PŘÍLOHA I

I. PRACOVNÍ PROSTOR

„Pracovním prostorem“ se rozumí minimální prostor omezený pevnými částmi konstrukce, který je řidiči traktoru k dispozici, aby mohl ze svého sedadla naprosto bezpečně všemi potřebnými způsoby ovládat traktor.

„Vztažným bodem sedadla“ se rozumí vztažný bod stanovený postupem podle dodatku I.

„Vztažnou rovinou“ se rozumí rovina, která je rovnoběžná se střední podélnou rovinou traktoru a prochází vztažným bodem sedadla.

U všech traktorů s výjimkou úzkorozchodných traktorů s rozchodem hnacích náprav ≤ 1150 mm a traktorů kategorie T4.3 musí mít pracovní prostor šířku nejméně 900 mm ve výšce od 400 do 900 mm nad vztažným bodem a v délce nejméně 450 mm směrem dopředu od vztažného bodu (viz obrázky 1 a 3).

U traktorů kategorie T4.3 musí mít pracovní prostor, v oblasti dosahující 450 mm před vztažný bod, výšku 400 mm nad vztažným bodem, celkovou šířku nejméně 700 mm a ve výšce 900 mm nad vztažným bodel celkovou šířku nejméně 600 mm.

Součásti a příslušenství vozidla nesmějí překážet řidiči při řízení traktoru.

Při všech polohách sloupku řízení a volantu s výjimkou těch, které jsou výlučně určeny pro vstup a výstupmusí být vzdálenost mezi spodní hranou volantu a pevnými součástmi traktoru nejméně 50 mm; ve všech ostatních směrech musí být tato vzdálenost, měřená vně plochy volantu, nejméně 80 mm od věnce volantu (viz obrázek 2).

Zadní stěna kabiny se musí ve výšce od 300 mm do 900 mm nad vztažným bodem sedadla nacházet minimálně 150 mm za svislou rovinou, která je kolmá k vztažné rovině a prochází vztažným bodem (viz obrázky 2 a 3).

Tato stěna musí mít šířku nejméně 300 mm na obě strany od vztažné roviny sedadla (viz obrázek 3).

Ruční ovládače musí být vůči sobě i vůči ostatním součástem traktoru rozmístěny takovým způsobem, aby při jejich používání nehrozilo nebezpečí poranění rukou řidiče.

Je-li k ovládání ovládače zapotřebí větší síly než 150 N, považuje se za přiměřenou vzdálenost mezi ovládači 50 mm, a je-li tato síla od 80 N do 150 N, postačuje vzdálenost mezi ovládači 25 mm. Je-li k ovládání zapotřebí menší síly než 80 N, není vzdálenost mezi ovládači předepsána (viz obrázek 3).

Přípustné je jiné uspořádání ovládačů, jestliže se jím dosahuje rovnocenného standardu bezpečnosti.

Žádné místo stropu tuhénesmí být vzdáleno od vztažného bodu sedadla méně než 1050 mm v oblasti, která se nachází před svislou rovinou procházející vztažným bodem a kolmou k vztažné rovině (viz obrázek 2).Vzdálenost čalounění nad vztažným bodem sedadla se může snížit na 1000 mm.

Poloměr zakřivení povrchu mezi zadní stěnou kabiny a stropem může být nejvýše 150 mm.

Zařízení pro vstup a výstup musí být možno používat bez nebezpečí. Jako schůdky nebo příčky nejsou přípustné náboje kol, víka nábojů nebo ráfky kol.

Na přístupech k sedadlu řidiče a k sedadlům spolujezdců se nesmějí nacházet součásti, které by mohly způsobit zranění. V případě překážky, například v podobě spojkového pedálu, musí být bezpečný přístup k sedadlu řidiče zajištěn instalací schůdku nebo stupátka.

Schůdky, zabudované výklenky pro nohy a příčky musí mít tyto rozměry:

Vrchní schůdek nebo příčka musí být snadno zjistitelná a přístupná osobě, která vozidlo opouští. Svislé vzdálenosti mezi za sebou následujícími schůdky nebo příčkami musí být pokud možno stejné.

Všechna zařízení pro vstup a výstup musí být opatřena vhodnými držadly.

Nejnižší stupátko nesmí být výše než 550 mm nad vozovkou, je-li traktor opatřen pneumatikami největší velikosti doporučené výrobcem (viz obrázek 4). Schůdky nebo příčky musí být konstruovány a zhotoveny takovým způsobem, aby na nich nohy neklouzaly.

Zařízení, kterými se ovládají dveře a okna, musí být konstruována a montována takovým způsobem, aby nevytvářela nebezpečí pro řidiče a nepřekážela mu při řízení.

Úhel otevření dveří musí umožňovat vstup a výstup bez nebezpečí.

Větrací okna případnámusí být snadno seřiditelná.

Kabiny mají za normálních okolností dveře na každé straně.

Dvoudveřové kabiny musí mít navíc jeden východ tvořící nouzový východ.

Kabiny s jedněmi dveřmi musí mít navíc dva východy tvořící nouzové východy.

Každý ze tří východů musí být na jiné stěně kabiny (pojem „stěna“ může zahrnovat strop). Čelní skla a boční, zadní a střešní okna mohou být pokládána za nouzové východy, jsou-li učiněna opatření k jejich rychlému otevření nebo odsunutízevnitř kabiny.

Okolí nouzových východů nesmí být pro výstup nebezpečné.

Nouzové východy musí mít minimální rozměry potřebné k opsání elipsy s vedlejší osou 440 mm a hlavní osou 640 mm.

Za nouzový východ může být označeno jakékoli okno o dostatečné velikosti, pokud je vyrobeno z rozbitného skla a může být rozbito nástrojem, který je k tomuto účelu v kabině k dispozici. Skla uvedená v dodatcích 3, 4, 5, 6 a 7 přílohy IIIB směrnice Rady 89/173/EHS(Úř. věst. L 67, 10.3.1989, s. 1.) se nepovažují za rozbitná skla pro účely této směrnice.

„Vztažným bodem sedadla“ (S) je bod ve střední podélné rovině sedadla, ve kterém se tečná rovina spodní části čalouněného opěradla protíná s vodorovnou rovinou. Tato vodorovná rovina protíná spodní plochu sedadla ve vzdálenosti 150 mm před vztažným bodem sedadla (S).

Sedadlo se nastaví do krajní zadní polohy podélného nastavení a do střední polohy výškového nastavení. Odpružená sedadla se nastaví do střední polohy odpružení nezávisle na tom, zda je systém odpružení seřiditelný podle hmotnosti řidiče.

Zařízení znázorněné na obrázku 1 se skládá z desky sedadla a desek opěradla. Spodní deska opěradla je otočně připevněna v oblasti sedacích kostí (A) a beder (B), přičemž kloub (B) je výškově stavitelný.

Vztažný bod sedadla (S) se zjistí pomocí zařízení znázorněného na obrázcích 1 a 2, které simuluje zatížení sedadla řidiče. Zařízení se umístí na sedadlo. Pak se zatíží silou 550 N v bodě vzdáleném 50 mm před kloubem (A) a obě části opěradla se lehce tečně přitlačí k čalounění opěradla.

Není-li možné přesně určit tečny k některé z oblastí čalouněného opěradla (pod bederní oblastí a nad ní), použije se tento postup:

PŘÍLOHA II