Pro účely této směrnice:

1. Tato směrnice se vztahuje na přístup k činnosti úvěrových institucí a její výkon. Tato směrnice se vztahuje na všechny úvěrové instituce.

2. Články 25 a 52 až 56 se rovněž vztahují na finanční holdingové společnosti a smíšené holdingové společnosti se sídlem ve Společenství.

Instituce trvale vyřazené odstavcem 3, s výjimkou centrálních bank členských států, se pro účely článků 25 a 52 až 56 považují za finanční instituce.

3. Nevztahuje se na činnost:

• centrálních bank členských států,

• bank poštovních úřadů,

• v Belgii: na činnost „Institut de Réescompte et de Garantie/Herdiscontering- en Waarborginstituut“,

• v Dánsku „Dansk Eksportfinansieringsfond“, „Danmarks Skibskreditfond“, „Dansk Landbrugs Realkreditfond“ a „Kommune Kredit“,

• v Německu: na činnost „Kreditanstalt für Wiederaufbau“, podniků uznávaných na základě „Wohnungsgemeinnützigkeitsgesetz“ (zákona o neziskovém užívání bytů) za orgány státní bytové politiky, které se nezabývající především bankovními operacemi, a podniků uznávaných podle uvedeného zákona za neziskové bytové podniky,

• v Řecku na činnost „Ταμείο Παρακαταθηκών και Δανείων“ (Tamio Parakatathikon kai Danion),

• ve Španělsku: na činnost „Instituto de Crédito Oficial“,

• ve Francii: na činnost „Caisse des dépôts et consignations“,

• v Irsku: na činnost úvěrových sdružení a dobročinných společností („credit unions“ a „friendly societies“),

• v Itálii: na činnost „Cassa Depositi e Prestiti“,

• v Nizozemsku: na činnost „Nederlandse Investeringsbank voor Ontwikkelingslanden NV“, „NV Noordelijke Ontwikkelings Maatschappij“, „NV Industriebank Limburgs Instituut voor ontwikkeling en financiering“ a „Overijsselse Ontwikkelingsmaatschappij NV“,

• v Rakousku: na činnost podniků uznávaných za nezisková stavební sdružení a „Österreichische Kontrollbank AG“.

• v Portugalsku: na činnost „Caixas Económicas“ existujících k 1. lednu 1986, které nemají formu akciových společností, s výjimkou „Caixa Económica Montepio Geral“,

• ve Finsku: na činnost „Teollisen yhteistyön rahasto Oy/Fonden för industriellt samarbete AB“ a „Finnvera Oyj/Finnvera Abp“,

• ve Švédsku: na činnost „Svenska Skeppshypotekskassan“,

• ve Spojeném království: na činnost „National Savings Bank“, „Commonwealth Development Finance Company Ltd“, „Agricultural Mortgage Corporation Ltd“, „Scottish Agricultural Securities Corporation Ltd“, na činnost zmocněnců Koruny pro zámořské vlády a správní orgány („Crown Agents for overseas governments and administrations“), úvěrových sdružení („credit unions“) a obecních bank („municipal banks“),

• in Latvia, the “krajaizdevu sabiedribas“, undertakings that are recognised under the “Krajaizdevu sabiedribu likums“ as cooperative undertakings rendering financial services solely to their members,

• in Lithuania, the “kredito unijos“ other than the “Centrine kredito unija“,

• in Hungary, the “Magyar Fejlesztési Bank Rt.“ and the “Magyar Export-Import Bank Rt.“,

• in Poland, the “Spóldzielcze Kasy Oszczednosciowo — Kredytowe“ and the “Bank Gospodarstwa Krajowego“.

4. O případných změnách seznamu v odstavci 3 rozhoduje Komise postupem podle čl. 60 odst. 2.

5. Úvěrové instituce, které se k 15. prosinci 1977 nacházely v témž členském státě a jsou trvale přidruženy k ústřednímu subjektu, jenž nad nimi má kontrolu a jenž je usazen v témž členském státě, mohou být osvobozeny od požadavků uvedených v čl. 6 odst. 1 a v článcích 8 a 59, pokud nejpozději dne 15. prosince 1979 stanoví stávající právní předpisy, že:

• závazky ústředního subjektu a přidružených institucí jsou společné a nerozdílné nebo že závazky přidružených institucí jsou plně zaručeny ústředním subjektem,

• platební schopnost a likvidita ústředního subjektu a všech přidružených institucí jsou sledovány jako celek na základě konsolidovaných účetních závěrek,

• řídicí orgány ústředního subjektu jsou oprávněny vydávat pokyny řídicím orgánům přidružených institucí.

Na úvěrové instituce s místní působností, které se po 15. prosinci 1977 přidruží k ústřednímu subjektu ve smyslu prvního pododstavce, lze uplatňovat podmínky stanovené v prvním pododstavci, pokud tvoří běžné přírůstky k síti náležející ústřednímu subjektu.

V případě úvěrových institucí, s výjimkou institucí zřízených na územích nově získaných vysušením mořských mělčin a institucí vzniklých rozdělením nebo fúzí stávajících institucí závislých na ústředním subjektu nebo jemu odpovědných, může Komise postupem podle čl. 60 odst. 2 stanovit další pravidla pro použití druhého pododstavce, včetně zrušení výjimek stanovených v prvním pododstavci, pokud se domnívá, že by přidružení nových institucí, na které by se použil druhý pododstavec, mohlo mít nepříznivý dopad na hospodářskou soutěž.

6. Úvěrové instituce přidružené k hlavnímu subjektu v témž členském státě ve smyslu odstavce 5 mohou být rovněž vyňaty z působnosti článku 5, jakož i článků 40 až 51 a 65, vztahují-li se na všechny takto přidružené úvěrové instituce spolu s hlavním subjektem uvedené články na konsolidovaném základě, aniž je dotčeno použití uvedených článků na ústřední subjekt.

Při vynětí se články 13, 18, 19, čl. 20 odst. 1 až 6 a články 21 a 22 vztahují na celek sestávající z ústředního subjektu a přidružených institucí.

1. Aniž jsou dotčeny jiné obecné podmínky stanovené vnitrostátními právními předpisy, vydají příslušné orgány povolení pouze tehdy, má-li úvěrová instituce samostatný kapitál a počáteční kapitál činí nejméně 5 milionů eur.

Členské státy mohou rozhodnout, že úvěrové instituce existující ke dni 15. prosince 1979, které nesplňují požadavky týkající se kapitálu, mohou pokračovat ve své činnosti. Mohou tyto úvěrové instituce osvobodit od požadavku stanoveného v čl. 6 odst. 1 prvním pododstavci.

2. Členské země však mohou vydat povolení určitým kategoriím úvěrových institucí s počátečním kapitálem nižším, než je částka předepsaná v odstavci 1. V takových případech:

3. Kapitál úvěrové instituce nesmí poklesnout pod výši počátečního kapitálu vyžadovanou podle odstavců 1 a 2 při vydání povolení.

4. Členské státy mohou rozhodnout, že úvěrové instituce existující ke dni 1. ledna 1993, jejichž kapitál nedosahuje výše předepsané pro počáteční kapitál v odstavcích 1 a 2, mohou pokračovat ve své činnosti. V takovém případě nesmí jejich kapitál poklesnout pod nejvyšší úroveň dosaženou po dni 22. prosince 1989.

5. Převezme-li kontrolu nad úvěrovou institucí spadající do kategorie uvedené v odstavci 4 jiná fyzická nebo právnická osoba než ta, která měla nad úvěrovou institucí kontrolu dříve, musí kapitál této úvěrové instituce dosáhnout alespoň úrovně předepsané pro počáteční kapitál v odstavcích 1 a 2.

6. Za určitých zvláštních okolností a se souhlasem příslušných orgánů nesmí při fúzi dvou nebo více úvěrových institucí spadajících do kategorie uvedené v odstavci 4 kapitál instituce, která vznikne fúzí, klesnout pod celkovou výši kapitálu fúzovaných institucí ke dni fúze, pokud není dosaženo úrovně vyžadované podle odstavců 1 a 2.

7. Pokud by v případech uvedených v odstavcích 3, 4 a 6 měl být kapitál snížen, mohou příslušné orgány za odůvodněných okolností umožnit dotyčné úvěrové instituci, aby ve vymezené lhůtě napravila svůj stav nebo ukončila svou činnost.

1. Příslušné orgány vydají úvěrové instituci povolení pouze tehdy, řídí-li její činnost skutečně nejméně dvě osoby.

Příslušné orgány dále nevydají povolení, pokud tyto osoby nepožívají dobré pověsti nebo nemají dostatek zkušenosti pro výkon svých funkcí.

2. Členské státy vyžadují, aby:

• každá úvěrová instituce, která je právnickou osobou a která má podle vnitrostátního práva, kterým se řídí, sídlo, měla skutečné sídlo v členském státě, kde má své sídlo,

• každá jiná úvěrová instituce měla skutečné sídlo v členském státě, který jí vydal povolení a ve kterém skutečně vykonává svou činnost.

1. Příslušné orgány vydají povolení k činnosti úvěrové instituci až poté, co jim je sdělena totožnost jejích přímých nebo nepřímých akcionářů nebo společníků, kteří v nich mají jako fyzické nebo právnické osoby kvalifikovanou účast, a výše jejich účastí.

Pro účely definice kvalifikované účasti ve smyslu tohoto článku se přihlédne k hlasovacím právům uvedeným v článku 7 směrnice 88/627/EHS(Úř. věst. L 348, 17.12.1988, s. 62.).

2. Příslušné orgány odmítnou vydat povolení, nejsou-li přesvědčeny, že dotyční akcionáři nebo společníci vyhovují nárokům kladeným v zájmu zajištění řádného a obezřetného řízení úvěrové instituce.

3. Existují-liúzká propojení mezi úvěrovou institucí a jinými fyzickými či právnickými osobami, vydají příslušné orgány povolení pouze tehdy, nebrání-li tato propojení účinnému výkonu jejich dohlížecích funkcí.

Příslušné orgány rovněž odmítnou vydat povolení, pokud účinnému výkonu jejich dohlížecích funkcí brání právní nebo správní předpisy třetí země, jimiž se řídí jedna či více fyzických nebo právnických osob, s nimiž má úvěrová instituce úzké propojení, anebo obtíže související s uplatňováním těchto předpisů.

Příslušné orgány vyžadují od úvěrové instituce předkládání údajů, jež potřebují ke sledování toho, zda jsou trvale dodržovány podmínky uvedené v tomto odstavci.

Před vydáním povolení úvěrové instituci je třeba konzultovat příslušné orgány druhého zúčastněného členského státu, je-li úvěrová instituce

• dceřiným podnikem úvěrové instituce povolené v jiném členském státě, nebo

• dceřiným podnikem mateřského podniku úvěrové instituce povolené v jiném členském státě, nebo

• úvěrovou institucí kontrolovanou týmiž fyzickými nebo právnickými osobami, které kontrolují úvěrovou instituci povolenou v jiném členském státě.

Příslušný orgán zúčastněného členského státu pověřený dozorem nad pojišťovnami nebo investičními podniky je konzultován před vydáním povolení úvěrové instituci, která je

1. Příslušné orgány mohou odejmout povolení vydané úvěrové instituci pouze tehdy, pokud tato instituce:

2. Odnětí povolení musí být odůvodněno a musí být sděleno dotčeným osobám; odnětí musí být rovněž oznámeno Komisi.

1. Členské státy stanoví, že každá fyzická nebo právnická osoby, která hodlá přímo nebo nepřímo držet kvalifikovanou účast v úvěrové instituci, o tom nejprve uvědomí příslušné orgány a oznámí jim výši zamýšlené účasti. Každá fyzická nebo právnická osoba rovněž uvědomí příslušné orgány o zamýšleném zvýšení své kvalifikované účasti, kterým by její podíl na základním kapitálu nebo hlasovacích právech dosáhl nebo překročil hranice 20 %, 33 % nebo 50 % nebo kterým by se daná úvěrová instituce stala jejím dceřiným podnikem.

Aniž je dotčen odstavec 2, mohou příslušné orgány ve lhůtě nejvýše tří měsíců od oznámení podle prvního pododstavce vyslovit nesouhlas s tímto úmyslem, nejsou-li přesvědčeny, že osoby uvedené v prvním pododstavci vyhovují nárokům kladeným v zájmu zajištění řádného a obezřetného řízení úvěrové instituce. Pokud nevysloví nesouhlas s úmyslem uvedeným v prvním pododstavci, mohou stanovit lhůtu pro jeho uskutečnění.

2. Je-li nabyvatelem účasti uvedené v odstavci 1 úvěrová instituce, pojišťovna nebo investiční podnik povolený v jiném členském státě, mateřský podnik úvěrové instituce, pojišťovny nebo investičního podniku povoleného v jiném členské státě nebo fyzická nebo právnická osoba s kontrolou nad úvěrovou institucí, pojišťovnou nebo investičním podnikem povoleným v jiném členském státě a pokud by se instituce, v níž nabyvatel hodlá nabýt účast, tím stala dceřiným podnikem nebo by se dostala pod jeho kontrolu, musí vyhodnoceníto hoto nabytí předcházet konzultace podle článku 12.

3. Členské státy stanoví, že každá fyzická nebo právnická osoba, která hodlá zcizit svou přímo či nepřímo drženou kvalifikovanou účast v úvěrové instituci, nejprve uvědomí příslušné orgány o zamýšlené výši zcizované účasti. Každá fyzická nebo právnická osoba rovněž uvědomí příslušné orgány o zamýšleném snížení své kvalifikované účasti, kterým by její podíl na základním kapitálu nebo hlasovacích právech klesl pod 20 %, 33 % nebo 50 % nebo kterým by daná úvěrová instituce přestala být jejím dceřiným podnikem.

4. Jakmile úvěrová instituce zjistí, že došlo k nabytí nebo zcizení kapitálové účasti v ní, na jejichž základě došlo k překročení hranic nebo poklesu pod hranice uvedené v odstavcích 1 a 3, uvědomí o tom příslušné orgány.

Nejméně jednou za rok jim rovněž sdělí totožnost akcionářů a společníků s kvalifikovanými účastmi a výši těchto účastí, jak to vyplývá zejména z informací podávaných na výročních valných hromadách akcionářů a společníků nebo v rámci povinností společností kotovaných na burze.

5. Jestliže by vliv osob uvedených v odstavci 1 mohl mít nepříznivý dopad na řádné a obezřetné řízení instituce, stanoví členské státy, že příslušné orgány učiní opatření nezbytná k ukončení tohoto stavu. Tato opatření mohou spočívat zejména v soudních příkazech, sankcích proti řídícím pracovníkům nebo pozastavení hlasovacích práv spojených s podíly drženými dotyčnými akcionáři nebo společníky.

Obdobná opatření se použijí vůči fyzickým nebo právnickým osobám, které nesplní povinnost předběžného hlášení podle odstavce 1. Dojde-li k nabytí účasti přes nesouhlas příslušných orgánů, stanoví členské státy, aniž jsou dotčeny jiné uplatnitelné sankce, že výkon dotyčných hlasovacích práv je pozastaven nebo že odevzdané hlasy jsou neplatné nebo mohou být prohlášeny za neplatné.

6. Pro účely definice kvalifikované účasti a jiných hranic účasti uvedených v tomto článku se přihlíží ke hlasovacím právům uvedeným v článku 7 směrnice 88/627/EHS.

Členské státy stanoví, že činnosti vyjmenované v příloze I mohou být na jejich území provozovány v souladu s čl. 20 odst. 1 až 6, čl. 21 odst. 1 a 2 a článkem 22 buď prostřednictvím zřízení pobočky, nebo poskytováním služeb kteroukoliv finanční institucí jiného členského státu, která je dceřiným podnikem úvěrové instituce nebo společným dceřiným podnikem dvou nebo více úvěrových institucí, jejíž společenská smlouva a stanovy povolují tyto činnosti a která splňuje všechny následující podmínky:

• mateřský podnik nebo podniky byly povoleny jakožto úvěrové instituce v členském státě, jehož právem se mateřský podnik řídí,

• dotyčné činnosti jsou skutečně provozovány na území zmíněného členského státu,

• mateřský podnik nebo podniky drží alespoň 90 % hlasovacích práv spojených s podíly nebo akciemi v dceřiném podniku,

• mateřský podnik nebo podniky splňují požadavky příslušných orgánů, pokud se jedná o obezřetné řízení dceřiného podniku, a prohlásí se souhlasem příslušných orgánů domovského členského státu, že ručí společně a nerozdílně za závazky dceřiného podniku,

• na dceřiný podnik se skutečně vztahuje, zvláště pokud jde o dotyčné činnosti, konsolidovaný dohled nad mateřským podnikem nebo každým z mateřských podniků podle článků 52 až 56, zejména za účelem výpočtu ukazatele kapitálové přiměřenosti, kontroly velké angažovanosti a omezení účastí, jak je stanoví článek 51.

V čl. 20 odst. 3 se druhý pododstavec čte takto:

„Příslušné orgány domovského členského státu rovněž sdělí výši kapitálu dceřiné finanční instituce a konsolidovaný ukazatel kapitálové přiměřenosti její mateřské úvěrové instituce.“

1. Úvěrová instituce, která hodlá zřídit pobočku na území jiného členského státu, to oznámí příslušným orgánům svého domovského členského státu.

2. Členské státy stanoví, že úvěrová instituce, která hodlá zřídit pobočku v jiném členském státě, v oznámení podle odstavce 1 uvede tyto údaje:

3. Nemají-li příslušné orgány domovského členského státu důvod k pochybnostem o přiměřenosti správního uspořádání nebo o finančním stavu úvěrové instituce s ohledem na její zamýšlenou činnost, sdělí údaje podle odstavce 2 do tří měsíců od obdržení veškerých údajů příslušným orgánům hostitelského členského státu a zároveň o tom uvědomí dotyčnou instituci.

Příslušné orgány domovského členského státu rovněž sdělí výši kapitálu a ukazatel kapitálové přiměřenosti úvěrové instituce.

Pokud příslušné orgány domovského členského státu odmítnou sdělit údaje podle odstavce 2 příslušným orgánům hostitelského členského státu, odůvodní toto odmítnutí dotyčné instituci do tří měsíců od obdržení veškerých údajů. Proti odmítnutí nebo nevydání stanoviska se lze odvolat k soudu domovského členského státu.

4. Dříve než pobočka úvěrové instituce zahájí činnost, učiní příslušné orgány hostitelského členského státu do dvou měsíců od obdržení údajů podle odstavce 3 přípravy k dohledu nad úvěrovou institucí v souladu s článkem 22 a případně stanoví podmínky, jimiž se provozování této činnosti musí v hostitelském členském státě řídit z důvodů veřejného zájmu.

5. Po obdržení sdělení od příslušných orgánů hostitelského členského státu nebo po uplynutí lhůty stanovené v odstavci 4, nebylo-li sdělení učiněno, může být pobočka zřízena a zahájit svou činnost.

6. Změní-li se některý z údajů sdělovaných podle odst. 2 písm. b), c) a d), sdělí to úvěrová instituce nejpozději jeden měsíc před uskutečněním této změny písemně příslušným orgánům domovského členského státu a hostitelského členského státu, aby se mohly ke změně vyslovit příslušné orgány domovského členského státu podle odstavce 3 a příslušné orgány hostitelského členského státu podle odstavce 4.

7. U poboček, které zahájily svou činnost v souladu s předpisy hostitelského členského státu před 1. lednem 1993, se má za to, že byly předmětem postupu podle odstavců 1 až 5. Od uvedeného dne se na ně vztahuje odstavec 6 a články 18, 19, 22 a 29.

1. Úvěrová instituce, která hodlá zahájit činnost na území jiného členského státu v rámci volného pohybu služeb, oznámí příslušným orgánům domovského členského státu činnosti uvedené v příloze I, které hodlá provozovat.

2. Příslušné orgány domovského členského státu uvědomí o tomto oznámení do jednoho měsíce od obdržení příslušné orgány hostitelského členského státu.

3. Tímto článkem nejsou dotčena práva nabytá úvěrovými institucemi poskytujícími služby před 1. lednem 1993.

1. Hostitelský členský stát může pro statistické účely vyžadovat, aby všechny úvěrové instituce, které mají pobočky na jeho území, podávaly příslušným orgánům tohoto státu pravidelně zprávy o své činnosti na jeho území.

Při výkonu povinností uložených jim článkem 27 mohou hostitelské členské státy vyžadovat od poboček úvěrových institucí pocházejících z jiných členských států tytéž informace, jaké k tomuto účelu vyžadují od tuzemských úvěrových institucí.

2. Shledají-li příslušné orgány hostitelského členského státu, že instituce, která má pobočku nebo poskytuje služby na jeho území, nedodržuje právní předpisy vydané daným státem v souladu s touto směrnicí, které vymezují pravomoc příslušných orgánů hostitelského členského státu, vyzvou dotyčnou instituci, aby ukončila tento protiprávní stav.

3. Nezjedná-li dotyčná instituce nápravu, uvědomí o tom příslušné orgány hostitelského členského státu příslušné orgány domovského členského státu. Ty neprodleně učiní veškerá vhodná opatření, aby zajistily, že dotyčná instituce ukončí tento protiprávní stav. Povahu těchto opatření sdělí příslušným orgánům hostitelského členského státu.

4. Pokračuje-li dotyčná instituce přes opatření učiněná domovským členským státem nebo proto, že se taková opatření ukáží být nedostatečná nebo že nebyla dotčeným státem učiněna, v porušování právních předpisů hostitelského členského státu uvedených v odstavci 2, může hostitelský členský stát poté, co o tom uvědomí příslušné orgány domovského členského státu, učinit vhodná opatření, aby zabránil dalším nesrovnalostem nebo aby je potrestal, a případně též zakázat dané instituci zahajovat další operace na jeho území. Členské státy zajistí, aby na jejich území bylo možné úvěrovým institucím doručovat písemnosti nezbytné pro taková opatření.

5. Odstavci 1 až 4 není dotčena pravomoc hostitelského členského státu činit vhodná opatření k zabránění nebo potrestání nesrovnalostí spáchaných na jejich území, které jsou v rozporu s právními předpisy, jež přijaly z důvodů veřejného zájmu. To zahrnuje možnost zakázat úvěrové instituci zahajovat další operace na jeho území.

6. Opatření přijatá podle odstavců 3, 4 a 5 obsahující sankce nebo omezení svobody poskytování služeb musí být řádně odůvodněna a oznámena instituci. Proti každému opatření se lze odvolat k soudu členského státu, jehož orgány je přijaly.

7. Dříve než zahájí postup podle odstavců 2, 3 a 4, mohou příslušné orgány hostitelského členského státu v naléhavých případech přijmout předběžná opatření nezbytná pro ochranu vkladatelů, investorů a dalších osob, jimž jsou služby poskytovány. O takových opatřeních neprodleně uvědomí Komisi a příslušné orgány ostatních dotčených členských států.

Po konzultaci s příslušnými orgány dotčených členských států může Komise rozhodnout, že daný členský stát musí uvedená opatření změnit nebo zrušit.

8. Hostitelský členský stát může při výkonu pravomoci svěřené mu na základě této směrnice učinit vhodná opatření, aby zabránil nesrovnalostem na svém území nebo je potrestal. To zahrnuje možnost zakázat instituci zahajovat další operace na jeho území.

9. o případném odnětí povolení jsou uvědomeny příslušné orgány hostitelského členského státu, jež učiní vhodná opatření, aby znemožnily dané instituci zahajovat další operace na jeho území a aby ochránily zájmy vkladatelů.Každé dva roky předloží Komise zprávu o těchto případech Poradnímu výboru pro bankovnictví.

10. Členské státy sdělí Komisi počet a povahu případů, v nichž došlo k zamítnutí podle čl. 20 odst. 1 až 6 nebo k přijetí opatření podle odstavce 4 tohoto článku.Každé dva roky předloží Komise zprávu o těchto případech Poradnímu výboru pro bankovnictví.

11. Tento článek se nedotýká práva úvěrových institucí se sídlem v jiném členském státě nabízet své služby všemi dostupnými sdělovacími prostředky v hostitelském členském státě, není-li to v rozporu s případnými předpisy o formě a obsahu takové reklamy přijatými z důvodů veřejného zájmu.

1. Příslušné orgány členských států uvědomí Komisi a příslušné orgány ostatních členských států o

2. Členské státy uvědomí Komisi o všech obecných obtížích, s nimiž se jejich úvěrové instituce setkaly při zřizování poboček nebo provozování bankovní činnosti v některé třetí zemi.

3. Komise pravidelně vypracovává zprávu o zacházení s úvěrovými institucemi Společenství v třetích zemích ve smyslu odstavců 4 a 5, pokud jde o zřizování poboček, provozování bankovních činností a o nabývání účastí v úvěrových institucích třetích zemí. Komise předloží tyto zprávy Radě spolu s případnými návrhy v tomto směru.

4. Shledá-li Komise na základě zpráv uvedených v odstavci 3 nebo jiných informací, že některá třetí země nezabezpečuje úvěrovým institucím Společenství účinný přístup na svůj trh, srovnatelný s přístupem poskytovaným Společenstvím úvěrovým institucím z této třetí země, může Radě navrhnout, aby ji pověřila jednáním s cílem získat srovnatelné příležitosti v hospodářské soutěži pro úvěrové instituce Společenství. Rada rozhodne kvalifikovanou většinou.

5. Shledá-li Komise na základě zpráv uvedených v odstavci 3 nebo jiných informací, že se úvěrovým institucím Společenství nedostává v třetí zemi národního zacházení poskytujícího stejné příležitosti v hospodářské soutěži, jaké mají tuzemské úvěrové instituce, a že nejsou dány podmínky účinného přístupu na tamní trh, může zahájit jednání s cílem napravit tento stav.

Za okolností uvedených v prvním pododstavci lze kromě zahájení jednání rovněž kdykoliv rozhodnout postupem podle čl. 60 odst. 2, že příslušné orgány členských států omezí nebo odloží svá rozhodnutí o žádostech o povolení podaných ke dni zmíněného rozhodnutí nebo později, jakož i o nabytí účasti přímými nebo nepřímými mateřskými podniky, které se řídí právem dané třetí země. Doba trvání uvedených opatření nesmí přesáhnout tři měsíce.

Před uplynutím tříměsíční lhůty a s ohledem na výsledek jednání může Rada na návrh Komise rozhodnout kvalifikovanou většinou, že tato opatření budou nadále použitelná.

Tato omezení nebo odklady nelze uplatnit na zřizování dceřiných podniků úvěrovými institucemi nebo jejich dceřinými podniky, které byly řádně povoleny ve Společenství, ani na nabývání účasti v úvěrových institucích Společenství těmito úvěrovými institucemi nebo dceřinými podniky.

6. Shledá-li Komise, že nastala některá ze situací uvedených v odstavcích 4 a 5, sdělí jí členské státy na její žádost údaje:

Povinnost sdělovat údaje pomine, jakmile dojde k dohodě se třetí zemí uvedenou v odstavcích 4 nebo 5 nebo jakmile přestanou být použitelná opatření uvedená v odst. 5 druhém a třetím pododstavci.

7. Opatření přijatá na základě tohoto článku musí být v souladu se závazky Společenství vyplývajícími z mezinárodních dvoustranných nebo mnohostranných dohod upravujících přístup k činnosti úvěrových institucí a její výkon.

1. Členské státy neuplatňují vůči pobočkám úvěrových institucí, jež mají sídlo mimo Společenství, předpisy upravující přístup k činnosti a její výkon, jež by je zvýhodňovaly před pobočkami úvěrových institucí se sídlem ve Společenství.

2. Příslušné orgány oznámí Komisi a Evropskému bankovnímu výboru veškerá povolení vydaná úvěrovým institucím se sídlem mimo Společenství pro jejich pobočky.

3. Aniž je dotčen odstavec 1, může Společenství v dohodách uzavřených v souladu se Smlouvou s jednou nebo více třetími zeměmi sjednat použití ustanovení, jež na základě vzájemnosti poskytnou pobočkám úvěrové instituce, která má sídlo mimo Společenství, rovné zacházení na celém území Společenství.

1. Komise může na žádost některého z členských států nebo z vlastního podnětu předkládat Radě návrhy na sjednání dohod s jednou nebo více třetími zeměmi o způsobech výkonu dohledu na konsolidovaném základě nad:

• úvěrovými institucemi, jejichž mateřské podniky mají sídlo v třetí zemi, a

• úvěrovými institucemi v třetích zemích, jejichž mateřské podniky, a to úvěrové instituce nebo finanční holdingové společnosti, mají sídlo ve Společenství.

2. Dohody uvedené v odstavci 1 jsou uzavírány zejména k zajištění toho, aby:

• příslušné orgány členských států mohly získávat informace nezbytné pro výkon dohledu na základě konsolidované finanční situace nad úvěrovými institucemi a finančními holdingovým společnostmi nacházejícími se ve Společenství, které mají dceřiné nebo přidružené podniky, jež jsou úvěrovými institucemi nebo finančními institucemi mimo Společenství,

• příslušné orgány třetích zemí mohly získávat informace nezbytné pro výkon dohledu nad mateřskými podniky se sídlem na jejich území, které mají dceřiné nebo přidružené podniky, jež jsou úvěrovými institucemi nebo finančními institucemi v jednom nebo více členských státech.

3. Aniž jsou dotčeny čl. 300 odst. 1 a 2 Smlouvy, posuzuje Komise, jíž je nápomocen Evropský bankovní výbor, výsledky jednání uvedených v odstavci 1 a výsledný stav.

1. Obezřetnostní dohled nad úvěrovou institucí včetně činností provozovaných v souladu s články 18 a 19 vykonávají příslušné orgány domovského členského státu, aniž jsou dotčena ustanovení této směrnice, která stanoví příslušnost orgánů hostitelského členského státu.

2. Odstavcem 1 není dotčen dohled na konsolidovaném základě podle této směrnice.

1. Hostitelské členské státy stanoví, že v případě úvěrové instituce povolené v jiném členském státě provozující činnost prostřednictvím pobočky mohou příslušné orgány domovského členského státu poté, co o tom uvědomí příslušné orgány hostitelské členské země, za tímto účelem ověřovat na místě samy nebo prostřednictvím svých zmocněnců údaje uvedené v článku 28.

2. Příslušné orgány domovského členského státu rovněž mohou za účelem kontroly poboček využít některý z dalších postupů uvedených v čl. 56 odst. 7.

3. Tímto článkem není dotčeno právo příslušných orgánů hostitelského členského státu provádět v rámci výkonu svých povinností podle této směrnice kontroly na místě v pobočkách zřízených na jejich území.

1. Členské státy stanoví, že všechny osoby pracující v současnosti nebo v minulosti pro příslušné orgány, jakož i auditoři a odborníci jednající jménem příslušných orgánů, jsou vázáni profesním tajemstvím. To znamená, že důvěrné informace, které získají při výkonu svých služebních povinností, smějí sdělit jiné osobě nebo orgánu jen v souhrnné nebo obecné podobě, z níž nelze určit totožnost jednotlivých institucí, aniž jsou dotčeny případy stanovené trestním právem.

Byl-li však na úvěrovou společnost vyhlášen konkurs nebo nařízena likvidace, lze v občanském soudním řízení sdělit důvěrné informace, které se nedotýkají třetích osob účastnících se pokusu o záchranu úvěrové instituce.

2. Odstavec 1 není překážkou výměně informací mezi příslušnými orgány různých členských států v souladu s touto směrnicí a ostatními směrnicemi vztahujícími se na úvěrové instituce. Na tyto informace se vztahuje povinnost dodržování profesního tajemství podle odstavce 1.

3. Členské státy mohou s příslušnými orgány třetích zemí nebo s orgány či institucemi třetích zemí, jak jsou vymezeny v odstavcích 5 a 6, uzavírat dohody o spolupráci, upravující výměnu informací, pouze tehdy, pokud jsou sdělené informace chráněny profesním tajemstvím alespoň v míře stanovené v tomto článku. Účelem výměny informací musí být plnění dohlížecích úkolů zmíněných orgánů nebo institucí.

Pocházejí-li informace z jiného členského státu, nesmějí být sděleny bez výslovného souhlasu příslušných orgánů, které je poskytly, a případně výhradně pro účely, ke kterým tyto orgány daly souhlas.

4. Příslušný orgán, který obdrží důvěrné informace podle odstavce 1 nebo 2, může tyto informace využít pouze při výkonu svých povinností:

• k prověření toho, zda jsou splněny podmínky pro přístup k činnosti úvěrových institucí, a k usnadnění sledování podmínek výkonu této činnosti na nekonsolidovaném nebo konsolidovaném základě, zejména s důrazem na likviditu, platební schopnost, velkou angažovanost, správní a účetní postupy a organizaci vnitřní kontroly, nebo

• k ukládání sankcí, nebo

• ve správním řízení při opravném prostředku proti rozhodnutí příslušného orgánu, nebo

• v soudním řízení zahájeném na základě článku 33 nebo zvláštních ustanovení této směrnice nebo jiných směrnic přijatých v oblasti úvěrových institucí.

5. Odstavce 1 a 4 nejsou překážkou výměny informací uvnitř jednoho členského státu tam, kde existují dva nebo více příslušných orgánů, nebo ve vzájemném styku členských států mezi příslušnými orgány a:

• orgány příslušnými k dohledu nad jinými finančními institucemi a pojišťovacími společnostmi, jakož i orgány odpovědnými za dohled nad finančními trhy,

• subjekty zúčastněnými na likvidaci nebo konkursu úvěrových institucí a dalších obdobných řízeních,

• osobami příslušnými k provádění právními předpisy stanoveného auditu účetnictví úvěrových institucí a jiných finančních institucí,

při výkonu jejich dohlížecích funkcí; není dotčena ani možnost poskytovat orgánům spravujícím systémy pojištění vkladů informace, které potřebují pro výkon svých funkcí. Na informace obdržené uvedenými orgány, subjekty a osobami se vztahuje profesní tajemství podle odstavce 1.

6. Odchylně od odstavců 1 až 4 mohou členské státy povolit výměnu informací mezi příslušnými orgány a:

• orgány odpovědnými za dohled nad subjekty zúčastněnými na likvidaci a konkursu úvěrových institucí a obdobných řízeních, nebo

• orgány odpovědnými za dohled nad osobami pověřenými výkonem právními předpisy stanoveného auditu účetnictví pojišťoven, úvěrových institucí, investičních podniků a jiných finančních institucí.

Členské státy, které využijí možnosti stanovené v prvním pododstavci, požadují splnění alespoň těchto podmínek:

• informace jsou určeny k výkonu dohledu uvedeného v prvním pododstavci,

• informace získané v této souvislosti podléhají profesnímu tajemství podle odstavce 1,

• pocházejí-li informace z jiného členského státu, nesmějí být sděleny bez výslovného souhlasu příslušných orgánů, které je poskytly, a případně výhradně pro účely, pro které tyto orgány daly souhlas.

Členské státy sdělí Komisi a ostatním členským státům, které orgány mohou přijímat informace podle tohoto odstavce.

7. Odchylně od odstavců 1 až 4 mohou členské státy za účelem posílení stability a jednotnosti finančního systému povolit výměnu informací mezi svými příslušnými orgány a orgány nebo subjekty zákonem pověřenými zjišťováním a vyšetřováním případů porušení práva obchodních společností.

Členské státy, které využijí možnosti stanovené v prvním pododstavci, požadují splnění alespoň těchto podmínek:

• informace jsou určeny k výkonu úkolů uvedených v prvním pododstavci,

• informace získané v této souvislosti podléhají profesnímu tajemství podle odstavce 1,

• pocházejí-li informace z jiného členského státu, nesmějí být sděleny bez výslovného souhlasu příslušných orgánů, které je poskytly, a případně výhradně pro účely, pro které tyto orgány daly souhlas.

Provádějí-li v některém členském státě orgány nebo subjekty uvedené v prvním pododstavci zjišťování nebo vyšetřování s pomocí, jejíž povaha vyplývá z jejich konkrétní pravomoci, osob k tomu pověřených, které nejsou zaměstnanci veřejné správy, lze možnost stanovenou v prvním pododstavci rozšířit na tyto osoby za podmínek uvedených v druhém pododstavci.

Pro uplatnění třetí odrážky druhého pododstavce sdělí orgány nebo subjekty uvedené v prvním pododstavci příslušným orgánům, které sdělily dotyčnou informaci, jména a přesné vymezení úkolů osob, jimž má být informace předána.

Členské státy oznámí Komisi a ostatním členským státům názvy orgánů nebo subjektů, kterým mají být sdělovány informace podle tohoto odstavce.

Do 31. prosince 2000 vypracuje Komise zprávu o uplatňování tohoto odstavce.

8. Tento článek není příslušnému orgánu překážkou v tom, aby sděloval informace určené k výkonu jejich funkce

• centrálním bankám a jiným subjektům s obdobnými úkoly, které jednají jako měnové úřady,

• případně jiným státním orgánům odpovědným za dohled nad platebními systémy,

ani nebrání těmto orgánům nebo subjektům sdělovat příslušným orgánům informace, které pro ně jsou nezbytné pro účely odstavce 4. Informace obdržené v této souvislosti podléhají profesnímu tajemství podle tohoto článku.

9. Kromě toho mohou členské státy, odchylně od odstavců 1 a 4, na základě zákona povolit sdělování určitých informací jiným ústředním orgánům své státní správy odpovědným za přípravu právních předpisů týkajících se dohledu nad úvěrovými institucemi, finančními institucemi, investičními službami a pojišťovacími společnostmi, jakož i inspektorům pověřeným těmito orgány.

Tyto informace však lze sdělit jen tehdy, je-li to nezbytné z důvodů obezřetnostního dohledu.

Členské státy nicméně stanoví, že informace obdržené na základě odstavců 2 a 5 a informace získané při kontrolách na místě podle čl. 29 odst. 1 a 2 smějí být sděleny podle tohoto odstavce pouze s výslovným souhlasem příslušného orgánu, který tyto informace poskytl, nebo příslušného orgánu členského státu, v němž byla provedena kontrola na místě.

10. Tento článek nebrání příslušným orgánům sdělovat informace uvedené v odstavcích 1 až 4 zúčtovacímu středisku nebo obdobnému subjektu oprávněnému vnitrostátním zákonem poskytovat zúčtovací nebo vypořádací služby pro některý trh jejich členských států, mají-li za to, že je nutné jim tyto informace sdělit, aby bylo zajištěno řádné fungování těchto orgánů v případě nesplnění závazků nebo možnosti nesplnění závazků některého hospodářského subjektu. Informace obdržené v této souvislosti podléhají profesnímu tajemství podle odstavce 1. Členské státy však zajistí, aby informace obdržené na základě odstavce 2 mohly být dále sděleny za okolností uvedených v tomto odstavci výhradně s výslovným souhlasem příslušných orgánů, které tyto informace poskytly.

1. Členské státy zajistí alespoň, aby:

2. Sdělí-li osoby oprávněné ve smyslu směrnice 84/253/EHS v dobré víře příslušným orgánům některé skutečnosti nebo rozhodnutí uvedené v odstavci 1, nepovažuje se to za porušení jakéhokoli omezení poskytování informací, jak je stanoví smlouva nebo právní či správní předpis, a u těchto osob nevzniká žádná odpovědnost.

1. Kdykoli členský stát při provádění právních předpisů Společenství týkajících se obezřetnostního dohledu nad činností úvěrové instituce přijme právní nebo správní předpis, který používá termín kapitál nebo odkazuje na pojem kapitálu, uvede tento termín nebo pojem v soulad s definicí použitou v odstavcích 2, 3 a 4 a v článcích 35 až 38.

2. s výhradou mezí stanovených v článku 38 se nekonsolidovaný kapitál úvěrových institucí skládá z těchto položek:

Odečtou se v souladu s článkem 38 následující položky:

Je-li účast v jiné úvěrové instituci, finanční instituci, pojišťovně nebo zajišťovně nebo holdingové pojišťovně držena dočasně za účelem operace finanční pomoci, které má reorganizovat a zachránit tento podnik, může se příslušný orgán odchýlit od ustanovení o odpočtu uvedených v bodech 12 až 16.

Jako alternativu odpočtu položek uvedených v bodech 15 a 16 mohou členské státy povolit svým úvěrovým institucím, aby obdobně použily metody 1, 2 nebo 3 uvedené v příloze I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/87/ES. Metoda 1 (účetní konsolidace) se použije, pouze pokud si je příslušný orgán jist úrovní integrovaného řízení a vnitřní kontroly u podniků, které by byly zahrnuty do konsolidace. Zvolená metoda je uplatňována dlouhodobě a konzistentně.

Členské státy mohou stanovit, že pro výpočet nekonsolidovaného kapitálu nemusí úvěrové instituce podléhající dohledu na konsolidovaném základě podle kapitoly 3 nebo doplňkovému dozoru podle směrnice 2002/87/ES odpočítávat položky uvedené v bodech 12 až 16, které jsou drženy v úvěrových institucích, finančních institucích, pojišťovnách nebo zajišťovnách nebo holdingových pojišťovnách, které jsou zahrnuty do působnosti dohledu na konsolidovaném základě nebo doplňkového dozoru.

Toto ustanovení se vztahuje na všechna pravidla obezřetnostního dohledu harmonizovaná předpisy Společenství.

3. Pojem kapitálu, jak je vymezen v odst. 2 bodech 1 až 8, obsahuje nejvyšší možný počet položek a částek. Využití těchto položek a stanovení nižších mezí, jakož i odpočet jiných položek, než které jsou uvedeny v odst. 2 bodech 9 až 13, se ponechává na uvážení členským státům. Členské státy však musí brát na zřetel postup směřující ke společné definici kapitálu.

K tomuto účelu Komise předloží nejpozději do 1. ledna 1996 Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování tohoto článku a článků 35 až 39, doplněnou případnými návrhy na jejich změny, jež považuje za nezbytné. Nejpozději dne 1. ledna 1998 pak Evropský parlament a Rada přezkoumají v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy a po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem definici kapitálu za účelem jednotného uplatňování společné definice.

4. Položky uvedené v odst. 2 bodech 1 až 5 musí mít úvěrová instituce možnost okamžitě a neomezeně použít ke krytí rizik nebo ztrát, jakmile se vyskytnou. Jejich výše musí být čistá ode všeho zdanění předvídatelného v době výpočtu nebo musí být vhodně upravena, pokud zdanění snižuje částku, do jejíž výše lze tyto položky použít ke krytí rizik nebo ztrát.

1. Pojem kapitálu používaný členským státem může zahrnovat jiné položky, mají-li, bez ohledu na jejich právní nebo účetní označení, následující znaky:

2. Jako jiné položky mohou být rovněž připuštěny časově neomezené cenné papíry a jiné nástroje, které splňují následující podmínky:

K těmto položkám lze také přiřadit kumulativní prioritní akcie jiné než uvedené v čl. 34 odst. 2 bodu 8.

1. Závazky členů úvěrových institucí zřízených ve formě družstva, uvedené v čl. 34 odst. 2 bodu 7, představují nesplacený základní kapitál těchto družstev spolu s právními závazky členů těchto družstev provést další nevratné platby, pokud úvěrová instituce utrpí ztrátu; v tomto případě musí být tyto platby bezodkladně vymahatelné.

Se společnými a nerozdílnými závazky dlužníků v případě úvěrových institucí organizovaných jako fondy bude zacházeno stejně jako s předchozími položkami.

Všechny tyto položky lze zahrnout do kapitálu, pokud jsou podle vnitrostátních právních předpisů považovány za kapitál institucí tohoto typu.

2. Členské státy nezahrnou do kapitálu veřejných úvěrových institucí záruky, které těmto institucím vystavily samy nebo jejich orgány.

3. Členské státy nebo příslušné orgány mohou zahrnout do kapitálu kumulativní prioritní akcie na dobu určitou uvedené v čl. 34 odst. 2 bodu 8 a podřízený dluh uvedený tamtéž, jsou-li zde závazné dohody, na jejichž základě se pohledávky z nich řadí v případě konkursu nebo likvidace úvěrové instituce za pohledávky všech ostatních věřitelů a nebudou uhrazeny, dokud nejsou uhrazeny všechny ostatní v té době neuhrazené dluhy.

Podřízený dluh musí dále splnit tyto podmínky:

1. Má-li být výpočet proveden na konsolidovaném základě, použijí se konsolidované částky položek uvedených v čl. 34 odst. 2 v souladu s pravidly stanovenými články 52 až 56. Mimoto lze do konsolidovaných rezervních fondů za účelem výpočtu kapitálu zařadit následující položky, jsou-li kreditními položkami („pasivy“):

• veškeré menšinové podíly ve smyslu článku 21 směrnice 83/349/EHS v případech, kde je použito metody plné konsolidace,

• rozdíl po první konsolidaci ve smyslu článků 19, 30 a 31 směrnice 83/349/EHS,

• kurzové rozdíly zahrnuté do konsolidovaných rezervních fondů v souladu s čl. 39 odst. 6 směrnice 86/635/EHS,

• veškeré rozdíly plynoucí ze zanesení některých účastí v souladu s metodou předepsanou v článku 33 směrnice 83/349/EHS.

2. Jsou-li výše uvedené položky debetními položkami („aktivy“), musí být při výpočtu konsolidovaného kapitálu odečteny.

1. Na položky uvedené v čl. 34 odst. 2 bodech 4 až 8 se vztahují tato omezení:

2. Příslušné orgány mohou povolit úvěrovým institucím, aby překročily omezení stanovená v odstavci 1 za přechodných a výjimečných okolností.

1. Ukazatel kapitálové přiměřenosti vyjadřuje podíl kapitálu, jak je vymezen v článku 41, na souhrnu aktiv a podrozvahových položek rizikově vážených podle článku 42.

2. Ukazatel kapitálové přiměřenosti úvěrových institucí, které nejsou ani mateřskými podniky ve smyslu článku 1 směrnice 83/349/EHS, ani dceřinými podniky těchto podniků, se vypočítává na individuálním základě.

3. Ukazatel kapitálové přiměřenosti úvěrových institucí, které jsou mateřskými podniky, se vypočítává na konsolidovaném základě podle metod stanovených v této směrnici a ve směrnici 86/635/EHS.

4. Orgány příslušné vydávat povolení k činnosti mateřskému podniku, která je úvěrovou institucí, a vykonávat nad ní dohled mohou také požadovat výpočet subkonsolidovaného nebo nekonsolidovaného ukazatele pro mateřský podnik a všechny jeho dceřiné podniky, kterým vydávají povolení a nad nimiž vykonávají dohled. Není-li uspokojivé rozvržení kapitálu uvnitř bankovní skupiny sledováno takto, musí být k dosažení tohoto cíle přijata jiná opatření.

5. Aniž je dotčeno plnění podmínek stanovených v odstavcích 2, 3 a 4 a v čl. 52 odst. 8 a 9 úvěrovými institucemi, zajistí příslušné orgány, aby byly ukazatele vypočítávány alespoň dvakrát ročně buď samotnými úvěrovými institucemi, které oznámí výsledky a všechny požadované údaje příslušným orgánům, nebo příslušnými orgány, které k tomu použijí údaje dodané úvěrovými institucemi.

6. Oceňování aktiv a podrozvahových položek se provádí v souladu se směrnicí 86/635/EHS.

1. Aktivům se přidělují stupně úvěrového rizika, vyjádřené rizikovou vahou v procentech, v souladu s články 43 a 44 a výjimečně s články 45, 62 a 63. Hodnota každého aktiva v rozvaze se pak násobí příslušnou rizikovou vahou k dosažení rizikově vážené hodnoty.

2. U podrozvahových položek uvedených v příloze II se použije dvoustupňového výpočtu, jak je popsán v čl. 43 odst. 2.

3. U podrozvahových položek uvedených v čl. 43 odst. 3 se případné náklady na nahrazení otevřených pozic v případě nedodržení závazku protistranou vypočítají jednou ze dvou metod uvedených v příloze III. Náklady se násobí příslušnou rizikovou vahou protistrany stanovenou v čl. 43 odst. 1 s tou odchylkou, že tam stanovená riziková váha 100 % senahradí rizikovou vahou 50 % pro účely výpočtu rizikově vážených hodnot.

4. Součet rizikově vážených hodnot aktiv a podrozvahových položek uvedených v odstavcích 2 a 3 tvoří jmenovatele ukazatele kapitálové přiměřenosti.

1. K ocenění jednotlivých kategorií aktiv se použije následujících rizikových vah, ačkoliv příslušné orgány mohou stanovit podle svého uvážení i vyšší rizikové váhy:

2. Vůči podrozvahovým položkám neuvedeným v odstavci 3 se uplatní následující postup. Nejprve se roztřídí podle rizikových skupin uvedených v příloze II. Přitom se přihlédne k plné hodnotě vysoce rizikových položek, 50 % hodnoty středně rizikových položek a 20 % hodnoty středně/nízko rizikových položek, zatímco hodnota nízko rizikových položek se stanoví rovna nule. Poté se podrozvahové hodnoty upravené podle předchozích vět vynásobí rizikovými vahami příslušnými pro dotčené protistrany v souladu se zacházením s aktivy, jak je stanoví odstavec 1 a článek 44. U dohod o prodeji a zpětném odkupu aktiv (repo smluv) a u přímých termínovaných nákupů se použijí rizikové váhy náležející daným aktivům a nikoliv rizikové váhy protistran těchto operací. Nesplacenou část základního kapitálu upsaného Evropskému investičnímu fondu lze ocenit rizikovou vahou 20 %.

3. Metody uvedené v příloze III se používají na podrozvahové položky, jejichž seznam je uveden v příloze IV, s výjimkou:

• kontraktů obchodovaných na uznávaných burzách,

• měnových kontraktů (kromě kontraktů týkajících se zlata) s původní dobou splatnosti nejvýše 14 kalendářních dnů.

Do 31. prosince 2006 mohou příslušné orgány členských států udělovat výjimky z použití metod uvedených v příloze III na mimoburzovní (OTC) kontrakty zúčtované clearingovým střediskem, v nichž toto středisko jedná jako právní protistrana a všichni účastníci plně a každodenně zajišťují kolaterálem riziko, jež pro clearingové středisko představují, takže pokrývají jak současná rizika, tak i případná budoucí rizika. Příslušné orgány musí být ubezpečeny, že složené zajištění (kolaterál) poskytuje stejnou úroveň ochrany jako zajištění (kolaterál) vyhovující odst. 1 písm. a) bodu 7 a že je vyloučeno nebezpečí, že by se rizika pro clearingové středisko nahromadila a přesáhla tržní hodnotu složeného zajištění (kolaterálu). Členské státy uvědomí Komisi o tom, jak využijí této možnosti.

4. Jsou-li podrozvahové položky kryty výslovnými zárukami, ocení se tyto položky stejně, jako kdyby byly získány na účet ručitele a nikoli protistrany. Je-li případná angažovanost vzniklá z podrozvahových operací plně a zcela zajištěna ke spokojenosti příslušných orgánů kterýmkoli aktivem uznaným za zajištění (kolaterál) v odst. 1 písm. a) bodu 7 nebo písm. b) bodu 11, použijí se rizikové váhy 0 % nebo 20 % podle druhu zajištění (kolaterálu).

Členské státy mohou použít rizikovou váhu 50 % na podrozvahové položky, které jsou jistotami nebo zárukami majícími povahu úvěrových substitutů a které jsou plně zaručeny ke spokojenosti příslušných orgánů hypotékami splňujícími podmínky uvedené v odst. 1 písm. c) bod 1 s tím, že ručitel musí mít přímé právo k takovému zajištění (kolaterálu).

5. Je-li na aktiva a podrozvahové položky použita nižší riziková váha s ohledem na existenci výslovných záruk nebo zajištění (kolaterálu) přijatelných pro příslušné orgány, použijí se nižší rizikové váhy pouze na tu jejich část, která je zaručena nebo která je plně kryta zajištěním (kolaterálem).

1. Bez ohledu na požadavky stanovené v čl. 43 odst. 1 písm. b) mohou členské státy určit rizikovou váhu 0 % pro vlastní orgány regionální nebo místní správy, neexistuje-li rozdíl v riziku mezi pohledávkami vůči těmto orgánům a pohledávkami vůči ústřední vládě vzhledem k pravomoci orgánů regionální nebo místní správy zvýšit své příjmy a vzhledem k existenci zvláštních institucionálních opatření, která snižují možnost nedodržení jejich závazků. Nulová riziková váha stanovená podle těchto kritérií se použije na pohledávky vůči orgánům regionální nebo místní správy a na podrozvahové položky pro ně vzniklé, jakož i na pohledávky vůči jiným osobám a na podrozvahové položky vzniklé pro jiné osoby zaručené orgány regionální nebo místní správy nebo zajištěné ke spokojenosti dotyčných orgánů zajištěním (kolaterálem) ve formě cenných papírů vydaných orgány regionální nebo místní správy.

2. Členské státy oznámí Komisi, zda považují nulovou rizikovou váhu za oprávněnou podle kritérií stanovených v odstavci 1. Komise tuto informaci zveřejní. Ostatní členské státy mohou nabídnout úvěrovým institucím pod dohledem svých příslušných orgánů možnost použít nulové rizikové váhy, pokud provádějí obchody s dotyčnými orgány regionální nebo místní správy nebo pokud drží pohledávky zaručené těmito orgány, včetně zajištění (kolaterálu) ve formě cenných papírů.

1. Aniž je dotčen čl. 44 odst. 1, mohou členské státy použít rizikovou váhu 20 % na aktiva, která jsou zajištěna ke spokojenosti příslušných orgánů zajištěním (kolaterálem) ve formě cenných papírů vydaných orgány regionální nebo místní správy zóny A, vklady uloženými u jiných úvěrových institucí zóny A, než je instituce poskytující úvěr, nebo vkladními listy či podobnými nástroji vydanými těmito úvěrovými institucemi.

2. Členské státy mohou použít rizikové váhy 10 % na pohledávky vůči institucím specializovaným na mezibankovní trh a trh s dluhopisy emitovanými veřejnými institucemi ve svém domovském členském státě a podléhajícím přísnému dohledu příslušných orgánů, jsou-li tato aktiva plně a zcela zajištěna ke spokojenosti příslušných orgánů domovského členského státu kombinací aktiv uvedených v čl. 43 odst. 1 písm. a) a b), kterou tyto orgány uznají za dostatečné zajištění (kolaterál).

3. Členské státy oznámí Komisi všechny předpisy, jež přijaly na základě odstavců 1 a 2, jakož i jejich odůvodnění. Komise tyto informace předá ostatním členským státům. Komise pravidelně zkoumá dopad těchto ustanovení, aby zajistila, že nenaruší hospodářskou soutěž.

1. Úvěrové instituce jsou povinny udržovat ukazatel vymezený v článku 40 soustavně na úrovni nejméně 8 %.

2. Odchylně od odstavce 1 mohou příslušné orgány předepsat vyšší minimální ukazatele, jestliže to považují za vhodné.

3. Klesne-li ukazatel pod 8 %, zajistí příslušné orgány, aby dotyčná úvěrová instituce podnikla vhodná opatření k co nejrychlejšímu navrácení ukazatele na dohodnutou minimální výši.

1. Angažovanost úvěrové instituce vůči klientovi nebo ekonomicky spjaté skupině klientů se považuje ze velkou, představuje-li její hodnota alespoň 10 % kapitálu instituce.

2. Úvěrová instituce ohlásí každou velkou angažovanost ve smyslu odstavce 1 příslušným orgánům. Členské státy stanoví, že toto ohlášení má být učiněno podle jejich uvážení jedním z těchto dvou způsobů:

• ohlášení všech případů velké angažovanosti nejméně jednou ročně spojené s průběžným hlášením nových případů velké angažovanosti a zvýšení každé již existující velké angažovanosti nejméně o 20 % vůči předchozímu hlášení,

• ohlášení všech případů velké angažovanosti nejméně čtyřikrát ročně.

3. Případy angažovanosti osvobozené podle čl. 49 odst. 7 písm. a), b), c), d), f), g) a h) však nemusí být ohlašovány podle odstavce 2. Četnost podávání zpráv stanovená v odst. 2 druhé odrážce může být snížena nadvakrát ročně pro případy angažovanosti uvedené v čl. 49 odst. 7 písm. e) a i) až s) a odstavcích 8, 9 a 10.

4. Příslušné orgány vyžadují, aby měla každá úvěrová instituce řádné řídicí a účetní postupy a přiměřený mechanismus vnitřní kontroly ke zjištění a zaznamenání všech případů velké angažovanosti a jejich následných změn v souladu s definicemi a požadavky v této směrnici, a ke sledování případů angažovanosti s ohledem na vlastní politiku úvěrové instituce v oblasti angažovanosti.

Uplatní-li úvěrová instituce odstavec 3, musí vést záznam o důvodech pro takový krok nejméně po jeden rok od události, která vedla k osvobození, aby mohly příslušné orgány prověřit, zda bylo oprávněné.

1. Úvěrová instituce nepřipustí angažovanost vůči jednomu klientovi nebo ekonomicky spjaté skupině klientů, jejíž hodnota přesahuje 25 % jejího kapitálu.

2. Je-li tímto klientem nebo ekonomicky spjatou skupinou klientů mateřský nebo dceřiný podnik úvěrové instituce, případně jeden nebo více dceřiných podniků takového mateřského podniku, snižuje se procento uvedené v odstavci 1 na 20 %. Členský stát však nemusí uplatňovat na angažovanost vůči takovým klientům limit 20 %, pokud zajistí zvláštní sledování takových případů angažovanosti jinými opatřeními nebo postupy. O obsahu těchto opatření a postupů uvědomí Komisi a Evropský bankovní výbor.

3. Úvěrová instituce nepřipustí případy velké angažovanosti, které celkově přesahují 800 % hodnoty jejího kapitálu.

4. Členské státy mohou stanovit přísnější limity, než jsou limity stanovené v odstavcích 1, 2 a 3.

5. Úvěrová instituce musí soustavně dodržovat limity angažovanosti stanovené v odstavcích 1, 2 a 3. Pokud ve výjimečných případech její angažovanost přesáhne tyto limity, oznámí tuto skutečnost bezodkladně příslušným orgánům, které mohou úvěrové instituci v odůvodněných případech poskytnout lhůtu k tomu, aby dosáhla souladu s limity.

6. Členské státy mohou zcela nebo částečně vyjmout z působnosti odstavců 1, 2 a 3 angažovanost úvěrové instituce vůči jejímu mateřskému podniku, jiným dceřiným podnikům tohoto mateřského podniku nebo vlastním dceřiným podnikům, podléhají-li tyto podniky a společnosti témuž dohledu na konsolidovaném základě jako sama úvěrová instituce vykonávanému v souladu s touto směrnicí nebo s obdobnými normami platnými v třetí zemi.

7. Členské státy mohou zcela nebo částečně vyjmout následující případy angažovanosti z působnosti odstavců 1, 2 a 3:

8. Pro účely odstavců 1, 2 a 3 mohou členské státy použít rizikovou váhu 20 % na aktiva představující pohledávky vůči orgánům regionální nebo místní správy členských států a jiné případy angažovanosti vůči takovým orgánům nebo jimi zaručené; za podmínek stanovených v článku 44 však mohou členské státy snížit tuto sazbu na 0 %.

9. Pro účely odstavců 1, 2 a 3 mohou členské státy použít rizikovou váhu 20 % na aktiva představující pohledávky a jinou angažovanost vůči úvěrovým institucím se splatností více než jeden rok a nejvíce tři roky a rizikovou váhu 50 % na aktiva představující pohledávky vůči úvěrovým institucím se splatností více než tři roky, pokud jepředstavují dlužní nástroje vydané úvěrovou institucí, pokud jsou podle názoru příslušných orgánů tyto nástroje skutečně obchodovatelné na trhu sestávajícím z profesionálních operátorů a pokud jsou na tomto trhu denně kotovány nebo pokud jejich vydání schválily příslušné orgány domovského členského státu vydávající úvěrové instituce. V žádném případě nesmí tato aktiva tvořit kapitál.

10. Odchylně od odst. 7 písm. i) a odstavce 9 mohou členské státy použít rizikovou váhu 20 % na aktiva představující pohledávky a jinou angažovanost vůči úvěrovým institucím bez ohledu na dobu jejich splatnosti.

11. Je-li angažovanost vůči klientovi zajištěna třetí stranou nebo zajištěním (kolaterálem) ve formě cenných papírů vydaných třetí stranou za podmínek stanovených v odst. 7 písm. o), mohou členské státy:

• považovat tuto angažovanost za angažovanost vůči třetí straně namísto vůči klientovi, je-li angažovanost přímo a bezpodmínečně zajištěna touto třetí stranou ke spokojenosti příslušných orgánů,

• považovat tuto angažovanost za angažovanost vůči třetí straně namísto vůči klientovi, je-li angažovanost vymezená v odst. 7 písm. o) zajištěna zajištěním (kolaterálem) za podmínek tam stanovených.

12. Nejpozději dne 1. ledna 1999 přezkoumá Rada na základě zprávy Komise zacházení s mezibankovní angažovaností stanovené v odst. 7 písm. i), odst. 9 a 10. Rada rozhoduje o všech změnách na návrh Komise.

1. Není-li úvěrová instituce mateřským ani dceřiným podnikem, sleduje se dodržování povinností stanovených články 48 a 49 nebo jinými předpisy Společenství v této oblasti na nekonsolidovaném základě.

2. V ostatních případech se dodržování povinností stanovených články 48 a 49 nebo jinými předpisy Společenství v této oblasti sleduje na konsolidovaném základě v souladu s články 52 až 56.

3. Členské státy mohou upustit od sledování dodržování povinností stanovených články 48 a 49 nebo jinými předpisy Společenství v této oblasti na individuálním nebo subkonsolidovaném základě úvěrovou institucí, která je jako mateřský podnik podrobena sledování na konsolidovaném základě, a jejich dodržování jednotlivými dceřinými podniky této úvěrové instituce, na které se vztahuje její povolení, které podléhají dohledu členských států a které jsou zahrnuty do sledování na konsolidovaném základě.

Členské státy mohou dále upustit od tohoto sledování, je-li mateřským podnikem finanční holdingová společnost usazená v témž členském státě jako úvěrová instituce a je-li tato společnost sledována stejným způsobem jako úvěrové instituce.

V případech uvedených v prvním a druhém pododstavci musí být přijata opatření k zajištění uspokojivého rozložení rizika uvnitř skupiny.

1. Kvalifikovaná účast úvěrové instituce v podniku, který neníúvěrovou ani finanční institucí ani podnikem provozujícím činnost uvedenou v čl. 43 odst. 2 písm. f) druhém pododstavci směrnice 86/635/EHS, nesmí přesáhnout 15 % jejího kapitálu.

2. Celková výše kvalifikovaných účastí úvěrové instituce v podnicích, které nejsou úvěrovými ani finančními institucemi ani podniky provozujícími činnost uvedenou v čl. 43 odst. 2 písm. f) druhém pododstavci směrnice 86/635/EHS, nesmí přesáhnout 60 % jejího kapitálu.

3. Členské státy nejsou povinny uplatňovat limity stanovenév odstavcích 1 a 2 na účasti v pojišťovacích podnicích,jak jsou vymezeny ve směrnici 73/239/EHS a směrnici79/267/EHS, nebo v zajišťovnách, jak jsou vymezenyve směrnici 98/78/ES.

4. Akcie a podíly dočasně držené při finanční operaci za účelem rekonstrukce nebo záchrany podniku anebo v průběhu úpisu cenných papírů při obvyklé době trvání úpisu anebo držené vlastním jménem úvěrové instituce na cizí účet se nepovažují za kvalifikovanou účast při výpočtu limitů stanovených v odstavcích 1 a 2. To se netýká akcií a podílů, které nemají povahu dlouhodobých finančních aktiv, jak jsou vymezena v čl. 35 odst. 2 směrnice 86/635/EHS.

5. Limity stanovené v odstavcích 1 a 2 lze překročit pouze za výjimečných okolností. V takových případech však příslušné orgány vyžadují, aby úvěrové instituce zvýšily kapitál nebo přijaly jiná rovnocenná opatření.

6. Členské státy mohou stanovit, že příslušné orgány nebudou uplatňovat limity stanovené v odstavcích 1 a 2, pokud stanoví, že kvalifikované účasti přesahující uvedené limity musí být ve výši 100 % kryty kapitálem a že se k tomuto kapitálu nepřihlíží při výpočtu ukazatele kapitálové přiměřenosti. Jsou-li překročeny oba limity stanovené v odstavcích 1 a 2, musí být kapitálem kryt vyšší z objemů kvalifikovaných účastí, které překračují uvedené limity.

1. Každá úvěrová instituce, jejímž dceřiným podnikem je úvěrová nebo finanční instituce nebo která drží v úvěrové nebo finanční instituci účast, podléhá v rozsahu a způsobem stanoveným v článku 54 dohledu na základě své konsolidované finanční situace. Tento dohled je vykonáván přinejmenším v oblastech uvedených v odstavcích 5 a 6.

2. Každá úvěrová instituce, jejíž mateřský podnik je finanční holdingovou společností, podléhá v rozsahu a způsobem stanoveným v článku 54 dohledu na základě konsolidované finanční situace finanční holdingové společnosti. Tento dohled je vykonáván přinejmenším v oblastech uvedených v odstavcích 5 a 6. Aniž je dotčen článek 54a, nemá konsolidace finanční situace finanční holdingové společnosti v žádném případě za následek, že by příslušné orgány byly povinny plnit dohlížecí úlohu ve vztahu k této finanční holdingové společnosti samotné.

3. Členské státy nebo příslušné orgány příslušné k dohledu na konsolidovaném základě podle článku 53 mohou v níže uvedených případech rozhodnout, že úvěrová instituce, finanční instituce nebo podnik pomocných bankovních služeb, který je dceřiným podnikem nebo ve kterém drží jiná osoba účast, nemusí být zahrnut v konsolidaci:

• pokud se podnik, který by měl být zahrnut, nachází ve třetí zemi, kde jsou právní překážky pro předávání nezbytných informací,

• pokud má podle názoru příslušných orgánů podnik, který by měl být zahrnut, zanedbatelný význam vzhledem k cílům dohledu nad úvěrovými institucemi, a v každém případě tehdy, je-li bilanční suma podniku, který by měl být zahrnut, nižší než menší z následujících částek: 10 miliónů eur nebo 1 % bilanční sumy mateřského podniku nebo podniku, který v něm drží účast. Pokud však tato kritéria splňuje více podniků, musí být do konsolidace zahrnuty, nemají-li v úhrnu zanedbatelný význam vzhledem k výše uvedeným cílům, anebo

• pokud by podle názoru orgánů příslušných k dohledu na konsolidovaném základě byla konsolidace finanční situace podniku, který by měl být zahrnut, nevhodná nebo zavádějící vzhledem k cílům dohledu nad úvěrovými institucemi.

4. Nezahrnou-li příslušné orgány některého z členských států dceřiný podnik, který je úvěrovou institucí, do dohledu na konsolidovaném základě na základě odst. 3 druhé nebo třetí odrážky, mohou příslušné orgány členského státu, v němž se nachází tento dceřiný podnik, který je úvěrovou institucí, požádat mateřský podnik o informace, které jim mohou usnadnit dohled nad zmíněnou úvěrovou institucí.

5. Dohled nad platební schopností a kapitálovou přiměřeností pro pokrytí tržních rizik a kontrola velké angažovanosti jsou vykonávány na konsolidovaném základě v souladu s tímto článkem a články 53 až 56. Členské státy mohou případně přijmout opatření k zahrnutí finančních holdingových společností do konsolidovaného dohledu v souladu s odstavcem2.

Dodržování limitů stanovených v čl. 51 odst. 1 a 2 je předmětem dohledu a kontroly na základě konsolidované a subkonsolidované finanční situace úvěrových institucí.

6. Příslušné orgány stanoví, aby ve všech podnicích zahrnutých do dohledu na konsolidovaném základě, který je vykonáván nad úvěrovými institucemi podle odstavců 1 a 2, byly odpovídající vnitřní kontrolní mechanismy pro předkládání údajů a informací významných pro účely dohledu na konsolidovaném základě.

7. Aniž jsou dotčena zvláštní ustanovení jiných směrnic, mohou členské státy upustit na individuálním nebo subkonsolidovaném základě od uplatňování pravidel stanovených v odstavci 5 vůči úvěrové instituci, která jako mateřský podnik podléhá dohledu na konsolidovaném základě, a vůči jakémukoli dceřinému podniku takové úvěrové instituce, na který se vztahuje jejich povolení a dohled a který je zahrnut do dohledu na konsolidovaném základě nad úvěrovou institucí, jež je jeho mateřským podnikem. Stejná možnost osvobození je povolena pro případy, kdy je mateřský podnik finanční holdingovou společností se sídlem ve stejném členském státě jako úvěrová instituce, za předpokladu, že podléhá stejnému dohledu, jaký je vykonáván nad úvěrovými institucemi, a zvláště pravidlům stanoveným v odstavci 5.

V obou případech uvedených v prvním pododstavci musí být učiněna opatření, aby bylo v rámci bankovní skupiny dosaženo vhodného rozložení kapitálu.

Pokud příslušné orgány uplatní tato pravidla vůči úvěrovým institucím na individuálním základě, mohou pro účely výpočtu kapitálu využít čl. 34 odst. 2 posledního pododstavce.

8. Obdržela-li-li úvěrová instituce, jejímž mateřským podnikem je úvěrová instituce, povolení a nachází se v jiném členském státě, uplatňují příslušné orgány, které jí vydaly povolení, vůči této instituci pravidla stanovená v odstavci 5 na individuálním nebo případně subkonsolidovaném základě.

9. Bez ohledu na požadavky odstavce 8 mohou orgány příslušné k vydání povolení dceřiným podnikům úvěrových institucí, dvoustrannou dohodou přenést svou dohlížecí pravomoc na příslušné orgány, které vydaly povolení mateřskému podniku a vykonávají nad ním dohled, aby na sebe převzaly odpovědnost za dohled nad dceřiným podnikem v souladu s touto směrnicí. Komise musí být uvědomena o existenci a obsahu takových dohod. Dotyčný příslušný orgán předá tyto informace příslušným orgánům ostatních členských států.

10. Členské státy stanoví, že jejich orgány příslušné k dohledu na konsolidovaném základě mohou požádat dceřiné podniky úvěrové instituce nebo finanční holdingové společnosti, které nejsou zahrnuty do dohledu na konsolidovaném základě, o informace uvedené v článku 55. V takovém případě platí pro předávání a ověřování těchto informací postupy podle článku 55.

1. Je-li mateřský podnik úvěrovou institucí, vykonávají dohled na konsolidovaném základě příslušné orgány, které mu vydaly povolení podle článku 4.

2. Je-li mateřský podnik úvěrové instituce finanční holdingovou společností, vykonávají dohled na konsolidovaném základě příslušné orgány, které vydaly úvěrové instituci povolení podle článku 4.

Je-li však stejná finanční holdingová společnost mateřským podnikem úvěrových institucí povolených ve dvou nebo více členských státech, vykonávají dohled na konsolidovaném základě orgány příslušné pro úvěrovou instituci povolenou ve členském státě, v němž byla založena finanční holdingová společnost.

Není-li žádný dceřiný podnik, který je úvěrovou institucí, povolen v členském státě, v němž byla finanční holdingová společnost založena, usilují příslušné orgány dotyčných členských států (včetně členského státu, v němž byla založena finanční holdingová společnost) o dosažení dohody o tom, které z nich budou vykonávat dohled na konsolidovaném základě. Nedojdelik dohodě, vykonávají dohled na konsolidovaném základě příslušné orgány, které vydaly povolení úvěrové instituci s největší bilanční sumou; jsou-li tyto částky shodné, vykonávají dohled na konsolidovaném základě příslušné orgány, které jako první vydaly povolení uvedené v článku 4.

3. Zúčastněné příslušné orgány mohou na základě vzájemné dohody upustit od pravidel stanovených v odst. 2 prvním a druhém pododstavci.

4. Dohody uvedené v odst. 2 třetím pododstavci a v odstavci 3 stanoví postupy spolupráce a předávání informací, aby bylo umožněno dosažení cílů dohledu na konsolidovaném základě.

5. Je-li v některém členském státě více orgánů příslušných k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými a finančními institucemi, přijme daný členský stát opatření nezbytná k zavedení koordinace mezi těmito orgány.

1. Orgány příslušné k dohledu na konsolidovaném základě vyžadují pro účely dohledu plnou konsolidaci všech úvěrových a finančních institucí, které jsou dceřinými podniky mateřských podniků.

Je-li nicméně podle názoru příslušných orgánů odpovědnost mateřského podniku, který drží podíl na základním kapitálu, omezena na výši tohoto podílu v důsledku odpovědnosti ostatních akcionářů nebo společníků, jejichž platební schopnost je uspokojivá, může být požadována poměrná konsolidace. Odpovědnost ostatních akcionářů a společníků musí být výslovně stanovena, popřípadě též prostřednictvím jejich písemného prohlášení.

Jsou-li podniky propojeny vztahem ve smyslu čl. 12 odst. 1 směrnice 83/349/EHS, určí příslušné orgány způsob, jakým se provede konsolidace.

2. Orgány příslušné k dohledu na konsolidovaném základě vyžadují pro účely dohledu poměrnou konsolidaci účastí v úvěrových a finančních institucích, které jsou řízeny podnikem zahrnutým do konsolidace spolu s jedním nebo více podniky nezahrnutými do konsolidace, je-li odpovědnost těchto podniků omezena na výši jejich podílu na základním kapitálu.

3. V případě jiných účastí nebo kapitálových vazeb než těch, které jsou uvedeny v odstavcích 1 a 2, určí příslušné orgány, zda a jak má být provedena konsolidace. Zejména mohou povolit nebo požadovat využití ekvivalenční metody. Tato metoda nicméně nevede k zahrnutí daných podniků do dohledu na konsolidovaném základě.

4. Aniž jsou tím dotčeny odstavce 1, 2 a 3, určí příslušné orgány, zda a jak má být provedena konsolidace v následujících případech:

• pokud podle názoru příslušných orgánů úvěrová instituce uplatňuje podstatný vliv na jednu nebo více úvěrových nebo finančních institucí, ale nemá účast v těchto institucích ani k nim nemá jiné kapitálové vazby,

• pokud jsou dvě nebo více úvěrových nebo finančních institucí podřízeny jednomu vedení jinak než na základě smlouvy nebo stanov.

• pokud mají dvě nebo více úvěrových nebo finančních institucí správní, řídicí nebo dozorčí orgány se stejnými osobami, které tvoří většinu.

Příslušné orgány mohou povolit nebo vyžadovat zejména metodu uvedenou v článku 12 směrnice 83/349/EHS. Tato metoda nicméně nevede k zahrnutí daných podniků do dohledu na konsolidovaném základě.

5. Je-li v souladu s čl. 52 odst. 1 a 2 vyžadován konsolidovaný dohled, zahrnou se do konsolidace podniky pomocných bankovních služeb v případech uvedených v odstavcích 1 až 4 tohoto článku a v souladu s metodami tam stanovenými.

1. Dokud nebudou koordinovány metody konsolidace, stanoví členské státy pro případy, kdy je mateřským podnikem jedné nebo více úvěrových institucí smíšená holdingová společnost, že orgány příslušné k vydávání povolení a dohledu nad těmito úvěrovými institucemi požadují na těchto smíšených holdingových společnostech a jejich dceřiných podnicích přímo nebo prostřednictvím dceřiných podniků, které jsou úvěrovými institucemi, aby jim poskytly informace významné pro účely dohledu nad dceřinými podniky, které jsou úvěrovými institucemi.

2. Členské státy stanoví, že jejich příslušné orgány mohou provádět nebo nechat provádět externími inspektory dohlídky na místě k ověření informací obdržených od smíšených holdingových společností a jejich dceřiných podniků. Je-li smíšená holdingová společnost nebo některý z jejích dceřiných podniků pojišťovnou, lze rovněž použít postupy podle čl. 56 odst. 4. Nachází-li se smíšená holdingová společnost nebo některý z jejích dceřiných podniků v jiném členském státě než její dceřiný podnik, který je úvěrovou institucí, provede se ověření informací na místě postupy podle čl. 56 odst. 7.

1. Členské státy přijmou nezbytné kroky k zajištění toho, aby neexistovaly žádné právní překážky znemožňujícípodnikům zahrnutým do dohledu na konsolidovaném základě, smíšeným holdingovým společnostem a jejich dceřiným podniků nebo dceřiným podnikům typu uvedeného v čl. 52 odst. 10 vzájemnou výměnu informací významných pro účely dohledu v souladu s články 52 až 55 a tímto článkem.

2. Nacházejí-li se mateřský podnik a kterýkoli z jeho dceřiných podniků, jež jsou úvěrovými institucemi, v různých členských státech, předávají si příslušné orgány těchto členských států veškeré informace k umožnění nebo usnadnění dohledu na konsolidovaném základě.

Nevykonávají-li příslušné orgány členského státu, v němž se nachází mateřský podnik, samy dohled na konsolidovaném základě podle článku 53, mohou být vyzvány orgány příslušnými k dohledu, aby požádaly mateřský podnik o informace významné pro účely dohledu na konsolidovaném základě a předaly je těmto orgánům.

3. Členské státy povolí výměnu informací mezi svými příslušnými orgány, jak je uvedeno v odstavci 2, s tím, že v případě finančních holdingových společností, finančních institucí nebo podniků pomocných bankovních služeb sběr ani držení informací neznamená, že by dotyčné příslušné orgány musely plnit dohlížecí úlohu ve vztahu k těmto institucím nebo podnikům samotným.

Podobně členské státy povolí svým příslušným orgánům výměnu informací, jak je uvedeno v článku 55, s tím, že sběr ani držení informací nemá za následek, že by dotyčné příslušné orgány musely plnit dohlížecí úlohu ve vztahu ke smíšeným holdingovým společnostem a jejich dceřiným podnikům, jež nejsou úvěrovými institucemi, nebo k dceřiným podnikům uvedeným v čl. 52 odst. 10.

4. Má-li úvěrová instituce, finanční holdingová společnost nebo smíšená holdingová společnost kontrolu nad jedním nebo více dceřinými podniky, jež jsou pojišťovnami nebo jinými podniky poskytujícími investiční služby, ke kterým je třeba povolení, příslušné orgány a orgány pověřené veřejným úkolem dohledu nad pojišťovnami nebo jinými podniky poskytujícími investiční služby úzce spolupracují. Aniž jsou dotčeny jejich pravomoci, poskytují si tyto orgány navzájem informace, které zjednodušují jejich úkol a umožňují dohled nad činností a celkovou finanční situací podniků podléhajících jejich dohledu.

5. Na informace obdržené v rámci dohledu na konsolidovaném základě, a zejména na jakoukoli výměnu informací mezi příslušnými orgány podle této směrnice, se vztahuje profesní tajemství vymezené v článku 30.

6. Orgány příslušné k dohledu na konsolidovaném základě sestaví seznamy finančních holdingových společností uvedených v čl. 52 odst. 2. Tyto seznamy předávají příslušným orgánům ostatních členských států a Komisi.

7. Přejí-li si příslušné orgány některého z členských států při uplatňování této směrnice v konkrétních případech ověřit informace o úvěrové instituci, finanční holdingové společnosti, finanční instituci, podniku pomocných bankovních služeb, smíšené holdingové společnosti, dceřiném podniku typu uvedeného v článku 55 nebo dceřiném podniku typu uvedeného v čl. 52 odst. 10, které se nacházejí v jiném členském státě, musí požádat příslušné orgány daného členského státu, aby toto ověření mohlo být provedeno. Orgány, které žádost obdrží, musí v rámci své pravomoci žádosti vyhovět tak, že toto ověření samy provedou nebo umožní orgánům, jež žádost podaly, aby ověření provedly samy, anebo umožní ověření auditorem nebo odborníkem.Příslušný orgán, který podal žádost, se může podle své úvahy ověřování zúčastnit, pokud je neprovádí sám.

8. Aniž jsou dotčeny jejich trestněprávní předpisy, stanoví členské státy, že finančním holdingovým společnostem a smíšeným holdingovým společnostem nebo jejich výkonným ředitelům lze v případě porušení právních nebo správních předpisů přijatých k provedení článků 52 až 55 a tohoto článku udělovat sankce nebo přijímat opatření k ukončení zjištěného protiprávního jednání, popřípadě k zamezení jeho příčin. V některých případech mohou tato opatření vyžadovat soudní zásah. Příslušné orgány úzce spolupracují, aby zajistily, že sankce a opatření povedou k žádoucím výsledkům, zvláště nenachází-li se ústřední vedení nebo hlavní místo činnosti finanční holdingové společnosti nebo smíšené holdingové společnosti v místě jejího sídla.

1. Při Komisi se zřizuje Poradní výbor pro bankovnictví příslušných orgánů členských států Evropského společenství.

2. Úkolem Poradního výboru pro bankovnictví je být Komisi nápomocen v zajišťování řádného uplatňování této směrnice. Kromě toho vykonává další úkoly stanovené touto směrnicí a je Komisi nápomocen při přípravě nových návrhů pro Radu o další koordinaci v oblasti úvěrových institucí.

3. Poradní výbor pro bankovnictví se nezabývá konkrétními otázkami týkajícími se jednotlivých úvěrových institucí.

4. Poradní výbor pro bankovnictví se skládá z nejvýše tří zástupců každého členského státu a Komise. Tyto zástupce mohou podle potřeby a s předchozím souhlasem výboru doprovázet poradci. Výbor může také přizvat kvalifikované osoby a odborníky k účasti na jeho schůzích. Funkci sekretariátu zajišťuje Komise.

5. Poradní výbor pro bankovnictví přijme svůj jednací řád a zvolí si předsedu z řad zástupců členských států. Schází se pravidelně, a dále kdykoli si to vyžádá situace. Komise může výbor požádat, aby se sešel na mimořádné schůzi, domnívá-li se, že to situace vyžaduje.

6. Jednání Poradního výboru pro bankovnictví a jejich výsledky jsou důvěrné, pokud výbor nerozhodne jinak.

1. Až do další koordinace stanoví příslušné orgány za účelem dohledu a případně jako doplněk k ukazatelům, které používají, poměry mezi různými položkami aktiv a/nebo pasiv úvěrových institucí za účelem sledování jejich platební schopnosti a likvidity, jakož i jiná vhodná opatření zajišťující ochranu úspor.

Za tímto účelem rozhodne Poradní výbor pro bankovnictví o obsahu jednotlivých složek sledovaných ukazatelů uvedených v prvním pododstavci a stanoví metodu jejich výpočtu.

Poradní výbor pro bankovnictví případně vychází z technických konzultací mezi orgány dohledu nad danými kategoriemi institucí.

2. Sledované ukazatele stanovené podle odstavce 1 se vypočítávají nejméně každých šest měsíců.

3. Poradní výbor pro bankovnictví přezkoumá výsledky rozborů prováděných orgány dohledu uvedenými v odst. 1 třetím pododstavci na základě výpočtů uvedených v odstavci 2.

4. Poradní výbor pro bankovnictví může podávat Komisi návrhy směřující ke koordinaci ukazatelů užívaných v členských státech.

1. Aniž je dotčena zpráva zmíněná v čl. 34 odst. 3 druhém pododstavci, co se týče kapitálu, přijímají se technické úpravy této směrnice v následujících oblastech postupem podle odstavce 2:

• vyjasnění definic tak, aby byl při uplatňování této směrnice brán zřetel na vývoj finančních trhů,

• vyjasnění definic pro zajištění jednotného uplatňování této směrnice ve Společenství,

• přizpůsobení terminologie a znění definic terminologii a znění definic v pozdějších aktech týkajících se úvěrových institucí a souvisejících oblastí,

• definice „zóny A“ v čl. 1 bodu 14,

• definice „mezinárodní rozvojové banky“ v čl. 1 bodu 19,

• změna výše počátečního kapitálu stanovené v článku 5 se zřetelem k hospodářskému a měnovému vývoji,

• rozšíření nebo terminologická úprava seznamu zmíněného v článcích 18 a 19 a obsaženého v příloze I se zřetelem k vývoji na finančních trzích,

• oblasti, v nichž si jsou příslušné orgány povinny vyměňovat informace, uvedené v článku 28,

• změna definic aktiv uvedených v článku 43 se zřetelem k vývoji na finančních trzích,

• seznam a klasifikace podrozvahových položek v přílohách II a IV a způsob jejich použití při výpočtu ukazatele popsaného v článcích 42, 43 a 44 a v přílozeIII,

• dočasné snížení minimálního ukazatele stanoveného v článku 47 nebo rizikových vah stanovených v článku 43 se zřetelem ke zvláštním okolnostem,

• vyjasnění výjimek stanovených v čl. 49 odst. 5 až 10.

2. Komisi je nápomocen Evropský bankovní výbor, zřízený rozhodnutím Komise 2004/10/ES ze dne 5. listopadu 2003(Úř. věst. L 3, 7.1.2004, s. 36.) (dále jen „výbor“).

Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.

Výbor přijme svůj jednací řád.

Dánsko smí povolit svým hypotečním úvěrovým institucím organizovaným jako družstva nebo fondy před 1. lednem 1990, které byly přeměněny na akciové společnosti, i nadále zahrnovat do kapitálu společné a nerozdílné závazky svých členů nebo dlužníků podle čl. 36 odst. 1, jsou-li pohledávky vůči nim postaveny na roveň společným a nerozdílným závazkům, jsou-li splněny tyto podmínky:

1. Do 31. prosince 2006 mohou příslušné orgány členských států povolit svým úvěrovým institucím, aby použily rizikovou váhu 50 % u úvěrů, které jsou k jejich spokojenosti plně a zcela zajištěny hypotékami na kancelářské nebo víceúčelové podnikatelské prostory, jež se nacházejí na území členských států, které povolují rizikovou váhu 50 %, za předpokladu, že jsou splněny tyto podmínky:

První pododstavec nebrání příslušným orgánům členského státu, který na svém území používá vyšší rizikovou váhu, aby za výše uvedených podmínek povolil použití rizikové váhy 50 % na tento druh úvěrů na území členských států, které povolují rizikovou váhu 50 %.

Příslušné orgány členských států mohou povolit svým úvěrovým institucím, aby použily rizikovou váhu 50 % na nesplacené úvěry ke dni 21. července 2000 za předpokladu, jsou-li podmínky stanovené v tomto odstavci splněny. V tomto případě se nemovitost ocení podle výše uvedených oceňovacích kritérií nejpozději dne 21. července 2003.

U úvěrů, které byly poskytnuty před 31. prosincem 2006, zůstává riziková váha 50 % použitelná až do jejich splatnosti, je-li úvěrová instituce vázána smluvními podmínkami.

Do 31. prosince 2006 mohou příslušné orgány členského státu rovněž povolit svým úvěrovým institucím, aby používaly rizikovou váhu 50 % na část úvěrů, která je k jejich spokojenosti plně a zcela zajištěna účastmi ve finských společnostech zajišťujících bytovou výstavbu v souladu s finským zákonem o společnostech zajišťujících bytovou výstavbu z roku 1991 nebo odpovídajícími pozdějšími předpisy, jsou-li splněny podmínky stanovené v tomto odstavci.

Členské státy uvědomí Komisi o tom, jak využijí tohoto odstavce.

2. Členské státy mohou použít rizikovou váhu 50 % pro leasing nemovitostí sjednaný před 31. prosincem 2006, který se týká aktiv pro obchodní účely umístěných v zemi, kde se nachází sídlo podniku, a upravený právními předpisy, na jejichž základě si pronajímatel ponechává plné vlastnictví pronajatých aktiv až do doby, kdy nájemce využije svého předkupního práva. Členské státy uvědomí Komisi o tom, jak využijí tohoto odstavce.

3. Ustanovení čl. 43 odst. 3 se nedotýkají uznání dvoustranných smluv o novaci uzavřených příslušnými orgány dohledu

• v případě Belgie před 23. dubnem 1996,

• v případě Dánska před 1. červnem 1996,

• v případě Německa před 30. říjnem 1996,

• v případě Řecka před 27. březnem 1997,

• v případě Španělska před 7. lednem 1997,

• v případě Francie před 30. květnem 1996,

• v případě Irska před 27. červnem 1996,

• v případě Itálie před 30. červnem 1996,

• v případě Lucemburska před 29. květnem 1996,

• v případě Nizozemska před 1. červencem 1996,

• v případě Rakouska před 30. prosincem 1996,

• v případě Portugalska před 15. lednem 1997,

• v případě Finska před 21. srpnem 1996,

• v případě Švédska před 1. červnem 1996 a

• v případě Spojeného království před 30. dubnem 1996.

1. Úvěrová instituce, jejíž minimální ukazatel nedosáhl 8 % předepsaných v čl. 47 odst. 1 ke dni 1. ledna 1991, musí této úrovně dosáhnout postupně. Nesmí připustit, aby ukazatel klesl pod dosaženou úroveň před uskutečněním tohoto cíle. Jakékoliv případné výkyvy by měly být jen dočasné a příslušné orgány by měly být informovány o jejich příčinách.

2. Členské státy mohou po dobu nejvýše pěti let ode dne 1. ledna 1993 stanovit rizikovou váhu 10 % pro dluhopisy uvedené v čl. 22 odst. 4 směrnice Rady 85/611/EHS a udržovat tuto rizikovou váhu pro úvěrové instituce, považují-li to za nezbytné, aby předešly vážným poruchám na svých trzích. Tyto výjimky oznámí Komisi.

3. Po dobu nejvýše sedmi let ode dne 1. ledna 1993 se čl. 47 odst. 1 nevztahuje na Řeckou zemědělskou banku. Tato banka však musí dosáhnout úrovně stanovené v čl. 47 odst. 1 v postupných etapách způsobem popsaným v odstavci 1 tohoto článku.

1. Jestliže ke dni 5. února 1993 některá úvěrová instituce již zaznamenala jeden nebo více případů angažovanosti, které překročily limit velké angažovanosti nebo limit úhrnu velké angažovanosti stanovené v článku 49, vyžadují příslušné orgány od úvěrové instituce opatření, kterými uvede angažovanost v soulad s limity stanovenými v článku 49.

2. Postup, jak takovou angažovanost uvést v soulad se stanovenými limity, bude vypracován, přijat, uskutečněn a dokončen ve lhůtě, kterou příslušné orgány považují za odpovídající zásadě řádné správy a korektní hospodářské soutěže. Příslušné orgány uvědomí Komisia Poradní výbor pro bankovnictví o časovém rozvrhu přijatého obecného postupu.

3. Úvěrová instituce nesmí podniknout žádná opatření, v jejichž důsledku by angažovanost uvedená v odstavci 1 překročila svou výši ke dni 5. února 1993.

4. Lhůta stanovená v odstavci 2 uplyne nejpozději dne 31. prosince 2001. Případy angažovanosti s delší splatností, u kterých musí půjčující instituce dodržovat smluvní podmínky, mohou trvat až do splatnosti.

5. Členské státy mohou do 31. prosince 1998 zvýšit limit stanovený v článku 49 odst. 1 na 40 % a limit stanovený v čl. 49 odst. 2 na 30 %. V těchto případech a aniž jsou dotčeny odstavce 1 až 4, uplyne lhůta určená pro podřízení angažovanosti existující na konci tohoto období limitům stanoveným v článku 49 dne 31. prosince 2001.

6. Výhradně u úvěrových institucí, jejichž kapitál není vyšší než 7 milionů eur, mohou členské státy prodloužit lhůty stanovené v odstavci 5 o pět let. Členské státy, které využijí možnosti stanovené v tomto odstavci, podniknou kroky k tomu, aby zabránily narušení hospodářské soutěže, a uvědomí o nich Komisia Poradní výbor pro bankovnictví.

7. V případech uvedených v odstavci 5 a 6 lze za velkou angažovanost považovat angažovanost ve výši alespoň 15 % kapitálu.

8. Členské státy mohou do 31. prosince 2001 nahradit četnost ohlašování případů velké angažovanosti, uvedenou v čl. 48 odst. 2 druhé odrážce, četností nejméně dvakrát ročně.

9. Členské státy mohou zcela nebo částečně osvobodit od použití čl. 49 odst. 1, 2 a 3 angažovanost úvěrových institucí tvořenou hypotečními úvěry ve smyslu čl. 62 odst. 1, uzavřenými přede dnem 1. ledna 2002, jakož i leasing nemovitostí ve smyslu čl. 62 odst. 2, uzavřenými přede dnem 1. ledna 2002, v obou případech do výše 50 % hodnoty dotyčné nemovitosti.

Totéž se vztahuje na úvěry zajištěné ke spokojenosti příslušných orgánů účastmi ve finských společnostech zajišťujících bytovou výstavbu v souladu s finským zákonem o společnostech zajišťujících bytovou výstavbu z roku 1991 nebo odpovídajícími pozdějšími předpisy, které jsou obdobné hypotečním úvěrům uvedeným v prvním pododstavci.

1. Zrušují se směrnice 73/183/EHS, 77/780/EHS, 89/299/EHS, 89/646/EHS, 89/647/EHS, 92/30/EHS a 92/121/EHS ve znění směrnic uvedených v části A přílohy V, aniž je dotčena povinnost členských států týkající se lhůt k jejich provedení a uplatňování, uvedených v části B přílohy V.

2. Odkazy na zrušené směrnice se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze VI.