Směrnice Rady 93/29/EHS ze dne 14. června 1993 o označení ovládačů, sdělovačů a indikátorů pro dvoukolová a tříkolová motorová vozidla
RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na článek 100a této smlouvy,
s ohledem na směrnici Rady 92/61/EHS ze dne 30. června 1992 o schvalování typu dvoukolových a tříkolových motorových vozidel(Úř. věst. L 225, 10.8.1992, s. 72.),
s ohledem na návrh Komise(Úř. věst. C 293, 9.11.1992, s. 5.),
ve spolupráci s Evropským parlamentem(Úř. věst. C 21, 25.1.1993, s. 96 a Úř. věst. C 150, 31.5.1993.),
s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru(Úř. věst. C 73, 15.3.1993, s. 22.),
vzhledem k tomu, že vnitřní trh zahrnuje prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu; že je pro tyto účely nutné přijmout opatření;
vzhledem k tomu, že z hlediska ovládačů, sdělovačů a indikátorů musí mít dvoukolová a tříkolová vozidla v každém členském státě určité závazně předepsané technické vlastnosti, jež se v jednotlivých členských státech liší; že v důsledku odlišností představují tyto požadavky překážky obchodu ve Společenství;
vzhledem k tomu, že tyto překážky funkce vnitřního trhu lze odstranit tím, že všechny členské státy přijmou místo svých vnitrostátních předpisů stejné požadavky;
vzhledem k tomu, že je nutné vypracovat harmonizované požadavky na označení ovládačů, sdělovačů a indikátorů dvoukolových a tříkolových motorových vozidel, aby se mohly na každý typ takových vozidel použít postupy schválení typu a dílčího schválení typu stanovené ve směrnici 92/61/EHS;
vzhledem k tomu, že vezmou-li se v úvahu rozsah a důsledky navrhované akce v této oblasti, jsou opatření Společenství, která jsou předmětem této směrnice, nejen nutná, ale i nezbytná k tomu, aby se dosáhlo vytčeného cíle, jímž je zavedení schválení typu vozidel ve Společenství; že tohoto cíle nemohou členské státy dosáhnout jednotlivě;
vzhledem k tomu, že k usnadnění přístupu na trhy zemí, které nejsou členy Společenství, se jeví jako nutné zajistit rovnocennost požadavků této směrnice a požadavků předpisu Evropské hospodářské komise OSN č. 60,
Článek 1
Článek 2
Článek 3
Článek 4
Tuto směrnici lze změnit postupem podle článku 13 směrnice 70/156/EHS(Úř. věst. L 42, 23.2.1970, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 92/53/EHS (Úř. věst. L 225, 10.8.1992, s. 1).) tak, aby
zahrnula změny předpisu EHK uvedeného v článku 3,
se její příloha přizpůsobila technickému pokroku.
Článek 5
1. Členské státy přijmou a zveřejní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 14. prosince 1994. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.
Tato opatření přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si určí členské státy.
Ode dne uvedeného v prvním pododstavci nesmějí členské státy z důvodů označení ovládačů, sdělovačů a indikátorů zakázat první uvedení vozidel, která vyhovují této směrnici, do provozu.
Použijí předpisy uvedené v prvním pododstavci od 14. června 1995.
2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.
Článek 6
PŘÍLOHA I POŽADAVKY PRO DÍLČÍ SCHVÁLENÍ TYPU DVOUKOLOVÝCH A TŘÍKOLOVÝCH MOTOROVÝCH VOZIDEL Z HLEDISKA OZNAČENÍ JEJICH OVLÁDAČŮ, SDĚLOVAČŮ A INDIKÁTORŮ
1. DEFINICE
Pro účely této směrnice:
1.1„ovládačem“ se rozumí každé zařízení nebo součást vozidla přímo ovládaná řidičem, působící změnu stavu nebo funkce vozidla nebo jeho některé části;
1.2„sdělovačem“ se rozumí signál, který udává stav ovládání určitého zařízení, určitou funkci nebo příznak nebo poruchový stav nebo výpadek určité funkce;
1.3„indikátorem“ se rozumí zařízení, které podává informaci o správné funkci nebo stavu systému nebo části systému, jakou je např. stav hladiny určité kapaliny;
1.4„značkou“ se rozumí zobrazení, které umožňuje identifikovat určitý ovládač, sdělovač nebo indikátor.
Pokud jsou na vozidle ovládače, sdělovače a indikátory uvedené v bodu 2.1.5, musí být označeny podle následujících požadavků.
2.1.1Tyto značky musejí být znázorněny zřetelně proti pozadí.
2.1.2Značky musí být na ovládači nebo na sdělovači ovládače, které jsou jimi identifikovány, nebo v jejich bezprostřední blízkosti. Kde to není možné, musí být značka a ovládač nebo sdělovač spojeny souvislou čarou, která musí být co nejkratší.
2.1.3Dálkové světlomety musí být znázorněny rovnoběžnými vodorovnými paprsky světla a potkávací světlomety rovnoběžnými paprsky světla skloněnými dolů.
2.1.4Užijí-li se pro optické sdělovače barvy, mají následující význam:
| — červená: | nebezpečí, |
| — oranžová: | upozornění, |
| — zelená: | bezpečný stav. |
Modrá je vyhrazena jen pro sdělovače dálkových světlometů.
2.1.5Přiřazení a zobrazení značek
Barva sdělovače: modrá
Barva sdělovače: zelená
Barva sdělovače: zelená
Dvě možnosti:
tato značka,
barva sdělovače: červená
nebo
současná funkce směrových světel (obě šipky na obr. 3)
Barva sdělovače: oranžová
Barva sdělovače: oranžová
Barva sdělovače: červená
Barva sdělovače: červená
Barva sdělovače: červená
Barva sdělovače: zelená
(1) Ohraničené plochy značky mohou být vyplněny.(2) Tmavá část této značky se může nahradit jeho obrysem; bílá část v tomto zobrazení může být celá v tmavé barvě.Základní vzor je tvořen:
- 1. základním čtvercem o straně 50 mm; tento rozměr se rovná jmenovitému rozměru a základního vzoru;
- 2. základní kružnicí o průměru 56 mm, která má přibližně stejnou plochu jako základní čtverec 1;
- 3. druhou kružnicí o průměru 50 mm, která je kružnicí vepsanou do základního čtverce 1;
Základní vzor je zobrazen na mřížce s roztečí 12,5 mm, s níž se kryje základní čtverec 1.
1. DEFINICE
2. POŽADAVKY
2.1 Označení
(3) Užije-li se jediný ovládač pro přední mlhové světlomety a zadní mlhové svítilny, musí se užít značka pro přední mlhový světlomet.
4. druhým čtvercem, jehož vrcholy se dotýkají základní kružnice 2 a jehož strany jsou rovnoběžné se stranami základního čtverce 1;
5. a
6. dvěma obdélníky, které mají stejnou plochu jako základní čtverec 1; jsou navzájem kolmé a souměrně protínají protilehlé strany základního čtverce;
7. třetím čtvercem, jehož strany procházejí průsečíky základního čtverce 1 se základní kružnicí 2 a jsou skloněny pod úhlem 45° a určují největší vodorovné a svislé rozměry základního vzoru;
8. nepravidelným osmiúhelníkem tvořeným přímkami svírajícími se stranami čtverce 7 úhel 30°.