1. Tato směrnice se vztahuje na přepravu nebezpečných věcí po železnici uvnitř členských států nebo mezi nimi. Členské státy však mohou vyjmout její oblasti působnosti přepravu nebezpečných věcí prováděnou přepravní technikou, která patří ozbrojeným silám nebo za kterou ozbrojené síly odpovídají.

2. Touto směrnicí však není dotčeno právo členských států stanovit při dodržení práva Společenství zvláštní bezpečnostní požadavky na vnitrostátní nebo mezinárodní přepravu nebezpečných věcí po železnici, pokud příloha k tomuto dokumentu tuto oblast nezahrnuje, mimo jiné pokud jde o

• jízdy vlaků,

• řazení nákladních vozů do vlaků ve vnitrostátní přepravě,

• pravidla provozu pro pomocné dopravní činnosti jako je řazení a odstavování,

• školení zaměstnanců a podchycení informací týkajících se přepravy nebezpečných věcí,

• zvláštní pravidla pro přepravu nebezpečných věcí v osobních vlacích.

Pro účely této směrnice se:

• „Řádem pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečných věcí (RID)“ rozumí nařízení týkající se mezinárodní přepravy nebezpečných věcí po železnici uvedené v příloze I dodatku B Úmluvy o mezinárodní železniční přepravě (COTIF), spolu s jeho změnami,

• „Smlouvou o mezinárodní železniční přepravě (CIM)“ rozumí jednotná pravidla týkající se smlouvy o mezinárodní přepravě nebezpečných věcí po železnici, uvedená v dodatku B Úmluvy o mezinárodní železniční přepravě (COTIF), spolu s jejími změnami,

• „nebezpečnými věcmi“ rozumí látky a předměty, jejichž železniční přepravu příloha této směrnice zakazuje nebo povoluje pouze za určitých podmínek,

• „přepravou“ rozumí každá činnost železniční přepravy nebezpečných věcí zcela nebo částečně prováděná na území členského státu, včetně nakládky a vykládky, překládky z jednoho druhu dopravy na druhý a zastávek vynucených okolnostmi přepravy, na niž se vztahuje příloha této směrnice, aniž jsou dotčeny právní předpisy členských států ohledně odpovědnosti za tyto činnosti; netýká se přepravy, která se uskutečňuje výhradně na území podniku.

1. Aniž je dotčen článek 6, nesmějí být nebezpečné věci, jejichž přepravu zakazuje příloha, přepravovány po železnici.

2. Není-li v této směrnici uvedeno jinak a aniž jsou dotčena pravidla o přístupu železničních podniků na trh nebo pravidla obecně platná pro železniční přepravu věcí, je železniční přeprava nebezpečných věcí povolena za předpokladu souladu s pravidly stanovenými v příloze.

1. Aniž jsou dotčeny ostatní předpisy Společenství, zachovává si každý členský stát právo upravit nebo zakázat přepravu určitých nebezpečných věcí na svém území, a to výlučně z jiných než bezpečnostních důvodů, například z důvodu národní bezpečností nebo ochrany životního prostředí.

2.

3. Pokud v případě nehody nebo události dojde členský stát k názoru, že platná bezpečnostní opatření jsou nedostatečná pro omezení nebezpečí při přepravních operacích, a je třeba podniknout kroky, potom musí členský stát ve stádiu plánování oznámit Komisi opatření, která navrhuje učinit. Komise v souladu s postupem stanoveným v článku 9 rozhodne o povolení daných opatření a určí dobu jejich trvání.

4. Členské státy mohou zachovat veškeré vnitrostátní právní předpisy platné ke dni 31. prosinci 1996 použitelné na přepravu a balení látek obsahujících dioxiny nebo furany.

1. Každý členský stát může na svém území povolit železniční přepravu nebezpečných věcí klasifikovaných, balených a označených v souladu s mezinárodními požadavky pro námořní nebo leteckou dopravu, kdykoli přeprava zahrnuje cestu po moři nebo vzduchem.

Pokud vnitrostátní nebo mezinárodní přeprava zahrnuje cestu po moři, může členský stát uplatnit opatření dodatečná k opatřením uvedeným v příloze, aby zohlednil mezinárodní pravidla upravující námořní přepravu, včetně mezinárodních pravidel upravujících přepravu trajektem.

2. Ustanovení přílohy týkající se úpravy dopravní dokumentace a použití jazyků při označování nebo v požadované dokumentaci se nevztahuje na přepravu omezenou na území jednoho členského státu. Pro přepravu na svém území může členský stát povolit použití jiné dokumentace a jiných jazyků, než jak je uvedeno v příloze.

3. Na svém území může členský stát povolit použití železničních vozů vyrobených před 1. lednem 1997, které nevyhovují této směrnici, ale byly vyrobeny v souladu s vnitrostátními právními předpisy platnými k 31. prosinci 1996, pokud jsou tyto vozy udržovány v požadovaném bezpečnostním stavu.

Cisterny a vozy vyrobené od 1. ledna 1997, které nevyhovují příloze, ale byly vyrobeny v souladu s požadavky této směrnice platnými ke dni jejich výroby, mohou být nadále používány pro vnitrostátní přepravu až do doby určené postupem podle článku 9.

4. Každý členský stát může zachovat vnitrostátní právní předpisy platné ke dni 31. prosince 1996 týkající se konstrukce, užití a podmínek přepravy nových kontejnerů, nových tlakových sudů a nosičů tlakových lahví definovaných ve třídě 2 přílohy, které se liší od ustanovení této přílohy, dokud odkazy na normy pro konstrukci a užití kontejnerů, tlakových sudů a nosičů tlakových lahví nebudou do této přílohy zahrnuty se stejnou závazností jako ustanovení v příloze již obsažená, v každém případě však nejdéle do 30. června 2003. Tlakové sudy, nosiče tlakových lahví a kontejnery vyrobené před 1. červencem 2003 a ostatní nádrže vyrobené před 1. červencem 2001 a udržované na požadované úrovni bezpečnosti smějí být nadále užívány za původních podmínek.

Lhůty do 30. června 2003 a 1. července 2003 se prodlužují pro tlakové sudy, nosiče tlakových lahví a kontejnery, pro které nejsou stanoveny podrobné technické požadavky nebo pro které nebyly do přílohy zahrnuty dostatečné odkazy na příslušné evropské normy.

Nádrže a cisterny uvedené v druhém pododstavci a nejzazší lhůta pro uplatňování této směrnice ohledně těchto nádrží a cisteren budou stanoveny postupem podle článku 9.

5. Členský stát může zachovat jiné vnitrostátní právní předpisy, než které jsou uvedeny v příloze, týkající se referenční teploty pro přepravu zkapalněných plynů nebo směsí zkapalněných plynů na jeho území, dokud nebudou předpisy týkající se referenčních teplot pro různá podnebná pásma začleněny do evropských norem a odkazy na ně uvedeny v příloze.

6. Členský stát může pro přepravu na svém území povolit používání obalů vyrobených před 1. lednem 1997, které však nemají osvědčení podle RID, pokud je na těchto obalech uvedeno datum výroby, mohou vyhovět zkouškám stanoveným vnitrostátními právními předpisy platnými k 31. prosinci 1996 a jsou udržovány v odpovídajícím bezpečnostním stavu (včetně případných zkoušek a prohlídek) podle těchto pravidel: kovové mezilehlé kontejnery na hromadné zboží a kovové sudy o obsahu více než 50 litrů smějí být používány až po dobu 15 let od data výroby; ostatní kovové obaly a veškeré plastové obaly smějí být používány až do pěti let od data výroby, ale nejpozději do 31. prosince 1998.

7. Členský stát může do 31. prosince 1998 povolit na svém území přepravu určitých nebezpečných věcí zabalených před 1. lednem 1997, pokud jsou tyto věci klasifikovány, zabaleny a označeny v souladu s požadavky stanovenými vnitrostátními právními předpisy platnými před 1. lednem 1997.

8. Členský stát může pro vnitrostátní železniční přepravu na svém území zachovat své vnitrostátní právní předpisy platné k 31. prosinci 1996 o viditelném označení nouzového smluveného kódu namísto identifikačního čísla nebezpečí stanoveného v příloze.

9. Členský stát může přijmout méně přísná ustanovení, než jsou ustanovení uvedená v příloze této směrnice, pro přepravu malých množství určitých nebezpečných věcí s výjimkou látek se střední nebo vysokou radioaktivitou, jestliže to Komisi oznámí předem a nejpozději do 31. prosince 2002 nebo do dvou let po nejzazší lhůtě pro uplatňování pozměněného znění přílohy této směrnice.

Tyto odchylky se použijí bez diskriminace.

Bez ohledu na výše uvedené mohou členské státy, jestliže to Komisi předem oznámí, přijmout předpisy obdobné předpisům přijatým ostatními členskými státy na základě tohoto odstavce.

Komise přezkoumá, zda podmínky stanovené v tomto odstavci byly splněny, a postupem podle článku 9 rozhodne, zda dotyčné členské státy mohou dané odchylky přijmout.

10. Členský stát může na svém území vydat povolení pro provozování výjimečné přepravy nebezpečných věcí, která je buď zakázána přílohou, nebo je prováděna za odlišných podmínek, než jsou stanoveny v příloze, jestliže je tato výjimečná přeprava jasně definována a časově omezena.

11. Jestliže to Komisi předem oznámí, mohou členské státy na jednotlivých určených trasách na svém území povolit jako součást vymezeného průmyslového procesu pravidelnou přepravu nebezpečných věcí zakázanou přílohou nebo prováděnou za podmínek odlišných od podmínek stanovených v příloze, pokud je tato přeprava místní povahy a je důsledně kontrolována za jasně vymezených podmínek.

Komise prozkoumá, zda jsou podmínky stanovené v prvním pododstavci splněny, a postupem podle článku 9 rozhodne, zda dané členské státy mohou tuto přepravu povolit.

12. Nesníží-li se tím úroveň bezpečnosti, může členský stát povolit dočasné odchylky od přílohy, aby mohl na svém území provádět nezbytné zkoušky k přizpůsobení přílohy technickému a průmyslovému pokroku. Komise o tom musí být informována a uvědomí o tom ostatní členské státy.

Dočasné odchylky schválené příslušnými orgány členských států na základě přílohy musí mít formu vícestranných dohod předložených všem příslušným orgánům členských států orgánem, který se pro danou dohodu ujal iniciativy. Komise o tom musí být informována.

Odchylky uvedené v prvním a druhém pododstavci se uplatní bez diskriminace na základě státní příslušnosti nebo místa usazení odesílatele, provozovatele nebo příjemce; odchylky mohou trvat až pět let a tuto dobu nelze prodloužit.

13. Členský stát může nejdéle do 31. prosince 1998 uplatňovat stávající dohody s jinými členskými státy bez diskriminace na základě státní příslušnosti nebo místa usazení odesílatele, provozovatele nebo příjemce. Jakákoli další odchylka musí vyhovovat odstavci 12.

14. Jestliže to Komisi předem oznámí, mohou členské státy v případě místní přepravy na krátké vzdálenosti uvnitř obvodu přístavů, letišť nebo průmyslových stavenišť povolit přepravu nebezpečných věcí za podmínek méně přísných, než které jsou stanoveny v příloze.

Komise prozkoumá, zda jsou podmínky stanovené v prvním pododstavci splněny, a postupem podle článku 9 rozhodne, zda dané členské státy mohou tuto přepravu povolit.

1. S výhradou vnitrostátních předpisů nebo předpisů Společenství o přístupu na trh je železniční přeprava nebezpečných věcí mezi územím Společenství a třetí země povolena, pokud je v souladu s RID.

2. Touto směrnicí není dotčeno právo členského státu přijmout pro své území po informování Komise úpravu přepravy nebezpečných věcí po železnici z republik dřívějšího Sovětského svazu, a do těchto republik, které nejsou smluvními stranami COTIF. Tato úprava se vztahuje pouze na přepravu nebezpečných věcí po železnici (v obalech, hromadně nebo v cisternách) železničními vozy schválenými ve státě, který není smluvní stranou COTIF. Pomocí vhodných opatření a závazků zaručí dotčené členské státy zachování úrovně bezpečnosti odpovídající úrovni RID. V případě některých členských států se předpisy uvedené v tomto odstavci vztahují jen na kotlové vozy.

1. Komisi je nápomocen Výbor pro přepravu nebezpečných věcí, zřízený článkem 9 směrnice 94/55/ES(Úř. věst. L 319, 12.12.1994, s. 7. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/61/ES (Úř. věst. L 279, 1.11.2000, s. 40.).).

2. Odkazuje-li se na tento článek, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného nařízení.

Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.

3. Výbor přijme svůj jednací řád.

1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 1. ledna 1997. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Tato opatření přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2. Členské státy sdělí Komisi znění vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice