1. Každý členský stát vytvoří v souladu s touto hlavou systém identifikace a evidence skotu.

2. Tato hlava se použije, aniž jsou dotčeny příslušné právní předpisy Společenství stanovené pro účely eradikace nebo tlumení nákaz a aniž je dotčena směrnice 91/496/EHS a nařízení (EHS) č. 3508/92(Úř. věst. L 355, 5.12.1992, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1036/1999 (Úř. věst. L 127, 21.5.1999, s. 4).). Směrnice 92/102/EHS, která se vztahuje výhradně na skot, však nadále nepoužije od data, ke kterému musí být zvířata identifikována v souladu s touto hlavou.

Pro účely této hlavy se rozumí:

• „zvířetem“ skot ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. b) a c) směrnice 64/432/EHS, včetně zvířat účastnících se kulturních a sportovních událostí,

• „zemědělským podnikem“ jakékoli zařízení, stavba nebo v případě chovu pod širým nebem místo na území stejného členského státu, kde jsou zvířata ve smyslu tohoto nařízení držena, chována nebo kde se s nimi zachází,

• „držitelem“ jakákoli fyzická nebo právnická osoba odpovědná za zvířata trvale nebo dočasně, během přepravy nebo na trhu,

• „příslušným orgánem“ ústřední orgán nebo orgány členského státu příslušný(é) a pověřený(é) prováděním veterinárních kontrol a prováděním této hlavy, nebo v případě kontroly prémií orgány pověřené prováděním nařízení (EHS) č. 3508/92.

Systém identifikace a evidence skotu zahrnuje toto:

1. Všechna zvířata zemědělského podniku musí být identifikována alespoň dvěma identifikačními značkami uvedenými na seznamu v příloze –I, které jsou v souladu s pravidly přijatými podle odstavce 3 a byly schváleny příslušným orgánem. Alespoň jedna z těchto identifikačních značek musí být viditelná a musí být na ní viditelný identifikační kód.

První pododstavec se nepoužije na zvířata, která se narodila před 1. lednem 1998 a která nejsou určena pro obchod v rámci Unie. Tato zvířata musí být identifikována alespoň jednou identifikační značkou.

Aby se zajistilo přizpůsobování technickému pokroku, je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 22b, pokud jde o doplnění seznamu identifikačních značek uvedeného v příloze -I, přičemž je nutno zajistit jejich interoperabilitu.

Identifikační značky se přidělují zemědělskému podniku, rozdělují a připevňují na zvířata způsobem stanoveným příslušným orgánem.

Obě identifikační značky, schválené v souladu s akty v přenesené pravomoci a prováděcími akty přijatými podle odstavce 3 a tohoto odstavce, a jež jsou připevněny na jedno zvíře, musí mít stejný jedinečný identifikační kód, který spolu s evidencí zvířat umožňuje individuálně identifikovat toto zvíře a zemědělský podnik, ve kterém se narodilo.

2. Odchylně od odstavce 1, znemožňují-li znaky tvořící identifikační kód zvířat používání elektronického identifikátoru se stejným jedinečným identifikačním kódem, může dotčený členský stát povolit, že druhá identifikační značka může pod dohledem příslušného orgánu daného členského státu nést jiný kód, a to za předpokladu, že jsou splněny všechny tyto podmínky:

3. Aby byla zajištěna odpovídající vysledovatelnost a přizpůsobivost technickému vývoji a optimální fungování identifikačního systému, přijme Komise akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 22b, pokud jde o požadavky na identifikačních značky uvedené v příloze -I a o přechodná opatření nezbytná pro zavedení určité identifikační značky.

Na základě příslušných norem ISO či jiných mezinárodních technických norem, které přijaly uznávané mezinárodní normalizační organizace, pokud tyto mezinárodní normy mohou přinejmenším zaručit vyšší úroveň funkční způsobilosti a spolehlivosti než normy ISO, Komise prostřednictvím prováděcích aktů stanoví nezbytná pravidla týkající se:

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 23 odst. 2.

4. Ode dne 18. července 2019 členské státy zajistí, aby existovala nezbytná infrastruktura, pomoci níž budou provádět identifikaci zvířat na základě elektronického identifikátoru jako oficiální identifikační značky v souladu s tímto nařízením.

Ode dne 18. července 2019 mohou členské státy zavést vnitrostátní předpisy, které stanoví povinné používání elektronického identifikátoru jako jednoho ze dvou identifikačních značek uvedených v odstavci 1.

Členské státy, které možnost uvedenou v druhém pododstavci využijí, sdělí Komisi znění těchto vnitrostátních předpisů a zpřístupní tuto informaci na internetu. Komise členským státům pomůže tyto informace zpřístupnit veřejnosti tím, že na svých internetových stránkách uvede odkaz na příslušné internetové stránky členských států.

5. Odchylně od odstavce 1 může být skot určený pro kulturní a sportovní události, s výjimkou veletrhů a výstav, označen alternativní identifikační značkou, která poskytuje rovnocennou úroveň identifikace jako úroveň stanovená v odstavci 1.

Zemědělské podniky využívající alternativní identifikační značky uvedené v prvním pododstavci se evidují v počítačové databázi stanovené v článku 5.

Komise prostřednictvím prováděcích aktů stanoví nezbytná pravidla týkající se této evidence. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 23 odst. 2.

Aby byla zajištěna vysledovatelnost na základě identifikačních norem, které jsou rovnocenné normám uvedeným v odstavci 1, je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 22b o požadavcích na alternativní identifikační značky uvedené v prvním pododstavci, včetně přechodných opatření potřebných pro jejich zavedení.

Komise může prostřednictvím prováděcích aktů stanovit pravidla týkající se formátu a provedení alternativních identifikačních značek uvedených v prvním pododstavci, včetně přechodných opatření potřebných pro jejich zavedení. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 23 odst. 2.

6. Členské státy sobě navzájem a Komisi sdělí vzor identifikačních značek používaných na jejich území. Tyto informace zpřístupní na internetu. Komise členským státům pomůže tyto informace zpřístupnit veřejnosti tím, že na svých internetových stránkách uvede odkaz na příslušné internetové stránky členských států.

1. Identifikační značky uvedené v čl. 4 odst. 1 se na zvíře připevní v maximální lhůtě, kterou stanoví členský stát, v němž se zvíře narodilo. Tato lhůta se počítá ode dne narození zvířete a nesmí překročit 20 dní.

Odchylně od prvního pododstavce může být z důvodů spjatých s fyziologickým vývojem zvířete tato lhůta u druhé identifikační značky prodloužena až na 60 dní po narození zvířete.

Žádné zvíře nesmí opustit zemědělský podnik, ve kterém se narodilo, dokud na ně nejsou tyto dvě identifikační značky připevněny.

2. S cílem umožnit připevnění identifikační značky za zvláštních okolností provázených praktickými obtížemi je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 22b, kterými stanoví zvláštní okolnosti, za kterých mohou členské státy prodloužit maximální lhůty pro připevnění identifikačních značek podle odst. 1 prvního a druhého pododstavce. Členské státy uvědomí Komisi o každém využití této možnosti.

1. Každé zvíře, na které se vztahují veterinární kontroly podle směrnice 91/496/EHS, dovážené do Unie ze třetí země, a které je určeno pro zemědělský podnik určení na území Unie, musí být v zemědělském podniku určení identifikováno identifikačními značkami uvedenými v čl. 4 odst. 1.

Původní identifikace použitá pro zvíře ve třetí zemi se zaznamená do počítačové databáze podle článku 5 společně s jedinečným identifikačním kódem identifikačních značek přidělených tomuto zvířeti členským státem určení.

První pododstavec se nepoužije pro zvířata určená přímo pro jatka v členském státě, pokud jsou zvířata poražena do 20 dní po provedení uvedených veterinárních kontrol podle směrnice 91/496/EHS.

2. Identifikační značky zvířat uvedené v čl. 4 odst. 1 se připevní v maximální lhůtě stanovené členským státem, ve kterém se nachází zemědělský podnik určení. Tato lhůta nesmí překročit 20 dní po veterinárních kontrolách uvedených v odstavci 1.

Odchylně od prvního pododstavce může být z důvodů spjatých s fyziologickým vývojem zvířete tato lhůta u druhé identifikační značky prodloužena až na 60 dní po narození zvířete.

V každém případě se obě identifikační značky uvedené v čl. 4 odst. 1 prvním pododstavci připevňují na zvířata předtím, než tato zvířata opustí zemědělský podnik určení.

3. Pokud se zemědělský podnik určení nachází v členském státě, jenž zavedl vnitrostátní předpisy podle čl. 4 odst. 4 druhého pododstavce, které stanoví povinné používání elektronického identifikátoru, identifikují se zvířata elektronickým identifikátorem v zemědělském podniku určení v Unii ve lhůtě, kterou stanoví členský stát určení. Tato lhůta nesmí překročit 20 dní po veterinárních kontrolách uvedených v odstavci 1.

Odchylně od prvního pododstavce může být z důvodů spjatých s fyziologickým vývojem zvířete tato lhůta u druhé identifikační značky prodloužena až na 60 dní po narození zvířete.

V každém případě se elektronický identifikátor připevňuje na zvířata předtím, než tato zvířata opustí zemědělský podnik určení.

1. Zvířatům přesouvaným z jednoho členského státu do druhého se ponechá původní identifikační značka, která na ně byla připevněna podle čl. 4 odst. 1.

Avšak odchylně od prvního pododstavce může příslušný orgán členského státu počínaje 18. červencem 2019 umožnit:

2. Pokud se zemědělský podnik určení nachází v členském státě, jenž zavedl vnitrostátní předpisy, které stanoví povinné používání elektronického identifikátoru, uvedená zvířata se identifikují elektronickým identifikátorem nejpozději v zemědělském podniku určení v maximální lhůtě, kterou stanoví členský stát, v kterém se zemědělský podnik určení nachází. Maximální lhůta nepřesáhne 20 dní ode dne dovozu zvířat do zemědělského podniku určení.

Odchylně od prvního pododstavce může být z důvodů spjatých s fyziologickým vývojem zvířete tato lhůta u druhé identifikační značky prodloužena až na 60 dní po narození zvířete.

V každém případě se elektronický identifikátor připevňuje na zvířata předtím, než tato zvířata opustí zemědělský podnik určení.

První pododstavec se však nepoužije pro zvířata určená přímo pro jatka v členském státě, jenž zavedl vnitrostátní předpisy, které stanoví povinné používání elektronického identifikátoru.

1. Pokud členský stát nevyměňuje elektronické údaje s ostatními členskými státy v rámci systému pro elektronickou výměnu uvedeného v článku 5, použije se následující postup:

2. S cílem umožnit zpětnou vysledovatelnost přesunů zvířat až k zemědělskému podniku původu, který se nachází v členském státě, je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 22b, kterými stanoví pravidla týkající se informací z počítačové databáze, které mají být uvedeny v pasech zvířat, včetně přechodných opatření potřebných pro jejich zavedení.

1. Každý chovatel zvířat, s výjimkou přepravců:

• vede aktualizovanou evidenci,

• nahlásí příslušnému orgánu veškeré přesuny zvířat ze zemědělského podniku a do zemědělského podniku a všechna narození a úhyny zvířat v zemědělském podniku spolu s daty těchto událostí, a to v maximální lhůtě stanovené dotčeným členským státem; tato maximální lhůta činí nejméně tři dny a nejvýše sedm dní od výskytu jedné z těchto událostí. Členské státy mohou požádat Komisi o prodloužení maximální sedmidenní lhůty.

S cílem zohlednit praktické obtíže ve výjimečných případech je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 22b, kterými stanoví výjimečné okolnosti, za kterých mohou členské státy prodloužit maximální sedmidenní lhůtu stanovenou v druhé odrážce prvního pododstavce, spolu s maximální délkou tohoto prodloužení, která nesmí překročit 14 dní od uplynutí sedmidenní lhůty uvedené v prvním pododstavci druhé odrážce.

2. S cílem zajistit náležitou a efektivní vysledovatelnost skotu při sezónním přesunu na pastviny je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 22b, co se týče členských států nebo jejich částí, kde platí zvláštní pravidla pro sezónní pobyt na pastvinách, včetně období, konkrétních povinností chovatelů a pravidel pro registraci zemědělského podniku a evidenci přesunů skotu, včetně přechodných opatření potřebných pro jejich zavedení.

3. Každý chovatel poskytne na žádost příslušného orgánu veškeré informace o původu, identifikaci a případně i místa určení zvířat, která vlastnil, choval, přepravoval, uvedl na trh nebo porazil.

4. Evidence je ve formátu schváleném příslušným orgánem, je veden ručně nebo na počítači a měl by být na žádost příslušného orgánu kdykoliv k dispozici během minimálního období, které určí příslušný orgán a které nesmí být kratší než tři roky.

5. Odchylně od odstavce 4 je vedení evidence nepovinné pro každého chovatele, který:

6. S cílem zajistit přesnost a spolehlivost informací, jež se zadávají do evidence zemědělských podniků podle tohoto článku, je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci podle článku 22b, kterými stanoví potřebná pravidla týkající se těchto informací, včetně přechodných opatření potřebných pro jejich zavedení.

Prováděcí pravidla k této hlavě se přijmou řídícím postupem podle čl. 23 odst. 2. Tato opatření se týkají zejména:

Hospodářské subjekty nebo organizace podle článku 12, které

• je na základě oddílu I této hlavy povinny označovat hovězí maso na všech fázích uvádění na trh,

• si na základě oddílu II této hlavy přejí označovat hovězí maso v místě prodeje takovým způsobem, aby byly poskytnuty informace jiné než ty, které jsou stanoveny článkem 13 týkající se některých vlastností nebo podmínek produkce označeného masa nebo zvířete, ze kterého pochází,

tak učiní v souladu s touto hlavou.

Pro účely této hlavy se rozumí:

1. Hospodářské subjekty a organizace, které uvádějí hovězí maso na trh ve Společenství, ho označí v souladu s tímto článkem.

Systém povinného označování zaručuje vztah jednak mezi identifikací jatečně upravených těl, čtvrtí jatečně upravených těl nebo kusů masa a jednak mezi jednotlivým zvířetem nebo, pokud to dostačuje k ověření pravdivosti údajů na štítku, příslušnou skupinou zvířat.

2. Štítek obsahuje tyto údaje:

3. Členské státy, jejichž systému identifikace a evidence skotu podle hlavy I poskytuje dostatek údajů, mohou do 31. prosince 2001 rozhodnout, že u hovězího masa ze zvířat narozených, chovaných a poražených na jejich území musí být na štítcích povinně uvedeny také doplňující údaje.

4. Povinný systém ve smyslu odstavce 3 nesmí vést k narušení obchodu mezi členskými státy.

Prováděcí pravidla platná v členských státech, které zamýšlejí použít odstavec 3, vyžadují předchozí schválení Komisí.

5.

6. S cílem zabránit zbytečnému opakování označení uvedeného na štítku hovězího masa členských států či třetích zemí, kde probíhal chov, je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 22b týkající se zjednodušeného provedení v případě velmi krátkého pobytu zvířete v členském státě nebo třetí zemi narození či porážky.

Komise prostřednictvím prováděcích aktů přijme pravidla pro maximální velikost a složení skupiny zvířat uvedené v odstavci 1 a odst. 2 písm. a) při zohlednění omezení, pokud jde o homogenitu skupin zvířat, z nichž toto bourané maso či ořez pochází. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 23 odst. 2.

Příslušné hospodářské subjekty nebo organizace však mohou na štítek k mletému hovězímu masu doplnit:

• jeden nebo více údajů stanovených v článku 13, a/nebo

• datum výroby masa.

Odchylně od článku 13 musí být hovězí maso dovážené na území Unie, pro které nejsou k dispozici všechny informace uvedené v článku 13, opatřeno štítkem s údaji:

„Původ: mimo EU“ a „Poraženo v: (název třetí země)“.

1. Pokud jde o štítky obsahující údaje jiné než údaje stanovené v oddíle I této hlavy, zašle každý hospodářský subjekt nebo organizace zadávací podmínky ke schválení příslušnému orgánu členského státu, ve kterém probíhá produkce nebo prodej příslušného hovězího masa. Příslušný orgán může rovněž stanovit zadávací podmínky k použití v příslušném členském státě, pokud jejich použití není povinné.

Zadávací podmínky nepovinného označování uvádějí:

• údaje, které mají být uvedeny na štítku,

• opatření, která mají být přijata k zajištění pravdivosti údajů,

• kontrolní systém, který se použije ve všech fázích produkce a prodeje, včetně kontrol, které mají být prováděny nezávislým subjektem uznaným příslušným orgánem a stanoveným hospodářským subjektem nebo organizací. Tyto subjekty splňují kritéria stanovená evropskou normou EN/45011,

• v případě organizace opatření, která mají být přijata ve vztahu k jakémukoli členu, který by nedodržel zadávací podmínky.

Členské státy mohou rozhodnout, že kontroly prováděné nezávislým subjektem mohou být nahrazeny kontrolami prováděnými příslušným orgánem. Příslušný orgán má v takovém případě k dispozici kvalifikovaný personál a zdroje nezbytné k provedení požadovaných kontrol.

Náklady spojené s kontrolami stanovenými v tomto oddíle nese hospodářský subjekt nebo organizace používající systém označování.

2. Schválení zadávacích podmínek závisí na tom, zda příslušný orgán na základě důkladného prošetření jejich jednotlivých údajů podle odstavce 1 nabude přesvědčení, že plánovaný systém označování a zejména systém kontrol mohou řádně a spolehlivě fungovat. Příslušný orgán zamítne všechny zadávací podmínky, které nezajišťují vztah jednak mezi identifikací jatečně upravených těl, jatečně upravených čtvrtí nebo kusů masa a jednotlivým zvířetem nebo, pokud to dostačuje k ověření pravdivosti údajů na štítku, příslušnou skupinou zvířat.

Zadávací podmínky, které stanovují štítky s klamavými nebo nedostatečně jasnými údaji, jsou rovněž zamítnuty.

3. Pokud produkce a/nebo prodej hovězího masa probíhá ve dvou a více členských státech, příslušné orgány členských států prošetří a schválí jim předložené zadávací podmínky, pokud se jejich jednotlivé údaje vztahují k činnostem probíhajícím na jejich vlastním území. V takovém případě by každý příslušný členský stát měl uznat schválení udělená jiným příslušným členským státem.

Pokud ve lhůtě, která má být stanovena postupem podle čl. 23 odst. 2 a která začíná dnem následujícím po dni podání žádosti, nebylo schválení zamítnuto nebo uděleno, nebo pokud nebyly vyžádány doplňující údaje, považuje příslušný orgán zadávací podmínky za schválené.

4. Pokud příslušné orgány všech příslušných členských států schválí předložené zadávací podmínky, jsou příslušný hospodářský podnik nebo organizace pověřeny označovat hovězí maso pod podmínkou, že štítek obsahuje jejich jméno nebo logo.

5. Odchylně od odstavců 1 až 4 může Komise postupem podle čl. 23 odst. 2 v některých případech stanovit zrychlený nebo zjednodušený schvalovací postup, zejména pro hovězí maso v malých maloobchodních baleních nebo pro vysoce jakostní kusy hovězího masa v jednotlivých baleních, které jsou označeny v některém členském státě v souladu se schválenými zadávacími podmínkami a přivezeny na území jiného členského státu, pokud nebyl na jejich původní štítek přidán žádný údaje.

6. Členský stát může rozhodnout, že nesmí být používán název jednoho nebo více jeho regionů, zejména pokud název regionu:

• by mohl vést k záměně nebo potížím při kontrole,

• je vyhrazen pro hovězí maso v rámci nařízení (EHS) č. 2081/92.

Pokud je to povoleno, je název regionu doplněn názvem členského státu.

7. Členské státy informují Komisi o používání tohoto článku a zejména o údajích na štítcích. Komise informuje ostatní členské státy prostřednictvím Řídícího výboru pro hovězí a telecí maso čl. 23 odst. 1 písm. b), a pokud je to nutné, mohou být postupem podle čl. 23 odst. 2 stanovena pravidla pro tyto údaje, zejména mohou být zavedena omezení.

1. Pokud je hovězí maso zcela nebo částečně produkováno ve třetí zemi, jsou hospodářské subjekty a organizace oprávněny označovat hovězí maso podle tohoto oddílu, pokud dodržují článek 16 a navíc získaly pro své zadávací podmínky schválení příslušného orgánu stanoveného pro tento účel každou z příslušných třetích zemí.

2. Aby bylo schválení udělené třetí zemí platné i ve Společenství, třetí země předem oznámí Komisi:

• příslušný orgán, který byl stanoven,

• postupy a kritéria, která mají příslušné orgány při přezkoumávání zadávacích podmínek dodržovat,

• každý hospodářský subjekt a organizaci, jejichž zadávací podmínky byly příslušným orgánem přijaty.

Komise předá tato oznámení členským státům.

Pokud Komise na základě uvedených oznámení dojde k závěru, že postupy a/nebo kritéria používaná ve třetí zemi neodpovídají standardům stanoveným tímto nařízením, rozhodne po konzultaci s příslušnou třetí zemí, že schválení udělená touto třetí zemí nejsou ve Společenství platná.

Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení se přijmou řídicím postupem podle čl. 23 odst. 2. Tato opatření se týkají zejména:

1. Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění dodržování ustanovení tohoto nařízení.

Prováděním stanovených kontrol nejsou dotčeny kontroly, které může provádět Komise podle článku 9 nařízení (ES, Euratom) č. 2988/95.

Jakékoli sankce, které uloží členský stát hospodářskému subjektu nebo organizaci uvádějící hovězí maso na trh, musí být účinné, odrazující a přiměřené.

2. Aniž je dotčen odstavec 1, pokud hospodářské subjekty a organizace uvádějící hovězí maso na trh označily hovězí maso, aniž by splnily své povinnosti stanovené v hlavě II, členské státy případně a v souladu se zásadou proporcionality nařídí odstranění hovězího masa z trhu. Členské státy mohou kromě sankcí uvedených v odstavci 1:

3. Odborníci Komise v součinnosti s příslušnými orgány:

4. Členský stát, na jehož území je kontrola na místě prováděna, poskytne odborníkům Komise veškerou pomoc, kterou mohou požadovat při provádění svých úkolů. Výsledky provedených kontrol se projednají s příslušným orgánem příslušného členského státu, než bude vypracována a rozeslána závěrečná zpráva. Součástí této zprávy jsou případná doporučení pro členské státy, jak zlepšit dodržování ustanovení tohoto nařízení.

1. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 13 odst. 6, čl. 14 odst. 4 a článku 15a je Komisi svěřena na dobu pěti let ode dne 20. dubna 2016. Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

3. Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 13 odst. 6, čl. 14 odst. 4 a článku 15a kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4. Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5. Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 13 odst. 6, čl. 14 odst. 4 a článku 15a vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament ani Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

1. Komisi je pro prováděcí akty přijímané podle čl. 13 odst. 6 tohoto nařízení nápomocen Stálý výbor pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva zřízený čl. 58 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002(Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (Úř. věst. L 31, 1.2.2002, s. 1).).

Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011(Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).).

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

Má-li být stanovisko výboru získáno písemným postupem, je tento postup ukončen bez výsledku, pokud o tom ve lhůtě stanovené pro vydání stanoviska rozhodne předseda výboru nebo pokud o to požádá prostá většina členů výboru.

Do:

• 18. července 2019 v případě ustanovení o nepovinném označování a

• 18. července 2023 v případě ustanovení o elektronické identifikaci

předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě odpovídající zprávy zabývající se prováděním a dopadem tohoto nařízení, které v prvním případě obsahují možnost přezkoumat ustanovení o nepovinném označování a v druhém případě popisují technickou a ekonomickou proveditelnost uplatňování povinné elektronické identifikace v celé Unii.

1. Nařízení (ES) č. 820/97 se zrušuje.

2. Odkazy na nařízení (ES) č. 820/97 se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou uvedenou v příloze.