibližně 35 až 40 otáček/min.

Skleněné nebo plastové Conwayovy misky (srovnej skicu) ze skla nebo plastu.

Mikrobyrety s dělením 1/100 ml.

Do 200 ml odměrné baňky se naváží 10 g vzorku s přesností na 1 mg, přidá se 100 ml vody a míchá se 30 minut v mixeru nebo pomocí míchadla. Pak se přidá 50 ml kyseliny trichloroctové (3.1), doplní vodou po značku, důkladně se protřepe a přefiltruje přes skládaný filtr.

Na střed Conwayovy misky se napipetuje 1 ml roztoku kyseliny borité (3.3), okolo ní po obvodu misky se napipetuje 1 ml přefiltrovaného vzorku. Miska se částečné zakryje víkem, potřeným tukem, pak se rychle přidá 1 ml nasyceného roztoku uhličitanu draselného (3.4) na obvod misky a miska se vzduchotěsně uzavře. Aby s jistotou došlo ke smíchání reagenčních činidel, je nutno miskou opatrně otáčet ve vodorovné poloze. Pak se nechá směs stát minimálně 4 hodiny při laboratorní teplotě nebo 1 hodinu při teplotě 40 °C.

Těkavé dusíkaté báze v kyselině borité se pak titrují 0,02 N kyselinou sírovou (3.3) pomocí mikrobyrety (4.3).

Stejným způsobem se provede slepý pokus bez zkoušeného vzorku.

1 ml 0,02 N kyseliny sírové odpovídá 0,34 mg amoniaku.

Výsledek se vyjadřuje v procentech.

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí přesáhnout:

10 % relat. při obsahu amoniaku nižším než 1 %;

0,1 % abs. při obsahu amoniaku 1 % nebo vyšším.

Obsahuje-li vzorek více než 0,6 % amoniaku, je nutno původní filtrát zředit.

Metoda umožňuje stanovení obsahu těkavých dusíkatých látek, vyjádřených jako amoniak, v rybí moučce, která neobsahuje prakticky žádnou močovinu. Metoda je použitelná pouze u obsahů nižších než 0,25 % amoniaku.

Vzorek se extrahuje vodou, roztok se vyčiří a zfiltruje se. Těkavé dusíkaté báze se vytěsní za varu po přidání oxidu hořečnatého a zachycují se v předepsaném množství kyseliny sírové. Přebytek kyseliny sírové se titruje roztokem hydroxidu sodného.

20 % (w/v) roztok kyseliny trichloroctové.

Oxid hořečnatý p.a.

Odpěňovací emulze (např. silikonový olej).

Kyselina sírová 0,1 N.

Roztok hydroxidu sodného 0,1 N.

0,3 % (w/v) roztok methylčerveně v 95 - 96 % (v/v) ethanolu.

Mixer nebo míchadlo, přibližně 35 až 40 otáček/minutu.

Kjeldahlova destilační aparatura.

Do odměrné baňky na 200 ml se naváží 10 g vzorku s přesností na 1 mg, přidá se 100 ml vody a míchá se 30 minut v mixeru nebo pomocí míchadla. Pak se přidá 50 ml kyseliny trichloroctové (3.1), doplní vodou po značku, důkladně se protřepe a přefiltruje přes skládaný filtr.

Podle předpokládaného obsahu těkavých dusíkatých bází se odpipetuje odpovídající množství čirého filtrátu (obvykle 100 ml), zředí na 200 ml a přidají se 2 g oxidu hořečnatého a několik kapek odpěňovací emulze (3.3). Roztok musí na lakmusový papírek reagovat alkalicky; v opačném případě je nutno ještě přidat oxid hořečnatý. V Kjehldahlově destilačním přístroji se vydestiluje asi 150 ml destilátu, který se jímá do Erlenmeyerovy baňky s přesně odměřeným objemem (25 – 50 ml) 0,1N kyseliny sírové. Při destilaci je nutno zamezit přehřátí stěn destilační baňky. Roztok kyseliny sírové se povaří 2 minuty, pak se ochladí; přebytek kyseliny sírové se titruje 0,1N roztokem hydroxidu sodného (3.5), do něhož se přidá methylčerveň (3.6) jako indikátor.

Stejným způsobem se provádí slepý pokus bez zkoušeného vzorku.

1 ml 0,1N kyseliny sírové odpovídá hodnotě 1,7 mg amoniaku.

Výsledek se vyjadřuje v procentech.

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit hodnotu 10 % relat.

Metoda umožňuje stanovení obsahu celkového fosforu v krmivech. Je vhodná především pro zkoušení krmiv s nízkým obsahem fosforu. V určitých případech (výrobky s vysokým obsahem fosforu) je možno použít gravimetrické metody.

Vzorek se mineralizuje buď suchou cestou (zvláště u organických krmiv), nebo mokrou cestou (zvláště u minerálních sloučenin a tekutých krmiv), a tak se převede do kyselého roztoku. K tomuto roztoku se přidá molybdátovanadátové činidlo. Extinkce žlutě zbarveného roztoku se měří při 430 nm pomocí spektrofotometru.

Uhličitan vápenatý p.a.,

Kyselina chlorovodíkováp.a., ρ: 1,1 (přibližně 6 N),

Kyselina dusičná p.a., ρ: 1,045,

Kyselina dusičná p.a., ρ: 1,38 až 1,42,

Kyselina sírová p.a., ρ: 1,84.

Molybdátovanadátové činidlo: V odměrné baňce o objemu 1 l se smíchá 200 ml roztoku heptamolybdenanu amonného (3.6.1) s 200 ml roztoku vanadičnanu amonného (3.6.2) a s 134 ml kyseliny dusičné (3.4) a doplní se vodu po značku.

Roztok heptamolybdenanu amonného: 100 g heptamolybdenanu amonného p.a.,

(NH₄) ₆Mo₇O₂₄. ⁴H₂O. se rozpustí v horké vodě. Přidá se 10 ml amoniaku (ρ: 0,91) a objem se doplní vodou na 1 l.

Roztok vanadičnanu amonného: 2,35 g vanadičnanu amonného p.a., NH₄VO₃ se rozpustí ve 400 ml horké vody. Za stálého míchání se pomalu přilévá 20 ml zředěné kyseliny dusičné (7 ml HNO₃ (3.4) + 13 ml H₂O) a objem se doplní vodou na 1 l.

Standardní roztok 1 mg fosforu na 1 ml: 4,387 g dihydrogenfosforečnanu draselného p.a., KH₂PO₄ se rozpustí ve vodě a objem se doplní na 1 l.

Křemenná nebo porcelánová spalovací miska.

Elektrická muflová pec s termostatem, regulovaná na teplotu 550 °C.

Kjeldahlova baňka, 250 ml.

Odměrná baňka a přesná pipeta.

Spektrofotometr.

Zkumavky, průměr cca. 16 mm, se zátkou N 14,5; objem: 25 - 30 ml.

Podle druhu vzorku se připraví roztok způsobem, který je uveden v bodě 5.1.1 nebo 5.1.2.

Do Kjeldahlovy baňky se naváží 1 g nebo větší množství vzorku s přesností na 1 mg. Přidá se 20 ml kyseliny sírové (3.5); baňka se důkladně protřepe, aby se vzorek a kyselina dobře spojily a aby se zabránilo usazování vzorku na stěnách baňky; pak se roztok zahřeje a 10 minut vaří. Po krátkém ochlazení se přidají 2 ml kyseliny dusičné (3.4); slabě se zahřeje a opět trochu ochladí. Pak se opět přidá trochu kyseliny dusičné (3.4), vše se uvede do varu a postup se opakuje tolikrát, až se získá čirý roztok. Potom se zchladí, přidá se trochu vody a tekutina se převede do odměrné baňky o objemu 500 ml, přičemž Kjeldahlova baňka se vypláchne teplou vodou. Po ochlazení se baňka doplní vodou po značku, protřepe a zfiltruje.

Do spalovací misky se naváží přibližně 2,5 g vzorku se s přesností na 1 mg a dokonale se promíchá 1 g uhličitanu vápenatého. V muflové peci se spaluje při teplotě 550 °C ± 5 °C tak dlouho, až se získá popel bílé nebo šedé barvy (malé množství uhlíkatých částic není na závadu). Popel se převede do kádinky o objemu 250 ml, přidá se 20 ml vody a kyselina chlorovodíkvá (3.2), dokud neustane pěnění; nakonec se přidá dalších 10 ml kyseliny chlorovodíkové (3.2). Pak se kádinka postaví na pískovou lázeň a odpaří se do sucha, aby se vyloučily křemičitany. Zbytek se rozpustí v 10 ml kyseliny dusičné (3.3) a 5 minut vaří na pískové lázni tak, aby nedošlo k úplnému vysušení. Tekutina se převede do odměrné baňky o objemu 500 ml, přičemž kádinka se vícekrát vymyje horkou vodou. Po ochlazení se směs doplní vodou po značku, promíchá a zfiltruje.

Alikvotní množství filtrátu připraveného podle bodu 5.1.1 nebo 5.1.2 se zředí tak, aby obsahovalo koncentraci fosforu maximálně 40 μg/ml. 10 ml tohoto roztoku se odpipetuje do zkumavky (4.6) a přidá se 10 ml molybdátovanadátového činidla (3.6). Protřepe se a nechá se stát minimálně po dobu 10 minut při teplotě 20 °C. Pak se měří extinkce ve spektrofotometru při 430 nm proti roztoku z 10 ml vody a 10 ml molybdatovanadátového činidla (3.6).

Ze standardního roztoku (3.7) se připraví roztoky, které obsahují 5, 10, 20, 30 a 40 μg fosforu na jeden ml. Ke každým 10 ml těchto roztoků se přidá 10 ml molybdátovanadátového činidla (3.6). Protřepe se a nechá se stát minimálně po dobu 10 minut při teplotě 20 °C. Pak se měří extinkce za podmínek uvedených v bodě 5.2.

Kalibrační křivka se vytvoří vynesením hodnot extinkcí proti odpovídajícím množstvím fosforu. Křivka je lineární pro koncentraci fosforu 0 - 40 μm/ml.

Obsah fosforu ve zkoušeném vzorku se zjišťuje pomocí kalibrační křivky.

Výsledek se vyjadřuje v procentech.

Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku:

nesmí u vzorků s obsahem fosforu nižším než 5 % překročit hodnotu 3 % relat.,

u vzorků s obsahem 5 % fosforu a vyšším 0,15 % abs.

Touto metodou se stanoví obsah tuku v krmivech. Metoda se nevztahuje na analýzu olejnatých semen a plodin, jejichž zkoušení se řídí podle nařízení Rady 136/66/EHS ze dne 22. září 1996.

Podle druhu a složení krmiva se pro analýzu použije jeden ze dvou následujících postupů:

Tato metoda je použitelná pro krmiva rostlinného původu, s výjimkou těch, které jsou zahrnuty do okruhu postupu B.

Tato metoda je použitelná pro krmiva živočišného původu a pro všechny krmné směsi. Používá se pro všechny materiály, z nichž není možno tuk úplně extrahovat bez předchozí hydrolýzy (např. lepky, kvasnice, bramborové proteiny a výrobky, které byly podrobeny zpracování, jako vytlačování, vločkování a zahřívání).

Ve všech případech, kdy se dosáhlo vyššího výsledku postupem B, než postupem A, je třeba považovat za platnou hodnotu podle postupu B.

Vzorek se extrahuje petroletherem. Rozpouštědlo se oddestiluje a zbytek se vysuší a zváží.

Vzorek se zahřívá s kyselinou chlorovdíkovou. Směs se ochladí a přefiltruje. Promytý a usušený zbytek se pak zpracuje podle postupu A.

petrolether s bodem varu mezi 40 a 50 ^oC. Hodnota bromového čísla musí být menší než 1 a zbytek po odpařování menší než 2 mg/100 ml

síran sodný, bezvodý

kyselina chlorovodíková, c = 3 mol HCl/l

filtrační prostředky, např. křemelina, Hyflo-supercel.

Extrakční přístroj, se sifonem (Soxhletův přístroj), refluxní rychlost by měla umožnit asi 10 cyklů za hodinu. U typu bez sifonu by měla být refluxní rychlost asi 10 ml za minutu.

Extrakční patrony, bez látek rozpustných v petroletheru, s porositou v souladu s požadavky podle bodu 4.1.

Sušárna, buď vakuová nařízená na 75 ^oC ± 3 ^oC, nebo horkovzdušná nařízená na 100 ^oC ± 3 ^oC.

Do extrakční patrony se naváží 5 g vzorku s přesností na 1 mg (4.2) a přikryjte smotkem vaty bez tuku.

Patrona se umístí do extrakčního přístroje (4.1) a extrahujte šest hodin petroletherem (3.1). Petroletherový extrakt se jímá do suché, předem zvážené baňky, která obsahuje úlomky pemzy(Pokud se má tuk následně zkoušet na kvalitu, zamění se úlomky pemzy za skleněné kuličky.).

Rozpouštědlo se oddestiluje, zbytek v baňce se suší 1,5 hodiny v sušárně (4.3). Nechá se vychladnout v exsikátoru a zváží. Suší se dalších 30 minut, aby se zjistilo, zda je hmotnost tuku konstantní (ztráta hmotnosti mezi dvěma následujícími váženími musí být menší než 1 mg).

Do kádinky o obsahu 400 ml nebo do kónické baňky o obsahu 300 ml se odváží 2,5 g vzorku s přesností na 1 mg (viz bod (8,2) a přidá se 100 ml kyseliny chlorovodíkové (3.3) a úlomky pemzy. Kádinka se přikryje hodinovým sklem nebo se kónická baňka opatří refluxním chladičem. Směs se přivede do mírného varu na malém plameni nebo na topné desce a vaří se po dobu jedné hodiny. Během varu se musí zabránit usazování částeček vzorku na stěnách nádoby.

Směs se ochladí a přidá se dostatečné množství filtračního prostředku (3.4), aby při filtraci nedošlo ke ztrátám tuku. Filtruje se přes navlhčený dojitý filtrační papír zbavený tuku. Zbytek se promývá studenou vodou, až se získá neutrální filtrát. Provede se kontrola, zda filtrát neobsahuje žádný tuk. Jeho přítomnost ukazuje, že se vzorek musí před hydrolýzou extrahovat petroletherem podle postupu A.

Dvojitý filtrační papír se zbytkem se položí na hodinové sklo a suší se půldruhé hodiny v horkovzdušné sušárně (4.3) při teplotě 100 ^oC ± 3 ^oC.

Dvojitý filtrační papír s vysušeným zbytkem se vloží do extrakční patrony (4.2) a přikryje smotkem vaty bez tuku. Patrona se vloží do extrakčního přístroje (4.1) a dále se pokračuje podle druhého a třetího odstavce bodu 5.1.

Hmotnost zbytku se vyjádří jako procento ze vzorku.

Rozdíl ve výsledcích dvou souběžných stanovení prováděných na stejném vzorku stejným pracovníkem by neměl přesáhnout:

• 0,2 % v absolutní hodnotě, při obsahu tuku nižším než 5 %,

• 4,0 % relativně k nejvyššímu výsledku při obsahu od 5 do 10 %,

• 0,4 % v absolutní hodnotě, při obsahu nad 10 %.

U výrobků s vysokým obsahem olejů a tuků, které se obtížně drtí nebo které neumožňují odebrat redukovaný homogenní vzorek, se postupuje následujícím způsobem:

Odváží se 20 g vzorku s přesností na 1 mg a smíchá se s 10 nebo i více gramy bezvodého síranu sodného (3.2). Extrahuje se petroletherem (3.1) podle bodu 5.1. Výsledný extrakt se doplní na 500 ml petroletherem (3.1) a promíchá se. 50 ml roztoku se odpipetuje do malé suché, předem zvážené baňky, obsahující úlomky pemzy(Pokud se má tuk následně zkoušet na kvalitu, zamění se úlomky pemzy za skleněné kuličky.).

Rozpouštědlo se oddestilujte, baňka se vysuší a pokračuje se podle posledního odstavce bodu 5.1.

Obsah tuku se vypočítá jako procento ze vzorku pomocí následujícího vzorce:

(10 a + b) × 5

kde:

U výrobků, které mají nízký obsah tuku se může navážka zkušebního vzorku zvýšit na 5 g.

Krmiva pro domácí zvířata, která mají vysoký obsah vody, se musí před hydrolýzou a extrakcí podle postupu B smíchat s bezvodým síranem sodným.

V bodě 5.2 se může na opláchnutí zbytků po filtraci účinněji použít horká voda místo vody studené.

U některých krmiv se musí prodloužit doba sušení nad 1,5 hod. Je však třeba zamezit přílišnému vysoušení, které může vést k nízkým výsledkům. Je možno použít i mikrovlnnou troubu.

Při obsahu tuku nad 15 % se doporučuje provést před hydrolýzou extrakci podle postupu A a následně extrakci podle postupu B. Záleží to do jisté míry na druhu krmiva a druhu tuku v krmivu.