Směrnice Rady ze dne 4. června 1974 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se vnitřní výbavy motorových vozidel (chování mechanismu řízení při nárazu) (74/297/EHS)
RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na článek 100 této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise,
s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu(Úř. věst. C 14, 27.3.1973, s. 18.),
s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru(Úř. věst. C 60, 26.7.1973, s.13.),
vzhledem k tomu, že technické požadavky, které musí motorová vozidla podle vnitrostátních právních předpisů splňovat, se mimo jiné vztahují na chování mechanismu řízení při nárazu;
vzhledem k tomu, že se tyto požadavky v jednotlivých členských státech liší; že je proto nutné, aby všechny členské státy zavedly stejné požadavky vedle nebo namísto svých stávajících právních předpisů, zejména aby bylo možno použít u všech typů vozidel postup EHS schvalování typu, který je předmětem směrnice Rady ze dne 6. února 1970 o sbližování právních předpisů členských států týkající se schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel(Úř. věst. L 42, 23.2.1970, s. 1.);
vzhledem k tomu, že obecné požadavky na vnitřní zpětná zrcátka byly stanoveny směrnicí Rady ze dne 1. března 1971(Úř. věst. L 68, 22.3.1971, s. 1.) a na vnitřní výbavu prostoru pro cestující, rozmístění ovládačů, střechu a opěradla a zadní části sedadel směrnicí Rady ze dne 17. prosince 1973(Úř. věst. L 38, 11.2.1974, s. 2.); že budou následně přijaty ostatní požadavky týkající se vnitřní výbavy, pokud jde o úchyty bezpečnostních pásů a sedadel, opěrky hlavy a identifikaci ovládačů;
vzhledem k tomu, že harmonizované požadavky musí snížit nebezpečí nebo závažnost poranění, která mohou utrpět řidiči motorových vozidel, a tím zajistit bezpečnost provozu na pozemních komunikacích v celém Společenství;
vzhledem k tomu, že je žádoucí vzít v úvahu technické požadavky přijaté Evropskou hospodářskou komisí Organizace spojených národů v jejím předpisu č. 12 (Jednotná ustanovení pro schvalování typu vozidel z hlediska ochrany řidiče při nárazu)(Dokument EHK (Ženeva) E/ECE/324, Dopl. 11.), který je přílohou Dohody ze dne 20. března 1958 o přijetí jednotných podmínek pro schvalování typu a vzájemné uznávání schválení typu výstroje a dílů motorových vozidel,
Článek 1
Článek 2
Článek 3
Článek 4
Článek 5
Článek 6
1. Členské státy uvedou v účinnost předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 18 měsíců od jejího oznámení a neprodleně o nich uvědomí Komisi.
2. Členské státy zajistí, aby bylo Komisi sděleno znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.
Článek 7
PŘÍLOHA I DEFINICE, ŽÁDOST O EHS SCHVÁLENÍ TYPU, EHS SCHVÁLENÍ TYPU, POŽADAVKY, ZKOUŠKY, SHODNOST VÝROBY
1. OBLAST PŮSOBNOSTI
Tato směrnice se vztahuje na chování mechanismu řízení motorových vozidel kategorie M1 a vozidel kategorie N1 s maximální přípustnou hmotností menší než 1500 kg z hlediska ochrany řidiče při čelní srážce.
Na žádost výrobce může být podle této směrnice schváleno jako typ vozidlo jiné kategorie.
Pro účely této směrnice
2.1Chováním mechanismu řízení při nárazu se rozumí chování tohoto mechanismu pod vlivem tří druhů sil:
2.1.1sil vyvolaných čelní srážkou, které mohou způsobit posuv sloupku řízení směrem dozadu;
2.1.2sil vyvolaných setrvačností hlavy řidiče při nárazu na mechanismus řízení při čelní srážce;
2.1.3sil vyvolaných setrvačností těla řidiče při nárazu na mechanismus řízení při čelní srážce.
2.2„Typem vozidla“ se rozumí kategorie motorových vozidel, která se neliší v těchto zásadních hlediscích:
2.2.1konstrukce, rozměry, tvary a materiály částí vozidla, které se nacházejí před mechanismem řízení;
2.2.2hmotnosti vozidla v pohotovostním stavu podle definice v bodě 2.6 přílohy I směrnice 70/156/EHS (bez řidiče).
2.3„Mechanismem řízení“ se rozumí řídicí zařízení, zpravidla volant, ovládané řidičem.
2.4„Typem mechanismu řízení“ se rozumí kategorie mechanismů řízení, které se podstatně neliší, pokud se týká konstrukce, rozměrů, tvaru a materiálů.
2.5„Schválením typu mechanismu řízení“ se rozumí schválení typu mechanismu řízení z hlediska ochrany hlavy a těla řidiče před mechanismem řízení při nárazu.
2.6„Schválením typu vozidla“ se rozumí schválení typu vozidla z hlediska ochrany hlavy a těla řidiče před mechanismem řízení při nárazu.
2.7„Univerzálním mechanismem řízení“ se rozumí mechanismus řízení, který může být montován do více typů vozidel, přičemž rozdíly v připojení mechanismu řízení ke sloupku řízení neovlivňují chování mechanismu řízení při nárazu.
2.8„Airbagem“ se rozumí pružný vak, který je určen k naplnění plynem pod tlakem a který:
2.8.1má chránit řidiče vozidla před nárazem na mechanismus řízení,
2.8.2nafukuje se zařízením, které se uvádí v činnosti při nárazu vozidla.
2.9„Věncem mechanismu řízení“ se v případě volantu rozumí kruh, který řidič při jízdě drží rukama.
2.10„Příčkou“ se rozumí tyč spojující věnec mechanismu řízení s nábojem.
2.11„Nábojem“ se rozumí část mechanismu řízení nacházející se zpravidla v jeho středu, která:
2.11.1spojuje mechanismus řízení s hřídelem řízení,
2.11.2přenáší točivý moment z mechanismu řízení na hřídel řízení.
2.12„Středem náboje mechanismu řízení“ se rozumí bod na povrchu náboje, který leží v ose hřídele řízení.
2.13„Rovinoumechanismu řízení“ se v případě volantu rozumí rovina, která rozděluje věnec volantu na dvě stejné části mezi řidiče a předek vozidla.
2.14„Hřídelem řízení“ se rozumí konstrukční část, která přenáší točivý moment působící na mechanismus řízení do převodky řízení.
2.15„Sloupkem řízení“ se rozumí kryt, který obklopuje hřídel řízení.
2.16„Mechanismem řízení“ se rozumí sestava zahrnující mechanismus řízení, sloupek řízení, montážní příslušenství, hřídel řízení, převodku řízení a veškeré další konstrukční části, jako jsou části přispívající k pohlcování energie při nárazu na mechanismus řízení.
2.17„Prostorem pro cestující“ se rozumí prostor pro umístění cestujících ohraničený střechou, podlahou, bočními stěnami, dveřmi, vnějším zasklením, přední přepážkou a rovinou podpěry opěradla zadního sedadla.
2.18„Nárazovým tělesem“ se rozumí tuhá polokulová maketa hlavy o průměru 165 mm podle bodu 3 přílohy IV.
2.19„R-bodem“ se rozumí vztažný bod místa k sedění definovaný v příloze III směrnice 77/649/EHS ve znění směrnice 90/630/EHS.
3.1.1Žádost o ES schválení typu vozidla z hlediska ochrany řidiče před mechanismem řízení při nárazu podává výrobce nebo jeho pověřený zástupce.
3.1.2K žádosti se přiloží v trojím vyhotovení tyto dokumenty a údaje:
3.1.3Technické zkušebně provádějící zkoušky pro schválení typu se předloží:
3.2.1Žádost o ES schválení typu mechanismu řízení podává výrobce mechanismu řízení nebo jeho pověřený zástupce.
3.2.2K žádosti se přiloží v trojím vyhotovení tyto dokumenty a údaje:
3.2.2.1podrobný popis typu mechanismu řízení z hlediska jeho konstrukce, rozměrů a materiálů;
3.2.2.2dostatečně podrobné výkresy mechanismu řízení a jeho připevnění k podvozku a karoserii vozidla, vyhotovené ve vhodném měřítku.
3.2.3Technické zkušebně provádějící zkoušky pro schválení typu se předloží mechanismus řízení představující typ mechanismu řízení, který má být schválen, a podle volby výrobce a po dohodě s technickou zkušebnou části vozidla, které jsou důležité pro zkoušky podle bodů 5.2 a 5.3.
4.1Před udělením schválení typu ověří schvalovací orgán existenci vyhovujících opatření pro zajištění účinné kontroly shodnosti výroby.
4.2K certifikátu ES schválení typu se připojí příloha odpovídající vzoru uvedenému v bodě 4.2.1 nebo 4.2.2:
4.2.1u žádostí podle bodu 3.1 formulář podle přílohy VA;
4.2.2u žádostí podle bodu 3.2 formulář podle přílohy VB.
5.1Při zkoušce vozidla v pohotovostním stavu bez figuríny se nárazem na bariéru rychlostí 48,3 km/h nesmí vrchol sloupku řízení a hřídel řízení posunout ve vodorovném směru rovnoběžně s podélnou osou vozidla vzhledem k bodu vozidla neovlivněného nárazem dozadu o více než 12,7 cm, a ve svislém směru o 12,7 cm.
5.2Narazí-li na mechanismus řízení maketa trupu pohybující se proti tomuto mechanismu relativní rychlostí 24,1 km/h v souladu s postupem podle přílohy IV, nesmí být síla, kterou na maketu trupu působí mechanismus řízení, větší než 1111 daN.
5.3Narazí-li na mechanismus řízení nárazové těleso pohybující se proti tomuto mechanismu relativní rychlostí 24,1 km/h v souladu s postupem podle přílohy IV, nesmí být zpoždění nárazového tělesa větší než 80 g po dobu kumulativně delší než 3 ms. Zpoždění musí být vždy menší než 120 g při kmitočtovou třídu kanálu CFC 600 Hz.
5.4.1před nárazovou zkouškou podle bodů 5.2 a 5.3 žádná část povrchu mechanismu řízení obrácená k řidiči, které se může dotknout koule o průměru 165 mm, nevykazovala nerovnosti nebo ostré hrany s poloměrem zaoblení menším než 2,5 mm;
5.4.1.1po nárazové zkoušce podle bodů 5.2 a 5.3 nevykazovala žádná část povrchu mechanismu řízení obrácená k řidiči ostré nebo drsné hrany, které by mohly zvýšit riziko nebo vážnost poranění řidiče. Malé povrchové trhliny a praskliny se neberou v úvahu.
5.4.2Mechanismus řízení musí být navržen, proveden a namontován tak, aby se na žádné jeho části, včetně ovládače houkačky a částí příslušenství, nemohl zachytit oděv nebo šperky řidiče při běžných pohybech při řízení.
5.4.3Mechanismy řízení, které nejsou určeny k tomu, aby byly součástí původního vybavení vozidla, musí splňovat požadavky týkající se zkoušení podle bodu 2.1.3 přílohy III a bodu 2.3 přílohy IV.
5.4.4U univerzálních mechanismů řízení musí být požadavky splněny:
5.4.4.1pro celý rozsah úhlů sloupku řízení, přičemž se předpokládá, že u všech (schválených) typů vozidel, pro které je mechanismus určen, budou zkoušky provedeny nejméně pro maximální a minimální úhel sloupku;
5.4.4.2pro celý rozsah možných poloh nárazového tělesa a makety trupu vzhledem k mechanismu řízení, přičemž se předpokládá, že u všech schválených typů vozidel, pro které je mechanismus určen, bude zkouška provedena nejméně pro střední polohu. Jestliže se používá sloupek řízení, musí být typu, který odpovídá podmínkám „nejnepříznivějšího případu“.
5.4.5Používají-li se adaptéry k přizpůsobení jediného typu mechanismu řízení pro řadu sloupků řízení a je-li možno prokázat, že při použití těchto adaptérů jsou vlastnosti systému, pokud se týká pohlcování energie, stejné, mohou být všechny zkoušky provedeny s jediným typem adaptéru.
6.1Splnění požadavků bodu 5 se ověřuje metodami stanovenými v přílohách II, III a IV. Všechna měření se provedou podle normy ISO 6487-1987.
6.2Podle uvážení schvalovacího orgánu však mohou být použity jiné zkoušky, jestliže lze prokázat jejich rovnocennost. V tomto případě se k dokumentaci schválení typu přiloží zpráva popisující použité metody a dosažené výsledky.
7.1V případě ES schválení typu vozidla se pro ověření shodnosti podrobí přiměřený počet mechanismů řízení ze sériové výroby namátkové kontrole.
7.2V případě ES schválení typu mechanismu řízení se pro ověření shodnosti podrobí přiměřený počet mechanismů řízení ze sériové výroby kontrole náhodným výběrem.
7.3Výše zmíněné kontroly se zpravidla omezí na kontrolu rozměrů. V případě nutnosti se však vozidlo nebo mechanismus řízení podrobí zkoušce podle bodu 5.
1. OBLAST PŮSOBNOSTI
2. DEFINICE
3. ŽÁDOST O ES SCHVÁLENÍ TYPU
3.1 Typ vozidla
3.1.2.1 podrobný popis typu vozidla z hlediska konstrukce, rozměrů, tvaru a materiálů částí vozidla, které se nacházejí před mechanismem řízení;
3.1.2.2 dostatečně podrobné výkresy mechanismu řízení a jeho připevnění k podvozku a karoserii vozidla, vyhotovené ve vhodném měřítku;
3.1.2.3 technický popis tohoto mechanismu;
3.1.2.4 hmotnost vozidla v pohotovostním stavu;
3.1.2.5 popřípadě doklad, že mechanismus řízení byl schválen jako typ podle bodů 5.2 a 5.3.
3.1.3.1 vozidlo představující typ vozidla, který má být schválen, ke zkoušce podle bodu 5.1;
3.1.3.2 podle volby výrobce a po dohodě s technickou zkušebnou buď druhé vozidlo, nebo části vozidla, které jsou důležité pro zkoušky podle bodů 5.2 a 5.3.
3.2 Typ mechanismu řízení
4. ES SCHVÁLENÍ TYPU
5. POŽADAVKY
5.4 Mechanismus řízení musí být navržen, zhotoven a namontován takovým způsobem, aby:
6. ZKOUŠKY
7. SHODNOST VÝROBY
PŘÍLOHA II ZKOUŠKA ČELNÍM NÁRAZEM NA BARIÉRU
1. ÚČEL
Účelem této zkoušky je ověřit, zda vozidlo splňuje požadavky bodu 5.1 přílohy I.
Zkušební prostranství musí být dostatečně velké, aby umožňovalo umístění rozjezdové dráhy, bariéry a technických zařízení nutných pro zkoušku. Konečný úsek dráhy nejméně 5 m před bariérou musí být vodorovný (se sklonem menším než 3 %, měřeným na délce 1 m), rovinný a hladký.
Bariéru tvoří železobetonový blok, který má vpředu šířku nejméně 3 m a výšku nejméně 1,5 m. Tloušťka bariéry se volí tak, aby hmotnost bariéry byla nejméně 70 t. Její čelní stěna musí být rovná, svislá a kolmá k ose rozjezdové dráhy. Musí být pokryta překližkovými deskami v dobrém stavu, tloušťky (19 ± 1) mm. Mezi překližkovou desku a bariéru je možno vložit konstrukci skládající se z ocelové desky tloušťky nejméně 25 mm. Může být použita též bariéra jiných vlastností, jestliže její nárazová plocha je větší než čelní nárazová plocha zkoušeného vozidla a bariéra umožňuje dosáhnout rovnocenných výsledků.
V okamžiku nárazu již nesmí být vozidlo vystaveno působení jakéhokoli přídavného řídicího nebo hnacího zařízení. Musí dospět k překážce po dráze kolmé k bariéře; největší dovolená boční odchylka mezi střední svislicí čela vozidla a střední svislicí stěny bariéry je ± 30 cm.
2.4.1Ke zkoušce musí vozidlo buď být vybaveno všemi svými obvyklými částmi a zařízením zahrnutým do jeho pohotovostní hmotnosti (v nenaloženém stavu), nebo musí být ve stavu, ve kterém splňuje tento požadavek, pokud se týká částí a zařízení důležitých z hlediska prostoru pro cestující a rozložení hmotnosti vozidla jako celku v pohotovostním stavu. Na žádost výrobce může být vozidlo odchylně od bodu 5.1 přílohy I obsazeno při zkoušce figurínami umístěnými tak, aby v žádném okamžiku nebránily pohybu mechanismu řízení. Hmotnost figurín se při této zkoušce nebere v úvahu.
2.4.2Je-li vozidlo poháněno vnějšími prostředky, musí být jeho palivový systém naplněn nejméně z 90 % svého objemu nehořlavou kapalinou o hustotě v rozmezí od 0,7 do 1. Všechny ostatní systémy (nádrže na brzdovou kapalinu, chladič atd.) mohou být prázdné.
2.4.3Je-li vozidlo poháněno vlastním motorem, musí být jeho palivová nádrž naplněna nejméně z 90 % svého objemu. Všechny ostatní nádrže musí být naplněny do svého celého objemu.
Na přání výrobce a se souhlasem technické zkušebny může být motor zásobován palivem z pomocné nádrže malého objemu. V tomto případě se palivová nádrž naplní na nejméně 90 % svého objemu nehořlavou kapalinou o hustotě v rozmezí od 0,7 do 1.
2.4.4Na žádost výrobce může technická zkušebna provádějící zkoušky povolit, aby bylo ke zkouškám podle této směrnice použito stejného vozidla, jakého se používá ke zkouškám podle jiných směrnic (včetně zkoušek, které mohou ovlivnit jeho nosnou konstrukci).
Rychlost v okamžiku nárazu musí být v rozmezí od 48,3 km/h do 53,1 km/h. Jestliže však byla zkouška provedena při vyšší rychlosti nárazu a vozidlo přitom vyhovělo stanoveným požadavkům, považuje se zkouška za vyhovující.
Přístroj použitý k záznamu rychlosti podle bodu 2.5 musí mít přesnost ± 1 %.
3.1Ke stanovení posuvu mechanismu řízení směrem dozadu a nahoru se v průběhu srážky pořídí záznam(Tento záznam může být nahrazen změřením maximálních hodnot.) změny vzdálenosti – měřené ve vodorovném směru(„Vodorovným směrem“ se zde rozumí směr ve vztahu k prostoru pro cestující ve stojícím vozidle před zkouškou a nikoli ve vztahu k tomuto prostoru při pohybu vozidla vzhledem k vozovce; „svislým směrem“ se rozumí směr vzhůru kolmo k vodorovné rovině.) rovnoběžně s podélnou osou vozidla a ve svislém směru kolmo k této ose – mezi horní částí sloupku řízení (a hřídele) a bodem na vozidle, který nebyl nárazem ovlivněn. Hodnotou posuvu směrem dozadu a nahoru je největší hodnota této změny zjištěná ze záznamu.
3.2Po zkoušce se v písemné zprávě popíše poškození vzniklé na vozidle; připojí se nejméně po jedné fotografii pořízené z každého z těchto pohledů na vozidlo:
3.2.1pohled ze strany (pravé i levé),
3.2.2pohled zepředu,
3.2.3pohled zespodu,
3.2.4pohled na postiženou oblast uvnitř prostoru pro cestující.
vzaznamenaná rychlost v km/h;M0hmotnost prototypu ve stavu podle bodu 2.4 této přílohy;m1hmotnost prototypu se zkušebním zařízením;D0Změna vzdálenosti změřená při nárazu podle bodu 3.1 této přílohy;D1Změna vzdálenosti použitá ke stanovení výsledků zkoušky;K1větší z hodnot (48,3/v)2 a 0,83;K2větší z hodnot m0/m1 a 0,8.4.2Korigovaná změna D1 sloužící k ověření, zda prototyp splňuje požadavky této směrnice, se vypočte podle vzorce:
4.3Zkoušku čelním nárazem na bariéru není nutno provádět u vozidla, které je shodné s posuzovaným prototypem, pokud se týká vlastností podle bodu 2.2 přílohy I, avšak jehož hmotnost m1 je větší než m0, jestliže m1 není větší než 1,25 m0 a z korigované změny D2 vypočtené ze změny D1 podle vzorce D2 = (m1.D1)/m0 je zřejmé, že nové vozidlo ještě splňuje požadavky podle bodu 5 přílohy I.
5.1Podle uvážení schvalovacího orgánu mohou být použity alternativní zkoušky, jestliže lze prokázat jejich rovnocennost. V tomto případě se k dokumentaci pro schválení typu přiloží zpráva popisující použitou metodu a dosažené výsledky, popřípadě důvod pro neprovedení zkoušky.
5.2Za prokázání rovnocennosti alternativní metody odpovídá výrobce nebo jeho zástupce, který použití této metody požaduje.
1. ÚČEL
2. ZAŘÍZENÍ, POSTUPY A MĚŘICÍ PŘÍSTROJE
2.1 Zkušební dráha
2.2 Bariéra
2.3 Pohon vozidla
2.4 Stav vozidla
2.5 Rychlost při nárazu
2.6 Měřicí přístroje
3. VÝSLEDKY
4. KOREKČNÍ FAKTORY
4.1 Označení
5. ROVNOCENNÉ POSTUPY
PŘÍLOHA III ZKOUŠKA NÁRAZEM MAKETY TRUPU
1. ÚČEL
Účelem této zkoušky je ověřit, zda vozidlo splňuje požadavky bodu 5.2 přílohy I.
2.1.1Mechanismus se namontuje na přední část vozidla vzniklou příčným řezem karoserií na úrovni předních sedadel, pokud možno s vyloučením střechy, čelního skla a dveří. Tato část se tuhým způsobem připevní ke zkušební stolici tak, aby se nárazem makety trupu nemohla posunout.
Dovolená odchylka úhlu namontování mechanismu řízení oproti konstrukčnímu úhlu je ± 2°.
2.1.2Na žádost výrobce a se souhlasem technické zkušebny však může být mechanismus řízení namontován na rámovou konstrukci, která napodobuje připevnění mechanismu řízení, pokud rámová konstrukce s mechanismem řízení má ve srovnání se skutečnou přední částí karoserie s namontovaným mechanismem řízení:
2.1.2.1stejné geometrické uspořádání,
2.1.2.2větší tuhost.
2.1.3Montáž mechanismu řízení v případě žádosti o schválení typu samotného mechanismu řízení
Mechanismus řízení se zkouší s veškerým příslušenstvím. Mechanismus řízení musí mít pro zborcení minimální prostor 100 mm mezi mechanismem řízení a zkušební stolicí. Hřídel řízení musí být ke zkušební stolici dokonale připevněn, aby se účinkem nárazu nepohnul (viz obrázek 2).
2.2.1Při první zkoušce musí být mechanismus řízení natočen tak, aby jeho nejtužší příčka směřovala kolmo k bodu jeho styku s maketou trupu. Je-li mechanismem řízení volant, zkouška se opakuje tak, aby k tomuto bodu styku kolmo směřovala nejpoddajnější část volantu. Je-li poloha volantu nastavitelná, provedou se obě zkoušky s volantem nastaveným do střední polohy.
2.2.2Je-li vozidlo vybaveno zařízením k nastavení sklonu a polohy volantu, provede se zkouška s volantem v obvyklé provozní poloze stanovené výrobcem a považované zkušebnou z hlediska pohlcování energie za reprezentativní.
2.2.3Je-li mechanismus řízení vybaven airbagem, provede se zkouška s naplněným airbagem. Na žádost výrobce a se souhlasem technické zkušebny nemusí být airbag při zkoušce naplněn.
Tvar, rozměry, hmotnost a vlastnosti makety trupu jsou stanoveny v dodatku k této příloze.
2.4.1Měří se maximální síla, která v důsledku nárazu na mechanismus řízení působí na maketu trupu ve vodorovném směru rovnoběžném s podélnou osou vozidla.
2.4.2Tuto sílu lze měřit přímo nebo nepřímo nebo stanovit výpočtem z hodnot zaznamenaných při zkoušce.
2.5.1Může být použit jakýkoli způsob pohonu pod podmínkou, že v okamžiku nárazu na mechanismus řízení není maketa trupu s hnacím zařízením nijak spojena. Maketa trupu musí narazit na mechanismus řízení po přibližně přímé dráze rovnoběžné s podélnou osou vozidla.
2.5.2H-bod makety trupu označený zvláštní značkou se nastaví tak, aby před nárazem byl ve vodorovné rovině procházející R-bodem stanoveným výrobcem vozidla.
Maketa trupu musí narazit na mechanismus řízení rychlostí (24,1 + 1,2/– 0) km/h. Jestliže však byla zkouška provedena při vyšší rychlosti nárazu a mechanismus řízení přitom vyhověl stanoveným požadavkům, považuje se zkouška za vyhovující.
2.7.1Přístroje použité k záznamu parametrů podle bodu 5.2 přílohy I musí umožňovat měření s touto přesností:
2.7.1.1rychlost makety trupu: v rozmezí 2 %;
2.7.1.2záznam času: v rozmezí 1 ms.
2.7.1.3Na záznamech a filmech použitých k vyhodnocení výsledků zkoušky musí být označen počátek nárazu v okamžiku prvního dotyku makety trupu s mechanismem řízení (nulový bod).
Použité přístrojové vybavení musí odpovídat normě ISO 6487-1987, není-li v této směrnici stanoveno jinak.
2.7.1.4.1Siloměry instalované v systému řízení musí mít amplitudovou třídu kanálu 19600 N (2000 kg) a kmitočtovou třídu kanálu 600 Hz.
2.7.1.4.2Měřiče zrychlení nebo siloměry instalované na maketě trupu:
Dva jednoosé měřiče zrychlení se umístí souměrně v příčné rovině procházející těžištěm makety trupu. Amplitudová třída kanálu musí být 60 g a kmitočtová třída kanálu 180 Hz. Jsou přípustné i jiné metody, pokud se týká počtu a umístění měřičů zrychlení, například rozdělení zkušebního zařízení na oddělené části, v jejichž těžištích jsou instalovány měřiče zrychlení, které měří zrychlení ve směru vodorovném rovnoběžně s podélnou osou vozidla. Výslednou silou je síla odpovídající nejvyšší hodnotě součtu sil, které byly vypočteny nebo přímo změřeny na každé části makety trupu.
3.1Po zkoušce se zjistí a v písemné zprávě popíše poškození vzniklé na mechanismu řízení; připojí se nejméně po jedné fotografii oblasti zahrnující mechanismus řízení, sloupek řízení a přístrojovou desku, pořízené ze strany a zepředu.
3.2Maximální hodnota síly se změří nebo vypočte podle bodu 2.4.
1. ÚČEL
2. ZAŘÍZENÍ, POSTUPY A MĚŘICÍ PŘÍSTROJE
2.1 Namontování mechanismu řízení
2.2 Nastavení mechanismu řízení pro zkoušky
2.3 Maketa trupu
2.4 Měření sil
2.5 Pohon makety trupu
2.6 Rychlost
2.7 Měřicí přístroje
2.7.1.4 Měření síly
2.8 Okolní teplota: stabilizovaná na (20 ± 5)°C.
3. VÝSLEDKY
PŘÍLOHA IV
ZKOUŠKA NÁRAZEM MAKETY HLAVY
Účelem zkoušky je ověřit, zda mechanismus řízení splňuje požadavky bodu 5.3 přílohy I.
2.1.1Mechanismus řízení se zkouší s úplným příslušenstvím.
2.1.2Je-li mechanismus řízení vybaven airbagem, provede se zkouška s naplněným airbagem. Na žádost výrobce a se souhlasem technické zkušebny nemusí být airbag při zkoušce naplněn.
2.2.1Mechanismus řízení se namontuje na přední část vozidla vzniklou příčným řezem karoserií na úrovni předních sedadel, pokud možno s vyloučením střechy, čelního skla a dveří.
Tato část se tuhým způsobem připevní ke zkušební stolici tak, aby se nárazem makety hlavy nemohla posunout.
Dovolená odchylka úhlu namontování mechanismu řízení oproti konstrukčnímu úhlu je ± 2°.
2.2.2Na žádost výrobce a se souhlasem technické zkušebny však může být mechanismus řízení namontován na rámovou konstrukci, která napodobuje připevnění mechanismu řízení, pokud rámová konstrukce s mechanismem řízení má ve srovnání se skutečnou přední částí karoserie s namontovaným mechanismem řízení:
2.2.2.1stejné geometrické uspořádání,
2.2.2.2větší tuhost.
Mechanismus řízení se zkouší s veškerým příslušenstvím. Mechanismus řízení musí mít pro zborcení minimální prostor 100 mm mezi mechanismem řízení a zkušební stolicí. Hřídel řízení musí být ke zkušební stolici dokonale připevněn, aby se účinkem nárazu nepohnul (viz obrázek 2).
2.3.1Na žádost výrobce však může být zkouška provedena za podmínek uvedených v bodě 2.2. V tomto případě je schválení typu platné pouze pro montáž na určitý typ (typy) vozidla.
3.1Zkušebním zařízením je nárazové těleso hmotnosti 6,8 kg vedené po lineární dráze.
3.2Maketa hlavy musí být opatřena dvěma měřiči zrychlení a zařízením na měření rychlosti způsobilými měřit hodnoty ve směru nárazu.
3.3.1Použité měřicí přístroje musí vyhovovat normě ISO 6487-1987. Dále musí mít následující vlastnosti:
amplitudová třída kanálu 150 g;
kmitočtová třída kanálu 600 Hz.
přesnost do ± 1 %.
Přístrojové vybavení musí umožňovat záznam celého průběhu děje a snímání hodnot s přesností 1/1000 s. Na záznamu použitém k vyhodnocení zkoušky musí být označen počátek nárazu v okamžiku prvního dotyku nárazového tělesa s mechanismem řízení.
4.1Rovina mechanismu řízení se nastaví kolmo ke směru nárazu.
4.2U každého typu mechanismu řízení se provedou nárazové zkoušky nejvýše ve čtyřech polohách a nejméně ve třech polohách. Pro každou nárazovou zkoušku se použije nový mechanismus řízení. Při nárazech po sobě následujících musí být osa nárazového tělesa v přímce procházející jedním z těchto bodů:
4.2.1středem náboje mechanismu řízení;
4.2.2spojem nejtužší nebo nejvíce vyztužené příčky s vnitřní hranou věnce mechanismu řízení;
4.2.3středem nejkratšího nevyztuženého oblouku věnce mechanismu řízení, neopatřeného příčkou;
4.2.4podle uvážení schvalovacího orgánu v poloze mechanismu řízení, která představuje nejnepříznivější případ.
4.3Nárazové těleso musí narazit na mechanismus řízení rychlostí 24,1 km/h; této rychlosti se dosáhne buď pouhou pohybovou energií, nebo použitím přídavného hnacího zařízení.
5.1Při zkouškách provedených výše uvedeným postupem je hodnotou zpomalení nárazového tělesa průměr z hodnot simultánně naměřených oběma měřiči zrychlení.
6.1Podle uvážení schvalovacího orgánu mohou být použity alternativní zkoušky, jestliže lze prokázat jejich rovnocennost. K dokumentaci pro schválení typu se přiloží zpráva popisující použitou metodu a získané výsledky.
6.2Za prokázání rovnocennosti alternativní metody odpovídá výrobce nebo jeho zástupce, který použití této metody požaduje.
Při zatížení 800 dN, které vytváří v bodě B krouticí moment 160 dNm, musí být posuv bodu A v jakémkoli směru menší než 2 mm.
1. ÚČEL
2. ZAŘÍZENÍ, POSTUPY A MĚŘICÍ PŘÍSTROJE
2.1 Obecně
2.2 Montáž mechanismu řízení v případě žádosti o jeho schválení typu ve spojení se schválením typu vozidla
2.3 Montáž mechanismu řízení v případě žádosti o schválení typu samotného mechanismu řízení
3. ZKUŠEBNÍ ZAŘÍZENÍ
3.3 Měřicí přístroje
3.3.2 Zrychlení
3.3.3 Rychlost
3.3.4 Záznam času
4. POSTUP ZKOUŠKY
5. VÝSLEDKY
6. ROVNOCENNÉ POSTUPY