Druhá Směrnice Rady ze dne 30. prosince 1983 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel (84/5/EHS)
RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na článek 100 této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise(Úř. věst. C 214, 21.8.1980, s. 9 a Úř. věst. C 78, 30.3.1982, s. 17.),
s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu(Úř. věst. C 287, 9.11.1981, s. 44.),
s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru(Úř. věst. C 138, 9.6.1981, s. 15.),
vzhledem k tomu, že směrnicí Rady 72/166/EHS(Úř. věst. L 103, 2.5.1972, s. 2.) ve znění směrnice 72/430/EHS(Úř. věst. L 291, 28.12.1972, s. 162.) Rada sblížila právní předpisy členských států týkající se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontroly povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění;
vzhledem k tomu, že článek 3 směrnice 72/166/EHS ukládá každému členskému státu, aby přijal veškerá nezbytná opatření k zajištění toho, aby občanskoprávní odpovědnost z provozu vozidel, která mají obvyklé stanoviště na jeho území, byla kryta pojištěním; že rozsah pojistné ochrany a její podmínky se určují v rámci těchto opatření;
vzhledem k tomu, že však i nadále existují výrazné rozdíly mezi právními předpisy různých členských států, pokud jde o rozsah této povinnosti uzavřít pojištění; že tyto rozdíly přímo ovlivňují vytváření a fungování společného trhu;
vzhledem k tomu, že je zejména opodstatněné rozšířit povinnost uzavřít pojištění tak, aby pojistné krytí zahrnovalo odpovědnost vyplývající z věcných škod;
vzhledem k tomu, že částky, do nichž je pojištění povinné, musejí v každém případě zajišťovat poškozeným náležitou náhradu škody bez ohledu na to, ve kterém členském státě k nehodě dojde;
vzhledem k tomu, že je nezbytné stanovit subjekt, který zaručí, že poškozený nezůstane neodškodněn v případě, kdy vozidlo, které nehodu způsobilo, není pojištěno či zjištěno; že je důležité stanovit, aniž by se tím měnily předpisy uplatňované členskými státy, pokud jde o subsidiární nebo nesubsidiární povahu náhrad škody vyplácených tímto subjektem, a pravidla platná pro subrogaci a regres, že poškozený z takové nehody by měl u takového subjektu jakožto prvního kontaktního místa moci uplatnit svůj nárok; že členským státům by se však mělo umožnit použít určitá omezená vyloučení odpovědnosti, pokud jde o výplatu náhrady škody tímto subjektem, a stanovit, že náhrada věcné škody způsobené nezjištěným vozidlem může být vzhledem k nebezpečí podvodného jednání omezena nebo vyloučena;
vzhledem k tomu, že je v zájmu poškozených, aby se účinky určitých ustanovení o vyloučení odpovědnosti omezovaly na vztah mezi pojistitelem a osobou, která za nehodu odpovídá; že však členské státy mohou v případě odcizených nebo násilím získaných vozidel stanovit, že náhradu škody zaplatí uvedený subjekt;
vzhledem k tomu, že ve snaze zmenšit finanční zatížení tohoto subjektu mohou členské státy stanovit určitou spoluúčast, když tento subjekt poskytuje náhradu věcných škod způsobených nepojištěnými vozidly nebo případně vozidly odcizenými nebo získanými násilím;
vzhledem k tomu, že rodinným příslušníkům pojištěné osoby, řidiče nebo kterékoli jiné odpovídající osoby by se měla poskytnout ochrana srovnatelná s ochranou kterýchkoli jiných třetích osob, v každém případě u škody na zdraví;
vzhledem k tomu, že odstranění kontrol pojištění je podmíněno tím, že národní kancelář pojistitelů hostitelské země kryje škody způsobené vozidly, která mají obvyklé stanoviště v jiném členském státě; že nejvhodnějším kritériem k určení toho, zda má vozidlo v daném členské státu obvyklé stanoviště, je, že má poznávací značku tohoto státu; že první odrážka čl. 1 odst. 4 směrnice 72/166/EHS by se měla v tomto směru pozměnit;
vzhledem k tomu, že s přihlédnutím k výchozí situaci v některých členských státech, pokud jde na jedné straně o minimální částky a na druhé straně o krytí a spoluúčasti, které používá výše uvedený subjekt při věcné škodě, by se mělo přijmout ustanovení o přechodných opatřeních k postupnému provádění ustanovení směrnice o minimálních částkách a náhradě věcné škody tímto subjektem v těchto členských státech,
Článek 1
1. Pojištění uvedené v čl. 3 odst. 1 směrnice 72/166/EHS musí povinně zahrnovat jak věcné škody, tak škody na zdraví.
2. Aniž jsou dotčeny případné vyšší záruky, které mohou členské státy stanovit, vyžaduje každý členský stát, aby pojištění bylo povinné alespoň v případě těchto částek:
V případě nutnosti mohou členské státy stanovit přechodné období v délce až pěti let ode dne provedení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/14/ES ze dne 11. května 2005, kterou se mění směrnice Rady 72/166/EHS, 84/5/EHS, 88/357/EHS a 90/232/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/26/ES o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel(Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 14.), během něhož musí přizpůsobit své minimální částky krytí částkám uvedeným v tomto odstavci.
Členské státy, které stanoví přechodné období, o tom vyrozumějí Komisi a uvedou trvání tohoto období.
Do třiceti měsíců od provedení směrnice 2005/14/ES zvýší členské státy záruky alespoň na polovinu úrovní stanovených v tomto odstavci.
a) u škody na zdraví, minimální částku krytí 1000000 EUR na každého poškozeného nebo 5000000 EUR na každý nárok, bez ohledu na počet poškozených;
b) při věcné škodě, 1000000 EUR na každý nárok, bez ohledu na počet poškozených.
3. Každých pět let po vstupu směrnice 2005/14/ES v platnost nebo na konci přechodného období uvedeného v odstavci 2 se částky uvedené v daném odstavci přezkoumají v souladu s Evropským indexem spotřebitelských cen (EISC), jak je uvedeno v nařízení Rady (ES) č. 2494/95 ze dne 23. října 1995 o harmonizovaných indexech spotřebitelských cen(Úř. věst. L 257, 27.10.1995, s. 1. Nařízení ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1882/2003 (Úř. věst. L 284, 31.10.2003, s. 1).).
Částky se automaticky upravují. Tyto částky se zvýší o procentuálně vyjádřenou změnu uvedenou v EISC pro příslušné období, tj. pět let bezprostředně předcházejících přezkumu, a zaokrouhlí se na násobek 10000 EUR.
Komise sdělí upravené částky Evropskému parlamentu a Radě a zajistí jejich zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.
4. Každý členský stát zřídí nebo pověří subjekt, jehož úkolem je poskytovat náhradu škody minimálně do výše povinného pojištění pro případ věcných škod nebo škod na zdraví způsobených nezjištěným vozidlem nebo vozidlem, u něhož nebyla splněna pojistná povinnost stanovená v odstavci 1.
Prvním pododstavcem není dotčeno právo členského státu považovat náhradu škody tímto subjektem za subsidiární nebo nesubsidiární a právo stanovit, jak se mají řešit nároky mezi tímto subjektem a osobou nebo osobami odpovědnými za nehodu a jinými pojišťovnami nebo orgány sociálního zabezpečení, jež mají povinnost odškodnit poškozeného v téže nehodě. Členské státy však nesmí tomuto subjektu dovolit vázat vyplacení náhrady škody na to, aby poškozený nějakou formou prokázal, že osoba, která je za škodu odpovědná, není schopna nebo odmítá zaplatit náhradu škody.
5. Poškozený může v každém případě uplatnit svůj nárok přímo vůči subjektu, který je na základě informace, jež mu na jeho žádost poškozený poskytne, povinen dát zdůvodněnou odpověď, pokud jde o výplatu případné náhrady škody.
Členské státy však mohou výplatu náhrady škody uvedeným subjektem vyloučit u osob, které do vozidla, jež věcnou škodu nebo škodu na zdraví způsobilo, dobrovolně nastoupily, jestliže tento subjekt může prokázat, že věděly, že vozidlo není pojištěné.
6. Členské státy mohou výplatu náhrady škody tímto subjektem omezit nebo vyloučit v případě věcné škody způsobené nezjištěným vozidlem.
Pokud však subjekt zaplatil náhradu za závažnou škodu na zdraví poškozeného v důsledku stejné nehody, při které byla způsobena věcná škoda nezjištěným vozidlem, členský stát nesmí vyloučit uhrazení náhrady věcné škody na základě toho, že totožnost vozidla nebyla zjištěna. Nicméně členské státy mohou stanovit spoluúčast poškozeného za věcnou škodu do výše 500 EUR.
Podmínky pro to, aby škody na zdraví byly pokládány za závažné, se určí v souladu s právními nebo správními předpisy členského státu, kde k nehodě dojde. V tomto ohledu mohou členské státy vzít mimo jiné v úvahu, zda úraz vyžadoval nemocniční ošetření.
7. Každý členský stát uplatňuje své právní a správní předpisy pro platbu náhrady subjektem, aniž tím je dotčena jiná praxe, která je pro poškozeného příznivější.
Článek 2
1. Každý členský stát přijme potřebná opatření k zabezpečení toho, aby pro účely čl. 3 odst. 1 směrnice 72/166/EHS bylo ve vztahu k nárokům třetích osob poškozených nehodou považováno za neplatné jakékoli zákonné ustanovení či smluvní ujednání obsažené v pojistce vydané podle čl. 3 odst. 1 směrnice 72/166/EHS, které z pojištění vylučuje užívání či řízení vozidel
osobami, které k tomu nejsou výslovně či nepřímo oprávněny, nebo
osobami bez řidičského průkazu, který by jim dovoloval řídit dotyčné vozidlo, nebo
osobami porušujícími zákonem stanovené technické podmínky týkající se stavu a bezpečnosti dotyčného vozidla.
Ustanovení či ujednání uvedená v první odrážce však lze uplatnit vůči osobám, které do vozidla, jež věcnou škodu nebo škodu na zdraví způsobilo, dobrovolně nastoupily, může-li pojistitel prokázat, že věděly o tom, že vozidlo bylo odcizeno.
Členské státy nemusí v případě nehod, k nimž dojde na jejich území, první pododstavec použít, nakolik může poškozený obdržet náhradu škody od orgánu sociálního zabezpečení.
2. V případě vozidel odcizených nebo získaných násilím mohou členské státy stanovit, že subjekt uvedený v čl. 1 odst. 4 vyplatí za podmínek stanovených v odstavci 1 tohoto článku náhradu škody místo pojistitele; má-li vozidlo obvyklé stanoviště v jiném členském státě, nemůže tento subjekt uplatňovat žádný regresní nárok proti jakémukoli subjektu v uvedeném členském státě.
Členské státy, které v případě odcizených nebo násilím získaných vozidel stanoví, že subjekt uvedený v čl. 1 odst. 4 vyplatí náhradu škody, mohou u věcných škod stanovit spoluúčast poškozeného do výše 250 ECU.
Článek 3
Článek 4
V čl. 1 bodě 4 směrnice 72/166/EHS se první odrážka nahrazuje tímto:
- „— území státu, jehož poznávací značku vozidlo nese, nebo.“
Článek 5
1. Členské státy změní své vnitrostátní předpisy tak, aby byly v souladu s touto směrnicí, nejpozději do 31. prosince 1987. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.
2. Takto pozměněné právní předpisy se použijí nejpozději ode dne 31. prosince 1988.
3. Odchylně od odstavce 2
a) se Španělskému království, Řecké republice a Portugalské republice poskytuje lhůta do 31. prosince 1995, aby zvýšily částky kryté pojištěním na úrovně požadované čl. 1 odst. 2. Jestliže této možnosti využijí, musí částka krytá pojištěním v poměru k částkám stanoveným tímto článkem dosáhnout:
více než 16 % nejpozději 31. prosince 1988,
31 % nejpozději 31. prosince 1992;
b) ostatním členským státům se poskytuje lhůta do 31. prosince 1990, aby zvýšily částky kryté pojištěním na úrovně požadované v čl. 1 odst. 2. Členské státy, které této možnosti využijí, musí k datu uvedenému v odstavci 1 zvýšit částky kryté pojištěním minimálně o polovinu rozdílu mezi částkou krytou pojištěním platnou dne 1. ledna 1984 a částkami stanovenými v čl. 1 odst. 2.
4. Odchylně od odstavce 2
a) může Italská republika stanovit, že spoluúčast stanovená čl. 1 odst. 4 pátým pododstavcem činí do 31. prosince 19901000 ECU;
b) Španělské království, Řecká republika, Irsko a Portugalská republika mohou stanovit, že
náhrada věcné škody poskytovaná subjektem uvedeným v čl. 1 odst. 4 je do 31. prosince 1992 vyloučena,
spoluúčast stanovená v čl. 1 odst. 4 pátém pododstavci a spoluúčast uvedená v čl. 2 odst. 2 druhém pododstavci činí do 31. prosince 1995 1500 ECU.
Článek 6
1. Komise podá nejpozději do 31. prosince 1989 Radě zprávu o situaci v členských státech, které využily přechodných opatření stanovených v čl. 5 odst. 3 písm. a) a odst. 4 písm. b), a případně jí podá návrhy, aby s přihlédnutím k vývoji situace tato opatření přezkoumala.
2. Komise podá nejpozději do 31. prosince 1993 Radě zprávu o stavu uplatňování této směrnice a případně jí podá návrhy, zejména pokud jde o úpravu částek stanovených v čl. 1 odst. 2 a 4.