SEZNAM PŘÍLOH

PŘÍLOHA I SPRÁVNÍ USTANOVENÍ PRO ES SCHVALOVÁNÍ PNEUMATIK

1. ŽÁDOST O ES SCHVÁLENÍ TYPU PRO TYP PNEUMATIKY

Žádost o ES schválení typu pro typ pneumatiky podle článku 3 odst. 4 směrnice 70/156/EHS podává výrobce pneumatiky.

K žádosti o ES schválení typu podle přílohy II se ve trojím vyhotovení přiloží popis typu pneumatiky podle popisu v informačním dokumentu v dodatku 1.

K žádosti se přiloží (vše ve trojím vyhotovení) nákres nebo reprezentativní fotografie, zobrazující vzorek běhounu pneumatiky, a nákres obálky nahuštěné pneumatiky namontované na měřicím ráfku, přičemž v tomto nákresu musí být udány odpovídající rozměry (viz body 6.1.1 a 6.1.2 přílohy II) typu předaného ke schválení.

K žádosti se přiloží buď zkušební protokol stanovené technické zkušebny, nebo počet vzorků, které stanoví schvalovací orgán.

K žádosti o ES schválení typu podle přílohy V se ve trojím vyhotovení přiloží popis typu pneumatiky podle popisu v informačním dokumentu v dodatku 3.

K žádosti se přiloží (vše ve trojím vyhotovení) nákresy, výkresy nebo fotografie vzorku běhounu, který je pro typ schvalovaných pneumatik reprezentativní.

K žádosti se také přiloží buď zkušební protokol stanovené technické zkušebny, nebo počet vzorků, které stanoví schvalovací orgán.

Výrobce může požádat o rozšíření ES schválení typu,

Schvalovací orgán může uznat laboratoře výrobců pneumatik jako schválené zkušební laboratoře podle s čl. 14 odst. 1 směrnice 70/156/EHS.

ES schválení typu se udělí podle článku 4 směrnice 70/156/EHS a přidělí se číslo ES schválení typu pro každý typ pneumatiky předložený v souladu s bodem 1.1.1 a splňující požadavky přílohy II.

Rozhodnutí o udělení, rozšíření, odmítnutí nebo odejmutí schválení typu nebo o definitivním ukončení výroby typu pneumatiky podle přílohy II se sdělí členským státům podle čl. 4 odst. 6 směrnice 70/156/EHS.

ES schválení typu se udělí podle článku 4 směrnice 70/156/EHS a přidělí se číslo ES schválení typu pro každý typ pneumatiky předložený v souladu s bodem 1.1.2 a splňující požadavky přílohy V.

Rozhodnutí o udělení, rozšíření, odmítnutí nebo odejmutí schválení typu nebo o definitivním ukončení výroby typu pneumatiky podle přílohy V se sdělí členským státům podle čl. 4 odst. 6 směrnice 70/156/EHS.

Pro každý schválený typ pneumatiky se přidělí číslo ES schválení typu. Stejný členský stát nesmí přidělit stejné číslo jinému typu pneumatiky. Čísla ES schválení typu udělená podle přílohy II a čísla ES schválení typu udělená podle přílohy V musí být odlišná.

Každá pneumatika, která se shoduje s typem, pro který bylo uděleno ES schválení typu podle této směrnice, musí být opatřena značkou ES schválení typu.

Značku ES schválení typu tvoří obdélník, ve kterém je vepsáno malé písmeno e a rozlišovací písmena nebo číslo členského státu, který udělil schválení typu podle přílohy VII směrnice 70/156/EHS. Číslo ES schválení typu se skládá z čísla ES schválení typu, které je uvedeno na certifikátu vystaveném pro tento typ, před kterým jsou uvedeny číslice „00“ u pneumatik užitkových vozidel a „02“ u pneumatik osobních vozidel.

Obdélník, který tvoří značku ES schválení typu, musí mít délku minimálně 12 mm a výšku minimálně 8 mm. Písmeno (písmena) a číslice musí mít výšku nejméně 4 mm.

Značky a čísla ES schválení typu, jakož i jakékoli doplňkové nápisy požadované podle bodu 3 přílohy II (pro ES schválení typu podle požadavků uvedených v příloze II) musí být provedeny způsobem předepsaným v uvedeném bodu.

Čísla schválení typu přidělená podle přílohy V musí mít připojenu příponu „s“, kde je „s“ zkratka pro anglické a francouzské označení zvuku (sound/son).

Příklad značky ES schválení typu:

Pneumatika opatřená výše uvedenou značkou ES schválení typu je pneumatika užitkového vozidla (00), která splňuje ES požadavky (e) a pro kterou byla udělena značka ES schválení typu v Irsku (24) podle přílohy II pod číslem 479 a v Itálii podle přílohy V pod číslem 687-s.

Čísla „479“ a „687“ (čísla ES schválení typu) a čísla „24“ a „3“ (čísla členských států, které udělily schválení typu) jsou uvedena jen jako příklad.

Číslo schválení typu musí být umístěno blízko obdélníku, a to nad ním nebo pod ním nebo vlevo nebo vpravo od něj. Číslice čísla schválení typu musí být všechny na stejné straně písmene „e“ a musí směřovat stejným směrem.

Následující informace, přicházejí-li v úvahu, se spolu se soupisem obsahu dodávají trojmo. Předkládají-li se výkresy, musí být kresleny ve vhodném měřítku na formátu A4 a musí být dostatečně podrobné, nebo musí být na tento formát složeny. V případě použití mikroprocesorového řízení funkcí musí být dodány informace o jeho výkonu.

• 2.1 Klasifikace pneumatiky (třída C1, třída C2 nebo třída C3):

PŘÍLOHA II POŽADAVKY NA PNEUMATIKY

1. DEFINICE

„Typem pneumatiky“ se rozumí pneumatiky, které se neliší v takových zásadních hlediscích, jako jsou:

obchodní firma výrobce nebo výrobní značka;

označení rozměrů pneumatiky;

druh užití:

• pneumatiky pro jízdu na sněhu

• náhradní pneumatiky pro dočasné užití;

konstrukce (diagonální, smíšená, radiální);

kategorie rychlosti;

index únosnosti;

příčný průřez pneumatiky.

„Pneumatikou pro jízdu na sněhu (M + S)“ se rozumí pneumatika, u které jsou vzorek běhounu a struktura konstruovány především tak, aby v blátě a v čerstvém nebo rozbředlém sněhu zajišťovaly lepší výkon než normální pneumatika. Vzorek běhounu pneumatiky pro jízdu na sněhu se skládá zpravidla z drážek (žeber) nebo masivních bloků, případně obojího, vzdálených od sebe více než u normální pneumatiky.

„Konstrukcí pneumatiky“ se rozumějí technické vlastnosti kostry pneumatiky; rozlišují se zejména tyto druhy konstrukce pneumatiky:

„diagonální“ vyznačující se tím, že kordové vrstvy v ní dosahují až k patkám a jsou pokládány střídavě v úhlech podstatně menších než 90^o ke střednici běhounu;

„smíšená“ vyznačující se tím, že v diagonální konstrukci je kostra obepnuta pásem obsahujícím dvě nebo více vrstev v podstatě neroztažitelného kordu uspořádaných střídavě v úhlech blízkých úhlům kostry;

„radiální“ vyznačující se tím, že vrstvy kordu sahají až k patkám a jsou kladeny v podstatě v úhlu 90^o ke střednici běhounu, přičemž kostra je stabilizována v podstatě neroztažitelným obvodovým pásem;

„zesílená“ vyznačující se tím, že její kostra je odolnější než kostra odpovídajícího normálního typu pneumatiky.

„Náhradní pneumatikou pro dočasné užití“ se rozumí pneumatika odlišná od pneumatiky určené pro montáž na vozidle pro běžné jízdní podmínky; je určena pouze pro dočasné užití při omezených jízdních podmínkách.

„Náhradní pneumatikou pro dočasné užití (druhu T)“ se rozumí druh náhradní pneumatiky pro dočasné užití konstruovaný pro užití při tlaku v pneu vyšším, než je tlak stanovený pro normální a zesílené pneumatiky.

„Patkou“ se rozumí ta část pneumatiky, jejíž tvar a konstrukce slouží k přizpůsobení se ráfku a k uchycení pneumatiky na něm.(Viz vysvětlující vyobrazení v dodatku 1.)

„Kordem“ se rozumějí vlákna tvořící tkanivo vrstev v pneumatice.(Viz vysvětlující vyobrazení v dodatku 1.)

„Vrstvou“ se rozumí vrstva tvořená rovnoběžnými pogumovanými kordy.(Viz vysvětlující vyobrazení v dodatku 1.)

„Kostrou“ se rozumí ta část pneumatiky, která není ani běhounem, ani gumovými bočnicemi a která po nahuštění nese zátěž.(Viz vysvětlující vyobrazení v dodatku 1.)

„Běhounem“ se rozumí ta část pneumatiky, která přichází do styku s vozovkou.(Viz vysvětlující vyobrazení v dodatku 1.)

„Bočnicí“ se rozumí část pneumatiky, s výjimkou běhounu, která je viditelná při bočním pohledu na pneumatiku namontovanou na ráfku.(Viz vysvětlující vyobrazení v dodatku 1.)

„Spodní plochou bočnice“ se rozumí plocha mezi největší šířkou pneumatiky, která je viditelná při bočním pohledu na pneumatiku namontovanou na ráfku.(Viz vysvětlující vyobrazení v dodatku 1.)

„Drážkou běhounu“ se rozumí prostor mezi dvěma sousedními žebry nebo bloky vzorku běhounu.(Viz vysvětlující vyobrazení v dodatku 1.)

„Šířkou průřezu“ se rozumí přímá vzdálenost mezi vnějšími okraji bočnic nahuštěné pneumatiky, nepočítaje v to nerovnosti vytvořené označením, zdobením nebo ochrannými pásy nebo žebry.(Viz vysvětlující vyobrazení v dodatku 1.)

„Celkovou šířkou“ se rozumí přímá vzdálenost mezi vnějšími okraji bočnic nahuštěné pneumatiky včetně označení, zdobení a ochranných pásů nebo žeber.(Viz vysvětlující vyobrazení v dodatku 1.)

„Výškou průřezu“ se rozumí vzdálenost rovnající se polovině rozdílu mezi vnějším průměrem pneumatiky a jmenovitým průměrem ráfku.(Viz vysvětlující vyobrazení v dodatku 1.)

„Jmenovitým profilovým číslem R_a“ se rozumí stonásobek čísla získaného dělením jmenovité výšky průřezu v milimetrech jmenovitou šířkou průřezu v milimetrech.

„Vnějším průměrem“ se rozumí celkový průměr nahuštěné nové pneumatiky.(Viz vysvětlující vyobrazení v dodatku 1.)

„Označením rozměru pneumatiky“ se rozumí

označení obsahující:

jmenovitou šířku průřezu; šířka musí být vyjádřena v milimetrech, s výjimkou pneumatik, pro které je označení rozměru dáno v prvním sloupci tabulky v dodatku 5;

jmenovité profilové číslo, s výjimkou pneumatik, pro které je označení rozměru dáno v prvním sloupci tabulky v dodatku 5;

smluvené číslo d (značka d) pro jmenovitý průměr ráfku odpovídající jeho průměru vyjádřenému buď v palcích (čísla menší než 100 - viz tabulka), nebo v milimetrech čísla větší než 100), ale nikoli v obou jednotkách měření.

Vyčerpávající rozsah hodnot je dán v následující tabulce:

písmeno T před jmenovitou šířkou průřezu v případě náhradních pneumatik pro dočasné užití (druhu T).

„Jmenovitým průměrem ráfku d“ se rozumí průměr ráfku, na který je pneumatika určena k namontování.(Viz vysvětlující vyobrazení v dodatku 1.)

„Ráfkem“ se rozumí nosný prvek pro soupravu pneumatiky s duší nebo pro bezdušovou pneumatiku, o nějž se opírají patky pneumatiky.(Viz vysvětlující vyobrazení v dodatku 1.)

„Teoretickým ráfkem“ se rozumí fiktivní ráfek, jehož šířka by byla rovna x-násobku jmenovité šířky průřezu pneumatiky; hodnotu x musí stanovit výrobce pneumatiky.

„Měřicím ráfkem“ se rozumí ráfek, na nějž se pneumatika namontuje pro měření rozměrů.

„Zkušebním ráfkem“ se rozumí ráfek, na nějž se pneumatika namontuje pro zkoušení.

„Vytrháváním“ se rozumí oddělování částí pryže z běhounu.

„Oddělováním kordu“ se rozumí oddělování kordů od jejich pryžového povlaku.

„Oddělováním vrstev“ se rozumí oddělování sousedních vrstev.

„Oddělováním běhounu“ se rozumí oddělování běhounu od kostry.

„Indikátory opotřebení běhounu“ se rozumí výstupky uvnitř drážek běhounu, které mají vizuálně signalizovat stupeň opotřebení běhounu.

„Indexem únosnosti“ se rozumí jedno nebo dvě čísla, která indikují zatížení, které pneumatika unese v jednoduché nebo dvojité montáži při odpovídající kategorii rychlosti, a když je provozována ve shodě s požadavky pro její užití uvedenými výrobcem. Seznam těchto indexů a odpovídajících hodnot zatížení je uveden v dodatku 2 přílohy II.

Pneumatiky pro osobní automobily smějí mít pouze jeden index únosnosti.

Pneumatiky užitkových vozidel mohou mít jeden nebo dva indexy únosnosti, první pro jednoduchou montáž a druhý pro dvojitou montáž; v případě dvou indexů jsou oba indexy odděleny lomítkem (/).

Typ pneumatiky může mít buď jeden nebo dva indexy únosnosti v závislosti na tom, zda jsou nebo nejsou uplatněny podmínky stanovené v bodu 6.2.5.

„Kategorií rychlosti“ se rozumí rychlost označená značkou kategorie rychlosti podle tabulky v bodu 2.29.3.

U pneumatiky pro osobní automobily – maximální rychlost pneumatiky, kterou pneumatika vydrží.

U pneumatiky pro užitkové automobily – rychlost, při níž pneumatika může přenášet zatížení odpovídající indexu únosnosti.

Kategorie rychlosti jsou uvedeny v následující tabulce:

Pneumatiky vhodné pro maximální rychlosti vyšší než 240 km/h se označují písmenem Z, které se začlení do značení rozměru pneumatiky.

Typy pneumatik mohou být označeny jednou nebo dvěma značkami kategorie rychlosti v závislosti na tom, zda jsou nebo nejsou uplatněny podmínky stanovené v bodu 6.2.5.

„Tabulkou změn indexu únosnosti s rychlostí“ se rozumí tabulka v dodatku 8 přílohy II, která udává změny zatížení, které pneumatika může přenášet při rychlosti odlišné od rychlosti odpovídající značce kategorie rychlosti, jako funkci indexu únosnosti a kategorie jmenovité rychlosti.

Změny zatížení nemohou být použity v případě pneumatik pro osobní automobily nebo v případě pneumatik pro užitková vozidla pro doplňkový index únosnosti a značku kategorie rychlosti, pokud se použije bod 6.2.5.

„Maximálním zatížením“ se rozumí maximální hmotnost, kterou je pneumatika schopna nést:

U pneumatik pro osobní automobily vhodných pro rychlosti nepřekračující 210 km/h nesmí maximální zatížení překročit hodnotu přiřazenou odpovídajícímu indexu únosnosti pneumatiky.

U pneumatik pro osobní automobily vhodných pro rychlosti vyšší než 210 km/h, ale nepřekračující 240 km/h (pneumatika je označena značkou kategorie rychlosti V) nesmí maximální zatížení překročit percentuální hodnotu přiřazenou odpovídajícímu indexu únosnosti pneumatiky podle následující tabulky se zřetelem k rychlostním schopnostem vozidla, na které je pneumatika montována.

Pro mezilehlé maximální rychlosti je přípustná lineární interpolace maximálního zatížení.

Pro rychlosti vyšší než 240 km/h (pneumatiky s označením Z) nesmí maximální zatížení překročit hodnoty uvedené výrobcem pneumatiky z hlediska maximální možné rychlosti vozidla, na které jsou namontovány.

U pneumatik pro užitková vozidla nesmí ve vztahu k značce kategorie rychlosti pneumatiky a možné rychlosti vozidla, na které jsou pneumatiky namontovány, překročit maximální zatížení jak pro jednoduchou, tak pro dvojitou montáž procentní hodnotu přiřazenou odpovídajícímu indexu únosnosti pneumatiky podle tabulky „Změny indexu únosnosti s rychlostí“ (viz bod 2.30). Pokud jsou uplatněny doplňkové indexy únosnosti a značky kategorie rychlosti, musí být vzaty při stanovení třídy maximálního zatížení pneumatiky v úvahu.

„Pneumatikou pro osobní automobily“ se rozumí pneumatika konstruovaná především, ale ne výlučně, pro osobní automobily (motorová vozidla v kategorii M₁) a jejich přípojná vozidla (O₁ a O₂).

„Pneumatikou pro užitková vozidla“ se rozumí pneumatika konstruovaná především pro vozidla jiná než osobní automobily (motorová vozidla v kategoriích M₂, M₃, N) a jejich přípojná vozidla (O₃, O₄).

„Tlakem ve styku pneumatiky s vozovkou (F/Ac)“ se rozumí střední hodnota zatížení na jednotku plochy přenášeného dotykovou plochou pneumatiky na povrch vozovky, vyjádřená poměrem mezi svislou silou (F) na ose kola ve statických podmínkách a dotykovou plochou pneumatiky (Ac) měřenou s pneumatikou nahuštěnou na studený tlak doporučený pro určený typ užití; tlak je vyjádřen v kN/m².

„Dotykovou plochou pneumatiky (Ac)“ se rozumí plocha rovného povrchu po skutečném obvodu stopy pneumatiky; vyjadřuje se v m².

„Skutečným obvodem stopy pneumatiky“ se rozumí konvexní mnohoúhelníková křivka ohraničující nejmenší plochu obsahující všechny body kontaktu mezi pneumatikou a zemí.

„Studeným tlakem v pneumatice“se rozumí vnitřní tlak pneumatiky, je-li pneumatika v teplotě okolí a není-li zahrnut vliv tlaku vznikajícího při provozu pneumatiky; je vyjádřen v kPa.

Na pneumatikách musí být vyznačeny tyto údaje:

název výrobce nebo obchodní značka;

označení rozměru pneumatiky podle definice v bodu 2.17;

údaje o konstrukci takto:

na diagonální pneumatice není žádné označení konstrukce nebo je uvedeno písmeno D;

na radiální pneumatice je písmeno R umístěné před označení jmenovitého průměru ráfku a nepovinně slovo RADIAL;

na smíšené pneumatice je písmeno B umístěné před označením jmenovitého průměru ráfku a nepovinně slova BIAS-BELTED;

značka kategorie rychlosti pro pneumatiku podle bodu 2.29; u pneumatik vhodných pro rychlosti vyšší než 240 km/h musí být kategorie rychlosti vyznačena značkou tvořenou písmenem Z umístěným před údaj o konstrukci (viz bod 3.1.3);

značka M + S (popřípadě M.S. nebo M & S), jde-li o pneumatiku pro jΓ_zdu na sn hu;

index únosnosti definovaný v bodu 2.28;

na pneumatice vhodné pro rychlosti vyšší než 240 km/h může být index únosnosti vynechán;

slovo TUBELESS, jde-li o pneumatiku konstruovanou pro užití bez duše;

slovo REINFORCED, jde-li o zesílenou pneumatiku;

datum výroby ve tvaru tří číslic; první dvě udávají týden, třetí udává rok výroby;

na pneumatice pro užitková vozidla s obnovitelným drážkováním označení obrácenéhO „“ nejméně 20 milimetrů v průměru, nebo slovo REGROOVABLE vylisované v reliéfu na jedné nebo na obou bočnicích;

na pneumatice pro užitková vozidla údaj o tlaku pomocí tzv. „PSI indexu“ (viz dodatek 4), jako tlaku určeném pro užití při zkouškách zatížení/rychlost podle dodatku 7 části B;

pokud se použije bod 6.2.5, uvede se přídavný index/indexy únosnosti a značka kategorie rychlosti.

Dodatek 3 uvádí příklady označení pneumatik.

Pneumatika musí být dále opatřena značkou ES schválení typu konstrukční části, jejíž příklad je uveden v bodu 4.5 přílohy I.

Označení uvedená v bodech 3.1 a 3.3 musí být jasně a čitelně vylisována v reliéfu na jedné nebo na obou bočnicích a musí být vyznačena alespoň na jedné straně na spodní ploše bočnice takto:

u symetrických pneumatik musí být všechna výše uvedená označení umístěna na obou bočnicích, vyjma označení podle bodů 3.1.9, 3.1.11, a 3.3, která mohou být pouze na jedné bočnici;

u asymetrických pneumatik musí být všechna označení umístěna alespoň na vnější bočnici.

Požadavky na rozměry

Šířka průřezu

S výjimkou případů uvedených v bodu 6.1.1.2 se šířka průřezu pláště vypočte podle následujícího vzorce:

• S = S₁ + K (A - A₁),

kde

Pro typy pneumatik, pro které jsou označení rozměrů uvedena v prvním sloupci tabulek v dodatku 5 část A nebo část B, je šířka měřicího ráfku A a šířka průřezu S udána v těchto tabulkách.

Vnější průměr pneumatiky

S výjimkou případů uvedených v bodu 6.1.2.2 se vnější průměr pneumatiky vypočte podle následujícího vzorce:

• D = d + 0,02 H,

kde

• je vnější průměr vyjádřený v milimetrech,

• je smluvené číslo podle bodu 2.17.1.3, vyjádřené v milimetrech,

• je jmenovitá výška průřezu v milimetrech a je rovna S₁ × 0,01 Ra,

kde

• je jmenovité profilové číslo;

vše je uvedeno na bočnici pláště v označení rozměru pneumatiky podle bodu 3.

Pro typy pneumatik, pro které jsou označení rozměrů uvedena v prvním sloupci tabulky v dodatku 5, však platí vnější průměr, který je pro dané označení rozměru uveden v této tabulce.

Způsob měření rozměrů pneumatik

Rozměry pneumatik se měří postupem uvedeným v dodatku 6.

Šířka průřezu pláště: dovolené odchylky

Celková šířka pláště může být menší než šířka průřezu určená podle bodu 6.1.1 nebo znázorněná v dodatku 5.

Celková šířka nesmí tuto hodnotu překročit:

u diagonálních pneumatik: o více než 6 % u pneumatik pro osobní automobily, o 8 % u pneumatik pro užitková vozidla;

u radiálních pneumatik: o více než 4 %, a

je-li pneumatika opatřena speciálním ochranným pásem, mohou se hodnoty zvýšené o tyto dovolené odchylky ještě překročit o 8 milimetrů.

U pneumatik, jejichž šířka průřezu převyšuje 305 mm a které jsou určeny pro dvojitou montáž, se nesmí jmenovitá hodnota překročit o více než 2 % pro radiální nebo 4 % pro diagonální pneumatiky.

Vnější průměr pláště: dovolené odchylky

Vnější průměr pneumatiky se nesmí lišit od hodnot D_min a D_max stanovených podle následujících vzorců:

pro rozměry uvedené v dodatku 5:

• H = 0,5 (D - d) - (viz bod 6.1.2.2);

pro ostatní rozměry neuvedené v dodatku 5:

• H a d se určí podle bodu 6.1.2.1;

koeficienty a a b jsou:

koeficient a = 0,97;

koeficient b pro normální pneumatiky, speciální pneumatiky, pneumatiky pro jízdu na sněhu nebo pro dočasné užití má hodnoty podle této tabulky:

Pro pneumatiky pro jízdu na sněhu může být vnější průměr D_max stanovený užitím výše uvedených vzorců překročen o 1 %.

Požadavky na výkonovou zkoušku zatížením a rychlostí

Pneumatika se musí podrobit výkonové zkoušce zatížením a rychlostí postupem popsaným v dodatku 7.

Na plášti podrobeném odpovídající výkonové zkoušce zatížením a rychlostí se nesmí objevit žádné oddělování běhounu, vrstev nebo kordu ani vytrhávání nebo přetržení kordu.

Vnější průměr pneumatiky měřený šest hodin po výkonové zkoušce zatížením a rychlostí smí být maximálně o 3,5 % větší než vnější průměr naměřený před zkouškou.

Při podání žádosti o schválení typu pneumatiky pro užitkové vozidlo platí kombinace zatížení a rychlosti dané v tabulce v dodatku 8; výkonové zkoušky zatížením a rychlostí předepsané v bodu 6.2.1 není třeba provádět pro hodnoty zatížení a rychlosti odlišné od jmenovitých hodnot.

Při podání žádosti o schválení typu pneumatiky (viz bod 6.13 v dodatku 1 přílohy I) pro užitkové vozidlo, která má mimo změny zatížení v závislosti na rychlosti podle tabulky v příloze 8 uvedenu přídavnou kombinaci zatížení a rychlosti, musí být zkouška zatížením a rychlostí předepsaná v bodu 6.2.1 provedena na druhé pneumatice stejného typu i pro tuto přidanou kombinaci zatížení a rychlosti.

Pokud výrobce pneumatik vyrábí řadu pneumatik, není nutné provádět výkonové zkoušky zatížením a rychlostí u každého typu pneumatiky v řadě. Podle přání schvalovacího orgánu může být proveden výběr nejhoršího případu.

Indikátory opotřebení běhounu

U pneumatik pro osobní automobil musí běhoun pneumatiky mít nejméně šest příčných řad indikátorů opotřebení, přibližně rovnoměrně od sebe vzdálených a umístěných ve středním pásu běhounu, který zaujímá přibližně tři čtvrtiny šířky běhounu. Indikátory opotřebení musí být takové, že nesmějí být zaměnitelné za pryžové můstky mezi žebry nebo bloky běhounu.

U pneumatik s rozměry vhodnými k montování na ráfky o jmenovitém průměru 12 in nebo menším se však připouštějí čtyři řady indikátorů opotřebení běhounu.

Indikátory opotřebení běhounu musí umožňovat s dovolenou odchylkou + 0,6 mm/–0 mm vizuální signalizaci stavu, kdy se hloubka drážek běhounu již zmenšila na 1,6 milimetru.

Tato označení definují pneumatiku:

• se jmenovitou šířku průřezu 185,

• se jmenovitým profilovým číslem 70,

• s radiální konstrukcí R,

• se jmenovitým průměrem ráfku 14,

• s únosností 580 kg, což odpovídá indexu únosnosti 89 podle dodatku 2,

• s kategorií rychlosti T (maximální rychlost 190 km/h),

• pro montáž bez duše (tubeless),

• pro jízdu na sněhu,

• vyrobenou v 25. týdnu roku 1993.

Umístění a pořadí značek a slov tvořících označení pneumatiky musí být následující:

Tato označení definují pneumatiku

• se jmenovitou šířkou průřezu 250,

• se jmenovitým profilovým číslem 70,

• s radiální konstrukcí R,

• se jmenovitým průměrem ráfku 508 mm, který má kód 20,

• s únosností 3250 kg při jednoduché montáži a 2900 kg při dvojité montáži, což odpovídá indexům únosnosti 149 a 145 podle dodatku 2,

• s kategorií jmenovité rychlosti J (odpovídající rychlost 100 km/h),

• s možností dodatečného užití v kategorii rychlosti L (odpovídající rychlost 120 km/h) s únosností 3000 kg při jednoduché montáži a 2725 kg při dvojité montáži, což odpovídá indexům únosnosti 146 a 143 podle dodatku 2,

• pro montáž bez duše (tubeless),

• pro jízdu na sněhu,

• vyrobenou v 25. týdnu roku 1991,

• s nahuštěním na tlak 620 kPa požadovaný pro zkoušky životnosti zatížením a rychlostí, jemuž odpovídá index tlaku o hodnotě 90 PSI.

Umístění a pořadí značek a slov tvořících označení pneumatiky musí být následující:

• a) označení rozměru zahrnující jmenovitou šířku průřezu, jmenovité profilové číslo, popřípadě značku druhu konstrukce a jmenovitý průměr ráfku musí být sdruženy, jak je ukázáno ve výše znázorněném příkladu: 250/70 R 20;
• b) index únosnosti a značka kategorie rychlosti jsou umístěny v blízkosti označení rozměru. Mohou být před ním nebo za ním nebo být umístěny nad ním nebo pod ním;
• c) slovo Tubeless, značka M + S a slovo REGROOVABLE mohou být v určité vzdálenosti od označení rozměru;

TABULKA 1 Diagonální pneumatiky

TABULKA 2 Radiální pneumatiky

TABULKA 3 Milimetrová řada - radiální pneumatiky

Tabulka 4 Řada 70 - radiální pneumatiky

Tabulka 5 Řada 60 - radiální pneumatiky

Tabulka 6 Zvlášť hladké radiální pneumatiky

Tabulka 1 Pneumatiky pro užitková vozidla RADIÁLNÍ PNEUMATIKY S NORMÁLNÍMI ROZMĚRY PRŮŘEZU MONTOVANÉ NA RÁFKY S ÚKOSEM DOSEDACÍ PLOCHY 5^o NEBO NA PLOCHÉ RÁFKY

Dovolené odchylky: viz body 6.1.4 a 6.1.5 přílohy II.

Tabulka 2 Pneumatiky pro užitková vozidla DIAGONÁLNÍ PNEUMATIKY S NORMÁLNÍMI ROZMĚRY PRŮŘEZU MONTOVANÉ NA RÁFKY S ÚKOSEM DOSEDACÍ PLOCHY 5^o NEBO NA PLOCHÉ RÁFKY

Dovolené odchylky: viz body 6.1.4 a 6.1.5 přílohy II.

Tabulka 3 Pneumatiky pro užitková vozidla RADIÁLNÍ PNEUMATIKY S NORMÁLNÍMI ROZMĚRY PRŮŘEZU MONTOVANÉ NA PROHLOUBENÉ RÁFKY S ÚKOSEM DOSEDACÍ PLOCHY 15o

Tabulka 4 DIAGONÁLNÍ PNEUMATIKY S NORMÁLNÍMI ROZMĚRY PRŮŘEZU MONTOVANÉ NA PROHLOUBENÉ RÁFKY S ÚKOSEM DOSEDACÍ PLOCHY 15^o

Dovolené odchylky: viz body 6.1.4 a 6.1.5 přílohy II.

TABULKA 5 Pneumatiky pro užitková vozidla RADIÁLNÍ ŠIROKOPROFILOVÉ PNEUMATIKY MONTOVANÉ NA PROHLOUBENÉ RÁFKY S ÚKOSEM DOSEDACÍ PLOCHY 15^o

TABULKA 6 DIAGONÁLNÍ ŠIROKOPROFILOVÉ PNEUMATIKY MONTOVANÉ NA PROHLOUBENÉ RÁFKY S ÚKOSEM DOSEDACÍ PLOCHY 15^o

Dovolené odchylky: viz body 6.1.4 a 6.1.5 přílohy II.

TABULKA 7 Pneumatiky pro užitková vozidla RADIÁLNÍ PNEUMATIKY ŘADY 80 MONTOVANÉ NA RÁFKY S ÚKOSEM DOSEDACÍ PLOCHY 5° NEBO NA PLOCHÉ RÁFKY

TABULKA 8 RADIÁLNÍ PNEUMATIKY ŘADY 70 MONTOVANÉ NA PROHLOUBENÉ RÁFKY S ÚKOSEM DOSEDACÍ PLOCHY 15°

TABULKA 9 RADIÁLNÍ PNEUMATIKY ŘADY 80 MONTOVANÉ NA PROHLOUBENÉ RÁFKY S ÚKOSEM DOSEDACÍ PLOCHY 15°

Dovolené odchylky: viz body 6.1.4 a 6.1.5 přílohy II.

TABULKA 10 Pneumatiky pro užitková vozidla RADIÁLNÍ PNEUMATIKY PRO LEHKÁ UŽITKOVÁ VOZIDLA MONTOVANÉ NA RÁFKY O PRŮMĚRU 16 in A VĚTŠÍM

TABULKA 11 DIAGONÁLNÍ PNEUMATIKY PRO LEHKÁ UŽITKOVÁ VOZIDLA MONTOVANÉ NA RÁFKY O PRŮMĚRU 16 in A VĚTŠÍM

Dovolené odchylky: viz body 6.1.4 a 6.1.5 přílohy II.

RADIÁLNÍ PNEUMATIKY PRO LEHKÁ UŽITKOVÁ VOZIDLA MONTOVANÉ NA PROHLOUBENÉ RÁFKY S ÚKOSEM DOSEDACÍ PLOCHY 5^o Průměry ráfku 12 in až 15 in

PNEUMATIKY PRO LEHKÁ UŽITKOVÁ VOZIDLA MONTOVANÉ NA PROHLOUBENÉ RÁFKY S ÚKOSEM DOSEDACÍ PLOCHY 15°

Dovolené odchylky: viz body 6.1.4 a 6.1.5 přílohy II.

TABULKA 13 Pneumatiky pro užitková vozidla DIAGONÁLNÍ PNEUMATIKY PRO LEHKÁ UŽITKOVÁ VOZIDLA MONTOVANÉ NA PROHLOUBENÉ RÁFKY S ÚKOSEM DOSEDACÍ PLOCHY 5° Průměry ráfku 12 in až 15 in

Dovolené odchylky: viz body 6.1.4 a 6.1.5 přílohy II.

TABULKA 14 Pneumatiky pro užitková vozidla RADIÁLNÍ PNEUMATIKY PRO LEHKÁ UŽITKOVÁ VOZIDLA MONTOVANÉ NA PROHLOUBENÉ RÁFKY S ÚKOSEM DOSEDACÍ PLOCHY 5° Milimetrová řada

Dovolené odchylky: viz body 6.1.4 a 6.1.5 přílohy II.

TABULKA 15 Pneumatiky pro užitková vozidla DIAGONÁLNÍ ŠIROKOPROFILOVÉ PNEUMATIKY PRO SILNIČNÍ A TERÉNNÍ VÍCEÚČELOVÉ AUTOMOBILY A PRO ZEMĚDĚLSKÉ STROJE

TABULKA 16 RADIÁLNÍ ŠIROKOPROFILOVÉ PNEUMATIKY PRO SILNIČNÍ A TERÉNNÍ VÍCEÚČELOVÉ AUTOMOBILY A PRO ZEMĚDĚLSKÉ STROJE

Dovolené odchylky: viz body 6.1.4 a 6.1.5 přílohy II.

TABULKA 17 Pneumatiky pro užitková vozidla RADIÁLNÍ PNEUMATIKY PRO NÍZKOLOŽNÉ SILNIČNÍ PŘÍVĚSY

TABULKA 18 DIAGONÁLNÍ PNEUMATIKY PRO NÍZKOLOŽNÉ SILNIČNÍ PŘÍVĚSY

TABULKA 19 DIAGONÁLNÍ PNEUMATIKY ŘADY 75 MONTOVANÉ NA PROHLOUBENÉ RÁFKY S ÚKOSEM DOSEDACÍ PLOCHY 15^o

Dovolené odchylky: viz body 6.1.4 a 6.1.5 přílohy II.

DIAGONÁLNÍ A RADIÁLNÍ PNEUMATIKY MONTOVANÉ NA PLOCHÉ NEBO DĚLENÉ RÁFKY DIAGONÁLNÍ

RADIÁLNÍ

Dovolené odchylky: viz body 6.1.4 a 6.1.5 přílohy II.

TABULKA 21 Pneumatiky pro nákladní automobily, autobusy, přívěsy a víceúčelové osobní automobily užívané na silnici DIAGONÁLNÍ A RADIÁLNÍ PNEUMATIKY MONTOVANÉ NA PROHLOUBENÉ NEBO POLOPROHLOUBENÉ RÁFKY S ÚKOSEM DOSEDACÍ PLOCHY 5°

TABULKA 22.1

TABULKA 22.2

TABULKA 23 Pneumatiky pro nákladní automobily, autobusy a přívěsy užívané na silnici DIAGONÁLNÍ A RADIÁLNÍ PNEUMATIKY MONTOVANÉ NA PROHLOUBENÉ RÁFKY 15^o

TABULKA 24 Pneumatiky pro nákladní automobily, autobusy a přívěsy užívané na silnici DIAGONÁLNÍ A RADIÁLNÍ PNEUMATIKY MONTOVANÉ NA PROHLOUBENÉ RÁFKY S ÚKOSEM DOSEDACÍ PLOCHY 5^o

TABULKA 25 Pneumatiky pro nákladní automobily, autobusy a přívěsy užívané na silnici DIAGONÁLNÍ A RADIÁLNÍ PNEUMATIKY MONTOVANÉ NA VÍCEDÍLNÉ RÁFKY

TABULKA 26 Pneumatiky pro nákladní automobily a přívěsy užívané na silnici při omezených rychlostech DIAGONÁLNÍ A RADIÁLNÍ PNEUMATIKY MONTOVANÉ NA VÍCEDÍLNÉ RÁFKY

TABULKA 27 Pneumatiky pro obytná vozidla užívaná na silnici DIAGONÁLNÍ

TABULKA 28 Pneumatiky pro těžební důlní vozidla a lesní vozidla používaná občas na silnici DIAGONÁLNÍ PNEUMATIKY

Pneumatika se namontuje na měřicí ráfek stanovený výrobcem podle bodu 6.11 dodatku 1 k příloze I.

Tlak v pneumatice se pak nastaví na tyto hodnoty:

u normálních pneumatik smíšené konstrukce na 1,7 bar

u diagonálních pneumatik na hodnoty podle následující tabulky (tlak vyjádřen v bar):

u normálních radiálních pneumatik na 1,8 bar,

u zesílených pneumatik na 2,3 bar a

u pneumatik pro dočasné užití (druhu T) na 4,2 bar.

Pneumatika namontovaná na ráfku se stabilizuje na teplotu laboratoře nejméně po dobu 24 hodin, pokud není stanoveno jinak v bodu 6.2.3 přílohy II.

Tlak se znovu upraví na hodnotu stanovenou v bodu 1.2.

Kalibrem se na šesti rovnoměrně rozložených místech změří celková šířka, přičemž se přihlíží k tloušťce ochranných žeber nebo pásů. Jako celková šířka se zaznamená největší z takto naměřených hodnot.

Vnější průměr se stanoví změřením největšího obvodu a dělením takto získané hodnoty číslem π (3,1416).

Pneumatika se namontuje na měřicí ráfek stanovený výrobcem podle bodu 6.11 dodatku 1 k příloze I a je nahuštěna na tlak stanovený výrobcem podle bodu 6.12 dodatku 1 k příloze I.

Pneumatika namontovaná na ráfku se stabilizuje na teplotu laboratoře nejméně po dobu 24 hodin.

Tlak se znovu upraví na hodnotu stanovenou v bodu 1.

Kalibrem se na šesti rovnoměrně rozložených místech změří celková šířka, přičemž se přihlíží k tloušťce ochranných žeber nebo pásů. Jako celková šířka se zaznamená největší z takto naměřených hodnot.

Vnější průměr se stanoví změřením největšího obvodu a dělením takto získané hodnoty číslem π (3,1416).

Nová pneumatika se namontuje na zkušební ráfek stanovený výrobcem podle bodu 6.11 dodatku 1 k příloze I.

Pneumatika se nahustí na odpovídající tlak podle níže uvedené tabulky:

Tlak v pneumatice při zkoušce (hodnoty vyjádřeny v bar)

Pneumatiky pro dočasné užití (druhu T): na 4,2 bar.

Výrobce může s udáním důvodů požádat, aby se užilo jiného tlaku v pneumatice, než jsou tlaky uvedené v bodu 1.2. V takovémto případě se musí pneumatika nahustit na požadovaný tlak (viz bod 6.14 dodatku 1 k příloze I).

Celek kola s pneumatikou se stabilizuje na teplotu zkušební místnosti nejméně po dobu tří hodin.

Tlak v pneumatice se znovu upraví na hodnotu stanovenou v bodu 1.2 nebo 1.3.

Celek kola s pneumatikou se namontuje na zkušební hřídel a přitlačí na vnější povrch zkušebního kola s hladkým čelem o průměru 1,70 m ± 1 % nebo 2 m ± 1 %.

Zkušební hřídel se zatíží zatížením, které činí 80 % následujících hodnot:

maximálního zatížení odpovídajícího indexu únosnosti u pneumatik se značkami kategorie rychlosti L až H;

maximálního zatížení přiřazeného maximální rychlosti 240 km/h u pneumatik se značkou kategorie rychlosti V (viz bod 2.31.2 přílohy II).

Po dobu zkoušky se tlak v pneumatice nesmí upravovat a zkušební zatížení se musí udržovat konstantní.

Při zkoušce se musí teplota zkušební místnosti udržovat v rozsahu od 20 ^oC do 30 ^oC nebo na vyšší teplotě, pokud s tím výrobce souhlasí.

Zkouška musí proběhnout bez přerušení takto:

Doba přechodu z nulové rychlosti do počáteční rychlosti zkoušky: 10 minut.

Počáteční rychlost zkoušky: maximální rychlost předepsaná pro daný typ pneumatiky zmenšená o 40 km/h v případě zkušebního kola s hladkým čelem o průměru 1,70 m ± 1 %, nebo o 30 km/h v případě zkušebního kola s hladkým čelem o průměru 2 m ± 1 %.

Intervaly, kterými se odstupňuje rychlost: 10 km/h.

Trvání zkoušky v každém intervalu rychlosti s výjimkou posledního: 10 minut.

Trvání zkoušky v posledním intervalu rychlosti: 20 minut.

Maximální zkušební rychlost: maximální rychlost předepsaná pro daný typ pneumatiky zmenšená o 10 km/h v případě zkušebního kola s hladkým čelem o průměru 1,70 m ± 1 % nebo odpovídající maximální předepsané rychlosti v případě zkušebního kola s hladkým čelem o průměru 2 m ± 1 %.

Užije-li se jiného postupu, než je uvedeno v bodu 2, musí se prokázat jeho rovnocennost.

Nová pneumatika se namontuje na zkušební ráfek stanovený výrobcem podle bodu 6.11 dodatku 1 k příloze I.

Při zkoušení pneumatik s duší se užije nová duše nebo souprava nové duše, ventilu a ochranné vložky (je-li třeba).

Pneumatika se nahustí na tlak odpovídající indexu tlaku stanovenému výrobcem podle bodu 6.14 dodatku k příloze I.

Celek kola s pneumatikou se stabilizuje na teplotu zkušební místnosti nejméně po dobu tří hodin.

Tlak v pneumatice se znovu upraví na hodnotu stanovenou v bodu 1.3.

Celek kola s pneumatikou se namontuje na zkušební hřídel a přitlačí k vnější ploše motorem poháněného hladkého zkušebního bubnu o průměru 1,70 m ± 1 %, jehož povrch je nejméně tak široký jako běhoun pneumatiky.

Zkušební hřídel se zatíží sérií zkušebních zatížení vyjádřených v procentech zatížení uvedeného v dodatku 2 proti indexu únosnosti vyznačenému na bočnici pláště podle postupu zkoušek zatížení a rychlosti uvedeného v tabulce níže. Má-li pneumatika indexy únosnosti jak pro jednoduchou, tak pro dvojitou montáž, užije se jako základ pro zkušební zatížení referenční zatížení pro jednoduchou montáž.

Po dobu trvání zkoušky se tlak v pneumatice nesmí upravovat a zkušební zatížení se musí v každém ze tří zkušebních stupňů udržovat na konstantní hodnotě.

Při zkoušce se musí teplota zkušební místnosti udržovat v rozmezí 20 ^oC až 30 ^oC nebo na vyšší teplotě, pokud s tím výrobce souhlasí.

Program zkoušky zatížením a rychlostí se musí uskutečnit bez přerušování.

Užije-li se jiného postupu, než je uvedeno v bodu 2, musí být prokázána jeho rovnocennost.

PROGRAM ZKOUŠKY ZATÍŽENÍM A RYCHLOSTÍ

Pneumatiky užitkových vozidel RADIÁLNÍ A DIAGONÁLNÍ PNEUMATIKY (viz příloha II body 2.30, 2.31 a 6.2.4)

PŘÍLOHA III SPRÁVNÍ USTANOVENÍ PRO SCHVALOVÁNÍ TYPU VOZIDLA Z HLEDISKA MONTÁŽE PNEUMATIK

1. ŽÁDOST O ES SCHVÁLENÍ TYPU VOZIDLA

Žádost o ES schválení typu vozidla z hlediska montáže pneumatik podává výrobce vozidla nebo jeho pověřený zástupce.

K žádosti se ve trojím vyhotovení přiloží popis typu vozidla a jeho pneumatik (s údaji o označení rozměrů pneumatik, o kategorii rychlosti a o indexu únosnosti, včetně náhradních celků pro dočasné užití), kterými musí být vozidlo vybaveno podle popisu v informačním dokumentu v dodatku I.

Technické zkušebně musí být předloženo vozidlo, které představuje typ vozidla určený k schválení.

Výrobce vozidla nebo jeho zástupce mohou požádat o rozšíření ES schválení typu vozidla zahrnující i pneumatiky s dalšími označeními rozměrů, pro jiné kategorie rychlosti nebo indexy únosnosti nebo pro další celky pro dočasné užití.

Pro typ vozidla předložený v souladu s bodem 1 a splňující požadavky této směrnice se udělí ES schválení typu a přidělí se číslo ES schválení typu.

Rozhodnutí o udělení, rozšíření nebo odmítnutí schválení typu vozidla podle této směrnice se sdělí členským státům prostřednictvím formuláře podle vzoru v dodatku 2.

Pro každý schválený typ vozidla se přidělí číslo schválení typu. Stejný členský stát nesmí přidělit stejné číslo jinému typu vozidla.

Každá úprava typu vozidla musí být oznámena schvalovacímu orgánu, který schválení typu udělil. Tento orgán může pak buď:

potvrdit, že úpravy nemají žádný patrný nepříznivý vliv a že vozidlo stále ještě splňuje požadavky, nebo

odmítnout schválení úprav.

Potvrzení nebo odmítnutí spolu s vlastnostmi úprav se sdělí ostatním členským státům postupem podle bodu 2.2.

Každé vyrobené vozidlo, na které se vztahuje tato směrnice, musí být vyrobeno tak, aby splňovalo odpovídající požadavky této směrnice.

K ověření, že jsou plněny požadavky bodu 4.1, musí být provedena odpovídající kontrola.

Držitel schválení typu musí zejména zajistit postupy pro účinnou kontrolu shody mezi vlastnostmi vozidla a vlastnostmi pneumatik tak, jak ji stanovuje tato směrnice.

Schvalovací orgán, který udělil schválení typu, může kdykoliv ověřit postupy pro kontrolu shodnosti výroby, které jsou využívány v každém výrobním útvaru.

Při každé inspekci musí být inspektorovi předloženy zkušební protokoly a výrobní záznamy.

Obvyklá četnost kontrol schvalovacím orgánem je jednou za rok. V případě, že jsou v průběhu inspekce shledány nevyhovující výsledky, zajistí schvalovací orgán, aby byly co nejdříve přijata veškerá nezbytná opatření k obnovení shodnosti výroby.

Pokud držitel schválení typu ukončí výrobu typu vozidla schváleného jako typ podle této směrnice, musí o tom uvědomit orgán, který schválení typu udělil. Po obdržení odpovídající zprávy o tom výše uvedený orgán uvědomí ostatní schvalovací orgány na kopii certifikátu schválení typu opatřené na konci podepsanou a datovanou poznámkou „VÝROBA UKONČENA“ provedenou velkými písmeny.

PŘÍLOHA IV POŽADAVKY NA VOZIDLA Z HLEDISKA MONTÁŽE PNEUMATIK

1. DEFINICE

„Schválením typu vozidla“ se rozumí schválení typu vozidla z hlediska jeho pneumatik, včetně náhradních pneumatik pro dočasné užití.

„Typem vozidla“ se rozumí kategorie vozidla, která se z hlediska jeho variant významně neliší v zásadních hlediscích, která mohou ovlivnit označení rozměrů pneumatiky, označení kategorie rychlosti nebo indexu únosnosti.

„Kolem“ se rozumí úplné kolo sestávající z ráfku a disku kola.

„Náhradním kolem pro dočasné užití“ se rozumí kolo lišící se od běžných kol užitých na typu vozidla.

„Celkem“ se rozumí celek kola s pneumatikou.

„Normálním celkem“ se rozumí celek, který může být namontován na vozidle pro běžný provoz.

„Náhradním celkem“ se rozumí celek, který je určen k výměně za normální celek v případě jeho závady. Náhradní celek může být buď:

„normální náhradní celek“, což je celek shodný s normálním celkem typu vozidla;

„náhradní celek pro dočasné užití“, což je celek lišící se od normálních celků na typu vozidla z hlediska základních vlastností (např. označení rozměru pneumatiky, funkční rozměry, podmínky užití nebo konstrukce); je určen pro dočasné užití v omezených podmínkách; náhradní celky pro dočasné užití mohou být zařazeny do následujících kategorií:

celek sestávající z kola, které je shodné s kolem normální jednotky, a pneumatiky, která má základní vlastnosti (např. rozměry, konstrukci) odlišné od normální pneumatiky;

celek sestávající z kola a pneumatiky, které mají základní vlastnosti odlišné od normálního celku, a který je určen k uložení na vozidle s pneumatikou nahuštěnou tlakem uvedeným pro dočasné užití;

celek sestávající z normálního kola a pneumatiky, která má základní vlastnosti odlišné od normální pneumatiky, a který je určen k uložení na vozidle se složenou a nenahuštěnou pneumatikou;

celek sestávající z kola a pneumatiky, které mají základní vlastnosti odlišné od normálního celku, a který je určen k uložení na vozidle se složenou a nenahuštěnou pneumatikou.

„Maximální hmotností“ se rozumí maximální hodnota udaná výrobcem vozidla, která je pro vozidlo technicky přípustná.

„Maximálním zatížením nápravy“ se rozumí maximální hodnota udaná výrobcem vozidla, která je technicky přípustná pro celkovou vertikální sílu mezi plochami dotyku pneumatik dané nápravy a zemí, a tato síla je výsledkem působení části hmotnosti vozidla nesené touto nápravou. Součet hmotností na nápravy může být větší než hodnota odpovídající maximální hmotnosti vozidla.

„Funkčními rozměry“ se rozumí rozměry odvozené z označení rozměrů kol nebo pneumatik (např. průměr, šířka, profilové číslo) a z montáže celku na vozidle (např. přesazení stopy kola).

„Maximální konstrukční rychlostí“ se rozumí maximální rychlost schválená pro typ vozidla se zahrnutím dovolených odchylek pro ověření shodnosti sériové výroby.

Každá pneumatika namontovaná na vozidlo, včetně libovolné náhradní pneumatiky, musí být podle bodu 3.7.4 opatřena značkou (značkami) ES schválení typu uvedenou v bodu 4 přílohy I nebo značkou schválení typu, která udává, že pneumatika vyhovuje předpisům EHK OSN č. 30 nebo 54. Značky schválení EHK OSN se považují za odpovídající značkám ES schválení typu uděleným podle přílohy II.

Všechny pneumatiky namontované na vozidlo, s výjimkou náhradních pneumatik pro dočasné užití, musí mít stejnou konstrukci (viz příloha II bod 2.3).

Všechny pneumatiky namontované na nápravu musí být stejného typu (viz příloha II bod 2.1).

Prostor, ve kterém se kolo otáčí, musí být takový, aby umožňoval neomezený pohyb v případě užití maximálního přípustného rozměru pneumatiky v rámci omezení daných zavěšením a řízením stanovených výrobcem vozidla.

Podle bodu 3.7 je hodnota maximálního zatížení (viz příloha II bod 2.31) všech pneumatik, včetně náhradních pneumatik (pokud jsou užity), kterými je vozidlo vybaveno:

u vozidla vybaveného pneumatikami stejného typu v jednoduché montáži: alespoň rovna polovině maximálního zatížení nápravy (viz bod 2.9) stanoveného výrobcem pro nejzatíženější nápravu;

u vozidla vybaveného pneumatikami více než jednoho typu v jednoduché montáži: alespoň rovna polovině maximálního zatížení nápravy (viz bod 2.9) stanoveného výrobcem vozidla pro danou nápravu;

u vozidla vybaveného pneumatikami pro osobní automobil v dvojité montáži: alespoň rovna 0,27násobku maximálního zatížení nápravy stanoveného výrobcem vozidla pro danou nápravu;

u náprav s namontovanými pneumatikami pro užitkové automobily v dvojité montáži: alespoň rovna 0,25násobku indexu únosnosti při dvojité montáži pro maximální zatížení nápravy stanoveného výrobcem vozidla pro danou nápravu.

Každá pneumatika, která je běžně na vozidle, musí mít značku kategorie rychlosti (viz příloha II bod 2.29) odpovídající maximální konstrukční rychlosti vozidla (podle prohlášení výrobce vozidla) nebo odpovídající kombinaci zatížení a rychlosti (viz přílohu II bod 2.30).

Výše uvedené požadavky neplatí:

v případě náhradních pneumatik pro dočasné užití, pro které platí bod 3.8;

v případě vozidel obvykle vybavených normálními pneumatikami a příležitostně vybavených pneumatikami pro jízdu na sněhu.

V tomto případě však značka kategorie rychlosti pneumatik pro jízdu na sněhu musí buď odpovídat rychlosti větší než je maximální konstrukční rychlost vozidla (podle prohlášení výrobce vozidla), nebo nesmí být menší než 160 km/h (nebo musí splňovat obě podmínky).

Když je však maximální konstrukční rychlost vozidla (podle prohlášení výrobce vozidla) větší než rychlost odpovídající značce kategorie rychlosti pneumatik pro jízdu na sněhu, musí být uvnitř vozidla na nápadném místě běžně viditelném pro řidiče výstražný nápis udávající maximální rychlost pneumatik pro jízdu na sněhu.

V případě, že vozidlo je vybaveno náhradním kolem, musí jeho pneumatika být:

stejného typu, jako jsou pneumatiky namontované na vozidle nebo pro ně schválené jako typ, nebo

náhradní pneumatikou pro dočasné užití typu vhodného pro užití na vozidle v libovolném místě. Žádné jiné vozidlo kromě vozidla kategorie M₁ však nesmí být vybaveno náhradní pneumatikou pro dočasné užití.

Každé vozidlo vybavené dočasným náhradním celkem musí být vybaveno doplňkovou informací jasně a trvale umístěnou na dočasném náhradním celku nebo na vozidle v blízkosti náhradního celku nebo v příručce pro řidiče. Udány musí být alespoň následující informace:

instrukce pro opatrnou jízdu v případě, že je namontován dočasný náhradní celek a pokyn, že je nutno namontovat normální celek co možná nejdříve;

údaj, že provoz vozidla není přípustný s více než jedním dočasným náhradním celkem současně;

údaj o tlaku v pneumatice uvedený výrobcem vozidla pro pneumatiku dočasného náhradního celku;

pro vozidla vybavená dočasnými náhradními celky kategorie 3 nebo 4, popis postupu huštění pneumatiky na tlak uvedený pro dočasné užití prostřednictvím zařízení uvedeného v bodu 3.6;

Pokud je vozidlo vybaveno dočasnými náhradními celky kategorie 3 nebo 4, musí být vybaveno zařízením, které umožní, aby pneumatiky byly nahuštěny na tlak určený pro dočasné užití v čase maximálně do 5 minut.

V případě přívěsů kategorií O₁ a O₂ s omezením provozní rychlosti do 100 km/h vybavených pneumatikami pro osobní automobily v jednoduché montáži musí být maximální jmenovitá hodnota zatížení každé pneumatiky alespoň 0,45násobkem maximálního zatížení stanoveného výrobcem pro nejvíce zatíženou nápravu. Pro pneumatiky v dvojité montáži kde o 0,24násobek.

V případě některých speciálních vozidel vybavených pneumatikami pro užitkové automobily nemůže být užívána tabulka „Změny únosnosti při změnách rychlosti“ (viz bod 2.30 a dodatek 8 přílohy II). V těchto případech hodnoty maximálního jmenovitého zatížení pneumatiky, které se porovnávají s maximálním zatížením nápravy (viz body 3.3.1.2 a 3.3.1.4 této přílohy), jsou stanoveny násobením zatížení odpovídajícího indexu únosnosti vhodným koeficientem, který se vztahuje k typu vozidla a jeho užití místo k maximální konstrukční rychlosti vozidla. V takových případech se bod 3.4.1 této přílohy nepoužije. Vhodné koeficienty jsou tyto:

1,10 u vozidel kategorie M₃, jestliže je vozidlo provozováno se stojícími cestujícími a provozní rychlost nepřekročí 60 km/h. Z provozních důvodů však může členský stát připustit provozní rychlost zvýšenou na 80 km/h;

1,15 u těch vozidel M₃, která jsou určena pouze k provozu po městských komunikacích s častým zastavováním;

1,10 u komunálních vozidel kategorie N užívaných při nízkých rychlostech na krátkých vzdálenostech ve městě a pro předměstský provoz, jako jsou např. zametací vozidla nebo vozidla na odvoz odpadků.

Pokud motorové vozidlo kategorie M₁ táhne přívěs, může být přídavné zatížení v místě spojovacího zařízení přívěsu příčinou překročení hodnoty maximálního jmenovitého zatížení pneumatiky nejvýše o 15 % za předpokladu, že provozní rychlost je omezena na 100 km/h nebo méně a tlak v pneumatice je zvýšen alespoň o 0,2 bar.

Na vozidlo, které je vybaveno pneumatikami, které nejsou vzhledem ke speciálním podmínkám užití (např. pneumatiky pro zemědělská vozidla, pneumatiky průmyslových tahačů, motocyklové pneumatiky) ani pneumatikami pro osobní automobil, ani pneumatikami pro užitkový automobil, se nevztahují požadavky přílohy II za předpokladu, že schvalovací orgán je spokojen s tím, že užité pneumatiky jsou vhodné pro provozní podmínky vozidla.

Všechny náhradní pneumatiky pro dočasné užití musí mít kategorii rychlosti alespoň rovnou 120 km/h (značka L kategorie rychlosti).

Pokud je celek namontován pro dočasné užití na vozidlo, vnější povrch kola musí mít jinou barvu nebo barevný vzorek, který je zřetelně odlišný od barev normálních celků. Pokud je možné k dočasnému náhradnímu celku připevnit kryt kola, nesmí být odlišná barva nebo barevný vzorek tímto krytem kola překryty.

Značka s maximální přípustnou rychlostí musí být trvale viditelná na vnějším povrchu kola ve výrazné poloze podle níže uvedeného obrázku.

PŘÍLOHA V EMISE HLUKU ZE STYKU PNEUMATIKA/VOZOVKA

1. OBLAST PŮSOBNOSTI

Tato příloha se vztahuje na ES schválení typu pneumatik jako konstrukčních celků z hlediska emisí hluku ze styku pneumatika/vozovka.

Pro účely této přílohy platí definice přílohy II s výjimkou bodu 2.1, který se mění tímto způsobem:

• 2.1

  „Typem pneumatiky“

  se ve vztahu ke schvalování typu podle této přílohy (emise hluku ze styku pneumatika/vozovka) rozumí rozsah pneumatik, který je tvořen seznamem označení rozměrů pneumatik (viz bod 2.17 v příloze II), výrobních značek, obchodních značek a obchodních názvů, které se neliší v takových zásadních hlediscích, jako jsou:

  • název výrobce,

  • klasifikace pneumatiky (viz bod 2.4 této přílohy),

  • konstrukce pneumatiky (viz bod 2.1.4 přílohy II),

  • kategorie použití (viz bod 2.1.4 přílohy II),

  • u třídy pneumatik C1: „reinforced“ nebo „extra load“,

  • vzorek běhounu (viz bod 2.3 Informačního dokumentu, v dodatku 3 přílohy I).

  Vliv změn drobnějších detailů běhounu pneumatiky a její konstrukce na emise hluku ze styku pneumatika/vozovka se bude stanovovat v průběhu kontrol shodnosti výroby.

Dále platí také následující definice:

• 2.2

  „Obchodní značkou nebo obchodním názvem“

  se rozumí identifikace pneumatiky tak, jak ji uvádí její výrobce. Obchodní značka může být totožná s obchodní firmou výrobce, obchodní název se může shodovat s výrobní značkou.

• 2.3

  „Emisí hluku ze styku pneumatika/vozovka“

  se rozumí hluk, který vzniká ze styku pneumatiky za jízdy po povrchu vozovky.

• 2.4

  Pro účely této přílohy platí následující klasifikace:

  pneumatiky třídy C1	pneumatiky osobních automobilů (viz bod 2.32 přílohy II);
  pneumatiky třídy C2	pneumatiky užitkových vozidel (viz bod 2.33 přílohy II) s indexem únosnosti v jednoduché montáži ≤ 121 a se značkou kategorie rychlosti ≥ N (viz bod 2.29.3 přílohy II);
  pneumatiky třídy C3	pneumatiky užitkových vozidel (viz bod 2.33 přílohy II) s indexem únosnosti v jednoduché montáži ≤ 121 a se značkou kategorie rychlosti ≥ M (viz bod 2.29.3 přílohy II) nebo pneumatiky užitkových vozidel (viz bod 2.33 přílohy II) s indexem únosnosti v jednoduché montáži ≥ 122.

Kromě ostatních požadavků, které uvádí bod 4 přílohy I a bod 3 přílohy II, musí být pneumatika opatřena následujícím označením:

Pro zkoušky hladiny emise hluku ze styku pneumatika/vozovka, které se být provádějí podle dodatku 1, musí být dodána sada čtyř pneumatik stejného označení rozměru pneumatiky a stejného vzorku běhounu a tato sada musí být reprezentativní pro daný rozsah pneumatik.

Hladiny akustického tlaku stanovené podle bodu 4.5 přílohy I nesmějí překročit následující mezní hodnoty:

Tato metoda zahrnuje ustanovení pro měřicí přístroje, podmínky měření a metodu měření, které umožní zjistit hladinu akustického tlaku hluku soupravy pneumatik namontovaných na zkušebním vozidle pojíždějícím vysokou rychlostí na stanoveném povrchu vozovky. Zaznamenává se maximální hladina akustického tlaku hluku snímaná mikrofony ve vzdáleném poli při volném přejezdu vozidla; konečná výsledná hodnota referenční rychlosti se získá lineární regresní analýzou. Výsledky této zkoušky nelze vztahovat na hluk pneumatik měřený při zatížení za akcelerace nebo při deceleraci za brzdění.

Zvukoměr nebo odpovídající systém měřicích zařízení včetně krytu proti větru podle doporučení výrobce musí odpovídat alespoň požadavkům na přístroj typu 1 podle IEC 60651, druhé vydání.

Měří se při použití kmitočtové váhové křivky A a časové konstanty F.

Pokud se použije systém, který zahrnuje periodické vzorkování hladiny akustického tlaku A hluku, je třeba, aby údaje byly zjišťovány v časových intervalech kratších než 30 ms.

Na počátku a na konci každé série měření se celý měřicí systém kalibruje zvukovým kalibrátorem, který plní požadavky na zvukové kalibrátory o třídě přesnosti alespoň C1 podle IEC 942:1988. Bez dalšího seřizování zvukoměru nesmí být rozdíl mezi jeho dvěma po sobě následujícími kalibracemi větší než stanovují požadavky IEC 942:1988. Bez dalšího seřizování nesmí být rozdíl mezi dvěma po sobě následujícími kalibracemi 0,5 dB nebo větší. Pokud je tato hodnota překročena, neberou se v úvahu výsledky měření zjištěné po předchozí uspokojivé kalibraci.

Jednou ročně se musí ověřit, zda zvukový kalibrátor splňuje požadavky IEC 60942:1988 a nejméně každé dva roky se musí ověřit, zda přístrojový systém splňuje požadavky IEC 60652:1979/A1:1993, druhé vydání; tyto skutečnosti musí ověřovat laboratoř, která je akreditována ke kalibraci podle odpovídajících norem.

Mikrofon (nebo mikrofony) se umístí ve vzdálenosti 7,5 m ± 0, 05 m od referenční přímky CC' (obrázek 1) a 1,2 m ± 0, 02 m nad povrchem vozovky. Jeho osa maximální citlivosti musí být směrována vodorovně a musí být kolmá na dráhu vozidla (přímka CC').

Rychlost vozidla se měří přístroji s přesností ± 1 km/h nebo vyšší, a to v okamžiku, kdy předek vozidla dosáhl přímku PP' (obrázek 1).

Měření teploty vzduchu i povrchu zkušebního úseku je povinné. Zařízení pro měření teploty musí mít přesnost v rozsahu ± 1 ^oC.

Snímač teploty se umístí v místě prostém překážek blízko mikrofonu tak, aby byl vystaven pohybu vzduchu a chráněn před přímým slunečním svitem. Ochrana před slunečním svitem může být zajištěna jakýmkoliv stínítkem nebo podobným zařízením. Snímač musí být umístěn ve výšce 1,2 m ± 0, 1 m nad úrovní povrchu zkušebního úseku, aby se tak minimalizoval vliv tepelného vyzařování povrchu zkušebního úseku při nízkém pohybu vzduchu.

Snímač teploty se umístí v místě, kde je měřená teplota reprezentativní pro teplotu dráhy kol, aniž by tím bylo rušeno měření zvuku.

Pokud se použije přístroj s kontaktním snímačem teploty, musí se mezi povrch a snímač nanést tepelně vodivá pasta, aby se tak zajistil odpovídající tepelný kontakt.

Pokud se použije radiační teploměr (pyrometr), je třeba volit takovou výšku měření, aby bylo zajištěno měření na ploše s průměrem ≥ 0,1 m.

Zařízení musí být schopné měření rychlosti větru s dovolenou odchylkou ± 1 m/s. Vítr se měří ve výšce mikrofonu. Zaznamená se směr větru vůči směru jízdy.

Zkušební lokalitu tvoří středový úsek, obklopený v podstatě plochým zkušebním prostranstvím. Měřicí úsek musí být rovinný; povrch zkušebního úseku musí být při všech měřeních suchý a čistý. Povrch zkušebního úseku nesmí být při měření nebo před měřením uměle chlazen.

Zkušební dráha musí být taková, aby byly v rozsahu do 1 dB dodrženy podmínky volného zvukového pole mezi zdrojem zvuku a mikrofonem. Tyto podmínky se považují za splněné, pokud se od středu akceleračního úseku nenalézají do vzdálenosti 50 m žádné velké objekty odrážející zvuk, jako jsou ohrady, skály, mosty nebo budovy. Povrch místa pro zkoušky musí vyhovovat dodatku 2 této přílohy.

Střední část o poloměru nejméně 10 m musí být prosta prachového sněhu, vysoké trávy, volné zeminy, škváry apod. Žádná překážka nesmí ovlivňovat zvukové pole v blízkosti mikrofonu a mezi mikrofonem a zvukovým zdrojem nesmí stát žádná osoba. Osoba, která měří, a jacíkoli pozorovatelé, kteří se měření zúčastňují, se musí postavit tak, aby nebyly neovlivňovány údaje měřicích přístrojů.

Nesmí se měřit za špatných meteorologických podmínek. Musí se zajistit, aby výsledky nebyly ovlivněny poryvy větru. Zkoušet se nesmí, pokud rychlost větru ve výšce mikrofonu překračuje 5 m/s.

Nesmí se měřit, pokud je teplota vzduchu nižší než 5 ^oC nebo vyšší než 40 ^oC nebo pokud je teplota povrchu zkušebního úseku nižší než 5 ^oC nebo vyšší než 50 ^oC.

Hladina akustického tlaku hluku pozadí (včetně hluku větru) musí být nejméně o 10 dB(A) nižší, než je měřená hladina emise hluku ze styku pneumatika/vozovka. Na mikrofonu může být užit vhodný kryt proti větru za předpokladu, že se vezme v úvahu jeho vliv na citlivost a směrovou charakteristiku mikrofonu.

Jakékoliv měření ovlivněné zvukovou špičkou, která se jeví jako nesouvisející s vlastnostmi obecné hladiny akustického tlaku hluku pneumatik, se nebere v úvahu.

Zkoušeným vozidlem musí být motorové vozidlo se čtyřmi pneumatikami namontovanými jen na dvou nápravách.

Vozidlo musí být naloženo tak, aby byla splněna únosnost pneumatik podle bodu 2.5.2.

Rozvor dvou náprav s namontovanými zkoušenými pneumatikami musí být pro pneumatiky třídy C1 menší než 3,5 m a pro pneumatiky třídy C2 a C3 menší než 5 m.

Aby se zajistilo, že hluk pneumatik není podstatně ovlivněn konstrukcí zkušebního vozidla, jsou stanoveny následující požadavky a doporučení.

• Požadavky:

  • a) Nesmějí být namontovány kryty proti rozstřiku vody nebo jiná zařízení, která mají rozstřik vody omezit.
  • b) Doplňky nebo přídržná zařízení částí v bezprostřední blízkosti ráfků a pneumatik, které by mohly stínit zvuk, nejsou přípustné.
  • c) Seřízení kol (sbíhavost, odklon kola, záklon kola) musí plně odpovídat doporučením výrobce vozidla.
  • d) V podbězích kol nebo pod kapotou nesmějí být namontovány materiály pohlcující zvuk.
  • e) Zavěšení kol musí být v takovém stavu, aby při naložení vozidla podle zkušebních požadavků nezpůsobovalo mimořádné snížení světlosti vozidla. Pokud je k dispozici systém regulace výšky vozidla nad vozovkou, musí být tento systém nastaven tak, aby byla v průběhu zkoušky zajištěna taková výška nad vozovkou, která je obvyklá za nenaložených podmínek.

• Doporučení pro zamezení parazitních zvuků:

  • a) Doporučuje se odstranění nebo změna těch částí vozidla, které jakkoli přispívají ke hluku pozadí vozidla. Jakákoli demontáž nebo změna musí být zaznamenána ve zkušebním protokolu.
  • b) Je třeba zajistit, aby při zkoušce nebyly brzdy nedostatečně uvolněny a nezpůsobovaly tak hluk brzdění.
  • c) Je třeba zajistit, aby nepracovaly elektrické chladicí ventilátory.
  • d) Při zkoušce musí být uzavřena okna a odklopná střecha.

Na zkušebním vozidle musí být namontovány čtyři shodné pneumatiky stejného typu rozsahu použití. U pneumatik s indexem únosnosti překračujícím hodnotu 121 a bez označení pro dvojitou montáž musí být dvě takovéto pneumatiky stejného typu namontovány na zadní nápravě zkušebního vozidla; na přední nápravě se namontují pneumatiky vhodného rozměru pro hmotnost na nápravě, tyto pneumatiky musí být ohlazeny na minimální hloubku vzorku, aby se tak při zachování dostatečné bezpečnosti minimalizoval vliv hluku ze styku pneumatika/vozovka. Zimní pneumatiky, které mohou být v některých členských státech pro zvýšení tření vybaveny hroty, se musí zkoušet bez těchto hrotů. Pneumatiky se zvláštními požadavky na montáž se zkoušejí ve shodě s těmito požadavky (například požadavek na směr otáčení). Před záběhem musí mít pneumatiky plnou hloubku vzorku.

Pneumatiky se zkoušejí na ráfcích povolených výrobcem pneumatiky.

Zkušební zatížení Q_t každé pneumatiky na zkušebním vozidle musí být nastaveno v rozmezí 50 % až 90 % referenčního zatížení Q_r tak, aby ale střední zatížení všech pneumatik bylo 75 % ± 5 % referenčního zatížení Q_r.

Referenční zatížení Q_r pro všechny pneumatiky odpovídá maximální hmotnosti vázané na index únosnosti pneumatiky. V případě, že je index únosnosti tvořen dvěma čísly oddělenými lomítkem (/), bere se v úvahu první z obou čísel.

Každá z pneumatik namontovaných na zkušebním vozidle musí být nahuštěna na zkušební tlak P_t, který není vyšší než je referenční tlak P_r a který leží v intervalu:

kde P_r je tlak odpovídající indexu tlaku vyznačenému na bočnici pneumatiky.

Pro třídu C1 je pro „standardní“ pneumatiky referenční tlak P_r = 250 kPa a pro „zesílené“ pneumatiky je referenční tlak P_r = 290 kPa, minimální zkušební tlak je P_t = 150 kPa.

Před zkouškou se pneumatiky musí „zajet“, aby se odstranily výrony směsi nebo jiné části vzorku, které jsou zaviněny postupem tváření. Ekvivalentem je obvykle cca 100 km běžného použití na silnici.

Pneumatiky se na zkušebním vozidle musí otáčet ve stejném směru, jako se otáčely při záběhu.

Před zkouškou se musí pneumatiky ohřát jízdou za zkušebních podmínek.

Při všech měřeních musí být vozidlo přes měřicí úsek (AA' až BB') řízeno po přímce tak, aby jeho střední podélná rovina byla co nejblíže k rovině CC'.

Když předek zkušebního vozidla dosáhne přímku AA', musí mít řidič vozidla volič rychlostního stupně již přeřazený do neutrální polohy a motor musí být zastaven. Pokud je zkušebního vozidlo v průběhu měření neobvykle hlučné (například jeho ventilátor nebo samozážehy), musí se zkouška opakovat.

Maximální hladina akustického tlaku hluku vyjádřená v dB vážených váhovým filtrem A (dB(A)) se měří na jedno desetinné místo v době, kdy vozidlo projíždí mezi přímkami AA' a BB' (obrázek 1 – předek vozidla na přímce AA', záď vozidla na přímce BB'). Tato hodnota tvoří výsledek měření.

Na každé straně zkušebního vozidla se měří nejméně čtyřikrát při zkušebních rychlostech nižších, než je referenční rychlost podle bodu 4.1, a nejméně čtyřikrát při zkušebních rychlostech vyšších, než je referenční rychlost. Rychlosti by měly být rozloženy přibližně rovnoměrně v rozsahu rychlostí stanoveném v bodu 3.3.

Rychlosti zkušebního vozidla:

Měření jsou neplatná, pokud se mezi maximální hodnotou a ostatními hodnotami zjistí neobvyklý nesoulad.

Referenční rychlost V_ref použitá pro stanovení konečného výsledku:

• i) pro pneumatiky třídy C1 a třídy C2 musí být rovna 80 km/h;
• ii) pro pneumatiky třídy C3 musí být rovna 70 km/h.

Hladina akustického tlaku hluku ze styku pneumatika/vozovka L_R (nekorigovaná na teplotu) vyjádřená v dB(A) se stanoví regresní analýzou z rovnice,

• kde:

  • je střední hodnota hladin akustického tlaku L_i hluku měřená v dB(A):

  • n je počet měření (n≥ 16),

  • vje střední hodnotou logaritmů rychlostí v_i:

    přičemž

  • a je směrnice regresní přímky v dB(A):

U pneumatik třídy C1 a třídy C2 se musí konečný výsledek normalizovat na referenční teplotu povrchu zkušebního úseku použitím korekce na teplotu podle následujícího vztahu:, kde θ je měřená teplota

kde θ je měřená teplota povrchu zkušebního úseku a

θref = 20 °C

Pro pneumatiky třídy C1 je koeficient K = –0,03 dB(A)/^oC pro θ > θ_ref a K = –0,06 dB(A)/^oC pro θ < θ_ref.

Pro pneumatiky třídy C2 je koeficient K = –0,02 dB(A)/^oC.

Pokud se v průběhu všech měření potřebných ke stanovení hladiny akustického tlaku hluku jedné sady pneumatik měřená teplota povrchu zkušebního úseku nemění o více než 5 ^oC, může se korekce na teplotu uplatnit pouze u výše uváděného konečného výsledku hladiny akustického tlaku hluku ze styku pneumatika/vozovka použitím střední hodnoty měřených teplot. Jinak se musí korigovat každá změřená hladina akustického tlaku L_i hluku použitím teploty v době odečtu této hladiny.

U pneumatik třídy C3 se výsledky na teplotu nekorigují.

S ohledem na nepřesnosti jakéhokoli měřicího přístroje se výsledek každého měření podle bodu 4.3 sníží o hodnotu 1 dB(A).

Konečný výsledek, kterým je hladina akustického tlaku hluku ze styku pneumatika/vozovka L_R(θ_ref) v dB(A) korigovaná na teplotu, se zaokrouhlí na nejbližší nižší celé číslo.

Zkušební protokol musí obsahovat následující informace:

• i) maximální hladiny akustického tlaku hluku vážené váhovou křivkou a pro každou zkušební jízdu a pro každý mikrofon;

PŘÍLOHA VI USTANOVENÍ PRO ZKUŠEBNÍ LOKALITU

1. Úvod

Tato příloha popisuje požadavky týkající se fyzikálních vlastností zkušební dráhy a požadavky pro pokládání zkušební dráhy. Tyto požadavky, které jsou založeny na zvláštní normě(ISO 10844:1994. Pokud bude ISO v budoucnu definovat jiný zkušební povrch, bude označení referenční normy odpovídajícím způsobem změněno.), popisují požadované fyzikální vlastnosti i zkušební metody těchto vlastností.

Povrch se považuje za vyhovující této směrnici za předpokladu, že byly měřeny struktura povrchu a pórovitost nebo činitel pohltivosti zvuku a že bylo shledáno, že vyhovují všem ustanovením bodů 2.1 až 2.4 níže, a za předpokladu, že jsou splněny konstrukční požadavky (bod 3.2).

Zbytková pórovitost krytu vozovky VC nesmí překročit 8 %. Postup měření je popsán v bodu 4.1.

Pokud povrch nesplňuje požadavky na zbytkovou pórovitost, je povrch považován za vyhovující pouze tehdy, je-li činitel pohltivosti zvuku α £ 0,10. Metoda měření je popsána v bodu 4.2. Požadavky uvedené v bodech 2.1 a 2.2 jsou rovněž splněny, pokud byla měřena jen pohltivost zvuku a bylo naměřeno α ≤ 0,10.

Nejpodstatnější vlastností je pohltivost zvuku, přestože je stavitelům silnic zbytková pórovitost známější. Pohltivost zvuku je však třeba měřit pouze tehdy, pokud povrch nesplňuje požadavky na zbytkovou pórovitost. To je oprávněné, protože zbytková pórovitost má jak pro měření, tak i pro jeho závažnost relativně vysoké nejistoty a pokud by se trvalo jen na zbytkové pórovitosti, mohly by být některé povrchy chybně odmítnuty.

Hloubka struktury povrchu TD měřená objemovou metodou (viz dále bod 4.3) musí být:

TD ≥ 0,4 mm.

Veškeré úsilí je třeba věnovat tomu, aby povrch zkušebního úseku byl co možno homogenní. To zahrnuje strukturu povrchu i pórovitost, lze však také pozorovat, že v případě, kdy je postup odvalování na některých místech účinnější než na jiných, může být struktura odlišná a že nerovnostmi mohou být vyvolány rázy.

Pro ověření, zda povrch stále ještě vyhovuje požadavkům na strukturu povrchu a pórovitost nebo na pohltivost zvuku stanoveným touto přílohou, je třeba periodicky zkoušet povrch v následujících intervalech:

Při návrhu uspořádání zkušební dráhy je důležité jako minimální požadavek zajistit, aby zkušební lokalita projížděná vozidly byla pokryta stanoveným zkušebním materiálem s vhodnými okraji pro bezpečný a praktický provoz. To znamená, že dráha je nejméně 3 m široká a že délka trati dosahuje na každém konci nejméně 10 m za přímky AA a BB. Obrázek 1 zobrazuje vhodnou zkušební lokalitu a udává minimální plochu, která musí být strojně položena a zhutněna materiálem stanoveným pro povrch zkušebního úseku. Podle bodu 3.2 dodatku 1 přílohy V se musí měřit na obou stranách vozidla. Toho lze dosáhnout buď měřením s mikrofony v obou polohách (jeden mikrofon na každé straně dráhy), nebo měřením s mikrofonem pouze na jedné straně dráhy a jízdami vozidla v obou směrech. Pokud se užije druhý z uvedených postupů, pak nejsou uplatňovány žádné požadavky na povrch na té straně dráhy, na které není mikrofon umístěn.

Povrch zkušebního úseku musí splňovat čtyři požadavky na konstrukci:

Jako vodítko pro výrobce povrchu udává obrázek 2 křivku zrnitosti štěrku, jejímž dodržením se zajistí požadované vlastnosti. Tabulka dále udává některé pokyny pro zajištění požadované struktury a životnosti. Křivka zrnitosti odpovídá následující rovnici:

P % propadu = 100 d/dmax1/2,

kde

8 mm pro střední křivku,

10 mm pro křivku dolní dovolené odchylky,

6,3 mm pro křivku horní dovolené odchylky.

Dále jsou uvedena následující doporučení:

• a) podíl písku (0,063 mm < čtvercový rozměr oka síta < 2 mm) nesmí být větší než 55 % přírodního písku a 45 % drceného písku;
• b) základ a podklad musí zajistit dobrou stabilitu a rovnost podle nejlepší praxe stavby silnic;

Tabulka 1 Konstrukční pokyny

Pro toto měření je třeba odebrat z dráhy vzorky na nejméně čtyřech různých místech rovnoměrně rozložených po zkušební ploše mezi přímkami AA a BB (viz obrázek 1). Aby se předešlo nehomogennosti a nerovnosti na drahách kol, nemají se vzorky odebírat z vlastních drah kol, ale v jejich blízkosti. Dva vzorky (minimálně) by se měly odebrat blízko vlastních drah kol a jeden vzorek (minimálně) by se měl odebrat přibližně uprostřed mezi dráhami kol a oběma místy, ve kterých jsou umístěny mikrofony.

Je-li podezření, že nejsou splněny podmínky homogenity (viz bod 2.4), je třeba na zkušební ploše odebrat více vzorků.

Zbytková pórovitost se stanovuje pro každý vzorek. Pak se ze všech vzorků vypočte střední hodnota a porovná se s požadavkem bodu 2.1. Navíc nesmí mít žádný ze vzorků hodnotu pórovitosti vyšší než 10 %.

Výrobci povrchu zkušebního úseku se připomíná problém, který může vzniknout, pokud je zkušební lokalita vyhřívána potrubím nebo elektrickými vodiči a z této lokality je třeba odebrat vzorky. Takovou instalaci je třeba pečlivě připravit z hlediska budoucího místa odvrtávání vzorků. Doporučuje se, aby bylo ponecháno několik míst o přibližných rozměrech (200 × 300) mm, ve kterých nejsou vodiče nebo potrubí nebo kde jsou umístěny dostatečně hluboko, aby nebyly poškozeny při odběru vzorků pokrytí povrchu.

Činitel pohltivosti zvuku (kolmý dopad) se měří metodou impedančního zvukovodu použitím postupu podle ISO/DIS 10534: Akustika – stanovení činitele pohltivosti zvuku a impedance ve zvukovodu(Bude zveřejněno.).

Z hlediska zkušebních vzorků je třeba respektovat tytéž požadavky jako pro zbytkovou pórovitost (viz bod 4.1.). Pohltivost zvuku se měří v pásmu 400 Hz až 800 Hz a v pásmu 800 Hz až 1600 Hz (alespoň na středních kmitočtech třetinooktávových pásem) a stanoví se nejvyšší hodnoty z obou těchto pásem. Pak se ze všech těchto hodnot pro všechny vzorky vypočte střední hodnota, která tvoří konečný výsledek.

Pro účely této normy se hloubka struktury povrchu měří nejméně na deseti místech rovnoměrně rozložených podél drah kol zkušebního úseku a střední hodnota se porovná se stanovenou minimální hloubkou struktury povrchu. Popis postupu viz norma ISO 10844:1994.

Obecně lze podle mnoha jiných povrchů očekávat, že měřené hladiny hluku ze styku pneumatika/vozovka mohou na zkušebním povrchu mírně narůstat v průběhu prvých šesti až dvanácti měsíců po jeho zhotovení.

Požadované vlastnosti získá povrch nejdříve čtyři týdny po zhotovení. Vliv stárnutí je obecně nižší u hluku nákladních vozidel než u hluku osobních automobilů.

Časová stálost je dána hlavně hlazením a hutněním pojezdem vozidel po povrchu. Musí být pravidelně ověřována podle bodu 2.5.

Z povrchu musí být odstraňovány volné zbytky nebo prach, které by mohly výrazně snížit činnou hloubku struktury povrchu. V zemích se zimním klimatem se občas k rozmrazování užívá soli. Sůl může povrch dočasně nebo i trvale změnit natolik, že se hluk zvýší, a proto se její užívání nedoporučuje.

Pokud je třeba zkušební dráhu znovu pokrýt, není obvykle nezbytné pokrýt více než jen zkušební pruh (šířky 3 m podle obrázku 1), po kterém vozidla jezdí, za předpokladu, že zkušební úsek ležící mimo takový pruh splňuje při měření požadavky na zbytkovou pórovitost nebo pohltivost zvuku.

V dokumentu popisujícím povrch zkušebního úseku musí být uvedeny následující údaje:

V dokumentu popisujícím hlukové zkoušky vozidel se uvede, zda byly všechny požadavky splněny, nebo nikoliv. Uvede se odkaz na dokument podle bodu 6.1, který popisuje výsledky potvrzující toto tvrzení.