1. Tato směrnice se vztahuje na zařízení na spalování a spoluspalování odpadů.

2. Z oblasti působnosti této směrnice jsou však vyňata:

Pro účely této směrnice se:

1. Aniž je dotčen článek 11 směrnice 75/442/EHS nebo článek 3 směrnice 91/689/EHS, žádné spalovací nebo spoluspalovací zařízení nesmí být provozováno bez povolení k této činnosti.

2. Aniž je dotčena směrnice 96/61/ES, žádost o povolení provozovat spalovací nebo spoluspalovací zařízení musí obsahovat popis opatření určených k zajištění toho, že

3. Povolení bude uděleno pouze pokud žadatel prokáže, že navrhované metody měření emisí do ovzduší splňují požadavky přílohy III, a v případě emisí do vod splňují požadavky přílohy III odstavce 1 a 2.

4. Povolení vydané příslušným orgánem pro zařízení na spalování nebo spoluspalování, kromě splnění všech použitelných požadavků stanovených ve směrnicích 91/271/EHS, 96/61/ES, 96/62/ES, 76/464/EHS a 1999/31/ES, musí:

5. Povolení vydané příslušným orgánem pro zařízení na spalování nebo spoluspalování nebezpečného odpadu musí kromě požadavků uvedených v odstavci 4 obsahovat:

6. Aniž jsou dotčena ustanovení Smlouvy, mohou si členské státy stanovit seznamy kategorií odpadu uvedených v povolení, které mohou být spoluspalovány v určitých kategoriích zařízení na spoluspalování.

7. Aniž je dotčena směrnice 96/61/ES, musí příslušný orgán pravidelně přehodnocovat a v případě nutnosti aktualizovat podmínky povolení.

8. V případě, že provozovatel spalovacího nebo spoluspalovacího zařízení předpokládá změny provozu, které zasáhnou spalování nebo spoluspalování nebezpečného odpadu, bude tato změna pokládána za podstatnou změnu podle čl. 2 odst. 10 písm. b) směrnice 96/61/ES a platí pak článek 12 odst. 2 směrnice 96/61/ES.

9. Jestliže spalovací nebo spoluspalovací zařízení neplní podmínky stanovené v povolení, zejména mezní hodnoty emisí do ovzduší a do vody, učiní příslušný orgán opatření k prosazení splnění těchto podmínek.

1. Provozovatel spalovacího nebo spoluspalovacího zařízení musí učinit všechna opatření týkající se dodávky a příjmu odpadu s cílem předcházení nebo maximálního omezování negativních účinků na životní prostředí, zejména znečišťování ovzduší, půdy a vod povrchových i podzemních, obtěžování zápachem a hlukem a přímých ohrožení lidského zdraví. Tato opatření musí přinejmenším splnit požadavky stanovené v odstavcích 3 a 4.

2. Provozovatel spalovacího nebo spoluspalovacího zařízení stanoví hmotnost každé kategorie odpadu, pokud možno podle Evropského katalogu odpadů, před přijetím odpadu do spalovacího nebo spoluspalovacího zařízení.

3. Před přijetím nebezpečného odpadu do spalovacího nebo spoluspalovacího zařízení musí mít provozovatel dostupné informace o odpadu pro účely ověření, zda přijetím odpadu neporuší mimo jiné požadavky povolení specifikované v čl. 4 odst. 4. Tyto informace musí obsahovat:

4. Před přijetím nebezpečného odpadu do spalovacího nebo spoluspalovacího zařízení musí provozovatel provést přinejmenším následující postupy přejímky:

5. Příslušný orgán může povolit výjimky z odstavů 2, 3 a 4 průmyslovým zařízením a podnikům spalujícím nebo spoluspalujícím pouze vlastní odpad v místě jeho vzniku za předpokladu, že požadavky této směrnice jsou splněny.

1. Spalovací zařízení musí být provozována s cílem dosáhnout takové úrovně spalování, aby obsah celkového organického uhlíku ve strusce a ve zbytkovém popelu byl nižší než 3 % nebo aby jejich ztráty po spálení byly nižší než 5 % hmotnosti suchého materiálu. Podle potřeby musí být použity vhodné metody předběžné úpravy odpadu.

Spalovací zařízení musí být navržena, vybavena, postavena a provozována tak, aby byl plyn vznikající při procesu ohřát, po posledním vstřiku spalovacího vzduchu, řízeným a stejnoměrným způsobem i za nejméně příznivých podmínek, na teplotu 850 °C, měřeno v blízkosti vnitřní stěny nebo v jiném reprezentativním místě spalovací komory schváleném příslušným orgánem, na dobu dvou sekund. Pokud je spalován nebezpečný odpad s obsahem halogenovaných organických látek (vyjádřených jako chlor) vyšším než 1 %, musí tato teplota dosáhnout 1100 °C na dobu nejméně dvou sekund.

Každá linka spalovacího závodu či zařízení musí být vybavena nejméně jedním pomocným hořákem. Tento hořák se musí automaticky zapnout, pokud teplota spalin po posledním vstřiku spalovacího vzduchu poklesne pod stanovenou teplotu 850 °C nebo 1100 °C podle spalovaného odpadu. Tento hořák musí být rovněž využíván během uvádění zařízení do provozu a jeho odstavování s cílem zajistit, že příslušná úroveň teploty (850 °C nebo 1100 °C podle spalovaného odpadu) bude ve spalovací komoře udržena po celou tuto dobu, dokud je ve spalovací komoře nějaký nespálený odpad.

Během uvádění zařízení do provozu a jeho odstavování nebo pokud teplota ve spalovací komoře poklesne pod příslušnou stanovenou úroveň (850 °C nebo 1100 °C podle spalovaného odpadu), nesmí pomocný hořák spalovat palivo, které může způsobit emise vyšší, než jsou emise vznikající spalováním plynového oleje, definované v čl. 1 odst. 1 směrnice Rady 75/716/EHS, zkapalněného plynu nebo zemního plynu.

2. Spoluspalovací zařízení musí být navržena, vybavena, postavena a provozována tak, aby byl plyn vznikající při procesu ohřát, po posledním vstřiku spalovacího vzduchu, řízeným a stejnoměrným způsobem i za nejméně příznivých podmínek na teplotu 850 °C na dobu dvou sekund. Pokud je spoluspalován nebezpečný odpad s obsahem halogenovaných organických látek (vyjádřených jako chlor) vyšším než 1 %, musí tato teplota dosáhnout 1100 °C.

3. Zařízení pro spalování a spoluspalování musí mít a provozovat automatický systém, který zabrání přívodu odpadu:

4. Za předpokladu, že jsou splněny požadavky stanovené tuto směrnicí, může příslušný orgán povolit podmínky odlišné od podmínek stanovených v odstavci 1 a pro teplotu v odstavci 3 a upřesněné v povolení pro určité kategorie odpadu a pro jisté tepelné procesy. Členské státy mohou stanovit pravidla, kterými se tato povolení řídí. Tyto změny provozních podmínek nesmějí vést ke vzniku většího množství zbytků s vyšším obsahem organických znečišťujících látek v porovnání se zbytky, které by bylo možno předpokládat při splnění podmínek stanovených v odstavci 1.

Za předpokladu, že jsou splněny požadavky stanovené tuto směrnicí, může příslušný orgán povolit podmínky odlišné od podmínek stanovených v odstavci 2 a pro teplotu v odstavci 3 a upřesněné v povolení pro určité kategorie odpadu a pro určité tepelné procesy. Členské státy mohou stanovit pravidla, kterými se tato povolení řídí. Tato povolení budou podmíněna přinejmenším splněním ustanovení o mezních hodnotách emisí stanovených v příloze V pro celkový organický uhlík a pro oxid uhelnatý (CO).

V případě spoluspalování vlastního odpadu v místě jeho vzniku, ve stávajících kotlích spalujících kůru v papírnách a celuloskách, jsou taková povolení podmíněna přinejmenším splněním ustanovení o mezních hodnotách emisí stanovených v příloze V pro celkový organický uhlík.

Všechny provozní podmínky určené podle tohoto odstavce a výsledky ověření jejich plnění sdělí členské státy Komisi jako součást údajů poskytovaných v souladu s požadavky na podávání zpráv.

5. Spalovací a spoluspalovací zařízení musí být navržena, vybavena, postavena a provozována tak, aby byly vyloučeny emise do ovzduší, které způsobují významné znečištění přízemních vrstev ovzduší; zejména aby spaliny byly vypouštěny v souladu s příslušnými normami Společenství pro kvalitu ovzduší regulovaným způsobem komínem, jehož výška musí být vypočtena tak, aby bylo chráněno lidské zdraví a životní prostředí.

6. Veškeré teplo vznikající při spalování nebo spoluspalování musí být využito v co největší míře.

7. Infekční klinický odpad by měl být umístěn přímo do spalovací pece, aniž by byl předem smíšen s jinými kategoriemi odpadu a aniž by se s ním přímo manipulovalo.

8. Řízení zařízení pro spalování nebo spoluspalování musí být svěřeno fyzické osobě, která má k tomuto řízení pravomoc.

1. Spalovací zařízení musí být navržena, vybavena, postavena a provozována tak, aby ve spalinách nebyly překračovány mezní hodnoty emisí do ovzduší stanovené v příloze V.

2. Spoluspalovací zařízení musí být nařízení, vybavena, postavena a provozována tak, aby ve spalinách nebyly překračovány mezní hodnoty emisí do ovzduší stanovené v příloze II.

Pokud ve spoluspalovacích zařízeních více než 40 % tepla vznikajícího spalováním pochází z nebezpečných odpadů, je nutno uplatnit mezní hodnoty emisí do ovzduší stanovené v příloze V.

3. Výsledky měření provedených k ověření toho, zda jsou dodrženy mezní hodnoty emisí do ovzduší, musí být přepočteny s ohledem na podmínky stanovené v článku 11.

4. V případě spoluspalování neupraveného smíšeného komunálního odpadu se uplatní mezní hodnoty emisí do ovzduší stanovené v příloze V a příloha II se neuplatní.

5. Aniž jsou dotčena ustanovení Smlouvy, mohou členské státy stanovit mezní hodnoty emisí pro polycyklické aromatické uhlovodíky nebo pro jiné znečišťující látky.

1. Odpadní vody z čištění spalin vypouštěné ze spalovacího nebo spoluspalovacího zařízení musí být předmětem povolení vydávaného příslušnými orgány.

2. Vypouštění odpadních vod, které vznikají čištěním spalin, do vodního prostředí, se co nejvíce omezí, minimálně v souladu s mezními hodnotami emisí stanovenými v příloze IV.

3. S výhradou zvláštních ustanovení v povolení mohou být odpadní vody z čištění spalin vypouštěny do vodního prostředí po oddělené úpravě za podmínky, že:

4. Mezní hodnoty emisí se uplatní v bodě, ve kterém jsou odpadní vody ze zařízení na čištění spalin obsahující znečišťující látky uvedené v příloze IV vypouštěny ze spalovacího a spoluspalovacího zařízení.

Pokud jsou odpadní vody z čištění spalin čištěny v místě svého vzniku společně s odpadními vodami z jiných zdrojů ve spalovacím zařízení, provede provozovatel měření uvedená v článku 11:

Provozovatel musí zpracovat příslušné výpočty hmotnostní bilance s cílem stanovit míry emisí v odpadních vodách vypouštěných ze zařízení, které odpovídají odpadním vodám vznikajícím při čištění spalin s cílem kontroly dodržování mezních hodnot emisí, které jsou stanoveny v příloze IV pro tok odpadních vod z procesu čištění spalin.

Za žádných okolností se nesmí provádět ředění odpadních vod pro účel splnění mezních hodnot emisí stanovených v příloze IV.

5. Pokud jsou odpadní vody z čištění spalin obsahující znečišťující látky uvedené v příloze IV čištěny mimo spalovací nebo spoluspalovací zařízení v čistírně odpadních vod určené pouze k čištění tohoto druhu odpadních vod, mezní hodnoty emisí stanovené v příloze IV musí být uplatněny v místě, ve kterém jsou tyto vody vypouštěny z čistírny odpadních vod. Pokud tato čistírna odpadních vod, umístěná mimo spalovací nebo spoluspalovací zařízení, není určena pouze k čištění odpadních vod ze spalování, musí provozovatel zpracovat výpočty hmotnostních bilancí, jak stanoví odst. 4 písm. a), b) a c), s cílem stanovit míry emisí v místě konečného vypouštění odpadních vod vznikajících při čištění spalin, aby se tak provedla kontrola dodržování mezních hodnot emisí stanovených v příloze IV pro tok odpadních vod z procesu čištění spalin.

Za žádných okolností se nesmí provádět ředění odpadních vod pro účel splnění mezních hodnot emisí stanovených v příloze IV.

6. Povolení musí:

7. Prostory spalovacích nebo spoluspalovacích zařízení, včetně přilehlých skladovacích prostor pro odpady, musí být navrženy a provozovány tak, aby se v souladu s ustanoveními příslušných právních předpisů Společenství zabránilo nepovolenému nebo náhodnému uvolnění jakýchkoli znečišťujících látek do půdy, povrchových i podzemních vod. Kromě toho musí být zajištěna skladovací kapacita dostatečná k zachycení odtoků znečištěných srážkových vod z prostoru spalovacího nebo spoluspalovacího zařízení nebo znečištěných vod vznikajících při rozlití kapalin nebo hašení požárů.

Tato skladovací kapacita musí být dostatečná, aby bylo možno zajistit testování a v případě nutnosti i čištění těchto vod před jejich vypouštěním.

8. Aniž jsou dotčena ustanovení Smlouvy, mohou členské státy stanovit mezní hodnoty emisí pro polycyklické aromatické uhlovodíky nebo pro jiné znečišťující látky.

1. Pro monitorování ukazatelů, podmínek a hmotnostních koncentrací příslušných pro proces spalování nebo spoluspalování musí být instalováno měřicí zařízení a používány měřicí techniky.

2. Požadavky na měření se stanoví v povolení nebo v podmínkách spojených s povolením vydaným příslušným orgánem.

3. Náležitá instalace a funkčnost zařízení automatických systémů monitorování pro emise do ovzduší a do vod je předmětem kontroly, dozoru a každoročního přezkoušení. Nejméně každé tři roky se provede kalibrace (rekalibrace) pomocí souběžně provedených měření referenčními metodami.

4. Umístění míst odběru vzorků a měření musí být stanoveno příslušným orgánem.

5. Pravidelná měření emisí do ovzduší a do vod musí být prováděna v souladu s přílohou III body 1 a 2.

1. Členské státy zajistí, aby byly splněny odstavce 2 až 12 a 17 týkající se ovzduší a odstavce 14 až 17 týkající se vody, a to buď prostřednictvím specifikace podmínek v povolení, nebo obecně závaznými pravidly.

2. V zařízeních pro spalování nebo spoluspalování musí být prováděna následující měření týkající se látek znečišťujících ovzduší v souladu s přílohou III:

3. Doba zdržení, minimální teplota a obsah kyslíku ve spalinách musí být předmětem náležitého ověření, alespoň při uvádění zařízení na spalování nebo spoluspalování do provozu, a to za nejméně příznivých předpokládaných provozních podmínek.

4. Od průběžného měření HF je možné upustit, jestliže je dosaženo takového stupně čištění od HCl, které zaručí, že mezní hodnoty emisí pro HCl nebudou překročeny. V takovém případě lze měření HF provádět pravidelně, jak stanoví odst. 2 písm. c).

5. Průběžné měření obsahu vodních par nebude požadováno, jestliže jsou vzorky spalin před vlastním rozborem vysušeny.

6. Pravidelné měření látek HCl, HF a SO_2, stanovené v odst. 2 písm. c), namísto jejich průběžného měření, může být schváleno příslušným orgánem v povolení provozu zařízení pro spalování nebo spoluspalování, pokud provozovatel může prokázat, že emise těchto znečišťujících látek nemohou být za žádných okolností vyšší, než jsou předepsané mezní hodnoty emisí.

7. Příslušný orgán může v povolení snížit frekvenci pravidelného měření pro těžké kovy z dvojího měření ročně na jedno měření za dva roky a pro dioxiny a furany z dvojího měření ročně na jedno měření za rok za předpokladu, že emise z procesů spalování a spoluspalování leží pod úrovní 50 % mezních hodnot emisí stanovených v souladu s přílohou II nebo přílohou V, a za předpokladu, že jsou k dispozici kritéria pro požadavky, které mají být splněny. Komise přijímá opatření stanovící tato kritéria alespoň na základě druhého pododstavce písm. a) a d). Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 17 odst. 2.

Do 1. ledna 2005 může být schváleno uvedené snížení frekvence dokonce i tehdy, když taková kritéria dostupná nebudou, za předpokladu, že

8. Výsledky měření provedených k ověření toho, zda jsou splněny mezní hodnoty emisí, musí být přepočteny vzhledem k následujícím podmínkám a pro následující obsahy kyslíku, podle vzorce uvedeného v příloze VI:

Pokud jsou emise znečišťujících látek sníženy čištěním spalin ve spalovacím nebo spoluspalovacím zařízení pro nebezpečné odpady, přepočtení vzhledem k obsahům kyslíku stanoveným v prvním pododstavci bude provedeno pouze tehdy, pokud měřený obsah kyslíku ve stejném období, v němž proběhlo měření znečišťujících látek, překračuje příslušný standardní obsah kyslíku.

9. Veškeré výsledky měření musí být zaznamenány, zpracovány a předkládány v náležité úpravě s cílem umožnit příslušným orgánům ověřit splnění schválených provozních podmínek a mezních hodnot emisí stanovených v této směrnici v souladu s postupy, o nichž rozhodnou uvedené příslušné orgány.

10. Mezní hodnoty emisí do ovzduší budou pokládány za splněné, pokud

11. Půlhodinové průměrné hodnoty a desetiminutové průměrné hodnoty musí být stanoveny během účinné provozní doby (vyjma dobu uvádění do provozu a odstavování, jestliže není spalován žádný odpad) ze změřených hodnot po odečtení hodnoty intervalu spolehlivosti specifikované v bodě 3 přílohy III. Denní průměrné hodnoty se stanoví z těchto platných průměrných hodnot.

Pro získání platných denních průměrných hodnot nesmí být vyřazeno více než pět půlhodinových průměrných hodnot během dne v důsledku nefunkčnosti nebo údržby systému průběžného měření. Za rok nesmí být zrušeno více než deset denních průměrných hodnot v důsledku špatné funkce nebo údržby systému průběžného měření.

12. Průměrné hodnoty za období odběru vzorků a průměrné hodnoty v případě pravidelného měření HF, HCl SO₂ musí být stanoveny v souladu s požadavky čl. 10 odst. 2 a 4 a přílohy III.

13. Jakmile budou ve Společenství dostupné vhodné měřicí postupy, Komise stanoví datum, od kterého budou průběžně měřeny mezní hodnoty emisí těžkých kovů, dioxinů a furanů v souladu s přílohou III. Toto opatření, jež má za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijme regulativním postupem s kontrolou podle čl. 17 odst. 2.

14. V místě vypouštění odpadních vod musí být prováděna následující měření:

15. Monitorování hmotnosti znečišťujících látek v čištěné odpadní vodě musí být prováděno v souladu s právními předpisy Společenství a bude stanoveno v povolení stejně jako frekvence těchto měření.

16. Mezní hodnoty emisí pro vodu budou pokládány za splněné, pokud:

17. Pokud by provedená měření ukázala, že mezní hodnoty emisí do ovzduší nebo do vod stanovené v této směrnici byly překročeny, musí o tom být příslušné orgány neprodleně uvědoměny.

1. Aniž je dotčena směrnice Rady 90/313/EHS(Směrnice Rady 90/313/EHS ze dne 7. června 1990 o volném přístupu k informacím o životním prostředí (Úř. věst. L 158, 23.6.1990, 56). Směrnice ve znění Aktu o přistoupení z r. 1994.) a směrnice 96/61/ES, musí být žádosti o nová povolení pro spalovací a spoluspalovací zařízení zpřístupněny veřejnosti na jednom nebo více místech, k nimž má veřejnost přístup, např. úřadovny místních úřadů, a to na přiměřenou dobu, která umožní veřejnosti vznášet k žádostem připomínky před tím, než příslušný orgán vydá rozhodnutí. Toto rozhodnutí, včetně alespoň kopie povolení a všech jeho dalších doplňků a změn, musí být rovněž zpřístupněny veřejnosti.

2. Pro spalovací a spoluspalovací zařízení s jmenovitou kapacitou dvě a více tun za hodinu a bez ohledu na článek 15 odst. 2 směrnice 96/61/ES musí být veřejnosti zpřístupněny rovněž výroční zprávy poskytované provozovateli těchto zařízení příslušným orgánům o funkci a monitorování zařízení. Tato zpráva musí přinejmenším popsat stav průběhu procesů a emisí do ovzduší a do vody v porovnání s emisními normami stanovenými touto směrnicí. Veřejnosti musí být zpřístupněn seznam spalovacích a spoluspalovacích zařízení s jmenovitou kapacitou menší než dvě tuny za hodinu, který musí být sestaven příslušným orgánem.

1. Příslušný orgán musí v povolení stanovit maximální přípustnou dobu technicky nutných odstávek, poruch či selhání čisticích nebo měřicích zařízení, během kterých koncentrace regulovaných látek v emisích do ovzduší a v čištěných odpadních vodách mohou překračovat předepsané mezní hodnoty emisí.

2. V případě poruchy musí provozovatel omezit nebo odstavit provoz co možná nejdříve do doby, než může být obnoven normální provoz.

3. Aniž je dotčen článek 6 odst. 3 písm. c), spalovací a spoluspalovací zařízení nesmí za žádných okolností pokračovat ve spalování odpadů po období delší než čtyři hodiny bez přerušení, pokud jsou překročeny mezní hodnoty emisí; kromě toho kumulovaná doba provozu za těchto podmínek za jeden rok nesmí dosáhnout 60 hodin. Tento šedesátihodinový limit se vztahuje na ty provozní linky celého zařízení, které jsou napojeny na stejné zařízení na čištění spalin.

4. Celkový obsah prachu v emisích ze spalovacího zařízení do ovzduší nesmí za žádných okolností překročit hodnotu 150 mg/m³ vyjádřenou jako půlhodinový průměr; kromě toho nesmí být překročeny mezní hodnoty emisí do ovzduší pro CO a pro celkový organicky vázaný uhlík (TOC). Všechny ostatní podmínky uvedené v článku 6 musí být splněny.

1. Komisi je nápomocen výbor.

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst. 1 až 4 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

S účinkem od 28. prosince 2005 se zrušuje:

1. Aniž jsou dotčena specifická přechodná ustanovení příloh této směrnice, ustanovení této směrnice se pro stávající zařízení použijí od 28. prosince 2005.

2. Pro nová zařízení, tj. pro zařízení která nejsou považována za „stávající spalovací nebo spoluspalovací zařízení“ podle definice uvedené v čl. 3 odst. 6 nebo odst. 3 tohoto článku, se tato směrnice použije od 28. prosince 2002, namísto směrnic uvedených v článku 18.

3. Stacionární nebo mobilní zařízení, jejichž účelem je výroba energie nebo hmotných produktů, která jsou v provozu a mají, pokud je to požadováno, povolení v souladu se stávajícími právními předpisy Společenství a ve kterých bylo započato spoluspalování nejpozději do 28. prosince 2004, musí být považována za stávající spoluspalovací zařízení.

1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 28. prosince 2002. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Tato opatření přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si určí členské státy.

2. Členské státy sdělí Komisi znění ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.