Směrnice Rady ze dne 22. prosince 1986 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se spotřebitelského úvěru (87/102/EHS)
RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na článek 100 této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise(Úř. věst. C 80, 27.3.1979, s. 4, a Úř. věst. C 183, 10.7.1984, s. 4.),
s ohledem na návrh Evropského parlamentu(Úř. věst. C 242, 12.9.1983, s. 10.),
s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru(Úř. věst. C 113, 7.5.1980, s. 22.),
vzhledem k tomu, že existují velké rozdíly mezi právními předpisy členských států v oblasti spotřebitelského úvěru;
vzhledem k tomu, že tyto rozdíly v právních předpisech mohou vést k narušení hospodářské soutěže mezi poskytovateli úvěru uvnitř společného trhu;
vzhledem k tomu, že tyto rozdíly omezují možnosti spotřebitele získat úvěr v jiných členských státech; že ovlivňují rozsah a charakter požadovaného úvěru, a také nákup zboží a služeb;
vzhledem k tomu, že tyto rozdíly následně ovlivňují volný pohyb zboží a služeb, jež mohou spotřebitelé získat na základě úvěru, a tím mají přímý dopad na fungování společného trhu;
vzhledem k tomu, že při rostoucím celkovém rozsahu úvěru poskytovaném ve Společenství spotřebitelům by zřízení společného trhu v oblasti spotřebitelského úvěru prospělo stejnou měrou spotřebitelům, poskytovatelům úvěru, výrobcům, velkoobchodníkům i maloobchodníkům se zbožím i poskytovatelům služeb;
vzhledem k tomu, že programy Evropského hospodářského společenství pro politiku ochrany a informovanosti spotřebitele(Úř. věst. C 92, 25.4.1975, s. 1 a Úř. věst. C 133, 3.6.1981, s. 1.) mimo jiné stanoví, že spotřebitel má být chráněn proti nevýhodným úvěrovým podmínkám a že by se mělo přednostně přikročit k harmonizaci obecných podmínek spotřebitelského úvěru;
vzhledem k tomu, že rozdíly v právních předpisech a v praxi vedou k nerovné ochraně spotřebitele v oblasti spotřebitelského úvěru mezi jednotlivými členskými státy;
vzhledem k tomu, že v posledních letech došlo k mnoha změnám v různých typech úvěru dostupných spotřebitelům a jimi užívaných; že vznikly nové formy úvěru a že se dále vyvíjejí;
vzhledem k tomu, že by spotřebitel měl mít dostatečné informace o podmínkách a nákladech úvěru, jakož i o svých závazcích; že tyto informace by mimo jiné měly obsahovat roční sazbu v procentech za daný úvěr, nebo pokud neexistuje, za celkovou částku, kterou spotřebitel musí za úvěr zaplatit; že do rozhodnutí o způsobu nebo způsobech výpočtu této roční sazby v procentech by členské státy měly nadále uplatňovat dosavadní způsoby nebo praxi výpočtu této sazby, nebo pokud tomu tak nebude, měly by vydat ustanovení pro obeznámení spotřebitele s celkovými náklady úvěru;
vzhledem k tomu, že podmínky úvěru mohou být pro spotřebitele nevýhodné; že lze docílit lepší ochrany spotřebitele přijetím jistých požadavků vztahujících se na všechny formy úvěru;
vzhledem k tomu, že pro charakter jistých smluv o úvěru nebo druhů transakcí by měly být tyto smlouvy nebo transakce částečně nebo zcela vyloučeny z působnosti této směrnice;
vzhledem k tomu, že by členské státy měly mít po konzultaci s Komisí možnost vyloučit z této směrnice jisté formy úvěru nekomerčního charakteru poskytované za zvláštních podmínek;
vzhledem k tomu, že praxe uplatňovaná v některých členských státech u notářsky nebo soudně stvrzených dokumentů je taková, že u těchto dokumentů činí uplatňování některých ustanovení této směrnice zbytečným; že by z tohoto důvodu měly mít členské státy možnost vyjmout takové dokumenty z působnosti uvedených ustanovení;
vzhledem k tomu, že úvěrové smlouvy na velké finanční částky se odlišují od obvyklých smluv o spotřebitelském úvěru; že uplatňování ustanovení této směrnice na smlouvy o velmi malých částkách by mohlo klást zbytečnou administrativní zátěž jak na spotřebitele, tak na poskytovatele úvěru; že by z tohoto důvodu měly být z této směrnice vyloučeny smlouvy přesahující stanovené finanční limity i nedosahující stanovených finančních limitů;
vzhledem k tomu, že poskytování informací o nákladech úvěru v reklamě a v provozních místnostech poskytovatele nebo zprostředkovatele úvěru usnadňuje spotřebiteli srovnávat různé nabídky;
vzhledem k tomu, že ochrana spotřebitele se dále zlepšuje, mají-li smlouvy o úvěru písemnou formu a obsahují-li určité minimální údaje o smluvních podmínkách;
vzhledem k tomu, že by členské státy měly stanovit podmínky, za nichž je možný zpětný přechod držby zboží, zvláště pokud k tomu spotřebitel neudělil souhlas; že by se vyúčtování mezi smluvními stranami mělo po zpětném přechodu držby uskutečnit tak, aby zpětný přechod držby nevedl k bezdůvodnému obohacení;
vzhledem k tomu, že by spotřebiteli mělo být umožněno splnit závazky před uplynutím stanovené lhůty; že by pak spotřebitel měl mít nárok na spravedlivou slevu z celkových nákladů úvěru;
vzhledem k tomu, že postoupení práv věřitele vyplývajících ze smlouvy o úvěru by nemělo zhoršit právní postavení spotřebitele;
vzhledem k tomu, že ty členské státy, které umožňují spotřebitelům používat směnky, dlužní úpisy nebo šeky v souvislosti se smlouvami o úvěru, by měly zajistit vhodnou ochranu spotřebitele při takovém použití uvedených nástrojů;
vzhledem k tomu, že pokud jde o zboží nebo služby, které spotřebitel získal na úvěr, měl by mít, alespoň za okolností níže uvedených, vůči poskytovateli úvěru navíc další práva ke svým běžným smluvním právům vůči tomuto poskytovateli a vůči dodavateli zboží nebo služeb; že výše zmíněné okolnosti jsou dány tehdy, když poskytovatel úvěru a dodavatel zboží nebo služeb mají dřívější smlouvu, na jejímž základě je úvěr nabízen výhradně uvedeným poskytovatelem úvěru zákazníkům tohoto dodavatele, aby od něho mohli získat zboží nebo služby;
vzhledem k tomu, že pojmem ECU se rozumí zúčtovací jednotka podle definice v nařízení Rady (EHS) č. 3180/78(Úř. věst. L 379, 30.12.1978, s. 1.) naposledy pozměněném nařízením (EHS) č. 2626/84(Úř. věst. L 247, 16.9.1984, s. 1.); že by členské státy měly mít do určité míry volnost zaokrouhlovat částky v národní měně vzniklé přepočtem částek, jež jsou v této směrnici vyjádřeny v ECU; že by částky uvedené v této směrnici měly být pravidelně zkoumány s ohledem na hospodářský a měnový vývoj ve Společenství a případně revidovány;
vzhledem k tomu, že by členské státy měly přijmout vhodná opatření pro povolování činnosti osob nabízejících úvěr nebo zprostředkování smluv o úvěru, nebo pro kontrolu a sledování činnosti osob nabízejících úvěr nebo zprostředkujících poskytnutí úvěru, nebo opatření umožňující spotřebitelům podávat stížnosti ohledně smluv o úvěru nebo úvěrových podmínek;
vzhledem k tomu, že smlouvy o úvěru by se neměly k újmě spotřebitele odchylovat od prováděcích předpisů k této směrnici nebo od předpisů odpovídajících jejím ustanovením; že by tyto předpisy neměly být obcházeny v důsledku formulace uvedených smluv;
vzhledem k tomu, že pokud tato směrnice stanoví jistý stupeň sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se spotřebitelského úvěru, a také jistý stupeň ochrany spotřebitele, nemělo by být členským státům bráněno v tom, aby si zachovaly nebo přijaly přísnější opatření na ochranu spotřebitele s řádným přihlédnutím ke svým závazkům ze Smlouvy;
vzhledem k tomu, že má Komise předložit Radě nejpozději do 1. ledna 1995 zprávu o provádění této směrnice,
Článek 1
1. Tato směrnice se vztahuje na smlouvy o úvěru.
2. Pro účely této směrnice se rozumí:
a) „spotřebitelem“ fyzická osoba, která při transakcích, na něž se vztahuje tato směrnice, jedná za účelem, který nelze považovat za její obchodní nebo profesní činnost;
b) „věřitelem“ fyzická nebo právnická osoba, která poskytuje při své obchodní nebo profesní činnosti úvěr, nebo skupina takových osob;
c) „smlouvou o úvěru“ smlouva, na jejímž základě věřitel poskytuje nebo slibuje poskytnout spotřebiteli úvěr ve formě odložené platby, půjčky nebo jiné podobné finanční služby;
smlouvy o souvislém poskytování služby nebo veřejných služeb, kdy má spotřebitel právo za ně platit po dobu jejich poskytování ve formě splátek, se nepovažují za smlouvy o úvěru pro účely této směrnice;
d) „celkovými náklady úvěru pro spotřebitele“ veškeré náklady, včetně úroků a jiných poplatků, které musí spotřebitel zaplatit za úvěr;
e) „roční sazbou v procentech“ celkové náklady úvěru pro spotřebitele, vyjádřené ve formě ročního procenta částky poskytnutého úvěru a vypočítané v souladu s článkem 1a.
Článek 1a
1.
a) Roční sazba v procentech, která se rovná na ročním základě současné hodnotě všech současných nebo budoucích závazků (půjček, splátek a poplatků) dohodnutých mezi věřitelem a dlužníkem, se vypočte podle matematického vzorce uvedeného v příloze II.
b) Čtyři příklady způsobu výpočtu jsou uvedeny v příloze III jako vzor.
2. Za účelem výpočtu roční sazby v procentech se určí „celkové náklady úvěru pro spotřebitele“, jak jsou definovány v čl. 1 odst. 2 písm. d), s výjimkou následujících výdajů:
i) náklady, které platí dlužník za nedodržení některého ze svých závazků stanovených ve smlouvě o úvěru;
ii) jiné náklady než je kupní cena, které musí spotřebitel plnit při nákupu zboží nebo služeb bez ohledu na to, zda se za transakci platí v hotovosti nebo na úvěr;
iii) poplatky za převod peněz a poplatky za vedení účtu určeného pro příjem plateb ke splácení úvěru, úroků a jiných poplatků, s výjimkou případů, kdy spotřebitel nemá ve věci řádnou volnost rozhodování a kdy jsou takové poplatky nezvykle vysoké; toto ustanovení se však nevztahuje na poplatky za výběr takových splátek či plateb, ať v hotovosti, nebo jiným způsobem;
iv) příspěvky za členství ve spolcích nebo skupinách, jež vyplývají z jiných dohod než ze smlouvy o úvěru, i když takové příspěvky mají dopad na úvěrové podmínky;
v) náklady na pojištění nebo jistoty; zahrnují se však platby, jež jsou určeny k zajištění platby věřiteli v případě smrti, invalidity, nemoci nebo nezaměstnanosti spotřebitele, stejné nebo menší částky, než je celková výše úvěru, spolu s příslušným úrokem a jinými poplatky, které musí věřitel uložit jako podmínku poskytnutí úvěru.
3.
a) V případech, kdy úvěrové transakce uvedené v této směrnici podléhají ustanovením vnitrostátního práva, jež jsou v platnosti 1. března 1990 a jež stanoví maximum pro roční sazby v procentech za tyto transakce, a v případech, kdy tato ustanovení umožňují, aby jiné standardní náklady, než jsou uvedeny v odst. 2 bodech i) až v), nebyly zahrnuty do tohoto maxima, nesmí členské státy, výhradně pokud jde o tyto transakce, zahrnovat výše uvedené náklady do výpočtu roční sazby v procentech, jak je stanoveno v této směrnici, za podmínky, že v případech uvedených v článku 3 a ve smlouvě o úvěru existuje požadavek, aby byl spotřebitel informován o příslušné částce a jejím zahrnutí do plateb, které bude činit.
b) Členské státy nesmí nadále uplatňovat ustanovení písmene a) ode dne, kdy ve Společenství vstoupí v platnost jednotný matematický vzorec pro výpočet roční sazby v procentech podle ustanovení odst. 5 písm. c).
4.
a) Roční sazba v procentech se vypočítá v době uzavření smlouvy o úvěru, aniž tím jsou dotčena ustanovení článku 3 o reklamě a zvláštních nabídkách.
b) Výpočet se provede za předpokladu, že smlouva o úvěru je platná pro dohodnuté období a že věřitel a spotřebitel splní své závazky za dohodnutých podmínek a v dohodnutých lhůtách.
5.
a) Jako přechodné opatření a bez ohledu na ustanovení odst. 1 písm. a), mohou členské státy, které před 1. březnem 1990 uplatňovaly ustanovení, podle nichž mohl být užíván matematický vzorec odlišný od vzorce uvedeného v příloze II pro výpočet roční sazby v procentech, nadále používat tento vzorec na svém území po dobu tří let, počínaje 1. lednem 1993.
Členské státy podniknou vhodná opatření, aby zajistily, že na jejich území se pro výpočet roční sazby v procentech používá jediný matematický vzorec.
b) Šest měsíců před uplynutím lhůty stanovené v písmenu a) předloží Komise Radě zprávu s přiloženým návrhem, který s ohledem na získané zkušenosti umožní používat pro výpočet roční sazby v procentech jediný matematický vzorec v celém Společenství.
c) Rada přijme na základě návrhu Komise kvalifikovanou většinou rozhodnutí do 1. ledna 1996.
6. V případě smluv o úvěru obsahujících doložky umožňující rozdíly v úrokové míře a ve výši nebo úrovni jiných plateb obsažených v roční sazbě v procentech, avšak nevyčíslitelných v době, kdy je tato sazba vypočítávána, se roční sazba v procentech vypočítá s předpokladem, že úrok a jiné platby zůstávají pevné a setrvají v platnosti do konce smlouvy o úvěru.
7. V nutných případech lze při výpočtu roční sazby v procentech vycházet z těchto předpokladů:
pokud smlouva nestanoví horní hranici úvěru, výše poskytnutého úvěru se rovná částce stanovené příslušným členským státem, přičemž nepřekračuje částku rovnající se 2000 ECU,
pokud není stanoven splátkový kalendář a nelze jej dovodit z podmínek smlouvy a z prostředků pro splacení poskytnutého úvěru, považuje se za délku úvěru jeden rok,
pokud není stanoveno jinak, v případech, kdy smlouva stanoví více než jednu lhůtu splatnosti, poskytne se úvěr a platby na jeho splacení budou provedeny v nejbližší lhůtě stanovené ve smlouvě.
Článek 2
1. Tato směrnice se nevztahuje na:
a) smlouvy o úvěru nebo přísliby úvěru:
určené především k získání nebo zachování vlastnických práv k pozemkům nebo k existující či projektované budově,
určené k obnově nebo rekonstrukci budovy;
b) nájemní smlouvy s výjimkou těch, které stanoví, že vlastnické právo v konečném důsledku připadne nájemci;
c) úvěr poskytnutý nebo daný k dispozici bez placení úroků nebo jakýchkoliv jiných poplatků;
d) smlouvy o úvěru, které nestanoví placení úroku za podmínky, že se spotřebitel zaváže splatit úvěr jednorázově;
e) úvěr ve formě přečerpání běžného účtu poskytnutý úvěrovou institucí nebo finanční institucí, kromě přečerpání účtů úvěrových karet.
Na tyto formy úvěru se však vztahují ustanovení článku 6;
f) smlouvy o úvěru na částky nižší než 200 ECU a vyšší než 20000 ECU;
g) smlouvy o úvěru, podle nichž je spotřebitel povinen splatit poskytnutý úvěr:
buď ve lhůtě nejdéle tří měsíců,
nebo nejvýše čtyřmi splátkami ve lhůtě nejdéle dvanácti měsíců.
2. Členský stát může po poradě s Komisí vyloučit z působnosti této směrnice určité formy úvěru, které splňují tyto podmínky:
jsou poskytovány za sazby nižší, než jsou běžné sazby na trhu, a
nejsou nabízeny obecně celé veřejnosti.
3. Ustanovení článku 1a a článků 4 až 12 se nevztahují na smlouvy o úvěru nebo na přísliby úvěru zajištěné hypotékou na nemovitost, pokud takové smlouvy již nejsou vyloučeny z působnosti této směrnice ustanovením odst. 1 písm. a).
4. Členské státy mohou vyloučit z ustanovení článků 6 až 12 smlouvy o úvěru mající formu notářsky nebo soudně stvrzeného dokumentu.
Článek 3
Článek 4
1. Smlouvy o úvěru se uzavírají písemnou formou. Spotřebitel obdrží jeden opis písemné smlouvy.
2. Písemná smlouva musí obsahovat:
a) údaj o roční sazbě v procentech;
b) podmínky, za kterých je možno změnit roční sazbu v procentech.
V případech, kdy není možno uvést roční sazbu v procentech, musí být spotřebiteli poskytnuty přiměřené informace v písemné smlouvě. Tyto informace musí přinejmenším zahrnovat informace stanovené v čl. 6 odst. 1 druhé odrážce;
c) údaje o výši, počtu a frekvenci nebo datech plateb, které musí spotřebitel provést ke splacení úvěru, jakož i plateb úroků a jiných poplatků; pokud možno, uvede se také celková částka těchto plateb;
d) údaje o nákladových položkách uvedených v čl. 1a odst. 2, s výjimkou výdajů spojených s porušením smluvních závazků, které nebyly zahrnuty do výpočtu roční sazby v procentech, ale které musí za daných okolností spotřebitel zaplatit, spolu se specifikací těchto okolností. V případech, kdy je známa přesná částka těchto položek, musí se tato částka uvést; pokud tomu tak není, uvede se, kde je to možné, způsob výpočtu nebo co nejpřesnější odhad.
3. Písemná smlouva musí dále obsahovat ostatní podstatné náležitosti smlouvy.
Příloha k této směrnici obsahuje vzorový seznam podmínek, které mohou členské státy vyžadovat k zařazení do písemné smlouvy jako podstatné.
Článek 5
Článek 6
1. Bez ohledu na vynětí stanovené v čl. 2 odst. 1 písm. e) musí být v případech smlouvy mezi úvěrovou nebo finanční institucí a spotřebitelem o poskytnutí úvěru ve formě přečerpání běžného účtu (kromě účtů kreditních karet) spotřebitel informován při uzavření nebo před uzavřením příslušné smlouvy o:
případné horní hranici úvěru,
roční úrokové sazbě a účtovaných poplatcích ode dne uzavření smlouvy, a také o podmínkách, za nichž je možno tuto sazbu a poplatky změnit,
postupu pro ukončení smlouvy.
Tyto informace musí být potvrzeny písemně.
2. Po dobu trvání smlouvy musí být spotřebitel také informován o každé změně roční úrokové sazby nebo poplatků, jakmile k ní dojde. Tyto informace je možno podat na výpisu z účtu nebo v jakékoliv jiné formě přijatelné pro členské státy.
3. V členských státech, kde jsou přípustná přečerpání účtu s tichým souhlasem, zajistí dotyčné členské státy, aby byl spotřebitel informován o roční úrokové sazbě a o účtovaných poplatcích, a také o všech změnách těchto poplatků v případech, kdy přečerpání účtu trvá déle než tři měsíce.
Článek 7
Článek 8
Článek 9
Článek 10
Členské státy, které v souvislosti se smlouvami o úvěru dovolují spotřebiteli, aby:
zajistí, aby byl spotřebitel při použití těchto nástrojů pro tyto účely vhodným způsobem chráněn.
a) platil směnkami včetně dlužních úpisů;
b) poskytoval jistotu pomocí směnek včetně dlužních úpisů a šeků,
Článek 11
1. Členské státy zajistí, aby existence smlouvy o úvěru žádným způsobem neovlivnila práva spotřebitele vůči dodavateli zboží nebo služby zakoupené pomocí takové smlouvy v případech, kdy zboží nebo služby nejsou dodány nebo jinak neodpovídají smlouvě o jejich dodávce.
2. V případech, kdy:
má spotřebitel právo uplatňovat práva vůči poskytovateli úvěru. Členské státy stanoví rozsah a podmínky pro uplatnění těchto práv.
a) za účelem nákupu zboží nebo obdržení služeb spotřebitel uzavře smlouvu o úvěru s jinou osobou než jejich dodavatelem a
b) poskytovatel úvěru a dodavatel zboží nebo služeb uzavřeli dřívější smlouvu, na jejímž základě tento poskytovatel úvěru poskytuje úvěr výhradně zákazníkům uvedeného dodavatele za účelem odběru zboží nebo služeb od uvedeného dodavatele, a
c) spotřebitel uvedený pod písmenem a) získá úvěr na základě takovéto dřívější smlouvy a
d) zboží nebo služby spadající pod smlouvu o úvěru nejsou dodány nebo jsou dodány jen zčásti, nebo neodpovídají smlouvě o jejich dodávce a
e) spotřebitel uplatnil svá práva vůči dodavateli, ale nedosáhl uspokojení svých oprávněných nároků,
3. Ustanovení odstavce 2 se nevztahuje na případy, kdy jednotlivá transakce nepřesahuje hodnotu odpovídající 200 ECU.
Článek 12
1. Členské státy:
a) zajistí, aby osoby nabízející úvěr nebo nabízející zprostředkování smluv o úvěru musely získat úřední povolení buď výhradně k této činnosti, nebo jako dodavatelé zboží a služeb, nebo
b) zajistí, aby osoby poskytující úvěr nebo zprostředkující poskytnutí úvěru podléhaly kontrole nebo sledování činnosti určenou institucí nebo úředním orgánem, nebo
c) podpoří zřízení orgánů příslušných k přijímání stížností ohledně smluv o úvěru nebo úvěrových podmínek a k poskytování souvisejících informací nebo rad o těchto smlouvách a podmínkách spotřebitelům.
2. Členské státy mohou stanovit, že povolení uvedené v odst. 1 písm. a) není nutné v případech, kdy osoby nabízející uzavření nebo zprostředkování smluv o úvěru splňují definici uvedenou v článku 1 první směrnice Rady ze dne 12. prosince 1977 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přístupu k činnosti úvěrových institucí a jejího výkonu(Úř. věst. L 322, 17.12.1977, s. 30.) a mají povolení v souladu s ustanoveními uvedené směrnice.
V případech, kdy osoby poskytující úvěr nebo zprostředkující poskytování úvěru dostaly povolení jak výhradní k provozování této činnosti podle ustanovení odst. 1 písm. a), tak i podle ustanovení uvedené směrnice, ale toto druhé povolení bylo následně zrušeno, příslušný orgán, který vystavil výhradní povolení k poskytování úvěru podle odst. 1 písm. a), musí být o této skutečnosti uvědomen a rozhodne, zda příslušné osoby mohou nadále poskytovat úvěr nebo zprostředkovávat poskytování úvěru, nebo zda výhradní povolení, vydané na základě odst. 1 písm. a), má být odňato.
Článek 13
1. Pro účely této směrnice pojem ECU vymezuje nařízení (EHS) č. 3180/78 ve znění nařízení (EHS) č. 2626/84. Ekvivalent v národní měně se zpočátku vypočítá na základě kurzu platného v den přijetí této směrnice.
Členské státy mohou zaokrouhlit částky v národní měně vyplývající z přepočtu částek v ECU, pokud tato úprava nepřekročí 10 ECU.
2. Každých pět let a poprvé v roce 1995 Rada na návrh Komise přezkoumá a případně upraví částky uvedené v této směrnici s přihlédnutím k hospodářskému a měnovému vývoji ve Společenství.
Článek 14
1. Členské státy zajistí, aby se smlouvy o úvěru neodchylovaly ke škodě spotřebitele od vnitrostátních předpisů provádějících tuto směrnici nebo odpovídajících této směrnici.
2. Členské státy také zajistí, aby ustanovení, která přijmou k provedení této směrnice, nebyla obcházena v důsledku formulace smluv o úvěru, zvláště pak formou rozdělení částky úvěru do několika smluv.
Článek 15
Článek 16
1. Členské státy uvedou v účinnost opatření nezbytná k dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 1. ledna 1990 a neprodleně o tom uvědomí Komisi.
2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.
Článek 17
Článek 18
PŘÍLOHA I SEZNAM PODMÍNEK UVEDENÝCH V ČL. 4 ODST. 3
1. Smlouvy o úvěru na financování dodávky určitého zboží nebo služeb:
- i) výše případné horní hranice úvěru;
- ii) podmínky splatnosti nebo prostředky jejich určení;
- iii) případná lhůta na rozmyšlenou.
- i) výše případné horní hranice úvěru nebo způsob jejího určení;
- ii) podmínky užívání a splatnosti;
- iii) případná lhůta na rozmyšlenou.
- i) výše případné horní hranice úvěru;
- ii) uvedení případné požadované jistoty;
- iii) podmínky splatnosti;
- iv) případná lhůta na rozmyšlenou;
- v) ustanovení, že spotřebitel má podle článku 8 nárok na slevu, pokud splatí úvěr dříve.
1. Smlouvy o úvěru na financování dodávky určitého zboží nebo služeb:
i) popis zboží nebo služeb, jichž se smlouva týká;
ii) cena splatná v hotovosti a cena splatná na základě smlouvy o úvěru;
iii) částka případné zálohy, počet a výše splátek a lhůty jejich splatnosti nebo způsob jejich zjištění v případě, kdy nejsou známy v době uzavření smlouvy;
iv) ustanovení, že spotřebitel má podle článku 8 nárok na slevu, pokud splatí úvěr dříve;
v) jméno vlastníka zboží (pokud vlastnictví nepřechází na spotřebitele okamžitě) a podmínky, za nichž se spotřebitel stane vlastníkem zboží;
vi) údaje o případně požadované jistotě;
vii) případná lhůta na rozmyšlenou;
viii) údaj o případně požadovaném pojištění, a pokud není výběr pojistitele ponechán na spotřebiteli, uvedení nákladů tohoto pojištění;
ix) závazek spotřebitele zachovat určitou částku peněz, kterou musí uložit na zvláštní účet.
2. Smlouvy o úvěru prostřednictvím kreditních karet:
3. Smlouvy o úvěru prostřednictvím běžného účtu, kterým se nezabývají jiná ustanovení této směrnice:
4. Jiné smlouvy o úvěru spadající pod tuto směrnici:
PŘÍLOHA II ZÁKLADNÍ ROVNICE VYJADŘUJÍCÍ EKVIVALENT PŮJČEK NA JEDNÉ STRANĚ A SPLÁTEK A POPLATKŮ NA STRANĚ DRUHÉ
Poznámky:
Význam písmen a symbolů:
Kje číslo půjčkyK′je číslo splátky nebo platby poplatkůAKje částka čísla půjčky KA′K′je částka čísla splátky K′Σå představuje sčítánímje číslo poslední půjčkym′je číslo poslední splátky nebo platby poplatkůtKje interval, vyjádřený v rocích a zlomcích roku, mezi datem půjčky č. 1 a daty následujících půjček č. 2 až mtK′je interval, vyjádřený v rocích a zlomcích roku, mezi datem půjčky č. 1 a dat splátek nebo plateb poplatků č. 1 až mije sazba v procentech, kterou lze vypočítat (algebraicky, postupnými aproximacemi nebo pomocí počítačového programu) v případech, kdy jsou ostatní položky v rovnici známé z dohody nebo jinak.a) Částky placené oběma stranami v různých okamžicích nemusí být nutně stejné a nemusí být nutně placeny ve stejných intervalech.
b) Počáteční datum je datem první půjčky.
c) Časové intervaly použité ve výpočtu se vyjadřují v letech nebo ve zlomcích roku. Má se za to, že rok má 365 dní nebo 365,25 dní nebo (u přestupných let) 366 dní, 52 týdnů nebo 12 stejně dlouhých měsíců; vzhledem k tomu že se má za to že stejně dlouhý měsíc má 30,41666 dní (tzn. 365/12).
d) Výsledek výpočtu bude vyjádřen s přesností na nejméně jedno desetinné místo. Při zaokrouhlování na patřičné desetinné místo se uplatní následující pravidlo:
Je-li hodnota číslice na desetinném místě, následujícím za patřičným desetinným místem, rovná 5 nebo větší než 5, hodnota číslice na patřičném desetinném místě vzroste o jednu.
e) Členské státy zajistí, aby se použitelnými způsoby řešení dospělo k výsledkům shodným s výsledky příkladů uvedených v příloze III.
PŘÍLOHA III PŘÍKLADY VÝPOČTU
A. VÝPOČET ROČNÍ SAZBY V PROCENTECH NA KALENDÁŘNÍM ZÁKLADĚ (1 ROK = 365 DNÍ (NEBO 366 DNÍ V PŘESTUPNÝCH LETECH)).
Zapůjčená částka: S = 1000 ECU dne 1. ledna 1994.
Je splacena jedinou splátkou ve výši 1200 ECU dne 1. ledna 1995, tj. 1,5 roku nebo 546 dní (365 + 181), po datu půjčky.
Máme rovnici:
nebo:
1 + i1,1296204i0,1296204Výsledek bude zaokrouhlený na 13 % (nebo na 12,96 %, upřednostňuje-li přesnost na dvě desetinná místa).
Půjčená částka je S = 1000 ECU, ale věřitel si ponechá 50 ECU na administrativní výlohy, takže výše půjčky je ve skutečnosti 950 ECU, stejně jako v prvním příkladu, dne 1. ledna 1995 činí splátka 1200 ECU.
Máme rovnici:
nebo:
1 + i1,169026i0,169026Výsledek bude zaokrouhlený na 16,9 %.
Dne 1. ledna 1994 je půjčená částka 1000 ECU, splácí se v dvou splátkách, obě po 600 ECU — první splátka po 1 roku, druhá po 2 letech.
Máme rovnici:
Rovnice se vyřeší algebraicky a jejím výsledkem bude i = 0,1306623, zaokrouhleno na 13,1 % (nebo 13,07 %, upřednostňuje-li přesnost na dvě desetinná místa).
| Po 3 měsících (0,25 roku/90 dní): | 272 ECU |
| Po 6 měsících (0,5 roku/181 dní): | 272 ECU |
| Po 12 měsících (1 rok/365 dní): | 544 ECU |
| Celkem: | 1088 ECU |
Máme rovnici:
Tato rovnice umožňuje, aby výpočet i byl proveden postupnými aproximacemi, což lze naprogramovat na kapesní kalkulačce.
Výsledek je i = 0,13226, zaokrouhleno na 13,2 % (nebo na 13,23 %, upřednostňuje-li přesnost na dvě desetinná místa).
Zapůjčená částka: S = 1000 ECU
Tato je splacená jedinou splátkou ve výši 1200 ECU, a to 1,5 roku (tj. 1,5 x 365 = 547,5 dne, 1,5 x 365,25 = 547,875 dne, 1,5 x 366 = 549 dní, 1,5 x 12 = 18 měsíců, nebo 1,5 x 52 = 78 týdnů) po datu půjčky.
Máme rovnici:
nebo:
1 + i1,129243i0,129243Výsledek bude zaokrouhlený na 12,9 % (nebo na 12,92 %, upřednostňuje-li přesnost na dvě desetinná místa).
Zapůjčená částka je S = 1000 ECU, ale věřitel si ponechá 50 ECU na administrativní výlohy, takže výše půjčky je ve skutečnosti ECU 950; jako v prvním příkladu, je splacení částky 1200 ECU termínováno 1,5 rokem po datu půjčky.
Máme rovnici:
nebo:
1 + i1,168526i0,168526Výsledek bude zaokrouhlený na 16,9 % (nebo na 16,85 %, upřednostňuje-li přesnost na dvě desetinná místa).
Dne 1. ledna 1994 je vypůjčena částka 1000 ECU, splácí se v dvou splátkách, obě po 600 ECU — první splátka po 1 roce, druhá po 2 letech.
Máme rovnici:
Rovnice se vyřeší algebraicky a jejím výsledkem bude i = 0,13066, po zaokrouhlení 13,1 % (nebo 13,07 %, upřednostňuje-li přesnost na dvě desetinná místa).
Po 3 měsících (0,25 roku/13 týdnů/91,25 dne/91,3125 dne): | 272 ECU |
Po 6 měsících (0,5 roku/26 týdnů/182,5 dne/182,625 dne): | 272 ECU |
Po 12 měsících (1 rok/52 týdnů/365 dní/365,25 dne): | 544 ECU |
| Celkem: | 1088 ECU |
Máme rovnici:
Tato rovnice umožňuje, aby výpočet i byl proveden postupnými aproximacemi, což lze naprogramovat na kapesní kalkulačce.
Výsledek je i = 0,13185, po zaokrouhlení 13,2 % (nebo na 13,19 %, upřednostňuje-li přesnost na dvě desetinná místa).
A. VÝPOČET ROČNÍ SAZBY V PROCENTECH NA KALENDÁŘNÍM ZÁKLADĚ (1 ROK = 365 DNÍ (NEBO 366 DNÍ V PŘESTUPNÝCH LETECH)).
B. VÝPOČET ROČNÍ SAZBY V PROCENTECH NA ZÁKLADĚ BĚŽNÉHO ROKU (1 ROK = 365 DNÍ NEBO 365,25 DNÍ, 52 TÝDNŮ, NEBO 12 STEJNĚ DLOUHÝCH MĚSÍCŮ).