První směrnice Komise ze dne 22. prosince 1980 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se metod analýzy nezbytných pro kontrolu složení kosmetických prostředků (80/1335/EHS)
KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství,
s ohledem na směrnici Rady 76/768/EHS ze dne 27. července 1976 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se kosmetických prostředků(Úř. věst. L 262, 27.9.1976, s. 169.), ve znění směrnice 79/661/EHS(Úř. věst. L 192, 31.7.1979, s. 35.), a zejména na čl. 8 odst. 1 uvedené směrnice,
vzhledem k tomu, že se ve směrnici 76/768/EHS stanoví úřední zkoušení kosmetických prostředků s cílem zajistit dodržení podmínek předepsaných předpisy Společenství týkajícími se složení kosmetických prostředků;
vzhledem k tomu, že všechny nezbytné analytické metody musí být stanoveny co nejdříve; že stanovení metod odběru vzorků, přípravy vzorků v laboratoři, důkazu a stanovení volného hydroxidu sodného a draselného, důkazu a stanovení kyseliny šťavelové a jejích zásaditých solí v prostředcích pro péči o vlasy, stanovení chloroformu v zubních pastách, stanovení zinku a důkaz a stanovení kyseliny 4hydroxybenzensulfonové je prvním krokem tímto směrem;
vzhledem k tomu, že opatření stanovená v této směrnici jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro přizpůsobení směrnice 76/768/EHS technickému pokroku,
Článek 1
Členské státy učiní všechny nezbytné kroky k tomu, aby zajistily, že při úředním zkoušení kosmetických prostředků budou:
odběr vzorků,
příprava vzorků v laboratoři,
důkaz a stanovení volného hydroxidu sodného a draselného,
důkaz a stanovení kyseliny šťavelové a jejích alkalických solí v prostředcích pro péči o vlasy,
stanovení chloroformu v zubních pastách,
stanovení zinku,
důkaz a stanovení kyseliny 4hydroxybenzensulfonové
prováděny metodami popsanými v příloze.
Článek 2
Článek 3
PŘÍLOHA
I. ODBĚR VZORKŮ KOSMETICKÝCH PROSTŘEDKŮ
Postup odběru vzorků kosmetických prostředků je popsán s ohledem na jejich analýzy v různých laboratořích.
jednotkové množství odebrané ze šarže nabízené k prodeji.
suma všech základních vzorků odebraných ze šarže téhož čísla.
reprezentativní část celkového vzorku, která má být analyzována v jednotlivých laboratořích.
reprezentativní část laboratorního vzorku nezbytná pro analýzu.
předmět, který obsahuje výrobek a který je s výrobkem v neustálém přímém styku.
3.1Kosmetické prostředky musí být odebírány v původních obalech a musí být doručeny do laboratoře, aniž byly otevřeny.
3.2Pokud jde o kosmetické prostředky, které jsou uváděny na trh ve velkém balení nebo které jsou prodávány v jiných než původních obalech od výrobce, měly by být vydány vhodné pokyny pro jejich odběr v místě použití nebo prodeje.
3.3Počet základních vzorků nezbytných pro přípravu laboratorního vzorku je určen analytickou metodou a počtem analýz, které mají být provedeny každou laboratoří.
4.1Vzorky se na místě odběru zapečetí a označí v souladu s pravidly platnými v dotyčném členském státu.
4.2Každý odebraný základní vzorek se označí následujícími informacemi:
název kosmetického prostředku,
datum, čas a místo odběru vzorku,
jméno osoby odpovědné za odběr vzorku,
název inspektorátu.
Protokol o odběru vzorků musí být vypracován v souladu s pravidly platnými v dotyčném členském státě.
5.1Základní vzorky musí být uchovávány v souladu s případnými pokyny výrobce uvedenými na etiketě.
5.2Nejsou-li uvedeny jiné podmínky, musí být laboratorní vzorky uchovávány v temnu při teplotě 10 až 25 °C.
5.3Základní vzorky nesmí být do zahájení analýzy otevřeny.
1.1Je-li to možné, měla by být analýza provedena s každým základním vzorkem. Je-li základní vzorek příliš malý, měl by být použit minimální počet základních vzorků. Před odběrem zkušebního vzorku by měly být nejdříve důkladně smíchány.
1.2Obal se otevře v inertní atmosféře, vyžaduje-li to analytická metoda, a co nejrychleji se odebere požadovaný počet zkušebních vzorků. Poté by měla být neprodleně provedena analýza. Jestliže musí být vzorek zachován, měl by být obal opět v inertní atmosféře uzavřen.
1.3Kosmetické prostředky mohou být v tekuté nebo tuhé formě nebo v polotuhé formě. Jestliže dojde k oddělení fází původně homogenního výrobku, měl by být výrobek před odběrem zkušebního vzorku opět zhomogenizován.
1.4Je-li kosmetický prostředek uváděn do prodeje zvláštním způsobem, v jehož důsledku nelze postupovat podle těchto pokynů, a nejsou-li dány vhodné metody zkoušení, může být přijat vlastní postup za předpokladu, že bude písemně uveden jako součást protokolu o analýze.
2.1V této formě se mohou vyskytovat výrobky, jako jsou olejové, lihové a vodné roztoky, toaletní vody, lotiony nebo mléka, a mohou být baleny ve flakonech, lahvičkách, ampulích nebo tubách.
před otevřením se obal prudce protřepe,
obal se otevře,
několik mililitrů tekutiny se převede do zkumavky k vizuálnímu vyšetření jejích vlastností pro účely odběru zkušebního vzorku,
obal se opět uzavře nebo
se odeberou požadované zkušební vzorky,
obal se pečlivě uzavře.
V této formě se mohou vyskytovat výrobky, jako jsou pasty, krémy, emulze a gely, a mohou být baleny v tubách, v plastových lahvičkách nebo kelímcích.
3.2.1Obaly s úzkým hrdlem: Odstraní se alespoň první centimetr prostředku. Vytlačí se zkušební vzorek a obal se ihned uzavře.
3.2.2Obaly se širokým hrdlem: Rovnoměrně se seškrábne horní vrstva. Odebere se zkušební vzorek a obal se ihned uzavře.
4.1V této formě se mohou vyskytovat výrobky, jako jsou sypké pudry, kompaktní pudry, tyčinky, a mohou být baleny v široké škále obalů.
4.2Odběr zkušebního vzorku:
4.2.1Sypké pudry: před odzátkováním nebo otevřením se obal prudce protřepe. Obal se otevře a odebere se zkušební vzorek.
4.2.2Kompaktní pudry nebo tyčinky: Rovnoměrně se seškrábne horní vrstva. Ze spodní vrstvy se odebere zkušební vzorek.
5.1Tyto výrobky jsou definovány v článku 2 směrnice Rady 75/324/EHS ze dne 20. května 1975(Úř. věst. L 147, 9.6.1975, s. 40.).
Po důkladném protřepání se pomocí vhodné spojky (viz obrázek 1: ve specifických případech může být v analytické metodě požadováno použití jiné spojky) převede reprezentativní množství obsahu obalu na aerosoly do skleněné lahve potažené vrstvou z plastu (obrázek 4) a opatřené aerosolovým ventilem, avšak bez výtlačné trubičky. Při převádění do lahve směřuje ventil dolů. Při převádění je obsah dobře viditelný. Existují čtyři možnosti:
5.2.1Aerosolový prostředek ve formě homogenního roztoku, který lze přímo analyzovat.
5.2.2Aerosolový prostředek sestává ze dvou kapalných fází. Každá z fází může být analyzována po oddělení spodní fáze do druhé lahve. V tomto případě směřuje dolů ventil první lahve. V takovém případě bývá spodní fáze vodná a neobsahuje hnací plyn (např. butan/vodu).
5.2.3Aerosolové prostředky obsahující suspenzi pudru. Kapalnou fázi lze analyzovat po oddělení pudru.
5.2.4Prostředky ve formě pěny nebo krému: Do lahve se nejdříve přesně naváží 5 až 10 g 2-methoxyethanolu. Tato látka zabrání pěnění při odplynění, a tak je možné vypudit hnací plyny, aniž by došlo ke ztrátě kapaliny.
Spojka (obrázek 1) je vyrobena z duralu nebo z mosazi. Je konstruována tak, aby prostřednictvím polyethylenového adaptéru vyhovovala různým systémům ventilů. Na obrázku je uveden příklad; lze použít jiné spojky (viz obrázky 2 a 3).
Přepravní láhev (obrázek 4) je vyrobena z bílého skla a z vnějšku je potažena ochrannou vrstvou průhledného plastu. Má objem 50 až 100 ml. Je opatřena aerosolovým ventilem bez výtlačné trubičky.
Aby bylo možné převést dostatečné množství vzorku, musí být z lahve vypuzen vzduch. Za tímto účelem se do lahve zavede přes spojku asi 10 ml dichlordifluormethanu nebo butanu (podle aerosolového prostředku, který má být zkoumán) a poté se provede odplynění až do zmizení kapalné fáze, přičemž láhev s ventilem směřuje vzhůru. Spojka se sejme. Láhev se zváží („a“ gramů). Obal na aerosoly, z něhož má být odebrán vzorek, se prudce protřepe. Spojka se připojí na ventil obalu s aerosolem, který má být odebrán, (obal je orientován ventilem vzhůru), ke spojce se připojí láhev (hrdlem dolů) a zatlačí se na ni. Láhev se naplní asi ze dvou třetin. Jestliže převádění předčasně ustane kvůli vyrovnání tlaků, může být obnoveno zchlazením lahve. Spojka se sejme, naplněná láhev se zváží („b“ gramů) a stanoví se hmotnost převedeného vzorku aerosolu m1 (m1 = b – a).
Takto získaný vzorek lze použít:
- 1. k obvyklé chemické analýze,
- 2. k analýze těkavých složek plynovou chromatografií.
S lahví udržovanou ventilem vzhůru se postupuje dále následujícím způsobem:
z lahve se vypudí plyn; jestliže přitom dochází k pěnění, použije se láhev, do které bylo stříkačkou přes spojku předem zavedeno přesně zvážené množství 2-methoxyethanolu (5 až 10 g),
na vodní lázni při 40 °C se třepáním odstraní těkavé složky, aniž by došlo ke ztrátám vzorku,
láhev se znovu zváží („c“ gramů), aby se stanovila hmotnost zbytku m2 (m2 = c – a).
Poznámka:při výpočtu hmotnosti zbytku se odečte hmotnost případného použitého množství 2-methoxyethanolu
sejmutím ventilu se láhev otevře,
zbytek se kvantitativně rozpustí ve známém množství vhodného rozpouštědla,
s alikvotním podílem se provede požadovaná analýza.
Vzorce pro výpočet:
a ,
kde:
m1hmotnost aerosolu odebraného do lahve,m2hmotnost zbytku po zahřívání při 40 °C,robsah jednotlivé látky ve zbytku m2, vyjádřený v procentech (stanovený vhodnou metodou),Robsah jednotlivé látky v aerosolu, jak byl odebrán, vyjádřený v procentech,Qcelková hmotnost jednotlivé látky v aerosolovém rozprašovači,Pčistá hmotnost původního obalu na aerosoly (základní vzorek).5.4.2.1Podstata metody
Pomocí stříkačky pro plynovou chromatografii se z lahve odebere dostatečné množství vzorku. Obsah stříkačky se nastříkne do plynového chromatografu.
5.4.2.2Pomůcky
Přesná stříkačka pro plynovou chromatografii řady A2 na 25 μl nebo 50 μl (obrázek 5) nebo rovnocenná stříkačka. Tato stříkačka je vybavena posuvným ventilem na konci jehly. Stříkačka je spojena s lahví spojkou nasazenou na lahvi a polyethylenovou trubičkou nasazenou na injekční stříkačce (délka 8 mm, vnitřní průměr 2,5 mm).
5.4.2.3Metoda
Po převedení dostatečného množství aerosolového výrobku do lahve se způsobem popsaným v bodu 5.4.2.2 připevní k lahvi kónický konec stříkačky. Otevře se ventil a nasaje se dostatečné množství kapaliny. Několikerým posunutím pístu se odstraní bublinky plynu (stříkačka se podle potřeby ochladí). Když je ve stříkačce dostatečné množství kapaliny bez bublin, ventil se uzavře a stříkačka se odpojí od lahve. Nasadí se jehla, stříkačka se vloží do vstřikovacího zařízení plynového chromatografu, otevře se ventil a provede se nástřik.
5.4.2.4Vnitřní standard
Pokud se požaduje použití vnitřního standardu, zavede se do lahve (obyčejnou skleněnou stříkačkou za použití spojky).
V metodě je uveden postup identifikace kosmetických prostředků obsahujících významné množství volného hydroxidu sodného a/nebo draselného a postup stanovení volného hydroxidu sodného a/nebo draselného v prostředcích pro narovnání vlasů a v odstraňovačích nehtové kůžičky.
Množství volného hydroxidu sodného a draselného je dáno množstvím odměrného roztoku kyseliny potřebného k neutralizaci prostředku za předepsaných podmínek, přičemž výsledné množství se vyjádří jako volný hydroxid sodný v % (m/m).
Vzorek se rozpustí nebo suspenduje ve vodě a titruje se odměrným roztokem kyseliny. Souběžně s přidáváním kyseliny se zaznamenává hodnota pH; u jednoduchých roztoků hydroxidu sodného nebo draselného je bod ekvivalence dán maximální rychlostí změny zaznamenané hodnoty pH.
Jednoduchá titrační křivka může být zkreslena za přítomnosti:
V metodě je uveden alternativní postup titrace v alkoholu pro případy, kdy dochází k intenzivní interferenci se solemi slabých anorganických kyselin.
I když existuje teoretická možnost, že by vysoké pH mohlo být způsobeno jinými rozpustnými silnými zásadami, např. hydroxidem lithným či kvartérním amoniovým hydroxidem, je jejich přítomnost v těchto typech kosmetických prostředků velmi nepravděpodobná.
4.1.1Standardní pufrační roztok, pH 9,18 při 25 °C: 0,05 M roztok dekahydrátu tetraboritanu sodného.
4.2.1Běžné laboratorní sklo
4.2.2pHmetr
4.2.3Skleněná membránová elektroda
4.2.4Standardní kalomelová referenční elektroda
pH-metr s elektrodami se kalibruje pomocí standardního alkalického pufračního roztoku.
Připraví se 10 % vodný roztok nebo vodná suspenze výrobku, který má být analyzován, a zfiltruje se. Změří se pH. Je-li pH 12 nebo vyšší, musí být provedeno kvantitativní stanovení.
5.1.1.1Odměrný roztok kyseliny chlorovodíkové, 0,1N
5.1.2.1Běžné laboratorní sklo
5.1.2.2pH-metr, nejlépe se zapisovačem
5.1.2.3Skleněná membránová elektroda
5.1.2.4Standardní kalomelová referenční elektroda
Do kádinky na 150 ml se přesně naváží zkušební vzorek o hmotnosti 0,5 až 1,0 g. Je-li přítomen amoniak, přidá se několik varných kamínků, kádinka se vloží do vakuového exsikátoru a evakuuje se pomocí vodní vývěvy, dokud je patrný zápach čpavku (asi tři hodiny).
Přidá se 100 ml vody, zbytek v kádince se rozpustí nebo suspenduje a titruje se 0,1 N odměrným roztokem kyseliny chlorovodíkové (5.1.1.1) přičemž se zaznamenává změna pH (5.1.2.2).
Na titrační křivce se určí inflexní body. Jestliže první inflexní bod leží při hodnotě pH nižší než 7, není ve vzorku přítomen volný hydroxid sodný nebo draselný.
Vykazuje-li titrační křivka dva nebo více inflexních bodů, je pro stanovení významný jen první z nich.
Zaznamená se objem titračního roztoku až k dosažení prvního inflexního bodu.
Je-li V objem titračního roztoku v ml a
M hmotnost zkušebního vzorku v gramech,
vypočte se obsah hydroxidu sodného a/nebo draselného ve vzorku vyjádřený jako hydroxid sodný v % (m/m) pomocí vzorce.
% = 0,4 VM.
Může nastat situace, kdy přes náznaky přítomnosti nezanedbatelného množství hydroxidu sodného a/nebo draselného nevykazuje titrační křivka zřetelný inflexní bod. V takovém případě je třeba stanovení opakovat v isopropanolu.
5.2.1.1Isopropanol
5.2.1.2Vodný odměrný roztok kyseliny chlorovodíkové, 1,0 N
5.2.1.30,1 N roztok kyseliny chlorovodíkové v isopropanolu připravený bezprostředně před použitím zředěním 1,0 N vodného roztoku kyseliny chlorovodíkové isopropanolem.
5.2.2.1Běžné laboratorní sklo
5.2.2.2pH-metr, nejlépe se zapisovačem
5.2.2.3Skleněná membránová elektroda
5.2.2.4Standardní kalomelová referenční elektroda
Do kádinky na 150 ml se přesně naváží zkušební vzorek o hmotnosti 0,5 až 1,0 g. Je-li přítomen amoniak, přidá se několik varných kamínků, kádinka se vloží do vakuového exsikátoru a evakuuje se pomocí vodní vývěvy, dokud je patrný zápach čpavku (asi tři hodiny).
Přidá se 100 ml isopropanolu, zbytek v kádince se rozpustí nebo suspenduje a titruje se 0,1 N odměrným roztokem kyseliny chlorovodíkové v isopropanolu (5.2.1.3), přičemž se zaznamenává změna pH (5.2.2.2).
Jako v bodu 5.1.4. První inflexní bod leží přibližně u měřené hodnoty pH 9.
Při obsahu hydroxidu sodného nebo draselného kolem 5 % (m/m), vyjádřeno jako hydroxid sodný, by neměla absolutní hodnota rozdílu dvou stanovení provedených současně se stejným vzorkem překročit 0,25 %.
Níže popsaná metoda je vhodná ke stanovení a k důkazu kyseliny šťavelové a jejích alkalických solí v prostředcích pro péči o vlasy. Lze ji použít u bezbarvých vodných nebo alkoholových roztoků a lotionů, které obsahují asi 5 % kyseliny šťavelové nebo ekvivalentní množství alkalického šťavelanu.
Obsah kyseliny šťavelové a/nebo jejích alkalických solí stanovený touto metodou se vyjádří v hmotnostních procentech (m/m) volné kyseliny šťavelové ve vzorku.
Po odstranění všech přítomných anionických povrchově aktivních látek pomocí p-toluidinhydrochloridu se kyselina šťavelová a/nebo alkalické šťavelany vysráží jako šťavelan vápenatý a roztok se zfiltruje. Sraženina se rozpustí v kyselině sírové a titruje se manganistanem draselným.
Všechna použitá reakční činidla musí být čistoty p.a.
4.1Roztok octanu amonného, 5 % (m/m)
4.2Roztok chloridu vápenatého, 10 % (m/m)
4.3Ethanol, 95 % (v/v)
4.4Chlorid uhličitý
4.5Diethylether
4.6Roztok p-toluidinhydrochloridu, 6,8 % (m/m)
4.7Roztok manganistanu draselného, 0,1 N
4.8Kyselina sírová, 20 % (m/m)
4.9Kyselina chlorovodíková, 10 % (m/m)
4.10Octan sodný trihydrát
4.11Ledová kyselina octová
4.12Kyselina sírová (1:1)
4.13Nasycený roztok hydroxidu barnatého
5.1Dělicí nálevky na 500 ml
5.2Kádinky na 50 a 600 ml
5.3Skleněné filtrační kelímky, G4
5.4Odměrné válce na 25 a 100 ml
5.5Pipety na 10 ml
5.6Odsávačky na 500 ml
5.7Vodní vývěva
5.8Teploměr se stupnicí od 0 do 100 °C
5.9Magnetická míchačka s vyhřívanou deskou
5.10Magnetická míchadélka potažená teflonem
5.11Byreta na 25 ml
5.12Erlenmeyerovy baňky na 250 ml
6.1Do kádinky na 50 ml se naváží 6 až 7 g vzorku, pH se nastaví na hodnotu 3 zředěnou kyselinou chlorovodíkovou (4.9) a roztok se převede do dělicí nálevky 100 mililitry destilované vody. Postupně se přidá 25 ml ethanolu (4.3), 25 ml roztoku p-toluidinuhydrochloridu (4.6) a 25 až 30 ml chloridu uhličitého (4.4) a obsah se prudce protřepe.
6.2Po oddělení fází se spodní (organická) vrstva odpustí, extrakce se opakuje po přidání reakčních činidel uvedených v bodu 6.1 a organická vrstva se znovu odpustí.
6.3Vodná vrstva se převede do kádinky na 600 ml a případný chlorid uhličitý se odstraní povařením roztoku.
6.4Přidá se 50 ml roztoku octanu amonného (4.1), roztok se přivede k varu (5.9) a za varu se do něj vmíchá 10 ml horkého roztoku chloridu vápenatého (4.2); sraženina se nechá usadit.
6.5Úplnost vysrážení se ověří přidáním několika kapek roztoku chloridu vápenatého (4.2), roztok se nechá vychladnout na pokojovou teplotu a poté se do něj vmíchá (5.10) 200 ml ethanolu (4.3); nechá se 30 minut stát.
6.6Supernatant se odfiltruje přes skleněný filtrační kelímek (5.3), sraženina se převede do filtračního kelímku pomocí malého množství horké vody (50 až 60 °C) a promyje se studenou vodou.
6.7Sraženina se pětkrát promyje malým množstvím ethanolu (4.3), pětkrát malým množstvím diethyletheru (4.5) a rozpustí se v 50 ml horké kyseliny sírové (4.8), která se nechá protéci filtračním kelímkem za podtlaku.
6.8Roztok se kvantitativně převede do Erlenmeyerovy baňky (5.11) a titruje se roztokem manganistanu draselného (4.7) do slabě růžového zbarvení.
Obsah kyseliny šťavelové ve vzorku vyjádřený v hmotnostních procentech se vypočte ze vzorce:
obsah kyseliny šťavelové v % = A × 4,50179 × 100E × 1000,
kde
Aspotřeba 0,1N roztoku manganistanu draselného podle bodu 6.8,Enavážka vzorku v gramech (6.1),4,50179přepočítávací faktor pro kyselinu šťavelovou.Při obsahu kyseliny šťavelové kolem 5 % (m/m) by neměla absolutní hodnota rozdílu dvou stanovení provedených současně se stejným vzorkem překročit 0,15 %.
Kyselina šťavelová a/nebo šťavelany se vysrážejí jako šťavelan vápenatý a rozpustí se v kyselině sírové. Do roztoku se přidá malé množství roztoku manganistanu draselného, který se odbarví za vzniku oxidu uhličitého. Projde-li vzniklý oxid uhličitý roztokem hydroxidu barnatého, vytvoří se bílá sraženina (mléčný zákal) uhličitanu barnatého.
9.2.1Část vzorku, který má být analyzován, se podrobí postupu popsanému v bodech 6.1 až 6.3; odstraní se tak případně přítomné detergenty.
9.2.2K přibližně 10 ml roztoku podle bodu 9.2.1 se přidá na špičku špachtle octanu sodného (4.10) a roztok se okyselí několika kapkami ledové kyseliny octové (4.11).
9.2.3Přidá se 10 % roztok chloridu vápenatého (4.2) a roztok se zfiltruje. Sraženina šťavelanu vápenatého se rozpustí ve 2 ml kyseliny sírové (1:1) (4.12).
9.2.4Roztok se převede do zkumavky a po kapkách se přidá asi 0,5 ml 0,1 N roztoku manganistanu draselného (4.7). Za přítomnosti šťavelanu se roztok odbarví, nejprve pomalu a potom rychle.
9.2.5Ihned po přidání roztoku manganistanu draselného se zkumavka uzavře zátkou s trubičkou, obsah se mírně zahřeje a vzniklý oxid uhličitý se jímá do nasyceného roztoku hydroxidu barnatého (4.13). Vznik mléčného zákalu uhličitanu barnatého během tří až pěti minut indikuje přítomnost kyseliny šťavelové.
Metoda se používá pro stanovení chloroformu v zubní pastě plynovou chromatografií. Je vhodná pro stanovení chloroformu o koncentraci 5 % nebo nižší.
Obsah chloroformu ve vzorku stanovený touto metodou se vyjádří v hmotnostních procentech vztažených na hmotnost výrobku.
Zubní pasta se suspenduje ve směsi dimethylformamid/methanol, ke které se přidá známé množství acetonitrilu jako vnitřní standard. Po odstředění se část kapalné fáze analyzuje plynovou chromatografií a vypočte se obsah chloroformu.
Všechna reakční činidla musí být čistoty p.a.
4.1Porapak Q, Chromosorb 101 nebo ekvivalent, 80 až 100 mesh
4.2Acetonitril
4.3Chloroform
4.4Dimethylformamid
4.5Methanol
4.6.Roztok vnitřního standardu
5 ml dimethylformamidu (4.4) se pipetuje do odměrné baňky na 50 ml, přidá se asi 300 mg přesně zváženého množství acetonitrilu (M mg), doplní se po rysku dimethylformamidem a promíchá.
4.7Roztok ke stanovení faktoru relativní odezvy. Přesně 5 ml roztoku vnitřního standardu (4.6) se pipetuje do odměrné baňky na 10 ml a přidá se asi 300 mg přesně zváženého množství chloroformu (M1 mg). Doplní se po rysku dimethylformamidem a promíchá.
5.1Analytické váhy
5.2Plynový chromatograf s plamenovým ionizačním detektorem
5.3Mikrostříkačka na 5 až 10 μl, dělená po 0,1 μl
5.4Nedělené pipety na 1, 4 a 5 ml
5.5Odměrné baňky na 10 a 50 ml
5.6Zkumavky na asi 20 ml se šroubovým uzávěrem, Sovirel Francie č. 20 nebo ekvivalentní. Šroubový uzávěr má vnitřní těsnící plochu potaženou teflonem.
5.7Odstředivka
6.1.1Materiál kolony: sklo
délka: 150 cm
vnitřní průměr: 4 mm
vnější průměr: 6 mm.
6.1.2Kolona se pomocí vibrátoru naplní Porapakem Q, Chromosorbem 101 nebo ekvivalentní náplní, 80 až 100 mesh (4.1).
6.1.3Detektor: plamenový ionizační; citlivost se nastaví tak, aby při nástřiku 3 μl roztoku 4.7 činila výška píku acetonitrilu asi tři čtvrtiny celé škály zapisovače.
Nosný plyn: dusík, průtok 65 ml/min.
Pomocný plyn: vodík; vzduch nebo kyslík. Průtok plynů do detektoru se nastaví tak, aby průtok vzduchu nebo kyslíku byl pěti- až desetinásobkem průtoku vodíku.
| nástřik | 210 °C |
| detektor | 210 °C |
| kolona | 175 °C |
asi 100 cm za hodinu.
Vzorek k analýze se odebere z dosud neotevřené tuby. Vytlačí se jedna třetina obsahu, tuba se uzavře, obsah se důkladně promíchá a odebere se zkušební vzorek.
6.3.1Do zkumavky se šroubovým uzávěrem (5.6) se naváží s přesností na 10 mg 6 až 7 gramů zubní pasty (M0 gramů) podle bodu 6.2 a přidají se tři malé skleněné kuličky.
6.3.2Do zkumavky se odpipetuje přesně 5 ml roztoku vnitřního standardu (4.6), 4 ml dimethylformamidu (4.4) a 1 ml methanolu (4.5), zkumavka se uzavře a obsah se promíchá.
6.3.3Uzavřená zkumavka se vloží na půl hodiny do třepačky a poté se 15 minut odstřeďuje při otáčkách, při nichž dojde ke zřetelnému oddělení fází.
Poznámka:Občas dojde k tomu, že po odstředění je kapalná fáze stále zakalená. Určitého zlepšení lze dosáhnout přidáním 1 až 2 gramů chloridu sodného ke kapalné fázi a novým odstředěním po usazení.
6.3.43 μl tohoto roztoku (6.3.3) se nastříknou za podmínek popsaných v bodu 6.1. Postup se opakuje. Za výše uvedených podmínek mohou být vodítkem tyto retenční časy:
| methanol | přibližně 1 minuta, |
| acetonitril | přibližně 2,5 minuty, |
| chloroform | přibližně 6 minut, |
| dimethylformamid | > 15 minut. |
Pro stanovení tohoto faktoru se nastříknou 3 μl roztoku podle bodu 4.7. Postup se opakuje. Faktor relativní odezvy se stanovuje každý den.
7.1.1Změří se výška píků acetonitrilu a chloroformu a jejich šířka v polovině výšky a jejich plocha se vypočte podle vzorce: výška × šířka v polovině výšky.
7.1.2Stanoví se plocha píků acetonitrilu a chloroformu v chromatogramu zaznamenaném za podmínek podle bodu 6.3.5 a vypočte se relativní odezva fs z následujícího vzorce:
fs = As. MiMs. Ai = As. 1/10 MAi. M1,
kde
fsfaktor relativní odezvy pro chloroform,Asplocha píku chloroformu (6.3.5),Aiplocha píku acetonitrilu (6.3.5),Msmnožství chloroformu v mg na 10 ml roztoku podle bodu 6.3.5 (= M1),Mimnožství acetonitrilu v mg na 10 ml roztoku podle bodu 6.3.5 (= 1/10 M).Vypočte se průměr z naměřených hodnot.
7.2.1Postupem podle bodu 7.1.1 se vypočte plocha píků chloroformu a acetonitrilu v chromatogramu zaznamenaném postupem uvedeným v bodu 6.3.4.
7.2.2Obsah chloroformu v zubní pastě se vypočte pomocí následujícího vzorce:
% X = As. Mifs. Msx. Ai · 100 % = As. Mfs. Ai. Mo. 100,
kde
% Xobsah chloroformu v zubní pastě vyjádřený v hmotnostních procentech,Asplocha píku chloroformu (6.3.4),Aiplocha píku acetonitrilu (6.3.4),MSXhmotnost vzorku podle bodu 6.3.1 v mg (= 1000·M0),Mimnožství acetonitrilu v mg na 10 ml roztoku podle bodu 6.3.2 (= 1/10 M).Vypočte se průměr zjištěných hodnot a výsledek se vyjádří s přesností na 0,1 %.
Při obsahu chloroformu kolem 3 % by neměla absolutní hodnota rozdílu dvou stanovení provedených současně se stejným vzorkem překročit 0,3 %.
Metoda je vhodná pro stanovení zinku přítomného v kosmetických prostředcích ve formě chloridu, síranu nebo 4hydroxybenzensulfonátu zinečnatého, nebo jako kombinace těchto solí.
Obsah zinku ve vzorku se stanoví gravimetricky jako bis(2methyl8oxochinolinát) zinečnatý a vyjádří se v hmotnostních procentech zinku ve vzorku.
Zinek přítomný v roztoku se vysráží v kyselém prostředí jako bis(2methyl8oxochinolinát) zinečnatý. Po filtraci se sraženina usuší a zváží.
Všechna použitá reakční činidla musí být čistoty p.a.
4.1Koncentrovaný amoniak, 25 % (m/m);
4.2Ledová kyselina octová
4.3Octan amonný
4.42-Methylchinolin-8-ol
4.5Roztok čpavku, 6 % (m/v)
240 g koncentrovaného roztoku čpavku (4.1) se převede do odměrné baňky na 1000 ml, doplní se po rysku destilovanou vodou a promíchá.
4.6Roztok octanu amonného 0,2 M
15,4 g octanu amonného (4.3) se rozpustí v destilované vodě, v odměrné baňce na 1000 ml se doplní po rysku a promíchá.
4.7Roztok 2-methylchinolin-8-olu
5 g 2-methylchinolin-8-olu se rozpustí ve 12 ml ledové kyseliny octové, převede se destilovanou vodou do odměrné baňky na 100 ml. Doplní se po rysku destilovanou vodou a promíchá.
5.1Odměrné baňky na 100 a 1000 ml
5.2Kádinky na 400 ml
5.3Odměrné válce na 50 a 150 ml
5.4Dělené pipety na 10 ml
5.5Skleněné filtrační kelímky G-4
5.6Odsávačky na 500 ml
5.7Vodní vývěva
5.8Teploměr se stupnicí od 0 do 100 °C
5.9Exsikátor s vhodným sušicím prostředkem a indikátorem vlhkosti, např. se silikagelem nebo rovnocenným sušicím prostředkem
5.10Sušárna nastavená na teplotu 150 ± 2 °C
5.11pH-metr
5.12Topná deska
5.13Filtrační papír Whatman č. 4 nebo ekvivalentní
6.1Do kádinky na 400 ml se naváží 5 až 10 g (M gramů) vzorku, který má být analyzován, tak aby množství obsahovalo 50 až 100 mg zinku, přidá se 50 ml destilované vody a promíchá.
6.1.1Směs se podle potřeby zfiltruje pomocí vývěvy a filtrát se zachytí.
6.1.2Extrakce se opakuje s dalšími 50 ml destilované vody. Zfiltruje se a filtráty se sloučí.
6.2Na každých 10 mg zinku přítomného v roztoku (6.1.2) se přidají 2 ml roztoku 2methylchinolin8olu (4.7) a promíchá se.
6.3Směs se zředí 150 ml destilované vody, ohřeje na 60 °C (5.12) a za stálého míchání se přidá 45 ml roztoku 0,2 M octanu amonného (4.6).
6.4pH roztoku se za stálého míchání upraví na 5,7 až 5,9 přidáním 6 % roztoku čpavku (4.5); pH roztoku se měří pH-metrem.
6.5Roztok se ponechá 30 minut stát. Poté se zfiltruje pomocí vodní vývěvy přes filtrační kelímek G-4, předem usušený (150 °C) a po vychladnutí zvážený (M0 gramů); sraženina se promyje 150 ml destilované vody ohřáté na 95 °C.
6.6Kelímek se vloží do sušárny vyhřáté na 150 °C a suší se jednu hodinu.
6.7Kelímek se vyjme ze sušárny, vloží se do exsikátoru (5.9) a po vychladnutí na pokojovou teplotu se zváží (M1 gramů).
Obsah zinku ve vzorku vyjádřený v hmotnostních procentech (% m/m) se vypočte pomocí vzorce:
% zinku = M1 − M0 × 17,12M,
kde
Mhmotnost vzorku odebraného podle bodu 6.1 v gramech,M0hmotnost prázdného suchého filtračního kelímku (6.5) v gramech,M1hmotnost filtračního kelímku se sraženinou (6.7) v gramech.Při obsahu zinku kolem 1 % (m/m) nesmí absolutní hodnota rozdílu dvou stanovení provedených současně se stejným vzorkem překročit 0,1 %.
Metoda je vhodná pro důkaz a stanovení kyseliny 4hydroxybenzensulfonové v kosmetických prostředcích, např. v aerosolech a v pleťových lotionech.
Obsah kyseliny 4hydroxybenzensulfonové ve výrobku stanovený touto metodou se vyjádří v hmotnostních procentech jako bezvodý 4hydroxybenzensulfonát zinečnatý.
Zkušební vzorek se zahustí za sníženého tlaku, rozpustí se ve vodě a přečistí extrakcí chloroformem. Kyselina 4hydroxybenzensulfonová se stanoví jodometricky v alikvotním podílu zfiltrovaného vodného roztoku.
Všechna použitá reakční činidla musí být čistoty p.a.
4.1Koncentrovaná kyselina chlorovodíková, 36 % (m/m),
4.2Chloroform
4.3Butan-1-ol
4.4Ledová kyselina octová
4.5Jodid draselný
4.6Bromid draselný
4.7Uhličitan sodný
4.8Kyselina sulfanilová
4.9Dusitan sodný
4.10Roztok bromičnanu draselného, 0,1 N
4.11Roztok thiosíranu sodného, 0,1 N
4.12Vodný roztok škrobu, 1 % (m/v)
4.13Vodný roztok uhličitanu sodného, 2 % (m/v)
4.14Vodný roztok dusitanu sodného, 4,5 % (m/v)
4.15Roztok dithizonu v chloroformu, 0,05 % (m/v)
4.16Vyvíjecí roztok: butan-1-ol/ledová kyselina octová/voda (4: 1: 5, v/v/v); po smíchání v dělicí nálevce se spodní vrstva odstraní.
4.17Paulyho činidlo
4,5 g kyseliny sulfanilové (4.8) se rozpustí ve 45 ml koncentrované kyseliny chlorovodíkové (4.1) za zahřívání a roztok se zředí vodou na 500 ml. 10 ml roztoku se ochladí v misce s ledovou vodou a za míchání se přidá 10 ml chladného roztoku dusitanu sodného (4.14). Roztok se ponechá stát 15 minut při 0 °C (za této teploty je roztok stabilní po jeden až tři dny) a bezprostředně před nanesením (7.5) se přidá 20 ml roztoku uhličitanu sodného (4.13).
4.18Hotové celulosové desky pro chromatografii na tenké vrstvě; velikost 20 × 20 cm, tloušťka vrstvy sorbentu 0,25 mm.
5.1Baňky na 100 ml s kulatým dnem a se zabroušenou zátkou
5.2Dělicí nálevka na 100 ml
5.3Erlenmeyerova baňka na 250 ml se zábrusem
5.4Byreta na 25 ml
5.5Nedělené pipety na 1, 2 a 10 ml
5.6Dělená pipeta na 5 ml
5.7Mikrostříkačka na 10 μl dělená po 0,1 μl
5.8Teploměr se stupnicí od 0 do 100 °C
5.9Vodní lázeň s vyhříváním
5.10Sušárna s nucenou ventilací nastavená na teplotu 80 °C
5.11Běžné vybavení pro chromatografii na tenké vrstvě
V níže popsané metodě pro důkaz a stanovení kyseliny hydroxybenzensulfonové v aerosolech lze využít zbytku získaného poté, co se z aerosolové nádobky odpustí rozpouštědla a hnací plyny, které se za obvyklého tlaku odpaří.
7.1Pomocí mikrostříkačky (5.7) se nanese 5 μl zbytku (6) nebo vzorku do šesti bodů počáteční linie ve vzdálenosti 1 cm od spodního okraje desky pro chromatografii na tenké vrstvě (4.18).
7.2Deska se umístí do vyvíjecí komory obsahující vyvíjecí rozpouštědlo (4.16) a vyvíjí se, dokud čelo rozpouštědla nedosáhne 15 cm od startovací linie.
7.3Deska se vyjme z lázně a suší se při 80 °C, dokud nezmizí zápach kyseliny octové. Deska se postříká roztokem uhličitanu sodného (4.13) a suší se na vzduchu.
7.4Jedna polovina desky se zakryje skleněnou deskou a nezakrytá část se postříká 0,05 % roztokem dithizonu (4.15). Vznik purpurově červených skvrn na chromatogramu indikuje přítomnost zinečnatých iontů.
7.5Postříkaná část desky se přikryje skleněnou deskou a zbývající část se postříká Paulyho činidlem (4.17). Přítomnost kyseliny 4hydroxybenzensulfonové je indikována vznikem žlutohnědé skvrny s hodnotou Rf kolem 0,26, zatímco žlutá skvrna s hodnotou Rf asi 0,45 na chromatogramu indikuje přítomnost kyseliny 3hydroxybenzensulfonové.
8.1Do baňky na 100 ml s kulatým dnem se naváží 10 g vzorku nebo zbytku (6) a odpaří se téměř do sucha ve vakuu v rotačním odpařovači umístěném na vodní lázni při 40 °C.
8.2Do lahve se odpipetuje 10,0 ml vody (V1 ml) a odparek (8.1) se zahřátím rozpustí.
8.3Roztok se kvantitativně převede do dělicí nálevky (5.2) a extrahuje se dvakrát vždy 20 ml chloroformu (4.2). Po každé extrakci se chloroformová fáze odstraní.
8.4Vodný roztok se zfiltruje přes skládaný filtr. Podle očekávaného obsahu kyseliny hydroxybenzensulfonové se 1,0 nebo 2,0 ml (V2 ml) filtrátu napipetují do Erlenmeyerovy baňky na 250 ml (5.3) a zředí se na 75 ml vodou.
8.5Přidá se 2,5 ml 36 % kyseliny chlorovodíkové (4.1) a 2,5 g bromidu draselného (4.6), roztok se promíchá a zahřeje na vodní lázni na 50 °C.
8.6Z byrety se připouští 0,1 N roztok bromičnanu draselného (4.10), dokud se roztok při 50 °C nezbarví žlutě.
8.7Přidají se další 3 ml roztoku bromičnanu draselného (4.10), baňka se uzavře a nechá stát 10 minut na vodní lázni při 50 °C.
Jestliže se během 10 minut roztok odbarví, přidají se další 2,0 ml roztoku bromičnanu draselného (4.10), baňka se uzavře a zahřívá 10 minut na vodní lázni při 50 °C. Zaznamená se celkové množství přidaného roztoku bromičnanu draselného (a).
8.8Roztok se ochladí na pokojovou teplotu, přidají se 2 g jodidu draselného (4.5) a roztok se zamíchá.
8.9Uvolněný jod se titruje 0,1 N roztokem thiosíranu sodného (4.11). Ke konci titrace se přidá několik kapek roztoku škrobu (4.12) jako indikátoru. Zaznamená se spotřebovaný objem roztoku thiosíranu (b).
Obsah hydroxybenzensulfonátu zinečnatého ve vzorku nebo zbytku (6) vyjádřený v hmotnostních procentech (% m/m) se vypočte ze vzorce:
% m/m hydroxybenzensulfonátu zinečnatého =a − b × V1 × 0,00514 × 100m × V2,
kde
acelkové množství přidaného 0,1 N roztoku bromičnanu draselného (8.7) v mililitrech,bcelkové množství 0,1 N roztoku thiosíranu sodného spotřebovaného při zpětné titraci (8.9),mmnožství analyzovaného vzorku nebo zbytku (8.1) v miligramech,V1objem roztoku získaného podle bodu 8.2 v mililitrech,V2objem rozpuštěného zbytku po odpaření použitého k analýze (8.4) v mililitrech.Poznámka:Při analýze aerosolů musí být výsledek stanovení v hmotnostních procentech % (m/m) zbytku (6) přepočten na původní výrobek. Za tímto účelem viz pravidla odběru aerosolů.
Při obsahu hydroxybenzensulfonátu zinečnatého kolem 5 % (m/m) by neměla absolutní hodnota rozdílu dvou stanovení provedených současně se stejným vzorkem překročit 0,5 %.
Podle směrnice Rady 76/768/EHS týkající se kosmetických prostředků je nejvyšší povolená koncentrace 4hydroxybenzensulfonátu zinečnatého v pleťových lotionech a v deodorantech 6 % (m/m). To znamená, že vedle obsahu kyseliny hydroxybenzensulfonové musí být stanoven i obsah zinku. Vynásobením vypočteného obsahu hydroxybenzensulfonátu zinečnatého (9) faktorem 0,1588 se získá minimální obsah zinku v % (m/m), který musí být teoreticky přítomen ve výrobku s ohledem na stanovený obsah kyseliny hydroxybenzensulfonové. Skutečný, gravimetricky stanovený obsah zinku (viz příslušné předpisy) však může být vyšší, neboť kosmetické prostředky mohou obsahovat také chlorid zinečnatý a síran zinečnatý.
I. ODBĚR VZORKŮ KOSMETICKÝCH PROSTŘEDKŮ
1. ROZSAH A OBLAST POUŽITÍ
2. DEFINICE
2.1 Základní vzorek:
2.2 Celkový vzorek:
2.3 Laboratorní vzorek:
2.4 Zkušební vzorek:
2.5 Obal:
3. POSTUP ODBĚRU VZORKŮ
4. IDENTIFIKACE VZORKU
5. UCHOVÁVÁNÍ VZORKŮ
II. PŘÍPRAVA VZORKŮ V LABORATOŘI
3.2 Odběr zkušebního vzorku:
5.2 Zkušební vzorek:
5.3 Pomůcky
5.4 Metoda
5.4.1 Chemická analýza
5.4.2 Analýza těkavých složek plynovou chromatografií
III. STANOVENÍ A DŮKAZ VOLNÉHO HYDROXIDU SODNÉHO A DRASELNÉHO
a) čpavku a jiných slabých organických zásad, které samy vykazují poměrně plochou titrační křivku. Amoniak se v této metodě odstraní odpařením za sníženého tlaku při pokojové teplotě;
b) solí slabých kyselin, které mohou způsobit, že titrační křivka vykazuje několik inflexních bodů. V takových případech odpovídá neutralizaci hydroxylových iontů pocházejících z volného hydroxidu sodného nebo draselného pouze první část křivky až k prvnímu inflexnímu bodu.
4.1 Reakční činidla
4.2 Přístroje a pomůcky
4.3 Postup
5.1 Titrace ve vodném prostředí
5.1.1 Reakční činidlo
5.1.2 Přístroje a pomůcky
5.1.3 Postup
5.1.4 Výpočet
5.2.1 Reakční činidla
5.2.2 Přístroje a pomůcky
5.2.3 Postup
5.2.4 Výpočet
IV. STANOVENÍ A DŮKAZ KYSELINY ŠŤAVELOVÉ A JEJÍCH ALKALICKÝCH SOLÍ V PROSTŘEDCÍCH PRO PÉČI O VLASY
6. POSTUP
7. VÝPOČET
8. OPAKOVATELNOST(Viz ISO/DIS 5725.)
9. DŮKAZ
9.1 Podstata důkazu
9.2 Postup
V. STANOVENÍ CHLOROFORMU V ZUBNÍ PASTĚ
6.1 Doporučené chromatografické podmínky
6.1.4 Plyny:
6.1.5 Teplota:
6.1.6 Rychlost posuvu papíru:
6.2 Příprava vzorku
6.3 Stanovení
6.3.5 Stanovení faktoru relativní odezvy
7.1 Výpočet relativní odezvy
7.2 Výpočet obsahu chloroformu
VI. STANOVENÍ ZINKU
VII. STANOVENÍ A DŮKAZ KYSELINY 4HYDROXYBENZENSULFONOVÉ
10. OPAKOVATELNOST(Viz ISO/DIS 5725.)
11. INTERPRETACE VÝSLEDKŮ