Směrnice Rady ze dne 27. června 1977 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se činnosti zdravotních sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči (77/453/EHS)
RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na články 49, 57, 66 a 235 této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise,
s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu(Úř. věst. C 65, 5.6.1970, s. 12.),
s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru(Úř. věst. C 108, 26.8.1970, s. 23.),
vzhledem k tomu, že pro dosažení vzájemného uznávání diplomů, osvědčení nebo jiných dokladů o dosažené kvalifikaci zdravotních sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči, stanoveného směrnicí Rady 77/452/EHS(Úř. věst. L 176, 15.7.1977, s. 1.), umožňuje srovnatelnost vzdělávání v členských státech omezit koordinaci v této oblasti na požadavek dodržování minimálních pravidel a v ostatním ponechává členským státům volnost v organizování výuky;
vzhledem k tomu, že koordinace stanovená touto směrnicí nevylučuje pozdější koordinaci;
vzhledem k tomu, že koordinace stanovená touto směrnicí se týká odborného vzdělání zdravotních sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči; že pokud jde o vzdělání, většina členských států v současnosti nerozlišuje mezi zdravotními sestrami a ošetřovateli, kteří vykonávají svou činnost v pracovním poměru, a těmi, kteří ji vykonávají jako samostatnou výdělečnou činnost; že z tohoto důvodu a ve snaze plně podpořit volný pohyb příslušníků různých profesí v rámci Společenství se zdá být nezbytným rozšířit působnost této směrnice na zdravotní sestry a ošetřovatele činné v pracovním poměru,
Článek 1
1. Členské státy podmíní udělování diplomů, osvědčení nebo jiného dokladu o dosažené kvalifikaci zdravotních sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči uvedeného v příloze směrnice 77/452/EHS složením zkoušky zaručující, že daná osoba během své odborné přípravy získala
a) přiměřené znalosti z věd, o které se opírá všeobecné ošetřovatelství, včetně dostatečného pochopení anatomie, fyziologie a chování zdravých a nemocných osob, jakož i vztahu mezi zdravotním stavem a fyzickým i sociálním prostředím lidské bytosti;
b) dostatečné znalosti o povaze a etice profese a o obecných zásadách zdraví a ošetřovatelství;
c) přiměřené klinické zkušenosti; tyto zkušenosti, které by měly být zvoleny s ohledem na studijní hodnotu, by měly být získány pod dohledem kvalifikovaného ošetřovatelského personálu a v místech, kde počet kvalifikovaných pracovníků a vybavení vyhovuje z hlediska ošetřovatelské péče o pacienty;
d) schopnost účastnit se praktického výcviku zdravotnického personálu a získávat zkušenosti z práce s tímto personálem;
e) zkušenosti z práce s příslušníky jiných profesí ve zdravotnictví.
2. Vzdělání uvedené v odstavci 1 zahrnuje alespoň
a) všeobecné školní vzdělání v trvání deseti let potvrzené diplomem, osvědčením nebo jiným dokladem o dosažené kvalifikaci od příslušných orgánů nebo institucí v členském státě nebo osvědčení o složení přijímací zkoušky na rovnocenné úrovni do školy pro vzdělání zdravotních sester a ošetřovatelů;
b) řádné studium specificky odborného zaměření, které musí zahrnovat předměty studijního programu stanoveného v příloze k této směrnici a zahrnovat tři roky studia nebo 4600 hodin teoretické výuky a klinického výcviku.
3. Členské státy zajišťují, aby ústavy pro vzdělávání zdravotních sester a ošetřovatelů odpovídaly za koordinaci teoretické výuky a klinického výcviku během celého studijního programu.
a) „Teoretickou výukou“; se rozumí:
ta část výuky zdravotních sester a ošetřovatelů, při níž studující získávají znalosti, vědomosti a profesionální dovednosti nezbytné pro plánování, poskytování a vyhodnocování celkové zdravotní péče. Tato výuka je poskytována ve zdravotnických školách a ostatních školících zařízeních vybraných školícím pracovištěm a výuku zajišťuje sbor učitelů zdravotních škol a ostatní způsobilé osoby.
b) „Klinickým výcvikem“; se rozumí:
ta část výuky zdravotních sester a ošetřovatelů, při níž se studující jako součást týmu a s nepřímým kontaktem se zdravými či nemocnými jedinci nebo kolektivem učí plánovat, poskytovat a vyhodnocovat požadovanou celkovou zdravotní péči na základě získaných znalostí, vědomostí a dovedností. Studující se učí nejen být členem týmu, ale i být vedoucím týmu, který organizuje celkovou zdravotní péči, včetně zdravotního vzdělání pro jednotlivce i malé skupiny ve zdravotnických zařízeních nebo kolektivech.
Tato výuka probíhá v nemocnicích a ostatních zařízeních a v kolektivech za spolupráce a součinnosti ostatních kvalifikovaných sester a ošetřovatelů a odpovídají za ni učitelé, kteří jsou zdravotními sestrami a ošetřovateli. Do vzdělávacího procesu může být zapojen i ostatní kvalifikovaný personál.
Studující se účastní na činnostech dotyčného zařízení, pokud přispívají k jejich vzdělávání a umožňují jim naučit se přebírat odpovědnost za zdravotní péči.
4. Teoretická výuka uvedená v části A přílohy musí být vyvážená a koordinovaná s klinickým výcvikem uvedeným v části B přílohy takovým způsobem, aby znalosti a zkušenosti uvedené v odstavci 1 tohoto článku mohly být získány odpovídajícím způsobem. Délka teoretické výuky musí činit alespoň jednu třetinu a klinického výcviku alespoň jednu polovinu minimální délky studia uvedené v odst. 2 písm. b).
5. Členské státy mohou poskytnout částečnou výjimku osobám, které absolvovaly část výuky uvedené v odst. 2 písm. b) formou jiného výcviku, který má alespoň rovnocennou úroveň.
Článek 2
Článek 3
Článek 4
1. Členské státy přijmou opatření nezbytná pro dosažení souladu s touto směrnicí do dvou let po jejím oznámení a neprodleně o nich uvědomí Komisi.
2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právníách předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.
Článek 5
Článek 6
PŘÍLOHA STUDIJNÍ PROGRAM PRO ZDRAVOTNÍ SESTRY A OŠETŘOVATELE ODPOVĚDNÉ ZA VŠEOBECNOU PÉČI
A. Teoretická a technická výuka:
Vzdělání vedoucí k udělení diplomu, osvědčení nebo jiného dokladu o dosažené kvalifikaci zdravotní sestry nebo ošetřovatele odpovědného za všeobecnou péči se skládá ze dvou částí a alespoň z předmětů níže uvedených. Výuka jednoho nebo více těchto předmětů může být uskutečňována jako součást jiných oborů nebo ve spojení s nimi.
povaha a etika profese,
obecné zásady zdraví a ošetřovatelství,
zásady ošetřování ve vztahu k
všeobecnému a specializovanému lékařství,
všeobecné a specializované chirurgii,
péči o dítě a dětskému lékařství,
péči o matku a dítě,
duševnímu zdraví a psychiatrii,
péči o staré lidi a geriatrii.
anatomie a fyziologie,
patologie,
bakteriologie, virologie a parazitologie,
biofyzika, biochemie a radiologie,
dietetika,
hygiena:
preventivní lékařství,
zdravotní výchova,
farmakologie.
sociologie,
psychologie,
zásady správního práva,
zásady výuky,
sociální a zdravotnické předpisy,
právní aspekty ošetřovatelství.
Ošetřovatelství ve vztahu k
všeobecnému a odbornému lékařství,
všeobecné a speciální chirurgii,
péči o dítě a dětské lékařství,
péči o matku a dítě,
duševnímu zdraví a psychiatrii,
péči o staré lidi a geriatrii,
ošetřování v domácnosti.
A. Teoretická a technická výuka:
b) základní vědy:
c) sociální vědy: