HLAVA I

PŘEDPISY PRO HROZNY A HROZNOVÝ MOŠT

HLAVA II

ENOLOGICKÉ POSTUPY A OŠETŘENÍ

KAPITOLA I

MEZNÍ HODNOTY A PODMÍNKY PRO UŽITÍ STANOVENÝCH LÁTEK POVOLENÝCH PRO ENOLOGICKÉ ÚČELY

KAPITOLA II

ZVLÁŠTNÍ MEZNÍ HODNOTY A PODMÍNKY

HLAVA II

ENOLOGICKÉ POSTUPY

KAPITOLA I

OBOHACOVÁNÍ

KAPITOLA II

PŘIKYSELOVÁNÍ A ODKYSELOVÁNÍ

KAPITOLA III

SPOLEČNÁ PRAVIDLA PRO OBOHACOVÁNÍ, PŘIKYSELOVÁNÍ A ODKYSELOVÁNÍ

KAPITOLA IV

SLAZENÍ

KAPITOLA V

SCELOVÁNÍ

KAPITOLA VI

PŘÍDAVEK JINÝCH PRODUKTŮ

KAPITOLA VII

PODMÍNKY PRO ZRÁNÍ

HLAVA III

POUŽITÍ NOVÝCH ENOLOGICKÝCH POSTUPŮ K POKUSNÝM ÚČELŮM

HLAVA IV

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

PŘÍLOHA I Seznam odrůd révy, jejichž hrozny mohou být odchylně od čl. 42 odst. 5 nařízení (ES) č. 1493/1999 použity k výrobě produktů vyjmenovaných v uvedeném ustanovení (článek 2 tohoto nařízení)

(k doplnění)

PŘÍLOHA II Roky, ve kterých produkty z vinařských zón A a B, které nevykazují minimální přirozený obsah alkoholu stanovený pro příslušnou vinařskou zónu nařízením (ES) č. 1493/1999, mohou být použity k výrobě šumivého vína, šumivého vína dosyceného oxidem uhličitým nebo perlivého vína dosyceného oxidem uhličitým (článek 3 tohoto nařízení)

(k doplnění)

PŘÍLOHA III

A. Seznam odrůd hroznového vína, z nichž lze vyrábět cuvée pro přípravu aromatických jakostních šumivých vín a aromatických jakostních šumivých vín s.p.o.(Článek 4 tohoto nařízení)

• Aleatico N

• Ασύρτικο (Assyrtiko)

• Bourboulenc B

• Brachetto N

• Clairette B

• Colombard B

• Csaba gyöngye B

• Cserszegi fűszeres B

• Freisa N

• Gamay N

• Gewürztraminer Rs

• Girò N

• Γλυκερίθρα (Glykerythra)

• Huxelrebe

• Irsai Olivér B

• Macabeu B

• Všechny malmsey

• Mauzac blanc a rosé

• Monica N

• Μοσχοφίλερο (Moschofilero)

• Müller-Thurgau B

• Všechny muscately

• Nektár

• Pálava B

• Parellada B

• Perle B

• Piquepoul B

• Poulsard

• Prosecco

• Ροδίτης (Roditis)

• Scheurebe

• Torbato

• Zefír B

Odchylně od přílohy VI části K bodu 10 písm. a) nařízení (ES) č. 1493/1999 může být získáno aromatické jakostní šumivé víno s. o. tím, že pro složení kupáže se použije vína z hroznů odrůdy „Prosecco“, které byly sklizeny ve stanovených pěstitelských oblastech s označením původu Conegliano-Valdobbiadene a Montello e Colli Asolani.

PŘÍLOHA IV Mezní hodnoty pro užití určitých látek (článek 5 tohoto nařízení)

Mezní hodnoty pro užití látek uvedených v příloze IV nařízení (ES) č. 1493/1999 za podmínek podle uvedené přílohy jsou tyto:

PŘÍLOHA V Předpisy a kritéria čistoty pro polyvinylpolypyrrolidon (čl. 6 tohoto nařízení)

VLASTNOSTI

Polyvinylpolypyrrolidon (zkráceně „PVPP“), jehož užití je povoleno v příloze IV bodu 1 písm. p) a bodu 3 písm. y) nařízení (ES) č. 1493/1999, je staticky mřížkovaný polymer [1-(2-oxo-1-pyrrolidinylethylen)].

PVPP se vyrábí polymerizací N-vinyl-2-pyrrolidonu za přítomnosti katalyzátoru, kterým je louh sodný nebo N,N’-divinylimidazolidon.

Jemný, bílý nebo světle béžový prášek.

Nerozpustný ve vodě a organických rozpouštědlech.

Nerozpustný v silných minerálních kyselinách a zásadách.

Nižší než 5 % za těchto předpokladů:

• Vložte 2 g PVPP do křemičité misky o průměru 70 mm; nechte sušit v peci po dobu 6 hodin při 100 až 105 °C. Nechte ochladnout v exsikátoru a zvažte.

Všechny uvedené mezní hodnoty se vztahují k suchému produktu.

Hmotnost popela nižší než 0,5 % za těchto předpokladů:

• Zpopelněte zbytek z pokusu 1, aniž byste přitom překročili teplotu 500 až 550 °C, a zvažte.

Méně než 2 díly na milion za těchto předpokladů:

Vložte 0,5 g PVPP do kruhového válce z borosilikátového skla s vhodným hrdlem, který stojí na rovné podložce. Přidejte 5 ml čisté kyseliny sírové (analytická jakost) a 10 ml čisté kyseliny dusičné (analytická jakost) a zahřívejte. Jakmile začne směs hnědnout, přidejte malé množství kyseliny dusičné, dále zahřívejte a opakujte tento postup, dokud kapalina nezůstane bezbarvá a válec se nezaplní bílými parami SO₃. Nechte ochladnout, pokračujte v práci s 10 ml vody a znovu zahřejte, aby se vypudily dusíkaté plyny a zůstaly bílé páry. Opakujte postup podruhé. Potřetí krátce povařte, nechte ochladnout a doplňte kapalinu vodou na 40 ml.

Odvažte předem přesně 0,132 g oxidu arsenitého vysušeného při 100 °C a vložte do 500 ml Erlenmeyerovy baňky. Přidejte 3 ml hydroxidu sodného a 20 ml vody. Protřepáním rozpusťte. Tento roztok arsenu neutralizujte 15 ml kyseliny sírové zředěné na 10 % (p/p) a přidejte vodu nasycenou bromem tak, aby zmizelo žluté zbarvení volného bromu (teoreticky 7 ml). Přebytečný brom odstraňte povařením. Přelijte roztok do 1000 ml odměrného válce a doplňte destilovanou vodou až po příslušnou rysku.

Míchání: na koncentrovaný roztok arsenu (100 mg arsenu na litr): 10 ml destilovaná voda, q.s.p.: 1000 ml 1 ml tohoto roztoku obsahuje 1/1000 mg arsenu.

Napusťte savou vatu v 5 % (p/v) roztoku acetátu olova s 1 % přísadou kyseliny octové. Nechte vatu odkapat a oschnout na vzduchu. Uchovávejte v pevně uzavřené nádobě.

Uchovávejte v pevně uzavřené nádobě.

Nalijte alkoholový roztok bromidu rtuti s koncentrací 5 % do obdélníkové misky. Do tohoto roztoku namočte bílý filtrační papír (80 g/cm²) nařezaný na velikost 15 x 22 cm a jednou přeložený. Nechte papír odkapat a vysušit přehozený přes tmavé nekovové vlákno. Zkraťte překlady a dolní proužky o 1 cm. Nařežte papír na čtverce o velikosti 15 x 15 mm a uchovávejte v pevně uzavřené nádobě obalené černým papírem nepropouštějícím světlo.

Leptejte 20 g čistého granulovaného cínu s použitím 100 ml čisté kyseliny sírové (hustota = 1,19). Uchovávejte za přítomnosti metalického cínu s vyloučením vzduchu v nádobě s ventilovou zátkou.

Kyselina o hustotě 1,38 při 20 °C s 61,5 až 65,5 % kyselinou dusičnou (HNO₃): Kyselina nesmí zanechávat žhavý zbytek více než 0,0001 % a nesmí obsahovat prostřednictvím dithizonu stanovitelné stopy olova, více než miliontinu chlorionu, 2 miliontiny síry, 2 miliontiny ortofosforionu a 1 stomiliontinu arsenu.

Kyselina o hustotě 1,831 až 1,835 při 20 stupních Celsia alespoň s 95 % kyselinou sírovou (H₂SO₄): Kyselina nesmí zanechávat žhavý zbytek více než 0,0005 % a nesmí obsahovat více než 2 miliontiny těžkých kovů, 1 miliontinu železa, 1 miliontinu chlorionu, 1 miliontinu dusíku, 5 miliontin amoniumionu a 2 stomiliontiny arsenu.

Míchání: Čistá kyselina sírová (analytická jakost) 200 ml Destilovaná voda, q.s.p. 1000 ml.

Čistý zinek bez arsenu jako granulát nebo válec. Platinace zinku: vložte do válcové nádoby a zakryjte 1/20000 roztoku chloridu platiny. Nechte působit 2 hodiny, opláchněte zinek destilovanou vodou, platinozinek o různých tloušťkách nechte odkapat, osušit a vložte do suché nádoby.

Ověřte, že 5 g tohoto zinku vloženého do níže popsaného přístroje s 4,5 ml čisté kyseliny sírové doplněné vodou na 40 ml a s přidáním 2 kapek chloridu cínu (II) a 5 ml roztoku chloridu draslíku s koncentrací 10 % nezanechá po nejméně dvou hodinách na papíře napuštěném bromidem rtuti žádné skvrny. Kromě toho je třeba ověřit, zda 1 μg arsenu, použitý podle níže uvedeného popisu, zanechá výraznou skvrnu.

Použijte 90–100 ml baňku uzavřenou skleněnou zátkou, která je vybavena skleněnou trubičkou s vnitřním průměrem 6 mm a délkou 90 mm. Dolní část této trubičky je efilovaná a opatřená podélným vývrtem (odlučovač). Horní část trubičky končí rovnou ploškou odpovídající ose trubičky. K první trubičce může být pomocí dvou šroubových pružin nebo dvou kaučukových nátrubků připevněna druhá skleněná trubička se stejným vnitřním průměrem a délkou 30 mm, která rovněž končí rovnou ploškou.

Zasuňte do části A uvolňovací trubičky nejprve suchý smotek savé vaty a potom smotek savé vaty napuštěný acetátem olova.

Mezi obě části uvolňovací trubičky v části B zasuňte papír napuštěný bromidem rtuti a spojte obě části trubičky.

Přidejte do baňky 40 ml sírové kapaliny, dvě kapky roztoku chloridu cínu (II) a 5 ml roztoku jodidu draselného. Počkejte 15 minut. Přidejte 5 g platinozinku a s použitím trubičky fiólu okamžitě uzavřete.

Počkejte na konec uvolňování (alespoň dvě hodiny). Demontujte přístroj, namočte papír napuštěný bromidem rtuti na půl hodiny do 10 ml roztoku jodidu draselného a několikrát protřepejte; důkladně vypláchněte a nechte oschnout.

Hnědá, popř. žlutá skvrna musí být téměř neviditelná nebo bledší než výsledek paralelního pokusu provedeného s 1 ml roztoku arsenu (1 μg/ml) s přidáním 4,5 ml čisté kyseliny sírové doplněné vodou na 40 ml a s přidáním dvou kapek chloridu cínu (II) a 5 ml roztoku jodidu draselného s koncentrací 10 %.

Vyjádřené jako olovo, méně než 20 dílů na milion za následujících předpokladů:

Po zvážení rozpusťte popel v 1 ml čisté kyseliny solné a 10 ml destilované vody. Přitom aktivujte rozpuštění zahříváním. Doplňte destilovanou vodou na 20 ml. 1 ml tohoto roztoku obsahuje minerální látky s 0,10 g PVPP.

Nalijte 10 ml roztoku popela s 2 ml 4 % roztoku čistého fluoridu sodného, 0,5 ml čistého amoniaku, 3 ml vody, 0,5 ml kyseliny octové a 2 ml vodného roztoku sirovodíku do reagenční sklenice 160 x 16 mm.

Nesmí dojít ke srážení. Jestliže dojde k hnědému zbarvení, musí být slabší než příslušné zbarvení v rámci následující kontrolní přípravy:

Do reagenční sklenice 160 x 16 mm nalijte 2 ml roztoku z 0,01 g olova v 1 l (10 mg olova na litr), 15 ml vody, 0,5 ml fluoridu sodného s koncentrací 4 % (m/v), 0,5 ml čisté kyseliny octové a 2 ml vodného roztoku nasyceného sirovodíkem. Tato reagenční sklenice obsahuje 20 μg olova.

V této koncentraci se sulfid olova vysráží pouze v prostředí kyseliny octové. Srážecí reakce by mohlo být dosaženo za přítomnosti pouze 0,05 ml kyseliny solné na 15 ml, takové koncentrace se však dá v praxi jen těžko přesně docílit.

Nahrazením 0,5 ml kyseliny octové za 0,5 ml kyseliny solné se vysráží pouze měď, rtuť atd.

Případně přítomné železo (obecně jako trojmocné) oxiduje sirovodík ve formě sraženiny, která maskuje koloidní sraženinu sulfidu olova. Při přidání 0,5 ml fluoridu sodného oxiduje sirovodík železem pomaleji.

Toto množství je dostatečné na komplexaci 1 mg trojmocného železa. Při větším množství železa zvětšete příslušným způsobem množství fluoridu sodného.

U produktů obsahujících vápník musíte po přidání fluoridu provést filtraci.

Mezi 11 a 12,8 % za následujících předpokladů:

Čistá kyselina sírová

Mineralizační katalyzátor

Hydroxid sodný s koncentrací 30 % (m/m)

Roztok čisté kyseliny borité s koncentrací 40 %

Roztok kyseliny solné 0,1 N

Směšovací indikátor v bromokresolové zeleni a metylové červeni.

Výparník musí být naplněn vodou okyselenou kyselinou sírovou s koncentrací 0,1 %. Před začátkem práce povařte tuto kapalinu při otevřeném vypouštěcím ventilu P, aby se uvolnily páry CO₂.

Do mineralizačního válce vložte přibližně 0,20 g přesně odváženého PVPP. Přidejte mineralizační katalyzátor a 15 ml čisté kyseliny sírové.

Zahřívejte válec se zahnutým hrdlem nad otevřeným ohněm, dokud nebude roztok bezbarvý a stěny válce bez karbonizovaných látek.

Po ochlazení zřeďte 50 ml vody a nechte vychladnout. Nalijte tuto kapalinu trychtýřem E do pračky B, přidejte 40 až 50 ml louhu sodného s koncentrací 30 %, aby se kapalina alkalizovala a aby se destilací vodních par vysrážel amoniak. Destilát nalijte do roztoku kyseliny borité, kterou jste předtím nalili s 10 ml vody do Erlenmeyerovy baňky. Přitom musí být konec ampule namočený do kapaliny. Přidejte 1 nebo 2 kapky směšovacího indikátoru a dolijte 70 až 100 ml destilátu.

Titrujte destilát s 0,1 N roztokem kyseliny solné, dokud se indikátor nezbarví do fialovorůžova.

1 ml 0,1 N roztoku kyseliny solné odpovídá 1,4 mg dusíku.

Kohoutky P a E mohou být nahrazeny plastovým spojením s Mohrovým tlačítkovým kohoutkem.

Nižší než 0,5 % za následujících předpokladů:

Vložte 10 g PVPP se 100 ml destilované vody do 200 ml válce. Protřepejte a nechte 24 hodin působit. Filtrujte nejprve přes filtrovací destičku s porézností 2,5 μ a pak přes filtrovací destičku s porézností 0,8 μ. Zbytek filtrátu odpařeného ve vodní lázni do vysušení musí být menší než 50 mg.

Nižší než 1 % za následujících předpokladů:

• Vlote 1 g PVPP s 500 ml následující směsi do válce:

• Kyselina octová	3 g
  Ethanol	10 ml
  Voda, q.s.p.	100 ml

Nechte 24 hodin působit. Filtrujte nejprve přes filtrovací destičku s porézností 2,5 μ a potom přes filtrovací destičku s porézností 0,8 μ. Nechte filtrát koncentrovat ve vodní lázni. Výpary z vodní lázně uzavřete do předem kalibrované křemičité misky o průměru 70 mm. Zbytek filtrátu odpařeného do vysušení musí být menší než 10 mg. Přitom musíte vzít v úvahu případný zbytek po odpaření 500 ml směsi kyseliny octové a etanolu.

Aktivní podíl určený dále popsaným způsobem musí být 30 % nebo větší.

Roztok hydroxidu sodného, 0,1 N.

Roztok kyseliny salicylové, 0,1 N

(13,81 g kyseliny salicylové rozpuštěné v 500 ml methanolu a zředěné v 1 l vody).

Odvažte 2–3 g PVPP v 200 ml Erlenmeyerově baňce a zaznamenejte hmotnost W s přesností na 0,001 g.

Vypočítejte suchý extrakt vzorku (pevný podíl) a zaznamenejte jako hodnotu P s přesností na desetiny procenta.

Přidejte 0,1 N roztok kyseliny salicylové podle následujícího vzorce:

43 x W x P = přidané ml.

Uzavřete nádobu a 5 minut protřepávejte.

Při 25 °C nalijte směs do trychtýře s filtrem, který je nasazen na Büchnerově trychtýři spojeném s 250 ml nádobou. Vyčerpejte, až vznikne dostatečné množství filtrátu na to, aby bylo možné odebrat 50 ml (filtrát musí být průhledný).

Pipetujte 50 ml filtrátu a nalijte do 250 ml Erlenmeyerovy baňky.

S použitím 0,1 N sirného roztoku určete bod neutralizace fenolftalinu a zaznamenejte objem V_s.

Rovnoměrně titrujte 50 ml roztoku kyseliny salicylové (kontrola) a zaznamenejte objem V_b.

Všechny mezní hodnoty stanovené podle bodů 2 až 8 se vztahují k suchému produktu.

Suspendujte 4,0 g vzorku ve 30 ml vody. 15 minut míchejte a nalijte přes 9 až 15 μm filtrační destičku ze slinutého skla (typ G4) do 250 ml Erlenmeyerovy baňky. Zbytek operte 100 ml vody, přidejte ke kombinovaným filtrátům 500 mg octanu sodného a dávkujte 0,1 N jód až do stabilizace jódové barvy. Dále přidejte 3,0 ml 0,1 N jódu, nechte 10 minut v klidu a dávkujte přebytečný jód s 0,1 N thiosulfátem sodným; přidejte 3 ml škrobu SE (testovací látka) až do aproximativního koncového bodu. Dávkování provádějte odhadem. Spotřeba jódu nepřekročí 0,72 ml a odpovídá tedy maximálně 0,1 % vinylpyrrolidonu.

Dávkování kapilární plynovou chromatografií posunu volného N’N-divinylimidazolidinu v rozpouštědle (aceton) vycházejícího z nerozpustného PVP.

Rozpusťte 100 ml na 0,1 g přesně zváženého nitrilu kyseliny heptylové v 500 ml acetonu.

Odvažte 2 až 2,5 g polymeru s přesností na 0,2 mg a nalijte do 50 ml Erlenmeyerovy baňky. Pipetou přidejte nejprve 5 ml interního standardního roztoku a pak 20 ml acetonu. Směs 4 hodiny protřepávejte, potom nechte alespoň 15 hodin odstát a stabilizovat a analyzujte kapalinu, která vyplave, plynovou chromatografií.

Odvažte 25 mg N,N’-divinylimidazolidinu s přesností na 0,2 mg a nalijte do nádoby. Doplňte acetonem do 100 ml. Pipetou přelijte 0,2 ml tohoto roztoku do jiného 50 ml odměrného válce a doplňte acetonem do 50 ml. Přelijte 2 ml tohoto roztoku do jiné nádoby, přidejte 5 ml interního standardního roztoku (viz výše) a doplňte acetonem do 25 ml.

Spolehlivé určení kalibračního faktoru za specifických analytických podmínek opakovanými injekcemi standardního roztoku. Analýza vzorku. Obsah N,N’-divinylimidazolidinu v nerozpustném PVP nesmí překročit 0,1 %.

PŘÍLOHA VI Předpisy pro vinan vápenatý (článek 7 tohoto nařízení)

OBLAST PŮSOBNOSTI

Vinan vápenatý se přidává do vína jako pomocná technická substance a slouží k podpoření vylučování vinného kamene, příp. k omezení vylučování vinanu dvojdraselného a vinanu vápenatého snížením jejich konečné koncentrace.

• Maximální dávka je stanovena v příloze IV tohoto nařízení.

• Během přidávání vinanu vápenatého se víno míchá a uměle se ochlazuje; na závěr se vzniklé krystaly odstraní fyzikálním postupem.

PŘÍLOHA VII Předpisy pro betaglukanasu (článek 10 tohoto nařízení)

PŘÍLOHA VIII Mléčné bakterie (článek 11 tohoto nařízení)

Předpisy

Mléčné bakterie, jejichž použití je stanoveno v příloze IV bodu 1 písm. q) a bodu 3 písm. z) nařízení (ES) č. 1493/1999, musí patřit k rodům Leuconostoc, Laktobacillus a/nebo Pediococcus. Musí přeměňovat kyselinu jablečnou v moštu, případně ve víně na kyselinu mléčnou, nesmí však mít zkreslující chuťové účinky. Tyto bakterie musí být izolovány z hroznů, moštů, vín nebo výsledných produktů zpracování hroznů. Na etiketě musí být uvedeno označení rodu a druhu, kmenová reference a původ kmene a osoba oprávněná k selekci.

Genové manipulace s mléčnými bakteriemi podléhají předchozímu schválení.

Tyto mléčné bakterie se používají v kapalném nebo zmrzlém stavu nebo jako prášek a získávají se lyofilizací v čisté nebo asociované kultuře.

Nosič přípravy imobilizovaných mléčných bakterií musí být inertní a musí být povoleno jeho použití k vinifikaci.

Na zjištěné látky se vztahují stejné požadavky jako pro ostatní enologické přípravky, především ohledně těžkých kovů.

• obsah životaschopných mléčných bakterií musí být 10⁸/g, resp. 10⁷/ml nebo větší,

• obsah mléčných bakterií jiného než uvedených druhů musí být nižší než 0,01 % vztaženo na celkový počet životaschopných mléčných bakterií,

• obsah aerobních bakterií musí být nižší než 10³ na gram prášku nebo na mililitr,

• celkový obsah kvasinek musí být nižší než 10³na gram prášku nebo na mililitr;

• podíl plísní musí být nižší než 10³ na gram prášku nebo na mililitr.

Přísady přicházející v úvahu pro výrobu kultury mléčných bakterií, resp. její reaktivaci, musí být schválené pro použití v potravinářství a musí být uvedeny na etiketě.

Datum výroby (expedice z výrobního závodu) musí být uvedeno na etiketě.

Pokyny k používání, případně postup při reaktivaci, musí dodat výrobce.

Skladovací podmínky musí být výrazně vyznačeny na etiketě.

• mléčné bakterie: medium A(¹), B(²) nebo C(³) podle postupu udaného producentem pro použití kmenu bakterií,

• aerobní bakterie: Bacto-Agar medium,

• kvasinky: Malt-Wickerham medium,

• plísně: Malt-Wickerham medium nebo Czapeck medium.

Medium A

Medium B

Medium C

PŘÍLOHA VIIIa Předpisy pro lysozym (Článek 11a tohoto nařízení)

OBLAST POUŽITÍ

Lysozym se smí přidávat do hroznového moštu, částečně zkvašeného hroznového moštu a vína za tímto účelem: kontrola růstu a činnosti bakterií způsobujících jablečno-mléčné kvašení v těchto produktech.

• mezní hodnota je stanovena v příloze IV tohoto nařízení,

• používaný produkt musí vyhovovat kritériím čistoty stanoveným směrnicí 96/77ES.

PŘÍLOHA IX Stanovení zbytků organické hmoty z iontoměničových pryskyřic (článek 12 tohoto nařízení)

1. PŘEDMĚT A OBLAST PŮSOBNOSTI

Metoda slouží k určení zbytků organických látek z iontoměničových pryskyřic.

Zbytky organické hmoty z iontoměničových pryskyřic: zbytek organické hmoty se stanovuje dále popsanou metodou.

Rozpouštěcí roztoky protékají přes připravené pryskyřice a hmotnost rozpuštěné organické hmoty je stanovena gravimetricky.

Všechna činidla musí mít analytickou jakost.

Extrakční roztoky:

Tři samostatné chromatografické kolony (5.1) se naplní 50 ml zkoušené iontoměničové pryskyřice, která bude promyta a ošetřena podle výrobce v souladu s provozními postupy pro přípravu k použití v potravinářství.

Přes aniontové pryskyřice protékají tři rozpouštěcí roztoky (4.1, 4.2 a 4.3) odděleně přes připravené kolony (6.1) průtokovou rychlostí 350 až 450 ml/h. První litr výluhu se z každé kolony vylévá a následující dva litry se měří ve válci (5.2). V případě kationtové pryskyřice protékají pouze roztoky 4.1 a 4.2 přes kolony připravené pro tento účel.

V odpařovacích miskách (5.3), které byly předem vyčištěny a zváženy (m0) se na odpařovací desce nebo pod infračervenou lampou (5.7) odpaří odděleně tři výluhy. Zbytky musí být vysušeny do konstantní hmotnosti (m1).

Po zaznamenání takto získané konstantní hmotnosti (6.3) jsou suché zbytky umístěny do muflové pece (5.5), až popel dosáhne konstantní hmotnosti (m2).

Výpočet rozpuštěné organické hmoty (7.1) získané látkovou výměnou. Když výsledek je vyšší než 1 mg/l, provedeme slepý nulový test s používanými chemikáliemi a znovu vypočítáme obsah rozpuštěné organické hmoty.

Nulový test musí být proveden opakováním kroků 6.3 a 6.4, avšak použitím 2 litrů roztoku, aby byly získány hmotnosti m3 a m4 podle kroků 6.3 a 6.4.

Vzorec pro výpočet

Organická látka extrahovaná z iontoměničové pryskyřice v mg/l se vypočte podle vzorce:

• 500 (m1 – m2),

kde m1 a m2 jsou uvedeny v gramech.

Přesná vyextrahovaná organická hmota z iontoměničové pryskyřice v mg/l se vypočte podle následujícího vzorce:

• 500 (m1 – m2 – m3 + m4),

kde m1, m2, m3, m4 jsou uvedeny v gramech.

Rozdíl výsledků mezi dvěma paralelními zkouškami opakovanými na tomtéž vzorku nesmí být větší než 0,2 mg/l.

PŘÍLOHA IXa Předpisy pro dimethyldikarbonát (článek 15a tohoto nařízení)

OBLAST PŮSOBNOSTI

Dimethyldikarbonát se může přidávat do vína za tímto účelem: zajištění mikrobiologické stabilizace lahvového vína obsahujícího zkvasitelné cukry.

• Přidávání se musí provádět jen krátce před plněním, kterým se rozumí umisťování dotyčného produktu pro obchodní účely do nádob o objemu nejvýše 60 litrů.

• Ošetření se může týkat pouze vín, která mají obsah cukru nejméně 5 g/l.

• Maximální použitá dávka je stanovena v příloze IV tohoto nařízení a látka nesmí být zjistitelná ve víně dodaném na trh.

• Užitá látka musí vyhovovat kritériím pro čistotu stanoveným směrnicí 96/77/ES.

• O tomto ošetření musí být vedena evidence podle článku 70 odst. 2 nařízení (ES) č. 1493/1999.

PŘÍLOHA X Předpisy pro ošetření elektrodialýzou (článek 15 tohoto nařízení)

1. PŘEDPISY PRO MEMBRÁNY

Účelem tohoto ošetření je omezení krystalizace kyselého vinanu draselného a vinanu vápenatého (a jiných solí vápníku) ve víně odstraněním přebytečných iontů z vína prostřednictvím membrán propouštějících anionty a kationty za působení elektrického pole.

Membrány jsou navzájem propojeny do tlakové filtrační baterie nebo do jakéhokoliv jiného vhodného systému, který sestává z článků pro dialýzu vína a z článků pro obohacování výplachové tekutiny.

Membrány propouštějící kationy musí být sestaveny samostatně pro difúzi kationtů a zvláště kationtů draslíku (K⁺) a vápníku (Ca⁺⁺).

Membrány propouštějící anionty musí být sestaveny samostatně pro difúzi aniontů a zvláště aniontů vinného kamene.

Membrány nesmí způsobit žádné nadměrné změny fyzikálně-chemického složení a senzorických vlastností vína. Musí splňovat tyto podmínky:

• musí být podle zásad korektní výrobní praxe zhotoveny z materiálů, které podle přílohy II směrnice Komise 90/128/EHS ze dne 23. února 1990(Úř. věst. L 75, 21.3.1990, s. 19. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 1999/91/ES (Úř. věst. L 330, 4.12.1999, s. 41).) mohou být použity k výrobě předmětů z plastu, které jsou určeny ke kontaktu s potravinami,

• uživatel zařízení pro elektrodialýzu musí prokázat, že použité membrány vykazují výše uvedené vlastnosti a výměnu provedl specializovaný personál,

• nesmí uvolňovat žádné látky v množství, které představují nebezpečí pro lidské zdraví nebo u potravin vyvolávají cizí pachuť nebo cizí vůni a musí odpovídat kriteriím směrnice 90/128/EHS,

• jejich užití nesmí vyvolávat žádné vzájemné působení mezi složením membrán a látkami obsaženými ve víně, které by dalo vzniknout novým sloučeninám s možnými toxikologickými následky.

Stabilitu nových elektrodialytických membrán je třeba stanovit pomocí simulátoru, který vyhovuje fyzikálně-chemickému složení vína, aby se zjistila případná migrace určitých látek, které pocházejí z elektrodialytických membrán.

Doporučují se následující metody pokusů:

Jako simulátor se použije vodný alkoholový roztok, který je regulován na hodnotu pH a vodivost vína, s následujícím složením:

• čistý ethanol: 11 l,

• kyselý vinan draselný: 380 g,

• chlorid draselný: 60 g,

• koncentrovaná kyselina sírová: 5 ml,

• destilovaná voda: q.s.p. 100 litrů.

Tento roztok se použije k pokusu o migraci v uzavřeném oběhu mnohočetných elektrodialytických buněk, na kterých je napětí 1 V/buňka, v množství 50 l/m² plochy membrán až do 50 % demineralizace. Pro vyplachování se použije roztok chloridu draselného v koncentraci 5 g/l. Difúzní látky se okamžitě stanovují v simulátoru a také v elektrodialytickém proudu.

Musí být stanoveny organické molekuly, z nichž je složena membrána a které jsou schopné přestupovat do ošetřovaného roztoku. Pro každou takovou látku se provede samostatná analýza ve schválené laboratoři. V simulátoru vyskytující se obsah musí být pro veškeré nalezené sloučeniny celkem nižší než 50 μg/l.

Obecně se na tyto membrány vztahují obecné předpisy o kontrole předmětů, které přicházejí do styku s potravinami.

Pár membrán používaný k elektrodialýze vinného kamene je definován tak, aby byly splněny tyto podmínky:

• snížení hodnoty pH u ošetřovaného vína nesmí být vyšší než 0,3 bodu pH,

• ztráta těkavých kyselin musí být nižší než 0,12 g/l (2 meq, vyjádřeno jako kyselina octová),

• ošetření elektrodialýzou neúčinkuje na neiontové látky obsažené ve víně jako fenoly a polysacharidy,

• difúze malých molekul jako ethanolu je nízká a nezpůsobí snížení obsahu ethanolu o více než 0,1 %,

• ošetření a čištění těchto membrán provádějí k tomu schválení technici a používají se látky schválené pro ošetření potravin,

• membrány se označí, aby bylo možné kontrolovat dodržování pořadí při sestavování,

• použitý materiál je řízen ovládacím zařízením, které vyhovuje nestabilitě každého vína, takže se odstraňuje pouze přebytek kyselého vinanu draselného a vápenatých solí,

• na provádění ošetření dohlíží schválený enolog nebo technik.

O tomto ošetření musí být podle článku 70 odst. 2 nařízení (ES) č. 1493/1999 vedena evidence.

PŘÍLOHA XI Předpisy pro ureasu (článek 17 tohoto nařízení)

Mezinárodní kódy pro ureasu: EC 3-5-1-5, CAS č. 9002-13-5.

Působení: Ureasa (účinkuje v kyselém prostředí) rozkládá močovinu na čpavek a oxid uhličitý. Uvedená aktivita existuje při nejméně 5 jednotkách/mg, přičemž 1 jednotka je definována jako množství enzymů, které uvolní při koncentraci močoviny 5 g/l v prostředí pH 4 a při 37 °C jeden mol NH₃ za minutu.

Původ: Lactobacillus fermentum.

Oblast použití: Snížení obsahu močoviny ve vínech, která mají být déle skladována, jestliže výchozí koncentrace močoviny přesahuje 1 mg/l.

Maximální množství: 75 mg enzymatického přípravku na litr ošetřovaného vína, přičemž nesmí být překročeno 375 jednotek ureasy na litr. Na závěr ošetření musí být zbývající enzymatická činnost zastavena filtrací vína (průměr pórů menší než 1μm).

Chemická a mikrobiologická čistota:

Ureasa povolená k ošetření vína musí být vyrobena za obdobných podmínek jako ureasa, ke které vydal Vědecký výbor pro potraviny dne 10. prosince 1998 své stanovisko.

PŘÍLOHA XIa

Požadavky pro kousky dubového dřeva

Kousky dubového dřeva se používají při výrobě vín za účelem obohacení vína některými látkami z dubového dřeva.

Kousky dubového dřeva musí pocházet výlučně z druhů Quercus.

Ponechají se buď v přirozeném stavu nebo se zahřejí při nízké, střední nebo vysoké teplotě. Nesmí však dojít k jejich hoření, a to ani povrchovému, nesmějí být zuhelnatělé či drobivé při dotyku. Kousky dubového dřeva nesmějí být podrobeny žádné chemické, enzymatické nebo fyzikální úpravě mimo ohřevu. Nesmějí být obohaceny o žádný produkt, kterým by se zvýšily jejich přirozené aromatizační schopnosti nebo obsah extrahovatelných fenolických sloučenin.

Na štítku musí být uveden původ botanického druhu nebo botanických druhů dubu a intenzita případného ohřevu, podmínky uchování a bezpečnostní pokyny.

Rozměry dřevěných částic musí být takové, aby alespoň 95 % hmotnosti bylo zadrženo sítem, jehož oka mají rozměry 2 mm (neboli 9 mesh).

Kousky dubového dřeva nesmějí uvolňovat látky v takových koncentracích, které by mohly ohrozit zdraví.

O tomto ošetření musí být podle čl. 70 odst. 2 nařízení (ES) č. 1493/1999 vedena evidence.

PŘÍLOHA XII Výjimky z obsahu oxidu siřičitého (článek 19 tohoto nařízení)

Jako doplněk k příloze V části A nařízení (ES) č. 1493/1999 se zvyšuje horní mez obsahu oxidu siřičitého u vín, která mají obsah zbytkového cukru přepočtený jako invertní cukr nejméně 5 g/l, na

Jako doplněk k příloze V části A nařízení (ES) č. 1493/1999 se horní mez obsahu oxidu siřičitého pro bílá vína pocházející z Kanady, pro která je povoleno označení Icewine a která mají obsah zbytkového cukru přepočtený jako invertní cukr nejméně 5 g/l, zvyšuje na 400 mg/l.

PŘÍLOHA XIIa

Zvýšení nejvyšší hodnoty celkového obsahu oxidu siřičitého, pokud je to nezbytné kvůli povětrnostním podmínkám (Článek 19)

PŘÍLOHA XIII Obsah těkavých kyselin

Odchylně od přílohy V části B bodu 1 nařízení (ES) č. 1493/1999 se stanovují následující nejvyšší obsahy těkavých kyselin:

PŘÍLOHA XIV Obohacování v případě mimořádně nepříznivých povětrnostních podmínek (článek 23 tohoto nařízení)

(k doplnění)

PŘÍLOHA XV Případy, ve kterých je povoleno obohacování a přikyselování jednoho a téhož produktu (článek 27 tohoto nařízení)

(k doplnění)

PŘÍLOHA XVI Termíny, před kterými mohou být z důvodu mimořádně nepříznivých povětrnostních podmínek provedeny úkony obohacování, přikyselování a odkyselování (článek 29 tohoto nařízení)

(k doplnění)

PŘÍLOHA XVII Vlastnosti destilátů z vína nebo sušených hroznů, které mohou být přidávány do likérových vín a některých jakostních likérových vín s. o. (článek 37 tohoto nařízení)

PŘÍLOHA XVIII Seznam jakostních likérových vín s. o., na jejichž výrobu se vztahují zvláštní předpisy

A. SEZNAM JAKOSTNÍCH LIKÉROVÝCH VÍN S. O., JEJICHŽ VÝROBA ZAHRNUJE UŽITÍ HROZNOVÉHO MOŠTU NEBO JEHO SMĚSI S VÍNEM(čl. 38 odst. 1 tohoto nařízení)

Σάμος (Samos), Μοσχάτος Πατρών (Muškát z Patrasu), Μοσχάτος Ρίου Πατρών (Muškát Rion z Patrasu), Μοσχάτος Κεφαλληνίας (Muškát z Kefalonie), Μοσχάτος Ρόδου (Muškát z Rhodosu), Μοσχάτος Λήμνου (Muškát z Lemnosu), Σητεία (Sitia), Νεμέα (Nemea), Σαντορίνη (Santorin), Δαφωές (Dafnes), Μαυροδάφνη Κεφαλληνίας (Mavrodafne z Kefalonie), Μαυροδάφνη Πατρών (Mavrodafne z Patrasu).

Cannonau di Sardegna, giró di Cagliari, malvasia di Bosa, malvasia di Cagliari, Marsala, monica di Cagliari, moscato di Cagliari, moscati di Sorso-Sennori, moscato di Trani, nasco di Cagliari, Oltrepó Pavese moscato, San Martino della Battaglia, Trentino, Vesuvio Lacrima Christi.

(Příloha V část J bod 2 písm. b) podbod ii) první odrážka nařízení (ES) č. 1493/1999)

Σάμος (Samos), Μοσχάτος Πατρών (Muškát z Patrasu), Μοσχάτος Ρίου Πατρών (Muškát Rion z Patrasu), Μοσχάτος Κεφαλληνίας (Muškát z Kefalonie), Μοσχάτος Ρόδου (Muškát z Rodosu), Μοσχάτος Λήμνου (Muškát z Lemnosu), Σητεία (Sitia), Σαντορίνη (Santorin), Δαφωές (Dafnes), Μαυροδάφνη Πατρών (Mavrodafne z Patrasu), Μαυροδάφνη Κεφαλληνίας (Mavrodafne z Kefalonie).

Contado de Huelva, Jerez-Xérès-Sherry, Manzanilla-Sanlúcar de Barrameda, Málaga, Montilla-Moriles, Rueda.

Κουμανδαρία (Commandaria).

(Příloha V část J bod 2 písm. b) podbod ii) druhá odrážka nařízení (ES) č. 1493/1999)

Μαυροδάφνη Πατρών (Mavrodafne z Patrasu), Μαυροδάφνη Κεφαλληνίας (Mavrodafne z Kefalonie), Σητεία (Sitia), Σαντορίνη (Santorin), Δαφωές (Dafnes), Νεμέα (Nemea).

Pineau des Charentes nebo Pineau charentais, Floc de Gascogne, Macvin du Jura.

Κουμανδαρία (Commandaria).

(Příloha V část J bod 2 písm. b) podbod ii) třetí odrážka nařízení (ES) č. 1493/1999)

Μαυροδάφνη Πατρών (Mavrodafne z Patrasu), Μαυροδάφνη Κεφαλληνίας (Mavrodafne z Kefalonie).

(Příloha V část J bod 2 písm. b) podbod iii) první odrážka nařízení (ES) č. 1493/1999)

Aleatico di Gradoli, Giró di Cagliari, Malvasia delle Lipari, Malvasia di Cagliari, Moscato passito di Pantelleria.

Κουμανδαρία (Commandaria).

(Příloha V část J bod 2 písm. b) podbod iii) druhá odrážka nařízení (ES) č. 1493/1999)

Marsala.

(Příloha V část J bod 2 písm. b) podbod iii) třetí odrážka nařízení (ES) č. 1493/1999)

Oltrepó Pavese Moscato, Marsala, Moscato di Trani.