Aniž jsou dotčena odchylná ustanovení v předpisech Společenství týkajících se některých produktů, stanoví toto nařízení společná prováděcí pravidla k režimu vývozních náhrad (dále jen „náhrady“):

1. Pro účely tohoto nařízení se:

2. Pro účely tohoto nařízení se náhrady stanovené v rámci nabídkového řízení pouvažují za náhrady stanovené předem.

3. Pokud vývozní prohlášení zahrnuje několik různých kódů nomenklatury náhrad nebo kódů kombinované nomenklatury, jsou položky týkající se každého z těchto kódů považovány za samostatná prohlášení.

Aniž jsou dotčeny články 18, 20, 21 tohoto nařízení a čl. 4 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 2988/95(Úř. věst. L 312, 23.12.1995, s. 1.), nárok na náhradu vzniká:

• při výstupu z celního území Společenství, pokud se na všechny třetí země vztahuje jednotná sazba náhrady,

• při dovozu do určené třetí země, pokud se na tuto třetí zemi vztahuje rozlišená sazby náhrady.

1. Nárok na náhradu je podmíněn předložením vývozní licence obsahující stanovení náhrady předem, kromě případu vývozů zboží.

K získání náhrady se však nevyžaduje žádná licence:

• pokud vyvážená množství na jednu vývozní licenci jsou menší nebo se rovnají množstvím uvedeným v příloze III nařízení (ES) č. 1291/2000,

• v případech stanovených v článcích 6, 36, 40, 44, 45 a v čl. 46 odst. 1,

• pro dodávky ozbrojeným silám členských států umístěným ve třetích zemích.

2. Odchylně od odstavce 1 je vývozní licence obsahující stanovení náhrady předem platná také pro vývoz produktu spadajícího pod dvanáctimístný číselný kód produktu jiný, než je kód uvedený v licenci v kolonce 16, pokud oba produkty náleží:

• do stejné kategorie stanovené v čl. 13a druhém pododstavci nařízení (EHS) č. 3719/88, nebo

• do stejné skupiny produktů, pokud dotyčné skupiny produktů byly pro tento účel vytvořeny postupem podle článku 23 nařízení (EHS) č. 1766/92 nebo odpovídajících článků ostatních nařízení upravujících společné organizace trhů.

Na případy uvedené v prvním pododstavci se vztahují následující podmínky:

• je-li sazba náhrady odpovídající skutečnému produktu rovná nebo je vyšší než sazba platná pro produkt uvedený v licenci v kolonce 16, použije se tato druhá sazba,

• je-li sazba náhrady odpovídající skutečnému produktu nižší než sazba platná pro produkt uvedený v licenci v kolonce 16, je náhrada, která má být vyplacena, náhradou získanou použitím sazby odpovídající skutečnému produktu, sníženou – s výjimkou případu vyšší moci – o 20 % rozdílu mezi náhradou týkající se produktu uvedeného v licenci v kolonce 16 a náhradou pro skutečný produkt.

Pokud se použije ustanovení druhé odrážky druhého pododstavce a čl. 18 odst. 3 písm. b), je snížení náhrady odpovídající skutečnému produktu a skutečnému místu určení vypočteno na základě rozdílu mezi náhradou týkající se produktu a místem určení uvedeným v licenci a náhradou odpovídající skutečnému produktu a skutečnému místu určení.

Pro účely tohoto článku mají být vzaty v úvahu sazby náhrady platné v den, ve kterém byla podána žádost o licenci. Je-li to nezbytné, jsou tyto sazby upraveny v den přijetí vývozního prohlášení.

3. Pokud se odstavce 1 nebo 2 a článek 51 použijí na jediný a tentýž vývoz, je částka vyplývající z odstavců 1 nebo 2 snížena o výši sankce uvedené v článku 51.

1. „Dnem vývozu“ se rozumí den, ve kterém celní orgány přijmou vývozní prohlášení, ve kterém se uvádí, že bude požádáno o náhradu.

2. Den přijetí vývozního prohlášení je rozhodující pro:

3. Jakýkoli jiný úkon, který má stejný právní účinek jako přijetí vývozního prohlášení, je považován za toto přijetí.

4. Doklad použitý při vývozu pro získání nároku na náhradu musí obsahovat všechny údaje nezbytné k výpočtu náhrady a zejména:

5. V okamžiku přijetí nebo v okamžiku úkonu uvedeného v odstavci 3 jsou produkty umístěny pod celní dohled v souladu s čl. 4 body 13 a 14 nařízení (EHS) č. 2913/92, dokud neopustí celní území Společenství.

6. Odchylně od čl. 282 odst. 2 nařízení (EHS) č. 2454/93 může být v povolení o zjednodušeném celním prohlášení stanoveno, že zjednodušené prohlášení bude obsahovat odhad čisté hmotnosti produktů, které jsou vyváženy volně ložené nebo v nestandardizovaných jednotkách, u nichž může být přesná hmotnost určena až po dokončení nakládky na dopravní prostředek.

Jakmile je nakládka dokončena, musí být podáno dodatečné prohlášení uvádějící přesnou čistou hmotnost. Musí být provázeno písemným dokladem o naložené přesné čisté hmotnosti.

Žádná náhrada není poskytnuta pro množství, které přesahuje 110 % odhadované čisté hmotnosti. Pokud je skutečně naložená hmotnost nižší než 90 % odhadované čisté hmotnosti, sníží se náhrada pro skutečně naloženou čistou hmotnost o 10 % rozdílu mezi náhradou odpovídající 90 % odhadované čisté hmotnosti a náhradou odpovídající skutečně naložené hmotnosti. Avšak v případě vývozu námořní nebo vnitrozemskou lodní dopravou, pokud vývozce může předložit doklad potvrzený osobou odpovědnou za dopravní prostředek, že nenaložení jeho veškerého zboží je způsobeno omezeními spojenými s tímto druhem přepravy nebo nadměrností nákladu, kterou lze přičíst jednomu nebo několika dalším vývozcům, náhrada je vyplacena pro skutečně naloženou čistou hmotnost. Pokud vývozce použil místní celní řízení stanovené v článku 283 nařízení (EHS) č. 2454/93, tento pododstavec se použije pod podmínkou, že celní orgány schválily opravu záznamů, do nichž byly vyvážené produkty zapsány.

Za produkty v nestandardizovaných jednotkách se považují: živá zvířata, jatečně upravená těla (půlky), čtvrti, přední části, kýty, plece, boky a hřbety.

Odchylně od čl. 278 odst. 3 písm. d) nařízení (EHS) č. 2454/93 se ustanovení tohoto odstavce použije na produkty propuštěné do režimu předběžného financování podle článku 26 tohoto nařízení.

7. Všechny osoby, které vyvážejí produkty, pro které žádají poskytnutí podpory, jsou povinny:

Za místo nakládky pro přepravu produktů určených k vývozu může být považováno:

• pokud jde o vyvážené produkty naložené v kontejnerech, místo, kde budou produkty naloženy do kontejnerů,

• pokud jde o vyvážené produkty volně ložené, v pytlích, v kartonech, bednách, lahvích atd. a nenaložené do kontejnerů, místo, kde je naložen dopravní prostředek, ve kterém produkty opustí celní území Společenství.

Příslušný celní úřad může povolit nakládku poté, co přijal vývozní prohlášení a před uplynutím lhůty uvedené v písmenu b).

Produkty se označí vhodným způsobem před ohlášeným časem zahájení nakládky. Příslušný celní úřad musí být schopen provést fyzickou kontrolu a identifikovat zboží pro přepravu k výstupnímu úřadu z celního území Společenství.

Pokud z administrativních důvodů nebo jiných řádně odůvodněných důvodů není možno použít první pododstavec, lze podat vývozní prohlášení pouze u příslušného celního úřadu v příslušném členském státě a v případě fyzické kontroly v souladu s nařízením (EHS)č. 386/90 musí být předložený produkt úplně vyložen. Avšak úplná vykládka není povinná, pokud příslušné orgány mohou provést zevrubnou fyzickou kontrolu.

8. Na zboží, pro které se žádají vývozní náhrady, musí být celním orgánem nebo pod jeho dohledem připevněny celní závěry. Článek 340a a čl. 357 odst. 2, 3 a 4 nařízení (EHS) č. 2454/93 se použijí obdobně.

Před připevněním celních závěr celní úřad zrakově zkontroluje shodu mezi produkty a vývozními prohlášeními. Počet zrakových kontrol není nižší než 10 % počtu vývozních prohlášení, jiných než prohlášení, která se vztahují na produkty, které byly fyzicky zkontrolovány nebo vybrány k fyzické kontrole podle článku 2 nařízení (EHS) č. 386/90. Celní úřad zaznamená tuto kontrolu do kolonky D kontrolního výtisku T5 nebo rovnocenného dokumentu ve formě jednoho z údajů uvedených v příloze XIII. Na rok 2008 se míra kontrol vypočte na základě vývozních prohlášení přijatých ode dne 1. dubna 2008.

1. Aniž jsou dotčeny články 14 a 20, je výplata náhrady podmíněna prokázáním, že produkty, pro něž bylo přijato vývozní prohlášení, opustily celní území Společenství v nezměněném stavu nejpozději do 60 dnů od tohoto přijetí.

Na množství produktů, která byla odebrána jako vzorek při plnění vývozních celních formalit a nebyla následně vrácena, je nicméně pohlíženo, jako kdyby nebyla odebrána z čisté hmotnosti dotyčných produktů.

2. Pro účely tohoto nařízení jsou palubní zásoby dodané na vrtné a těžební plošiny vymezené ustanovením čl. 44 odst. 1 písm. a) považovány za zásoby, které opustily celní území Společenství.

3. Zmrazení nemá vliv na soulad produktů s odstavcem 1.

To se vztahuje také na opětovné balení s podmínkou, že toto opětovné balení nemá za následek změnu podpoložky v nomenklatuře náhrad nebo podpoložky v kombinované nomenklatuře. Opětovné balení se může uskutečnit pouze poté, co k tomu celní orgány daly souhlas.

Dojde-li k opětovnému balení, uvede se do kontrolního výtisku T5 příslušná poznámka.

Připevnění nebo změna etiket mohou být povoleny za stejných podmínek jako opětovné balení podle druhého a třetího pododstavce.

4. Pokud z důvodu vyšší moci nemůže vývozce dodržet lhůtu uvedenou v odstavci 1, může být tato lhůta na žádost vývozce prodloužena na takovou dobu, jakou příslušný orgán členského státu vývozu považuje v daných podmínkách za nezbytnou.

1. Pro účely poskytnutí náhrad v případě vývozu po moři se použijí následující zvláštní ustanovení:

2. Pro účely poskytnutí náhrad v případě vývozu po silnici, po vnitrostátní vodní cestě nebo po železnici se použijí následující zvláštní ustanovení:

3. Pro účely poskytnutí náhrad v případě vývozu letecky se použijí následující zvláštní ustanovení:

1. Je-li v členském státě vývozu produkt propuštěn do jednoho ze zjednodušených tranzitních režimů Společenství pro přepravu zboží po železnici nebo ve velkokapacitních kontejnerech podle článků 412 až 442a nařízení (EHS) č. 2454/93, aby byl dopraven do stanice určení nebo dodán příjemci mimo celní území Společenství, není výplata náhrady podmíněna předložením kontrolního výtisku T5.

2. Pro účely odstavce 1 příslušný celní úřad dbát o to, aby v dokladu vydaném za účelem výplaty náhrady byla uvedena tato poznámka: „Výstup z celního území Společenství ve zjednodušeném tranzitním režimu Společenství pro přepravu po železnici nebo pro přepravu ve velkokapacitních kontejnerech“.

3. Celní úřad, u kterého jsou produkty propuštěny do jednoho z režimů uvedených v odstavci 1, nesmí povolit změnu přepravní smlouvy, která má za následek, že přeprava končí uvnitř Společenství, ledaže se ukáže, že:

• již vyplacená náhrada byla vrácena,

nebo

• příslušné orgány podnikly nezbytné kroky, aby náhrada nebyla vyplacena.

Pokud však byla náhrada vyplacena podle odstavce 1 a pokud produkt neopustil celní území Společenství ve stanovené lhůtě, příslušný celní úřad uvědomí o této skutečnosti subjekt pověřený výplatou náhrady a sdělí mu co nejdříve všechny nezbytné údaje. V těchto případech je náhrada považována za vyplacenou neoprávněně.

4. Je-li produkt, který se pohybuje v rámci režimu vnějšího tranzitu Společenství nebo společného tranzitního režimu, propuštěn v jiném členském státě, než je členský stát vývozu, do jednoho z režimů uvedených v odstavci 1, aby byl dopraven do stanice určení nebo aby byl dodán adresátovi mimo celní území Společenství, uvede celní úřad, u kterého byl produkt propuštěn do jednoho z výše uvedených režimů, na zadní stranu originálu kontrolního výtisku T5 do kolonky Kontrola použití a/nebo místa určení v rubrice Poznámky jednu z poznámek uvedených v příloze Ib.

Če se prevozna pogodba spremeni tako, da se prevoz konča v Skupnosti, se smiselno uporablja odstavek 3.

5. Je-li produkt převzat železniční společností v členském státě vývozu nebo v jiném členském státě a pohybuje se v režimu vnějšího tranzitu Společenství nebo ve společném tranzitním režimu v rámci přepravní smlouvy pro kombinovanou železniční a silniční dopravu, aby byl dopraven po železnici do místa určení mimo celní území Společenství, uvede celní úřad, do jehož územní působnosti spadá nebo v jehož blízkosti se nachází nádraží, ve kterém železniční společnost produkt přebírá, na zadní stranu originálu kontrolního výtisku T5 do kolonky Kontrola použití a/nebo místa určení v rubrice Poznámky jednu z poznámek uvedených v příloze Ic.

Železnica ne sme spremeniti prevozne pogodbe za kombinirani cestno-železniški prevoz tako, da se prevoz konča v Skupnosti namesto izven nje, brez predhodnega dovoljenja carinskega urada v kraju odprave. V takšnih primerih se smiselno uporablja odstavek 3.

1. Náhrady se poskytují pro produkty uvedené v čl. 162 odst. 1 nařízení (ES) č. 1234/2007, které jsou bez ohledu na celní situaci týkající se balení ve volném oběhu a mají původ ve Společenství.

Náhrady pro produkty v odvětví cukru uvedené v čl. 162 odst. 1 písm. a) bodu iii) a písm. b) nařízení (ES) č. 1234/2007 však mohou být poskytnuty, i pokud jsou pouze ve volném oběhu.

2. Pro poskytnutí náhrady mají produkty původ ve Společenství, pokud jsou zcela získány ve Společenství nebo pokud prošly posledním podstatným zpracováním nebo opracováním ve Společenství v souladu s články 23 nebo 24 nařízení (EHS) č. 2913/92.

Aniž je dotčen odstavec 4, nesplňují podmínky pro náhradu produkty získané ze:

3. Pokud je poskytnutí náhrady podmíněno původem produktu ve Společenství, vývozci jsou povinni prohlásit původ, jak je vymezen v odstavci 2, v souladu se stávajícími pravidly Společenství.

4. Pokud jsou vyváženy složené produkty, u nichž je náhrada stanovena pro jednu nebo více jejich složek, je náhrada pro tuto složku nebo složky poskytnuta, pokud splňují podmínky stanovené v odstavci 1.

Náhrada je rovněž poskytnuta, pokud složka nebo složky, na základě kterých je podána žádost o náhradu, pocházely ze Společenství a/nebo byly ve volném oběhu podle odstavce 1 a už se nenacházejí ve volném oběhu výlučně z důvodu jejich začlenění do jiných produktů.

5. Pro účely odstavce 4 se za náhrady stanovené na základě složky považují náhrady pro:

1. Sazbou náhrady platnou pro směsi kapitol 2, 10 a 11 kombinované nomenklatury je sazba platná:

2. Pro účely výpočtu náhrad pro sady zboží a složené zboží, se každá složka považuje za samostatný produkt.

3. Odstavce 1 a 2 se nepoužijí na směsi, sady zboží a složené zboží, pro která jsou stanovena zvláštní pravidla pro výpočet.

1. Pokud se sazba náhrady rozlišuje podle místa určení, náhrady se vyplatí v závislosti na dodatečných podmínkách stanovených v článcích 15 a 16.

2. Je-li v den stanovení náhrady předem platná jediná sazba náhrady pro všechna místa určení a je-li vyhrazeno povinné místo určení, považuje se tato situace za rozlišení sazby podle místa určení, je-li sazba platná v den přijetí vývozního prohlášení nižší než sazba stanovená předem, která je případně upravená ke dni tohoto přijetí.

1. Do 12 měsíců ode dne přijetí vývozního prohlášení produkty musí:

Za podmínek stanovených v článku 49 však mohou být poskytnuty dodatečné lhůty.

2. Produkty, u nichž není žádným způsobem patrné, že došlo k zpracování, se považují za dovezené v nezměněném stavu.

Aniž je dotčen soulad s odstavcem 1, mohou být nicméně před dovozem provedeny následující formy manipulace, které mají zajistit uchování produktů:

Kromě toho se produkty považují za dovezené v nezměněném stavu, pokud byly zpracovány před dovozem s podmínkou, že zpracování proběhlo ve třetí zemi, do které byly všechny produkty získané tímto zpracováním dovezeny.

3. Produkt se považuje za dovezený, pokud jsou splněny dovozní celní formality, zejména formality týkající se výběru dovozních cel ve třetí zemi.

4. Rozlišená část náhrady je vyplacena podle hmotnosti produktů, které prošly dovozními celními formalitami ve třetí zemi; nepřihlíží se však ke změnám v hmotnosti, ke kterým může dojít během dopravy následkem přirozených příčin a které příslušné orgány uznají, nebo změnám v hmotnosti v důsledku odebrání vzorků v souladu s ustanoveními čl. 7 odst.1 druhého pododstavce.

1. Splnění dovozních celních formalit se prokáže předložením jednoho z těchto dokladů podle výběru dovozce:

Platební agentura může na žádost vývozce upustit od požadavku na osvědčení uvedeného v pododstavci 1 písm. a), pokud je schopná ověřit, zda byly dovozní celní formality dokončeny, pomocí přístupu k elektronicky zaznamenaným údajům, které jsou v držení příslušných orgánů třetí země nebo jsou drženy jejich jménem.

2. Pokud vývozce nemůže ani po přijetí vhodných opatření získat doklad vybraný v souladu s odst. 1 písm. a) nebo b) nebo pokud existují pochybnosti o pravosti nebo obecně o spolehlivosti předloženého dokladu, může být splnění dovozních celních formalit prokázáno na základě jednoho nebo několika z těchto dokladů:

3. Vývozce je v každém případě povinen předložit kopii nebo fotokopii přepravních dokladů, které se vztahují na přepravu produktů, pro které bylo vystaveno vývozní prohlášení.

Na žádost vývozce může členský stát v případě námořní kontejnerové přepravy uznat údaje rovnocenné údajům v přepravních dokladech, pokud pocházejí z informačního systému vedeného třetí stranou odpovědnou za přepravu kontejnerů na místo určení, pokud se třetí strana na takovou činnost zaměřuje a je-li bezpečnost jejího informačního systému schválena členským státem jako vyhovující kritériím stanoveným ve verzi jednoho z mezinárodně uznávaných standardů uvedených v bodě 3 B) přílohy I nařízení (ES) č. 885/2006(Úř. věst. L 171, 23.6.2006, s. 90.), která se použije pro dané období.

4. Komise může stanovit postupem podle článku 38 nařízení č. 136/66/EHS a odpovídajících článků ostatních nařízení o společné organizaci trhů, v některých zvláštních případech, jež budou určeny, že dovoz uvedený v odstavcích 1 a 2 je považován za prokázaný předložením zvláštního dokladu nebo jakýmkoli jiným způsobem.

5. Minimální podmínky pro schválení mezinárodních kontrolních a dozorčích společností jsou následující:

Daný členský stát bezodkladně uvědomí ostatní členské státy a Komisi o odebrání schválení. Tato informace bude předmětem výměny názorů v rámci všech příslušných řídících výborů.

Odejmutí schválení platí pro všechny členské státy.

1. Dozorčí společnost, která chce vydávat osvědčení podle čl. 16 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. c), musí být schválena příslušným orgánem členského státu, v němž má své sídlo.

2. Dozorčí společnost musí být schválena na svou žádost na období tří let, které lze prodloužit, pokud splňuje podmínky stanovené v příloze VI kapitole I. Schválení je platné ve všech členských státech.

3. Ve schválení se musí upřesnit, zda oprávnění vydávat osvědčení uvedená v čl. 16 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. c) je platné v celém světě, nebo je omezeno na určitý počet třetích zemí.

1. Dozorčí společnost musí jednat v souladu s pravidly stanovenými v příloze VI kapitole II bodu 1.

Jestliže není jedna nebo více podmínek stanovených výše uvedenými pravidly dodržena, členský stát, který dozorčí společnost schválil, pozastaví schválení na takové období, které je zapotřebí k nápravě situace.

2. Členský stát, který schválil dozorčí společnost, kontroluje její činnost a chování v souladu s podmínkami stanovenými v příloze VI kapitole II bodu 2.

1. Členský stát, který schválil dozorčí společnost, jí neprodleně odebere schválení:

• pokud dozorčí společnost již nevyhovuje podmínkám pro schválení stanoveným v příloze VI kapitole I nebo

• pokud dozorčí společnost neustále vydávala nepravdivá osvědčení. V tomto případě se neuplatní sankce stanovená v čl. 16 písm. c).

2. Odebrání schválení bude buď úplné nebo omezené na některé části nebo činnosti dozorčí společnosti podle povahy zjištěných nedostatků.

3. Pokud členský stát odebere schválení dozorčí společnosti, která patří ke skupině společností, pozastaví členské státy, které schválily dozorčí společnost patřící ke stejné skupině, schválení těchto společností na období, které nepřesahuje tři měsíce, aby mohly provádět nezbytná šetření za účelem ověření, zda se u těchto dozorčích společností rovněž vyskytují nedostatky zjištěné na úrovni dozorčí společnosti, jejíž schválení bylo odebráno.

Pro účely předchozího pododstavce skupina společností zahrnuje všechny společnosti, jejichž kapitál je přímo nebo nepřímo držen z více než 50 % jednou jedinou mateřskou společností, jakož i samotnou mateřskou společnost.

1. Členské státy oznámí schválení dozorčích společností Komisi.

2. Členský stát, který odebere nebo pozastaví schválení, neprodleně uvědomí ostatní členské státy a Komisi, přičemž uvede, pro jaké nedostatky bylo schválení odebráno nebo pozastaveno.

Oznámení členským státům se zasílá ústředním orgánům členských států, jejichž seznam je uveden v příloze X.

3. Komise pravidelně pro informaci zveřejní aktualizovaný seznam dozorčích společností schválených členskými státy.

1. Osvědčení uvedená v čl. 16 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. c) vydaná po dni odebrání nebo pozastavení schválení nejsou platná.

2. Členské státy odmítají přijímat osvědčení uvedená v čl. 16 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. c), jestliže zjistí nesrovnalosti nebo chyby v osvědčeních. Pokud byla taková osvědčení vydána dozorčí společností schválenou jiným členským státem, členský stát, který zjistí nesrovnalosti, oznámí tyto skutečnosti členskému státu, jenž udělil schválení.

1. Členské státy mohou osvobodit vývozce od předložení dokladů podle článku 16 jiných, než je přepravní doklad nebo jeho rovnocenná elektronická podoba, kterou uvádí čl. 16 odst. 3, v případě vývozního prohlášení, které poskytuje nárok na náhradu, když:

2. Osvobození podle odst. 1 písm. b) se použije, pouze jsou-li splněny tyto podmínky:

Na žádost vývozce může členský stát v případě námořní kontejnerové přepravy uznat jako prokázání o vykládce uvedené v prvním pododstavci písm. c) údaje rovnocenné údajům v dokladu o vykládce, pokud pochází z informačního systému vedeného třetí stranou odpovědnou za přepravu a vykládku kontejnerů na místě určení, pokud se třetí strana na takovou činnost zaměřuje a je-li bezpečnost jejího informačního systému schválena členským státem jako vyhovující kritériím stanoveným ve verzi jednoho z mezinárodně uznávaných standardů uvedených v bodě 3 B) přílohy I nařízení (ES) č. 885/2006, která se použije pro dané období.

Prokázání o vykládce může být předloženo podle prvního pododstavce písm. c) nebo podle druhého pododstavce, aniž by vývozce musel prokázat, že přijal vhodná opatření na získání dokladu uvedeného v čl. 16 odst. 1 písm. a) nebo b).

3. Způsobilost k osvobození stanovená v odst. 1 písm. a) je automatická, s výjimkou případu, kdy se použijí ustanovení odstavce 4.

Způsobilost k osvobození stanovená v odst. 1 písm. b) se udělí na tři roky písemným povolením před vývozem, a to na žádost vývozce. Vývozci, kteří budou používat tato povolení, musí v žádosti o platbu uvést číslo povolení.

4. Pokud se členský stát domnívá, že produkty, na které vývozce žádá osvobození na základě tohoto článku, byly vyvezeny do jiné země, než uvádí vývozní prohlášení, případně do země, která leží mimo určenou vzdálenou oblast se sazbou, pro kterou byla sazba stanovena, nebo pokud vývozce uměle rozdělil vývoz s cílem mít prospěch z tohoto osvobození, členský stát odejme okamžitě způsobilost dotyčného vývozce k udělení všech osvobození podle tohoto článku.

Dotyčnému vývozci se neposkytne žádné další osvobození podle tohoto článku po dobu dvou let od data odnětí způsobilosti.

V případě odnětí způsobilosti zaniká nárok na vývozní náhradu pro dotčené produkty a náhrada musí být vrácena, pokud vývozce pro dotčené produkty nepředloží doklad podle článku 16.

Nárok na vývozní náhrady navíc zaniká pro produkty, na které se vztahuje jakékoli vývozní prohlášení učiněné po datu úkonu, který vedl k odnětí způsobilosti, a náhrady budou vráceny, pokud vývozce nepředloží pro určené produkty doklad podle článku 16.

1. Odchylně od článku 14 a aniž je dotčen článek 20, část náhrady se vyplatí na žádost vývozce, jakmile se prokáže, že produkt opustil celní území Společenství.

2. Část náhrady uvedená v odstavci 1 se vypočte pomocí nejnižší sazby pro náhradu odečtením 20 % rozdílu mezi sazbou stanovenou předem a nejnižší sazbou; nestanovení sazby předem se považuje za nejnižší sazbu.

Pokud částka, která má být vyplacena, nepřesahuje 2000 EUR, mohou členské státy odložit platbu této částky až do výplaty celé výše příslušné náhrady, kromě případů, kdy vývozce prohlásí, že nebude ohledně daných vývozů žádat o výplatu žádné další částky.

3. V případě, že nebylo dodrženo místo určení uvedené v kolonce 7 vydané licence obsahující stanovení náhrady předem:

Pro účely tohoto článku mají být vzaty v úvahu sazby náhrady platné v den podání žádosti o licenci. Tyto sazby jsou případně upraveny ke dni přijetí vývozního prohlášení nebo platebního prohlášení.

Pokud se první a druhý pododstavec tohoto odstavce a článek 51 použije na ten stejný vývoz, sníží se částka vyplývající z prvního pododstavce o sankci uvedenou v článku 51.

4. Pokud byla sazba náhrady stanovena v rámci nabídkového řízení a obsahuje-li toto nabídkové řízení doložku o povinném místě určení, nevezme se pro účely stanovení nejnižší sazby náhrady v úvahu nestanovení pravidelné náhrady nebo případné stanovení pravidelné náhrady pro toto povinné místo určení ke dni podání žádosti o licenci a ke dni přijetí vývozního prohlášení.

1. Odstavce 2 až 5 se použijí v případě, že se produkt vyváží na základě předložení vývozní licence nebo osvědčení o stanovení náhrady předem s doložkou o povinném místě určení.

2. Pokud produkt nedorazil do povinného místa určení, vyplatí se jen ta část náhrady, která vyplývá z čl. 18 odst. 2.

3. Pokud produkt dostane z důvodu vyšší moci jiné místo určení, než pro které byla licence vydána, je náhrada vyplacena na žádost vývozce, pokud prokáže zásah vyšší moci a skutečné místo určení produktu; skutečné místo určení se prokáže v souladu s články 15 a 16.

4. Pokud se použije odstavec 3, rovná se platná náhrada náhradě, která byla stanovena pro skutečné místo určení, ale nesmí být vyšší než náhrada, která je platná pro místo určení uvedené v kolonce 7 vydané licence obsahující stanovení náhrady předem.

Sazby náhrady se případně upraví ke dni přijetí vývozního prohlášení nebo platebního prohlášení.

5. Aby vývozce získal nárok na náhradu stanovenou předem, je-li produkt vyvezen na základě licence vydané podle článku 44 nařízení (EHS) č. 3719/88 a je-li náhrada rozlišena podle místa určení, musí vedle dokladů uvedených v článku 16 navíc předložit doklad, že produkt byl dodán do dovážející třetí země subjektu, který je stanoven nabídkovým řízením, a to v rámci nabídkového řízení uvedeného v licenci.

1. Pokud:

nebo

nebo

Články 15 a 16 se použijí na dovoz do třetí země.

Kromě toho mohou příslušné orgány členských států vyžadovat u všech náhrad dodatečné doklady, které podle nich dostatečně prokáží, že produkt byl skutečně uveden na trh v dovážející třetí zemi nebo došlo k jeho podstatnému zpracování nebo opracování ve smyslu článku 24 nařízení (EHS) č. 2913/92.

Za podmínek stanovených v článku 49 mohou být poskytnuty dodatečné lhůty.

2. Členské státy použijí odstavec 1 z vlastního podnětu a také na žádost Komise.

Ustanovení vztahující se na případ uvedený v odst. 1 písm. b) se nepoužijí, pokud konkrétní okolnosti příslušné transakce – s přihlédnutím zejména k přepravním nákladům – pravděpodobně vyloučí nebezpečí zpětného dovozu. Navíc členské státy mohou nepoužít tato ustanovení, pokud výše náhrady pro dané vývozní prohlášení nepřesáhne 500 EUR.

3. Pokud v případě použití odstavce 1 byl produkt poté, co opustil celní území Společenství, zničen při přepravě následkem vyšší moci:

• vyplatí se v případě nerozlišené náhrady náhrada v plné výši,

• vyplatí se v případě rozlišené náhrady část náhrady stanovená v souladu s článkem 18.

4. Odstavec 1 se použije před výplatou náhrady.

Náhrada se však považuje za neoprávněnou a musí být vrácena, pokud příslušné orgány zjistí, a to i po výplatě náhrady:

Členské státy v co nejkratší lhůtě uvědomí Komisi v případě, že zjistí, že jiné produkty než produkty zahrnuté v příloze V by mohly způsobit odklon obchodu.

Písmena c) a d) se nepoužijí v případě použití hlavy VI kapitoly 2 („Vrácené zboží“) nařízení (EHS) č. 2913/92 nebo v případech, kdy jsou produkty dovezeny zpět nejméně dva roky po dni vývozu.

Článek 51 se nepoužije na případy uvedené v písmenech b), c) a d).

1. Žádná náhrada není poskytnuta pro produkty, které nemají řádnou a uspokojivou obchodní jakost v den přijetí vývozního prohlášení.

Produkty vyhovují požadavku stanovenému v prvním pododstavci, pokud mohou být uvedeny na trh na území Společenství za obvyklých podmínek a podle popisu, který je uveden v žádosti o poskytnutí náhrady, a jestliže, jsou-li určené k lidské spotřebě, není vyloučena nebo podstatně snížena možnost jejich použití pro tento účel z důvodu jejich vlastností nebo jejich stavu.

Soulad produktů s požadavky stanovenými v prvním pododstavci musí být prověřen v souladu se stávajícími normami nebo zvyklostmi Společenství.

Náhrada je však také poskytnuta, pokud vyvážené produkty podléhají v zemi určení zvláštním závazným podmínkám, zejména zdravotním a hygienickým, které neodpovídají stávajícím normám nebo zvyklostem Společenství. Vývozce musí na žádost příslušného orgánu prokázat, že produkty splňují tyto závazné podmínky třetí země určení.

Kromě toho mohou být pro některé produkty přijaty zvláštní předpisy.

2. Pokud měl produkt řádnou a uspokojivou obchodní jakost, když opouštěl Společenství, má nárok na část náhrady vypočtenou v souladu s čl. 18 odst. 2 kromě případu, kdy se použije článek 20. Tohoto nároku však pozbude, pokud se prokáže, že:

• už nemá řádnou a uspokojivou obchodní jakost v důsledku skryté vady, která se objeví později,

• nemohl být prodán konečnému spotřebiteli, protože datum konečné spotřeby produktu bylo příliš blízko dni vývozu.

Pokud se prokáže, že produkt už nemá řádnou a uspokojivou obchodní jakost před splněním celních formalit pro dovoz do třetí země, nemá nárok na rozlišenou část náhrady.

3. Žádná náhrada není poskytnuta pro produkty, pokud překračují nejvyšší úrovně radioaktivity povolené právními předpisy Společenství. Úrovně vztahující se na produkty, nezávisle na jejich původu, jsou úrovně stanovené v článku 3 nařízení Rady (EHS) č. 737/90(Úř. věst. L 82, 29.3.1990, s. 1.).

1. Žádná náhrada není poskytnuta pro vývozy, které podléhají vývozní dávce nebo vývoznímu poplatku stanoveným předem nebo stanoveným v rámci nabídkového řízení.

2. Pokud v případě složeného produktu jsou na základě jedné nebo více složek produktu stanoveny předem vývozní dávka nebo vývozní poplatek, není poskytnuta žádná náhrada pro tuto složku nebo složky.

1. Na žádost vývozce vyplatí členský stát předem celou výši náhrady nebo její část, jakmile bylo přijato vývozní prohlášení, s podmínkou, že je složena jistota, jejíž výše se rovná výši uvedené zálohy, zvýšené o 10 %.

Členské státy mohou stanovit podmínky, za nichž je možné požádat o zálohu na část náhrady.

2. Výše zálohy, je vypočtena s ohledem na sazbu náhrady použitelnou pro ohlášené místo určení a případně opravena jinými částkami podle právních předpisů Společenství.

3. Členské státy nemusí použít odstavec 1, pokud částka, která má být vyplacena, nepřesahuje 2000 EUR.

1. Pokud je záloha vyšší než částka skutečně splatná pro dotyčný vývoz nebo pro rovnocenný vývoz, zahájí příslušný orgán bezodkladně postup stanovený v článku 29 nařízení (EHS) č. 2220/85 s cílem, aby vývozce zaplatil rozdíl mezi těmito dvěma částkami, zvýšený o 10 %.

Pokud však v důsledku vyšší moci:

• nemohou být předloženy doklady stanovené tímto nařízením pro poskytnutí náhrady

nebo

• produkt dorazí do jiného místa určení, než je místo určení, pro které byla vypočtena záloha,

nevymáhá se zvýšení o 10 %.

2. Pokud produkt nedorazí do místa určení, pro které byla vypočtena záloha, z důvodu nesrovnalosti způsobené třetí stranou k újmě vývozce a pokud vývozce z vlastního podnětu o této skutečnosti okamžitě písemně uvědomí příslušné orgány a vrátí náhradu vyplacenou předem, je zvýšení uvedené v odstavci 1 omezeno na úrok splatný za dobu, která uplynula mezi přijetím náhrady obdržené předem a jejím vrácením, vypočtený v souladu s čl. 52 odst. 1 čtvrtým pododstavcem.

Toto ustanovení se nepoužije, pokud již příslušné orgány oznámily vývozci svůj úmysl provést kontrolu nebo pokud se vývozce o tomto úmyslu dozvěděl jiným způsobem.

3. Vývoz rovnocenných produktů, po zpětném dovozu podle režimu vráceného zboží, stejné podpoložky kombinované nomenklatury je považován za rovnocenný vývoz, pokud jsou splněny podmínky stanovené v čl. 40 odst. 2 písm. a) a b) nařízení (EHS) č. 3719/88.

Toto ustanovení se použije, pouze pokud byl režim vráceného zboží použit v členském státě, v němž bylo přijato vývozní prohlášení týkající se původního vývozu, nebo v členském státě původu v souladu s článkem 15 směrnice Rady 97/78/ES(Úř. věst. L 24, 30.1.1998, s. 9.), kterou se stanoví základní pravidla pro veterinární kontroly produktů ze třetích zemí dovážených do Společenství.

1. Pokud vývozce projeví svůj úmysl vyvézt produkty po zpracování nebo skladování a požádat o náhradu v souladu s články 4 a 5 nařízení (EHS) č. 565/80, je použití těchto ustanovení podmíněno tím, že vývozce předloží celním orgánům prohlášení (dále jen „platební prohlášení“).

Členské státy mohou označit platební prohlášení jiným názvem.

2. Platební prohlášení musí obsahovat všechny údaje nezbytné pro stanovení náhrady pro produkt, který má být vyvezen, zejména:

Navíc, mají-li být základní produkty zpracovány, platební prohlášení obsahuje:

• popis základních produktů,

• množství základních produktů,

• výtěžnost nebo podobné informace.

3. Aniž je dotčen odstavec 2, mohou být v platebním prohlášení uvedeny prozatímní údaje o zboží, které může být získáno ze základních produktů, pokud to odůvodňují okolnosti, na žádost vývozce. V tomto případě nahlásí vývozce konečné údaje příslušným orgánům, jakmile je dokončeno zpracování.

4. Platební prohlášení musí také uvádět použití nebo místo určení produktů, pokud:

5. Použití nebo místo určení je uvedeno v této formě:

• zvláštní použití nebo zvláštní země určení,

• skupina zemí určení, pro kterou je použitelná stejná sazba náhrady.

6. Aby se zajistilo provádění fyzických kontrol produktů, platební prohlášení rovněž obsahuje všechny údaje nezbytné k identifikaci přesných míst, kde budou produkty zpracovány nebo uskladněny až do jejich vývozu. V případě změny místa uskladnění nebo zpracování jsou tyto změny podle výběru příslušných orgánů buď předem uvedeny vývozcem, nebo řádně zaneseny do evidence vedené za tímto účelem.

7. Produkty, pro něž je přijato platební prohlášení, jsou předmětem fyzické kontroly při přijetí platebního prohlášení, přičemž tato kontrola se týká reprezentativního výběru nejméně 5 % přijatých platebních prohlášení.

Použije se článek 3 nařízení (EHS) č. 386/90, jakož i čl. 2 odst. 2, článek 3, článek 4, článek 5, článek 6, čl. 8 odst. 1 a 2, článek 11 první pododstavec a příloha I nařízení Komise (ES) č. 2090/2002(Úř. věst. L 322, 27.11.2002, s. 4.). Pokud jde však o produkty propuštěné do režimu předběžného financování, které mají být vyvezeny po zpracování, omezí se fyzická kontrola na množství a na povahu produktu.

1. Při přijetí platebního prohlášení jsou produkty umístěny pod celní dohled v souladu s čl. 4 odst. 13 a 14 nařízení (EHS) č. 2913/92 až do doby, kdy opustí celní území Společenství nebo kdy dorazí do stanoveného místa určení.

2. Den přijetí platebního prohlášení je rozhodný pro stanovení:

1. V případě zpracovaných produktů nebo zboží získaného ze základních produktů je výsledek prověření platebního prohlášení ve spojení s případným prověřením základních produktů použit pro výpočet náhrady za účelem výplaty zálohy.

2. Odstavec 1 nevylučuje pozdější kontrolu příslušnými orgány dotyčného členského státu ani následky, které z toho mohou vyplynout podle stávajících předpisů.

3. Základní produkty musí být zcela nebo zčásti obsaženy v zpracovaných produktech nebo zboží, které jsou vyváženy.

Základní produkty skladované volně ložené však mohou být, pokud k tomu poskytnou povolení příslušné orgány, úplně nebo částečně nahrazeny rovnocennými základními produkty stejné osmimístné podpoložky kombinované nomenklatury, představující stejnou obchodní jakost, mající stejné technické vlastnosti a splňující podmínky požadované pro poskytnutí náhrady, pokud jsou rovnocenné základní produkty umístěny pod celní dohled.

Příslušné orgány členských států udělí takové povolení, pouze pokud mají jistotu, že celá operace bude provedena v souladu s těmito podmínkami:

• vývozce sdělí předem příslušnému celnímu úřadu, u kterého bylo podáno platební prohlášení, svůj úmysl požádat o režim rovnocennosti a výslovně uvede přesná místa uskladnění a zpracování,

• účetní evidence zásob vývozce musí být denně aktualizována a umožnit celkovou, jak správní tak fyzickou, kontrolu celkového množství základních produktů nebo zpracovaných produktů, které jsou v těchto prostorách fyzicky přítomny, a kontrolu jejich konkrétního statusu. Pro účely tohoto článku se „statusem“ rozumí situace produktů, které se nacházejí ve volném oběhu nebo jsou v celním režimu nebo v režimu předběžného financování podle článku 26 nebo v režimu vývozu podle článků 5 a 32,

• je zaručeno, že účinná kontrola totožnosti obchodní jakosti a technických vlastností základních produktů se provádí ode dne přijetí platebního prohlášen až do dne uvedeného v čl. 34 odst. 1.

Pokud jsou rovnocenné základní produkty skladovány na místech, pro která je příslušný jiný celní úřad, sdělí celní úřad, u kterého bylo podáno platební prohlášení, písemně příslušnému celnímu úřadu odpovědnému za místo, ve kterém se rovnocenné produkty nacházejí, všechny náležité údaje, zejména množství zpracovaných produktů, jejich obchodní jakost a technické vlastnosti a každé nebo všechna zpracování, která mají být provedena.

4. Ustanovení odstavce 3 týkající se základních produktů může být také použito na meziprodukty skladované volně ložené, nahrazené rovnocennými meziprodukty.

5. Režim rovnocennosti se nepoužije na produkty pocházející z intervence a určené k vývozu podle kontrolního systému uvedeného v článku 2 nařízení (EHS) č. 3002/92.

6. Lhůta, po kterou mohou základní produkty zůstat pod celním dohledem s cílem jejich zpracování, se rovná zbývající době doby platnosti vývozní licence.

Nepodléhá-li vývoz předložení vývozní licence, je lhůta dva měsíce ode dne přijetí platebního prohlášení.

1. Co se týče produktů, které mají být vyvezeny poté, co byly propuštěny do celního režimu uskladňování nebo svobodného pásma, je pro výpočet náhrady použit výsledek prověření platebního prohlášení a produktů.

2. Odstavec 1 nevylučuje pozdější kontrolu příslušnými orgány dotyčného členského státu ani následky, které z toho mohou vyplynout podle stávajících předpisů.

3. Úbytek hmotnosti způsobený přirozenými příčinami, ke kterému došlo po dobu uskladnění v celním skladu nebo ve svobodném pásmu, nemá za následek propadnutí jistoty uvedené v článku 35. Poškození produktů se nepovažuje za úbytek hmotnosti způsobený přirozenými příčinami.

4. Produkty propuštěné do celního režimu uskladňování nebo svobodného pásma zde mohou být podrobeny, za podmínek stanovených příslušnými orgány, těmto formám manipulace:

Náhrada použitelná pro produkty, které byly podrobeny formám manipulace uvedeným výše, je stanovena podle množství, povahy a vlastností produktů, které existovaly v den určený pro výpočet náhrady, v souladu s článkem 27.

5. Lhůta, během níž mohou produkty zůstat v režimu uskladňování v celním skladu nebo svobodného pásma, se rovná zbývající době doby platnosti vývozní licence.

Nepodléhá-li vývoz předložení vývozní licence, je lhůta dva měsíce ode dne přijetí platebního prohlášení.

1. Produkty propuštěné do celního režimu uskladňování v členském státě, ve kterém bylo přijato platební prohlášení, mohou být převezeny do jiného členského státu, aby zde byly skladovány v celním režimu uskladňování, a vztahují se na ně zejména ustanovení tohoto článku.

Aby bylo zajištěna totožnost produktů během přepravy z jednoho členského státu do druhého, musí být na dopravní prostředky nebo nákladové kusy použité k přepravě přiloženy celní závěry v souladu s článkem 357 nařízení (EHS) č. 2454/93.

2. V případech uvedených v odstavci 1 se předložením kontrolního výtisku T5 prokáže, že produkty opustily celní území Společenství nebo dorazily do stanoveného místa určení.

3. V případě uvedeném v odstavci 1 se podle toho vyplní kolonky 37 a 40 vývozního prohlášení. V kolonce 40 musí být také uvedeno datum přijetí prohlášení COM 7.

1. Zálohu na náhradu vyplatí na zvláštní žádost vývozce pouze ten členský stát, na jehož území bylo přijato platební prohlášení.

Žádost o náhradu musí být podána:

Pro účely tohoto odstavce se použijí čl. 199 odst. 2 a 3 a články 222, 223 a 224 nařízení (EHS) č. 2454/93 obdobně.

2. Výše zálohy se vypočte na základě sazby náhrady platné pro použití nebo místo určení, je-li uvedeno. V ostatních případech se použije částka vypočtená v souladu s čl. 18 odst. 2.

1. Vývozní prohlášení musí být podáno nejpozději k poslednímu dni lhůt stanovených v čl. 28 odst. 6 a čl. 29 odst. 5 v členském státě, ve kterém bylo přijato platební prohlášení nebo, pokud se použije článek 30, v členském státě skladování.

2. Ve smyslu tohoto článku se Belgie a Lucembursko pro účely článku 5 nařízení (EHS) č. 565/80 považují za jeden členský stát.

1. Před přijetím platebního prohlášení musí být složena jistota rovnající se částce vypočtené v souladu s čl. 31 odst. 2, ke které je připočteno zvýšení o 15 %.

2. Členské státy mohou povolit, aby byla jistota podle odstavce 1 složena po přijetí platebního prohlášení, pokud vnitrostátní předpisy:

• ukládají vývozci, aby složil jistotu ve lhůtě nejdéle 30 dnů po dotyčném přijetí a dříve než bude provedena výplata předem,

• zajišťují výplatu částky rovnající se zvýšení uvedenému v odstavci 1, pokud jistota není složena ve lhůtě, s výjimkou případu vyšší moci; nicméně pokud se však deklarant snažil dostát svým závazkům, může mu být poskytnuta dodatečná lhůta.

1. Do 60 dnů ode dne, kdy se na produkty přestane vztahovat režim stanovený v článcích 4 nebo 5 nařízení (EHS) č. 565/80, musí produkty:

• opustit celní území Společenství v nezměněném stavu

  nebo

• v případech uvedených v čl. 36 odst. 1 tohoto nařízení, dorazit do svého místa určení v nezměněném stavu.

2. V případech uvedených v odstavci 1 se použije čl. 7 odst. 3 a 4 a články 9 a 10.

1. Pokud se u produktů, na něž se vztahuje tato kapitola, prokáže, že mají nárok na náhradu, je dotyčná částka vyrovnána částkou vyplacenou předem. Pokud je splatná částka na vyvezené množství vyšší než částka, která byla vyplacená předem, je dotyčné osobě vyplacen rozdíl.

Pokud je splatná částka na vyvezené množství nižší než částka, která byla vyplacena předem, zejména pokud se použije odstavec 2, zahájí příslušný orgán bezodkladně postup podle článku 29 nařízení (EHS) č. 2220/85 s cílem, aby hospodářský subjekt zaplatil rozdíl mezi těmito dvěma částkami, zvýšený o 15 %.

Pokud však rozdíl mezi splatnou částkou a částkou vyplacenou předem vyplývá z rozdílu mezi procentem výtěžnosti uvedeným v platebním prohlášení a procentem výtěžnosti získaným po zpracování, zvýšení o 15 % uvedené v druhém pododstavci se nepoužije, jestliže je rozdíl mezi procenty výtěžností nižší než 2 %.

Článek 51 se nepoužije, když je rozdíl mezi procentem výtěžnosti uvedeným v prohlášení a procentem výtěžnosti získaným po zpracování.

2. Odchylně od článku 50 a aniž je dotčen odst. 1 druhý pododstavec tohoto článku, pokud nebyla dodržena jedna nebo více lhůt stanovených v tomto nařízení, je náhrada pro dotyčný vývoz, s výjimkou případu vyšší moci, opravena následovně:

• nejprve je snížena o 15 %, pokud je překročena jedna nebo více lhůt stanovených v čl. 15 odst. 1, čl. 28 odst. 6, čl. 29 odst. 5 a čl. 34 odst. 1; takto upravená náhrada je snížena o 2 % za každý den, o který jsou překročeny lhůty stanovené v čl. 15 odst. 1, čl. 28 odst. 6, čl. 29 odst. 5, a o 5 % za každý den, o který je překročena lhůta stanovená v čl. 34 odst. 1,

• pokud jsou do šesti měsíců od stanovené lhůty předloženy doklady uvedené v čl. 49 odst. 2, je náhrada, případně stanovená v souladu s první odrážkou, snížena o částku rovnající se 15 % náhrady, která by byla vyplacena, kdyby byly dodrženy všechny lhůty.

Ustanovení čl. 50 odst. 4 a 6 se použije obdobně.

3. Pokud je z důvodu vyšší moci splatná částka nižší než částka vyplacená předem, zvýšení o 15 % se nepoužije.

4. Pokud produkt nedorazí do místa určení, pro které byla vypočtena záloha, z důvodů nesrovnalosti způsobené třetí stranou k újmě vývozce a pokud vývozce ze svého podnětu o této skutečnosti okamžitě písemně uvědomí příslušné orgány a vrátí náhradu vyplacenou předem, je zvýšení uvedené v odstavci 1 omezeno na úrok splatný za dobu, která uplynula mezi přijetím náhrady obdržené předem a jejím vrácením, vypočtený v souladu s čl. 52 odst. 1 čtvrtým pododstavcem.

Toto ustanovení se nepoužije, pokud již příslušné orgány oznámily vývozci svůj úmysl provést kontrolu nebo pokud se vývozce dozvěděl jinak o úmyslu příslušných orgánů provést kontrolu.

1. Pro účely tohoto nařízení se za vývozy z celního území Společenství považují:

2. Odstavec 1 se použije, pouze pokud produkty stejného druhu dovezené ze třetích zemí pro uvedená místa určení jsou osvobozeny od dovozních cel v dotyčném členském státě.

3. Dodávky produktů do skladů, které se nacházejí ve Společenství a patří mezinárodním organizacím specializujícím se na humanitární pomoc a které jsou používány v rámci potravinové pomoci ve třetích zemích, se považují za vývoz z celního území Společenství.

Povolení k použití prvního pododstavce udělují příslušné orgány členského státu skladování, které stanoví celní status skladu a přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby příslušné produkty dorazily do svého místa určení.

4. Na dodávky uvedené v tomto článku se nepoužije čl. 5 odst. 7. Členské státy však mohou přijmout vhodná opatření k umožnění kontroly produktů.

1. V rámci dodávek uvedených v článcích 36 a 44 mohou členské státy odchylně od článku 5 pro výplatu náhrad povolit užití následujícího postupu. Vývozce, kterému je povoleno použit tento postup, nemůže zároveň použít obvyklý postup pro stejný produkt.

Povolení může být omezeno na některá místa nakládky na palubu v členském státě vývozu. Povolení se může vztahovat na nakládku na palubu v jiných členských státech a v tomto případě se použije článek 8.

2. U produktů nakládaných na palubu každý měsíc za podmínek stanovených v tomto článku se pro stanovení platné sazby náhrady vezme v úvahu poslední den v měsíci.

Rozhodnou skutečností pro směnný kurz použitelný na náhradu je rozhodná skutečnost podle čl. 1 odst. 1 nařízení Komise (ES) č. 1913/2006(Úř. věst. L 365, 21.12.2006, s. 52.).

3. Pokud je náhrada stanovena v rámci nabídkového řízení, musí být povolení platné k poslednímu dni v měsíci.

4. Vývozce musí vést kontrolní evidenci, která obsahuje tyto údaje:

Údaje uvedené v prvním pododstavci musí být zaneseny do této evidence nejpozději první pracovní den následující po nakládce na palubu. Nicméně pokud je nakládka na palubu prováděna v jiném členském státě, musí být výše zmíněné údaje zaneseny do této evidence nejpozději první pracovní den následující po dni, ve kterém vývozci mělo být sděleno, že produkty byly naloženy na palubu.

Vývozce musí také přistoupit na kontrolní opatření, která členské státy považují za nezbytná, a musí uchovávat kontrolní evidenci alespoň po tři roky od konce běžného kalendářního roku.

5. Členské státy mohou rozhodnout, že evidence může být nahrazena doklady používanými pro každou dodávku, do nichž celní orgány potvrdily datum nakládky na palubu.

6. Na dodávky uvedené v čl. 36 odst. 1 písm. b) a c) se obdobně použijí odstavce 2 a 5.

1. Pro účely čl. 36 odst. 1 písm. a) se produkty určené ke spotřebě na palubách letadel nebo plavidel pro přepravu osob, včetně trajektů, a připravené před nakládkou na palubu považují za připravené na palubě těchto dopravních prostředků.

2. Tento článek se použije pouze s podmínkou, že vývozce dostatečně prokáže množství, povahu a vlastnosti základních produktů, pro které je žádána náhrada, před jejich přípravou.

3. Režim zásobovacího skladu stanovený v článku 40 se může použít na připravené produkty podle odstavců 1 a 2.

1. Výplata náhrady je podmíněna tím, že produkt, pro který bylo přijato vývozní prohlášení, dorazil v nezměněném stavu nejpozději do 60 dnů ode dne tohoto přijetí do jednoho z míst určení uvedených v článku 36.

2. V případech uvedených v odstavci 1 se použije čl. 7 odst. 3 a 4.

3. Pokud je produkt, pro který bylo přijato vývozní prohlášení, dříve než dorazí do jednoho z míst určení podle článku 36, přepravován přes jiná území Společenství, než je území členského státu, na jehož území bylo prohlášení přijato, prokáže se kontrolním výtiskem T5, že produkt dorazil do stanoveného místa určení.

V kontrolním výtisku T5 se vyplní kolonky 33, 103, 104 a popřípadě 105. Do kolonky 104 se uvede příslušná poznámka.

4. Tiskopis 302, který provází produkty dodávané ozbrojeným silám podle čl. 36 odst. 1 písm. c), se považuje za kontrolní výtisk T5 uvedený v odstavci 3 s podmínkou, že je na tiskopise příslušnými vojenskými orgány potvrzeno převzetí produktů.

1. Členské státy mohou vývozci vyplatit předem výši náhrady za zvláštních podmínek stanovených níže, pokud se prokáže, že produkty byly do 30 dnů od přijetí vývozního prohlášení a s výjimkou případu vyšší moci umístěny v prostorech pod celní dohled za účelem zásobování ve Společenství:

• námořních plavidel

nebo

• letadel obsluhujících mezinárodní lety, včetně letů v rámci Společenství,

nebo

• vrtných nebo těžebních plošin uvedených v článku 44.

Prostory pod celní dohledem, (dále jen „zásobovací sklady“) a skladovatelé musí být zvlášť schváleni pro účely tohoto článku.

2. Členské státy, na jejichž území se zásobovací sklady nacházejí, poskytnou schválení pouze těm provozovatelům a zásobovacím skladům, které skýtají nutné záruky. Schválení je odvolatelné.

Schválení je uděleno pouze těm provozovatelům, kteří se písemně zavážou, že:

3. Částku vyplacenou vývozci podle odstavce 1 zaúčtuje subjekt, který zálohu poskytl, jako platbu.

1. Pokud je vývozní prohlášení přijato v členském státě, ve kterém se nachází zásobovací sklad, příslušný celní orgán uvede při uskladnění v zásobovacím skladu do vnitrostátního dokladu, který bude použit k tomu, aby byla získána záloha na náhradu, že se produkty nacházejí v situaci podle článku 40.

2. Pokud bylo vývozní prohlášení přijato v jiném členském státě, než je členský stát, ve kterém se nachází zásobovací sklad, prokáže se kontrolním výtiskem T5, že produkty byly umístěny do zásobovacího skladu.

V kontrolním výtisku T5 se vyplní kolonky 33, 103, 104 a popřípadě 105. Do kolonky 104 kontrolního výtisku T5 se v rubrice Ostatní uvede jedna z poznámek uvedených v příloze IIa.

Příslušný celní úřad členského státu určení potvrdí v kontrolním výtisku umístění do skladu poté co ověřil, že byly produkty zapsány do evidence uvedené v čl. 40 odst. 2.

1. Pokud se zjistí, že produkt umístěný do zásobovacího skladu nedostal stanovené místo určení nebo není ve stavu, aby toto místo určení dostal, musí provozovatel zásobovacího skladu zaplatit příslušnému orgánu členského státu skladování paušální částku.

2. Paušální částka uvedená v odstavci 1 se vypočte následovně:

Sazba použitá k výpočtu dovozního cla je:

• sazba dne, kdy produkt nedostal stanovené místo určení, nebo od kterého již produkt nebyl ve stavu, aby dostal toto místo určení,

nebo

• v případech, kdy nemůže být den stanoven, sazba dne, ve kterém bylo zjištěno, že nebylo dodrženo povinné místo určení.

3. Pokud může provozovatel prokázat, že částka vyplacená předem pro dotyčný produkt je nižší než paušální částka vypočtená v souladu s odstavcem 2, zaplatí pouze částku vyplacenou předem, zvýšenou o 20 %.

Nicméně pokud byla částka vyplacena předem v jiném členském státě, zvyšuje se o 40 %. V tomto případě, co se týče členských států skladování, které se neúčastní Hospodářské a měnové unie, se částka převede do národní měny členského státu skladování podle směnného kurzu eura platného v den, který je použit pro výpočet cel uvedených v odst. 2 písm. a).

4. Platba uvedená v tomto článku se nevztahuje na ztráty, ke kterým dojde během uskladnění v zásobovacím skladu následkem přirozeného úbytku hmotnosti nebo následkem obalové úpravy.

1. Nejméně jednou za 12 měsíců provedou příslušné orgány členského státu, ve kterém se zásobovací sklad nachází, fyzickou kontrolu množství produktů, které jsou v tomto skladu umístěny.

Pokud však uskladnění nebo vyskladnění produktů v zásobovacím skladu podléhá stálé fyzické kontrole celního úřadu, mohou příslušné orgány omezit kontrolu na kontrolu dokladů uskladněných produktů.

2. Příslušné orgány členského státu skladování mohou povolit přemístění produktů do jiného zásobovacího skladu.

V tomto případě se do evidence prvního zásobovacího skladu zanesou údaje o druhém zásobovacím skladu. Druhý zásobovací sklad a druhý provozovatel musí být také zvlášť schváleni pro účely ustanovení o zásobovacím skladu.

Pokud byly produkty umístěny pod dohled do druhého zásobovacího skladu, dluží druhý provozovatel za částky, které mají být zaplaceny, v případě použití článku 42.

3. Pokud se druhý zásobovací sklad nenachází ve stejném členském státě jako první zásobovací sklad, prokáže se originálem kontrolního výtisku T5 obsahujícím jednu z poznámek uvedených v čl. 41 odst. 2, že produkty byly umístěny do druhého zásobovacího skladu.

Příslušný celní úřad členského státu místa určení potvrdí v kontrolním výtisku T5 umístění do skladu, poté co ověřil, že byly produkty zapsány do evidence uvedené v čl. 40 odst. 2.

4. Pokud jsou produkty po svém uskladnění v zásobovacím skladu naloženy na palubu v jiném členském státě, než je členský stát uskladnění, prokáže se nakládka na palubu postupem podle čl. 39 odst. 3.

5. Umístění pod dohled v jiném zásobovacím skladu, nakládka na palubu ve Společenství a dodávky uvedené v článku 44 a čl. 45 odst. 3 písm. a) musí být prokázány, s výjimkou případu vyšší moci, do 12 měsíců následujících po dni odeslání produktů ze zásobovacího skladu; čl. 49 odst. 3, 4 a 5 se použije obdobně.

1. Dodávky palubních zásob:

a

se pro účely stanovení sazby náhrady, která má být poskytnuta, považují za dodávky ve smyslu čl. 36 odst. 1 písm. a).

„Palubními zásobami“ se rozumí produkty určené jedině ke spotřebě na palubě.

2. Odstavec 1 se použije pouze tehdy, je-li sazba náhrady vyšší než nejnižší sazba.

Členské státy mohou používat tato ustanovení na všechny dodávky palubních zásob s podmínkou, že:

a

3. Osvědčení o dodávce na palubu podle odst. 2 písm. a) poskytuje úplné informace o produktech a uvádí název nebo jiné údaje umožňující identifikovat plošinu nebo vojenské plavidlo nebo pomocné plavidlo, na které byly produkty dodány, a datum dodávky. Členské státy mohou požadovat poskytnutí doplňujících údajů.

Toto osvědčení je podepsáno:

Odchylně od odstavce 2 mohou v případě zásobovací operace plošin osvobodit členské státy vývozce od povinnosti předložit osvědčení o dodávce na palubu u dodávky:

• která má nárok na náhradu ve výši nepřesahující 3000 EUR na jeden vývoz,

• která členským státům skýtá dostatečné záruky ohledně příchodu produktů na místo určení, a

• pro kterou byl předložen přepravní doklad a doklad o zaplacení.

4. Příslušné orgány členského státu, který náhradu poskytuje, provedou kontroly množství, které bylo prohlášeno za dodané na plošiny, tak, že prověří doklady vývozce a provozovatele zásobovacího plavidla nebo helikoptéry. Tyto orgány se také ujistí, že množství dodaná jako zásoby podle tohoto článku nepřesahují potřeby personálu na palubě.

Pro účely prvního pododstavce může být vyžádána, je-li to nutné, pomoc příslušných orgánů jiných členských států.

5. Pokud se článek 8 použije na dodávky na plošinu, uvede se do kolonky 104 kontrolního výtisku T5 v rubrice Ostatní jedna z poznámek uvedených v příloze IIb.

6. Použije-li se článek 40, zaváže se provozovatel skladu, že bude zaznamenávat údaje o plošině, na kterou je každá zásilka odeslána, název/číslo zásobovacího plavidla/helikoptéry a datum nakládky na palubu do evidence uvedené v čl. 40 odst. 2 písm. b). Osvědčení o dodávce na palubu podle odst. 3 písm. a) tohoto článku se považují za součást této evidence.

7. Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby byla evidence vedena tak, aby udávala množství produktů každého odvětví, která jsou dodána na plošiny a na která se vztahují ustanovení tohoto článku.

1. Pro stanovení sazby náhrady, která má být poskytnuta, se dodávky pro zásobování mimo Společenství považují za dodávky podle čl. 36 odst. 1 písm. a).

2. Pokud se sazba náhrady rozlišuje podle místa určení, použije se odstavec 1 s podmínkou, že se prokáže, že produkty skutečně naložené na palubu jsou stejné jako produkty, které za tímto účelem opustily celní území Společenství.

3. Prokazování zmíněné v odstavci 2 proběhne následujícím způsobem:

4. Ve všech případech musí být na podporu žádostí o platbu předložena kopie nebo fotokopie přepravního dokladu a dokladu prokazujícího zaplacení za produkty určené pro zásobování.

5. Produkty, na které se vztahuje článek 40, nesmí být použity pro dodávky podle odst. 3 písm. b).

6. Článek 17 se použije obdobně.

7. Na případy uvedené v tomto článku se nepoužije článek 37.

1. Odchylně od čl. 161 odst. 3 nařízení (EHS) č. 2913/92 se považují produkty zasílané na ostrov Helgoland pro účely ustanovení o výplatě vývozních náhrad za vyvážené.

2. Produkty zasílané do San Marina se pro účely ustanovení o výplatě vývozních náhrad nepovažují za vyvážené.

1. U produktů, které jsou vyvezeny zpět v rámci ustanovení článku 883 nařízení (EHS) č. 2454/93, může vzniknout nárok na náhradu, pouze pokud rozhodnutí o žádosti o vrácení nebo prominutí dovozního cla, která bude podána později, je záporné a pokud budou dodrženy ostatní podmínky pro poskytnutí náhrady.

2. Pokud jsou produkty vyvezeny zpět v rámci postupu uvedeného v odstavci 1, odkáže se na tento postup v dokladu uvedeném v čl. 5 odst. 4.

V případě vývozů určených:

• ozbrojeným silám, majícím základny ve třetí zemi, které jsou pod velením členského státu nebo mezinárodní organizace, jíž je nejméně jeden členský stát členem,

• mezinárodním organizacím sídlícím ve třetí zemi, jichž je nejméně jeden členský stát členem,

• diplomatickým zastupitelstvím zřízeným ve třetí zemi,

pro které vývozce nemůže předložit doklady uvedené v čl. 16 odst. 1 nebo 2, se produkt považuje za dovezený do třetí země, kde tyto ozbrojené síly mají své základny nebo kde jsou zřízena diplomatická zastupitelství, po předložení dokladu o zaplacení produktů a potvrzení o převzetí vydaného ozbrojenými silami, mezinárodní organizací nebo diplomatickým zastupitelstvím určení ve třetí zemi.

1. Náhradu vyplatí na zvláštní žádost vývozce pouze ten členský stát, na jehož území bylo přijato vývozní prohlášení.

Žádost o náhradu musí být podána:

Členské státy však mohou rozhodnout, že žádosti o náhradu musejí být podávány výhradně jedním ze způsobů uvedených v druhém pododstavci.

Pro účely tohoto odstavce se použijí čl. 199 odst. 2 a 3 a články 222, 223 a 224 nařízení (EHS) č. 2454/93 obdobně.

2. S výjimkou případu vyšší moci musí být podklady pro výplatu náhrady nebo uvolnění jistoty podány do 12 měsíců ode dne, ve kterém bylo přijato vývozní prohlášení.

Pokud vývozní licenci použitou pro vývoz zakládající nárok na výplatu náhrady vydal jiný členský stát, než je členský stát vývozu, obsahují podklady pro výplatu náhrady oboustrannou fotokopii této licence s příslušnými odpisy.

3. Pokud kontrolní výtisk T5 nebo případně vnitrostátní doklad prokazující výstup z celního území Společenství není vrácen úřadu odeslání nebo ústřednímu orgánu do tří měsíců od jeho vydání následkem okolností, na které nemá vývozce vliv, může tento vývozce podat příslušnému orgánu odůvodněnou žádost o uznání jiných rovnocenných dokladů.

Průkazné doklady, které mají být předloženy, musí zahrnovat:

Osvědčení od celního úřadu výstupu, že byl řádně předložen kontrolní výtisk T5, který uvádí číslo a úřad vydání kontrolního výtisku T5, jakož i datum výstupu produktu z celního území Společenství, má pro účely tohoto odstavce stejnou hodnotu jako původní kontrolní výtisk T5.

Odstavec 4 se použije na předkládání rovnocenného průkazního dokladu.

4. Pokud vývozce přes veškeré vynaložené úsilí nemohl získat a předložit doklady požadované podle článku 16 ve lhůtě stanovené v odstavci 2, může mu být na jeho žádost poskytnuta dodatečná lhůta na jejich předložení.

5. Žádost, aby byly jiné doklady uznány za rovnocenné podle odstavce 3, doprovázené průkaznými doklady nebo bez nich, a žádost o dodatečnou lhůtu podle odstavce 4 musí být podány ve lhůtě stanovené v odstavci 2. Pokud jsou však tyto žádosti podány do šesti měsíců následujících po této lhůtě, použijí se ustanovení čl. 50 odst. 2 prvního pododstavce.

6. Použije-li se článek 37, musí být podklady pro výplatu náhrady podány, s výjimkou případu vyšší moci, do 12 měsíců následujících po měsíci dodávky na palubu; avšak povolení podle čl. 37 odst. 1 může pro vývozce stanovit povinnost, aby podal žádost o výplatu v kratší lhůtě.

7. Příslušné orgány členského státu mohou požadovat přeložení všech dokladů uvedených v podkladech pro výplatu náhrady do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků daného členského státu.

8. Výplatu podle odstavce 1 provedou příslušné orgány do tří měsíců ode dne, kdy tyto orgány obdrží veškeré údaje potřebné ke zpracování podkladů, kromě následujících případů:

nebo

nebo

9. Členské státy se mohou rozhodnout neposkytovat náhrady, pokud částka nepřesahuje 100 EUR na jedno vývozní prohlášení.

1. V případech, kdy byly splněny všechny požadavky stanovené předpisy Společenství pro prokázání nároku na poskytnutí náhrady, kromě požadavku týkajícího se dodržení jedné ze lhůt stanovených v čl. 7 odst. 1, čl. 15 odst. 1 a čl. 40 odst. 1, se použijí následující pravidla:

2. Pokud je do šesti měsíců od uplynutí lhůt stanovených v čl. 49 odst. 2 a 4 prokázáno, že byly dodrženy všechny požadavky stanovené předpisy Společenství, rovná se vyplacená náhrada 85 % náhrady, která by byla vyplacena, kdyby byly dodrženy všechny požadavky.

Pokud je skutečnost, že byly dodrženy všechny požadavky stanovené předpisy Společenství, prokázána do šesti měsíců od uplynutí lhůt stanovených v čl. 49 odst. 2 a 4, ale byly překročeny lhůty stanovené v čl. 7 odst. 1, čl. 15 odst. 1 nebo čl. 40 odst. 1, rovná se vyplacená náhrada snížené náhradě v souladu s odstavcem 1, snížené o 15 % částky, která by byla vyplacena, kdyby byly dodrženy všechny lhůty.

3. Pokud byla náhrada vyplacena předem v souladu s článkem 24 a pokud nebyla dodržena jedna nebo více lhůt stanovených v čl. 7 odst. 1 a čl. 15 odst. 1, rovná se propadlá část jistoty:

• výši snížení vypočtené v souladu s odstavcem 1,

• výši tohoto snížení zvýšené o 10 %.

Zůstatek jistoty je uvolněn.

Pokud byla náhrada vyplacena předem v souladu s článkem 24 a pokud je do šesti měsíců od uplynutí lhůt stanovených v čl. 49 odst. 2 a 4 prokázáno, že byly dodrženy všechny požadavky stanovené předpisy Společenství, rovná se částka, která má být vrácena, 85 % výše jistoty.

Pokud v případu uvedeném ve třetím pododstavci není navíc dodržena jedna nebo více lhůt stanovených v čl. 7 odst. 1 a čl. 15 odst. 1, je vrácena následující částka, a to:

• částka rovnající se vrácené částce v souladu se třetím pododstavcem,

• snížená o výši jistoty propadlé v souladu s prvním pododstavcem.

4. Celková částka odečtená z výše náhrady nesmí překročit plnou výši náhrady, která by byla vyplacena, kdyby byly splněny všechny požadavky.

5. Pro účely tohoto článku se nedodržení lhůty stanovené v čl. 39 odst. 1 považuje za nedodržení lhůty stanovené v čl. 7 odst. 1.

6. Použije-li se čl. 4 odst. 2 a/nebo čl. 18 odst. 3 a/nebo článek 51:

• vypočítají se snížení stanovená v tomto článku na základě náhrady splatné podle čl. 4 odst. 2 a/nebo čl. 18 odst. 3 a/nebo článku 51,

• odečtení náhrady podle tohoto článku nepřesahuje náhradu splatnou podle čl. 4 odst. 2 a/nebo čl. 18 odst. 3 a/nebo článku 51.

1. Pokud je zjištěno, že, co se týče vývozní poskytnutí vývozní náhrady, vývozce požádal o náhradu vyšší, než je použitelná náhrada, je splatnou náhradou pro daný vývoz náhrada pro skutečný vývoz, snížená o částku odpovídající:

1a. Aniž je dotčen čl. 8a druhý pododstavec, považuje se uvedená sazba za nulovou, pokud se zjistí, že sazba vývozní náhrady podle článku 8a nebyla uvedena. Pokud je částka vývozní náhrady vypočtená podle informací podle článku 8a nižší než použitelná částka, je splatnou náhradou pro daný vývoz náhrada použitelná na skutečně vyvezené produkty, snížená o částku odpovídající:

První pododstavec se nepoužije, pokud dovozce uspokojivě prokáže příslušným orgánům, že situace uvedená ve zmíněném pododstavci vznikla díky vyšší moci, zjevnému omylu, nebo případně že vyplynula z předcházející správné informace o platbě.

První pododstavec se nepoužije, pokud se použije čl. 51 odst. 1 na sankce, které mají základ ve stejných prvcích, které stanoví právo na vývozní náhrady.

2. Za požadovanou náhradu se považuje částka vypočtená na základě údajů poskytnutých v souladu s článkem 5. Pokud se sazba náhrady mění podle místa určení, vypočte se rozlišená část náhrady na základě údajů o množství, hmotnosti a místu určení poskytnutých v souladu s článkem 49.

3. Sankce stanovená v odst. 1 písm. a) se neuplatní:

4. Vychází-li po snížení stanoveném v odst. 1 písm. a) a b) záporná částka, zaplatí tuto zápornou částku vývozce.

5. Pokud příslušné orgány zjistí, že požadovaná výše náhrady je nepřesná, že se vývoz neuskutečnil a že proto není možné snížení, zaplatí vývozce částku odpovídající sankci stanovené v odst. 1 písm. a) nebo b), která by byla uložena, kdyby se byl vývoz uskutečnil. Pokud se sazba náhrady mění podle místa určení, vezme se při výpočtu požadované náhrady a použitelné náhrady, kromě případu, kde je určeno povinné místo určení, v úvahu nejnižší kladná sazba nebo, je-li vyšší, sazba vyplývající z uvedení zmíněného místa určení v souladu s čl. 24 odst. 2 nebo čl. 26 odst. 4.

6. Platba podle odstavců 4 a 5 se uskuteční do 30 dnů od obdržení žádosti o zaplacení. Pokud není uvedená lhůta dodržena, zaplatí vývozce úrok v sazbě uvedené v čl. 52 odst. 1 za období počínající 30 dní po dni obdržení žádosti o zaplacení a končící v den předcházející dni zaplacení požadované částky.

7. Pokud je požadovaná náhrada vyšší než náhrada použitelná pouze z důvodu použití čl. 4 odst. 2, čl. 18 odst. 3 a/nebo článku 50, sankce se neuloží.

8. Uložením sankcí nejsou dotčeny dodatečné sankce stanovené na vnitrostátní úrovni.

9. Členské státy mohou ustoupit od uložení sankcí nepřesahujících 100 eur na jedno vývozní prohlášení.

10. Pokud produkt uvedený ve vývozním prohlášení není zahrnut v licenci, žádná náhrada není splatná a odstavec 1 se nepoužije.

11. Pokud byla náhrada stanovena předem, musí být výpočet sankce založen na sazbách náhrady platných v den podání žádosti o licenci a bez přihlédnutí k odpočtu náhrady podle čl. 4 odst. 1 nebo ke snížení náhrady podle čl. 4 odst. 2 nebo čl. 18 odst. 3. Je-li to nezbytné, upraví se tyto sazby ke dni přijetí vývozního nebo platebního prohlášení.

1. Aniž je dotčena povinnost zaplatit zápornou částku podle čl. 51 odst. 4, je příjemce povinen v případě neoprávněné výplaty náhrady vrátit neoprávněně získané částky, včetně každé sankce stanovené v čl. 51 odst. 1, a úroky vypočtené za období, které uplynulo mezi vyplacením a vrácením. Avšak:

Platba je provedena do 30 dnů od obdržení žádosti o zaplacení.

Pokud je požadováno vrácení, může členský stát vzít v úvahu pro výpočet úroků, že se platba provede dvacátý den následující po dni žádosti o vrácení.

Platná úroková sazba se vypočte v souladu s vnitrostátními právními předpisy; avšak nemůže být nižší než úroková sazba platná v případě úhrady částek na vnitrostátní úrovni.

V případě neoprávněné výplaty zapříčiněné chybou příslušných orgánů nárok na úrok nevzniká, nicméně je vybrána částka stanovená členským státem vzhledem k neprávem nabyté výhodě.

Pokud byla náhrada vyplacena postupníkovi, odpovídají za vrácení neoprávněně vyplacených částek, za neoprávněně uvolněné jistoty a za úrok vztahující se na daný vývoz společně a nerozdílně on a vývozce. Odpovědnost postupníka se však omezí na jemu vyplacenou částku a odpovídající úroky.

2. Aniž je dotčen článek 7 nařízení Rady (EHS) č. 595/91(Úř. věst. L 67, 14.3.1991, s. 11.), jsou odebrané částky, částky podle čl. 51 odst. 4 a 5 a vybrané úroky zaplaceny platebním agenturám, které příslušné částky odečtou od výdajů Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu.

Pokud není dodržena platební lhůta, mohou členské státy rozhodnout, že místo vymáhání úhrady se všechny neoprávněně vyplacené částky, neoprávněně uvolněné jistoty a vyrovnávací úroky odečtou od následných plateb danému vývozci.

Druhý pododstavec se použije také na částky, které mají být zaplaceny podle čl. 51 odst. 4 a 5.

3. Aniž je dotčena možnost ustoupit od uložení sankcí v případě malých částek stanovená v čl. 51 odst. 9, nemusí členské státy vyžadovat vrácení neoprávněně vyplacených náhrad, neoprávněně uvolněných jistot, úroků a částek podle čl. 51 odst. 4, pokud tato částka nepřesahuje 100 eur na jedno vývozní prohlášení, pod podmínkou, že vnitrostátní právní předpisy obsahují obdobná pravidla pro podobné případy.

4. Povinnost vrácení uvedená v odstavci 1 se nepoužije:

Úkony jakékoli třetí strany, týkající se přímo nebo nepřímo formalit nezbytných k výplatě náhrady, včetně úkonů mezinárodních kontrolních a dozorčích společností, jsou přičitatelné příjemci.

Ustanovení tohoto odstavce se nepoužijí na zálohy na náhrady. V případě použití ustanovení tohoto odstavce se nepoužije správní sankce podle čl. 51 odst. 1 písm. a).

Členské státy sdělí Komisi:

• neprodleně případy, kdy se použije čl. 20 odst. 1; Komise o nich uvědomí ostatní členské státy,

• pro případy uvedené v čl. 4 odst. 1 druhém pododstavci první odrážce, článku 6 a článku 45, množství produktů pro každý dvanáctimístný číselný kód vyvezených bez vývozní licence obsahující stanovení náhrady předem. Kódy jsou seskupeny podle odvětví. Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily, že toto sdělení proběhne nejpozději druhý měsíc následující po měsíci přijetí vývozního prohlášení.

• množství produktů pro každý dvanáctimístný číselný kód nebo zboží pro každý osmimístný číselný kód zboží propuštěných do režimu předběžného financování náhrady uvedeného v hlavě II kapitole 3. Kódy jsou seskupeny podle odvětví. Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily, že toto sdělení proběhne nejpozději druhý měsíc následující po měsíci přijetí platebního prohlášení.

1. Zrušuje se nařízení (EHS) č. 3665/87.

Uvedené nařízení se však nadále použije:

• na vývozy, pro něž byla přijata vývozní prohlášení přede dnem použitelnosti tohoto nařízení,

  a

• v případech, v nichž se použije nařízení (EHS) č. 565/80, na vývozy, pro něž byla přijata platební prohlášení přede dnem použitelnosti tohoto nařízení.

2. Odkazy na nařízení (EHS) č. 1041/67, (EHS) č. 192/75, (EHS) č. 2730/79, (EHS) č. 798/80, (EHS) č. 2570/84, (EHS) č. 2158/87 a (EHS) č. 3665/87 nebo na jejich články se ve všech aktech Společenství považují za odkazy na toto nařízení nebo na jeho odpovídající články.

Srovnávací tabulka týkající se článků nařízení (EHS) č. 3665/87 je uvedena v příloze I.