Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

1. Celní orgány mohou za podmínek a způsoby, které samy určí, při dodržení zásad stanovených celními předpisy stanovit, že formality mají být plněny pomocí počítačového zpracování dat.

K tomuto účelu se

• „počítačovým zpracováním dat“ rozumí

  • a) výměnu standardních zpráv EDI s celními orgány;
  • b) zanesení informací nezbytných ke splnění daných formalit do celních systémů počítačového zpracování dat;

• „EDI“ (Electronic Data Exchange) rozumí přenos dat strukturovaných podle dohodnutých standardů zpráv mezi dvěma systémy počítačového zpracování dat elektronickými prostředky,

• „standardní zprávou“ rozumí předdefinovaná struktura uznávaná pro elektronický přenos dat.

2. Podmínky stanovené pro plnění formalit pomocí počítačového zpracování dat musí zahrnovat zejména opatření pro kontrolu zdrojů a pro ochranu dat před nebezpečím neoprávněného přístupu, ztrátou, změnou nebo zničením.

V případě zkušebních programů k vyhodnocování možných zjednodušení pomocí počítačového zpracování dat mohou celní orgány po dobu nezbytně nutnou pro uskutečnění programu upustit od požadavku poskytovat tyto informace:

1. Aniž jsou dotčeny jakékoli zvláštní okolnosti a jakákoli ustanovení upravující daný režim, které se případně použijí přiměřeně, pokud členské státy ve spolupráci s Komisí vyvinuly elektronické systémy pro předávání informací v souvislosti s celním režimem nebo hospodářskými subjekty, používají celní orgány při předávání údajů mezi dotčenými celními úřady uvedené systémy.

2. Jestliže celní úřady zúčastněné na postupu sídlí v různých členských státech, celní orgány se vzájemně dohodnou na struktuře a podrobnostech sdělení používaných k předávání údajů.

1. Vedle požadavků uvedených v čl. 4a odst. 2 celní orgány vytvoří a udržují odpovídající bezpečnostní opatření pro účinný, spolehlivý a bezpečný provoz různých systémů.

2. Aby byla zajištěna úroveň bezpečnosti systému uvedená v odstavci 1, zaznamená se každý vstup, změna nebo vymazání údajů společně s odůvodněním a přesným časem tohoto zpracování a určením osoby, která je provedla. Původní údaje a jakékoli takto zpracované údaje se navíc uchovávají po dobu nejméně tří kalendářních let po konci roku, na který se tyto údaje vztahují, není-li určeno jinak.

3. Celní orgány pravidelně sledují bezpečnost systému.

4. Zúčastněné celní orgány se navzájem informují o veškerých podezřeních na porušení bezpečnosti a v případě potřeby o nich vyrozumí i dotčený hospodářský subjekt.

1. Celní orgány provádějí řízení rizik tak, aby rozlišily míru rizika spojenou s jednotlivými druhy zboží podléhajícího celním kontrolám nebo celnímu dohledu a určily, zda mají či nemají být provedeny konkrétní celní kontroly, a případně, kde mají být provedeny.

2. Určení míry rizika vychází z hodnocení pravděpodobnosti, že nastane událost, se kterou je riziko spojeno, a z dopadu takové události, pokud skutečně nastane. Výběr zásilek nebo celních prohlášení, u kterých má být provedena celní kontrola, se provádí nahodile.

1. Řízení rizik na úrovni Společenství, uvedené v čl. 13 odst. 2 kodexu, se provádí v souladu se společným elektronickým rámcem pro řízení rizik sestávajícím z následujících prvků:

2. Celní orgány si předávají informace týkající se rizik prostřednictvím systému uvedeného v odst. 1 písm. a) za těchto okolností:

1. Společné prioritní oblasti kontroly se vztahují na konkrétní celně schválená určení, druhy zboží, přepravní cesty, způsoby dopravy nebo hospodářské subjekty, které mají v průběhu určitého období podléhat zvýšené úrovni analýzy rizik a rozsáhlejším celním kontrolám.

2. Uplatňování společných prioritních oblastí kontroly vychází ze společného přístupu k analýze rizik a v zájmu zajištění rovnocenné úrovně celních kontrol i ze společných kritérií rizik a norem pro výběr zboží nebo hospodářských subjektů, u nichž se provede kontrola.

3. Celními kontrolami prováděnými v rámci společných prioritních oblastí kontroly nejsou dotčeny jiné kontroly, které běžně provádějí celní orgány.

1. Společná kritéria rizik a normy uvedené v čl. 4g odst. 1 písm. c) zahrnují tyto prvky:

Informace získané uplatňováním prvků uvedených v prvním pododstavci jsou šířeny prostřednictvím celního systému Společenství pro řízení rizik podle čl. 4g odst. 1 písm. a). Celní orgány je využijí v rámci svých systémů pro řízení rizik.

2. Celní orgány vyrozumí Komisi o výsledcích celních kontrol prováděných v souladu s odstavcem 1 tohoto článku.

Pro stanovení společných prioritních oblastí kontroly, jakož i při uplatňování společných kritérií rizik a norem se přihlédne k těmto skutečnostem:

1. Číslo EORI se použije k identifikaci hospodářských subjektů a jiných osob při jejich kontaktu s celními orgány.

Struktura čísla EORI se musí shodovat s kritérii stanovenými v příloze 38.

2. Jestliže orgánem odpovědným za přidělení čísla EORI není orgán celní, každý členský stát určí orgán či orgány, které za registraci hospodářských subjektů a jiných osob a za přidělení čísla EORI těmto subjektům a osobám odpovídají.

Celní orgány členských států sdělí Komisi název a adresu orgánu či orgánů odpovědných za přidělení čísla EORI. Komise tyto údaje zveřejní na internetu.

3. S výhradou odstavce 1 mohou členské státy jako číslo EORI používat číslo, které hospodářskému subjektu nebo jiné osobě již příslušné orgány přidělily pro daňové, statistické nebo jiné účely.

1. Hospodářský subjekt, který je usazen na celním území Společenství, je registrován celním orgánem nebo určeným orgánem členského státu, v němž je tento subjekt usazen. Hospodářské subjekty o registraci požádají před zahájením činností uvedených v čl. 1 bodě 12. Nicméně hospodářské subjekty, které o registraci nepožádaly, tak mohou učinit během své první operace.

2. V případech uvedených v čl. 4k odst. 3 mohou členské státy zprostit hospodářský subjekt nebo jinou osobu povinnosti žádat o číslo EORI.

3. Jestliže hospodářský subjekt, který není usazen na celním území Společenství, nemá přiděleno číslo EORI, je registrován celním orgánem nebo určeným orgánem členského státu, v němž poprvé provede jeden z těchto úkonů:

4. Osoby jiné než hospodářské subjekty se neregistrují, ledaže jsou současně splněny následující podmínky:

5. V případech dle odstavce 4:

6. Hospodářské subjekty a jiné osoby mají přiděleno pouze jedno číslo EORI.

7. Pro účely této kapitoly se při určování toho, zda je osoba usazena v členském státě, obdobně použije čl. 4 odst. 2 celního kodexu.

1. Údaje o registraci a identifikaci hospodářských subjektů, popřípadě jiných osob, zpracovávané v systému uvedeném v článku 4o, obsahují údaje uvedené v příloze 38d, s výhradou zvláštních podmínek stanovených v čl. 4o odst. 4 a 5.

2. Členské státy mohou při registraci hospodářských subjektů a jiných osob za účelem přidělení čísla EORI požadovat, aby jim tyto subjekty a osoby předložily i jiné údaje než ty, které jsou uvedeny v příloze 38d, pokud je to nutné pro účely stanovené jejich vnitrostátními předpisy.

3. Členské státy mohou hospodářské subjekty, popřípadě jiné osoby, požádat, aby údaje uvedené v odstavcích 1 a 2 předložily v elektronické podobě.

1. Členské státy spolupracují s Komisí na vytváření centrálního elektronického informačního a komunikačního systému, který obsahuje údaje uvedené v příloze 38d, poskytnuté všemi členskými státy.

2. Celní orgány pomocí systému uvedeného v odstavci 1 spolupracují s Komisí při zpracovávání údajů o registraci a identifikaci hospodářských subjektů a jiných osob uvedených v příloze 38d a při výměně těchto údajů mezi celními orgány navzájem a mezi Komisí a celními orgány.

Jiné údaje než údaje uvedené v příloze 38d se v centrálním systému nezpracovávají.

3. Členské státy zajistí, aby jejich vnitrostátní systémy byly stále aktuální, úplné a přesné.

4. Členské státy do centrálního systému pravidelně odesílají údaje o hospodářských subjektech a jiných osobách uvedené v příloze 38d bodech 1 až 4 vždy, když jsou přidělena nová čísla EORI nebo uvedené údaje doznají změn.

5. Členské státy do centrálního systému pravidelně odesílají také údaje o hospodářských subjektech a jiných osobách uvedené v příloze 38d bodech 5 až 12, jsou-li takové údaje obsaženy ve vnitrostátním systému, vždy, když jsou přidělena nová čísla EORI nebo uvedené údaje doznají změn.

6. Do centrálního systému se spolu s dalšími údaji uvedenými v příloze 38d odesílají pouze čísla EORI přidělená v souladu s čl. 4l odst. 1 až 5.

7. Jestliže se zjistí, že hospodářský subjekt nebo jiná osoba ukončily činnosti uvedené v čl. 1 bodě 12, členské státy tuto skutečnost zohlední v údajích uvedených v bodě 11 přílohy 38d.

1. V každém členském státě si případ od případu mohou přímý přístup ke svým vlastním údajům uvedeným v bodech 1, 2, 3 a 4 přílohy 38d vzájemně umožnit tyto orgány:

2. Orgány uvedené v odstavci 1 mohou tyto údaje ukládat nebo si je mezi sebou vyměňovat pouze v případě, že je jejich zpracování nutné za účelem plnění zákonných povinností těchto orgánů v souvislosti s pohybem zboží, na něž se vztahuje některý celní režim.

3. Celní orgány členských států sdělí Komisi adresu orgánů uvedených v odstavci 1. Komise tyto údaje zveřejní na internetu.

1. Toto nařízení se nedotýká a nijak neovlivňuje úroveň ochrany fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů podle ustanovení právních předpisů Společenství a jednotlivých států, a zejména nemění povinnosti členských států týkající se zpracovávání osobních údajů těmito státy podle směrnice 95/46/ES ani povinnosti orgánů a institucí Společenství týkající se zpracovávání osobních údajů těmito orgány a institucemi podle nařízení (ES) č. 45/2001 při plnění jejich povinností.

2. Údaje o identifikaci a registraci hospodářských subjektů a jiných osob tvořené souborem údajů uvedených v bodech 1, 2 a 3 přílohy 38d může Komise zveřejnit na internetu pouze v případě, že k tomu tyto subjekty a osoby dobrovolně udělily svůj výslovný a vědomý písemný souhlas. Je-li takový souhlas udělen, je v souladu s vnitrostátními právními předpisy členských států sdělen orgánu či orgánům členských států určeným v souladu s čl. 4k odst. 2 nebo orgánům celním.

3. Výkon práv osob v souvislosti s údaji o jejich registraci uvedenými v příloze 38d a zpracovanými ve vnitrostátních systémech se řídí právními předpisy členského státu, který jejich osobní údaje uložil, a kde je to vhodné, zejména ustanoveními, kterými se provádí směrnice 95/46/ES.

Pro účely této hlavy se rozumí:

1. Žádost o vydání závazných informací se podává písemně příslušným celním orgánům členského státu nebo členských států, v nichž má být daná informace použita, nebo příslušným celním orgánům členského státu, v němž je žadatel usazen.

Žádost o vydání závazné informace o sazebním zařazení zboží se podává na tiskopise podle vzoru v příloze 1b.

2. Žádost o vydání závazné informace o sazebním zařazení zboží se smí týkat pouze jediného typu zboží; žádost o vydání závazné informace o původu zboží se smí týkat pouze jediného typu zboží a jednoho souboru okolností udělujících status původu.

3.

4. Mají-li celní orgány po obdržení žádosti za to, že žádost neobsahuje všechny údaje potřebné ke kvalifikovanému posouzení, vyzvou žadatele, aby chybějící údaje doplnil. Lhůty tří měsíců nebo 150 dnů, zmíněné v článku 7, počínají dnem, kdy mají celní orgány všechny informace potřebné k vydání rozhodnutí; celní orgány vyrozumí žadatele o obdržení žádosti a o dni, kterým uvedená lhůta počíná.

5. Seznam celních orgánů určených členskými státy k přijímání žádostí o vydání závazných informací a k jejich vydávání se zveřejní v řadě C Úředního věstníku Evropských společenství.

1. Závazná informace bude žadateli oznámena co nejdříve.

2. Oznámení se provádí na tiskopise odpovídajícím vzoru uvedenému v příloze 1 (závazné informace o sazebním zařazení zboží) nebo v příloze 1A (závazné informace o původu zboží). Na tiskopise se vyznačují údaje, jež mají být považovány za důvěrné. Na tiskopise se rovněž uvádí právo podat opravný prostředek proti rozhodnutí celních orgánů podle článku 243 kodexu.

1. Pokud jde o závazné informace o sazebním zařazení zboží, předají celní orgány členských států neprodleně Komisi:

Pokud jde o závazné informace o původu, předají Komisi neprodleně příslušné údaje o vydané závazné informaci o původu.

Toto předání se uskuteční pomocí elektronického přenosu dat.

2. Na žádost kteréhokoli členského státu mu Komise neprodleně sdělí údaje získané v souladu s odstavcem 1. Toto sdělení se uskuteční pomocí elektronického přenosu dat.

3. Elektronicky přenášené údaje žádosti o závaznou informaci o sazebním zařazení zboží, vydaná závazná informace o sazebním zařazení zboží a údaje uvedené na vyhotovení č. 4 v příloze 1 se ukládají v centrální databázi Komise. Údaje závazné informace o sazebním zařazení zboží, včetně případných fotografií, náčrtů, dokumentace atd., s výjimkou údajů uvedených v kolonkách 3 a 8 vydané závazné informace o sazebním zařazení zboží, mohou být zveřejněny prostřednictvím internetu.

1. V případě rozporu mezi dvěma nebo více závaznými informacemi,

• Komise z vlastního podnětu nebo na žádost zástupce některého členského státu zahrne tento bod k rozpravě na pořad jednání výboru, které se koná následující měsíc, a pokud tak neučiní, na pořad následujícího jednání,

• postupem projednávání ve výboru Komise přijme opatření k zajištění jednotného používání celní nomenklatury nebo pravidel původu co nejdříve do šesti měsíců od jednání zmíněného v první odrážce.

2. Pro účely odstavce 1 se závazné informace o původu zboží považují za rozporné, pokud určují různý původ zboží,

• které spadá do stejné položky sazebníku a jehož původ byl určen podle stejných pravidel původu a

• které bylo získáno stejným výrobním procesem.

1. Aniž jsou dotčeny články 5 a 64 kodexu, smí se závazné informace dovolávat pouze oprávněná osoba.

2.

3. Oprávněná osoba může závaznou informaci uplatnit ve vztahu k určitému zboží pouze v případě, že

4. Celní orgány (pro závazné informace o sazebním zařazení zboží) nebo orgány zmíněné v odst. 2 písm. b) (pro závazné informace o původu zboží) mohou požadovat překlad této závazné informace do úředního jazyka nebo některého z úředních jazyků daného členského státu.

1. Po přijetí některého z aktů nebo opatření podle čl. 12 odst. 5 kodexu učiní celní orgány kroky potřebné k zajištění toho, aby byly závazné informace vydávány pouze v souladu s daným aktem nebo opatřením.

2.

3. Komise neprodleně sdělí data přijetí opatření a aktů uvedených v tomto článku celním orgánům.

1. Hodlá-li oprávněná osoba závaznou informaci, která pozbyla platnosti z důvodů uvedených v čl. 12 odst. 5 kodexu, používat po určitou dobu na základě odstavce 6 téhož článku, uvědomí o tom celní orgány a v případě potřeby jim poskytne veškeré podklady potřebné k prověření, zda jsou splněny příslušné podmínky.

2. Ve výjimečných případech, kdy Komise v souladu s čl. 12 odst. 7 druhým pododstavcem kodexu přijme opatření odchylná od odstavce 6 téhož článku nebo kdy podmínky uvedené v odstavci 1 týkající se možnosti nadále používat závaznou informaci o sazebním zařazení zboží nebo závaznou informaci o původu zboží nebyly splněny, vyrozumějí o tom celní orgány písemně oprávněnou osobu.

1. Aniž je dotčeno použití zjednodušených postupů jinak stanovených v rámci celních předpisů, mohou celní orgány na základě žádosti předložené hospodářským subjektem a v souladu s článkem 5a kodexu vydávat tato osvědčení oprávněných hospodářských subjektů (dále jen „osvědčení AEO“):

2. Celní orgány náležitě přihlédnou ke zvláštní povaze hospodářských subjektů, zvláště pak malých a středních podniků.

1. Pokud držitel osvědčení AEO podle čl. 14a odst. 1 písm. a) nebo c) žádá o jedno nebo více povolení uvedených v článcích 260, 263, 269, 272, 276, 277, 282, 283, 313a, 313b, 324a, 324e, 372, 454a, 912g, celní orgány nepřezkoumávají podmínky, které již byly posuzovány při udělování osvědčení AEO.

2. Jestliže bylo držitelem osvědčení AEO podle čl. 14a odst. 1 písm. b) nebo c) podáno vstupní souhrnné celní prohlášení, příslušný celní úřad před příchodem zboží na celní území Společenství může vyrozumět oprávněný hospodářský subjekt, pokud byla daná zásilka v důsledku analýzy rizik v oblasti bezpečnosti a zabezpečení vybrána k další fyzické kontrole. Toto upozornění bude poskytnuto pouze v případech, kdy neohrozí provedení kontroly.

Členské státy ovšem mohou provádět fyzickou kontrolu i v případě, kdy oprávněný hospodářský subjekt nebyl před příchodem zboží na celní území Společenství vyrozuměn o tom, že zásilka byla vybrána k této kontrole. Pokud má zboží opustit celní území Společenství, použijí se první a druhý pododstavec přiměřeně.

3. Držitelé osvědčení AEO podle čl. 14a odst. 1 písm. b) nebo c), kteří dovážejí nebo vyvážejí zboží, mohou podat vstupní a výstupní souhrnné celní prohlášení sestávající z údajů vyplývajících z omezených požadavků stanovených v oddílu 2.5 přílohy 30A.

Přepravci, zasilatelé nebo celní zástupci, kteří jsou držiteli osvědčení AEO podle čl. 14a odst. 1 písm. b) nebo c) a kteří se jménem držitelů osvědčení AEO podle čl. 14a odst. 1 písm. b) nebo c) podílejí na dovozu nebo vývozu, mohou rovněž podat vstupní a výstupní souhrnné celní prohlášení sestávající z údajů vyplývajících z omezených požadavků stanovených v oddílu 2.5 přílohy 30A.

Držitelé osvědčení AEO, kteří jsou oprávněni využít omezené požadavky na údaje, mohou být požádáni o dodatečné datové prvky v zájmu zajištění řádného fungování systémů stanovených v mezinárodních dohodách s třetími zeměmi týkajících se vzájemného uznávání osvědčení AEO a opatření spojených s bezpečností.

4. U držitele osvědčení AEO se provádí méně fyzických kontrol a kontrol dokumentů než u jiných hospodářských subjektů. Celní orgány mohou rozhodnout jinak v případě zvláštní hrozby nebo kontrolních povinností uvedených v jiných právních předpisech Společenství.

Pokud se na základě analýzy rizik příslušný celní orgán přesto rozhodne vybrat k dalšímu přezkumu zásilku, pro kterou oprávněný hospodářský subjekt podal vstupní nebo výstupní souhrnné celní prohlášení nebo celní prohlášení, provede nezbytné kontroly přednostně. Jestliže o to oprávněný hospodářský subjekt požádá a pokud s tím dotčený celní orgán souhlasí, mohou být tyto kontroly provedeny jinde než v sídle dotčeného celního úřadu.

5. Výhody stanovené v odstavcích 1 až 4 se vztahují na dotčený hospodářský subjekt, který poskytne nezbytná čísla osvědčení AEO.

1. Žádost o vydání osvědčení AEO se předkládá písemně nebo v elektronické podobě podle vzoru stanoveného v příloze 1C.

2. Pokud se celní orgán domnívá, že neobsahuje veškeré požadované údaje, vyzve hospodářský subjekt ve lhůtě 30 kalendářních dnů po obdržení žádosti, aby příslušné informace doplnil, a svou výzvu odůvodní.

Lhůty uvedené v čl. 14l odst. 1 a čl. 14o odst. 2 počínají okamžikem, kdy celní orgán obdrží veškeré informace nezbytné pro přijetí žádosti. Celní orgány vyrozumí hospodářský subjekt o přijetí žádosti a o datu, kdy začíná příslušná lhůta.

1. Žádost se předkládá jednomu z těchto celních orgánů:

Hlavní účetnictví žadatele uvedené v písmenech a) a b) zahrnuje záznamy a dokumentaci umožňující celnímu orgánu ověřit a sledovat podmínky a kritéria nezbytné pro získání osvědčení AEO.

2. Jestliže nelze příslušný celní orgán určit podle odstavce 1, předkládá se žádost jednomu z těchto celních orgánů:

3. Jestliže je část příslušných záznamů a dokumentace vedena v jiném členském státě než v členském státě celního orgánu, u kterého byla podána žádost podle odstavce 1 nebo 2, žadatel řádně vyplní kolonky 13, 16, 17 a 18 tiskopisu žádosti uvedené v příloze 1C.

4. Pokud má žadatel sklad nebo jiné prostory v jiném členském státě než v členském státě celního orgánu, u kterého byla podána žádost podle odstavce 1 nebo 2, uvede tuto skutečnost v kolonce 13 tiskopisu žádosti uvedené v příloze 1C, aby usnadnil celním orgánům tohoto státu prověření příslušných podmínek ve skladu nebo v jiných prostorech.

5. Postup konzultací uvedený v článku 14m se použije v případech uvedených v odstavcích 2, 3 a 4 tohoto článku.

6. Žadatel uvede snadno přístupné ústřední místo nebo jmenuje kontaktní osobu v rámci své organizace tak, aby měly celní orgány k dispozici veškeré informace nezbytné k prokázání splnění požadavků na vydání osvědčení AEO.

7. Žadatelé v možném rozsahu předloží celním orgánům nezbytné údaje v elektronické podobě.

Žádost není přijata, pokud nastane jakýkoli z těchto případů:

Žadatel nemusí být usazen na celním území Společenství v těchto případech:

1. Záznam o dodržení celních požadavků uvedený v první odrážce čl. 5a odst. 2 kodexu se považuje za odpovídající, pokud se v posledních třech letech před podáním žádosti nedopustila závažného nebo opakovaného porušení celních předpisů žádná z těchto osob:

Záznam o dodržení celních požadavků však může být považován za vyhovující, pokud má příslušný celní orgán za to, že taková porušení jsou zanedbatelná ve vztahu k množství nebo objemu celních operací a že v souvislosti s těmito porušeními nevzniká pochybnost o dobré víře žadatele.

2. Jestliže jsou osoby vykonávající kontrolu nad řízením společnosti žadatele usazeny nebo sídlí ve třetí zemi, celní orgány posoudí dodržení celních předpisů těmito osobami podle záznamů a informací, které jsou dostupné.

3. Pokud byla společnost žadatele založena před méně než třemi lety, celní orgány posoudí dodržení celních předpisů žadatelem podle záznamů a informací, které jsou dostupné.

Aby byly celní orgány schopny zjistit, zda žadatel používá uspokojivý systém vedení obchodních a případně přepravních záznamů, uvedený v čl. 5a odst. 2 druhé odrážce kodexu, žadatel musí splňovat tyto požadavky:

1. Podmínka platební schopnosti žadatele, uvedená v čl. 5a odst. 2 třetí odrážce kodexu, se považuje za splněnou, jestliže jeho platební schopnost může být prokázána za poslední tři roky.

Pro účely tohoto článku se platební schopností rozumí dobrá finanční situace, která s patřičným ohledem na povahu jeho podnikatelské činnosti žadateli umožňuje plnit jeho závazky.

2. Pokud byla společnost žadatele založena před méně než třemi lety, posuzuje se jeho platební schopnost podle záznamů a informací, které jsou dostupné.

1. Normy žadatele v oblasti bezpečnosti a zabezpečení uvedené v čl. 5a odst. 2 čtvrté odrážce kodexu se považují za vyhovující, pokud jsou splněny tyto podmínky:

2. Jestliže letecká nebo lodní společnost, která není usazena ve Společenství, ale má na jeho území místní zastoupení a využívá zjednodušených postupů uvedených v článku 324e, 445 nebo 448, předkládá žádost o osvědčení AEO podle čl. 14a odst. 1 písm. b), musí splňovat jednu z těchto podmínek:

Jestliže je letecká nebo lodní společnost držitelem osvědčení podle písmena a) tohoto odstavce, musí splňovat kritéria stanovená v odstavci 1. Celní orgán vydávající osvědčení považuje kritéria stanovená v odstavci 1 za splněná v rozsahu, v jakém jsou kritéria pro vydání mezinárodního osvědčení shodná nebo srovnatelná s kritérii stanovenými v odstavci 1.

Jestliže je letecká společnost schváleným agentem, považují se podmínky stanovené v odstavci 1 za splněné ve vztahu k místům a operacím, pro něž žadatel postavení schváleného agenta obdržel, a to do té míry, že podmínky pro udělení postavení schváleného agenta jsou totožné nebo srovnatelné s podmínkami stanovenými v odstavci 1.

3. Jestliže je žadatel usazen na celním území Společenství, je schváleným agentem nebo známým odesílatelem podle definice v článku 3 nařízení (ES) č. 300/2008 a splňuje požadavky stanovené v nařízení (ES) č. 185/2010, považují se podmínky stanovené v odstavci 1 za splněné ve vztahu k místům a operacím, pro něž žadatel obdržel postavení schváleného agenta nebo známého odesílatele, a to do té míry, že podmínky pro udělení postavení schváleného agenta jsou totožné nebo srovnatelné s podmínkami stanovenými v odstavci 1.

4. Jestliže je žadatel usazený ve Společenství držitelem mezinárodně uznávaného bezpečnostního osvědčení vydaného na základě mezinárodních úmluv, evropského bezpečnostního osvědčení vydaného na základě právních předpisů Společenství, nebo mezinárodní normy vydané Mezinárodní organizací pro normalizaci nebo evropské normy vydané Evropskou organizací pro normalizaci, kritéria stanovená v odstavci 1 se považují za splněná v rozsahu, v jakém jsou kritéria pro vydávání těchto osvědčení shodná nebo srovnatelná s kritérii stanovenými v tomto nařízení.

1. Celní orgán, který osvědčení vydává, oznámí žádost prostřednictvím komunikačního systému uvedeného v článku 14x celním orgánům všech ostatních členských států do pěti pracovních dnů počínaje dnem, kdy žádost podle článku 14c přijal.

2. Pokud jsou celnímu orgánu jakéhokoli jiného členského státu známy relevantní skutečnosti, které by mohly bránit udělení osvědčení, oznámí tuto skutečnost celnímu orgánu, který osvědčení vydává, do 35 kalendářních dnů počínaje dnem, kdy mu bylo doručeno oznámení podle odstavce 1, a to prostřednictvím komunikačního systému uvedeného v článku 14x.

1. Konzultace mezi celními orgány členských států se požaduje, pokud celní orgán, který vydává osvědčení, nemůže přezkoumat splnění jednoho nebo více kritérií uvedených v článcích 14g až 14k z důvodu chybějících informací nebo nemožnosti tyto informace ověřit. V těchto případech provedou celní orgány členských států tyto konzultace do 60 kalendářních dnů počínaje dnem, kdy celní orgán, který osvědčení vydává, tuto skutečnost oznámí, aby bylo možné vydat osvědčení AEO nebo žádost zamítnout ve lhůtách uvedených v čl. 14o odst. 2.

Pokud konzultovaný celní orgán neodpoví do 60 kalendářních dnů, může konzultující celní orgán na odpovědnost konzultovaného celního orgánu předpokládat, že kritéria, kterých se konzultace týkala, jsou splněna. Tuto lhůtu lze prodloužit, pokud žadatel provede změny, aby tato kritéria splnil, a sdělí je konzultovanému a konzultujícímu orgánu.

2. Pokud po přezkumu stanoveném v článku 14n konzultovaný celní orgán zjistí, že žadatel nesplňuje jedno nebo více kritérií, zašle řádně dokumentované výsledky celnímu orgánu, který osvědčení vydává, jenž žádost zamítne. Použijí se čl. 14o odst. 4, 5 a 6.

1. Celní orgán, který osvědčení vydává, prověří, zda jsou splněny podmínky a kritéria pro vydávání osvědčení uvedená v článcích 14g až 14k, či nikoli. Přezkum kritérií stanovených v článku 14k se provádí ve všech prostorách, které jsou relevantní z hlediska činností žadatele spojených s celním řízením. Celní orgán dokumentuje přezkum a jeho výsledky.

Pokud by lhůta pro vydání osvědčení v případě velkého počtu prostor neumožňovala přezkum všech relevantních prostor a celní orgán nepochyboval o tom, že žadatel dodržuje normy v oblasti bezpečnosti podniku, jež jsou shodně uplatňovány ve všech jeho prostorách, může rozhodnout o přezkumu reprezentativního podílu těchto prostor.

2. Celní orgán, který vydává osvědčení, může přijmout závěry poskytnuté odborníkem pro příslušné oblasti uvedené v článcích 14i, 14j a 14k ve vztahu k podmínkám a kritériím stanoveným v těchto článcích. Tento odborník nesmí mít k žadateli žádný vztah.

1. Celní orgán, který vydává osvědčení, vydá osvědčení AEO podle vzoru uvedeného v příloze 1D.

2. Celní orgán vydá osvědčení AEO nebo žádost zamítne ve lhůtě 120 kalendářních dnů ode dne obdržení žádosti podle článku 14c. Pokud celní orgán není schopen tuto lhůtu dodržet, může být jednou prodloužena o dalších 60 kalendářních dnů. V těchto případech sdělí celní orgán žadateli před uplynutím lhůty 120 kalendářních dnů důvody prodloužení.

3. Lhůta uvedená v odst. 2 první větě může být prodloužena v případě, že žadatel v průběhu přezkumu kritérií provede změny, aby tato kritéria splnil, a sdělí je příslušnému orgánu.

4. Pokud by výsledky přezkumu provedeného podle článků 14l, 14m a 14n mohly vést k zamítnutí žádosti, sdělí celní orgán, který vydává osvědčení, tato zjištění žadateli a poskytne mu možnost, aby se k nim do 30 kalendářních dnů vyjádřil, než žádost zamítne. Lhůta stanovená v odst. 2 první větě je odpovídajícím způsobem pozastavena.

5. Odmítnutí žádosti nemá za následek automatické zrušení žádného stávajícího povolení vydaného podle celních předpisů.

6. Jestliže je žádost zamítnuta, celní orgán sdělí žadateli důvody, ze kterých při svém rozhodnutí vycházel. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti se oznámí žadateli ve lhůtách stanovených v odstavcích 2, 3 a 4.

1. Osvědčení AEO nabývá účinku desátým pracovním dnem po datu jeho vydání.

2. Osvědčení AEO je uznáváno ve všech členských státech.

3. Doba platnosti osvědčení AEO není omezena.

4. Celní orgány sledují dodržování podmínek a kritérii, které je oprávněný hospodářský subjekt povinen splňovat.

5. Celní orgány, které vydávají osvědčení, provádějí přehodnocení podmínek a kritérií v těchto případech:

Pokud je osvědčení AEO vydáno žadateli, jehož společnost byla založena před méně než třemi lety, provádí se podrobné sledování v průběhu prvního roku po vydání.

Použije se čl. 14n odst. 2.

Výsledky přehodnocení se zpřístupní celním orgánům všech členských států prostřednictvím komunikačního systému uvedeného v článku 14x.

1. Celní orgán, který vydává osvědčení, pozastaví postavení oprávněného hospodářského subjektu v těchto případech:

V případě podle prvního pododstavce písm. b) může celní orgán rozhodnout nepozastavit postavení oprávněného hospodářského subjektu, pokud má za to, že takové porušení je zanedbatelné ve vztahu k množství nebo objemu celních operací a že v souvislosti s tímto porušením nevzniká pochybnost o dobré víře oprávněného hospodářského subjektu.

Před přijetím rozhodnutí sdělí celní orgány svá zjištění dotčenému hospodářskému subjektu. Dotčený hospodářský subjekt je oprávněn provést nápravu a/nebo vyjádřit své stanovisko do 30 kalendářních dnů počínaje dnem sdělení.

Pozastavení však nabývá účinku okamžitě, jestliže to vyžaduje povaha nebo míra ohrožení bezpečnosti a zabezpečení občanů, veřejného zdraví nebo životního prostředí. Celní orgán, který rozhodl o pozastavení výhod, neprodleně vyrozumí celní orgány ostatních členských států prostřednictvím komunikačního systému uvedeného v článku 14x, aby jim tak umožnil přijmout příslušné opatření.

2. Jestliže držitel osvědčení AEO nezjedná nápravu situace uvedené v odst. 1 prvním pododstavci písm. a) ve lhůtě 30 kalendářních dnů uvedené v odst. 1 třetím pododstavci, oznámí příslušný celní orgán dotčenému hospodářskému subjektu, že postavení oprávněného hospodářského subjektu se pozastavuje na dobu 30 kalendářních dnů s cílem umožnit hospodářskému subjektu přijmout požadovaná opatření k nápravě. Toto oznámení se prostřednictvím komunikačního systému uvedeného v článku 14x zašle rovněž celním orgánům ostatních členských států.

3. Pokud držitel osvědčení AEO spáchal čin uvedený v odst. 1 prvním pododstavci písm. b), celní orgán, který vydává osvědčení, pozastaví postavení oprávněného hospodářského subjektu po dobu soudního řízení. Tuto skutečnost sdělí držiteli osvědčení. Toto oznámení se zašle rovněž celním orgánům ostatních členských států prostřednictvím komunikačního systému uvedeného v článku 14x.

4. Pokud oprávněný hospodářský subjekt není schopen zjednat nápravu během 30 kalendářních dnů, avšak prokáže, že podmínky může splnit, jestliže bude prodloužena doba pozastavení, pozastaví celní orgán, který osvědčení vydává, postavení oprávněného hospodářského subjektu o dalších 30 kalendářních dnů.

1. Pozastavení neovlivní žádný celní režim, který byl zahájen již před datem pozastavení a nebyl ještě ukončen.

2. Pozastavení automaticky neovlivní povolení, které bylo uděleno bez odkazu na osvědčení AEO, pokud důvody pro pozastavení nejsou relevantní rovněž pro toto povolení.

3. Pozastavení automaticky neovlivní žádné povolení k použití celních zjednodušených postupů, které bylo uděleno na základě osvědčení AEO a pro něž jsou i nadále plněny podmínky.

4. Pokud se v případě osvědčení AEO uvedeném v čl. 14a odst. 1 písm. c) dotčený hospodářský subjekt nesplní pouze podmínky stanovené v článku 14k, postavení oprávněného hospodářského subjektu se částečně pozastaví a na žádost tohoto subjektu může být vydáno nové osvědčení AEO podle čl. 14a odst. 1 písm. a).

1. Jestliže hospodářský subjekt celním orgánům věrohodně prokázal, že přijal nutná opatření k dodržování podmínek a kritérií, které musí oprávněný hospodářský subjekt splňovat, zruší příslušný celní orgán pozastavení a vyrozumí dotčený hospodářský subjekt a celní orgány ostatních členských států. Pozastavení může být zrušeno před uplynutím lhůty stanovené v čl. 14r odst. 2 nebo 4.

V situaci uvedené v čl. 14s odst. 4 celní orgán, který rozhodl o pozastavení, obnoví pozastavené osvědčení. Následně zruší osvědčení AEO uvedené v čl. 14a odst. 1 písm. a).

2. Jestliže dotčený hospodářský subjekt nepřijme nezbytná opatření v průběhu doby pozastavení stanovené v čl. 14r odst. 2 nebo 4, celní orgán, který vydává osvědčení, zruší osvědčení AEO a neprodleně vyrozumí celní orgány ostatních členských států prostřednictvím komunikačního systému uvedeného v článku 14x.

V situaci uvedené v čl. 14s odst. 4 se původní osvědčení zruší a platí pouze nově vydané osvědčení AEO, jak je uvedeno v čl. 14a odst. 1 písm. a).

1. Pokud není oprávněný hospodářský subjekt dočasně schopen plnit žádná kritéria stanovená v článku 14a, může požádat o pozastavení postavení oprávněného hospodářského subjektu. V tomto případě oznámí oprávněný hospodářský subjekt tuto skutečnost celnímu orgánu, který vydává osvědčení, a uvede den, kdy bude opět schopen plnit kritéria. Rovněž oznámí celnímu orgánu, který vydává osvědčení, plánovaná opatření a harmonogram jejich provedení.

Celní orgán, jemuž je oznámení určeno, je zašle rovněž celním orgánům ostatních členských států prostřednictvím komunikačního systému uvedeného v článku 14x.

2. Jestliže není oprávněný hospodářský subjekt schopen zjednat nápravu ve lhůtě stanovené v jeho oznámení, může celní orgán, který vydává osvědčení, povolit přiměřené prodloužení, pokud oprávněný hospodářský subjekt jednal v dobré víře. Toto prodloužení se oznámí celním orgánům ostatních členských států prostřednictvím komunikačního systému uvedeného v článku 14x.

Ve všech ostatních případech se osvědčení AEO zruší a celní orgán, který vydává osvědčení, tuto skutečnost neprodleně oznámí celním orgánům ostatních členských států prostřednictvím komunikačního systému uvedeného v článku 14x.

3. Pokud nejsou požadovaná opatření přijata v průběhu doby pozastavení, použije se článek 14v.

1. Celní orgán, který vydává osvědčení, zruší osvědčení AEO v těchto případech:

V případě podle písmene b) může celní orgán rozhodnout, že osvědčení AEO nezruší, pokud má za to, že taková porušení jsou zanedbatelná ve vztahu k množství nebo objemu celních operací a že v souvislosti s těmito porušeními nevzniká pochybnost o dobré víře oprávněného hospodářského subjektu.

2. Zrušení nabývá účinku dnem následujícím po jeho oznámení.

Pokud v případě osvědčení AEO uvedeném v čl. 14a odst. 1 písm. c) dotčený hospodářský subjekt nesplní podmínky stanovené v článku 14k, celní orgán, který osvědčení vydává, toto osvědčení zruší a vydá se nové osvědčení AEO podle čl. 14a odst. 1 písm. a).

3. Celní orgán, který vydává osvědčení, o zrušení osvědčení AEO neprodleně vyrozumí celní orgány ostatních členských států prostřednictvím komunikačního systému uvedeného v článku 14x.

4. S výjimkou případů zrušení uvedených v odst. 1 písm. c) a d) není hospodářskému subjektu povoleno předložit novou žádost o udělení osvědčení AEO v průběhu tří let od data jeho zrušení.

1. Schválený hospodářský subjekt vyrozumí celní orgán, který vydává osvědčení, o všech skutečnostech, které nastaly po udělení osvědčení a které by mohly mít vliv na jeho zachování nebo obsah.

2. Veškeré relevantní informace, které má k dispozici celní orgán, který vydává osvědčení, se zpřístupní celním orgánům ostatních členských států, kde oprávněný hospodářský subjekt vykonává činnosti spojené s celním řízením.

3. Jestliže celní orgán zruší zvláštní povolení, které bylo na základě osvědčení AEO uděleno oprávněnému hospodářskému subjektu k využívání určitého zjednodušeného celního postupu podle článků 260, 263, 269, 272, 276, 277, 282, 283, 313a a 313b, 324a, 324e, 372, 454a, 912g oznámí tuto skutečnost celnímu orgánu, který osvědčení AEO vydal.

4. Celní orgán vydávající osvědčení neprodleně zpřístupní příslušnému vnitrostátnímu orgánu odpovědnému za bezpečnost civilního letectví alespoň tyto údaje týkající se postavení oprávněného hospodářského subjektu, které má k dispozici:

Po dohodě s příslušným vnitrostátním orgánem pro bezpečnost civilního letectví mohou vnitrostátní celní orgány nejpozději do 1. března 2015 stanovit podrobné způsoby výměny informací podle prvního pododstavce, na něž se nevztahuje elektronický informační a komunikační systém uvedený v článku 14x, a to nejpozději do 1. března 2015.

Vnitrostátní orgány odpovědné za bezpečnost civilního letectví, které s dotčenými informacemi nakládají, tyto informace použijí pouze pro účely příslušných programů pro schválené agenty nebo známé odesílatele a přijmou vhodná technická a organizační opatření, aby zajistily bezpečnost těchto informací.

1. Pro informování a komunikaci mezi celními orgány a pro informování Komise a hospodářských subjektů se používá elektronický informační a komunikační systém, který vymezily Komise a celní orgány po vzájemné dohodě.

2. Prostřednictvím systému uvedeného v odstavci 1 Komise a celní orgány ukládají tyto informace a mají k nim přístup:

2a. Tam, kde to připadá v úvahu, zejména pokud se postavení schváleného hospodářského subjektu považuje za základ pro udělení souhlasu nebo schválení nebo povolení podle jiných právních předpisů Unie, může být udělen přístup k informacím uvedeným v čl. 14w odst. 4 písm. a) a c) také příslušnému vnitrostátnímu orgánu odpovědnému za bezpečnost civilního letectví.

3. Celní orgán, který vydává osvědčení, vyrozumí o udělení, změně či zrušení osvědčení AEO nebo pozastavení statutu oprávněného hospodářského subjektu úřady pro analýzu rizik ve svém členském státu. Vyrozumí rovněž veškeré orgány, které vydávají osvědčení, v ostatních členských státech.

4. Komise může seznam oprávněných hospodářských subjektů zpřístupnit veřejnosti na internetu po předchozím souhlasu dotčeného oprávněného hospodářského subjektu. Tento seznam se aktualizuje.

1. Zařazení zboží, které je uvedeno ve sloupci 3 následující tabulky, dováženého ze zemí uvedených ve sloupci 5 do podpoložek uvedených ve sloupci 2 je povoleno pouze po předložení osvědčení, která splňují požadavky uvedené v článcích 27 až 34.

Tato osvědčení uvedená vždy u pořadového čísla ve sloupci 4 tabulky, jsou obsažena v přílohách 2 až 8.

Osvědčení o pravosti se vztahují na hrozny, whisky, vodku a tabák, osvědčení o označení původu na víno, osvědčení o jakosti na dusičnan sodný.

2. Odchylně od odstavce 1 je možno pro vína Port, Madeira, Sherry a Sétubal muscatel kódů KN 22042141, 22042151, 22042941 a 22042951 předložit namísto osvědčení o označení původu schválený obchodní doklad, který bude vystaven a ověřen v souladu s čl. 9 odst. 2 nařízení Komise 986/89(Úř. věst. č. L 106, 18.4.1989, s. 1.).

3. Tabák však bude zařazen do kódů KN 24011010 až 24011049 a 24012010 až 24012049 bez předložení osvědčení o pravosti, je-li na základě předpisu Společenství v okamžiku propuštění do volného oběhu osvobozen od cla. Osvědčení o pravosti nesmí být pro uvedené druhy tabáku vydáváno ani přijímáno, pokud se v tomtéž bezprostředním spotřebitelském obalu nachází více druhů tabáku.

4. Zbožím uvedeným v tabulce pod pořadovým číslem 6 se pro účely tohoto článku rozumí:

1. Osvědčení odpovídají vzorům obsaženým v přílohách uvedených ve sloupci 4 tabulky v článku 26. Jsou vytištěna a vyplňují se v některém z úředních jazyků Evropského hospodářského společenství a případně v úředním jazyce nebo jednom z úředních jazyků země vývozu.

2. Rozměry osvědčení jsou přibližně 210 × 297 mm.

Použije se tento papír:

• u zboží, které je v tabulce v článku 26 uvedeno pod pořadovým číslem 3, bílý papír bez dřevoviny klížený ke psaní o plošné hmotnosti mezi 55 a 65 g/m².

  Přední strana osvědčení musí být na pozadí opatřena růžovým gilošovaným vzorem, na němž je patrný jakýkoli pokus o padělání mechanickými nebo chemickými prostředky,

• u zboží, které je v tabulce v článku 26 uvedeno pod pořadovými čísly 4 a 5, bílý papír klížený ke psaní se žlutýmokrajem o plošné hmotnosti nejméně 40 g/m²,

• u ostatního zboží uvedeného v tabulce bílý papír klížený ke psaní o plošné hmotnosti nejméně 40 g/m².

3. U zboží, které je v tabulce v článku 26 uvedeno pod pořadovým číslem 3, může mít osvědčení vnější ozdobný okraj o šířce nejvýše 13 mm.

4. U zboží, které je v tabulce v článku 26 uvedeno pod pořadovým číslem 2, se osvědčení vyhotoví v jednom prvopisu a dvou kopiích. Prvopis má bílou barvu, první kopie růžovou a druhá kopie žlutou.

5. U zboží, které je v tabulce v článku 26 uvedeno pod pořadovým číslem 2, má každé osvědčení individuální pořadové číslo přidělené subjektem, který je vydal, za nímž se uvede kód státu vydávajícího subjektu.

Kopie osvědčení musí mít stejné číselné označení a kód státu jako prvopis.

6. Celní orgány členského státu, v němž je zboží předmětem celního prohlášení s návrhem na propuštění do volného oběhu, mohou požadovat překlad osvědčení.

1. Osvědčení nebo v případě dílčích dodávek zboží, které je v tabulce v článku 26 uvedeno pod pořadovými čísly 1, 6 a 7, jeho fotokopie podle článku 34 je nutno předložit celním orgánům členského státu dovozu spolu s dotyčným zbožím v těchto lhůtách, počítáno ode dne vydání osvědčení:

• dvou měsíců pro zboží uvedené v tabulce v článku 26 pod pořadovým číslem 2,

• tří měsíců pro zboží uvedené v tabulce pod pořadovými čísly 1, 3 a 4,

• šesti měsíců pro zboží uvedené v tabulce pod pořadovými čísly 5 a 7,

• dvaceti čtyř měsíců pro zboží uvedené v tabulce pod pořadovým číslem 6.

2. U zboží, které je v tabulce v článku 26 uvedeno pod pořadovým číslem 2,

• se první kopie osvědčení předloží příslušným orgánům spolu s prvopisem,

• druhou kopii osvědčení zašle vydávající subjekt přímo celním orgánům členského státu dovozu.

1. Osvědčení je platné pouze tehdy, je-li řádně potvrzeno vydávajícím subjektem uvedeným ve sloupci 6 tabulky v článku 26.

2. Za řádně potvrzené se považuje osvědčení uvádějící datum a místo vydání a opatřené otiskem razítka vydávajícího subjektu a podpisem osoby či osob oprávněných je podepsat.

1. Vydávající subjekt smí být v tabulce v článku 26 uveden pouze v případě,

2. Tabulka v článku 26 bude změněna v případě, že již není splněna podmínka uvedená v odst. 1 písm. a), nebo v případě, že vydávající subjekt neplní některý ze svých závazků.

Pro účely předchozího článku se však za opracování nebo zpracování udělující výrobku status původu v žádném případě nepovažují tyto úkony bez ohledu na to, zda dojde ke změně zařazení:

Je-li v seznamech obsažených v přílohách 10 a 11 uvedeno, že výrobku je udělen status původu, pokud hodnota použitých nepůvodních materiálů nepřesáhne určitý procentní podíl ceny ze závodu vyrobených nebo získaných výrobků, vypočte se tento podíl takto:

• „hodnotou“ se rozumí celní hodnota použitých nepůvodních materiálů v době dovozu nebo, není-li tato hodnota známa a nelze ji zjistit, první prokazatelná cenazaplacená za tyto materiály v zemi zpracování,

• „cenou ze závodu“ se rozumí cena ze závodu vyrobeného nebo získaného výrobku, snížená o veškeré vnitřní daně, které jsou nebo mohou být vráceny, je-li výrobek vyvezen,

• „hodnotou získanou v důsledku montážních operací“ se rozumí zvýšení hodnoty vyplývající z vlastní montáže a jakýchkoli dalších dokončovacích prací či kontrol a případně z vmontování jakýchkoli součástek pocházejících ze země, kde tyto operace probíhají, včetně zisku a celkových nákladů vzniklých v dané zemi v důsledku těchto operací.

1. Má se za to, že příslušenství, náhradní díly nebo nástroje dodané spolu s jakýmkoli zařízením, strojem, přístrojem nebo vozidlem, které tvoří součást jeho obvyklého vybavení, mají stejný původ jako dané zařízení, stroj, přístroj nebo vozidlo.

2. Má se za to, že podstatné náhradní díly určené pro jakýkoli stroj, přístroj, nástroj, zařízení nebo vozidlo propuštěné do volného oběhu nebo již dříve vyvezené mají stejný původ jako daný stroj, přístroj, nástroj, zařízení či vozidlo, pokud jsou splněny podmínky uvedené v tomto oddíle.

Domněnka uvedená v předchozím článku se uplatní pouze tehdy,

• pokud je nutná pro dovoz do země určení,

• pokud by použití uvedených podstatných náhradních dílů ve stroji, přístroji, nástroji, zařízení nebo vozidle při výrobě nebylo překážkou tomu, aby tento stroj, přístroj, nástroj, zařízení nebo vozidlo získaly status původu ve Společenství nebo v zemi výroby.

Pro účely článku 41 se rozumí:

K zajištění dodržování pravidel stanovených v tomto oddíle mohou příslušné orgány členských států požadovat předložení dodatečných dokladů, zejména

• faktury nebo její kopie vystavené na stroj, přístroj, nástroj, zařízení nebo vozidlo propuštěné do volného oběhu nebo již dříve vyvezené,

• smlouvu, její kopii nebo jiný doklad potvrzující, že se dodání uskutečňuje v rámci běžné údržby.

Jestliže se při dovozu prokazuje nebo musí být prokázán původ zboží předložením osvědčení o původu zboží, musí osvědčení splňovat tyto požadavky:

1. Osvědčení o původu zboží vydané příslušnými orgány nebo pověřenými subjekty členských států musí splňovat požadavky čl. 47 písm. a) a b).

2. Osvědčení o původu zboží a žádosti o jejich vydání musí být vyhotoveny na tiskopisech odpovídajících vzorům uvedeným v příloze 12.

3. Tato osvědčení o původu zboží prokazují, že dané zboží pochází ze Společenství.

Tato osvědčení však mohou potvrzovat i původ dotyčného zboží v určitém členském státě, pokud to potřeby vývozu vyžadují.

Jsou-li podmínky uvedené v článku 24 kodexu splněny pouze v důsledku kumulace operací uskutečněných v různých členských státech, může být pro dotyčné zboží vydáno v každém případě pouze osvědčení o původu zboží ve Společenství.

1. Tiskopis osvědčení o původu zboží musí mít rozměry 210 × 297 mm, přičemž přípustná odchylka je od – 5 mm do + 8 mm na délku. Použije se bílý papír bez dřevoviny klížený ke psaní o plošné hmotnosti nejméně 64 g/m² nebo v případě, že bude použito papíru určeného pro leteckou poštu, 25 až 30 g/m². Přední strana prvopisu osvědčení musí být na pozadí opatřena hnědým gilošovaným vzorem, na němž je patrný jakýkoli pokus o padělání mechanickými nebo chemickými prostředky.

2. Tiskopis žádosti musí být vytištěn v úředním jazyce nebo v jednom či více z úředních jazyků členského státu vývozu. Tiskopis osvědčení o původu zboží musí být vytištěn v jednom či více úředních jazycích Společenství nebo s ohledem na obchodní zvyklosti a potřeby v jakémkoli jiném jazyce.

3. Členské státy si mohou vyhradit právo tisknout tiskopisy osvědčení o původu zboží nebo jejich tisk svěřit schváleným tiskárnám. Ve druhém případě musí každé osvědčení obsahovat odkaz na toto schválení. Každý tiskopis osvědčení o původu zboží musí nést název a adresu tiskárny nebo značku umožňující její identifikaci. Tiskopis musí rovněž za účelem identifikace obsahovat pořadové číslo, vytištěné nebo ve formě otisku razítka.

1. Osvědčení o původu zboží pro zemědělské produkty pocházející ze třetích zemí, na něž se vztahují zvláštní nepreferenční dovozní režimy, se vydávají na tiskopisech odpovídajících vzoru uvedenému v příloze 13.

2. Pokud lze produkty, jichž se osvědčení týkají, považovat na základě předpisů platných ve Společenství za produkty pocházející ze třetích zemí, vydávají tato osvědčení příslušné státní orgány dotyčných třetích zemí (dále jen „vydávající orgány“).

3. Tato osvědčení musí potvrzovat veškeré potřebné údaje stanovené v právních předpisech Společenství upravujících zvláštní dovozní režimy zmíněné v článku 55.

4. Aniž jsou dotčeny zvláštní předpisy o dovozních režimech zmíněných v článku 55, platí osvědčení o původu zboží deset měsíců ode dne vydání vydávajícími orgány.

1. Osvědčení o původu zboží vydaná podle tohoto pododdílu smí tvořit pouze jediné vyhotovení označené slovem „prvopis“ umístěným vedle názvu dokladu.

Bude-li třeba vydat další vyhotovení, musí být vedle názvu dokladu označeny slovem „kopie“.

2. Příslušné orgány ve Společenství přijmou jako platný doklad pouze prvopis osvědčení o původu zboží.

1. Tiskopis osvědčení o původu zboží musí mít rozměry 210 × 297 mm, přičemž přípustná odchylka je od – 5 mm do + 8 mm na délku. Použije se bílý papír bez dřevoviny klížený ke psaní o plošné hmotnosti nejméně 40 g/m². Přední strana prvopisu osvědčení musí být na pozadí opatřena žlutým gilošovaným vzorem, na němž je patrný jakýkoli pokus o padělání mechanickými nebo chemickými prostředky.

2. Osvědčení musí být vytištěna a vyplněna v některém z úředních jazyků Společenství.

1. Tiskopis osvědčení musí být vyplněn strojem, pomocí počítačového zpracování dat nebo obdobným způsobem.

2. Zápisy v osvědčení o původu zboží nelze mazat ani přepisovat. Jakékoli změny se provedou škrtnutím nesprávného údaje a vepsáním případných správných údajů. Každou změnu provedenou tímto způsobem musí parafovat osoba, která ji provedla, a potvrdit vydávající orgán.

1. Osvědčení o původu zboží vydaná v souladu s články 56 až 59 musí v kolonce 5 obsahovat všechny doplňující údaje uvedené v čl. 56 odst. 3, které jsou popřípadě potřebné pro uplatnění zvláštních dovozních režimů, pro které byla vydána.

2. Nevyužitá místa v kolonkách 5, 6 a 7 se proškrtnou tak, aby do nich nebylo možno provést dodatečné zápisy.

Osvědčení vydaná dodatečně musí v kolonce „Poznámky“ obsahovat některý z těchto údajů:

• expedido a posteriori,

• udstedt efterfølgende,

• Nachträglich ausgestellt,

• Εκδοθέν εκ των υστέρων,

• Issued retrospectively,

• Délivré a posteriori,

• rilasciato a posteriori,

• afgegeven a posteriori,

• emitido a posteriori,

• annettu jälkikäteen/utfärdat i efterhand,

• utfärdat i efterhand,

• Vystaveno dodatečně,

• Välja antud tagasiulatuvalt,

• Izsniegts retrospektīvi,

• Retrospektyvusis išdavimas,

• Kiadva visszamenőleges hatállyal,

• Maħruġ retrospettivament,

• Wystawione retrospektywnie,

• Izdano naknadno,

• Vyhotovené dodatočne,

• издаден впоследствие,

• eliberat ulterior,

• Izdano naknadno.

1. Jestliže zvláštní dovozní režimy vztahující se na některé zemědělské produkty stanoví použití osvědčení o původu zboží uvedeného v článcích 56 až 62, závisí uplatnění tohoto dovozního režimu na zahájení postupu správní spolupráce, nestanoví-li úprava daného zvláštního dovozního režimu jinak.

K tomuto účelu sdělí dotčené třetí země Komisi Evropských společenství tyto údaje:

• názvy a adresy orgánů vydávajících osvědčení o původu zboží a vzory otisků razítek, která používají,

• názvy a adresy státních orgánů, které jsou pověřeny přijímat žádosti o dodatečné ověření osvědčení o původu zboží podle článku 64.

Komise veškeré tyto informace předá příslušným orgánům členských států.

2. Nepředloží-li dotyčnátřetí země Komisi informace uvedené v odstavci 1, odepřou jí příslušné orgány ve Společenství přiznání výhod zvláštního dovozního režimu.

1. Dodatečné ověření osvědčení o původu zboží uvedených v článcích 56 až 62 se provádí odběrem vzorků, a to v případech, kdy vzniknou důvodné pochybnosti o pravosti dokladu nebo o správnosti údajů, které obsahuje.

V otázkách původu bude ověření provedeno na podnět celních orgánů.

Pro účely použití zemědělských předpisů mohou ověření případně provést jiné příslušné orgány.

2. V případech uvedených v odstavci 1 vrátí příslušné orgány ve Společenství osvědčení o původu zboží nebo jeho kopii státnímu orgánu určenému třetí zemí vývozu, který je k ověřování příslušný, a případně uvedou věcné nebo formální důvody pro jeho ověření. Pokud byla na dotyčný produkt vystavena faktura, přiloží k vrácenému osvědčení její prvopis nebo případně kopii a rovněž poskytnou veškeré získané informace nasvědčující tomu, že údaje uvedené v osvědčení nejsou správné nebo že osvědčení není pravé.

Jestliže se celní orgány ve Společenství rozhodnou pozastavit uplatňování zvláštního dovozního režimu u daného zboží až do výsledku ověření, rozhodnou o propuštění produktů s výhradou ochranných opatření, která považují za nezbytná.

1. O výsledcích dodatečného ověření musí být příslušné orgány ve Společenství informovány co nejdříve.

Z těchto výsledků musí být patrné, zda se osvědčení o původu zboží vrácená na základě článku 64 vztahují na skutečně vyvážené zboží a zda se na ně skutečně vztahuje daný zvláštní dovozní režim.

2. Neodpoví-li země vývozu na žádost o dodatečné ověření do šesti měsíců, odmítnou příslušné orgány ve Společenství uplatnit zvláštní dovozní režim s konečnou platností.

1. Články 68 až 71 a 90 až 97j se použijí od data, k němuž začne být ve zvýhodněných zemích a členských státech uplatňován systém autocertifikace původu registrovanými vývozci („systém registrovaných vývozců“).

2. Články 97k až 97w se použijí, dokud budou zvýhodněné země vydávat osvědčení o původu zboží na tiskopise A a členské státy průvodní osvědčení EUR.1 nebo dokud budou jejich vývozci vyhotovovat prohlášení na faktuře, v souladu s články 91 a 91a.

1. Pro účely tohoto oddílu a oddílu 1A této kapitoly se použijí tyto definice:

1a. Pro účely odst. 1 písm. a) platí, že odkazuje-li se na „zvýhodněnou zemi“, vztahuje se tento termín rovněž na pobřežní vody této země nebo území ve smyslu Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu (úmluva z Montego Bay, 10. prosince 1982) a nesmí překročit jejich hranice.

2. Pro účely odst. 1 písm. n) může pojem „výrobce“ uvedený v odst. 1 písm. n) prvním pododstavci v případě, kdy bylo poslední opracování nebo zpracování zadáno výrobci, odkazovat na podnik, který subdodavatele zaměstnal.

3. Pro účely odst. 1 písm. u) platí, že je-li vývozce za účelem vyřizování vývozních formalit zastoupen a jeho zástupce je rovněž registrovaným vývozcem, tento zástupce nepoužije své vlastní číslo registrovaného vývozce.

1. S cílem zajistit řádné uplatňování systému se zvýhodněné země zaváží, že:

2. Spolupráce uvedená v odst. 1 písm. b) zahrnuje:

3. Zvýhodněné země předloží Komisi závazek uvedený v odstavci 1 přinejmenším tři měsíce přede dnem, kdy hodlají zahájit registraci vývozců.

1. Zvýhodněné země Komisi uvědomí o orgánech, které se nacházejí na jejich území a jsou:

Zvýhodněné země Komisi sdělí názvy, adresy a kontaktní údaje těchto orgánů. Sdělované informace musí být Komisi zaslány nejpozději tři měsíce přede dnem, kdy zvýhodněné země hodlají zahájit registraci vývozců.

Zvýhodněné země Komisi okamžitě informují o veškerých změnách v informacích poskytnutých podle prvního pododstavce.

2. Členské státy Komisi sdělí názvy, adresy a kontaktní údaje svých celních orgánů, které jsou:

Sdělované informace musí být Komisi zaslány do 30. září 2016.

Členské státy Komisi okamžitě informují o veškerých změnách v informacích poskytnutých podle prvního pododstavce.

1. Komise zřídí systém REX a zajistí, aby byl k dispozici do 1. ledna 2017.

2. Příslušné orgány zvýhodněných zemí a celní orgány členských států po obdržení úplné žádosti uvedené v příloze 13c vývozci, popřípadě přeposílateli zboží neprodleně přiřadí číslo registrovaného vývozce a toto číslo spolu s registračními údaji a s datem, od něhož je registrace v souladu s čl. 92 odst. 5 platná, vloží do systému REX.

Pokud se příslušné orgány domnívají, že jsou informace uvedené v žádosti neúplné, daného vývozce o tom neprodleně vyrozumí.

Příslušné orgány zvýhodněných zemí a celní orgány členských států se starají o to, aby byly jimi zaregistrované údaje aktuální. Tyto údaje upravují bezprostředně poté, co jsou informovány registrovaným vývozcem v souladu s článkem 93.

1. Komise zajistí, aby byl přístup k systému REX poskytován v souladu s tímto článkem.

2. Komise má přístup, který jí umožňuje nahlížet do všech údajů.

3. Příslušné orgány zvýhodněných zemí mají přístup, jenž jim umožňuje nahlížet do údajů o vývozcích, které registrovaly.

4. Celní orgány členských států mají přístup, jenž jim umožňuje nahlížet do údajů, které registrovaly ony samy, a do údajů, které registrovaly celní orgány ostatních členských států, příslušné orgány zvýhodněných zemí a orgány Norska, Švýcarska a Turecka. K těmto údajům přistupují za účelem ověřování celních prohlášení podle článku 68 celního kodexu nebo za účelem kontroly prohlášení podle čl. 78 odst. 2 uvedeného kodexu.

5. Komise zajistí příslušným orgánům zvýhodněných zemí bezpečný přístup do systému REX.

Jelikož Norsko a Švýcarsko prostřednictvím dohody zmiňované v článku 97 g s Unií ujednaly sdílení systému REX, zajistí Komise bezpečný přístup k systému REX i celním orgánům těchto zemí. Bezpečný přístup do systému REX se poskytne také Turecku, jakmile bude tato země splňovat určité podmínky.

6. Pokud budou některá země nebo některé území vyňaty z přílohy II nařízení (EU) č. 978/2012, příslušným orgánům dané zvýhodněné země zůstane zachován přístup do systému REX, dokud to bude zapotřebí, tak aby se jim umožnilo plnit jejich povinnosti vyplývající z článku 71.

7. Jestliže k tomu dá vývozce podpisem kolonky 6 ve formuláři stanoveném v příloze 13c souhlas, poskytne Komise veřejnosti následující údaje:

Nepodepsání kolonky 6 není důvodem k tomu, aby byla registrace vývozce zamítnuta.

8. Tyto údaje Komise zpřístupňuje veřejnosti vždy:

1. Údaje registrované v systému REX se zpracovávají pouze za účelem uplatňování tohoto systému, tak jak je stanoveno v tomto oddíle.

2. Registrovaným vývozcům se poskytnou informace stanovené v čl. 11 odst. 1 písm. a) až e) nařízení (ES) č. 45/2001 nebo v článku 10 směrnice 95/46/ES. Registrovaní vývozci budou kromě toho informováni:

Registrovaným vývozcům se zmiňované informace poskytnou v upozornění připojeném k žádosti o registraci vývozce, jak je stanoveno v příloze 13c.

3. Každý příslušný orgán ve zvýhodněné zemi uvedený v čl. 69 odst. 1 písm. a) a každý celní orgán v členském státě uvedený v čl. 69 odst. 2 písm. a), který vloží údaje do systému REX, bude v souvislosti s jejich zpracováním považován za správce.

Aby byla registrovaným vývozcům zaručena jejich práva, Komise bude v souvislosti se zpracováváním všech údajů považována za společného správce.

4. Práva registrovaných vývozců, pokud jde zpracovávání údajů uložených v systému REX, uvedených v příloze 13c a zpracovávaných ve vnitrostátních systémech, se vykonávají v souladu s předpisy o ochraně údajů, kterými členský stát, jenž údaje vývozců uchovává, provádí směrnici 95/46/ES.

5. Členské státy, které ve svých vnitrostátních systémech duplikují údaje ze systému REX, k nimž mají přístup, tyto duplikované údaje aktualizují.

6. Práva registrovaných vývozců, pokud jde o zpracovávání jejich registračních údajů Komisí, se vykonávají v souladu s nařízením (ES) č. 45/2001.

7. Veškeré žádosti registrovaných vývozců o výkon práva na přístup k údajům nebo práva na jejich úpravu, výmaz či zablokování v souladu s nařízením (ES) č. 45/2001 se předkládají správci údajů, který je vyřizuje.

Jestliže registrovaný vývozce předloží takovou žádost Komisi, aniž by se pokusil domoci se svých práv u správce údajů, Komise předmětnou žádost postoupí správci údajů registrovaného vývozce.

Pokud registrovaný vývozce při domáhání se svých práv u správce údajů neuspěje, předloží svou žádost Komisi, která bude jednat jako správce. Komise má právo údaje upravovat, mazat či blokovat.

8. Vnitrostátní orgány dozoru pro ochranu údajů a evropský inspektor ochrany údajů, z nichž každý jedná v rozsahu svých příslušných pravomocí, spolupracují a zajišťují koordinovaný dozor nad registrovanými údaji.

Vnitrostátní orgány dozoru pro ochranu údajů a evropský inspektor ochrany údajů, z nichž každý jedná v rozsahu svých příslušných pravomocí, si podle potřeby vyměňují relevantní informace, napomáhají si při auditech a inspekcích, přezkoumávají potíže s výkladem či uplatňováním tohoto nařízení, zaobírají se problémy s výkonem nezávislého dozoru nebo s výkonem práv subjektů údajů, vypracovávají sladěné návrhy na společná řešení jakýchkoli problémů a zvyšují povědomí o právech na ochranu údajů.

Za pocházející ze zvýhodněné země se považují tyto produkty:

1. V dotyčné zvýhodněné zemi musí být splněny podmínky pro získání statusu původu stanovené v tomto pododdíle.

2. Jsou-li původní produkty vyvezené ze zvýhodněné země do jiné země vráceny do zvýhodněné země, je třeba je považovat za nepůvodní, nelze-li příslušným orgánům věrohodně prokázat, že:

1. Produkty deklarované k propuštění do volného oběhu v Evropské unii musí být stejné jako produkty vyvezené ze zvýhodněné země, která je považována za zemi jejich původu. Před jejich deklarováním k propuštění do volného oběhu nesmí být pozměněny, jakýmkoli způsobem přetvořeny nebo podrobeny jiným operacím než těm, které je mají uchovat v dobrém stavu nebo které spočívají v připojení nebo připevnění značek, štítků, pečetí či jakékoli jiné dokumentace, aby byl zajištěn soulad se specifickými domácími požadavky platnými v Unii.

2. Produkty dovezené do zvýhodněné země pro účely kumulace podle článků 84, 85 nebo 86 musí být stejné jako produkty vyvezené ze země, která je považována za zemi jejich původu. Před deklarováním k příslušnému celnímu režimu v zemi dovozu nesmí být pozměněny, jakýmkoli způsobem přetvořeny nebo podrobeny jiným operacím než těm, které je mají uchovat v dobrém stavu.

3. Produkty lze skladovat za předpokladu, že v zemi nebo zemích tranzitu zůstanou pod dohledem celních orgánů.

4. Rozdělování zásilek je možné, pokud ho provádí vývozce nebo pokud jsou zásilky rozdělovány na jeho odpovědnost a zboží zůstává v zemi nebo zemích tranzitu pod dohledem celních orgánů.

5. Splnění odstavců 1 až 4 se považuje za uspokojivé, pokud celní orgány nemají důvod k pochybnostem; v takových případech mohou celní orgány požádat deklaranta, aby poskytl důkaz splnění, který je možné poskytnout jakýmkoli způsobem, včetně smluvních přepravních dokumentů, jako jsou nákladní listy, nebo faktických či konkrétních důkazů založených na značení nebo číslování balíků nebo jakýchkoli důkazů týkajících se vlastního zboží.

1. Za zcela získané ve zvýhodněné zemi se považují:

2. Pojmy „její plavidla“ a „její výrobní plavidla“ uvedené v odst. 1 písm. h) a i) se vztahují pouze na plavidla a výrobní plavidla, která splňují tyto požadavky:

3. Podmínky uvedené v odstavci 2 mohou být vesměs splněny v členských státech nebo v různých zvýhodněných zemích, pokud všechny dotyčné zvýhodněné země využívají regionální kumulaci podle čl. 86 odst. 1 a 5. V takovém případě se podle odst. 2 písm. b) produkty považují za pocházející ze zvýhodněné země, pod jejíž vlajkou pluje plavidlo nebo výrobní plavidlo.

První pododstavec se použije, pouze pokud jsou splněny podmínky stanovené v čl. 86 odst. 2 písm. a), c) a d).

1. Aniž jsou dotčeny články 78 a 79, považují se produkty, které nejsou zcela získány v dotyčné zvýhodněné zemi ve smyslu článku 75, za pocházející z této zvýhodněné země, pokud jsou splněny podmínky pro dotyčné zboží stanovené v seznamu v příloze 13a.

2. Je-li produkt, který získal status původu v některé zemi podle odstavce 1, dále v této zemi zpracován a použit jako materiál k výrobě jiného produktu, nezohledňují se nepůvodní materiály, které mohly být použity k jeho výrobě.

1. U každého produktu se určí, zda byly splněny požadavky čl. 76 odst. 1.

V případě, kdy je příslušné pravidlo založeno na dodržení maximálního obsahu nepůvodních materiálů, je však s ohledem na výkyvy v nákladech a směnných kurzech možné hodnotu nepůvodních materiálů vypočítat na základě průměru, jak je uvedeno v odstavci 2.

2. V případě uvedeném v odstavci 1 druhém pododstavci se průměrná cena produktu ze závodu vypočítá na základě součtu cen ze závodu účtovaných v každém prodeji produktů provedeném během předchozího účetního období a průměrná hodnota použitých nepůvodních materiálů se vypočítá na základě souhrnu hodnoty všech nepůvodních materiálů použitých k výrobě produktů za předchozí účetní období určené v zemi vývozu nebo v případě, kdy dosud nejsou k dispozici údaje za celé účetní období, za období kratší, nejméně však za tři měsíce.

3. Vývozci, kteří se rozhodnou pro výpočet na základě průměrné hodnoty, tuto metodu důsledně používají během roku následujícího po referenčním účetním období nebo případně během roku následujícího po kratším období použitém jako období referenční. Mohou tuto metodu přestat používat, pokud během daného účetního období nebo kratšího reprezentativního období nejméně tří měsíců zaznamenají, že výkyvy v nákladech nebo směnných kurzech, jež odůvodňovaly používání této metody, přestaly existovat.

4. Průměry uvedené v odstavci 2 se použijí jako cena ze závodu, resp. hodnota nepůvodních materiálů, aby bylo možné zjistit dodržování maximálního obsahu nepůvodních materiálů.

1. Aniž je dotčen odstavec 3, považují se za opracování nebo zpracování nedostatečná pro to, aby produktu udělila status původu, bez ohledu na to, zda jsou splněny podmínky článku 76, tyto operace:

2. Pro účely odstavce 1 se operace považují za prosté, jestliže k jejich provádění nejsou nutné žádné zvláštní dovednosti nebo stroje, přístroje nebo nástroje pro tyto operace zvláště vyrobené nebo nainstalované.

3. Při určování, zda se opracování nebo zpracování daného výrobku považuje za nedostatečné ve smyslu odstavce 1, se zohlední všechny operace provedené na daném výrobku ve zvýhodněné zemi.

1. Odchylně od článku 76 a s výhradou odstavců 2 a 3 tohoto článku mohou být nepůvodní materiály, které podle podmínek stanovených v seznamu v příloze 13a nemají být použity při výrobě daného produktu, přesto použity, pokud jejich celková hodnota nebo čistá hmotnost stanovená pro produkt nepřesahuje:

2. Odstavec 1 nepovoluje překročení procentního podílu maximálního obsahu nepůvodních materiálů, jak je určeno v pravidlech, která jsou stanovena v seznamu v příloze 13a.

3. Odstavce 1 a 2 se nepoužijí na produkty zcela získané ve zvýhodněné zemi ve smyslu článku 75. Aniž je dotčen článek 78 a čl. 80 odst. 2, použije se však přípustná odchylka stanovená v těchto odstavcích na souhrn všech materiálů, které jsou použity při výrobě produktu a pro které pravidlo stanovené v seznamu v příloze 13a stanoví, že tyto materiály mají být zcela získány.

1. Určující jednotkou pro použití ustanovení tohoto oddílu je konkrétní produkt, který je považován za základní jednotku při určování zařazení za použití harmonizovaného systému.

2. Sestává-li zásilka z více stejných produktů zařazených do stejného čísla harmonizovaného systému, zohlední se při použití ustanovení tohoto oddílu každý jednotlivý produkt samostatně.

3. Je-li podle všeobecného výkladového pravidla 5 harmonizovaného systému zařazován s produktem i jeho obal, pak se tento obal zahrne i pro účely určování původu produktu.

Při určování, zda je produkt původním produktem, se nezohledňuje původ těchto prvků, které mohou být použity při jeho výrobě:

1. Pokud Norsko, Švýcarsko a Turecko poskytují všeobecné celní preference na produkty pocházející ze zvýhodněných zemí a uplatňují pojem původu odpovídající pojmu definovanému v tomto oddíle, umožňuje kumulace s Norskem, Švýcarskem nebo Tureckem, aby produkty pocházející z Norska, Švýcarska nebo Turecka byly považovány za materiály pocházející ze zvýhodněné země, pokud opracování nebo zpracování tam provedené přesahuje rámec operací uvedených v čl. 78 odst. 1.

2. Odstavec 1 se použije pod podmínkou, že Turecko, Norsko a Švýcarsko poskytují na základě reciprocity stejné zacházení produktům pocházejícím ze zvýhodněných zemí, které zapracovávají materiály pocházející z Evropské unie.

3. Odstavec 1 se nepoužije na produkty kapitol 1 až 24 harmonizovaného systému.

4. Evropská komise v řadě C Úředního věstníku Evropské unie zveřejní datum, ke kterému byly splněny podmínky stanovené v odstavcích 1 a 2.

1. Regionální kumulace se vztahuje na tato čtyři různá regionální sdružení:

2. Regionální kumulace mezi zeměmi v rámci stejného sdružení se uplatní, pouze pokud byly splněny tyto podmínky:

Pro účely písmene b) platí, že v případě, že způsobilá operace stanovená v části II přílohy 13a není stejná u všech zemí účastnících se kumulace, určí se původ produktů vyvážených z jedné země regionálního sdružení do druhé za účelem regionální kumulace na základě pravidla, které by se použilo, kdyby se produkty vyvážely do Unie.

Pokud země regionálního sdružení již před 1. lednem 2011 splnily ustanovení prvního pododstavce písmene c) a d), nový závazek se nevyžaduje.

3. Materiály uvedené v seznamu v příloze 13b jsou vyňaty z regionální kumulace stanovené v odstavci 2 v případě, že:

4. Regionální kumulace mezi zvýhodněnými zeměmi stejného regionálního sdružení se uplatní pouze pod podmínkou, že opracování nebo zpracování provedené ve zvýhodněné zemi, kde jsou materiály dále zpracovány nebo zapracovány, přesahuje rámec operací uvedených v čl. 78 odst. 1 a v případě textilních výrobků také rámec operací uvedených v příloze 16.

Není-li splněna podmínka stanovená v prvním pododstavci, je zemí původu produktů země regionálního sdružení s největším podílem hodnoty použitých materiálů pocházejících ze zemí regionálního sdružení.

Na dokladu o původu, který vyhotoví vývozce produktu do Unie nebo který (do zahájení uplatňování systému registrovaných vývozců) vystaví orgány zvýhodněné země vývozu, se jako země původu uvede:

• u produktů vyvážených bez dalšího opracování nebo zpracování zvýhodněná země, jež figuruje na dokladech o původu zmiňovaných v čl. 95a odst. 1 nebo v čl. 97 m odst. 5 třetí odrážce,

• u produktů vyvážených po dalším opracování nebo zpracování země určená podle druhého pododstavce.

5. Na žádost orgánů zvýhodněné země sdružení I nebo sdružení III může Komise udělit regionální kumulaci mezi zeměmi těchto sdružení, pokud je Komise přesvědčena, že jsou splněny všechny tyto podmínky:

Žádost uvedená v prvním pododstavci musí být podložena důkazy, že podmínky v něm stanovené jsou splněny. Žádost je adresována Komisi. Komise o žádosti rozhodne po zohlednění všech prvků týkajících se kumulace, které považuje za vhodné, včetně materiálů, které mají být kumulovány.

6. V případě, že produkty vyrobené v zemi sdružení I nebo sdružení III za použití materiálů pocházejících ze země druhého sdružení mají být vyvezeny do Evropské unie, určí se původ těchto produktů takto:

7. Na žádost orgánů kterékoli zvýhodněné země může Komise poskytnout rozšířenou kumulaci mezi zvýhodněnou zemí a zemí, se kterou má Evropská unie dohodu o volném obchodu podle článku XXIV platné Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT), jsou-li splněny všechny tyto podmínky:

Žádost uvedená v prvním pododstavci obsahuje seznam materiálů, jichž se kumulace týká, a je podložena důkazy, že podmínky stanovené v prvním pododstavci písm. a) a b) byly splněny. Žádost je adresována Komisi. Pokud dojde ke změně daných materiálů, předloží se nová žádost.

Materiály kapitol 1 až 24 harmonizovaného systému jsou z rozšířené kumulace vyňaty.

8. V případech rozšířené kumulace uvedené v odstavci 7 se původ použitých materiálů a vhodný dokumentární doklad o původu určí v souladu s pravidly stanovenými v příslušné dohodě o volném obchodu. Původ produktů, které mají být vyvezeny do Evropské unie, se určí v souladu s pravidly původu stanovenými v tomto oddíle.

Aby získaný produkt získal status původu, není nutné, aby materiály, které pocházejí ze země, s níž má Evropská unie dohodu o volném obchodu, a které jsou ve zvýhodněné zemi použity při výrobě produktu, který má být vyvezen do Evropské unie, prošly dostatečným opracováním nebo zpracováním, pokud toto opracování nebo zpracování provedené v dotčené zvýhodněné zemi přesahuje operace uvedené v čl. 78 odst. 1.

9. Komise v řadě C Úředního věstníku Evropské unie zveřejní:

10. Pododdíl 2, články 90, 91, 92, 93, 94, 95 a pododdíl 7 se použijí obdobně na vývoz z jedné zvýhodněné země do druhé pro účely regionální kumulace.

1. Pododdíly 1 a 2 se použijí přiměřeně na:

2. Jsou-li pro opracování nebo zpracování produktu použity původní a nepůvodní zastupitelné materiály, mohou celní úřady členských států na písemnou žádost hospodářských subjektů za účelem následného vývozu do zvýhodněné země v rámci dvoustranné kumulace povolit spravování materiálů v Evropské unii za použití metody odděleného vedení účetnictví, aniž by materiály byly uchovávány odděleně.

3. Celní orgány členských států mohou pro udělení povolení uvedeného v odstavci 2 stanovit jakékoli podmínky, které považují za vhodné.

Povolení se udělí pouze tehdy, je-li použitím metody uvedené v odstavci 2 možné zajistit, aby bylo množství získaných produktů, které by mohly být považovány za „pocházející z Evropské unie“, kdykoli stejné jako množství, které by bylo získáno za použití metody fyzického oddělení zásob.

Je-li metoda povolena, uplatňuje se a její uplatňování se zaznamenává podle všeobecných účetních zásad uplatňovaných v Evropské unii.

4. Držitel metody uvedené v odstavci 2 vyhotovuje nebo do zahájení používání systému registrovaných vývozců žádá o doklady o původu pro množství produktů, které mohou být považovány za pocházející z Evropské unie. Na žádost celních orgánů členských států držitel předloží prohlášení o způsobu, jakým bylo uvedené množství spravováno.

5. Celní úřady členských států sledují využívání povolení uvedeného v odstavci 2.

Mohou povolení odejmout v těchto případech:

1. Komise může z vlastního podnětu nebo na žádost zvýhodněné země přiznat zvýhodněné zemi dočasnou odchylku od ustanovení tohoto oddílu, pokud:

2. Tato dočasná odchylka je omezena na trvání účinků vnitřních nebo vnějších faktorů, které ji odůvodňují, nebo na dobu, kterou dotyčná zvýhodněná země potřebuje k zajištění dodržování pravidel.

3. Žádost o odchylku se v písemné podobě předkládá Komisi. Jsou v ní uvedeny důvody pro odchylku podle odstavce 1 a obsahuje náležité podpůrné doklady.

4. Je-li odchylka přiznána, dotyčná zvýhodněná země, musí splnit veškeré požadavky stanovené s ohledem na informace, které mají být poskytnuty Komisi a které se týkají používání odchylky a správy množství, pro která byla odchylka přiznána.

1. Systém se použije v těchto případech:

2. Hodnotou původních produktů v zásilce se rozumí hodnota všech původních produktů v jedné zásilce, na niž se vztahuje deklarace o původu vyhotovená v zemi vývozu.

1. Zvýhodněné země zahájí registraci vývozců 1. ledna 2017.

Pokud však zvýhodněná země není v situaci, kdy by mohla registraci zahájit k uvedenému datu, Komisi do 1. července 2016 písemně vyrozumí, že registraci vývozců odkládá na 1. ledna 2018 nebo 1. ledna 2019.

2. Po dobu dvanácti měsíců ode dne, kdy zvýhodněná země zahájí registraci vývozců, budou příslušné orgány dané zvýhodněné země na žádost vývozců, kteří v době, kdy žádají o osvědčení, nejsou dosud registrováni, dále vydávat osvědčení o původu zboží na tiskopise A.

Aniž by bylo dotčeno ustanovení čl. 97k odst. 5, osvědčení o původu zboží na tiskopise A vydaná v souladu s prvním pododstavcem tohoto odstavce se v Unii připouští jako doklad o původu, jsou-li vydána před datem registrace dotčeného vývozce.

Příslušné orgány zvýhodněné země, které mají potíže s dokončením registračního procesu během výše uvedeného dvanáctiměsíčního období, mohou Komisi požádat o prodloužení lhůty. Prodloužení v takových případech nepřesáhne šest měsíců.

3. Vývozci ve zvýhodněné zemi, registrovaní i neregistrovaní, vyhotovují u zasílaných původních produktů ode dne, kdy zvýhodněná země hodlá zahájit registraci vývozců, deklarace o původu, jestliže celková hodnota produktů nepřesahuje 6000 EUR.

Jakmile jsou registrováni, vyhotovují vývozci u zasílaných původních produktů ode dne, kdy začne platit jejich registrace v souladu s čl. 92 odst. 5, deklarace o původu, jestliže celková hodnota produktů přesahuje 6000 EUR.

4. Všechny zvýhodněné země budou systém registrovaných vývozců uplatňovat nejpozději od 30. června 2020.

1. Dne 1. ledna 2017 zahájí celní orgány členských států registraci vývozců a přeposílatelů zboží usazených na jejich území.

2. Od 1. ledna 2018 přestanou celní orgány ve všech členských státech vydávat průvodní osvědčení EUR.1 za účelem kumulace podle článku 84.

3. Do 31. prosince 2017 budou celní orgány členských států na žádost dosud neregistrovaných vývozců či přeposílatelů zboží vydávat průvodní osvědčení EUR.1 nebo náhradní osvědčení o původu zboží na tiskopise A. To platí i tehdy, jsou-li k původním produktům zasílaným do Unie připojovány deklarace o původu vyhotovené registrovaným vývozcem ve zvýhodněné zemi.

4. Vývozci v Unii, registrovaní i neregistrovaní, vyhotovují u zasílaných původních produktů od 1. ledna 2017 deklarace o původu, jestliže celková hodnota produktů nepřesahuje 6000 EUR.

Jakmile jsou registrováni, vyhotovují vývozci u zasílaných původních produktů ode dne, kdy začne platit jejich registrace v souladu s čl. 92 odst. 5, deklarace o původu, jestliže celková hodnota produktů přesahuje 6000 EUR.

5. Přeposílatelé zboží, kteří jsou registrováni, mohou ode dne, kdy začne platit jejich registrace v souladu s čl. 92 odst. 5, vyhotovovat náhradní deklarace o původu. To platí bez ohledu na to, zda jsou ke zboží připojována osvědčení o původu zboží na tiskopise A vydaná ve zvýhodněné zemi nebo prohlášení na faktuře či deklarace o původu vyhotovené vývozcem.

1. Aby se vývozce stal registrovaným vývozcem, musí podat žádost u příslušného orgánu zvýhodněné země, z níž se má zboží vyvážet a jež je považována za zemi jeho původu nebo v níž došlo ke zpracování, které se nepovažuje za splňující podmínky čl. 86 odst. 4 prvního pododstavce nebo čl. 86 odst. 6 písm. a).

Žádost se podává na formuláři stanoveném v příloze 13c a musí obsahovat všechny v něm požadované informace.

2. Aby se vývozce nebo přeposílatel zboží usazený v některém z členských států stal registrovaným vývozcem, musí podat žádost u celních orgánů daného členského státu, a to za použití formuláře stanoveného v příloze 13c.

3. Vývozci budou pro účely vývozu v rámci systému všeobecných celních preferencí Unie, Norska, Švýcarska a Turecka (jakmile tato země splní určité podmínky) registrováni jednotně.

Příslušné orgány zvýhodněné země přidělí vývozci pro účely vývozu v rámci systému GSP Unie, Norska, Švýcarska a Turecka (jakmile tato země splní určité podmínky) číslo registrovaného vývozce, a to za předpokladu, že uvedené státy uznaly zemi, kde k registraci došlo, jakožto zemi zvýhodněnou.

4. Žádost o registraci vývozce musí obsahovat všechny údaje zmiňované v příloze 13c.

5. Registrace platí ode dne, kdy příslušné orgány zvýhodněné země nebo celní orgány členského státu obdrží úplnou žádost o registraci v souladu s odstavcem 4.

6. Příslušné orgány zvýhodněné země nebo celní orgány členského státu sdělí vývozci nebo v příslušných případech přeposílateli zboží číslo registrovaného vývozce, které mu bylo přiděleno, a datum, od něhož je registrace platná.

1. Registrovaní vývozci okamžitě informují příslušné orgány zvýhodněné země nebo celní orgány členského státu o změnách v údajích, které poskytli pro účely registrace.

2. Registrovaní vývozci, kteří přestanou splňovat podmínky pro vývoz zboží v rámci systému nebo kteří již zboží v rámci systému vyvážet nehodlají, o tom náležitě vyrozumí příslušné orgány ve zvýhodněné zemi nebo celní orgány v členském státě.

3. Příslušné orgány ve zvýhodněné zemi nebo celní orgány v členském státě zruší registraci vývozce, pokud daný registrovaný vývozce:

4. Pokud registrovaný vývozce neaktualizuje údaje související s jeho registrací, příslušné orgány zvýhodněné země nebo celní orgány členského státu mohou jeho registraci zrušit.

5. Zrušení registrace nabývá účinnosti pouze do budoucna, tj. platí pouze ve vztahu k deklaracím o původu vyhotoveným po datu zrušení. Zrušení registrace nemá vliv na platnost deklarací o původu vyhotovených dříve, než byl registrovaný vývozce o zrušení vyrozuměn.

6. Příslušný orgán zvýhodněné země nebo celní orgány členského státu informují registrovaného vývozce o zrušení jeho registrace a o datu, od kterého toto zrušení nabude účinnosti.

7. Vývozce nebo přeposílatel zboží disponuje v případě zrušení registrace opravnými prostředky.

8. Zrušení registrovaného vývozce se anuluje v případě, že bylo nesprávné. Vývozce nebo přeposílatel zboží je oprávněn používat číslo registrovaného vývozce, jež mu bylo přiděleno v době registrace.

9. Vývozci nebo přeposílatelé zboží, jejichž registrace byla zrušena, mohou podat novou žádost o registraci v souladu s článkem 92. Vývozci nebo přeposílatelé zboží, jejichž registrace byla zrušena v souladu s odst. 3 písm. d) a odst. 4, mohou být znovu registrováni jen tehdy, prokáží-li příslušnému orgánu zvýhodněné země nebo celním orgánům členského státu, které je dříve zaregistrovaly, že napravili situaci, která vedla k tomu, že byla jejich registrace zrušena.

10. Údaje související se zrušenou registrací jsou v systému REX příslušným orgánem zvýhodněné země nebo celními orgány členského státu, které je do tohoto systému vložily, uchovávány po dobu nejvýše deseti kalendářních let od kalendářního roku, během něhož ke zrušení došlo. Po uplynutí těchto deseti kalendářních let příslušný orgán zvýhodněné země nebo celní orgány členského státu předmětné údaje vymažou.

1. Bude-li některá zvýhodněná země vyňata ze seznamu zvýhodněných zemí v příloze II nařízení (EU) č. 978/2012 nebo bude-li jí dočasně odebrán nárok na celní preference v souladu s nařízením (EU) č. 978/2012, Komise zruší registraci všech vývozců, kteří jsou v této zemi registrováni.

2. Bude-li daná země do uvedeného seznamu opět zanesena nebo skončí-li dočasné odebrání nároku dané zvýhodněné země na celní preference, Komise znovu zaktivuje registrace všech vývozců, kteří jsou v dané zemi registrováni, pakliže jsou registrační údaje o těchto vývozcích v systému k dispozici a zůstaly platné alespoň pro systém GSP Norska, nebo Švýcarska, či Turecka (jakmile tato země splní určité podmínky). Pokud tomu tak není, vývozci se znovu zaregistrují v souladu s článkem 92.

3. V případě zrušení registrace všech registrovaných vývozců v některé zvýhodněné zemi v souladu s prvním odstavcem se údaje týkající se zrušených registrací uchovávají v systému REX alespoň po dobu deseti kalendářních let od kalendářního roku, během něhož ke zrušení došlo. Po tomto desetiletém období, a není-li již daná zvýhodněná země pro systém GSP Unie, Norska, Švýcarska ani Turecka (jakmile tato země splní určité podmínky) více než deset let zvýhodněnou zemí, Komise tyto údaje týkající se zrušených registrací ze systému REX vymaže.

1. Registrovaní i neregistrovaní vývozci dodržují tyto povinnosti:

Tyto záznamy a deklarace o původu lze uchovávat v elektronické podobě, na jejich základě však musí být možné dohledat materiály použité při výrobě vyvezených produktů a potvrdit jejich status původu.

2. Povinnosti stanovené v odstavci 1 se také vztahují na dodavatele, kteří vývozcům poskytují prohlášení dodavatele, jež potvrzuje status původu zboží, které dodávají.

3. Registrovaní i neregistrovaní přeposílatelé zboží, kteří vyhotovují náhradní deklarace o původu zmiňované v článku 97d, uchovávají původní, jimi nahrazené deklarace o původu alespoň po dobu tří let od konce kalendářního roku, ve kterém byla náhradní deklarace vyhotovena, popřípadě déle, pokud to vyžadují vnitrostátní právní předpisy.

1. Vývozce vyhotoví deklaraci o původu při vývozu produktů, na něž se tato deklarace vztahuje, jestliže lze dotčené produkty považovat za pocházející z dané zvýhodněné země nebo z jiné zvýhodněné země v souladu s čl. 86 odst. 4 druhým pododstavcem nebo s čl. 86 odst. 6 prvním pododstavcem písm. b).

2. Deklaraci o původu lze vyhotovit i po vývozu dotčených produktů („zpětná deklarace“). Takováto zpětná deklarace je přípustná, je-li předložena celním orgánům v členském státě deklarace k propuštění do volného oběhu nejpozději dva roky po vývozu.

Dojde-li k rozdělení zásilky v souladu s článkem 74 a je-li dodržena dvouletá lhůta uvedená v prvním pododstavci, může deklaraci o původu zpětně vyhotovit vývozce země, z níž byly dané produkty vyvezeny. To obdobně platí i tehdy, dojde-li k rozdělení zásilky v jiné zvýhodněné zemi nebo v Norsku, Švýcarsku, popřípadě Turecku.

3. Deklaraci o původu poskytne vývozce svému zákazníkovi v Unii a tato deklarace musí obsahovat náležitosti uvedené v příloze 13d. Deklarace se vyhotovuje v angličtině, francouzštině nebo španělštině.

Může být vyhotovena na kterémkoli obchodním dokladu, který umožní zjistit totožnost dotčeného vývozce a příslušného zboží.

4. Odstavce 1 až 3 se použijí obdobně na deklarace o původu vyhotovené v Unii za účelem dvoustranné kumulace.

1. Při určování původu materiálů použitých v rámci dvoustranné či regionální kumulace se vývozce produktu, při jehož výrobě se používají materiály pocházející z některé země, s níž je povolena kumulace, spoléhá na deklaraci o původu poskytnutou dodavatelem těchto materiálů. Deklarace o původu vyhotovená vývozcem v těchto případech obsahuje podle okolností označení „EU cumulation“, „Regional cumulation“, „Cumul UE“, „Cumul regional“ nebo „Acumulación UE“, „Acumulación regional“.

2. Při určování původu materiálů použitých v rámci kumulace podle článku 85 se vývozce produktu, při jehož výrobě se používají materiály pocházející z některé země, s níž je povolena kumulace, spoléhá na doklad o původu poskytnutý dodavatelem těchto materiálů, a to za předpokladu, že tento doklad byl vydán v souladu s pravidly původu systému GSP Norska, Švýcarska, případně Turecka. Deklarace o původu vyhotovená vývozcem v tomto případě obsahuje označení „Norway cumulation“, „Switzerland cumulation“, „Turkey cumulation“, „Cumul Norvège“, „Cumul Suisse“, „Cumul Turquie“ nebo „Acumulación Noruega“, „Acumulación Suiza“, „Acumulación Turquía“.

3. Při určování původu materiálů použitých v rámci rozšířené kumulace podle čl. 86 odst. 7 a 8 se vývozce produktu, při jehož výrobě se používají materiály pocházející z některé země, s níž je povolena rozšířená kumulace, spoléhá na doklad o původu poskytnutý dodavatelem těchto materiálů, a to za předpokladu, že tento doklad byl vydán v souladu s ustanoveními příslušných dohod o volném obchodu mezi Unií a předmětnou zemí.

Deklarace o původu vyhotovená vývozcem v tomto případě obsahuje označení „Extended cumulation with country x“, „Cumul étendu avec le pays x“ nebo „Acumulación ampliada con el país x“.

1. Deklarace o původu se vyhotovuje pro každou zásilku.

2. Deklarace o původu platí dvanáct měsíců od data jejího vyhotovení.

3. Jedna deklarace o původu se může vztahovat na několik zásilek, pokud zboží splňuje tyto podmínky:

1. Požaduje-li deklarant preferenční zacházení v rámci systému, musí v celním prohlášení k propuštění zboží do volného oběhu uvést odkaz na deklaraci o původu. Na deklaraci o původu se odkazuje pomocí data jejího vydání, které se uvádí ve formátu rrrrmmdd, kde rrrr je rok, mm měsíc a dd den. Pokud celková hodnota zasílaných původních produktů přesahuje 6000 EUR, uvede deklarant rovněž číslo registrovaného vývozce.

2. Požádá-li deklarant o uplatnění režimu v souladu s odstavcem 1, aniž by měl při přijetí celního prohlášení k propuštění do volného oběhu k dispozici deklaraci o původu, považuje se toto prohlášení za neúplné ve smyslu čl. 253 odst. 1 a podle toho se s ním nakládá.

3. Před deklarováním zboží k propuštění do volného oběhu se deklarant řádně ujistí, že zboží splňuje pravidla uvedená v tomto oddíle, a to zejména tím, že zkontroluje:

1. Tyto produkty jsou vyňaty z povinnosti vyhotovit a předložit deklaraci o původu:

2. Produkty uvedené v odstavci 1 musí splňovat tyto podmínky:

3. Pro účely odst. 2 písm. a) se dovoz nepovažuje za dovoz prováděný za obchodním účelem, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

1. Zjištěním drobných rozporů mezi údaji uvedenými v deklaraci o původu a údaji v dokladech, které byly celním orgánům předloženy za účelem splnění celních formalit při dovozu produktů, není zapříčiněna neplatnost deklarace o původu, je-li řádně prokázáno, že se daný doklad vztahuje na dotčené produkty.

2. Zjevné formální chyby, například překlepy v deklaraci o původu, nevedou k odmítnutí dokladu, nejsou-li takové povahy, že vyvolávají pochybnost o správnosti údajů obsažených v tomto dokladu.

3. Deklarace o původu, které jsou celním orgánům země dovozu předloženy po uplynutí doby platnosti stanovené v článku 96, mohou být přijaty pro účely uplatnění celních preferencí, pokud lhůta k předložení těchto dokladů nemohla být dodržena na základě mimořádných okolností. V ostatních případech opožděného předložení mohou celní orgány země dovozu přijmout deklarace o původu, pokud byly příslušné produkty celním orgánům předloženy před uplynutím uvedené lhůty.

1. Postup uvedený v čl. 96 odst. 3 se použije na období určené celními orgány členských států.

2. Celní orgány členského státu dovozu, které dohlížejí na po sobě jdoucí propuštění do volného oběhu, ověří, že po sobě jdoucí zásilky jsou součástí rozložených nebo nesložených produktů, pro které byla vyhotovena deklarace o původu.

1. Jestliže produkty dosud nebyly propuštěny do volného oběhu, lze deklaraci o původu nahradit jednou nebo několika náhradními deklaracemi o původu vyhotovenými přeposílatelem zboží za účelem zaslání všech nebo některých produktů na jiné místo v rámci celního území Unie nebo popřípadě do Norska, Švýcarska nebo Turecka (jakmile tato země splní určité podmínky).

Náhradní deklarace o původu lze vyhotovovat jen tehdy, byla-li původní deklarace o původu vyhotovena v souladu s články 95 a 96 a s přílohou 13d.

2. Pokud jde o původní produkty, které mají být zaslány jinam v rámci Unie, v případech, kdy celková hodnota původních produktů původní zásilky, která má být rozdělena, přesahuje 6000 EUR, musí být přeposílatelé registrováni pro účely vyhotovování náhradních deklarací o původu.

Vyhotovování náhradních deklarací o původu v případech, kdy celková hodnota původních produktů původní zásilky, která má být rozdělena, přesahuje 6000 EUR, se však povoluje i přeposílatelům, kteří registrováni nejsou, pokud tito přeposílatelé k náhradním deklaracím přiloží kopii původní deklarace o původu vyhotovené ve zvýhodněné zemi.

3. Pokud jde o původní produkty, jež mají být zaslány do Norska, Švýcarska nebo Turecka (jakmile tato země splní určité podmínky), náhradní deklarace o původu smějí vyhotovovat pouze přeposílatelé registrovaní v systému REX. To platí bez ohledu na hodnotu původních produktů obsažených v původní zásilce a bez ohledu na to, zda je země původu uvedena na seznamu v příloze II nařízení (EU) č. 978/2012.

4. Náhradní deklarace o původu platí dvanáct měsíců od data vyhotovení původní deklarace o původu.

5. V případě, že je deklarace o původu nahrazena, zaznamená přeposílatel do původní deklarace o původu:

Původní deklarace o původu se označí slovem „Replaced“, „Remplacée“ nebo „Sustituida“.

6. Do náhradní deklarace o původu zaznamená přeposílatel:

Náhradní deklarace o původu se označí slovy „Replacement statement“, „Attestation de remplacement“ nebo „Comunicación de sustitución“.

7. Odstavce 1 až 6 se použijí na deklarace nahrazující náhradní deklarace o původu.

8. Pododdíl 7 tohoto oddílu se použije obdobně na náhradní deklarace o původu.

9. Pokud produkty využívají celních preferencí na základě odchylky udělené v souladu s článkem 89, náhradní deklarace stanovená v tomto článku může být vyhotovena jen tehdy, jsou-li tyto produkty určeny pro Unii.

1. Mají-li celní orgány pochybnosti o statusu původu produktů, mohou požádat deklaranta, aby v přiměřené lhůtě určené celními orgány předložil veškeré doklady za účelem ověření správnosti údajů o původu v deklaraci nebo splnění podmínek podle článku 74.

2. Celní orgány mohou po dobu trvání ověřovacího postupu stanoveného v článku 97h pozastavit uplatňování preferenčního celního opatření, pokud:

3. Během čekání na informace vyžádané od deklaranta a uvedené v odstavci 1 nebo na výsledky ověřovacího postupu uvedené v odstavci 2 se pod podmínkou ochranných opatření, která jsou považována za nezbytná, dovozci nabídne možnost propuštění produktů.

1. Aniž by musely požádat o další důkazy nebo zaslat zvýhodněné zemi žádost o ověření, odmítnou celní orgány členského státu dovozu uplatnit systém, pokud:

2. Celní orgány členského státu dovozu odmítnou uplatnit systém, jestliže v návaznosti na žádost o ověření ve smyslu článku 97h adresovanou příslušným orgánům zvýhodněné země celní orgány členského státu dovozu:

1. Aby zajistily dodržování pravidel týkajících se statusu původu produktů, provádějí příslušné orgány zvýhodněné země:

Pokud Norsko, Švýcarsko a Turecko uzavřely s Evropskou unií dohodu, která uvádí, že si vzájemně poskytnou nezbytnou podporu v záležitostech správní spolupráce, použije se první pododstavec přiměřeně na žádosti zaslané orgánům Norska, Švýcarska a Turecka a týkající se ověřování náhradních deklarací o původu vyhotovených na jejich území, a to s cílem požádat tyto orgány o těsnější spolupráci s příslušnými orgány zvýhodněné země.

Rozšířená kumulace se povoluje v souladu s čl. 86 odst. 7 a 8, pouze pokud se země, se kterou má Evropská unie platnou dohodu o volném obchodu, zaváže k poskytování podpory v záležitostech správní spolupráce zvýhodněné zemi stejným způsobem, kterým by tuto podporu poskytla celním úřadům členských států v souladu s příslušnými ustanoveními dotyčné dohody o volném obchodu.

2. Kontroly uvedené v odst. 1 písm. b) zajistí trvalé plnění závazků vývozci. Provádějí se v intervalech určených na základě vhodných kritérií analýzy rizik. Za tím účelem požádají příslušné orgány zvýhodněných zemí vývozce o předložení kopií nebo seznamu deklarací o původu, jež vyhotovili.

3. Příslušné orgány zvýhodněných zemí mají právo požadovat jakékoli důkazy a provádět jakékoli kontroly účtů vývozce, popř. výrobců, kteří jsou jeho dodavateli, a to rovněž v provozních prostorách, nebo jakékoli jiné kontroly, které považují za vhodné.

1. Následná ověřování deklarací o původu se provádí namátkou anebo vždy v případech, kdy mají celní orgány členských států odůvodněné pochybnosti o jejich pravosti, o statusu původu dotyčných produktů nebo o splnění jiných podmínek stanovených v tomto oddíle.

Požádají-li celní orgány členského státu příslušné orgány zvýhodněné země o spolupráci za účelem ověření platnosti deklarací o původu, statusu původu produktů nebo obou, uvedou ve své žádosti případně důvody pro odůvodněné pochybnosti o platnosti deklarace o původu nebo statusu původu produktů.

Na podporu žádosti o ověření může být připojena kopie deklarace o původu a jakékoli další informace nebo doklady, z nichž vyplývá, že informace uvedené v této deklaraci jsou nesprávné.

Žádající členský stát stanoví pro oznámení výsledků ověřování počáteční lhůtu šesti měsíců počínaje datem žádosti o ověření, s výjimkou žádostí zaslaných Norsku, Švýcarsku nebo Turecku za účelem ověření náhradních deklarací o původu vyhotovených na jejich území na základě deklarace o původu vyhotovené ve zvýhodněné zemi, pro které se tato lhůta prodlouží na osm měsíců.

2. Jestliže v případě odůvodněných pochybností po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 1 neobdrží celní orgány odpověď nebo jestliže odpověď obsahuje údaje, které nepostačují k určení skutečného původu produktů, zašle se příslušným orgánům druhé sdělení. Toto sdělení stanoví další lhůtu v délce nejvýše šesti měsíců.

3. Pokud ověření podle odstavce 1 nebo jakékoli jiné dostupné informace naznačují, že jsou porušována pravidla původu, provede zvýhodněná země vývozu z vlastního podnětu nebo na žádost celních orgánů členských států či Komise náležitá šetření nebo provedení takovýchto šetření zajistí, a to dostatečně rychle, aby byly příslušné přestupky odhaleny a předcházelo se jim. Komise nebo celní orgány členských států se za tímto účelem mohou šetření účastnit.

1. Pododdíly 5, 6 a 7 se použijí přiměřeně na:

2. Vývozci z Evropské unie se celními úřady členského státu na žádost vývozce považují za registrované vývozce pro účely systému, pokud vývozce splňuje tyto podmínky:

1. Pododdíly 1, 2 a 3 se použijí přiměřeně k určení toho, zda lze produkty vyvážené do Ceuty a Melilly považovat za pocházející ze zvýhodněné země nebo za pocházející z Ceuty a Melilly, když jsou vyváženy do zvýhodněné země pro účely dvoustranné kumulace.

2. Pododdíly 5, 6 a 7 se použijí přiměřeně na produkty vyvážené ze zvýhodněné země do Ceuty a Melilly a na produkty vyvážené z Ceuty a Melilly do zvýhodněné země za účelem dvoustranné kumulace.

3. Španělské celní orgány zajistí uplatňování oddílů 1, 2, 3, 5, 6 a 7 v Ceutě a Melille.

4. Pro účely uvedené v odstavcích 1 a 2 se Ceuta a Melilla považují za jediné území.

1. Každá zvýhodněná země dodrží nebo zajistí, že budou dodržena:

2. Příslušné orgány zvýhodněných zemí spolupracují s Komisí nebo členskými státy, zejména:

3. Je-li ve zvýhodněné zemi určen příslušný orgán pro vydávání osvědčení o původu zboží na tiskopise A, jsou-li zde ověřovány dokumentární doklady o původu a vydávána osvědčení o původu zboží na tiskopise A pro vývoz do Evropské unie, má se za to, že tato zvýhodněná země přijala podmínky stanovené v odstavci 1.

4. Je-li země nebo území přijata/o nebo znovu přijata/o jako zvýhodněná země s ohledem na produkty uvedené v nařízení (EU) č. 978/2012, využívá zboží pocházející z této země nebo z tohoto území systému všeobecných preferencí, a to pod podmínkou, že bylo ze zvýhodněné země nebo území vyvezeno v den uvedený v článku 97s nebo po tomto dni.

5. Doklad o původu platí deset měsíců ode dne vydání v zemi vývozu a v této lhůtě musí být předložen celním orgánům země dovozu.

6. Pro účely pododdílu 2 a 3 tohoto oddílu v případě, že nějaká země nebo území byla/o odstraněna/o ze seznamu zvýhodněných zemí podle čl. 97s odst. 2, platí pro uvedenou zemi nebo území nadále povinnosti stanovené v čl. 97k odst. 2, čl. 97l odst. 5, čl. 97t odst. 3, 4, 6 a 7 a čl. 97u odst. 1 po dobu tří let ode dne jejího/jeho odstranění z uvedeného seznamu.

7. Povinnosti uvedené v odstavci 6 platí pro Singapur po dobu tří let ode dne 1. ledna 2014.

1. Osvědčení o původu zboží na tiskopise A, jehož vzor je uveden v příloze 17, se vydávají na písemnou žádost vývozce nebo jeho zmocněného zástupce s přiložením veškerých dalších příslušných podpůrných dokladů, které prokazují, že produkty, jež mají být vyvezeny, jsou způsobilé pro vydání osvědčení o původu zboží na tiskopise A.

2. Příslušné orgány zvýhodněných zemí předají osvědčení o původu zboží na tiskopise A vývozci, jakmile je vývoz skutečně proveden nebo zajištěn. Příslušné orgány zvýhodněných zemí však mohou toto osvědčení vydat i po vývozu produktů, jichž se týká, jestliže:

3. Příslušné orgány zvýhodněných zemí mohou vydat osvědčení zpětně jedině poté, co ověří, že informace poskytnuté v žádosti vývozce o zpětně vydané osvědčení o původu zboží na tiskopise A jsou v souladu s informacemi uvedenými v příslušné vývozní dokumentaci a že osvědčení o původu zboží na tiskopise A nebylo vydáno, když byly předmětné produkty vyváženy. Ve zpětně vydaném osvědčení o původu zboží na tiskopise A se v kolonce 4 uvedou slova „Issued retrospectively“, „Délivré a posteriori“ nebo „Emitido a posteriori“.

4. V případě krádeže, ztráty nebo zničení osvědčení o původu zboží na tiskopise A může vývozce požádat příslušné orgány, které je vydaly, o vystavení duplikátu na základě dokladů o vývozu, které mají v držení. Duplikát osvědčení o původu zboží na tiskopise A musí v kolonce 4 obsahovat poznámku „Duplicate“, „Duplicata“ nebo „Duplicado“ a musí být opatřen datem vydání a pořadovým číslem původního osvědčení. Duplikát platí od data vydání původního osvědčení.

5. Pro účely ověření, zda produkt, pro který je vyžádáno osvědčení o původu zboží na tiskopise A, splňuje příslušná pravidla původu, mají příslušné vládní orgány právo požádat o veškeré dokumentární důkazy nebo provést jakoukoli kontrolu, kterou považují za vhodnou.

6. Vyplnění kolonek 2 a 10 v osvědčení o původu zboží na tiskopise A není povinné. V kolonce 12 se uvede „Evropská unie“ nebo název členského státu. Datum vydání osvědčení o původu zboží na tiskopise A se uvádí v kolonce 11. Podpis uváděný v této kolonce, který je vyhrazen příslušným vládním orgánům, jež osvědčení vystavují, a rovněž podpis osoby zmocněné vývozcem k podpisu, který se uvádí v kolonce 12, musí být vlastnoruční.

1. Prohlášení na faktuře může vyhotovit kterýkoli vývozce působící ve zvýhodněné zemi pro jakoukoli zásilku sestávající z jednoho nebo více balení obsahujících původní produkty, jejichž celková hodnota nepřesahuje 6000 EUR, pokud se na tento postup vztahuje správní spolupráce uvedená v čl. 97k odst. 2.

2. Vývozce vyhotovující prohlášení na faktuře musí být připraven kdykoli na žádost celních orgánů nebo jiných příslušných vládních orgánů země vývozu předložit všechny příslušné dokumenty dokládající status původu dotčených produktů.

3. Prohlášení na faktuře, jehož text je uveden v příloze 18, vyhotovuje vývozce buď ve francouzštině, nebo v angličtině, psacím strojem, razítkem nebo tiskem na faktuře, dodacím listu, nebo jakémkoli jiném obchodním dokladu. Je-li prohlášení psáno rukou, musí být napsáno inkoustem a hůlkovým písmem. Prohlášení na faktuře podepisuje vlastnoručně vývozce.

4. Prohlášení na faktuře se použije za následujících podmínek:

5. Při uplatnění kumulace podle článků 84, 85 nebo 86 se příslušné vládní orgány zvýhodněné země požádané o vydání osvědčení o původu zboží na tiskopise A pro produkty, při jejichž výrobě se používají materiály pocházející ze země, s níž je povolena kumulace, spoléhají na následující:

• v případě dvoustranné kumulace na doklad o původu poskytnutý dodavatelem vývozce a vydaný v souladu s ustanoveními pododdílu 5;

• v případě kumulace s Norskem, Švýcarskem nebo Tureckem na doklad o původu poskytnutý dodavatelem vývozce a vydaný v souladu s pravidly původu systému všeobecných celních preferencí Norska, Švýcarska nebo Turecka;

• v případě regionální kumulace na doklad o původu poskytnutý dodavatelem vývozce, tj. na osvědčení o původu zboží na tiskopise A, jehož vzor je uveden v příloze 17, nebo případně na prohlášení na faktuře, jehož znění je uvedeno v příloze 18;

• v případě rozšířené kumulace na doklad o původu poskytnutý dodavatelem vývozce a vydaný v souladu s ustanoveními příslušné dohody o volném obchodu mezi Evropskou unií a dotyčnou zemí.

V případech uvedených v první, druhé, třetí a čtvrté odrážce prvního pododstavce se v kolonce 4 osvědčení o původu zboží na tiskopise A uvede podle potřeby označení „EU cumulation“, „Norway cumulation“, „Switzerland cumulation“, „Turkey cumulation“, „regional cumulation“, „extended cumulation with country x“ nebo „Cumul UE“, „Cumul Norvège“, „Cumul Suisse“, „Cumul Turquie“, „cumul régional“, „cumul étendu avec le pays x“.

1. Osvědčení o původu zboží na tiskopise A nebo prohlášení o faktuře se předkládají celním orgánům členských států dovozu v souladu s postupy týkajícími se celního prohlášení.

2. Doklady o původu, které jsou celním orgánům země dovozu předloženy po uplynutí doby platnosti stanovené v čl. 97k odst. 5, mohou být přijaty pro účely uplatnění celních preferencí, pokud lhůta k předložení těchto dokladů nemohla být dodržena na základě mimořádných okolností. V ostatních případech opožděného předložení mohou celní orgány země dovozu přijmout doklady o původu, pokud byly příslušné produkty cením orgánům předloženy před uplynutím uvedené lhůty.

1. Jsou-li na žádost dovozce za podmínek stanovených celními orgány členského státu dovozu po částech dováženy rozložené nebo nesložené produkty ve smyslu všeobecného pravidla 2 písm. a) pro výklad harmonizovaného systému spadající do tříd XVI a XVII nebo čísel 7308 a 9406 harmonizovaného systému, lze celním orgánům předložit jediný doklad o původu těchto produktů při dovozu první části.

2. Na žádost dovozce může být za podmínek stanovených celními orgány členského státu dovozu těmto orgánům předložen doklad o původu při dovozu první zásilky, jestliže zboží

Tento postup lze použít na období určené příslušnými celními orgány.

1. Jsou-li původní produkty umístěny pod dohled celního úřadu jednoho členského státu, je možné nahradit původní doklad o původu jedním nebo více osvědčeními o původu zboží na tiskopise A pro účely zaslání všech nebo některých z těchto produktů na jiné místo v Evropské unii nebo případně do Norska, Švýcarska nebo Turecka.

2. Náhradní osvědčení o původu zboží na tiskopise A vydává celní úřad, pod jehož dohledem se produkty nacházejí. Náhradní osvědčení se vydává na základě písemné žádosti zpětného vývozce.

3. V náhradním osvědčení musí být v kolonce vpravo nahoře uveden název prostřednické země, v níž bylo náhradní osvědčení vydáno. V kolonce 4 se uvede poznámka „Replacement certificate“ nebo „Certificat de remplacement“ a datum vydání původního osvědčení o původu zboží a jeho pořadové číslo. V kolonce 1 se uvede jméno zpětného vývozce. V kolonce 2 může být uvedeno jméno konečného příjemce. Veškeré údaje o znovu vyvezených produktech uvedené na původním osvědčení se zapíší do kolonek 3 až 9 a odkazy na fakturu zpětného vývozce se uvedou v kolonce 10.

4. V kolonce 11 musí být uveden úřední záznam celních orgánů, které náhradní osvědčení vydaly. Odpovědnost těchto orgánů se týká pouze vydání náhradního osvědčení. V kolonce 12 se uvede země původu a země určení obsažená v původním osvědčení. Tuto kolonku musí podepsat zpětný vývozce. Zpětný vývozce, který kolonku podepsal v dobré víře, neodpovídá za správnost údajů v původním osvědčení.

5. Celní úřad, který je požádán o provedení operace uvedené v odstavci 1, zaznamená do původního osvědčení hmotnost, čísla a druh odesílaných produktů a pořadová čísla jednoho nebo vce odpovídajících náhradních osvědčení. Původní osvědčení musí tento celní úřad uchovávat po dobu nejméně tří let. K náhradnímu osvědčení může být přiložena fotokopie původního osvědčení.

6. V případě produktů, které využívají celních preferencí na základě odchylky přiznané v souladu s článkem 89, se postup stanovený v tomto článku použije jen tehdy, jsou-li tyto produkty určeny pro Unii.

1. Produkty, které jsou posílány v drobných zásilkách soukromými osobami soukromým osobám nebo se nacházejí v osobních zavazadlech cestujících, se považují za původní produkty využívající celních preferencí uvedených v článku 66, aniž by bylo třeba předložit osvědčení o původu zboží na tiskopise A nebo prohlášení na faktuře, pokud:

2. Dovoz se nepovažuje za dovoz za obchodním účelem, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:

3. Celková hodnota produktů uvedených v odstavci 2 nesmí u malých zásilek překročit 500 EUR a u produktů nacházejících se v osobních zavazadlech cestujících 1200 EUR.

1. Zjištěním drobných rozporů mezi údaji uvedenými v osvědčení o původu zboží na tiskopise A nebo v prohlášení na faktuře a údaji v dokladech, které byly celním orgánům předloženy za účelem splnění celních formalit při dovozu produktů, není zapříčiněna neplatnost osvědčení nebo prohlášení, je-li řádně prokázáno, že se daný doklad vztahuje na předložené produkty.

2. Zjevné formální chyby v osvědčení o původu zboží na tiskopise A, v průvodním osvědčení EUR.1 nebo v prohlášení na faktuře nevedou k odmítnutí dokladů, nejsou-li chyby takové povahy, že vyvolávají pochybnost o správnosti údajů obsažených v těchto dokladech.

1. Zvýhodněné země sdělí Komisi názvy a adresy vládních orgánů na svém území příslušných pro vydávání osvědčení o původu zboží na tiskopise A, vzory otisků razítek, která tyto orgány používají, a názvy a adresy vládních orgánů příslušných ke kontrole osvědčení o původu zboží na tiskopise A a prohlášení na faktuře.

Komise tyto údaje sdělí celním orgánům členských států. Jsou-li tato sdělení činěna formou aktualizace předchozích sdělení, uvede Komise datum začátku platnosti nových razítek v souladu s údaji poskytnutými příslušnými vládními orgány zvýhodněných zemí. Tyto informace jsou důvěrné; má-li však být zboží propuštěno do volného oběhu, mohou dotyčné celní orgány dovolit dovozci nebo jeho řádně pověřenému zástupci, aby se seznámil se vzory otisků razítek.

Zvýhodněné země, které již poskytly informace vyžadované v prvním pododstavci, nemají povinnost tyto informace poskytnout znovu, pokud nedošlo ke změně.

2. Pro účely čl. 97k odst. 4 Komise v řadě C Úředního věstníku Evropské unie zveřejní datum, ke kterému země nebo území přijatá/é nebo znovu přijatá/é jako zvýhodněná země s ohledem na produkty uvedené v nařízení (EU) č. 978/2012 splnila/o povinnosti uvedené v odstavci 1 tohoto článku.

3. Komise na žádost příslušných orgánů zvýhodněných zemí zašle zvýhodněným zemím vzory otisků razítek používaných celními orgány členských států pro vydávání průvodních osvědčení EUR.1.

1. Dodatečné ověření osvědčení o původu zboží na tiskopise A a prohlášení na faktuře se provádí nahodile anebo vždy v případech, kdy mají celní orgány členských států odůvodněné pochybnosti o pravosti těchto dokladů, o statusu původu dotyčných produktů nebo o splnění jiných povinností stanovených v tomto oddíle.

2. Při podávání žádosti o dodatečné ověření vrátí celní orgány členských států osvědčení o původu zboží na tiskopise A a fakturu, pokud byla předložena, prohlášení na faktuře nebo kopii těchto dokladů příslušným vládním orgánům zvýhodněné země vývozu, a případně uvedou důvody pro tuto žádost. Spolu s žádostí o ověření se zašlou veškeré získané dokumenty a informace nasvědčující, že informace uvedené v dokladu o původu jsou nesprávné.

Jestliže se celní orgány členských států rozhodnou pozastavit uplatňování celních preferencí až do výsledku ověření, nabídne se dovozci pod podmínkou ochranných opatření, která jsou považována za nezbytná, možnost propuštění produktů.

3. Pokud byla podána žádost o dodatečné ověření, musí být ověření provedeno a jeho výsledky sděleny celním orgánům členských států ve lhůtě nejvýše šesti měsíců nebo v případě žádostí zaslaných Norsku, Švýcarsku nebo Turecku za účelem ověření náhradních dokladů o původu vystavených na jejich území na základě osvědčení o původu zboží na tiskopise A nebo prohlášení na faktuře vydaného ve zvýhodněné zemi ve lhůtě nejvýše osmi měsíců od data zaslání žádosti. Z výsledků musí být zřejmé, zda se dotyčný doklad o původu vztahuje na skutečně vyvezené produkty a zda lze tyto produkty považovat za produkty pocházející ze zvýhodněné země.

4. V případě osvědčení o původu zboží na tiskopise A vydaných na základě dvoustranné kumulace musí odpověď obsahovat jednu nebo více kopií průvodních osvědčení EUR.1, nebo případně odpovídajících prohlášení na faktuře.

5. Jestliže v případě odůvodněných pochybností po uplynutí šestiměsíční lhůty uvedené v odstavci 3 neobdrží celní orgány odpověď nebo jestliže odpověď neobsahuje údaje, které postačují k určení pravosti daného dokladu nebo o skutečném původu produktů, zašle se příslušnému orgánu druhé sdělení. Jestliže ve lhůtě čtyř měsíců od data zaslání tohoto druhého sdělení nejsou celním orgánům sděleny výsledky ověření nebo jestliže výsledky neumožňují určit pravost daného dokladu skutečný původ produktů, odmítnou příslušné orgány uplatnit celní preference, s výjimkou existence mimořádných okolností.

6. Pokud ověřovací postup nebo jiné dostupné informace naznačují, že jsou porušována pravidla původu, provede zvýhodněná země vývozu z vlastního podnětu nebo na žádost celních orgánů členských států potřebná šetření nebo přijme vhodná opatření, aby tato šetření byla provedena dostatečně rychle s cílem tyto přestupky odhalit a předcházet jim. Za tím účelem se Komise nebo celní orgány členských států mohou šetření účastnit.

7. Pro účely dodatečného ověření osvědčení o původu zboží na tiskopise A uchovávají vývozci veškeré příslušné doklady prokazující status původu dotčených produktů a příslušné vládní orgány zvýhodněné země vývozu uchovávají kopie osvědčení a rovněž veškeré související vývozní doklady. Tyto doklady se uchovávají po dobu alespoň tří let od konce roku, ve kterém bylo osvědčení o původu na tiskopise A vydáno.

1. Články 97s a 97t se také použijí mezi zeměmi stejného regionálního sdružení pro účely poskytování informací Komisi nebo celním orgánům členských států a dodatečného ověřování osvědčení o původu zboží na tiskopise A nebo prohlášení na faktuře vydaných v souladu s pravidly pro regionální kumulaci původu.

2. Pro účely článků 85, 97m a 97p obsahuje dohoda uzavřená mezi Evropskou unií, Norskem, Švýcarskem a Tureckem mimo jiné závazek vzájemně si poskytovat nezbytnou podporu v záležitostech správní spolupráce.

Pro účely čl. 86 odst. 7 a 8 a článku 97k se země, se kterou Evropská unie uzavřela platnou dohodu o volném obchodu a která se zavázala k účasti na rozšířené kumulaci se zvýhodněnou zemí, rovněž zaváže k poskytování podpory v záležitostech správní spolupráce zvýhodněné zemi stejným způsobem, kterým by tuto podporu poskytla celním úřadům členských států v souladu s příslušnými ustanoveními dotyčné dohody o volném obchodu.

1. Status původu produktů Evropské unie se prokazuje buď:

2. Vývozce nebo jím zmocněný zástupce uvede v kolonce 2 průvodního osvědčení EUR.1 slova „GSP beneficiary countries“ a „EU“ nebo „Pays bénéficaires du SPG“ a „UE“.

3. Ustanovení tohoto oddílu o vydávání, používání a dodatečném ověřování osvědčení o původu zboží na tiskopise A se použijí přiměřeně na průvodní osvědčení EUR.1 a, s výjimkou ustanovení o jejich vydávání, na prohlášení na faktuře.

4. Celní orgány členského státu mohou povolit kterémukoli vývozci (dále jen „schválený vývozce“), který často odesílá produkty pocházející z Evropské unie v rámci dvoustranné kumulace, aby vyhotovoval prohlášení na faktuře bez ohledu na hodnotu dotčených produktů, pokud tento vývozce celním orgánům uspokojivým způsobem poskytne veškeré záruky nezbytné k ověření:

5. Celní orgány mohou udělení statusu schváleného vývozce podmínit splněním jakýchkoli podmínek, které považují za vhodné. Celní orgány přidělí schválenému vývozci číslo celního povolení, které se uvádí v prohlášení na faktuře.

6. Celní orgány sledují, jakým způsobem schválený vývozce povolení využívá. Celní orgány mohou povolení kdykoli odejmout.

Mohou povolení odejmout ve všech těchto případech:

7. Schválený vývozce není povinen podepisovat prohlášení na faktuře, jestliže se schválený vývozce celním orgánům písemně zaváže, že přebírá plnou odpovědnost za jakékoli prohlášení na faktuře, které schváleného vývozce identifikuje, jako by je schválený vývozce vlastnoručně podepsal.

1. Pro účely tohoto oddílu se použijí tyto definice:

2. Pro účely odst. 1 písm. f) může pojem „výrobce“ uvedený v odst. 1 písm. f) prvním pododstavci v případě, kdy bylo poslední opracování nebo zpracování zadáno výrobci, odkazovat na podnik, který subdodavatele zaměstnal.

1. Pro účely použití předpisů o preferenčních sazebních opatřeních, která Společenství jednostranně přijalo pro určité země, seskupení zemí nebo území (dále jen: „zvýhodněné země nebo území“.), s výjimkou zemí a území, které jsou uvedeny v oddíle 1 této kapitoly, a zámořských zemí a území přidružených ke Společenství, se za produkty pocházející ze zvýhodněné země nebo zvýhodněného území považují:

2. Pro účely tohoto oddílu se produkty pocházející ze Společenství ve smyslu odstavce 3 považují za produkty pocházející ze zvýhodněné země nebo území, pokud byly ve zvýhodněné zemi nebo území podrobeny zpracování nebo opracování přesahujícímu operace vyjmenované v článku 101.

3. Odstavec 1 se použije přiměřeně k určování původu produktů vyrobených nebo získaných ve Společenství.

1. Produkty zcela získanými ve zvýhodněné zemi nebo území nebo ve Společenství se rozumějí

2. Pojmy „tamní plavidla“ a „tamní výrobní plavidla“ v odst. 1 písm. f) a g) se vztahují pouze na plavidla a výrobní plavidla,

• která jsou registrována nebo přihlášena ve zvýhodněné zemi nebo území nebo v některém členském státě,

• která plují pod vlajkou zvýhodněné země nebo území nebo některého členského státu,

• která alespoň z 50 % vlastní státní příslušníci zvýhodněné země nebo území nebo členských států nebo společnosti, jejíž hlavní sídlo se nachází ve zvýhodněné zemi nebo území nebo v některém členském státě a jejíž ředitel nebo ředitelé, předseda správní nebo dozorčí rady a většina členů těchto orgánů jsou státními příslušníky zvýhodněné země nebo území nebo členských států, a v případě společností navíc alespoň polovinu základního kapitálu vlastní zvýhodněná země nebo území nebo členské státy, veřejnoprávní subjekty nebo státní příslušníci zvýhodněné země nebo území nebo členských států,

• jejichž důstojnický sbor tvoří státní příslušníci zvýhodněné země nebo území nebo členských států a

• jejichž posádku tvoří alespoň ze 75 % státní příslušníci zvýhodněné země nebo území nebo členských států.

3. Pojmy „zvýhodněná země nebo území“ a „Společenství“ zahrnují rovněž pobřežní vody této republiky nebo členských států.

4. Zámořská plavidla včetně výrobních plavidel, na nichž se produkty rybolovu zpracovávají nebo opracovávají, se považují za součást území zvýhodněné země nebo území nebo členského státu, kterému náležejí, jestliže splňují požadavky odstavce 2.

1. Aniž je dotčen odstavec 2, považují se zpracování nebo opracování nedostatečná pro to, aby produktu udělila status původu, bez ohledu na to, zda jsou splněny podmínky článku 100, následující operace:

2. Při určování, zda se zpracování nebo opracování provedené na produktu považuje za nedostatečné ve smyslu odstavce 1, se všechna zpracování a opracování provedená na tomto produktu ve zvýhodněné zemi nebo území nebo ve Společenství posuzují dohromady.

1. Určující jednotkou pro použití tohoto oddílu je produkt, který je považován za základní jednotku při jeho zařazení do nomenklatury založené na harmonizovaném systému.

Z toho vyplývá, že

2. Je-li podle všeobecného pravidla 5 pro výklad harmonizovaného systému zařazován s produktem i jeho obal, považuje se pro účely určení původu za tvořící jeden celek s produktem.

1. Odchylně od článku 100 lze nepůvodní materiály použít při výrobě daného produktu, pokud jejich celková hodnota nepřesáhne 10 % ceny produktu ze závodu.

Je-li v seznamu uveden jeden nebo více procentních podílů pro nejvyšší přípustnou hodnotu nepůvodních materiálů, nesmějí být tyto podíly při použití prvního pododstavce překročeny.

2. Odstavec 1 se nevztahuje na produkty kapitol 50 až 63 harmonizovaného systému.

Při určování, zda je produkt původní, se nezjišťuje původ těchto prvků, jež mohou být použity při jeho výrobě:

Jsou-li původní produkty vyvezené ze zvýhodněné země nebo území nebo ze Společenství do jiné země vráceny do zvýhodněné země nebo území nebo do Společenství, je třeba je považovat za nepůvodní, nelze-li příslušným orgánům věrohodně prokázat, že

• vrácené produkty jsou totožné s vyvezenými,

• byly případně podrobeny pouze operacím nezbytným pro jejich uchování v nezměněném stavu po dobu pobytu v dané zemi nebo při jejich vývozu.

1. Za dopravené přímo ze zvýhodněné země nebo území do Společenství nebo ze Společenství do dané zvýhodněné země nebo území se považuje

2. Splnění podmínek stanovených v odst. 1 písm. b) a c) se prokazuje tak, že se příslušným celním orgánům předloží

1. Jsou-li produkty pocházející ze zvýhodněné země nebo území zaslány na výstavu do jiné země a prodány za účelem dovozu do Společenství, uplatní se na ně celní preference uvedené v článku 98, jestliže splňují podmínky stanovené v tomto oddíle pro to, aby byly považovány za pocházející z dané zvýhodněné země nebo území, a je-li příslušným celním orgánům ve Společenství věrohodně prokázáno, že

2. Celním orgánům ve Společenství se předloží průvodní osvědčení EUR.1 obvyklým způsobem. Musí v něm být uveden název a adresa výstavy. V případě potřeby mohou být požadovány další doklady o druhu produktů a o okolnostech, za kterých byly vystavovány.

3. Odstavec 1 se vztahuje na všechny výstavy, veletrhy a podobné veřejné akce obchodní, průmyslové, zemědělské nebo řemeslné, v jejichž průběhu produkty zůstávají pod celním dohledem, s výjimkou výstav pořádaných soukromě v prodejnách nebo obchodních prostorách s úmyslem prodat zahraniční produkty.

Na produkty pocházející ze zvýhodněných zemí nebo území se celní preference uvedené v článku 98 vztahují po předložení

1. Na původní produkty ve smyslu tohoto oddílu se při dovozu do Společenství mohou vztahovat celní preference uvedené v článku 98, pokud byly dopraveny přímo do Společenství ve smyslu článku 107, po předložení průvodního osvědčení EUR.1 vydaného celními nebo jinými příslušnými vládními orgány některé zvýhodněné země nebo území, jestliže tyto zvýhodněné země nebo území:

• sdělily Komisi údaje požadované podle článku 121 a

• poskytují Společenství pomoc tím, že umožňují celním orgánům členských států ověřit pravost dokladu a správnost údajů o skutečném původu dotyčných produktů.

2. Průvodní osvědčení EUR.1 smí být vydáno pouze v případě, že má sloužit k prokázání nároku na uplatnění celních preferencí uvedených v článku 98.

3. Průvodní osvědčení EUR.1 se vydává pouze na základě písemné žádosti podané vývozcem nebo jehopověřeným zástupcem. Žádost se podává na tiskopise, jehož vzor je uveden v příloze 21 a který musí být vyplněn v souladu s tímto pododdílem.

Žádosti o průvodní osvědčení EUR.1 musí být příslušnými orgány zvýhodněné země nebo území nebo členského státu vývozu uchovávány po dobu alespoň tří let.

4. Vývozce nebo jeho pověřený zástupce připojí k žádosti veškeré podklady potřebné k prokázání, že pro vyvážené produkty může být vydáno průvodní osvědčení EUR.1.

Vývozce se zaváže předložit na žádost příslušných orgánů jakýkoli dodatečný důkaz, který mohou požadovat pro zjištění správnosti statusu původu produktů způsobilých pro preferenční režim, a dále se zaváže, že bude souhlasit s jakoukoli kontrolou ze strany těchto orgánů, pokud jde o okolnosti, za nichž byly produkty získány.

5. Průvodní osvědčení EUR.1 vydávají příslušné vládní orgány zvýhodněných zemí nebo území nebo celní orgány členského státu vývozu, pokud mohou být vyvážené produkty považovány za původní ve smyslu tohoto oddílu.

6. Vzhledem k tomu, že průvodní osvědčení EUR.1 slouží k prokázání nároku na uplatnění preferenčního režimu uvedeného v článku 98, jsou příslušné orgány zvýhodněné země nebo území nebo celní orgány členského státu vývozu povinny přijmout předpisy potřebné k ověření původu produktů a správnosti ostatních údajů uvedených v osvědčení.

7. K ověření toho, zda je splněna podmínka stanovená v odstavci 5, mohou příslušné vládní orgány zvýhodněné země nebo území nebo celní orgány členského státu vývozu požadovat předložení všech podkladů nebo provádět veškeré kontroly, které považují za účelné.

8. Příslušné vládní orgány zvýhodněné země nebo území nebo celní orgány členského státu vývozu dbají na to, aby tiskopisy uvedené v odstavci 1 byly řádně vyplněny.

9. Datum vydání průvodního osvědčení EUR.1 se uvádí v části osvědčení, která je vyhrazena pro celní orgány.

10. Průvodní osvědčení EUR.1 vydávají příslušné orgány zvýhodněné země nebo území nebo území nebo celní orgány členského státu vývozu při vývozu produktů, kterých se týká. Osvědčení se předá vývozci, jakmile je vývoz skutečně proveden nebo zajištěn.

1. Odchylně od čl. 110 odst. 10 může být průvodní osvědčení EUR.1 ve výjimečných případech vydáno po skutečném vývozu produktů, jichž se týká, jestliže

2. Příslušné orgány mohou vydat průvodní osvědčení EUR.1 dodatečně pouze v případě, že ověřily, že údaje uvedené v žádosti vývozce souhlasí s odpovídající vývozní dokumentaci a že průvodní osvědčení EUR.1 splňující podmínky tohoto oddílu nebylo vydáno již při vývozu dotyčných produktů.

3. V průvodních osvědčeních EUR.1 vydané dodatečně musí být uvedena některá z těchto poznámek:

• „EXPEDIDO A POSTERIORI“,

• „UDSTEDT EFTERFØLGENDE“,

• „NACHTRÄGLICH AUSGESTELLT“,

• „ΕΚΔΟΘΕΝ ΕΚ ΤΩΝ ΥΣΤΕΡΩΝ“,

• „ISSUED RETROSPECTIVELY“,

• „DÉLIVRÉ A POSTERIORI“,

• „RILASCIATO A POSTERIORI“,

• „AFGEGEVEN A POSTERIORI“,

• „EMITIDO A POSTERIORI“,

• „ANNETTU JÄLKIKÄTEEN“,

• „UTFÄRDAT I EFTERHAND“,

• „VYSTAVENO DODATEČNĚ“,

• „VÄLJA ANTUD TAGASIULATUVALT“,

• „IZSNIEGTS RETROSPEKTĪVI“,

• „RETROSPEKTYVUSIS IŠDAVIMAS“,

• „KIADVA VISSZAMENŐLEGES HATÁLLYAL“,

• „MAĦRUĠ RETROSPETTIVAMENT“,

• „WYSTAWIONE RETROSPEKTYWNIE“,

• „IZDANO NAKNADNO“,

• „VYHOTOVENÉ DODATOČNE“,

• „ИЗДАДЕН ВПОСЛЕДСТВИЕ“,

• „ELIBERAT ULTERIOR“,

• „IZDANO NAKNADNO“.

4. Poznámka uvedená v odstavci 3 se zapisuje do kolonky „Poznámky“ průvodního osvědčení EUR.1.

1. V případě krádeže, ztráty nebo zničení průvodního osvědčení EUR.1 může vývozce požádat příslušné orgány členského státu vývozu, který je vydal, o vystavení duplikátu na základě dokladů o vývozu, které má vývozce v držení.

2. Takto vydaný duplikát musí obsahovat některou z těchto poznámek:

• „DUPLICADO“,

• „DUPLIKAT“,

• „DUPLIKAT“,

• „ΑΝΤΙΓΡΑΦΟ“,

• „DUPLICATE“,

• „DUPLICATA“,

• „DUPLICATO“,

• „DUPLICAAT“,

• „SEGUNDA VIA“,

• „KAKSOISKAPPALE“,

• „DUPLIKAT“,

• „DUPLIKÁT“,

• „DUPLIKAAT“,

• „DUBLIKĀTS“,

• „DUBLIKATAS“,

• „MÁSODLAT“,

• „DUPLIKAT“,

• „DUPLIKAT“,

• „DVOJNIK“,

• „DUPLIKÁT“,

• „ДУБЛИКАТ“,

• „DUPLICAT“,

• „DUPLIKAT“.

3. Poznámka uvedená v odstavci 2 se zapisuje do kolonky „Poznámky“ průvodního osvědčení EUR.1.

4. Duplikát nese datum vydání původního průvodního osvědčení EUR.1 a tímto datem nabývá účinku.

1. Prohlášení na faktuře může učinit

2. Prohlášení na faktuře může být učiněno, lze-li dotyčné produkty považovat za pocházející ze Společenství nebo z některé zvýhodněné země nebo území a splňují-li ostatní podmínky stanovené v tomto oddíle.

3. Vývozce činící prohlášení na faktuře musí být připraven kdykoli předložit, na žádost celních nebo jiných příslušných vládních orgánů země vývozu, veškeré související doklady prokazující status původu dotyčných produktů a splnění ostatních podmínek stanovených v tomto oddíle.

4. Prohlášení na faktuře, jehož text je uveden v příloze 22, vyhotovuje vývozce v některém z jazykových znění uvedených v této příloze v souladu s vnitrostátními předpisy země vývozu, psacím strojem, razítkem nebo tiskem na faktuře, dodacím listu nebo jakémkoli jiném obchodním dokladu. Je-li prohlášení psáno rukou, musí být napsáno inkoustem a hůlkovým písmem.

5. Prohlášení na faktuře podepisuje vlastnoručně vývozce. Vývozce schválený ve smyslu článku 117 však není povinen podepisovat tato prohlášení, jestliže se celním orgánům písemně zaváže, že přebírá plnou odpovědnost za jakékoli prohlášení na faktuře, které jej identifikuje, jako by je vlastnoručně podepsal.

6. V případech uvedených v odst. 1 písm. b) podléhá použití prohlášení na faktuře těmto zvláštním podmínkám:

První pododstavec nezprošťuje vývozce povinnosti splnit případné jiné formality požadované celními nebo poštovními předpisy.

1. Celní orgány Společenství mohou povolit kterémukoli vývozci (dále jen „schválený vývozce“), který často odesílá produkty pocházející ze Společenství ve smyslu čl. 98 odst. 2 a který k uspokojení celních orgánů skýtá veškeré záruky potřebné ke kontrole statusu původu produktů a ke splnění všech ostatních požadavků tohoto oddílu, aby činil prohlášení na faktuře bez ohledu na hodnotu dotyčných produktů.

2. Celní úřady mohou vázat poskytnutí statusu schváleného vývozce na splnění jakýchkoli podmínek, které považují za vhodné.

3. Celní úřady přidělí schválenému vývozci číslo, které musí být uváděno v prohlášení na faktuře.

4. Celní úřady dohlížejí na používání povolení schváleným vývozcem.

5. Celní úřady mohou povolení kdykoli odejmout. Jsou povinny tak učinit, jestliže schválený vývozce již neskýtá záruky zmíněné v odstavci 1, nesplňujepodmínky zmíněné v odstavci 2 nebo udělené povolení jinak jakýmkoli způsobem zneužívá.

1. Doklady o původu zboží platí čtyři měsíce ode dne vydání v zemi vývozu země a v této lhůtě musí být předloženy celním orgánům země dovozu.

2. Doklady o původu zboží, které jsou celním orgánům země dovozu předloženy po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 1, mohou být přijaty pro účely uplatnění celních preferencí uvedených v článku 98 pouze v případě, že nemohly být předloženy ve stanovené lhůtě v důsledku mimořádných okolností.

3. V ostatních případech opožděného předložení dokladů o původu zboží je mohou celní orgány země dovozu přijmout, pokud jim byly dotyčné produkty předloženy před uplynutím uvedené lhůty.

4. Na žádost dovozce může být za podmínek stanovených celními orgány členského státu dovozu těmto orgánům předkládán doklad o původu pouze při dovozu první zásilky, jestliže zboží

Tento postup lze použít na množství a období určená příslušnými celními orgány. Uvedené období nesmí za žádných okolností přesáhnout tři měsíce.

1. Produkty, které jsou zasílány v drobných zásilkách soukromými osobami soukromým osobám nebo které se nacházejí v osobních zavazadlech cestujících, se považují za původní produkty, na které se vztahují celní preference ve smyslu článku 98, aniž by bylo třeba předložit průvodní osvědčení EUR.1 nebo prohlášení na faktuře, pokud nejsou dováženy obchodně, pokud dovozce prohlásí, že produkty splňují všechny podmínky pro použití tohoto oddílu, a pokud o pravdivosti tohoto prohlášení neexistují žádné pochybnosti.

2. Za neobchodní dovoz se považuje příležitostný dovoz, který se týká výlučně produktů pro osobní použití příjemců nebo cestujících nebo jejich rodin, je-li z povahy a množství těchto produktů zřejmé, že neslouží žádnému obchodnímu účelu.

Dále celková hodnota těchto produktů nesmí u malých zásilek překročit 500 EUR a u produktů nacházejících se v osobních zavazadlech cestujících 1200 EUR.

1. Zvýhodněné země nebo území sdělí Komisi názvy a adresy vládních orgánů na jejich území příslušných pro vydávání průvodních osvědčení EUR.1, vzory otisků razítek, která tyto orgány používají, a názvy a adresy vládních orgánů příslušných ke kontrole průvodních osvědčení EUR.1 a prohlášení na faktuře. Tato razítka jsou platná od data, kdy je Komise obdrží. Komise tyto údaje sdělí celním orgánům členských států. Jsou-li tato sdělení činěna formou aktualizace předchozích sdělení, uvede Komise datum začátku platnosti nových razítek v souladu s údaji poskytnutými příslušnými vládními orgány zvýhodněných zemí nebo území. Tyto informace jsou důvěrné; má-li však být zboží propuštěno do volného oběhu, mohou dotyčné celní orgány dovolit dovozci nebo jeho řádně pověřenému zástupci, aby se seznámil s otisky vzorů razítek zmíněnými v tomto odstavci.

2. Komise zašle zvýhodněným zemím nebo územím vzory otisků razítek, která používají celní orgány členských států při vydávání průvodních osvědčení EUR.1.

1. Dodatečné ověření průvodních osvědčení EUR.1 a prohlášení na faktuře se provádí nahodile anebo vždy v případech, kdy mají celní orgány členského státu dovozu nebo příslušné vládní orgány zvýhodněných zemí nebo území odůvodněné pochybnosti o pravosti dokladu, o statusu původu dotyčného produktu nebo o splnění jiných povinností stanovených v tomto oddíle.

2. Pro účely odstavce 1 vrátí příslušné orgány v členském státě nebo zvýhodněné zemi nebo území dovozu průvodní osvědčení EUR.1 a fakturu, pokud byla předložena, prohlášení na faktuře nebo kopii těchto dokladů příslušným orgánům zvýhodněné země nebo území nebo členského státu vývozu, a případně uvedou důvody pro jeho ověření. Spolu s žádostí o ověření zašlou rovněž veškeré získané informace nebo doklady nasvědčující, že údaje uvedené v dokladu o původu zboží nejsou správné.

Jestliže se celní orgány členského státu rozhodnou pozastavit uplatňování celních preferencí uvedených v článku 98 až do výsledku ověření, nabídnou dovozci propuštění produktů, avšak stanoví ochranná opatření, která považují za potřebná.

3. Pokud byla podána žádost o dodatečné ověření podle odstavce 1, musí být ověření provedeno ve lhůtě šesti měsíců a jeho výsledky musí být v této lhůtě sděleny celním orgánům členského státu dovozu nebo příslušným vládním orgánům zvýhodněné země nebo území dovozu. Z výsledků musí být zřejmé, zda se napadený doklad o původu zboží vztahuje na skutečně vyvezené produkty a zda lze tyto produkty považovat za produkty pocházející ze zvýhodněné země nebo území nebo ze Společenství.

4. Jestliže v případě odůvodněných pochybností po uplynutí šestiměsíční lhůty uvedené v odstavci 2 neobdrží celní orgány odpověď nebo jestliže odpověď neobsahuje údaje, které postačují k rozhodnutí o pravosti daného dokladu nebo o skutečném původu produktů, zašle se příslušnému orgánu druhé sdělení. Jestliže ve lhůtě čtyř měsíců od tohoto druhého sdělení nejsou celním orgánům sděleny výsledky ověření, o které požádaly, nebo jestliže výsledky neumožňují rozhodnout o pravosti daného dokladu nebo o skutečném původu produktů, odmítnou příslušné orgány uplatnit celní preference, s výjimkou existence mimořádných okolností.

5. Pokud ověřovací postup nebo jiné dostupné informace naznačují, že nejsou dodržována ustanovení tohoto oddílu, provede zvýhodněná země nebo území vývozu z vlastního podnětu nebo na žádost Společenství potřebná šetření nebo přijme vhodná opatření, aby tato šetření byla provedena s požadovanou naléhavostí, aby byly takové přestupky odhaleny a aby jim bylo možno předcházet. Společenství se může na šetření k tomuto účelu podílet.

6. Pro účely dodatečného ověření průvodního osvědčeníEUR.1 musí příslušné vládní orgány zvýhodněné země nebo území vývozu nebo celní orgány členského státu vývozu uchovávat kopie osvědčení o původu zboží a případné související vývozní doklady alespoň po dobu tří let.

1. Pojem „Společenství“ používaný v tomto oddíle nezahrnuje Ceutu a Melillu. Pojem „produkty pocházející ze Společenství“ nezahrnuje produkty pocházející z Ceuty a Melilly.

2. Tento oddíl se použije přiměřeně při určování, zda lze určité produkty považovat za produkty pocházející ze vyvážejících zvýhodněných zemí nebo území nebo území, na které ze vztahují celní preference, dovezené do Ceuty a Melilly nebo za produkty pocházející z Ceuty a Melilly.

3. Ceuta a Melilla se považují za jediné území.

4. Ustanovení tohoto oddílu o vydávání, používání a dodatečném ověřování průvodního osvědčení EUR.1 se použijí přiměřeně na produkty pocházející z Ceuty a Melilly.

5. Španělské celní orgány zajistí použití tohoto oddílu v Ceutě a Melille.

1. Pro účely použití článků 28 až 36 kodexu a této hlavy přihlížejí členské státy k ustanovením obsaženým v příloze 23.

Ustanovení uvedená v prvním sloupci přílohy 23 se použijí v souladu s vysvětlivkami uvedenými v druhém sloupci.

2. Je-li při určování celní hodnoty třeba přihlížet k všeobecně uznávaným účetním zásadám, použijí se ustanovení přílohy 24.

1. Ve smyslu této hlavy se rozumí

2. Výrazy „stejné zboží“ a „podobné zboží“ se nevztahují na zboží, které obsahuje techniku, vývoj, uměleckou práci, design a plány a nákresy, pro které nebyla provedena úprava podle čl. 32 odst. 1 písm. b) bodu iv) kodexu, protože tyto práce byly provedeny ve Společenství.

1. Pro účely hlavy II kapitoly 3 kodexu a této hlavy se za osoby ve spojení považují pouze osoby,

2. Pro účely této hlavy se osoby, které jsou spolu ve spojení tak, že jedna z nich je výhradním zástupcem, prodejcem nebo koncesionářem druhé, se nezávisle na použitém označení považují za osoby ve spojení pouze tehdy, jestliže se na ně vztahuje některé z kritérií uvedených v odstavci 1.

1. Pokud se podle článku 29 kodexu určuje celní hodnota zboží, za něž cena v okamžiku rozhodném pro určení celní hodnoty dosud nebyla zaplacena, považuje se za základ pro určení celní hodnoty zásadně cena, jež má být v daném okamžiku zaplacena.

2. Komise a členské státy konzultují v rámci výboru použití odstavce 1.

1. Je-li zboží navržené v celním prohlášení k propuštění do volného oběhu součástí většího množství stejného zboží nabytého v rámci jedné obchodní operace, tvoří cenu, která byla nebo má být skutečně zaplacena ve smyslu čl. 29 odst. 1 kodexu, část celkové ceny, která odpovídá poměru zboží uvedeného v celním prohlášení k celkovému množství nabytého zboží.

Poměrné rozdělení ceny, která skutečně byla nebo má být zaplacena, se provede i v případě částečné ztráty nebo poškození zboží, jehož hodnota má být určena, před jeho propuštěním do volného oběhu.

2. Po propuštění zboží do volného oběhu lze pro určení jeho celní hodnoty vzít v souladu s článkem 29 kodexu v úvahu úpravu ceny, která byla nebo má být skutečně za zboží zaplacena, jež provedl prodejce ve prospěch kupujícího, jestliže se ke spokojenosti celních orgánů prokáže, že:

3. Cenu, která skutečně byla nebo má být zaplacena za zboží, upravenou podle odstavce 2 lze vzít v úvahu pouze v případě, že byla tato úprava provedena ve lhůtě 12 měsíců ode dne, kdy bylo přijato celní prohlášení s návrhem na propuštění zboží do volného oběhu.

1. Pro účely článku 29 kodexu se skutečnost, že prodávané zboží je v celním prohlášení navrženo na propuštění do volného oběhu, považuje za důkaz prokazující, že byloprodáno na vývoz na celní území Společenství. V případě dalších prodejů před určením celní hodnoty zboží to platí pouze pro poslední prodej, na jehož základě zboží vstoupilo na celní území Společenství, anebo pro prodej zboží na celním území Společenství před jeho propuštěním do volného oběhu.

Při uvádění ceny týkající se prodeje předcházejícího poslednímu prodeji, na jehož základě zboží vstoupilo na celní území Společenství, musí být celním orgánům uspokojivě prokázáno, že bylo toto zboží prodáno pro účely vývozu na uvedené území.

Použijí se články 178 až 181a.

2. Je-li však zboží mezi prodejem a propuštěním do volného oběhu použito ve třetí zemi, není uplatnění hodnoty transakce povinné.

3. Kupující nemusí splnit žádné podmínky kromě toho, že je smluvní stranou kupní smlouvy.

Je-li podle čl. 29 odst. 1 písm. b) zjištěno, že prodej nebo cena jsou podrobeny podmínkám nebo plněním, jejichž hodnotu lze určit ve vztahu ke zboží, které má být hodnoceno, považuje se tato hodnota za přímou platbu kupujícího prodávajícímu a části ceny, která byla nebo má být skutečně zaplacena, jestliže podmínka nebo plnění nesouvisí s

1. Pro účely čl. 29 odst. 3 písm. b) kodexu se „činnostmi spojenými s uváděním zboží na trh“ rozumí veškeré činnosti spojené s reklamou na toto zboží a podporou jeho prodeje, jakož i činnosti spojené se zárukami na toto zboží.

2. Tyto činnosti, které provádí kupující, se považují jako činnosti prováděné na jeho účet i tehdy, pokud je provádí na základě svého smluvního závazku vůči prodávajícímu.

1. Pro účely čl. 30 odst. 2 písm. a) kodexu (hodnota transakce u stejného zboží) se celní hodnota určuje na základě hodnoty transakce u stejného zboží prodávaného pro vývoz na stejné obchodní úrovni v zásadně stejném množství jako hodnocené zboží. Neexistují-li takové prodeje, použije se hodnota transakce u stejného zboží prodávaného na jiné obchodní úrovni a/nebo v jiném množství, upravená s ohledem na rozdíly vyplývající z obchodní úrovně a/nebo z množství, pokud lze tyto opravy bez ohledu na to, zda vedou ke zvýšení nebo snížení hodnoty transakce, provést na základě předložených skutečností, které jasně prokazují správnost a přesnost úpravy.

2. Jestliže hodnota transakce zahrnuje náklady ve smyslu čl. 32 odst. 1 písm. e) kodexu, upraví se s ohledem na významné rozdíly mezi těmito náklady u dováženého a stejného zboží vyplývajícími ze vzdáleností a způsobů přepravy.

3. Jestliže se podle tohoto článku určí více než jedna hodnota transakce u stejného zboží, použije se k určení celní hodnoty dováženého zboží nejnižší z těchto hodnot.

4. Pro účely tohoto článku se hodnota transakce u zboží, které vyrobila jiná osoba, použije pouze v případě, že nelze určit podle odstavce 1 hodnotu transakce u stejného zboží, které vyrobila táž osoba, která vyrobila hodnocené zboží.

5. „Hodnotou transakce dováženého stejného zboží“ pro účely tohoto článku se rozumí celní hodnota, která již byla určena podle článku 29 kodexu a která obsahuje úpravy podle odstavců 1 písm. b) a 2 tohoto článku.

1. Pro účely čl. 30 odst. 2 písm. b) kodexu (hodnota transakce u podobného zboží) se celní hodnota určuje na základě hodnoty transakce u podobného zboží prodávaného pro vývoz na stejné obchodní úrovni v zásadně stejném množství jako hodnocené zboží. Neexistují-li takové prodeje, použije se hodnota transakce u podobného zboží prodávaného na jiné obchodní úrovni a/nebo v jiném množství, upravená s ohledem na rozdíly vyplývající z obchodní úrovně a/nebo z množství, pokud lze tyto opravy bez ohledu na to, zda vedou ke zvýšení nebo snížení hodnoty transakce, provést na základě předložených skutečností, které jasně prokazují správnost a přesnost úpravy.

2. Jestliže hodnota transakce zahrnuje náklady ve smyslu čl. 32 odst. 1 písm. e) kodexu, upraví se s ohledem na významné rozdíly mezi těmito náklady u dováženého a podobného zboží vyplývajícími ze vzdáleností a způsobů přepravy.

3. Jestliže podle tohoto článku určí více než jedna hodnota transakce u podobného zboží, použije se k určení celní hodnoty dováženého zboží nejnižší z těchto hodnot.

4. Pro účely tohoto článku se hodnota transakce u zboží, které vyrobila jiná osoba, použije pouze v případě, že nelze určit podle odstavce 1 hodnotu transakce u podobného zboží, které vyrobila táž osoba, která vyrobila hodnocené zboží.

5. „Hodnotou transakce dováženého podobného zboží“ pro účely tohoto článku se rozumí celní hodnota, která již byla určena podle článku 29 kodexu a která obsahuje úpravy podle odstavců 1 písm. b) a 2 tohoto článku.

1.

2. Neprodává-li se dovážené zboží ani stejné nebo podobné dovážené zboží ve Společenství v nezměněném stavu, určuje se celní hodnota dováženého zboží na žádost dovozce na základě jednotkové ceny, za kterou se dovážené zboží prodává po dalším opracování nebo zpracování v největším úhrnném množství osobám usazeným ve Společenství, které nejsou ve spojení s prodávajícími, s přihlédnutím k hodnotě přidané v důsledku opracování nebo zpracování a po odpočtech podle odst. 1 písm. a).

3. Pro účely tohoto článku se „jednotkovou cenou, za kterou se dovážené zboží prodává v nejvyšším úhrnném množství,“ rozumí cena, za kterou byl prodán nejvyšší počet jednotek při prodeji osobám, které nejsou ve spojení s prodávajícími, na první obchodní úrovni po dovozu, na které se tyto prodeje uskuteční.

4. K prodeji ve Společenství osobě, která přímo nebo nepřímo zdarma nebo za sníženou cenu poskytuje zboží nebo služby uvedené v čl. 32 odst. 1 písm. b) kodexu, které jsou použity při výrobě nebo prodeji dováženého zboží k vývozu, se při určování jednotkové ceny podle tohoto článku nepřihlíží.

5. Pro účely odst. 1 písm. b) se „dobou co nejdříve po dovozu“ rozumí den, kdyje dovážené zboží nebo stejné nebo podobné dovážené zboží prodáváno v množství dostatečném pro určení jednotkové ceny.

1. Pro účely čl. 30 odst. 2 písm. d) kodexu (vypočtená hodnota) nesmí celní orgány vyžadovat od osoby, která není usazena ve Společenství, ani ji zavazovat k tomu, aby pro určování vypočtené hodnoty předkládala k prověření účty nebo jiné podklady nebo k nim umožňovala přístup. Údaje, které poskytl producent zboží za účelem určení celní hodnoty podle tohoto článku, však mohou celní orgány členského státu se souhlasem producenta ověřit v zemi, která není členem Společenství, jestliže o tom tyto orgány uvědomí orgány dané země s dostatečným předstihem a zmíněné orgány se šetřením souhlasí.

2. Do ceny nebo hodnoty materiálu a výroby podle čl. 30 odst. 2 písm. d) první odrážky kodexu se zahrnují náklady uvedené v čl. 32 odst. 1 písm. a) bodech ii) a iii) kodexu.

Dále se do těchto nákladů zahrnuje vhodně rozvržená hodnota všeho zboží nebo služeb uvedených v čl. 32 odst. 1 písm. b) kodexu, které jsou poskytovány kupujícímu přímo nebo nepřímo v souvislosti s výrobou dováženého zboží. Hodnota služeb uvedených v čl. 32 odst. 1 písm. b) bodě iv) kodexu poskytnutých ve Společenství se do hodnoty zahrne pouze v případě, že byly producentovi účtovány.

3. Pokud se k určení vypočtené hodnoty použijí jiné informace, než které byly poskytnuty producentem nebo jeho jménem, sdělí celní orgán deklarantovi, pokud o to požádá, s výhradou článku 15 kodexu, původ těchto informací, použité údaje a výpočty, které z nich vycházejí.

4. „Všeobecné výdaje“ uvedené v čl. 30 odst. 2 písm. d) druhé odrážce kodexu zahrnují přímé a nepřímé náklady na výrobu zboží pro vývoz a jeho uvádění na trh, které nebyly do celní hodnoty zahrnuty podle první odrážky uvedeného písmene.

1. Na požádání zúčastněné osoby mohou celní orgány povolit, aby byly na základě vhodných a specifických kritérií

• odchylně od čl. 32 odst. 2 celního kodexu vypočteny některé položky, které se připočítávají k ceně, která byla nebo má být skutečně zaplacena, které nebylo možné určit v okamžiku vzniku celního dluhu,

• odchylně od článku 33 celního kodexu vypočteny některé položky, které se do celní hodnoty nezapočítávají, jestliže částky připadající na tyto položky nejsou v okamžiku vzniku celního dluhu zřetelně odlišeny od ceny, která byla nebo má být zaplacena.

V takovém případě se uvedená celní hodnota nepovažuje za předběžnou ve smyslu čl. 254 druhé odrážky.

2. Povolení může být uděleno, pouze pokud

1. Pro účely čl. 32 odst. 1 písm. c) kodexu se „licenčními poplatky“ rozumějí zejména platby, které je nutno zaplatit za využití práv týkajících se

• výroby dováženého zboží (zejména patenty, užitné a průmyslové vzory a výrobní „know-how“) nebo

• prodeje zboží dováženého za účelem vývozu (zejména ochranné známky, užitné vzory) nebo

• použití nebo dalšího prodeje dováženého zboží (zejména autorská práva, výrobní postupy neoddělitelně obsažené v dováženém zboží).

2. Nezávisle na případech uvedených v čl. 32 odst. 5 kodexu smí být v případech, kdy se celní hodnota určuje podle článku 29 kodexu, licenční poplatky přičteny k ceně, která byla nebo má být skutečně zaplacena za dovážené zboží, pouze pokud:

• se platba týká hodnoceného zboží a

• je podmínkou pro prodej tohoto zboží.

1. Je-li dovážené zboží pouze složkou nebo součástí zboží, které bylo vyrobeno ve Společenství, může být cena, která byla nebo má být skutečně zaplacena za dovážené zboží, upravena pouze tehdy, jestliže se licenční poplatky týkají daného zboží.

2. Jestliže se zboží dováží nesestavené nebo je před dalším prodejem podrobeno menším úpravám, například zředění nebo zabalení, není tím vyloučeno, aby se licenční poplatky vztahovaly na dovážené zboží.

3. Jestliže se licenční poplatky vztahují částečně na dovážené zboží a částečně na jiné složky nebo součásti, které byly po dovozu ke zboží připojeny, nebo na služby poskytnuté po dovozu, provede se přiměřené rozvržení nákladů pouze na základě objektivních a měřitelných údajů v souladu s vysvětlivkami k čl. 32 odst. 2 kodexu uvedenými v příloze 23.

Licenční poplatky za poskytnutí práva použít ochrannou známku se přičtou k ceně, která byla nebo má být za zboží skutečně zaplacena, pouze tehdy, jestliže

• se licenční poplatky týkají zboží, které bylo po dovozu v nezměněném stavu opět prodáno nebo bylo podrobeno menším úpravám po dovozu,

• se toto zboží prodává s ochrannou známkou, za niž se platí licenční poplatky, připevněnou před dovozem nebo po něm, a

• kupující si nemůže zboží obstarat u jiného dodavatele, který není s prodávajícím ve spojení.

1. Pro účely čl. 32 odst. 1 písm. e) a čl. 33 písm. a) kodexu se za místo vstupu na celní území Společenství považuje

2. Celní hodnota zboží, které je po svém vstupu na celní území Společenství přepravováno do jiné části tohoto území přes Bělorusko, Rusko, Švýcarsko, Bosnu a Hercegovinu, Chorvatsko, Svazovou republiku Jugoslávie nebo Bývalou jugoslávskou republiku Makedonii, se určuje na základě místa prvního vstupu zboží na celní území Společenství, je-li zboží dopravováno přímo přes území těchto zemí a tranzit přes tyto země odpovídá obvyklé dopravní cestě na místo určení.

3. Celní hodnota zboží, které je po vstupu na celní území Společenství dopravováno po moři na místo určení v jiné části Společenství, se určuje na základě místa prvního vstupu zboží na celní území Společenství, je-li dopravováno přímo po obvyklé dopravní cestě na místo určení.

4. Odstavce 2 a 3 se vztahují i na vykládku nebo překládku zboží a na dočasné přerušení přepravy v Bělorusku, Rusku, Švýcarsku, Bosně a Hercegovině, Chorvatsku, Svazové republice Jugoslávie nebo v Bývalé jugoslávské republice Makedonii, pokud k nim dojde pouze z přepravních důvodů.

5. U zboží, které je po vstupu na celní území Společenství bezprostředně dopravováno z jednoho francouzského zámořského departementu do jiné části celního území Společenství nebo naopak, je rozhodným místem vstupu místo uvedené v odstavcích 1 a 2 nacházející se v té části celního území Společenství, ze které bylo zboží dopraveno, pokud zde bylo vyloženo nebo přeloženo a tuto skutečnost potvrdily celní orgány.

6. Jestliže nejsou splněny podmínky stanovené v odstavcích 2, 3 a 5, je rozhodným místem vstupu místo uvedené v odstavci 1 nacházející se v té části celního území Společenství, ve které se nachází místo určení zboží.

Pro účely čl. 32 odst. 1 písm. e) a čl. 33 písm. a) kodexu platí tato pravidla:

1. Poštovné za zboží přepravované v poštovním styku až na místo určení se zahrnuje do celní hodnoty v celkové výši; výjimkou jsou dodatečné poštovní poplatky, které byly případně vybrány za úkony provedené v zemi dovozu.

2. Při určování celní hodnoty zasílaného zboží, které nemá obchodní povahu, se však poštovné do hodnoty uváděné v prohlášení nezahrnuje.

3. Odstavce 1 a 2 se nevztahují na zboží přepravované poštovními expresními kurýrními službami nazvanými „EMS – Datapost“ (v Dánsku „EMS – Jetpost“, v Německu „EMS – Kurierpostsendungen“, v Itálii „CAI-Post“).

1. Bez ohledu na články 29 až 33 kodexu, přihlíží se při určování celní hodnoty dovážených nosičů dat určených pro použití v zařízení na počítačové zpracování dat, které obsahují data a programové pokyny, pouze k ceně nebo hodnotě samotného nosiče. Celní hodnota dovážených nosičů dat, které obsahují data a programové pokyny, proto nezahrnuje cenu nebo hodnotu dat nebo programových pokynů, je-li tato cena nebo hodnota odlišena od ceny nebo hodnoty daného nosiče.

2. Pro účely tohoto článku se za

Pro účely článků 169 až 172 se rozumí:

1. Jsou-li skutečnosti, které slouží k určování celní hodnoty zboží, vyjádřeny v jiné měně než v měně členského státu, v níž se celní hodnota určuje, použije se při určování této hodnoty v měně daného členského státu směnný kurz zaznamenaný v předposlední středu kalendářního měsíce, který je řádně zveřejněn téhož nebo následujícího dne.

2. Kurz zaznamenaný v předposlední středu kalendářního měsíce se používá po celý následující kalendářní měsíc, není-li nahrazen kurzem uvedeným v článku 171.

3. Jestliže v předposlední středu uvedenou v odstavci 1 není zaznamenán žádný kurz nebo jestliže není týž nebo následující den zveřejněn, považuje se za kurz zaznamenaný v uvedenou středu poslední zaznamenaný kurz pro danou měnu zveřejněný v předchozích čtrnácti dnech.

1. Jestliže se kurz zaznamenaný v poslední středu kalendářního měsíce, zveřejněný téhož nebo následujícího dne, liší nejméně o 5 % od kurzu, který byl určen podle článku 169 pro použití v následujícím kalendářním měsíci, nahradí uvedený kurz od první středy tohoto následujícího kalendářního měsíce jakožto kurz, který se použije pro účely článku 35 kodexu.

2. Jestliže se kurz zaznamenaný v libovolnou středu v období uvedeném v předchozích ustanoveních, zveřejněný téhož nebo následujícího dne, liší nejméně o 5 % od kurzu používaného podle této kapitoly, nahradí uvedený kurz od následující středy jakožto kurz, který se použije pro účely článku 35 kodexu. Tento náhradní kurz zůstává v platnosti do konce běžného kalendářního měsíce, není-li nahrazen jiným kurzem stanoveným podle první věty tohoto odstavce.

3. Jestliže v některém členském státě ve středu není zaznamenán žádný směnný kurz nebo jestliže není tentýž nebo následující den zveřejněn, považuje se za kurz zaznamenaný v danou středu pro dotyčnou měnu kurz zaznamenaný a zveřejněný v co nejkratším čase před uvedenou středou.

1. K určení celní hodnoty zboží uvedeného v klasifikaci obsažené v příloze 26 stanoví Komise pro každou položku této klasifikace jednotkovou hodnotu vyjádřenou v měnách členských států na 100 kg čisté hmotnosti.

Jednotkové hodnoty se používají vždy po 14 dnů, počínaje pátkem.

2. Jednotkové hodnoty se vypočítají na základě těchto skutečností, které členské státy poskytnou Komisi pro každou položku klasifikace:

3. Průměrná jednotková cena s dodáním na hranici bez cla se vypočte na základě hrubých výnosů z prodejů mezi dovozci a velkoobchodníky. V obchodních střediscích Londýn, Milán a Rungis se hrubý výnos vypočte s ohledem na obchodní úroveň, na níž se zboží v těchto střediscích nejčastěji prodává.

Z takto vypočtené částky se odečtou

• prodejní zisk ve výši 15 % pro obchodní střediska Londýn, Milán a Rungis a ve výši 8 % pro jiná obchodní střediska,

• náklady na dopravu a pojištění uvnitř celního území,

• paušální částka ve výši 5 ECU na úhradu ostatních nákladů, které se nezahrnují do celní hodnoty.

  Tato paušální částka se přepočítává na měny členských států podle posledního přepočítacího koeficientu stanoveného podle článku 18 kodexu,

• dovozní clo a jiné dávky, které se nezahrnují do celní hodnoty.

4. Členské státy mohou pro náklady vynaložené na dopravu a pojištění uvedené v odstavci 3 stanovit paušální částky. Tyto paušální částky a postupy pro jejich výpočet sdělí neprodleně Komisi.

1. Referenční období rozhodné pro výpočet průměrných jednotkových cen podle čl. 173 odst. 2 písm. a) činí 14 dnů a končí ve čtvrtek, který předchází týdnu, v němž se stanoví nové jednotkové hodnoty.

2. Členské státy oznámí průměrné jednotkové ceny nejpozději do 12 hodin v pondělí v týdnu, v němž se stanoví jednotkové hodnoty podle článku 173. Není-li tento den pracovním, oznámí je v pracovní den bezprostředně předcházející.

3. Všechny členské státy oznámí Komisi nejpozději do 15. června následujícího roku zboží propuštěné během kalendářního roku do volného oběhu podle jednotlivých položek klasifikace.

1. Jednotkové hodnoty podle čl. 173 odst. 1 stanoví Komise každé druhé úterý na základě váženého průměru průměrných jednotkových cen podle čl. 173 odst. 2 písm. a) s ohledem na množství podle čl. 173 odst. 2 písm. b).

2. K určení váženého průměru se každá průměrná jednotková cena podle čl. 173 odst. 2 písm. a) přepočte na ECU; vychází se vždy z posledních přepočítacích koeficientů, které stanovila Komise v týdnu, který předchází týdnu, v němž se zjišťují jednotkové hodnoty, a které byly zveřejněny v Úředním věstníku Evropských společenství. Tytéž přepočítací koeficienty se použijí na přepočet takto stanovených jednotkových hodnot do měn jednotlivých členských států.

3. Naposledy zveřejněné jednotkové hodnoty platí, dokud nejsou zveřejněny nové jednotkové hodnoty. V případě silného kolísání cen v jednom nebo ve více členských státech, například v důsledku přerušení plynulého dovozu některého produktu, však mohou být stanoveny nové jednotkové hodnoty na základě cen používaných v okamžiku stanovení těchto hodnot.

1. Za poškozené se považují zásilky zboží, které v okamžiku rozhodném pro určení jejich celní hodnoty obsahují alespoň 5 % produktů nevhodných pro lidskou spotřebu v nezměněném stavu nebo jejichž hodnota se vzhledem k průměrné tržní ceně za bezvadné zboží snížila alespoň o 20 %.

2. Poškozené zásilky se hodnotí

• buď po vytřídění použitím jednotkových hodnot na bezvadnou část zásilky, přičemž poškozená část se zničí pod celním dohledem,

• nebo použitím jednotkových hodnot stanovených pro bezvadné produkty po odečtení procentního podílu, který odpovídá procentní sazbě škody zjištěné soudním znalcem a uznané celními orgány, od hmotnosti dovážené zásilky,

• nebo použitím jednotkových hodnot stanovených pro nepoškozené produkty s odečtením procentního podílu, který odpovídá procentní sazbě škody zjištěné soudním znalcem a uznané celními orgány.

1. Pokud zúčastněná osoba v celním prohlášení uvede nebo nechá uvést celní hodnotu dováženého zboží na základě jednotkových hodnot stanovených podle této kapitoly, zavazuje se tím, že v pro dotyčné zboží v běžném kalendářním roce použije zjednodušený postup.

2. Pokud zúčastněná osoba později požádá pro jeden nebo více druhů dováženého zboží o použití jiných metod, než je zjednodušený postup, jsou celní orgány dotyčného členského státu oprávněny jí oznámit, že je vyloučena z provádění zjednodušeného postupu pro toto zboží až do konce běžného kalendářního roku; toto vyloučení může být prodlouženo až do konce následujícího kalendářního roku. O vyloučení uvědomí členský stát neprodleně Komisi, která o něm neprodleně uvědomí celní orgány ostatních členských států.

1. Pokud se celní hodnota určuje podle článků 28 až 36 kodexu, přiloží se k celnímu prohlášení pro dovážené zboží prohlášení o údajích o celní hodnotě (prohlášení o celní hodnotě). Prohlášení o celní hodnotě se podává na tiskopise D.V.1 podle vzoru uvedeného v příloze 28, případně doplněném jedním nebo více tiskopisy D.V.1 BIS podle vzoru uvedeného v příloze 29.

2. Prohlášení o celní hodnotě podle odstavce 1 smí učinit pouze osoba usazená ve Společenství, která má k dispozici všechny potřebné skutečnosti.

Ustanovení čl. 64 odst. 2 písm. b) druhé odrážky a odst. 3 celního kodexu se použijí přiměřeně.

3. Celní orgány mohou upustit od požadování prohlášení o celní hodnotě podle odstavce 1, jestliže celní hodnotu dotyčného zboží nelze zjistit podle článku 29 kodexu. V těchto případech osoba uvedená v odstavci 2 poskytne nebo nechá poskytnout celním orgánům veškeré informace, které po ní požadují pro určení celní hodnoty podle jiného článku kodexu; informace poskytne celním orgánům způsobem za podmínek, které tyto orgány stanoví.

4. Aniž jsou dotčeno případné použití trestněprávních předpisů, přijímá osoba uvedená v odstavci 2podáním prohlášení o celní hodnotě podle odstavce 1 celnímu úřadu odpovědnost za:

• správnost a úplnost údajů uvedených v prohlášení,

• pravost podkladů přiložených k těmto údajům a

• poskytnutí všech dodatečných informací a podkladů potřebných pro určení celní hodnoty zboží.

5. Tento článek se nevztahuje na zboží, jehož celní hodnota se určuje zjednodušeným postupem podle článků 173 až 177.

1. Celní orgány mohou, pokud to není nezbytné pro řádné ukládání dovozních cel, zcela nebo zčásti upustit od vyžadování prohlášení podle čl. 178 odst. 1,

2. Částka v ECU uvedená v odst. 1 písm. a) se přepočte podle článku 18 kodexu. Celní orgány mohou částku vzniklou přepočtem zaokrouhlit směrem nahoru nebo dolů.

Celní orgány mohou zachovat protihodnotu částky stanovené v ECU v národní měně, jestliže by při roční úpravě podle článku 18 kodexu přepočet nové částky před zaokrouhlením podle tohoto článku vedl k tomu, že by se protihodnota v národní měně změnila o méně než 5 % anebo by se snížila.

3. U zboží, které stejný prodávající dodává pravidelně za stejných obchodních podmínek stejnému prodávajícímu, mohou celní orgány upustit od požadování, aby údaje podle čl. 178 odst. 1 byly plně poskytovány s každým celním prohlášením, vyžadují to však při každé změně okolností a nejméně jednou za tři roky.

4. Zproštění povinnosti přiznané podle tohoto článku může být zrušeno a předložení D.V.1 může být požadováno, jestliže se zjistí, že nebyla splněna nebo již netrvá podmínka pro její poskytnutí.

1. Osoba uvedená v čl. 178 odst. 2 předloží celním orgánům jedno vyhotovení faktury, z niž vychází v prohlášení o celní hodnotě dováženého zboží. Jestliže se prohlášení o celní hodnotě podává písemně, ponechají si toto vyhotovení celní orgány.

2. Je-li při písemném prohlášení o celní hodnotě faktura na dovážené zboží vystavena na osobu, která je usazena v jiném členském státě než v tom, kde je podáváno prohlášení o celní hodnotě, předloží osoba podávající prohlášení o celní hodnotě celním orgánům druhé vyhotovení této faktury. Jedno z vyhotovení si ponechají celní orgány, druhé opatří otiskem svého úředního razítka a jednacím číslem prohlášení u daného celního úřadu a vrátí je deklarantovi, aby je předal osobě, na jejíž jméno je faktura vystavena.

3. Celní orgány mohou úpravu podle odstavce 2 předepsat také pro případy, kdy osoba, na niž je vystavena faktura, je usazena v členském státě, v němž je prohlášení o celní hodnotě podáváno.

1. Celní orgány nemusí nezbytně určovat celní hodnotu dováženého zboží podle hodnoty transakce, pokud v souladu s postupem uvedeným v odstavci 2 mají odůvodněné pochybnosti, zda uváděná hodnota odpovídá celkové částce zaplacené nebo splatné podle článku 29 kodexu.

2. Pokud mají celní orgány pochybnosti zmíněné v odstavci 1, mohou v souladu s čl. 178 odst. 4 požádat o doplňkové informace. Pokud pochybnosti trvají, musí celní orgány před přijetím konečného rozhodnutí vyrozumět dotyčnou osobu, a to písemně, jsou-li o to požádány, o důvodech těchto pochybností a poskytnout jí přiměřenou příležitost k odpovědi. Konečné rozhodnutí s odůvodněním se sdělí příslušné osobě písemně.

Pro účely této kapitoly a přílohy 30A se rozumí:

osoba, která zboží přiváží na celní území Společenství nebo která přebírá odpovědnost za přepravu zboží na toto území podle čl. 36b odst. 3 kodexu. Platí však, že:

• v případě kombinované přepravy podle článku 183b se „přepravcem“ rozumí osoba provozující dopravní prostředek, který se po vstupu na celní území Společenství bude pohybovat samostatně jako aktivní dopravní prostředek,

• v případě námořní nebo letecké přepravy, kdy je zavedeno společné využívání plavidla nebo smluvní ujednání podle článku 183c, se „přepravcem“ rozumí osoba, která uzavřela smlouvu a vydala konosament nebo letecký nákladní list pro danou přepravu zboží na celní území Společenství.

Vstupní souhrnné celní prohlášení se nevyžaduje u tohoto zboží:

1. Povolení prohlédnout zboží podle článku 42 kodexu se uděluje osobě, která je oprávněna přidělit zboží celně schválené určení, na základě ústní žádosti, pokud celní orgán s ohledem na okolnosti nepovažuje za potřebné, aby byla žádost podána písemně.

Odběr vzorků se povoluje pouze na základě písemné žádosti zúčastněné osoby.

2. Písemné žádosti podle odst. 1 musí zúčastněná osoba podepsat a podat u příslušných celních orgánů. Žádosti musí obsahovat tyto údaje:

• jméno a adresu žadatele,

• místo, na němž se zboží nachází,

• číslo souhrnného celního prohlášení, pokud již bylo podáno a pokud do něj celní úřad tyto údaje nezapisuje sám, nebo odkaz na předchozí celní režim, anebo údaje nezbytné k identifikaci dopravního prostředku, na němž se zboží nachází,

• všechny ostatní údaje nutné ke ztotožnění zboží.

Celní úřad udělí povolení na základě žádosti zúčastněné osoby. Pokud se žádost týká odběru vzorků, uvede celní úřad množství zboží, které může být odebráno.

3. Předběžnou prohlídku zboží a odběr vzorků je třeba provádět podle pokynů celního úřadu pro daný případ a pod jeho dohledem.

Vybalení, vážení, opětovné zabalení a ostatní manipulace se zbožím se uskutečňuje na náklady a nebezpečí zúčastněné osoby. Tato osoba hradí rovněž případné náklady na provedení rozboru.

4. Odebrané vzorky musí splnit formality, aby mohlo být zboží přiděleno celně schválené určení. Pokud při prohlídce vzorků dojde k jejich poškození, zničení nebo nenapravitelné ztrátě zboží, nevzniká celní dluh. Ustanovení čl. 182 odst. 5 kodexu se použije také na odpady a zbytky.

1. Vstupní souhrnné celní prohlášení musí být předloženo v elektronické podobě. Musí obsahovat údaje pro takové prohlášení stanovené v příloze 30A a být vyplněno v souladu s vysvětlivkami uvedenými v této příloze.

Vstupní souhrnné celní prohlášení ověřuje osoba, která je podává.

Ustanovení čl. 199 odst. 1 se použijí přiměřeně.

2. Celní orgány umožní podání vstupního souhrnného celního prohlášení založeného na listinných dokladech nebo jiným způsobem, který je nahrazuje, jak bylo dohodnuto celními orgány, a to pouze za jedné z těchto okolností:

V případech uvedených v prvním pododstavci písm. a) a b) se vstupní souhrnné celní prohlášení založené na listinných dokladech podává na formuláři dokladu pro účely zabezpečení a bezpečnosti podle vzoru uvedeného v příloze 45i. Pokud zásilka, pro niž se vstupní souhrnné celní prohlášení podává, sestává z více než jedné položky zboží, je doklad pro účely zabezpečení a bezpečnosti doplněn o seznam položek podle vzoru uvedeného v příloze 45j. Seznam položek tvoří nedílnou součást dokladu pro účely zabezpečení a bezpečnosti.

V případech uvedených v prvním pododstavci písm. a) a b) mohou celní orgány povolit, aby byl doklad pro účely zabezpečení a bezpečnosti nahrazen nebo doplněn obchodními doklady za předpokladu, že tyto doklady předložené celním orgánům obsahují údaje stanovené pro vstupní souhrnná celní prohlášení v příloze 30a.

3. Celní orgány po vzájemné dohodě zavedou režim, podle kterého se bude postupovat v případech uvedených v odst. 2 prvním pododstavci písm. a).

4. Použití vstupního souhrnného celního prohlášení založeného na listinných dokladech podle odst. 2 prvního pododstavce písm. b) podléhá souhlasu celních orgánů.

Vstupní souhrnné celní prohlášení založené na listinných dokladech podepisuje osoba, která je podává.

5. Vstupní souhrnné celní prohlášení registrují celní orgány neprodleně po jejich obdržení.

6. Celní orgány o registraci neprodleně informují osobu, která vstupní souhrnné celní prohlášení podala. Pokud vstupní souhrnné celní prohlášení podala osoba uvedená v čl. 36b odst. 4 kodexu, celní orgány o registraci informují také přepravce za předpokladu, že přepravce má připojení na celní informační systém.

7. Pokud vstupní souhrnné celní prohlášení podala osoba uvedená v čl. 36b odst. 4 kodexu, mohou celní orgány předpokládat, neexistují-li důkazy prokazující opak, že s tím přepravce ve smluvních ujednáních souhlasil a že prohlášení bylo podáno s jeho vědomím.

8. Celní orgány neprodleně uvědomí osobu, která oznámila změny vstupního souhrnného celního prohlášení o tom, že byly registrovány. Pokud změny vstupního souhrnného celního prohlášení podala osoba uvedená v čl. 36b odst. 4 kodexu, celní orgány informují také přepravce za předpokladu, že přepravce celní orgány požádal o zaslání takovýchto oznámení a že má připojení na celní informační systém.

9. Pokud po uplynutí lhůty 200 dní ode dne podání vstupního souhrnného celního prohlášení nebyl celním orgánům oznámen příjezd dopravního prostředku podle článku 184g nebo pokud zboží nebylo předloženo celním orgánům podle článku 186, má se za to, že vstupní souhrnné celní prohlášení podáno nebylo.

1. Údaje poskytnuté v rámci tranzitního režimu lze použít jako vstupní souhrnné celní prohlášení, pokud jsou splněny tyto podmínky:

2. Za podmínky, že tranzitní údaje obsahující požadované prvky jsou předány v příslušné lhůtě stanovené v článku 184a, se má za to, že požadavky článku 183 jsou splněny i v případě, že zboží bylo propuštěno do tranzitu mimo celní území Společenství.

1. Pokud aktivní dopravní prostředek vstupující na celní území Společenství přijede nejprve na celní úřad v některém členském státě, který nebyl uveden ve vstupním souhrnném celním prohlášení, informuje provozovatel tohoto dopravního prostředku nebo jeho zástupce celní úřad vstupu uvedený v tomto prohlášení prostřednictvím zprávy se „žádostí o odklon“. Tato zpráva musí obsahovat údaje stanovené v příloze 30A a být vyplněna v souladu s vysvětlivkami stanovenými v uvedené příloze. Toto ustanovení se neuplatní v případech uvedených v článku 183a.

2. Celní úřad vstupu uvedený v prohlášení neprodleně informuje skutečný celní úřad vstupu o odklonu a výsledcích analýzy rizik bezpečnosti a zabezpečení.

1. Až do doby, kdy je zboží přiděleno celně schválené určení, je osoba uvedená v čl. 183 odst. 1 a 2 povinna znovu předložit celním orgánům na jejich vyžádání v nezměněném stavu zboží, na něž podává souhrnné celní prohlášení a které dosud nebylo vyloženo z dopravního prostředku, na němž se nachází.

2. Po vyložení zboží přechází povinnost znovu předložit zboží celním orgánům na jejich vyžádání na každou osobu, která je má v držení pro účely přepravy nebo skladování.

1. V případě námořní přepravy se vstupní souhrnné celní prohlášení podává vstupnímu celnímu úřadu v těchto lhůtách:

2. V případě letecké přepravy se vstupní souhrnné celní prohlášení podává vstupnímu celnímu úřadu v těchto lhůtách:

Pro účely tohoto odstavce se „letem na krátkou vzdálenost“ rozumí let, jehož délka činí méně než čtyři hodiny z posledního letiště odeslání ve třetí zemi do příletu na první letiště ve Společenství. Veškeré ostatní lety se považují za lety na dlouhou vzdálenost.

3. V případě železniční a vnitrostátní lodní přepravy se vstupní souhrnné celní prohlášení podává nejméně dvě hodiny před příchodem na vstupní celní úřad na celním území Společenství.

4. V případě silniční přepravy se vstupní souhrnné celní prohlášení podává nejméně hodinu před příchodem na vstupní celní úřad na celním území Společenství.

5. Jestliže vstupní souhrnné celní prohlášení není podáváno prostřednictvím technologie počítačového zpracování dat, činí lhůta stanovená v odst. 1 písm. c) a d), odst. 2 písm. a) a v odstavcích 3 a 4 nejméně čtyři hodiny.

6. Lhůty stanovené v odstavci 1 až 4 se použijí i v případě, že je počítačový systém celních orgánů dočasně mimo provoz.

Lhůty uvedené v čl. 184a odst. 1 až 4 se nepoužijí v těchto případech:

1. Po obdržení informací uvedených ve vstupním souhrnném celním prohlášení provede vstupní celní úřad příslušnou analýzu rizik, především pro účely bezpečnosti a zabezpečení, před příchodem zboží na celní území Společenství. Jestliže bylo vstupní souhrnné celní prohlášení podáno jinému celnímu úřadu než vstupnímu celnímu úřadu a údaje byly zpřístupněny v souladu s čl. 36a odst. 2 a čl. 36c odst. 1 druhým pododstavcem kodexu, celní orgány vstupního celního úřadu přijmou výsledky jakékoli analýzy rizik provedené tímto jiným úřadem nebo zohlední výsledky vyplývající z provádění vlastní analýzy rizik.

2. Celní orgány dokončí analýzu rizik před příchodem zboží, pokud bude splněna příslušná lhůta stanovená v článku 184a.

Pro zboží přepravované druhem dopravy uvedeném v čl. 184a odst. 1 písm. a) dokončí celní orgány analýzu rizik do 24 hodin po obdržení vstupního souhrnného celního prohlášení. Jestliže uvedená analýza přiměřeně odůvodňuje závěr celních orgánů, že dovoz zboží na celní území Společenství by představoval tak závažné ohrožení bezpečnosti Společenství, že by to vyžadovalo okamžitý zákrok, oznámí celní orgány, že zboží nemá být naloženo, osobě, která předložila vstupní souhrnné celní prohlášení, a jde-li o jinou osobu, přepravci za předpokladu, že přepravce má připojení na celní informační systém. Toto oznámení se učiní do 24 hodin po obdržení vstupního souhrnného celního prohlášení.

3. Jestliže je na celní území Společenství dopravováno zboží, na které se nevztahuje vstupní souhrnné celní prohlášení podle čl. 181c písm. c) až i), l) až o), provede se analýza rizik při předložení zboží na základě souhrnného celního prohlášení pro dočasné uskladnění, je-li k dispozici, nebo celního prohlášení podaného pro toto zboží.

4. Zboží předložené k celnímu řízení může být propuštěno k celně schválenému určení, jakmile se provede analýza rizik a její výsledky toto propuštění umožní.

1. Místa ve smyslu čl. 51 odst. 1 kodexu, schválená celními orgány pro skladování dočasně uskladněného zboží, se označují jako „dočasné sklady“.

2. Pokud celní orgány nespravují dočasné sklady samy, mohou k zajištění používání celních předpisů vyžadovat, aby

1. Pro zboží, které není zbožím Společenství a které je předložené celnímu orgánu, musí být podáno souhrnné celní prohlášení pro dočasné uskladnění za podmínek stanovených celními orgány.

Souhrnné celní prohlášení pro dočasné uskladnění podá osoba předkládající zboží nebo osoba jednající jejím jménem nejpozději v okamžiku předložení. Pokud souhrnné celní prohlášení pro dočasné uskladnění podává jiná osoba než provozovatel dočasného skladu, vyrozumí celní orgány tohoto provozovatele o celním prohlášení za předpokladu, že je tato osoba uvedena v souhrnném celním prohlášení pro dočasné uskladnění a má připojení na celní informační systém.

2. Souhrnné celní prohlášení pro dočasné uskladnění může mít jednu z těchto forem stanovenou celními orgány:

3. Odkaz na vstupní souhrnné celní prohlášení se nepožaduje, pokud zboží již bylo dočasně uskladněno nebo mu bylo přiděleno celně schválené určení a neopustilo celní území Společenství.

4. Obchodní, přístavní nebo dopravní inventární systémy lze používat, pokud je schválily celní orgány.

5. Souhrnné celní prohlášení pro dočasné uskladnění lze podat s oznámením o příjezdu uvedeným v článku 184g nebo může toto oznámení obsahovat.

6. Pro účely článku 49 kodexu se má za to, že souhrnné celní prohlášení pro dočasné uskladnění bylo podáno ke dni předložení zboží.

7. Souhrnné celní prohlášení pro dočasné uskladnění si celní orgány ponechají, aby mohlo být prověřeno, zda bylo zboží, kterého se prohlášení týká, přiděleno celně schválené určení.

8. Souhrnné celní prohlášení pro dočasné uskladnění se nepožaduje, pokud nejpozději v okamžiku předložení celnímu orgánu:

9. Jestliže bylo celní prohlášení podáno celnímu úřadu vstupu jako vstupní souhrnné celní prohlášení v souladu s článkem 36c kodexu, přijmou celní orgány toto celní prohlášení okamžitě při předložení zboží a zboží je propuštěno přímo do navrženého celního režimu za podmínek stanovených v tomto režimu.

10. Pro účely odstavců 1 až 9 platí, že je-li zboží, které není zbožím Společenství, přepravováno z celního úřadu odeslání v tranzitním režimu a je předloženo orgánům celního úřadu určení v rámci celního území Společenství, považuje se toto tranzitní prohlášení určené pro celní orgány celního úřadu určení za souhrnné celní prohlášení pro dočasné uskladnění.

1. Celní orgány mohou udělit povolení prohlédnout zboží podle článku 42 kodexu osobě, která může podle celních předpisů přidělit zboží celně schválené určení, a to na základě její ústní žádosti. Celní orgány však mohou s ohledem na okolnosti vyžadovat, aby byla žádost podána písemně.

2. Celní orgány mohou povolit odběr vzorků pouze na základě písemné žádosti osoby uvedené v odstavci 1.

3. Písemná žádost může být založena na listinných dokladech nebo být v elektronické podobě. Musí být podepsána nebo ověřena dotčenou osobou a podána u příslušných celních orgánů. Žádost musí obsahovat tyto údaje:

4. Celní orgány oznámí své rozhodnutí na základě žádosti dotčené osoby. Pokud se žádost týká odběru vzorků, v rozhodnutí musí být určeno množství zboží, které bude odebráno.

5. Prohlídku zboží a odběr vzorků je třeba provádět podle pokynů celního úřadu a pod jeho dohledem.

Prohlídka, odběr vzorků a analýza zboží se uskuteční zcela na náklady a nebezpečí dotčené osoby.

6. Odebrané vzorky musí splnit formality, aby mohlo být zboží přiděleno celně schválené určení. Pokud při prohlídce vzorků dojde k jejich poškození, zničení nebo nenapravitelné ztrátě zboží, má se za to, že nevznikl celní dluh.

Odpadu a zbytkům případně vzniklým při prohlídce zboží musí být přiděleno celně schválené určení stanovené pro zboží, které není zbožím Společenství.

Pro účely tohoto oddílu se rozumí:

Pro účely tohoto oddílu se zavazadlo v leteckém provozu považuje za

• „zavazadlo přepravované v zavazadlovém prostoru“, jestliže po odbavení na letišti odeslání není přístupné osobě, která je podala, ani během letu, ani při případném mezipřistání ve smyslu čl. 192 bodů 1 a 2 a čl. 194 bodů 1 a 2;

• „palubní zavazadlo“, jestliže si je osoba bere s sebou do kabiny letadla.

Kontroly a formality

Kontroly a formality pro zavazadla osob nacházejících se na palubách

1. Pokud jsou zavazadla přepravována na letiště Společenství na palubě letadla přilétajícího z letiště, které není letištěm Společenství, a mají být na tomto letišti Společenství přeložena na letadlo, které provádí let uvnitř Společenství,

• provádějí se kontroly a formality pro zavazadla přepravovaná v zavazadlovém prostoru na příletovém letišti letu uvnitř Společenství, je-li to mezinárodní letiště Společenství,

• provádí se kontrola palubních zavazadel na prvním mezinárodním letišti Společenství; dodatečně lze palubní zavazadla na příletovém letišti letu uvnitř Společenství kontrolovat pouze v případě, že se to ukáže nutným na základě kontroly zavazadel přepravovaných v zavazadlovém prostoru,

• mohou být zavazadla přepravovaná v zavazadlovém prostoru kontrolována na prvním letišti Společenství jen výjimečně a pouze v případě, že se to ukáže nutným na základě kontroly palubních zavazadel.

2. Pokud jsou zavazadla na letišti Společenství nakládána do letadla, jež provádí let uvnitř Společenství, a pokud tato zavazadla mají být na jiném letišti Společenství přeložena do letadla, jehož místem určení je letiště, které není letištěm Společenství,

• provádějí se kontroly a formality pro zavazadla přepravovaná v zavazadlovém prostoru na odletovém letišti letu uvnitř Společenství, je-li to mezinárodní letiště Společenství,

• provádí se kontrola palubních zavazadel na posledním mezinárodním letišti Společenství; kontrola palubních zavazadel již na odletovém letišti letu uvnitř Společenství může být provedena pouze v případě, že se to ukáže nutným na základě kontroly zavazadel přepravovaných v zavazadlovém prostoru,

• mohou být zavazadla přepravovaná v zavazadlovém prostoru kontrolována na posledním letišti Společenství jen výjimečně a pouze v případě, že se to ukáže nutným na základě kontroly palubních zavazadel.

3. Kontroly a formality pro zavazadla, která se dopravují na letiště Společenství na palubě linkového nebo charterového letadla z letiště, které není letištěm Společenství, a která jsou překládána do rekreačního nebo obchodního letadla, které provádí let uvnitř Společenství, se provádějí na příletovém letišti pravidelného nebo charterového letu.

4. Kontroly a formality pro zavazadla, která jsou naletišti Společenství překládána do rekreačního nebo obchodního letadla, které provádí let uvnitř Společenství, aby byla na jiném letišti Společenství přeložena do linkového nebo charterového letadla, jehož místem určení je letiště, které není letištěm Společenství, se provádějí na odletovém letišti linkového nebo charterového letadla.

5. Členské státy mohou na mezinárodních letištích Společenství, v nichž se překládají zavazadla přepravovaná v zavazadlovém prostoru, kontrolovat zavazadla,

• která se dopravují z letiště, které není letištěm Společenství, a překládají na mezinárodním letišti Společenství do letadla, jehož cílem je mezinárodní letiště na území téhož státu,

• která jsou na mezinárodním letišti překládána do letadla, aby byla na jiném mezinárodním letišti ležícím na území téhož členského státu přeložena do letadla, jehož místem určení je letiště, které není letištěm Společenství.

Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění,

• aby při příletu nebo příjezdu osob nemohly být z palubního zavazadla, které není uvedeno v čl. 1 nařízení Rady (EHS) č. 3925/91(Úř. věst. č. L 374, 31.12.1991, s. 4.), odstraněny žádné předměty před jeho kontrolou,

• aby při odletu nebo odjezdu osob nemohly být z palubních zavazadel, která nejsou uvedena v čl. 1 nařízení Rady (EHS) č. 3925/91, odstraněny žádné předměty po jejich kontrole,

• aby při příletu nebo příjezdu osob bylo vhodným způsobem zabráněno tomu, aby byly ze zavazadla přepravovaného v zavazadlovém prostoru, které není uvedeno v čl. 1 nařízení Rady (EHS) č. 3925/91, odstraněny předměty před jeho kontrolou,

• aby při odletu nebo odjezdu osoby bylo vhodným způsobem zabráněno tomu, aby byly ze zavazadla přepravovaného v zavazadlovém prostoru, které není uvedeno v čl. 1 nařízení Rady (EHS) č. 3925/91, odstraněny předměty před jeho kontrolou.

1. Jestliže se celní prohlášení týká více položek zboží, považují se údaje uvedené ke každé položce zboží za samostatné celní prohlášení.

2. Za jediné zboží se považují podstatné součásti průmyslových zařízení, které spadají pod jediný kód kombinované nomenklatury.

1. Aniž je dotčeno případné použití trestněprávních předpisů, má se za to, že podáním celního prohlášení podepsaného deklarantem nebo jeho zástupcem nebo tranzitního celního prohlášení podaného za použití elektronického zpracování dat celnímu úřadu vzniká v souladu s platnými předpisy odpovědnost deklaranta nebo jeho zástupce za:

• správnost údajů uvedených v celním prohlášení,

• pravost přiložených dokladů a

• splnění všech povinností v souvislosti s propuštěním dotyčného zboží do daného celního režimu.

2. Používá-li deklarant k vyhotovení svých celních prohlášení, včetně tranzitních celních prohlášení vyhotovených v souladu s čl. 353 odst. 2 písm. b), systémy počítačového zpracování dat, mohou celní orgány stanovit, že vlastnoruční podpis lze nahradit jiným identifikačním technickým postupem, který může být založen na použití kódů. Tato možnost se poskytuje pouze při splnění technických a administrativních podmínek stanovených celními orgány.

Celní orgány mohou také stanovit, že celní prohlášení vyhotovená pomocí celních systémů počítačového zpracování dat, včetně tranzitních prohlášení vyhotovených v souladu s čl. 353 odst. 2 písm. b), jsou ověřována přímo těmito systémy namísto ručního nebo mechanického otisku razítka celního úřadu a podpisu příslušného úředníka.

3. Za podmínek a způsoby, které samy určí, mohou celní orgány povolit, aby bylo uvádění některých údajů v písemném celním prohlášení uvedených v příloze 37 nahrazeno zasláním těchto údajů, případně v kódované formě, celnímu úřadu určenému k tomuto účelu.

1. Celní prohlášení se podává na některém z těchto celních úřadů:

Celní prohlášení může být podáno, jakmile bylo zboží předloženo nebo bylo celním orgánům zpřístupněno k provedení kontroly.

2. Celní orgány mohou povolit, aby bylo celní prohlášení podáno dříve, než může deklarant zboží předložit nebo je zpřístupnit k provedení kontroly celnímu úřadu, kde je celní prohlášení podáno, nebo jinému celnímu úřadu nebo na jiném místě určeném celními orgány.

Celní orgány mohou stanovit lhůtu k předložení nebo zpřístupnění zboží určenou podle daných okolností. Není-li zboží předloženo nebo zpřístupněno v takto stanovené lhůtě, považuje se celní prohlášení za nepodané.

Celní prohlášení může být přijato až po předložení dotčeného zboží celním orgánům nebo poté, co bylo věrohodně zpřístupněno celním orgánům k provedení kontroly.

3. Celní orgány mohou povolit, aby celní prohlášení bylo podáno u jiného celního úřadu, než je celní úřad, jemuž zboží je nebo bude předloženo nebo zpřístupněno k provedení kontroly, je-li splněna jedna z těchto podmínek:

1. Celní prohlášení musí být příslušnému celnímu úřadu podáno v jeho úředních hodinách.

Celní orgány však mohou na žádost deklaranta a na jeho náklady povolit, aby celní prohlášení bylo podáno mimo úřední hodiny.

2. Za rovnocenné podání celního prohlášení celnímu úřadu se považuje jeho předání úředníkům tohoto úřadu na jiném místě, které k tomuto účelu stanoví dohody mezi celními orgány a zúčastněnou osobou.

3. Tranzitní celní prohlášení musí být celnímu úřadu odeslání podáno a zboží předloženo v jeho úředních hodinách.

Celní úřad odeslání však může na žádost hlavního povinného a na jeho náklady povolit, aby zboží bylo předloženo na jiném místě.

1. Na celním prohlášení se vyznačí datum jeho přijetí.

2. Tranzitní prohlášení Společenství celní úřad odeslání přijme a zaeviduje v úředních hodinách stanovených celními orgány.

1. Úředním vzorem pro písemné celní prohlášení v rámci běžného postupu za účelem propuštění zboží do některého celního režimu nebo pro jeho zpětný vývoz podle čl. 182 odst. 3 kodexu je jednotný správní doklad.

2. Podle předpisů daného celního režimu mohou být k tomuto účelu použity též jiné tiskopisy.

3. Odstavci 1 a 2 nejsou dotčeny

• zproštění povinnosti podat písemné celní prohlášení stanovené v článcích 225 až 236 pro propuštění do volného oběhu, vývoz nebo dočasné použití,

• možnost, aby členské státy zprostily povinnosti předložit tiskopis uvedený v odst. 1, jestliže se použijí zvláštní ustanovení článků 237 a 238 o poštovních zásilkách (dopisy a poštovní balíky),

• možnost použít zvláštní tiskopisy, aby se v určitých případech usnadnilo podávání celního prohlášení, pokud to celní orgány povolí,

• možnost, aby členské státy zprostily povinnosti předložit tiskopis podle odstavce 1 v případě, že správní orgány dvou nebo více členských států uzavřely nebo uzavřou dohody nebo ujednání o dalším zjednodušení formalit v celém obchodu mezi těmito členskými státy nebo v jeho části,

• možnost, aby zúčastněné osoby u zásilek obsahujících více druhů zboží použily ke splnění formalit tranzitního režimu Společenství ložné listy, použije-li se čl. 353 odst. 2 a článek 441,

• možnost, aby celní prohlášení pro vývoz, dovoz a tranzit, použije-li se čl. 353 odst. 2, a doklady, kterými se prokazuje původ ve Společenství u zboží, které nebylo přepravováno v režimu vnitřního tranzitu Společenství, bylo vyhotoveno pomocí veřejných nebo soukromých systémů počítačového zpracování dat nebo případně na čistém bílém papíře za podmínek, které stanoví členské státy,

• možnost, aby členské státy při použití systému počítačového zpracování dat pro vyřízení celních prohlášení stanovily, že jednotný správní doklad vyhotovený tímto systémem představuje celní prohlášení podle odstavce 1.

4. Pokud se pro splnění formalit používají veřejné nebo soukromé systémy počítačového zpracování dat, které také jednotný správní doklad vytvářejí, mohou celní orgány stanovit, že

• se vlastnoruční podpis nahrazuje jiným technickým identifikačním postupem, který může být založen na použití kódů a který má stejný právní účinek jako vlastnoruční podpis. Tato funkce se povolí pouze tehdy, když jsou splněny technické a správní předpoklady stanovené příslušnými orgány,

• místo ručního nebo mechanického otisku razítka celního úřadu a podpisu příslušného úředníka byly takto vyhotovené jednotné správní doklady ověřovány přímo těmito systémy.

5. Jestliže některý předpis Společenství odkazuje na celní prohlášení s návrhem na vývoz nebo zpětný vývoz, dovoz nebo propuštění do jiného celního režimu, nesmějí členské státy vyžadovat žádné jiné správní doklady než ty, které

• byly výslovně zavedeny právními předpisy Společenství nebo je tyto právní předpisy stanoví,

• jsou vyžadovány na základě mezinárodních dohod, které jsou slučitelné se Smlouvou,

• musí hospodářské subjekty předložit se žádostí o získání určité výhody nebo zvláštního zacházení,

• jsou vyžadovány, při dodržení ustanovení Smlouvy, k provádění jednotlivých právních úprav, které by nemohly být použity, jestliže se užije pouze doklad uvedený v odst. 1.

1. Jednotný správní doklad se používá v sadách obsahujících počet výtisků potřebný ke splnění formalit týkajících se celního režimu, do nějž má být zboží propuštěno.

2. Pokud se zboží před propuštěním do tranzitního režimu Společenství nebo společného tranzitního režimu nachází v jiném celním režimu nebo je do něj propuštěno následně, může se použít sada obsahující počet výtisků potřebný pro tranzitní režim, použije-li se čl. 353 odst. 2, a pro předchozí nebo následující celní režim.

3. Sady uvedené v odstavcích 1 a 2 jsou výňatky z

• úplného souboru osmi výtisků podle vzoru v příloze 31 nebo

• dvou za sebou jdoucích souborů čtyř výtisků podle vzoru v příloze 32, zejména v případě jejich vyhotovení pomocí počítačového zpracování dat za účelem vyřízení celních prohlášení.

4. Aniž jsou dotčeny čl. 205 odst. 3, články 222 až 224 a články 254 až 289 mohou být tiskopisy jednotného správního dokladu případně doplněny jedním nebo více dalšími tiskopisy, které se používají v sadách obsahujících výtisky, které jsou potřebné pro splnění formalit týkajících se celního režimu, do nějž má být zboží propuštěno; tyto sady mohou být případně doplněny výtisky, které jsou potřebné pro splnění formalit týkajících se předchozího nebo následujícího celního režimu.

Tyto sady jsou výňatky z

• úplného souboru osmi výtisků podle vzoru v příloze 33 nebo

• dvou za sebou jdoucích souborů čtyř výtisků podle vzoru v příloze 34.

Doplňkové listy jsou nedílnou součástí jednotného správního dokladu, k němuž se vztahují.

5. Odchylně od odstavce 4 mohou celní orgány stanovit, že doplňkové listy se nesmějí používat, jestliže byl jednotný správní doklad vyhotoven pomocí počítačového zpracování dat.

1. Použije-li se čl. 208 odst. 2, odpovídá každá zúčastněná osoba pouze za údaje, které se vztahují k režimu, o jehož uplatnění požádala jako deklarant, hlavní povinný nebo zástupce některého z nich.

2. V případech uvedených v odstavci 1 je zúčastněná osoba, která používá jednotný správní doklad vystavený v předchozím celním režimu, povinna před podáním svého celního prohlášení prověřit správnost stávajících údajů a jejich platnost pro dané zboží a požadovaný režim a v potřebném rozsahu je doplnit.

V uvedených případech musí zúčastněná osoba všechny zjištěné rozdíly mezi daným zbožím a uvedenými údaji sdělit celnímu úřadu, jemuž bylo podáno celní prohlášení. V těchto případech deklarant vyhotoví své celní prohlášení na nových výtiscích jednotného správního dokladu.

1. Jednotný správní doklad je nutno vyplnit s ohledem na vysvětlivky uvedené v příloze 37 a případně na další pravidla stanovená jinými předpisy Společenství.

Jestliže je celní prohlášení použito jako vstupní souhrnné celní prohlášení v souladu s čl. 36c odst. 1 kodexu, musí, vedle údajů požadovaných pro konkrétní režim podle přílohy 37, obsahovat údaje stanovené pro vstupní souhrnné celní prohlášení v příloze 30A.

2. Celní orgány zajistí, aby uživatelé měli přímý přístup k vysvětlivkám uvedeným v odstavci 1.

3. Celní správy každého členského státu v případě potřeby vysvětlivky doplní.

4. Členské státy oznámí Komisi seznam údajů, které požadují pro každý z režimů uvedených v příloze 37. Komise seznam těchto údajů zveřejní.

1. Tiskopis uvedený v čl. 205 odst. 1 je tištěn na samopropisovacím papíru klížený ke psaní o plošné hmotnosti alespoň 40 g/m². Papír musí být dostatečně neprůsvitný, aby údaje zapsané na jedné straně neovlivňovaly čitelnost údajů na straně druhé, a nesmí se při běžném používání trhat ani mačkat.

Pro všechny výtisky se používá bílý papír. Na výtiscích pro tranzitní režim Společenství používaných v souladu s čl. 353 odst. 2 však mají kolonky 1 (první a třetí dílčí kolonka), 2, 3, 4, 5, 6, 8, 15, 17, 18, 19, 21, 25, 27, 31, 32, 33 (první dílčí kolonka vlevo), 35, 38, 40, 44, 50, 51, 52, 53, 55 a 56 zelený podtisk.

Tiskopisy jsou tištěny zeleným tiskem.

2. Rozměry kolonek vycházejí vodorovně z desetiny palce a svisle ze šestiny palce. Rozměry dílčích kolonek vycházejí vodorovně z desetiny palce.

3. Výtisky jednotlivých tiskopisů se označí barevně takto:

Pruhy jsou přibližně 3 mm široké. Přerušovaný pruh se skládá z řady čtverců o rozměru 3 mm, mezi nimiž je volný prostor též o rozměru 3 mm.

4. Výtisky, na nichž musí být údaje tiskopisů uvedených v přílohách 31 a 33 patrné v průpisu, jsou uvedeny v příloze 35.

Výtisky, na nichž musí být údaje tiskopisů uvedených v přílohách 32 a 34 patrné v průpisu, jsou uvedeny v příloze 36.

5. Tiskopisy mají rozměry 210 × 297 mm, přičemž přípustná odchylka je od – 5 do + 8 mm na délku.

6. Celní správy členských států mohou vyžadovat, aby tiskopisy obsahovaly název a adresu tiskárny nebo značku umožňující její identifikaci. Kromě toho mohou tisk tiskopisů podmínit předchozím technickým schválením.

1. K celnímu prohlášení s návrhem na propuštění zboží do volného oběhu se přikládají

2. Celní orgány mohou při podání celního prohlášení vyžadovat, aby byly předloženy také přepravní doklady a případně doklady o předchozím celním režimu.

Pokud se zboží předkládá celním orgánům ve více nákladových kusech, může celní úřad dále vyžadovat předložení seznamu nákladových kusů nebo obdobného dokladu, který uvádí obsah každého nákladového kusu.

3. Jestliže však jde o zboží, na něž se může vztahovat paušální sazba cla podle hlavy II oddílu D předběžných ustanovení ke kombinované nomenklatuře nebo osvobození od dovozního cla, nemusí být doklady uvedené v odst. 1 písm. a), b) a c) vyžadovány, pokud to celní orgány nepovažují za nezbytné pro použití ustanovení o propuštění daného zboží do volného oběhu.

1. Zboží, které je předmětem tranzitního prohlášení, se předkládá společně s přepravním dokladem.

Celní úřad odeslání může zprostit povinnosti předložit tento doklad při plnění formalit za podmínky, že má tento doklad nadále k dispozici.

Přepravní doklad však musí být během přepravy předložen celním orgánům nebo jakýmkoli jiným pověřeným orgánům na jejich vyžádání.

2. Aniž jsou dotčena případná uplatnitelná zjednodušení, předkládá se celní doklad o vývozu, odeslání nebo zpětném vývozu zboží z celního území Společenství nebo jakýkoli jiný doklad s rovnocenným účinkem celnímu úřadu výstupu spolu s příslušným tranzitním prohlášením.

3. Celní orgány mohou případně vyžadovat, aby byly předloženy doklady o předchozím celním režimu.

1. Aniž jsou dotčena zvláštní ustanovení, přikládají se k celnímu prohlášení s návrhem na propuštění zboží do celního režimu s hospodářským účinkem tyto doklady:

2. Na celní prohlášení s návrhem na propuštění zboží do kteréhokoli celního režimu s hospodářským účinkem se vztahuje čl. 218 odst. 2.

3. Celní orgány mohou povolit, aby písemné povolení režimu nebo kopie žádosti o povolení byly namísto přiložení k celnímu prohlášení uchovávány k jejich dispozici.

1. K celnímu prohlášení pro vývoz nebo pro zpětný vývoz se přikládají všechny doklady nezbytné ke správnému uložení vývozního cla a použití předpisů o vývozu nebo zpětném vývozu dotyčného zboží.

2. Ustanovení čl. 218 odst. 2 se použijí na celní prohlášení pro vývoz a pro zpětný vývoz.

1. Je-li celní prohlášení vyhotoveno pomocí počítačového zpracování dat, nahrazuje se uvedení údajů písemného prohlášení obsažených v příloze 37, zasláním údajů, odpovídajících údajům požadovaným v písemných prohlášeních, v kódované formě nebo v jiné celními orgány určené formě celnímu úřadu určenému k tomuto účelu, aby byly počítačově zpracovány.

2. Celní prohlášení vyhotovené pomocí EDI se považuje za podané okamžikem obdržení zprávy EDI celními orgány.

Přijetí celního prohlášení vyhotoveného pomocí EDI se deklarantovi sděluje prostřednictvím odpovědi, obsahující alespoň identifikaci přijaté zprávy a/nebo registrační číslo celního prohlášení a datum přijetí.

3. Je-li celní prohlášení podáno pomocí EDI, stanoví celní orgány prováděcí pravidla k článku 247.

4. Je-li celní prohlášení podáno pomocí EDI, oznámí se propuštění zboží deklarantovi s uvedením alespoň identifikace prohlášení a data propuštění.

5. Pro zanášení údajů z celního prohlášení do celních systémů počítačového zpracování dat se odstavce 2, 3 a 4 použijí obdobně.

Celní prohlášení s návrhem na propuštění do volného oběhu lze podat ústně

Vývozní celní prohlášení lze podat ústně

1. Celní orgány mohou stanovit, že články 225 a 226 se nepoužijí, jestliže osoba, která zboží předkládá k celnímu řízení, jedná jako profesionální celní zástupce na cizí účet.

2. Pokud mají celní orgány pochybnosti o správnosti nebo úplnosti prohlášených údajů, mohou požadovat podání písemného celního prohlášení.

Potvrzení obsahuje alespoň tyto údaje:

Členské státy uvědomí Komisi, o vzorech potvrzení zavedených na základě tohoto článku. Veškeré tyto informace Komise předá ostatním členským státům.

1. Celní prohlášení s návrhem na propuštění do režimu dočasného použití lze za podmínek stanovených v čl. 497 odst. 3 druhém pododstavci podat ústně

2. Ke zboží uvedenému v odstavci 1 lze podat ústní celní prohlášení pro zpětný vývoz také při ukončení režimu dočasného použití.

Nebyly-li předmětem písemného nebo ústního celního prohlášení, má se za to, že celní prohlášení s návrhem na propuštění do volného oběhu bylo podáno projevem vůle ve smyslu článku 233

Nebyly-li předmětem písemného nebo ústního celního prohlášení, má se za to, že vývozní celní prohlášení bylo podáno projevem vůle ve smyslu čl. 233 písm. b)

1. Nebyly-li předmětem písemného nebo ústního celního prohlášení, má se za to, že celní prohlášení s návrhem na propuštění do režimu dočasného použití bylo s výhradou článku 579 podáno projevem vůle ve smyslu článku 233:

2. Nebylo-li zboží uvedené v odstavci 1 předmětem písemného nebo ústního celního prohlášení, má se za to, že celní prohlášení pro zpětný vývoz bylo podáno při ukončení režimu dočasného použití projevem vůle ve smyslu článku 233.

1. Ve smyslu článků 230 až 232 lze projev vůle platný jako celní prohlášení učinit těmito způsoby:

2. Je-li zboží uvedené v čl. 230 písm. a), čl. 231 písm. a) a čl. 232 odst. 1 písm. a) a odstavci 2 obsažené v zavazadlech cestujícího převáženo po železnici bez doprovodu cestujícího a celní prohlášení se podává v nepřítomnosti cestujícího, může být použito dokladu uvedeného v příloze 38a za podmínek a omezení tam uvedených.

1. Jsou-li splněny podmínky článků 230 až 232, má se za to, že dotyčné zboží bylo předloženo celnímu úřadu ve smyslu článku 63 kodexu, celní prohlášení bylo přijato a zboží bylo propuštěno, pokud došlo k projevu vůle podle článku 233.

2. Jestliže se při kontrole zjistí, že byl učiněn projev vůle ve smyslu článku 233, aniž dovážené nebo vyvážené zboží splňovalo podmínky článků 230 až 232, považuje se toto zboží za zboží, které vstoupilo nebo bylo vyvezeno protiprávně.

Pro účely oddílů 1 a 2 se „cestujícím“ rozumí:

1. V poštovním styku se má za to, že pro následující zboží bylo podáno celní prohlášení

2. Za deklaranta a případně dlužníka se v případech uvedených v odst. 1 písm. A) považuje příjemce, v případech uvedených v písmenu B) odesílatel. Celní orgány mohou stanovit, že se za deklaranta a případně za dlužníka považuje poštovníspráva.

3. Pro účely odstavce 1 se zboží osvobozené od cla považuje za předložené k celnímu řízení podle článku 63 kodexu, celní prohlášení jako přijaté a zboží jako propuštěné

4. Je-li poštovní zásilka (dopisy nebo poštovní balíky), která nebyla zproštěna povinnosti předložení k celnímu řízení na základě prováděcích předpisů k čl. 38 odst. 4 kodexu, předložena k celnímu řízení bez celního prohlášení CN22 nebo CN23 nebo je-li toto prohlášení neúplné, určí celní orgány formu, jakou má být celní prohlášení podáno nebo doplněno.

Článek 237 se nevztahuje na

• poštovní zásilky (dopisy a poštovní balíky), které obsahují zboží obchodní povahy, jehož celková hodnota přesahuje statistickou prahovou hodnotu stanovenou platnými předpisy Společenství; celní orgány mohou stanovit vyšší hodnoty,

• poštovní zásilky (dopisy a poštovní balíky), které obsahují zboží obchodní povahy a které jsou součástí pravidelné řady obdobných zásilek,

• případy, kdy je celní prohlášení podáno písemně, ústně nebo pomocí počítačového zpracování dat,

• poštovní zásilky (dopisy a poštovní balíky) uvedené v čl. 235.

1. Kontrola zboží se provádí na místě určeném k tomuto účelu v době k tomu stanovené celními orgány.

2. Celní orgány však mohou na žádost deklaranta povolit provedení kontroly zboží na jiném místě nebo v jiné době než uvedené v odst. 1.

Vzniklé náklady hradí deklarant.

1. Jestliže se celní orgány rozhodnou provést kontrolu zboží, sdělí to deklarantovi nebo jeho zástupci.

2. Jestliže se celní orgány rozhodnou provést kontrolu pouze části zboží uvedeného v celním prohlášení, sdělí deklarantovi nebo jeho zástupci, o které zboží se jedná, aniž by tento mohl proti výběru cokoli namítat.

1. Deklarant nebo osoba, kterou určí, aby byla přítomna kontrole zboží, poskytuje celním orgánům součinnost potřebnou k usnadnění jejich úkolu. Jestliže poskytnutá součinnost celním orgánům nedostačuje, mohou od deklaranta vyžadovat, aby určil jinou osobu, která jim je schopna požadovanou součinnost poskytnout.

2. Pokud deklarant odmítne být přítomen kontrole zboží nebo určit osobu, která je schopna poskytnout celním orgánům součinnost, kterou považují za potřebnou, stanoví mu celní orgány lhůtu pro splnění požadavku, nedomnívají-li se, že lze od kontroly upustit.

Jestliže po uplynutí lhůty deklarant nevyhoví výzvě celních orgánů, provedou tyto orgány podle čl. 75 písm. a) kodexu kontrolu zboží z úřední povinnosti na náklady a nebezpečí deklaranta, a pokud to považují za potřebné, přizvou znalce nebo jinou osobu jmenovanou podle platných předpisů.

3. Zjištění celních orgánů při kontrole zboží provedená za podmínek odstavce 2 mají stejné právní účinky, jako by kontrola byla provedena za přítomnosti deklaranta.

4. Celní orgány mohou místo opatření uvedených v odstavcích 2 a 3 považovat celní prohlášení za neplatné, je-li nepochybné, že deklarantovo odmítnutí být přítomen při celní prohlídce zboží nebo určit osobu schopnou poskytnout jim potřebnou součinnost nebrání, ani se nesnaží bránit tomu, aby celní orgány zjistily porušení předpisů o propuštění dotyčného zboží do daného celního režimu ani aby byl použit čl. 66 odst. 1 nebo čl. 80 odst. 2 kodexu.

1. Jestliže se celní orgány rozhodnou odebrat vzorky, vyrozumějí o tom deklaranta nebo jeho zástupce.

2. Vzorky odebírají celní orgány samy. Mohou však vyžadovat, aby je pod jejich dohledem odebral deklarant nebo jím určená osoba.

Vzorky se odebírají metodami stanovenými k tomuto účelu platnými předpisy.

3. Vzorky lze odebírat pouze v množstvích, která jsou nezbytná k provedení rozboru nebo hloubkové kontroly, včetně případného srovnávacího rozboru.

1. Deklarant nebo osoba, kterou určí, aby byla přítomna odběru vzorků, poskytuje celním orgánům součinnost potřebnou k usnadnění odběru.

2. Pokud deklarant odmítne být přítomen odběru vzorků nebo určit osobu k tomuto účelu nebo pokud neposkytne celním orgánům součinnost potřebnou k usnadnění odběru, použije se čl. 241 odst. 1 druhá věta a odst. 2, 3 a 4.

1. Množství zboží, které celní orgány odebraly jako vzorky, se neodečítá od množství zboží uvedeného v celním prohlášení.

2. Podává-li deklarant vývozní celní prohlášení nebo celní prohlášení s návrhem na propuštění zboží do režimu pasivního zušlechťovacího styku, je, pokud to okolnosti umožňují, oprávněn nahradit množství, která byla odebrána jako vzorky, stejným zbožím, aby byla zásilka opět úplná.

1. Nejsou-li odebrané vzorky během rozboru nebo hloubkové kontroly zničeny nebo znehodnoceny, vrátí se deklarantovi na jeho žádost a jeho náklady, jakmile se jejich uchovávání celními orgány stane bezpředmětné, zejména po vyčerpání všech opravných prostředků, které jsou deklarantovi dostupné proti rozhodnutí, které celní orgány přijaly na základě výsledků rozboru nebo hloubkové kontroly.

2. Vzorky, o jejichž vrácení deklarant nepožádá, se buď zničí, nebo je celní orgány uchovávají. Ve výjimečných případech však mohou celní orgány požadovat, aby zúčastněná osoba zbylé vzorky převzala.

1. Pokud celní orgány ověří celní prohlášení a přiložené doklady nebo provedou kontrolu zboží, uvedou předmět a výsledek ověření nebo kontroly alespoň na tom výtisku celního prohlášení nebo přiloženého dokladu, které si ponechávají. V případě, že byla provedena částečná kontrola zboží, se uvedou rovněž podrobnosti o šarži zboží, která byla kontrolována.

Celní orgány uvedou též případnou nepřítomnost deklaranta nebo jeho zástupce při provádění kontroly.

2. Jestliže výsledek ověření celního prohlášení a přiložených dokladů nebo kontroly zboží nesouhlasí s podaným celním prohlášením, uvedou celní orgány alespoň na tom výtisku celního prohlášení nebo přiloženého dokladu, které si ponechávají, údaje, ke kterým je třeba přihlédnout při vyměření cla na dané zboží a případně při výpočtu náhrad a ostatních částek vyplácených při vývozu, a rovněž při použití ostatních ustanovení týkajících se celního režimu, do nějž se zboží propouští.

3. Zjištění celních orgánů musejí případně rovněž uvádět opatření přijatá za účelem ztotožnění zboží. Zjištění musejí být dále opatřena datem a jménem úředníka, který je zapsal.

4. Celní orgány nemusejí uvádět žádné poznámky na celním prohlášení ani přiloženém dokladu podle odstavce 1, jestliže neověřují celní prohlášení ani neprovádějí kontrolu zboží.

5. Při uplatnění tranzitního režimu Společenství uvede celní úřad odeslání v souladu s výsledky kontroly příslušné údaje na tranzitním prohlášení.

1. Při propuštění zboží deklarantovi se zaúčtuje dovozní clo na základě údajů uvedených v celním prohlášení. Domnívají-li se celní orgány, že kontroly, které provedly, mohou vést ke stanovení vyšší částky cla, než je částka stanovená na základě údajů uvedených v celním prohlášení, vyžadují navíc poskytnutí dostatečné jistoty pro pokrytí rozdílu mezi částkou vyplývající z údajů uvedených v celním prohlášení a částkou, která může být pro zboží nakonec vyměřena. Deklarant však může namísto poskytnutí jistoty požádat o okamžité zaúčtování částky cla, která může být pro zboží nakonec vyměřena.

2. Jestliže celní orgány na základě kontrol, které provedly, stanoví jinou částku cla, než která vyplývá z údajů uvedených v celním prohlášení, zaúčtuje se při propuštění zboží takto stanovená částka.

3. Mají-li celní orgány pochybnosti, zda mají být uplatněny zákazy nebo omezení, a mohou tuto otázku zodpovědět teprve po obdržení výsledku kontrol, které provedly, nemůže být dotyčné zboží propuštěno.

4. Aniž je dotčen odstavec 1, mohou celní orgány nevyžadovat poskytnutí jistoty ve vztahu ke zboží, na které se vztahuje žádost o čerpání celní kvóty, jestliže v době, kdy je přijato celní prohlášení s návrhem na propuštění do volného oběhu, zjistí, že daná celní kvóta není kritická ve smyslu článku 308c.

1. Formu, jakou se zboží propouští deklarantovi, určí celní orgány s ohledem na místo, kde se zboží nachází, a na zvláštní způsoby, kterými nad ním vykonávají dohled.

2. Je-li podáváno písemné celní prohlášení, uvede se propuštění zboží deklarantovi a jeho datum v celním prohlášení nebo případně na přiloženém dokladu a jedna jeho kopie se předá deklarantovi.

3. Při uplatnění tranzitního režimu Společenství, pokud to výsledky kontroly prohlášení umožňují, povolí celní úřad odeslání propuštění zboží a zaznamená datum tohoto propuštění do informatizovaného systému.

1. Nelze-li zboží propustit deklarantovi z jednoho z důvodů uvedených v čl. 75 písm. a) druhé nebo třetí odrážce kodexu, stanoví celní orgány deklarantovi lhůtu k odstranění překážek propuštění zboží.

2. Pokud deklarant v případech uvedených v čl. 75 písm. a) druhé odrážce kodexu nepředloží požadované doklady ve lhůtě stanovené podle odstavce 1, považuje se dotyčné celní prohlášení za bezpředmětné a celní úřad zruší jeho platnost. Použije se čl. 66 odst. 3 kodexu.

3. Jestliže deklarant v případech uvedených v čl. 75 písm. a) třetí odrážce kodexu, aniž je dotčeno případné použití čl. 66 odst. 1 prvního pododstavce nebo článku 182 kodexu, nezaplatí dlužné clo ve lhůtě stanovené podle odstavce 1 ani na tuto částku neposkytne jistotu, mohou celní orgány zahájit předběžné formality pro prodej zboží. V takovém případě, jestliže překážky propuštění zboží nejsou mezitím odstraněny, se zboží prodá, případně formou nucené dražby, pokud to umožňují právní předpisyčlenského státu, o jehož celní orgány se jedná. Celní orgány o tom vyrozumějí deklaranta.

Celní orgány mohou zboží na náklady a nebezpečí deklaranta umístit na zvláštní místo pod celním dohledem.

Odchylně od čl. 66 odst. 2 kodexu může být platnost celního prohlášení zrušena po propuštění zboží za těchto podmínek:

1. Postup neúplného celního prohlášení umožňuje celním orgánům, aby v řádně odůvodněných případech přijaly celní prohlášení, které neobsahuje všechny údaje požadované pro celní daný režim nebo ke kterému nejsou přiloženy všechny nezbytné doklady.

2. Postup zjednodušeného celního prohlášení umožňuje propuštění zboží do daného celního režimu po podání zjednodušeného celního prohlášení a s následným podáním doplňkového celního prohlášení, které může být obecné, pravidelné nebo souhrnné.

3. Místní celní řízení umožňuje, aby zboží bylo propuštěno do daného celního režimu v prostorách zúčastněné osoby nebo na jiném místě určeném nebo schváleném celními orgány.

4. Kdokoli může požádat o povolení zjednodušeného celního prohlášení nebo místního celního řízení, které bude této osobě uděleno pro vlastní použití nebo k použití jako zástupce, jsou-li zavedeny dostatečné záznamy a postupy, které celnímu orgánu umožní identifikovat zastoupené osoby a vykonávat patřičné celní kontroly.

Tato žádost se může týkat rovněž integrovaného povolení, aniž je dotčen článek 64 kodexu.

5. Používání zjednodušeného celního prohlášení nebo místního celního řízení je podmíněno poskytnutím jistoty pro dovozní cla a jiné poplatky.

6. Držitel povolení splní podmínky a kritéria stanovená v této kapitole a povinnosti vyplývající z povolení, aniž jsou dotčeny povinnosti deklaranta a pravidla týkající se vzniku celního dluhu.

7. Držitel povolení schvalující celní orgán informuje o všech činitelích, které nastaly po udělení povolení a které mohou mít vliv na další trvání nebo obsah povolení.

8. Nové posouzení povolení zjednodušeného celního prohlášení nebo místního celního řízení provádí schvalující celní orgán v těchto případech:

Pokud je povolení zjednodušeného celního prohlášení nebo místního celního řízení vydáno žadateli, jehož společnost byla založena před méně než třemi lety, provádí se v průběhu prvního roku po vydání podrobné sledování.

1. Žádosti o povolení zjednodušeného celního prohlášení nebo místního celního řízení se předkládají pomocí vzoru žádosti uvedeného v příloze 67 nebo odpovídajícího elektronického formátu.

2. Pokud se schvalující celní orgán domnívá, že žádost neobsahuje veškeré požadované údaje, vyzve žadatele ve lhůtě 30 kalendářních dnů po obdržení žádosti, aby příslušné informace doplnil, a svou výzvu odůvodní.

3. Žádost není přijata, pokud:

4. Před udělením povolení zjednodušeného celního prohlášení nebo místního celního řízení celní orgány zkontrolují záznamy žadatele, nelze-li využít výsledků předchozího auditu.

1. Povolení zjednodušeného celního prohlášení se udělí za předpokladu, že jsou splněny podmínky a kritéria stanovené v článku 14h s výjimkou odst. 1 písm. c), v čl. 14i písm. d), e) a g) a v článku 14j.

Povolení místního celního řízení se udělí za předpokladu, že jsou splněny podmínky a kritéria stanovené v článku 14h s výjimkou odst. 1 písm. c), v článku 14i a v článku 14j.

Při udělování povolení uvedených v prvním a druhém pododstavci celní orgány použijí čl. 14a odst. 2 a tiskopis povolení uvedený v příloze 67.

2. Je-li žadatel držitelem osvědčení AEO podle čl. 14a odst. 1 písm. a) nebo c), má se za to, že byly splněny podmínky a kritéria stanovené v odstavci 1 tohoto článku.

1. Schvalující celní orgán pozastaví povolení zjednodušeného celního prohlášení nebo místního celního řízení, jestliže:

V případě podle prvního pododstavce písmena b) tohoto článku však může schvalující celní orgán rozhodnout nepozastavit povolení zjednodušeného celního prohlášení nebo místního celního řízení, pokud má za to, že takové porušení je zanedbatelné ve vztahu k množství nebo objemu celních operací a že v souvislosti s tímto porušením nevzniká pochybnost o dobré víře držitele povolení.

Před přijetím rozhodnutí sdělí schvalující celní orgán svá zjištění držiteli povolení. Držitel povolení je oprávněn provést nápravu a/nebo vyjádřit své stanovisko do třiceti kalendářních dnů počínaje dnem sdělení.

2. Jestliže držitel povolení nezjedná nápravu situace uvedené v odst. 1 prvním pododstavci písm. a) ve lhůtě třiceti kalendářních dnů, schvalující celní orgán držiteli oprávnění oznámí, že povolení zjednodušeného celního prohlášení nebo místního celního řízení se pozastavuje na dobu třiceti kalendářních dnů s cílem umožnit držiteli povolení přijmout požadovaná opatření k nápravě.

3. V případech podle odst. 1 prvního pododstavce písm. b) schvalující celní orgán pozastaví povolení do konce soudního řízení. Tuto skutečnost sdělí držiteli povolení.

4. Pokud držitel povolení není schopen zjednat nápravu během třiceti kalendářních dnů, avšak prokáže, že podmínky může splnit, jestliže bude prodloužena doba pozastavení, pozastaví schvalující celní orgán povolení zjednodušeného celního prohlášení nebo místního celního řízení o dalších 30 kalendářních dnů.

5. Pozastavením povolení není dotčen celní režim, který začal již před datem pozastavení, ale nebyl ještě ukončen.

1. Jestliže držitel povolení schvalujícímu celnímu orgánu věrohodně prokázal, že přijal nutná opatření k dodržování podmínek a kritérií, které musí být splněny při povolení zjednodušeného celního prohlášení nebo místního celního řízení, zruší schvalující celní orgán pozastavení a vyrozumí držitele povolení. Pozastavení může být zrušeno před uplynutím lhůty stanovené v čl. 253d odst. 2 nebo 4.

2. Jestliže držitel povolení nepřijme nezbytná opatření v průběhu doby pozastavení stanovené v čl. 253d odst. 2 nebo 4, použije se článek 253g.

1. Pokud držitel povolení není dočasně schopen plnit některou z podmínek a kritérií stanovených pro povolení zjednodušeného celního prohlášení nebo místního celního řízení, může požádat o pozastavení povolení. V tomto případě držitel povolení oznámí tuto skutečnost schvalujícímu celnímu orgánu a uvede den, kdy bude opět schopen plnit podmínky a kritéria. Schvalujícímu celnímu orgánu oznámí rovněž plánovaná opatření a harmonogram jejich provedení.

2. Jestliže držitel povolení není schopen zjednat nápravu ve lhůtě stanovené v jeho oznámení, může schvalující celní orgán povolit přiměřené prodloužení, pokud držitel povolení jednal v dobré víře.

Aniž je dotčen článek 9 kodexu a článek 4 tohoto nařízení, schvalující celní orgán zruší povolení zjednodušeného celního prohlášení nebo místního celního řízení v těchto případech:

V případě podle prvního pododstavce písm. b) však může schvalující celní orgán rozhodnout, že povolení zjednodušeného celního prohlášení nebo místního celního řízení nezruší, pokud má za to, že taková porušení jsou zanedbatelná ve vztahu k množství nebo objemu celních operací a že v souvislosti s těmito porušeními nevzniká pochybnost o dobré víře držitele povolení.

1. Žádost o jednotné povolení zjednodušeného celního prohlášení nebo místního celního řízení se předkládá jednomu z celních orgánů uvedených v čl. 14d odst. 1 a 2.

Pokud se však povolení zjednodušeného celního prohlášení nebo místního celního řízení požaduje v rámci žádosti o jednotné povolení k zvláštnímu použití nebo pro celní režim s hospodářským účinkem nebo na základě takové žádosti, použije se čl. 292 odst. 5 a 6 nebo články 500 a 501.

2. Jestliže je část příslušných záznamů a dokumentace vedena v jiném členském státě, než ve kterém byla předložena žádost, žadatel řádně vyplní kolonky 5a, 5b a 7 tiskopisu žádosti, jejíž vzor je uveden v příloze 67.

3. Žadatel uvede snadno přístupné ústřední místo nebo jmenuje kontaktní osobu v rámci své organizace v členském státě, v němž byla předložena žádost, tak aby měly celní orgány k dispozici veškeré informace nezbytné k prokázání splnění požadavků pro udělení jednotného povolení.

4. Žadatelé v možném rozsahu předloží celním orgánům nezbytné údaje v elektronické podobě.

5. Do zavedení elektronického systému výměny údajů mezi dotčenými členskými státy, které je nezbytné pro účely příslušného celního režimu, může schvalující celní orgán zamítnout žádosti předložené podle odstavce 1, pokud by žádost o jednotné povolení znamenala neúměrný správní poplatek.

1. Členské státy oznámí Komisi seznamy celních orgánů uvedených v čl. 253h odst. 1, jimž mají být žádosti podávány, a jakékoli jejich následné změny. Komise tyto informace zpřístupní na internetu. Tyto orgány působí jako celní orgány udělující jednotná povolení zjednodušeného celního prohlášení nebo místního celního řízení.

2. Členské státy jmenují ústřední úřad odpovědný za výměnu informací mezi členskými státy navzájem a mezi členskými státy a Komisí a informují o tomto úřadu Komisi.

1. Předkládá-li se žádost o jednotné povolení zjednodušeného celního prohlášení nebo místního celního řízení, schvalující celní orgán zpřístupní ostatním dotčeným celním orgánům tyto informace:

Informace jsou zpřístupněny pomocí komunikačního systému uvedeného v článku 253m, jakmile je tento systém k dispozici.

2. Informace uvedené v odst. 1 písm. a), b) a c) schvalující celní orgán zpřístupní v těchto lhůtách:

Pokud schvalující celní orgán není schopen tyto lhůty dodržet, může je prodloužit o dalších 30 kalendářních dnů. V těchto případech schvalující celní orgán sdělí žadateli důvody prodloužení před uplynutím těchto lhůt.

Lhůta počíná běžet okamžikem, kdy schvalující celní orgán obdrží veškeré nezbytné informace uvedené v odst. 1 písm. a), b) a c). Schvalující celní orgán vyrozumí žadatele o přijetí žádosti a o datu, kdy začíná běžet příslušná lhůta.

3. Do dne 31. prosince 2009 se maximální lhůty v délce 30 nebo 90 kalendářních dnů stanovené v prvním pododstavci odstavce 2 nahrazují 90 nebo 210 kalendářními dny.

1. Schvalující celní orgán členského státu, v němž byla předložena žádost, a celní orgány ostatních členských států, jež jsou zapojeny do požadovaného jednotného povolení, spolupracují při stanovování provozních požadavků a požadavků na vykazování, včetně plánu kontrol pro dohled nad celním režimem používaným na základě jednotného povolení. Údaje, které mají být mezi dotčenými celními orgány vyměňovány pro účely celního režimu nebo režimů, však nejdou nad rámec údajů stanovených v příloze 30 A.

2. Celní orgány ostatních členských států, jichž se týká požadované jednotné povolení, sdělí schvalujícímu celnímu orgánu případné námitky do třiceti kalendářních dnů ode dne obdržení předlohy povolení. Je-li pro toto oznámení zapotřebí delší lhůta, schvalující celní orgán musí být vyrozuměn co nejdříve, v každém případě nejpozději v uvedené lhůtě. Tuto dodatečnou lhůtu lze prodloužit nejvýše o dalších 30 kalendářních dnů. Je-li lhůta prodloužena, schvalující celní orgán vyrozumí žadatele o prodloužení lhůty.

Pokud byly sděleny námitky a celní orgány v uvedené lhůtě nedosáhly dohody, žádost je zamítnuta v rozsahu, v němž byly vzneseny námitky.

Pokud konzultovaný celní orgán neodpoví ve lhůtě nebo lhůtách stanovených v prvním pododstavci, schvalující celní orgán může na odpovědnost konzultovaného celního orgánu předpokládat, že neexistují žádné námitky ohledně vydání takovéhoto povolení.

3. Před částečným nebo úplným zamítnutím žádosti schvalující celní orgán sdělí žadateli důvody, na nichž hodlá založit své rozhodnutí, a žadatel může sdělit své stanovisko do 30 kalendářních dnů ode dne oznámení.

1. Jestliže o jednotné povolení žádá žadatel, jenž je držitelem osvědčení AEO podle čl. 14a odst. 1 písm. a) nebo c), povolení se udělí, pokud došlo k nezbytné výměně informací mezi:

Pokud žadatel není držitelem osvědčení AEO podle čl. 14a odst. 1 písm. a) nebo c), povolení se udělí, jestliže se schvalující celní orgán ujistí, že žadatel bude schopen plnit podmínky a kritéria pro povolení stanovené nebo uvedené v článcích 253, 253a a 253c, a jestliže došlo k nezbytné výměně informací podle prvního pododstavce tohoto odstavce.

2. Poté, co schvalující celní orgán od ostatních dotčených celních orgánů obdrží souhlas či neobdrží žádné odůvodněné námitky, vydá povolení v souladu s tiskopisem povolení uvedeným v příloze 67 do 30 kalendářních dnů od uplynutí lhůt stanovených v čl. 253k odst. 2 nebo 3.

Schvalující celní orgán zpřístupní povolení celním orgánům v zúčastněných členských státech pomocí informačního a komunikačního systému uvedeného v článku 253m, jakmile je tento systém k dispozici.

3. Jednotná povolení zjednodušeného celního prohlášení a místního celního řízení jsou uznávána ve všech členských státech uvedených v kolonce 10 nebo kolonce 11 povolení, či případně v obou těchto kolonkách.

1. Pro informování a komunikaci mezi celními orgány a k informování Komise a hospodářských subjektů se použije, jakmile bude k dispozici, elektronický informační a komunikační systém, který vymezí Komise a celní orgány po vzájemné dohodě. Informace poskytnuté hospodářským subjektům jsou omezeny na údaje, které nemají důvěrnou povahu a které jsou vymezeny v hlavě II bodu 16 vysvětlivek k tiskopisu žádosti o zjednodušené celní postupy uvedenému v příloze 67.

2. Komise a celní orgány si pomocí systému uvedeného v odstavci 1 vyměňují, ukládají a zpřístupňují tyto informace:

3. S předchozím souhlasem držitele povolení mohou Komise a členské státy prostřednictvím internetu zveřejnit seznam jednotných povolení, jakož i údaje, které nemají důvěrnou povahu a které jsou vymezeny v hlavě II bodu 16 vysvětlivek k tiskopisu žádosti o zjednodušené postupy uvedenému v příloze 67. Tento seznam se aktualizuje.

1. K celním prohlášením, která mohou celní orgány na žádost deklaranta přijmout, přestože k nim nejsou přiloženy některé požadované doklady, musí být přiloženy alespoň ty doklady, jejichž předložení je nezbytné k propuštění zboží do volného oběhu.

2. Odchylně od odstavce 1 může být celní prohlášení, ke kterému není přiložen jeden nebo více dokladů, jejichž předložení je nezbytné k propuštění zboží do volného oběhu, přijato, je-li ke spokojenosti celních orgánů prokázáno, že

Chybějící doklady musí být v každém případě v celním prohlášení vyznačeny.

1. Lhůta, kterou celní orgány stanoví deklarantovi pro sdělení údajů nebo předložení dokladů chybějících při přijetí celního prohlášení, nesmí přesahovat jeden měsíc ode dne přijetí celního prohlášení.

Jestliže se jedná o doklad, na jehož předložení závisí uplatnění sníženého nebo nulového dovozního cla, může být na žádost deklaranta poskytnuta lhůta delší, než stanoví první pododstavec, pokud je to za daných okolností odůvodněné. Tato lhůta nesmí přesahovat čtyři měsíce ode dne přijetí celního prohlášení. Lhůtu nelze prodloužit.

Jestliže se chybějící údaje nebo doklady týkají celní hodnoty, může celní úřad v případech, v nichž to považuje za nezbytné, stanovit delší lhůty nebo prodloužit lhůty již stanovené. Při celkové době trvání lhůt je třeba přihlížet k platným lhůtám pro promlčení.

2. Jestliže se snížené nebo nulové dovozní clo vztahuje pouze na zboží propuštěné do volného oběhu v rámci celních kvót nebo, nebyla-li opětovně zavedena běžná sazba cla, v rámci celního stropu nebo jiných preferenčních sazebních opatření, lze výhody plynoucí z celní kvóty nebo celního stropu přiznat až poté, co jsou celním orgánům předloženy doklady, na nichž závisí uplatnění snížené nebo nulové sazby dovozního cla. Doklady musí být předloženy v každém případě

• před vyčerpáním celní kvóty, nebo

• v ostatních případech přede dnem, kdy opatření Společenství opětovně zavádí běžné sazby dovozního cla.

3. S výhradou odstavců 1 a 2, může být doklad, na jehož předložení závisí uložení sníženého nebo nulového dovozního cla, předložen po uplynutí období, pro které bylo stanoveno toto snížené nebo nulové dovozní clo, pokud bylo celní prohlášení týkající se dotyčného zboží přijato před tímto datem.

1. Přijetí neúplného celního prohlášení celním úřadem nesmí vést k tomu, že zboží nebude propuštěno nebo se jeho propuštění opozdí, jestliže tomu jinak nic nebrání. Aniž je dotčen článek 248, propouští se zboží za podmínek stanovených v odstavcích 2 až 5.

2. Jestliže dodatečné předložení dokladů nebo sdělení údajů chybějících při přijetí celního prohlášení neovlivňuje částku cla, které má být uloženo na zboží, jehož se celní prohlášení týká, zaúčtují celní orgány neprodleně výši cla zjištěnou obvyklým způsobem.

3. Jestliže celní prohlášení obsahuje předběžný údaj o hodnotě podle článku 254, celní orgány

• neprodleně zaúčtují částku cla vypočtenou na základě tohoto údaje a

• případně vyžadují poskytnutí jistoty ve výši rozdílu mezi touto částkou a částkou, která může být pro zboží nakonec vyměřena.

4. Pokud může dodatečné předložení dokladů nebo sdělení údajů chybějících při přijetí celního prohlášení v jiných případech, než které jsou uvedeny v odstavci 3, ovlivnit výši cla, které by mělo být uloženo na zboží, jehož se celní prohlášení týká, postupují celní orgány takto:

5. Aniž jsou dotčeny pozdější změny, zejména v důsledku konečného stanovení celní hodnoty, může deklarant namísto poskytnutí jistoty požádat o okamžité zaúčtování,

• v případě použití odst. 3 druhé odrážky nebo odst. 4 písm. a) druhé odrážky částkycla, která může být pro zboží nakonec vyměřena,

• v případě použití odst. 4 písm. b) cla vypočteného s použitím běžné celní sazby.

1. Žadatel se na písemnou žádost, která obsahuje všechny potřebné údaje, povolí, aby za podmínek a podle pravidel uvedených v článcích 261 a 262 podal při předložení zboží k celnímu řízení celní prohlášení s návrhem na propuštění zboží do volného oběhu ve zjednodušené formě.

2. Takové zjednodušené celní prohlášení musí obsahovat alespoň údaje stanovené pro zjednodušené dovozní celní prohlášení stanovené v příloze 30A.

3. Pokud to okolnosti umožňují, mohou celní orgány povolit, aby žádost o propuštění zboží do volného oběhu podle odst. 2 druhé odrážky byla nahrazena obecnou žádostí, která se vztahuje na všechna propuštění zboží do volného oběhu provedená v určitém období. Odkaz na povolení udělené na základě této obecné žádosti se uvádí na obchodní nebo správní doklad, který je předkládán podle odstavce 1.

4. Ke zjednodušenému celnímu prohlášení se přiloží všechny doklady, na jejichž předložení případně závisí propuštění zboží do volného oběhu. Použije se čl. 255 odst. 2.

5. Tímto článkem není dotčen článek 278.

1. Povolení používat postup zjednodušeného celního prohlášení se žadateli udělí, jsou-li splněny podmínky a kritéria uvedené v článcích 253, 253a, 253b a 253c.

2. Je-li žadatel držitelem osvědčení AEO uvedeného v čl. 14a odst. 1 písm. a) nebo c), schvalující celní orgán povolení udělí, pokud mezi žadatelem a schvalujícím celním orgánem došlo k nezbytné výměně informací. Veškeré podmínky a kritéria stanovené v odstavci 1 tohoto článku se považují za splněné.

1. Povolení uvedené v článku 260 musí obsahovat tyto údaje:

Povolení dále stanoví formu a obsah doplňkových celních prohlášení a lhůty, ve kterých je celní prohlášení třeba podávat celním orgánům k tomu určeným.

2. Celní orgány mohou zprostit povinnosti předložit doplňkové celní prohlášení, jestliže se zjednodušené celní prohlášení vztahuje na zboží, jehož hodnota je nižší než statistická prahová hodnota stanovená v platných předpisech Společenství a jestliže zjednodušené celní prohlášení obsahuje všechny údaje potřebné k propuštění zboží do volného oběhu.

Místní celní řízení se povolí za podmínek a podle pravidel uvedených v článcích 264, 265 a 266 každé osobě, která si přeje provést propuštění zboží do volného oběhu ve svých prostorách nebo na jiném místě uvedeném v článku 253 a která za tímto účelem podá celním orgánům písemnou žádost, která obsahuje všechny údaje nutné pro udělení povolení

• pro zboží nacházející se v tranzitním režimu Společenství nebo společném tranzitním režimu, pro něž bylo uvedené osobě povoleno zjednodušení formalit u celního úřadu určení podle článků 406, 407 a 408,

• pro zboží, které bylo předtím propuštěno do režimu s hospodářským účinkem, aniž je dotčen článek 278,

• pro zboží, které bylo po předložení k celnímu řízení podle článku 40 kodexu dopraveno do dotyčných prostor nebo na dotyčná místa v jiném tranzitním režimu, než které jsou uvedeny v první odrážce,

• pro zboží, které vstoupilo na celní území Společenství jako zboží zproštěné povinnosti být předloženo k celnímu řízení podle čl. 41 písm. b) kodexu.

1. Povolení používat místní celní řízení se žadateli udělí, jsou-li splněny podmínky a kritéria uvedené v článcích 253, 253a, 253b a 253c.

2. Je-li žadatel držitelem osvědčení AEO uvedeného v čl. 14a odst. 1 písm. a) nebo c), schvalující celní orgán povolení udělí, pokud mezi žadatelem a schvalujícím celním orgánem došlo k nezbytné výměně informací. Veškeré podmínky a kritéria stanovené v odstavci 1 tohoto článku se považují za splněné.

1. Aniž je dotčen článek 9 kodexu, mohou celní orgány upustit od odnětí povolení, jestliže

• držitel povolení splní své povinnosti ve lhůtě případně stanovené celními orgány, nebo

• nedostatek nemá žádný skutečný účinek na řádný průběh režimu.

2. Povolení se zásadně zruší, jestliže nastane případ uvedený v čl. 264 odst. 2 první odrážce.

3. Povolení může být odňato, jestliže nastane případ uvedený v čl. 264 odst. 2 druhé odrážce.

1. Aby se celní orgány mohly přesvědčit o řádném průběhu místního celního řízení, je držitel povolení uvedeného v článku 263 povinen

2. Pokud není dotčena kontrola řádného průběhu řízení, mohou celní orgány

3. Zápis v záznamech uvedený v odst. 1 písm. a), b) a c) může být nahrazen jakoukoli jinou formalitou požadovanou celními orgány, která skýtá obdobné záruky. Tento zápis určí datum, kdy byl proveden, a musí obsahovat alespoň údaje uvedené pro celní prohlášení pro místní celní řízení uvedené v příloze 30A.

Povolení podle článku 263 upravuje pravidla pro průběh řízení, zejména

• zboží, na něž se vztahuje,

• formu povinností uvedených v článku 266 a údaj o jistotě, kterou má zúčastněná osoba poskytnout,

• okamžik, kdy je zboží propuštěno,

• lhůtu, v níž musí být příslušnému celnímu úřadu k tomu určenému podáno doplňkové celní prohlášení,

• podmínky, za nichž může být pro zboží případně podáno obecné, pravidelné nebo souhrnné celní prohlášení.

1. Na žádost deklaranta může vstupní celní úřad přijmout celní prohlášení pro režim uskladnění v celním skladu, i pokud v nich chybí určité údaje uvedené v příloze 37.

Tato celní prohlášení však musí obsahovat alespoň údaje pro neúplné celní prohlášení uvedené v příloze 30A.

2. Články 255, 256 a 259 se použijí přiměřeně.

3. Tento článek se nevztahuje na celní prohlášení s návrhem na propuštění zemědělských produktů Společenství uvedených v článku 524 do tohoto režimu.

1. Povolení používat postup zjednodušeného celního prohlášení se žadateli udělí, jsou-li splněny podmínky a kritéria uvedené v článcích 253, 253a, 253b, 253c a 270.

2. Jestliže se tento postup použije pro sklad typu D, musí zjednodušené celní prohlášení obsahovat také údaje nezbytné ke ztotožnění zboží natolik přesné, aby bylo možné zboží okamžitě a nepochybně sazebně zařadit, a jeho celní hodnotu.

3. Postup podle odstavce 1 se nevztahuje na sklady typu F ani na propuštění zemědělských produktů Společenství uvedených v článku 524 do tohoto režimu bez ohledu na typ skladu.

4. Postup podle odstavce 1 druhé odrážky se vztahuje na sklady typu B, avšak s vyloučením možnosti používat obchodní doklad. Pokud správní doklad neobsahuje všechny údaje uvedené v příloze 37 hlavě I části B, musí být tyto údaje poskytnuty v žádosti o propuštění do daného režimu, která doklad doprovází.

1. Žádost uvedená v čl. 269 odst. 1 musí být podána písemně a obsahovat všechny údaje potřebné pro vydání povolení.

Jestliže to okolnosti dovolují, může být žádost podle čl. 269 odst. 1 nahrazena obecnou žádostí, která se vztahuje na všechny postupy provedené v určitém období.

V tom případě je nutno podat globální žádost podle článků 497, 498 a 499 spolu se žádostí o povolení provozovat celní sklad nebo v případě, že povolení již bylo vydáno, se žádostí o změnu původního povolení celnímu orgánu, který povolil použití tohoto režimu.

2. Povolení uvedené v čl. 269 odst. 1 se zúčastněné osobě udělí, je-li zajištěno řádné provádění celního režimu.

3. Povolení se zásadně zamítne, jestliže

• zúčastněná osoba neskýtá záruky nezbytné pro řádné provádění celního režimu,

• zúčastněná osoba propouští zboží do tohoto režimu pouze příležitostně,

• se zúčastněná osoba dopustila závažného nebo opakovaného porušení celních předpisů.

4. Aniž je dotčen článek 9 kodexu, může být povolení odňato, jestliže nastane některý z případů uvedených v odstavci 3.

5. Je-li žadatel držitelem osvědčení AEO uvedeného v čl. 14a odst. 1 písm. a) nebo c), schvalující celní orgán povolení udělí, pokud mezi žadatelem a schvalujícím celním orgánem došlo k nezbytné výměně informací. Veškeré podmínky a kritéria stanovené v odstavci 1 tohoto článku se považují za splněné.

1. Povolení používat místní celní řízení se žadateli udělí, jsou-li splněny podmínky a kritéria uvedené v odstavci 2 a v článcích 253, 253a, 253b a 253c a 274.

2. Místní celní řízení se nevztahuje na celní sklady typu B a F ani na propouštění zemědělských produktů Společenství uvedených v článku 524 do tohoto režimu ve všech typech skladů.

3. Článek 270 se použije přiměřeně.

1. Aby se celní orgány mohly přesvědčit o řádném průběhu místního celního řízení, je držitel povolení povinen po dopravení zboží na místo k tomu určené

Záznam uvedený v písmenu b) musí obsahovat alespoň údaje používané v běžném obchodním styku k označení zboží a jeho množství.

2. Použije se čl. 266 odst. 2.

Povolení uvedené v čl. 272 odst. 1 upravuje pravidla pro průběh řízení, zejména

• zboží, na něž se vztahuje,

• formu povinností uvedených v článku 273,

• okamžik, kdy je zboží propuštěno deklarantovi.

1. Na žádost deklaranta může přijmout vstupní celní úřad celní prohlášení pro propuštění zboží do jiného celního režimu s hospodářským účinkem, než je pasivní zušlechťovací styk nebo uskladňování v celním skladu, i pokud v nich chybí určité údaje stanovené v příloze 37 nebo k nim nejsou připojeny určité doklady uvedené v článku 220.

Tato celní prohlášení však musí obsahovat alespoň údaje pro neúplné celní prohlášení uvedené v příloze 30A.

2. Články 255, 256 a 259 se použijí přiměřeně.

3. V případě propuštění zboží do režimu aktivního zušlechťovacího styku (v systému navracení) se přiměřeně použijí rovněž články 257 a 258.