Směrnice Rady ze dne 15. března 1976 o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z některých dávek, cel, daní a jiných opatření (76/308/EHS)
RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na článek 100 této smlouvy,
s ohledem na nařízení Rady (EHS) č. 729/70 ze dne 21. dubna 1970 o financování společné zemědělské politiky(Úř. věst. L 94, 28.4.1970, s. 13.), naposledy pozměněné nařízením (EHS) č. 2788/72(Úř. věst. L 295, 30.12.1972, s. 1.), a zejména na čl. 8 odst. 3 tohoto nařízení,
s ohledem na stanovisko Komise,
s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu(Úř. věst. C 19, 12.4.1973, s. 38.),
s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru(Úř. věst. C 69, 28.8.1973, s. 3.),
vzhledem k tomu, že v současné době nemůže být pohledávka, pro kterou doklad o vymahatelnosti vydaly orgány jednoho členského státu, vymáhána v jiném členském státě;
vzhledem k tomu, že působnost vnitrostátních předpisů týkajících se vymáhání pohledávek je omezena na území daného státu, což je samo o sobě překážkou ve vytvoření a fungování společného trhu; že tento stav neumožňuje úplně a spravedlivě používat předpisy Společenství, zejména v oblasti společné zemědělské politiky, což usnadňuje podvodné praktiky;
vzhledem k tomu, že je proto nezbytné přijmout společná pravidla o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek;
vzhledem k tomu, že se tato pravidla musí vztahovat na vymáhání jak pohledávek vyplývajících z různých opatření, které jsou součástí systému úplného nebo částečného financování Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu, tak zemědělských dávek a cel ve smyslu článku 2 rozhodnutí č. 70/243/ESUO, EHS, Euratom ze dne 21. dubna 1970 o nahrazení finančních příspěvků členských států vlastními zdroji Společenství(Úř. věst. L 94, 28.4.1970, s. 19.) a článku 128 aktu o přistoupení; že se musí vztahovat též na vymáhání úroků a poplatků vztahujících se k těmto pohledávkám;
vzhledem k tomu, že vzájemná pomoc musí spočívat v tom, že dožádaný orgán jednak poskytne dožadujícímu orgánu informace, které dožadující orgán potřebuje k vymáhání pohledávek vzniklých v členském státě, v němž má sídlo dožádaný orgán, a doručí dlužníkovi veškeré akty vztahující se k těmto pohledávkám vydané v dotyčném členském státě, jednak na žádost dožadujícího orgánu vymáhá pohledávky vzniklé v členském státě, v němž má dožádaný orgán sídlo;
vzhledem k tomu, že tyto jednotlivé formy pomoci musí dožádaný orgán poskytovat v souladu s právními a správními předpisy platnými v této oblasti v členském státě, v němž má sídlo;
vzhledem k tomu, že je nezbytné stanovit podmínky, jež musí dožadující orgán dodržet při podání žádosti o pomoc, a přesně vymezit zvláštní okolnosti, za kterých může dožádaný orgán v jednotlivých případech pomoc odmítnout;
vzhledem k tomu, že je-li dožádaný orgán požádán o vymáhání pohledávky na účet dožadujícího orgánu, musí mít možnost, pokud to umožňují platné předpisy členského státu, ve kterém má sídlo a se souhlasem dožadujícího orgánu, poskytnout dlužníkovi lhůtu k zaplacení nebo povolit splácení ve splátkách; že případné úroky vyplývající z poskytnutí těchto platebních podmínek musí být převedeny do členského státu, ve kterém má sídlo dožadující orgán;
vzhledem k tomu, že na odůvodněnou žádost dožadujícího orgánu musí mít dožádaný orgán rovněž možnost, pokud to umožňují platné předpisy členského státu, ve kterém má sídlo, přijmout předběžná opatření k zajištění vymáhání pohledávek vzniklých v dožadujícím členském státě; že však s těmito pohledávkami nesmí být v členském státě, v němž má sídlo dožádaný orgán, zacházeno přednostně;
vzhledem k tomu, že se při vymáhání pohledávky v členském státě, ve kterém má sídlo dožádaný orgán, může stát, že dotyčná osoba napadne pohledávku nebo doklad o její vymahatelnosti vystavený v členském státě, ve kterém má sídlo dožadující orgán; že je v těchto případech třeba stanovit, že dotyčná osoba musí podat příslušnému orgánu členského státu, ve kterém má sídlo dožadující orgán, žalobu popírající pohledávku a že dožádaný orgán musí zastavit řízení o vymáhání pohledávky do doby, než uvedený orgán vydá rozhodnutí;
vzhledem k tomu, že je třeba stanovit, že dokumenty a informace poskytnuté v rámci vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek nelze použít k jiným účelům;
vzhledem k tomu, že tato směrnice nesmí omezovat vzájemnou pomoc, na které se některé členské státy dohodly na základě dvoustranných nebo vícestranných dohod a ujednání;
vzhledem k tomu, že je třeba zajistit harmonické fungování vzájemné pomoci a za tímto účelem stanovit postup Společenství, který umožní stanovit prováděcí pravidla k němu v přiměřených lhůtách; že je nezbytné zřídit výbor, jehož cílem bude zajišťovat úzkou a účinnou spolupráci v této oblasti mezi členskými státy a Komisí,
Článek 1
Článek 2
Tato směrnice se vztahuje na všechny pohledávky týkající se
a) náhrad, intervencí a dalších opatření, které jsou součástí částečného nebo úplného financování Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF), včetně částek, které mají být vybrány v souvislosti s těmito činnostmi;
b) dávek a jiných poplatků stanovených v rámci společné organizace trhů v odvětví cukru;
c) dovozních cel;
d) vývozních cel;
e) daně z přidané hodnoty;
f) spotřebních daní z
tabákových výrobků,
alkoholu a alkoholických nápojů,
minerálních olejů;
g) daní z příjmu a z majetku;
h) daní z pojistného;
i) úroků, správních pokut, penále a nákladů souvisejících s pohledávkami uvedenými v písmenech a) až h), s výjimkou jakékoli sankce trestní povahy stanovené platnými zákony členského státu, ve kterém má sídlo dožádaný orgán.
Článek 3
Ve smyslu této směrnice se:
„dožadujícím orgánem“ rozumí příslušný orgán některého členského státu, který podává žádost o pomoc týkající se pohledávky podle článku 2;
„dožádaným orgánem“ rozumí příslušný orgán některého členského státu, kterému je žádost o pomoc určena;
„dovozními cly“ rozumějí cla a poplatky s rovnocenným účinkem na dovoz a dovozní poplatky stanovené v rámci společné zemědělské politiky nebo podle zvláštních režimů, které se vztahují na některé zboží, které je výsledkem zpracování zemědělských produktů;
„vývozními cly“ rozumějí cla a poplatky s rovnocenným účinkem na vývoz a vývozní poplatky stanovené v rámci společné zemědělské politiky nebo podle zvláštních režimů, které se vztahují na některé zboží, které je výsledkem zpracování zemědělských produktů;
„daněmi z příjmu a z majetku“ rozumějí daně, které jsou vyjmenovány v čl. 1 odst. 3 směrnice 77/799/EHS(Směrnice Rady 77/799/EHS ze dne 19. prosince 1977 o vzájemné pomoci mezi příslušnými orgány členských států v oblasti přímých daní (Úř. věst. L 336, 27.12.1977, s. 15). Směrnice naposledy pozměněná Aktem o přistoupení z roku 1994.), ve spojení s čl. 1 odst. 4 uvedené směrnice;
„daněmi z pojistného rozumějí“
v Rakousku: - i) Versicherungssteuer
- ii) Feuerschutzsteuer
v Belgii: - i) Taxe annuelle sur les contrats d'assurance
- ii) Jaarlijkse taks op de verzekeringscontracten
v Německu: - i) Versicherungssteurer
- ii) Feuerschutzsteuer
v Dánsku: - i) Afgift af lystfartøjsforsikringer
- ii) Afgift af ansvarsforsikringer for motorkøretøjer m.v.
- iii) Stempelafgift af forsikringspræmier
ve Španělsku: Impuesto sobre la prima de seguros v Řecku: - i) Φόρος κύκλου εργασιών (Φ.Κ.Ε)
- ii) Τέλη Χαρτοσήμου
ve Francii: Taxe sur les conventions d'assurances ve Finsku: - i) Eräistä vakuutusmaksuista suoritettava vero/skatt på vissa försäkringspremier
- ii) Palosuojelumaksu/brandskyddsavgift
v Itálii: Imposte sulle assicurazioni private ed i contratti vitalizi di cui alla legge 29. 10. 1967 No 1216 v Irsku: Levy on insurance premiums v Lucembursku: - i) Impôt sur les assurances
- ii) Impôt dans l'interêt du service d'incendie
v Nizozemsku: Assurantiebelasting v Portugalsku: Imposto de selo sobre os prémios de seguros ve Švédsku: žádná ve Spojeném království: Insurance Premium Tax (IPT). na Maltě: Taxxa fuq Dokumenti u Trasferimenti ve Slovinsku: - i) davek od prometa zavarovalnih poslov
- ii) požarna taksa.
Tato směrnice se vztahuje také na pohledávky vyplývající z totožných nebo obdobných daní, které doplní nebo nahradí daně z pojistného uvedené v šesté odrážce. Příslušné orgány členských států sdělí sobě navzájem a Komisi data vstupu těchto daní v platnost.
Článek 4
1. Na žádost dožadujícího orgánu mu dožádaný orgán sdělí informace, které jsou pro něj užitečné pro vymáhání pohledávky.
Pro získání těchto informací vykonává dožádaný orgán pravomoci, které mu svěřují právní a správní předpisy vztahující se k vymáhání obdobných pohledávek vzniklých v členském státě, ve kterém má sídlo.
2. V žádosti o poskytnutí informací je uvedeno jméno, adresa a všechny ostatní informace využitelné k identifikaci, ke kterým má dožadující orgán běžně přístup osoby, ke které se vztahuje informace, která má být poskytnuta, a povaha a výše pohledávky, která je předmětem žádosti.
3. Dožádaný orgán není povinen poskytnout informace,
a) které by nebyl s to obdržet za účelem vymáhání obdobných pohledávek vzniklých v členském státě, ve kterém má sídlo;
b) které by porušily ochranu obchodního, průmyslového nebo profesního tajemství;
c) jejichž sdělení by mohlo ohrozit bezpečnost nebo veřejný pořádek daného státu.
4. Dožádaný orgán uvědomí dožadující orgán o důvodech odmítnutí žádosti o informace.
Článek 5
1. Na žádost dožadujícího orgánu doručí dožádaný orgán veškeré akty a rozhodnutí včetně soudních vztahující se k pohledávce nebo k jejímu vymáhání, vydané v členském státě, ve kterém má sídlo dožadující orgán, osobě, které jsou tyto akty a rozhodnutí určeny, v souladu s právními předpisy platnými pro doručování obdobných aktů v členském státě, ve kterém má dožádaný orgán sídlo.
2. V žádosti o doručení je uvedeno jméno, adresa a všechny ostatní informace využitelné k identifikaci, ke kterým má dožadující orgán běžně přístup příjemce, povaha a předmět doručovaného aktu nebo rozhodnutí, případně jméno, adresa a všechny ostatní informace využitelné k identifikaci, ke kterým má dožadující orgán běžně přístup dlužníka a pohledávka uvedená v aktu nebo v rozhodnutí, jakož i ostatní využitelné informace.
3. Dožádaný orgán neprodleně uvědomí dožadující orgán o úkonech učiněných k vyřízení žádosti o doručení, a zejména o dni předání aktu nebo rozhodnutí osobě, které je určen.
Článek 6
1. Na žádost dožadujícího orgánu vymáhá dožádaný orgán v souladu s právními a správními předpisy týkajícími se vymáhání obdobných pohledávek vzniklých v členském státě, ve kterém má dožádaný orgán sídlo, pohledávky, pro které byl vydán doklad o vymahatelnosti.
2. Za tímto účelem je s každou pohledávkou, která je předmětem žádosti o vymáhání, zacházeno jako s pohledávkou členského státu, ve kterém má sídlo dožádaný orgán, s výhradou článku 12.
Článek 7
1. K žádosti o vymáhání pohledávky, kterou dožadující orgán zašle dožádanému orgánu, musí být přiloženo úřední vyhotovení nebo ověřená kopie dokladu o její vymahatelnosti vydaného v členském státě, ve kterém má sídlo dožadující orgán, a případně prvopis nebo ověřený opis jiných dokladů nezbytných k vymáhání pohledávky.
2. Dožadující orgán může požádat o vymáhání pohledávky pouze pokud:
a) pohledávka nebo doklad o její vymahatelnosti nebyly v členském státě, ve kterém má sídlo, napadeny s výjimkou případů, kde se použije čl. 12 odst. 2 druhý pododstavec;
b) v členském státě, ve kterém má sídlo, využil vhodné vymáhací postupy, které lze uskutečnit na základě dokladu uvedeného v odstavci 1, a přijatá opatření nevedla k úplnému uhrazení pohledávky.
3. V žádosti o vymáhání jsou uvedeny
a) jméno, adresa a všechny ostatní informace využitelné k identifikaci dané osoby nebo třetí osoby, která drží její aktiva;
b) jméno, adresa a všechny ostatní informace využitelné k identifikaci dožadujícího orgánu;
c) odkaz na doklad o vymahatelnosti pohledávky vydaný v členském státě, ve kterém má dožadující orgán sídlo;
d) povaha a výše pohledávky, včetně jistiny, úroku a všech ostatních dlužných penále, pokut a nákladů, uvedené v měnách členských států, ve kterých mají oba orgány sídlo;
e) datum, kdy dožadující nebo dožádaný orgán oznámil doklad příjemci;
f) počátek a délka lhůty, během které je vymáhání možné podle platných právních předpisů členského státu, ve kterém má dožadující orgán sídlo;
g) veškeré ostatní užitečné informace.
4. Žádost o vymáhání rovněž obsahuje prohlášení dožadujícího orgánu potvrzující, že podmínky stanovené v odstavci 2 byly splněny.
5. Dožadující orgán poskytne dožádanému orgánu veškeré užitečné informace vztahující se k záležitosti, v níž byla podána žádost o vymáhání pohledávky, jakmile se o nich dozví.
Článek 8
1. Doklad o vymahatelnosti pohledávky se přímo uzná a bez dalšího považuje za doklad o vymahatelnosti pohledávky členského státu, ve kterém má dožádaný orgán sídlo.
2. Odchylně od prvního odstavce může být doklad o vymahatelnosti pohledávky případně v souladu s předpisy platnými v členském státě, ve kterém má sídlo dožádaný orgán, potvrzen, uznán, doplněn nebo nahrazen dokladem o vymahatelnosti platným na území tohoto členského státu.
Členské státy usilují o splnění formálních náležitostí týkajících tohoto potvrzení, uznání, doplnění nebo nahrazení do tří měsíců ode dne obdržení žádosti o vymáhání, s výjimkou případů, kde se použije třetí pododstavec. Nesmějí být odmítnuty, je-li doklad o vymahatelnosti řádně vyhotoven. Dožádaný orgán uvědomí dožadující orgán o důvodech případného překročení lhůty tří měsíců.
Pokud splnění některé formální náležitosti vyústí v napadení pohledávky nebo dokladu o její vymahatelnosti vydaného dožadujícím orgánem, použije se článek 12.
Článek 9
1. Pohledávky se vymáhají v měně členského státu, ve kterém má sídlo dožádaný orgán. Dožádaný orgán poukáže dožadujícímu orgánu celou výši pohledávky, kterou vymůže.
2. Dožádaný orgán může, umožňují-li to právní a správní předpisy platné v členském státě, ve kterém má sídlo, po poradě s dožadujícím orgánem poskytnout dlužníkovi lhůtu k zaplacení nebo mu povolit placení ve splátkách. Úroky, které dožádaný orgán vybere na základě odložení platby, rovněž poukáže členskému státu, ve kterém má sídlo dožadující orgán.
Ode dne, kdy je doklad o vymahatelnosti pohledávky přímo uznán nebo potvrzen, uznán, doplněn nebo nahrazen podle článku 8, se účtuje úrok z prodlení podle právních a správních předpisů platných v členském státě, ve kterém má sídlo dožádaný orgán, a rovněž se poukáží členskému státu, ve kterém má sídlo dožadující orgán.
Článek 10
Článek 11
Článek 12
1. Napadne-li dotyčná osoba v řízení o vymáhání pohledávky pohledávku nebo doklad o vymahatelnosti vydaný v členském státě, ve kterém má sídlo dožadující orgán, podá žalobu k příslušnému orgánu členského státu, ve kterém má sídlo dožadující orgán, v souladu s právními předpisy platnými v tomto státě. Tento úkon oznámí dožadující orgán dožádanému orgánu. Dožádanému orgánu jej může oznámit rovněž dotyčná osoba.
2. Jakmile dožádaný orgán obdrží oznámení podle odstavce 1 od dožadujícího orgánu nebo od dotyčné osoby, přeruší řízení o vymáhání pohledávky až do rozhodnutí příslušného orgánu v této věci, pokud dožadující orgán nevyžaduje v souladu s druhým pododstavcem jinak. Považuje-li to dožádaný orgán za potřebné, a aniž je dotčen článek 13, může přijmout předběžná opatření k zajištění úhrady pohledávky, pokud to právní předpisy platné v daném členském státě, ve kterém má sídlo, u obdobných pohledávek umožňují.
Odchylně od prvního pododstavce odstavce 2 může dožadující orgán v souladu s právními a právními předpisy platnými v členském státě, ve kterém má sídlo, požádat dožádaný orgán, aby vymáhal napadenou pohledávku, pokud to dovolují právní a správní předpisy platné v členském státě, ve kterém má dožádaný orgán sídlo. Jestliže výsledek sporu poté vyzní ve prospěch dlužníka, je dožadující orgán povinen nahradit všechny vymožené částky a všechny případné náhrady, jež je nutno zaplatit podle právních předpisů platných v členském státě, ve kterém má dožádaný orgán sídlo.
3. Jsou-li napadena opatření k vymáhání pohledávky přijatá v členském státě, ve kterém má sídlo dožádaný orgán, bude žaloba podána k příslušnému orgánu tohoto členského státu v souladu s jeho právními předpisy.
4. Je-li příslušným orgánem, ke kterému byla podána žaloba podle odstavce 1, řádný nebo správní soud, je rozhodnutí tohoto soudu, je-li ve prospěch dožadujícího orgánu a povoluje vymáhání pohledávky v členském státě, ve kterém má sídlo dožadující orgán, dokladem o vymahatelnosti ve smyslu článků 6, 7 a 8 a vymáhání pohledávky se provede na základě tohoto rozhodnutí.
Článek 13
Článek 14
Dožádaný orgán není povinen
a) poskytnout pomoc uvedenou v článcích 6 až 13, jestliže by vymáhání pohledávky v důsledku situace dlužníka způsobilo vážné hospodářské nebo sociální obtíže v členském státě, ve kterém má dožádaný orgán sídlo, pokud to platné právní a správní předpisy v členském státě, ve kterém má dožádaný orgán sídlo, dovolují u obdobných vnitrostátních pohledávek;
b) poskytnout pomoc podle článků 4 až 13, jestliže se původní žádost podle článku 4, 5 nebo 6 týká pohledávek starších pěti let, počítáno ode dne, kdy je podle právních a správních předpisů platných v členském státě, ve kterém má sídlo dožadující orgán, vydán doklad o vymahatelnosti, do dne podání žádosti. Byly-li však pohledávka nebo doklad o vymahatelnosti napadeny, počíná lhůta okamžikem, kdy dožadující stát zjistí, že pohledávku nebo doklad o vymahatelnosti již nelze dále napadnout.
Článek 15
1. Otázky týkající se promlčecích lhůt se řídí výlučně právními předpisy platnými v členském státě, ve kterém má sídlo dožadující orgán.
2. Úkony související s vymáháním pohledávky provedené dožádaným orgánem v souladu se žádostí o pomoc, které by v případě, že by byly provedeny dožadujícím orgánem, stavěly nebo přerušovaly promlčecí dobu podle právních předpisů platných v členském státě, ve kterém má sídlo dožadující orgán, se pro otázky tohoto účinku považují za provedené v uvedeném státě.
Článek 16
Doklady a informace předané dožádanému orgánu na základě této směrnice může dožádaný orgán předat pouze
a) osobě, která je uvedena v žádosti o pomoc;
b) osobám a orgánům příslušným k vymáhání pohledávek a pouze k tomuto účelu;
c) soudním orgánům jednajícím ve věcech, které se týkají vymáhání těchto pohledávek.
Článek 17
Článek 18
1. Dožádaný orgán vymáhá od dotyčné osoby a ponechá si všechny náklady spojené s vymáháním, které mu byly způsobeny, podle právních předpisů členského státu, ve kterém má sídlo, které se vztahují na obdobné pohledávky.
2. Členské státy se vzdávají všech vzájemných nároků na náhradu nákladů vzniklých při poskytování vzájemné pomoci na základě této směrnice.
3. Je-li vymáhání zvlášť obtížné, způsobí velmi vysoké náklady nebo se týká boje proti organizovanému zločinu, mohou se dožadující a dožádaný orgán dohodnout na zvláštních možnostech úhrady.
4. Členský stát, ve kterém má sídlo dožadující orgán, ručí členskému státu, ve kterém má sídlo dožádaný orgán, za všechny náklady a ztráty vzniklé z činnosti uznané za neodůvodněnou co do oprávněnosti pohledávky nebo platnosti dokladu vydaného dožadujícím orgánem.
Článek 19
Článek 20
1. Komisi je nápomocen Výbor pro vymáhání pohledávek (dále jen „výbor“), složený ze zástupců členských států, kterému předsedá zástupce Komise.
2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES.
Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.
3. Výbor přijme svůj jednací řád.