Směrnice Rady ze dne 18. prosince 1975 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se povinných štítků a nápisů pro motorová vozidla a pro jejich přípojná vozidla a pro jejich umístění a způsob upevnění (76/114/EHS)
RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na článek 100 této Smlouvy,
s ohledem na návrh Komise,
s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu(Úř. věst. C 5, 8.1.1975, s. 41.),
s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru(Úř. věst. C 47, 27.2.1975, s. 4.),
vzhledem k tomu, že technické požadavky, které musí motorová vozidla podle vnitrostátních právních předpisů splňovat, se mimo jiné vztahují na povinné štítky a nápisy a jejich umístění a způsob upevnění;
vzhledem k tomu, že se tyto požadavky v jednotlivých členských státech liší; že je proto nutné, aby všechny členské státy zavedly stejné požadavky vedle nebo namísto svých stávajících právních předpisů, zejména aby bylo možno použít u všech typů vozidel postup EHS schvalování typu, který je předmětem směrnice Rady 70/156/EHS ze dne 6. února 1970 o sbližování právních předpisů členských států týkající se schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel(Úř. věst. L 42, 23.2.1970, s. 1.);
vzhledem k tomu, že sbližování vnitrostátních právních předpisů týkajících se motorových vozidel předpokládá, že členské státy budou vzájemně uznávat kontroly provedené kterýmkoli z nich podle společných požadavků; že má-li tento systém řádně fungovat, musí tyto požadavky uplatňovat všechny členské státy od téhož dne,
Článek 1
Článek 2
Článek 3
Článek 4
Článek 5
1. Členské státy přijmou a zveřejní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 1. ledna 1977 a neprodleně o nich uvědomí Komisi.
Použijí tyto předpisy ode dne 1. října 1978.
2. Po oznámení této směrnice uvědomí členské státy v dostatečném časovém předstihu Komisi také o všech návrzích právních a správních předpisů, které hodlají přijmout v oblasti působnosti této směrnice, a to tak, aby se k nim Komise mohla vyjádřit.
Článek 6
PŘÍLOHA
1. OBECNĚ
1.1Všechna vozidla musí být opatřena štítkem a nápisy popsanými v následujících bodech. Štítek a nápisy musí upevnit buď výrobce, nebo jeho pověřený zástupce.
2.1Štítek výrobce odpovídající vzoru, který je uveden v dodatku, musí být pevně uchycen na dobře viditelném a snadno přístupném místě na části, která se při používání vozidla nevyměňuje. Na štítku musí být zřetelně a nesmazatelně uvedeny následující informace v tomto pořadí:
2.1.1Jméno výrobce.
2.1.2Číslo EHS schválení typu(Jestliže vozidlu nebylo uděleno EHS schválení typu, a vozidlo proto nemá číslo EHS schválení typu, může členský stát požadovat, aby bylo uvedeno číslo jeho vnitrostátního schválení typu. Pokud je požadováno uvedení čísla vnitrostátního schválení typu, může je výrobce umístit buď na štítku odděleně od štítku výrobce, nebo na štítku výrobce.).
Toto číslo je tvořeno malým písmenem „e“ a rozlišovacími písmeny nebo číslem členského státu, který udělil schválení typu(1 pro Německo, 2 pro Francii, 3 pro Itálii, 4 pro Nizozemsko, 6 pro Belgii, 9 pro Španělsko, 11 pro Spojené království, 13 pro Lucembursko, 18 pro DánskoEL pro Řecko, IRL pro Irsko, P pro Portugalsko,12 pro Rakousko, 17 pro Finsko, 5 pro Švédsko, 8 pro Českou republiku, 29 pro Estonsko, CY pro Kypr, 32 pro Lotyšsko, 36 pro Litvu, 7 pro Maďarsko, MT pro Maltu, 20 pro Polsko, 26 pro Slovinsko, 27 pro Slovensko, 34 pro Bulharsko, 19 pro Rumunsko, 25 pro Chorvatsko) a číslem schválení typu odpovídajícím číslu v certifikátu schválení typu vozidla. Mezi písmeno „e“ a rozlišovací číslo nebo písmena státu, který udělil EHS schválení typu, a dále mezi rozlišovací číslo nebo písmena a číslo schválení typu se vloží hvězdička.
2.1.3Identifikační číslo vozidla.
2.1.4Maximální přípustná hmotnost naloženého vozidla.
2.1.5Maximální přípustná hmotnost naložené jízdní soupravy, je-li vozidlo použito pro tažení.
2.1.6Maximální přípustné zatížení každé z náprav, v pořadí od přední k zadní nápravě.
2.1.7Jde-li o návěs, maximální technicky přípustné zatížení návěsového čepu.
2.1.8Požadavky bodů 2.1.4 až 2.1.7 vstupují v platnost 12 měsíců po dni přijetí směrnice Rady o hmotnostech a rozměrech motorových vozidel a jejich přípojných vozidel. Do té doby smějí členské státy vyžadovat, aby byly na štítku každého vozidla, které je uváděno do provozu na jejich území, uvedeny maximální přípustné hmotnosti předepsané jejich vnitrostátními právními předpisy.
Je-li technicky přípustná hmotnost vyšší než maximální přípustná hmotnost, může dotyčný členský stát požadovat též uvedení technicky přípustné hmotnosti. Hmotnost se uvede ve dvou sloupcích: maximální přípustná hmotnost nalevo a technicky přípustná hmotnost napravo.
2.2Výrobce může uvést dodatečnou informaci pod předepsanými nápisy nebo vedle nich, vně zřetelně vyznačeného obdélníku, kterým jsou ohraničeny pouze informace předepsané v bodech 2.1.1 až 2.1.8 (viz dodatek této přílohy).
Identifikační číslo vozidla je pevně stanovená kombinace znaků, které ke každému vozidlu přiřazuje výrobce. Jeho účelem je zajistit, aby každé vozidlo mohlo být výrobcem přesně identifikováno po dobu 30 let, aniž by bylo nutno ověřovat další údaje. Identifikační číslo vozidla musí odpovídat následujícím požadavkům:
3.1Musí být vyznačeno na štítku výrobce a také na podvozku, rámu nebo obdobné nosné konstrukci.
3.1.1Skládá se ze tří oddílů.
3.1.1.1První oddíl je tvořen kódem přiděleným výrobci pro jeho identifikaci. Kód obsahuje tři znaky písmen nebo číslic, které se souhlasem mezinárodní agentury působící z pověření Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO) přidělí příslušný orgán státu, kde má výrobce sídlo. První znak určuje zeměpisnou oblast, druhý stát v rámci zeměpisné oblasti a třetí konkrétního výrobce.
Pokud výrobce vyrábí méně než 500 vozidel ročně, je třetím znakem vždy „9“. Za účelem identifikace těchto výrobců přidělí uvedený příslušný orgán u třetího oddílu i třetí, čtvrtý a pátý znak.
3.1.1.2Druhý oddíl se skládá ze šesti znaků (písmen nebo číslic), které slouží k označení obecných vlastností vozidla. Jestliže výrobce nevyužije jeden nebo více těchto znaků, musí být nevyužitá místa vyplněna písmennými nebo číselnými znaky podle volby výrobce.
3.1.1.3Třetí oddíl, který se skládá z osmi znaků, z nichž čtyři poslední musí být numerické, je ve spojení s předchozími dvěma oddíly přesnou identifikací určitého vozidla. Aby byl splněn požadovaný celkový počet znaků, musí být nevyužité místo vyplněno nulou.
3.1.2Identifikační číslo vozidla musí být pokud možno vyznačeno v jediném řádku.
Z technických důvodů smí být výjimečně vyznačeno ve dvou řádcích. V takovém případě však nesmí žádný oddíl být rozdělen na dva řádky. Počátek a konec každého řádku musí být indikován znakem, jímž není ani arabská číslice, ani latinské písmeno, a který nelze s nimi zaměnit. Od tohoto požadavku lze upustit v případě štítku výrobce, kde je číslo značeno pouze na jednom řádku. Je též přípustné umístit takový znak mezi třemi oddíly na jednom řádku (bod 3.1.1).
Mezi znaky nesmí být mezera.
3.2Kromě toho musí být identifikační číslo:
3.2.1vyznačeno na podvozku, rámu nebo jiné obdobné nosné konstrukci na pravé straně vozidla;
3.2.2umístěno na dobře viditelném a přístupném místě a musí být vyraženo nebo vylisováno tak, aby nemohlo být zahlazeno nebo poškozeno.
4.1Pro všechna označení uvedená v bodech 2 a 3 se použijí latinská písmena a arabské číslice. Latinská písmena použitá v označeních podle bodů 2.1.1 a 2.1.3 a 3 musí však být velká.
4.2Pro identifikační číslo vozidla:
4.2.1není dovoleno používání písmen I, O a Q, pomlček, hvězdiček a ostatních zvláštních znaků jiných než uvedených v závěru bodu 3.1.2;
4.2.2minimální výška písmen a číslic je tato:
4.2.2.17 mm u znaků vyznačených přímo na podvozku, rámu nebo na obdobné nosné konstrukci vozidla;
4.2.2.24 mm u znaků vyznačených na štítku výrobce.
Následující příklady neznamenají, že tyto údaje musí skutečně být na štítcích výrobce. Jsou uvedeny pouze jako vodítko.
Příklad pro vozidlo kategorie M1
Doplňkové informace podle bodu 2.2 smějí být uvedeny dole nebo po stranách předepsané informace v obdélnících vyznačených přerušovanou čarou ve výše uvedeném vzoru.
Příklad pro vozidlo kategorie N3
Doplňkové informace podle bodu 2.2 smějí být uvedeny dole nebo po stranách předepsané informace v obdélnících vyznačených přerušovanou čarou ve výše uvedeném vzoru.
1. OBECNĚ
2. ŠTÍTEK VÝROBCE
3. IDENTIFIKAČNÍ ČÍSLO VOZIDLA
4. ZNAKY