Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1228/2003 ze dne 26. června 2003 o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou (Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 95 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise(Úř. věst. C 240 E, 28. 8. 2001, s. 72 a Úř. věst. C 227 E, 24. 9. 2002, s. 440.),

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(Úř. věst. C 36, 8.2.2002, s. 10.),

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy(Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 13. března 2002 (Úř. věst. C 47 E, 27. 2. 2003, s. 379), společný postoj Rady ze dne 3. února 2003 (Úř. věst. C 50 E, 4. 3. 2003, s. 1) a rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 4. června 2003 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).),

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/92/ES ze dne 19. prosince 1996 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektrickou energií(Úř. věst. L 27, 30.1.1997, s. 20.) významně přispěla k vytvoření vnitřního trhu s elektřinou.

(2) Evropská rada na zasedání v Lisabonu ve dnech 23. a 24. března 2000 vyzvala k urychlené práci na dotvoření vnitřního trhu v elektroenergetice a plynárenství a k urychlení liberalizace těchto odvětví s cílem dosáhnout plně funkčního vnitřního trhu v těchto oblastech.

(3) Vytvoření skutečného vnitřního trhu s elektřinou by mělo být podpořeno intenzifikací obchodu s elektřinou, který je v současnosti v porovnání s ostatními hospodářskými odvětvími nerozvinutý.

(4) S ohledem na přeshraniční stanovení sazeb a přidělování dostupných propojovacích kapacit by se pro zabezpečení účinného přístupu do přenosových soustav za účelem přeshraničních transakcí měly zavést spravedlivá, náklady odrážející, průhledná a přímo použitelná pravidla, zohledňující porovnání mezi výkonnými provozovateli sítí ze strukturálně porovnatelných oblastí a doplňující ustanovení směrnice 96/92/ES.

(5) Ve svých závěrech Rada pro energetiku vyzvala dne 30. května 2000 Komisi, členské státy a vnitrostátní regulační a správní orgány, aby zabezpečily včasné zavedení opatření pro řízení přetížení a ve spolupráci s provozovateli evropských přenosových soustav (PEPS) rychlé zavedení stabilního tarifního systému pro delší období, poskytujícího účastníkům trhu vhodné signály ohledně rozčlenění nákladů.

(6) Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 6. července 2000 k druhé zprávě Komise o stavu liberalizace trhů s energií požádal o vytvoření podmínek pro využívání sítí v členských státech, které by nebrzdily přeshraniční obchod s elektřinou, a vyzval Komisi k předložení specifických návrhů zaměřených na překonání všech stávajících překážek pro obchod uvnitř Společenství.

(7) Je důležité, aby třetí země, které tvoří součást evropské elektrizační soustavy, dodržovaly pravidla obsažená v tomto nařízení a obecné zásady přijaté podle tohoto nařízení, aby se zlepšilo účinné fungování vnitřního trhu.

(8) Toto nařízení by mělo stanovit základní zásady stanovení sazeb a přidělování kapacit a zároveň zabezpečit přijetí obecných zásad podrobně popisujících další významné zásady a metody, aby bylo možné se rychle přizpůsobit změněným podmínkám.

(9) Na otevřeném konkurenčním trhu by provozovatelům přenosových soustav měly být vyrovnány náklady vynaložené v důsledku uskutečnění přeshraničních toků elektřiny přes jejich sítě provozovateli přenosových soustav, ze kterých přeshraniční toky elektřiny pocházejí, jakož i provozovateli soustav, ve kterých tyto toky končí.

(10) Při stanovení sazeb ve vnitrostátních sítích by měly být brány v úvahu platby a příjmy z vyrovnávacích plateb mezi provozovateli přenosových soustav.

(11) Skutečné splatné částky za přeshraniční přístup do soustav mohou značně kolísat v závislosti na zúčastněných provozovatelích přenosových soustav a v důsledku rozdílů ve struktuře tarifních systémů uplatňovaných v členských státech. Proto je potřebný jistý stupeň harmonizace, aby se zabránilo narušení obchodu.

(12) Velmi potřebný by byl systém dlouhodobých místně vztažených cenových signálů založený na zásadě, že úroveň poplatků za přístup do sítě by měla odrážet poměr mezi výrobou a spotřebou v daném regionu, stanovený na základě diferencování poplatků za přístup do sítě mezi výrobci nebo spotřebiteli.

(13) Nebylo by vhodné používat sazby založené na vzdálenosti nebo, pokud jsou již k dispozici vhodné místně vztažené cenové signály, specifické sazby placené pouze vývozci nebo dovozci navíc k obecnému poplatku za přístup do vnitrostátní sítě.

(14) Předpokladem účinné hospodářské soutěže na vnitřním trhu jsou nediskriminační a průhledné poplatky za používání sítě, včetně propojovacích vedení uvnitř přenosové soustavy. Dostupné kapacity těchto vedení by měly být stanoveny na nejvyšší hodnoty, které jsou v souladu s bezpečnostními normami bezpečného provozu sítí.

(15) Je důležité zabránit narušení hospodářské soutěže v důsledku různých bezpečnostních, provozních a plánovacích norem používaných provozovateli přenosových soustav v členských státech. Dostupné přenosové kapacity a bezpečnostní, plánovací a provozní normy, které mají vliv na dostupné přenosové kapacity, by navíc měly být pro účastníky trhu zpřístupňovány průhledným způsobem.

(16) Pokud zvláštní povaha dotyčného propojovacího vedení neopravňuje k výjimce z těchto pravidel, měla by existovat pravidla pro používání výnosů pocházejících z postupů spojených s řízením přetížení.

(17) Mělo by být možné řešit problémy přetížení různými způsoby za předpokladu, že použité metody poskytnou provozovatelům přenosových soustav a účastníkům trhu správné hospodářské signály a budou založené na tržních mechanismech.

(18) Aby se zabezpečilo řádné fungování vnitřního trhu, měla by se vypracovat opatření ohledně postupů, které umožní přijímat rozhodnutí a obecné zásady týkající se kromě jiného stanovení sazeb a přidělování kapacit Komisí a které rovněž zabezpečí, aby se do tohoto procesu v případě potřeby zapojily regulační orgány členských států v rámci svého evropského sdružení. Regulační orgány spolu s ostatními příslušnými orgány v členských státech by měly hrát důležitou úlohu v rámci přispívání k řádnému fungování vnitřního trhu s elektřinou.

(19) Je třeba, aby členské státy a příslušné vnitrostátní orgány poskytovaly Komisi důležité informace. S takovými informacemi musí Komise nakládat jako s důvěrnými. Pokud je to nutné, měla by mít Komise možnost požadovat důležité informace přímo od dotyčných podniků za předpokladu, že budou informovány příslušné vnitrostátní orgány.

(20) Vnitrostátní regulační orgány by měly zabezpečit soulad s pravidly obsaženými v tomto nařízení a obecnými zásadami přijatými na základě tohoto nařízení.

(21) Každý členský stát musí stanovit sankce za porušení tohoto nařízení nebo předpisů přijatých k jeho provedení. Tyto sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

(22) Protože cílů navrhovaných opatření, totiž dosažení harmonizovaného rámce pro přeshraniční obchod s elektřinou, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a může jich být proto lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku toto nařízení nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů.

(23) Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi(Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.),

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

Cílem tohoto nařízení je stanovit spravedlivá pravidla pro přeshraniční obchod s elektřinou, a tím zlepšit hospodářskou soutěž na vnitřním trhu s elektřinou, s přihlédnutím ke zvláštnostem celostátních a regionálních trhů. Toto zahrnuje vytvoření komplexního mechanismu pro přeshraniční toky elektřiny a stanovení harmonizovaných zásad pro poplatky za přeshraniční přenos a pro přidělování dostupných kapacit nebo propojení mezi vnitrostátními přenosovými soustavami.

Článek 2

Definice

1. Pro účely tohoto nařízení se použijí definice uvedené v článku 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/54/ES ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 96/92/(Úř. věst. L 176, 15.7.2003, s. 37.)ES s výjimkou definice „propojovacího vedení“, která se nahrazuje tímto:

„propojovacím vedením“se rozumí přenosové vedení, které překračuje nebo překlenuje hranici mezi členskými státy a které spojuje vnitrostátní přenosové soustavy členských států.

2. Dále se rovněž rozumí:

a) „regulačními orgány“regulační orgány uvedené v čl. 23 odst. 1 směrnice 2003/54/ES; b) „přeshraničním tokem“fyzický tok elektřiny přenosovou sítí členského státu, který je výsledkem dopadu činnosti výrobců nebo spotřebitelů mimo tento členský stát na jeho přenosovou síť. Pokud přenosové sítě dvou nebo více členských států tvoří, zcela nebo částečně, součást jediného regulačního bloku, pak jen pro účely vyrovnávacího mechanismu mezi provozovateli přenosových soustav podle článku 3 se regulační blok jako celek považuje za součást přenosové sítě jednoho z dotyčných členských států, aby se předešlo tomu, že by se toky uvnitř regulačních toků považovaly za přeshraniční toky a způsobovaly vyrovnávací platby podle článku 3. Regulační orgány daných členských států mohou rozhodnout, kterého z daných členských států bude regulační blok jako celek součástí; c) „přetížením“situace, v níž propojení spojující vnitrostátní přenosové sítě nemůže pojmout všechny fyzické toky vyplývající z mezinárodního obchodu požadovaného účastníky trhu z důvodu nedostatku kapacity propojovacích vedení nebo zúčastněných vnitrostátních přenosových soustav; d) „deklarovaným vývozem“odeslání elektřiny v jednom členském státě na základě smluvní dohody, jehož důsledkem je současné odpovídající převzetí („deklarovaný dovoz“) elektřiny v jiném členském státě nebo třetí zemi; e) „deklarovaným přenosem“situace, kdy se uskuteční „deklarovaný vývoz“ elektřiny a stanovená přenosová trasa zahrnuje zemi, ve které se neuskuteční ani odeslání, ani současné odpovídající převzetí elektřiny; f) „deklarovaným dovozem“elektřiny převzetí elektřiny v členském státě nebo třetí zemi současně s odesláním elektřiny („deklarovaným vývozem“) v jiném členském státě; g) „novým propojovacím vedením“propojovací vedení nedokončené ke dni vstupu tohoto nařízení v platnost.

Článek 3

Vyrovnávací mechanismus mezi provozovateli přenosových soustav

1. Provozovatelé přenosových soustav obdrží vyrovnávací platby za náklady vzniklé přenosem přeshraničních toků elektřiny po jejich sítích.

2. Vyrovnávací platba uvedená v odstavci 1 se vyplácí provozovatelům vnitrostátních přenosových soustav, v nichž přeshraniční toky vznikají, a soustav, v nichž tyto toky končí.

3. Vyrovnávací platby se provádějí pravidelně za dané minulé časové období. Pokud to je nutné, provedené platby se dodatečně upraví podle skutečně vzniklých nákladů.

První období, za něž se provede vyrovnávací platba, se stanoví v obecných zásadách uvedených v článku 8.

4. Komise rozhodne o výši splatných vyrovnávacích plateb postupem podle čl. 13 odst. 2.

5. Velikost provedených přeshraničních toků a velikost přeshraničních toků označených jako vznikajících nebo končících ve vnitrostátních přenosových soustavách se určuje na základě fyzických toků elektřiny skutečně naměřených v daném časovém období.

6. Náklady vzniklé přenosem přeshraničních toků se stanoví na základě očekávaných dlouhodobých průměrných přírůstkových nákladů s přihlédnutím ke ztrátám, investicím do nové infrastruktury a přiměřenému podílu nákladů na stávající infrastrukturu, pokud se infrastruktura používá pro přenos přeshraničních toků, zejména s ohledem na potřebu zajistit bezpečnost dodávky. Při stanovení vzniklých nákladů se používají uznávané standardní postupy pro výpočet nákladů. Přínosy vzniklé v síti jako důsledek přenosu přeshraničních toků se vezmou v úvahu za účelem snížení přijaté vyrovnávací platby.

Článek 4

Poplatky za přístup do sítí

1. Poplatky účtované provozovateli sítí za přístup k sítím musí být průhledné, brát v úvahu potřebu bezpečnosti sítě a odrážet skutečné náklady, pokud odpovídají nákladům efektivního a strukturálně porovnatelného provozovatele sítě, a musí se uplatňovat nediskriminačním způsobem. Tyto poplatky nejsou závislé na vzdálenosti.

2. Výrobcům a spotřebitelům („zatížení“) lze účtovat poplatky za přístup do sítě. Podíl na celkové výši síťových poplatků hrazených výrobci, s výhradou potřeby poskytnout vhodné a účinné místně vztažené cenové signály, musí být nižší než podíl hrazený spotřebiteli. V případě potřeby musí místně vztažené cenové signály na evropské úrovni vycházet z úrovně sazeb stanovené pro výrobce nebo spotřebitele a brát v úvahu velikost síťových ztrát a způsobené přetížení, včetně investičních nákladů na infrastrukturu. Toto nebrání členským státům v poskytování místně vztažených cenových signálů uvnitř jejich území nebo v používání určitých mechanismů, aby zabezpečily, že poplatky spotřebitelů („zatížení“) za přístup do sítě jsou na celém jejich území jednotné.

3. Při stanovování poplatků za přístup do sítě se berou v úvahu:

provedené platby a obdržené příjmy v rámci vyrovnávacího mechanismu mezi provozovateli přenosových soustav,
skutečné provedené a obdržené platby, jakož i platby očekávané za budoucí časová období, odhadované na základě minulých období.

4. Pokud existují vhodné a účinné místně vztažené cenové signály podle odstavce 2, poplatky za přístup do sítí účtované výrobcům a spotřebitelům, jak je uvedeno v základní obchodní dohodě, se vyúčtují bez ohledu na zemi určení a zemi původu elektřiny. Tím nejsou dotčeny poplatky za deklarovaný vývoz a deklarovaný dovoz na základě řízení přetížení uvedeného v článku 6.

5. Nepožadují se žádné zvláštní síťové poplatky za jednotlivé transakce týkající se deklarovaného přenosu elektřiny.

Článek 5

Poskytování informací o propojovacích kapacitách

1. Provozovatelé přenosových soustav zavedou postupy pro koordinaci a výměnu informací, aby se zajistila bezpečnost sítí v rámci řízení přetížení.

2. Bezpečnostní, provozní a plánovací normy používané provozovateli přenosových soustav se zveřejňují. Zveřejňované informace zahrnují obecný model výpočtu celkové přenosové kapacity a rozpětí spolehlivosti přenosu vycházející z elektrických a fyzikálních vlastností sítě. Tyto modely podléhají schválení regulačními orgány.

3. Provozovatelé přenosových soustav zveřejňují dostupné přenosové kapacity odhadnuté na každý den, s uvedením případných již rezervovaných kapacit. Tato zveřejnění se provádějí k určitým časovým bodům před dnem přenosu a obsahují v každém případě odhady na příští týden a příští měsíc, jakož i kvantitativní určení očekávané spolehlivosti dostupné kapacity.

Článek 6

Obecné zásady řízení přetížení

1. Na přetížení sítě se reaguje pomocí nediskriminujících tržně orientovaných řešení, které poskytnou účinné hospodářské signály daným účastníkům trhu a provozovatelům přenosových soustav. Problémy přetížení sítě jsou přednostně řešeny metodami nezaloženými na transakcích, tj. metodami, které nezahrnují výběr mezi smlouvami jednotlivých účastníků trhu.

2. Transakce je možné omezovat jen v nouzových situacích, v nichž musí provozovatel přenosové soustavy rychle jednat a opětovný přenos nebo vzájemná obchodní výměna nejsou možné. Všechny tyto postupy se uplatňují nediskriminačním způsobem.

Vyjma případy nepředvídatelných okolností dostávají účastníci trhu, jimž byla přidělena kapacita, za jakékoli omezování náhradu.

3. Účastníkům trhu se zpřístupňuje maximální kapacita propojení nebo přenosových sítí ovlivňujících přeshraniční toky odpovídající bezpečnostním normám pro bezpečný síťový provoz.

4. Účastníci trhu informují v rozumném předstihu dotčené provozovatele přenosových soustav před daným provozním obdobím, zda mají v úmyslu využít přidělenou kapacity. Přidělené kapacity, které nebudou využity, se znovu uvedou na trh otevřeným, průhledným a nediskriminačním způsobem.

5. Pokud je to technicky možné, uspokojují provozovatelé přenosových soustav v přetíženém vedení kapacitní požadavky všech toků elektřiny v opačných směrech, aby toto vedení co nejvíce využili. Při plném zohlednění bezpečnosti sítě nejsou transakce uvolňující přetížení nikdy odmítány.

6. Všechny výnosy vyplývající z přidělení propojení se musí použít na jeden nebo více z těchto účelů:

a) zaručení skutečné dostupnosti přidělené kapacity;

b) síťové investice udržující nebo zvyšující propojovací kapacity;

c) jako příjem, který berou v úvahu regulační orgány při schvalování metody výpočtu síťových sazeb nebo při posuzování, zda by sazby neměly být změněny.

Článek 7

Nová propojovací vedení

1. Nová propojovací vedení stejnosměrného proudu mohou být na základě žádosti osvobozeny od čl. 6 odst. 6 tohoto nařízení a článku 20 a čl. 23 odst. 2, 3 a 4 směrnice 2003/54/ES za těchto podmínek:

a) investice musí zlepšit hospodářskou soutěž v dodávce elektřiny;

b) úroveň rizika spojeného s investicí je taková, že k investici by bez udělení odchylky nedošlo;

c) propojovací vedení musí být vlastněno fyzickou nebo právnickou osobou, která je alespoň ve své právní formě oddělena od provozovatelů soustav, v jejichž soustavách bude toto propojovací vedení vybudováno;

d) od uživatelů daného propojovacího vedení budou vybírány poplatky;

e) od částečného otevření trhu ve smyslu článku 19 směrnice 96/92/ES nesmí být žádná část kapitálových nebo provozních nákladů propojovacího vedení získána zpět z žádné složky poplatků z používání přenosových nebo distribučních soustav propojených navzájem uvedeným propojovacím vedením;

f) odchylka není na újmu hospodářské soutěži nebo účinnému fungování vnitřního trhu s elektřinou nebo řádnému fungování regulované soustavy, ke které je propojovací vedení připojeno.

2. Odstavec 1 se rovněž použije ve výjimečných případech na propojovací vedení střídavého proudu, pokud náklady a riziko dané investice jsou obzvlášť vysoké ve srovnání s náklady a riziky obvykle vznikajícími při propojení dvou sousedících vnitrostátních přenosových soustav propojovacím vedením střídavého proudu.

3. Odstavec 1 se týká rovněž významných zvýšení kapacity stávajících propojovacích vedení.

a) Regulační orgány mohou v jednotlivých případech rozhodnout o odchylce uvedené v odstavcích 1 a 2. Členské státy však mohou stanovit, aby regulační orgány předkládaly příslušnému orgánu členského státu svá stanoviska k žádostem o udělení odchylky k formálnímu schválení. Tato stanoviska se zveřejňují spolu s rozhodnutím.

i) Odchylka se může týkat celé kapacity nového propojovacího vedení nebo stávajícího propojovacího vedení s podstatně zvýšenou kapacitou, nebo její části.
ii) Při rozhodování o udělení odchylky musí být v každém jednotlivém případě posouzena potřeba stanovit podmínky ohledně délky trvání odchylky a nediskriminačního přístupu k propojovacímu vedení.
iii) Při rozhodování o podmínkách podle bodů i) a ii) se berou v úvahu zejména další kapacita, která se má budovat, časový horizont projektu a vnitrostátní podmínky.

c) Při poskytování odchylky může příslušný orgán schválit nebo stanovit pravidla a mechanismy pro správu a rozmisťování kapacit.

d) Rozhodnutí o odchylce, včetně všech podmínek uvedených v písmeni b), musí být řádně odůvodněno a zveřejněno.

e) Každé rozhodnutí o výjimce se přijme po konzultaci s ostatními členskými státy nebo dotčenými regulačními orgány.

5. Rozhodnutí o udělení odchylky musí příslušný orgán neprodleně oznámit Komisi společně se všemi důležitými informacemi ve vztahu k rozhodnutí. Tyto informace mohou být předloženy v úhrnné podobě, což Komisi umožní přijmout podložené rozhodnutí.

Tyto informace musí zejména obsahovat:

přesné důvody, na jejichž základě regulační orgán nebo členský stát udělil odchylku, včetně finančních údajů odůvodňujících potřebu odchylky,
provedenou analýzu dopadu udělení odchylky na hospodářskou soutěž a účinné fungování vnitřního trhu s elektřinou,
důvody pro délku trvání odchylky a podíl na celkové kapacitě dotyčného propojovacího vedení, pro které je odchylka udělena,
výsledek konzultací s dotčenými členskými státy nebo regulačními orgány.

Do dvou měsíců po obdržení oznámení může Komise požádat dotyčné regulační orgány nebo členské státy, aby rozhodnutí o udělení odchylky změnily nebo zrušily. Pokud si Komise vyžádá doplňující informace, může být tato dvouměsíční lhůta prodloužena o jeden měsíc.

Pokud dotčený regulační orgán nebo členský stát uvedené žádosti ve lhůtě čtyř týdnů nevyhoví, je konečné rozhodnutí přijato postupem podle čl. 13 odst. 3.

Komise zabezpečí zachování důvěrnosti u citlivých obchodních informací.

Článek 8

Obecné zásady

1. Pokud je to vhodné, Komise postupem podle čl. 13 odst. 2 přijímá a mění obecné zásady pro otázky uvedené v odstavcích 2 a 3 a týkající se vyrovnávacích mechanismů mezi provozovateli přenosových soustav v souladu se zásadami uvedenými v článcích 3 a 4. Při prvním přijímání těchto obecných zásad Komise zabezpečí, aby tyto zásady obsáhly v jediném návrhu opatření alespoň otázky uvedené v odst. 2 písm. a) a d) a v odstavci 3.

2. Tyto obecné zásady obsahují

a) podrobnosti postupu pro určování provozovatelů přenosových soustav, kteří jsou povinni platit vyrovnávací platby za přeshraniční toky, včetně rozdělení na provozovatele vnitrostátních přenosových soustav, v nichž toky vznikají, a na provozovatele soustav, v nichž tyto toky končí, v souladu s čl. 3 odst. 2;

b) podrobnosti o platebním postupu, který má být dodržen, včetně určení prvního časového období, za které by se měla vyrovnávací platba zaplatit, v souladu s čl. 3 odst. 3 druhým pododstavcem;

c) podrobnosti metod pro určování uskutečněných přeshraničních toků, za něž se má platit vyrovnávací platba podle odstavce 3, jak z hlediska množství a druhu toků, tak velikosti takových toků jako vznikajících nebo končících v přenosových soustavách jednotlivých členských států, v souladu s čl. 3 odst. 5;

d) podrobnosti metod pro určování nákladů a přínosů vzniklých při přenosu přeshraničních toků, v souladu s čl. 3 odst. 6;

e) podrobnosti o zacházení s toky elektřiny, které pocházejí ze zemí mimo Evropský hospodářský prostor nebo v takových zemích končí, v rámci vzájemného vyrovnávacího mechanismu mezi provozovateli přenosových soustav;

f) zapojení vnitrostátních elektrizačních soustav, vzájemně propojených prostřednictvím vedení stejnosměrného proudu, v souladu s článkem 3.

3. Obecné zásady obsahují rovněž vhodná pravidla vedoucí k postupné harmonizaci základních zásad pro určování poplatků placených výrobci a spotřebiteli (zatížení) podle systémů sazeb jednotlivých členských států, včetně promítnutí vzájemného vyrovnávacího mechanismu mezi provozovateli přenosových soustav do vnitrostátních síťových poplatků a poskytnutí vhodných a účinných místně vztažených cenových signálů, v souladu se zásadami stanovenými v článku 4.

Obecné zásady zajistí vhodné a účinné místně vztažené cenové signály na evropské úrovni.

Harmonizace v tomto ohledu nebrání členským státům používat mechanismy, které zabezpečí, aby poplatky za přístup do sítě hrazené spotřebiteli (zatížení) byly na celém jejich území srovnatelné.

4. V případě potřeby Komise postupem podle čl. 13 odst. 2 změní obecné zásady ohledně správy a přidělování dostupné přenosové kapacity propojení mezi vnitrostátními soustavami stanovené v příloze v souladu se zásadami stanovenými v článcích 5 a 6, zejména tak, aby zahrnovaly podrobné obecné zásady ohledně všech v praxi používaných metod pro přidělování kapacity a aby se zabezpečilo, že mechanismy pro řízení přetížení se vyvinou způsobem slučitelným s cíli vnitřního trhu. V případě potřeby se v průběhu takových změn stanoví obecná pravidla pro minimální bezpečnost a provozní normy pro používání a provoz sítě, jak je uvedeno v čl. 5 odst. 2.

Při přijímání nebo měnění obecných zásad Komise zabezpečí, že tyto zásady poskytnou minimální stupeň harmonizace nutný k dosažení cílů tohoto nařízení a nepřekročí rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů.

Při přijímání nebo měnění obecných zásad Komise sdělí, jaká opatření přijala za účelem dosažení souladu pravidel v třetích zemích, které jsou součástí evropské elektrizační soustavy, s danými obecnými zásadami.

Článek 9

Regulační orgány

Regulační orgány při výkonu svých povinností zajišťují plnění tohoto nařízení a obecných zásad přijatých podle článku 8. Je-li to vhodné k plnění cílů tohoto nařízení, spolupracují spolu navzájem a s Komisí.

Článek 10

Sdělování informací a důvěrnost údajů

1. Členské státy a regulační orgány na požádání poskytnou Komisi veškeré informace nezbytné pro účely čl. 3 odst. 4 a článku 8.

Regulační orgány poskytují pro účely čl. 3 odst. 4 a 6 pravidelně zejména informace o nákladech skutečně vynaložených provozovateli vnitrostátních přenosových soustav, jakož i údaje a veškeré významné informace o fyzických tocích elektřiny v sítích provozovatelů přenosových soustav a o nákladech sítě.

Komise stanoví přiměřenou lhůtu, v niž mají být informace poskytnuty, s přihlédnutím ke složitosti požadovaných informací a k naléhavosti jejich potřeby.

2. Pokud dotyčný členský stát nebo regulační orgán tyto informace neposkytne v dané lhůtě podle odstavce 1, může si Komise veškeré informace nezbytné pro účely čl. 3 odst. 4 a článku 8 vyžádat přímo od dotyčných podniků.

Při zasílání žádosti o informace podniku Komise současně zašle kopii žádosti regulačním orgánům členského státu, na jehož území se nachází sídlo podniku.

3. Ve své žádosti o informace Komise uvede právní základ, stanovit lhůtu, v níž mají být informace poskytnuty, účel své žádosti a sankce podle čl. 12 odst. 2 pro případ poskytnutí nesprávných, neúplných nebo zavádějících informací. Komise stanoví přiměřenou lhůtu s přihlédnutím ke složitosti požadovaných informací a k naléhavosti jejich potřeby.

4. Vlastníci podniků nebo jejich zástupci a v případě právnických osob osoby zmocněné je zastupovat podle zákona nebo podle zakládací smlouvy nebo stanov sdělí požadované informace. Řádně zmocnění právní zástupci mohou sdělit informace za své klienty, kteří však v tomto případě zůstávají plně odpovědni, že informace nejsou neúplné, nesprávné nebo zavádějící.

5. Neposkytne-li podnik požadované informace ve lhůtě stanovené Komisí nebo dodá-li neúplné informace, může si Komise informace, které mají být poskytnuty, vyžádat prostřednictvím rozhodnutí. Toto rozhodnutí určí, které informace jsou nutné, a stanoví přiměřenou lhůtu, v níž mají být dodány. Musí také uvést sankce podle čl. 12 odst. 2. Dále musí uvést právo na přezkum rozhodnutí Soudním dvorem Evropských společenství.

Komise současně zašle kopii rozhodnutí regulačním orgánům členského státu, na jehož území se nachází sídlo osoby nebo podniku.

6. Informace shromážděné podle tohoto nařízení mohou být použity pouze pro účely čl. 3 odst. 4 a článku 8.

Komise nesmí sdělovat informace, které získala podle tohoto nařízení a které svou povahou podléhají profesnímu tajemství.

Článek 11

Právo členských států přijmout podrobnější opatření

Tímto nařízením nejsou dotčena práva členských států zachovávat a zavádět opatření obsahující podrobnější předpisy, než které jsou stanoveny v tomto nařízení a v obecných zásadách podle článku 8.

Článek 12

Sankce

1. Aniž je dotčen odstavec 2, stanoví členské státy systém sankcí za porušování ustanovení tohoto nařízení a přijmou veškerá opatření nezbytná k zajištění jejich uplatňování. Tyto sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy oznámí tyto předpisy Komisi nejpozději do 1. července 2004 a co nejdříve veškeré následné změny, které se jich budou týkat.

2. Komise může rozhodnutím uložit podnikům nebo sdružením podniků pokuty ve výši nejvýše 1 % celkového obratu za předchozí účetní období, jestliže záměrně nebo z nedbalosti dodaly nesprávné, neúplné nebo zavádějící informace jako odpověď na žádost podle čl. 10 odst. 3 nebo je neposkytnou ve lhůtě stanovené rozhodnutím podle čl. 10 odst. 5 prvního pododstavce.

Při stanovení výše pokuty se přihlíží k závažnosti porušení požadavků stanovených v prvním pododstavci.

3. Sankce podle odstavce 1 a rozhodnutí přijatá podle odstavce 2 nemají trestněprávní povahu.

Článek 13

Výbor

1. Komisi je nápomocen výbor.

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.

3. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 3 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

4. Výbor přijme svůj jednací řád.

Článek 14

Zpráva Komise

Komise sleduje uplatňování tohoto nařízení. Nejpozději do tří měsíců po vstupu v platnost tohoto nařízení předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o zkušenostech získaných při tomto uplatňování. Ve zprávě je třeba zejména analyzovat, do jaké míry bylo nařízení úspěšné při zabezpečení nediskriminačních a náklady odrážejících podmínek přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou, s cílem přispět k rozmanitosti nabídky pro zákazníka na co nejlépe fungujícím vnitřním trhu a k dlouhodobé bezpečnosti dodávek, a také posoudit, do jaké míry jsou zajištěny účinné místně vztažené cenové signály. V případě potřeby musí být zpráva doprovázena vhodnými návrhy nebo doporučení.

Článek 15

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. července 2004.

Pokud jde o propojení mezi Slovinskem a sousedícími členskými státy, použijí se čl. 6 odst. 1 a pravidla 1 až 4 obsažená v příloze v kapitole nazvané „Obecné záležitosti“ ode dne 1. července 2007. Tento pododstavec se vztahuje pouze na propojovací kapacitu, která je přidělována provozovatelem slovinské přenosové soustavy a pouze, pokud tato kapacita nepřesahuje polovinu celkové dostupné propojovací kapacity.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

PŘÍLOHA

Obecné zásady pro správu a přidělování dostupné přenosové kapacity pro propojení mezi vnitrostátními systémy

1. Obecná ustanovení

1.1. Provozovatelé přenosových soustav se vynasnaží přijmout všechny obchodní transakce, včetně těch, které zahrnují přeshraniční obchod.

1.2. V případě, že k přetížení nedochází, není přístup k propojení ničím omezen. Pokud se tak obvykle děje, nemusí být stanoven žádný stálý obecný přidělovací postup pro přístup k přeshraniční přenosové službě.

1.3. V případě, že plánované obchodní transakce nejsou slučitelné s bezpečným síťovým provozem, provozovatelé přenosových soustav zmírňují přetížení ve shodě s požadavky provozní bezpečnosti distribuční soustavy, přičemž se snaží zajistit, aby jakékoliv související náklady byly nadále hospodářsky účinné. Pokud nelze použít méně nákladná opatření, počítá se s nápravným opětovným přenosem či vzájemnou obchodní výměnou.

1.4. Jestliže dojde ke strukturálnímu přetížení, provozovatelé přenosových soustav okamžitě uplatní příslušná, předem definovaná a odsouhlasená pravidla a opatření pro řízení přetížení. Metody řízení přetížení zajistí, aby fyzické energetické toky spojené s veškerou přidělenou přenosovou kapacitou odpovídaly bezpečnostním normám sítě.

1.5. Metody přijaté pro účely řízení přetížení dávají účastníkům trhu a provozovatelům přenosových soustav hospodářsky účinné signály, podporují hospodářskou soutěž a jsou vhodné k tomu, aby se uplatňovaly regionálně i na úrovni Společenství.

1.6. Při řízení přetížení se nesmí používat rozlišování založené na transakcích. Zvláštní žádosti o přenosovou službu se nevyhoví, pouze pokud jsou zároveň splněny tyto podmínky:

a) následkem přírůstkových fyzických energetických toků plynoucích z vyhovění této žádosti již nemusí být zaručen bezpečný provoz energetické sítě; a
b) peněžní hodnota spojená s touto žádostí v postupu řízení přetížení je nižší než u ostatních žádostí, které mají být přijaty pro tutéž službu a za týchž podmínek.

1.7. Při určování příslušných síťových oblastí, v nichž a mezi nimiž se řízení přetížení má uplatňovat, se provozovatelé přenosových soustav řídí zásadami účinnosti nákladů a minimalizací nepříznivých dopadů na vnitřní trh s elektřinou. Provozovatelé přenosových soustav výslovně nesmějí, s výjimkou výše zmíněných důvodů a důvodů provozní bezpečnosti(Provozní bezpečností se rozumí „udržování přenosové soustavy v mezích dohodnutých bezpečnostních limitů“.), omezovat propojovací kapacitu, aby vyřešili přetížení uvnitř své regulační oblasti. Jestliže taková situace nastane, je provozovateli přenosových soustav popsána a transparentním způsobem zpřístupněna všem uživatelům. Takovou situaci lze strpět jen do té doby, než je nalezeno dlouhodobé řešení. Provozovatelé přenosových soustav popíšou a průhledným způsobem zpřístupní všem uživatelům metody a projekty k dosažení dlouhodobého řešení.

1.8. Při vyrovnávání sítě ve své regulační oblasti prostřednictvím provozních opatření v síti a prostřednictvím opětovného přenosu berou provozovatelé přenosových soustav v úvahu účinek těchto opatření na sousední regulační oblasti.

1.9. Nejpozději do dne 1. ledna 2008 budou koordinovaně a za provozně bezpečných podmínek stanoveny mechanismy vnitrodenního řízení přetížení propojovací kapacity s cílem poskytnout co největší příležitosti k obchodu a zajistit přeshraniční vyrovnávání.

1.10. Vnitrostátní regulační orgány pravidelně hodnotí metody řízení přetížení a zvláštní pozornost věnují tomu, zda panuje soulad se zásadami a pravidly stanovenými v tomto nařízení a obecných zásadách a s předpoklady a podmínkami, jež na základě těchto zásad a pravidel samy stanovily. Zmíněné hodnocení zahrnuje konzultace všech účastníků trhu a specializované studie.

2. Metody řízení přetížení

2.1. Pro usnadnění účinného fungování přeshraničního obchodu mají metody řízení přetížení tržní charakter. Za tímto účelem se kapacita přiděluje pouze pomocí explicitních (kapacita) či implicitních (kapacita a energie) aukcí. Obě metody mohou existovat souběžně na stejném propojení. Pro vnitrodenní obchody lze použít nepřetržité obchodování.

2.2. V závislosti na podmínkách hospodářské soutěže může být zapotřebí, aby mechanismy řízení přetížení dovolovaly jak dlouhodobé, tak krátkodobé přidělování přenosové kapacity.

2.3. Každý postup přidělení kapacity přiděluje předepsaný podíl dostupné propojovací kapacity plus veškerou zbývající kapacitu, předtím nepřidělenou, a veškerou kapacitu, která byla předtím přidělena a její držitelé ji uvolnili.

2.4. Provozovatelé přenosových soustav zlepší stabilizovanost kapacity, přičemž zohlední povinnosti a práva zúčastněných provozovatelů přenosových soustav i povinnosti a práva účastníků trhu, aby se usnadnil účinný a účelný průběh hospodářské soutěže. Trhu může být nabízen přiměřený podíl kapacit se sníženou stabilitou, je však pokaždé nutno účastníkům trhu oznámit přesné podmínky přenosu po přeshraničních vedeních.

2.5. Právem přístupu je v případě dlouhodobých a střednědobých přídělů stabilní právo na přenosovou kapacitu. Řídí se zásadou ztráty v případě nevyužití nebo zásadou využití nebo prodeje ve stanoveném čase.

2.6. Provozovatelé přenosových soustav definují vhodnou strukturu pro přidělení kapacity mezi různými časovými rámci. To může zahrnovat možnost rezervace minimálního procentuálního podílu propojovací kapacity pro denní nebo vnitrodenní přidělení. Tuto přidělovací strukturu přezkoumávají příslušné regulační orgány. Ve svých návrzích provozovatelé přenosových soustav berou v úvahu:

a) povahu trhů;
b) provozní podmínky, jako jsou důsledky vyrovnávání stabilně deklarovaných harmonogramů;
c) úroveň harmonizace procentuálních podílů a časových rámců přijatých pro různé stávající mechanismy přidělování kapacity.

2.7. Přidělování kapacity nesmí rozlišovat mezi účastníky trhu, kteří mají zájem využít svého práva používat fyzické dvoustranné smlouvy či nabídku na energetické burze. Vítězí nabídky s nejvyšší hodnotou, ať už implicitní nebo explicitní ve stanoveném časovém rámci.

2.8. V regionech, kde jsou rozvinuté termínované finanční trhy s elektřinou a kde již prokázaly účinnost, lze veškerou propojovací kapacitu přidělit prostřednictvím implicitních aukcí.

2.9. V jiných případech než u nových propojovacích vedení, které využívají odchylku podle článku 7 nařízení, není stanovení minimálních cen povoleno.

2.10. Všichni potenciální účastníci trhu mají v zásadě povoleno se procesu přidělování účastnit bez omezení. Příslušné regulační orgány a/nebo orgány pro hospodářskou soutěž mohou proto, aby se nevytvářely nebo nezhoršovaly problémy spojené s potenciálním použitím dominantního postavení některého účastníka trhu, případně stanovit omezení z důvodu dominantního postavení, a to všeobecně, nebo pro jednotlivou společnost.

2.11. Účastníci trhu pevně sjednávají svá využití kapacity u provozovatelů přenosových soustav do termínu stanoveného pro každý časový rámec. Tento termín je stanoven tak, aby byli provozovatelé přenosových soustav schopni nevyužitou kapacitu znovu předat k novému přidělení v následujícím příslušném časovém rámci – včetně vnitrodenních obchodů.

2.12. Kapacita je volně obchodovatelná na sekundárním základě pod podmínkou, že je provozovatel přenosové soustavy informován v dostatečném předstihu. V případě, že provozovatel přenosové soustavy odmítne nějaké sekundární obchodování (transakci), je nutné, aby to daný provozovatel přenosové soustavy jasně a průhledným způsobem oznámil a objasnil všem účastníkům trhu a oznámil to regulačnímu orgánu.

2.13. Finanční důsledky nesplnění závazků spojených s přidělováním kapacit nesou ti, kdo jsou za toto nesplnění odpovědni. V případě, že účastníci trhu nevyužijí kapacitu, kterou se využít zavázali, nebo v případě explicitně dražené kapacity neuskuteční sekundární obchodování či nevrátí kapacitu včas, ztrácí na tuto kapacitu právo a hradí poplatek, který odráží výši nákladů. Je nutné, aby všechny poplatky za nevyužití kapacity, které odrážejí výši nákladů, byly opodstatněné a přiměřené. Stejně tak je povinné účastníkovi trhu nahradit ztrátu práv na kapacitu, pokud provozovatel přenosových soustav nesplní své závazky. Pro tyto účely se nezohledňují následné ztráty. Pojmy a metody klíčové pro stanovení povinností vyplývajících z nesplnění závazků se určují předem s ohledem na finanční důsledky a přezkoumává je příslušný regulační vnitrostátní orgán či orgány.

3. Koordinace

3.1. Přidělování kapacity na propojovacím vedení se koordinuje a uskutečňuje za použití společných přidělovacích postupů ze strany příslušných provozovatelů přenosových soustav. Očekává-li se, že obchod mezi dvěma zeměmi (provozovateli přenosových soustav) významně ovlivní podmínky fyzického toku v jakékoliv třetí zemi (u třetího provozovatele přenosové soustavy), metody řízení přetížení se koordinují mezi všemi dotčenými provozovateli přenosových soustav prostřednictvím společného postupu řízení přetížení. Vnitrostátní regulační orgány a provozovatelé přenosových soustav zabezpečí, aby nebyl jednostranně zaveden žádný postup pro řízení přetížení, který by měl závažné dopady na toky elektřiny v jiných sítích.

3.2. Nejpozději od 1. ledna 2007 se uplatňuje společná koordinovaná metoda řízení přetížení a postup alespoň pro přidělování kapacity uskutečňované každý rok, každý měsíc a na následující den, a to mezi zeměmi v těchto regionech:

a) severní Evropa (tj. Dánsko, Švédsko, Finsko, Německo a Polsko),
b) severozápadní Evropa (tj. Benelux, Německo a Francie),
c) Itálie (tj. Itálie, Francie, Německo, Rakousko, Slovinsko a Řecko),
d) střední východní Evropa (tj. Německo, Polsko, Česká republika, Slovensko, Maďarsko, Rakousko a Slovinsko),
e) jihozápadní Evropa (tj. Španělsko, Portugalsko a Francie),
f) Spojené království, Irsko a Francie,
g) pobaltské státy (tj. Estonsko, Lotyšsko a Litva).

Na propojovacím vedení, které zahrnuje země náležející do více než jednoho regionu, se používané metody řízení přetížení mohou lišit, aby se zajistila slučitelnost s metodami používanými v ostatních regionech, do nichž tyto země náležejí. V takovém případě navrhují příslušní provozovatelé přenosových soustav metodu, kterou přezkoumávají příslušné regulační orgány.

3.3. Regiony uvedené v bodě 2.8. smějí přidělit veškerou propojovací kapacitu prostřednictvím přidělení na následující den.

3.4. Ve všech těchto sedmi regionech se slučitelné postupy řízení přetížení definují s ohledem na vytváření skutečně integrovaného vnitřního evropského trhu s elektřinou. Účastníci trhu nejsou konfrontováni s neslučitelnými regionálními systémy.

3.5. Vzhledem k prosazování spravedlivých podmínek a účinného fungování hospodářské soutěže a přeshraničního obchodu zahrnuje koordinace mezi provozovateli přenosových soustav v rámci regionů stanovených v bodě 3.2. všechny kroky, od výpočtu kapacity a optimalizace přidělování až po bezpečný provoz sítě, přičemž je jasně rozdělena odpovědnost. Tato koordinace zahrnuje především:

a) používání společného modelu přenosu, který účinně řeší vzájemně závislé fyzické kruhové toky a zohledňuje rozdíly mezi fyzickými a obchodními toky;
b) přidělování a sjednání kapacity, které účinně řeší vzájemně závislé fyzické kruhové toky;
c) tytéž závazky držitelů kapacity k poskytování informací o zamýšleném využití kapacity, tj. sjednání kapacity (na explicitní aukce);
d) tytéž časové rámce a doby uzavírky;
e) tutéž strukturu pro přidělování kapacity mezi různými časovými rámci (např. 1 den, 3 hodiny, 1 týden atd.) a pokud jde o prodané bloky kapacity (množství elektřiny v MW, MWh atd.);
f) konzistentní rámec smluv s účastníky trhu;
g) ověřování toků s cílem dostát požadavkům bezpečnosti provozu při provozním plánování i provozu v reálném čase;
h) účtování a hrazení činností při řízení přetížení.

3.6. Koordinace zahrnuje rovněž výměnu informací mezi provozovateli přenosových soustav. Povaha, termíny a frekvence výměny informací jsou slučitelné s činnostmi v bodě 3.5 a fungováním trhů s elektřinou. Díky výměně informací mohou provozovatelé přenosových soustav především vytvořit co nejlepší prognózu celkové situace distribuční soustavy pro vyhodnocení toků ve své síti a dostupných propojovacích kapacit. Každý provozovatel přenosové soustavy, který získává informace v zájmu dalších provozovatelů přenosových soustav, předává zúčastněnému provozovateli přenosové soustavy výsledky sběru údajů.

4. Harmonogram tržních operací

4.1. Přidělování dostupné přenosové kapacity se odehrává s dostatečným předstihem. Zúčastnění provozovatelé přenosových soustav před každým přidělením společně zveřejňují kapacitu, která se má přidělit, přičemž případně zohledňují kapacitu uvolněnou z některých stabilních přenosových práv a v náležitých případech související vyrovnaná sjednání, jakož i s délkou všech období, během nichž se kapacita sníží nebo nebude kapacita dostupná (např. z důvodu údržby).

4.2. Při plném zohlednění bezpečnosti sítě se sjednání přenosových práv odehrává s dostatečným předstihem před obchody uzavíranými na následující den na všech příslušných organizovaných trzích a před zveřejněním kapacity, která má být přidělena podle mechanismu přidělování na následující den a přidělování vnitrodenního. Sjednání přenosových práv v opačném směru se vyrovnávají tak, aby propojovací vedení bylo využito co nejúčinněji.

4.3. Následná přidělení dostupné přenosové kapacity na den D se uskuteční ve dnech D-1 a D po vydání harmonogramů indikované výroby nebo výroby na následující den.

4.4. Při přípravě provozu distribuční soustavy na následující den si provozovatelé přenosové soustavy se sousedními provozovateli přenosových soustav vyměňují informace, včetně prognózy topologie distribuční soustavy, dostupnosti a prognózy výroby výrobních jednotek a toků zatížení, aby byla celková síť prostřednictvím provozních opatření v souladu s pravidly bezpečného provozu distribuční soustavy co nejlépe využita.

5. Průhlednost

5.1. Provozovatelé přenosových soustav zveřejňují všechny významné údaje o dostupnosti sítě, přístupu do sítě a používání sítě, včetně zprávy o tom, kde a kdy nastává přetížení, metodách používaných pro řízení přetížení a plánech jeho řízení do budoucna.

5.2. Provozovatelé přenosových soustav zveřejňují obecný popis metody řízení přetížení, jež se za různých podmínek používá k maximalizaci kapacity dostupné na trhu, a obecný model výpočtu propojovací kapacity pro jednotlivé časové rámce vycházející z elektrických a fyzikálních vlastností sítě. Tento model přezkoumávají regulační orgány příslušných členských států.

5.3. Provozovatelé přenosových soustav všem potenciálním uživatelům sítě podrobně popisují a průhledným způsobem zpřístupňují postupy používané při řízení přetížení a přidělování kapacity spolu s termíny a postupy týkajícími se žádostí o kapacitu, popis nabízených produktů a povinnosti a práva provozovatelů přenosových soustav a strany, jíž se kapacita uděluje, včetně povinností vyplývajících z nesplnění závazků.

5.4. Nedílnou součást informací, které provozovatelé přenosových soustav zveřejňují ve veřejně dostupném dokumentu, tvoří provozní a plánovací bezpečnostní normy. Zmíněný dokument rovněž přezkoumávají vnitrostátní regulační orgány.

5.5. Provozovatelé přenosových soustav zveřejňují veškeré významné údaje o přeshraničním obchodě vycházející z nejlepší možné prognózy. Za účelem splnění této povinnosti dotyční účastníci trhu provozovatelům přenosových soustav poskytují významné údaje. Způsob zveřejňování takových informací přezkoumávají regulační orgány. Provozovatelé přenosových soustav zveřejňují alespoň:

a) každý rok: informace o dlouhodobém vývoji přenosové infrastruktury a jeho vlivu na kapacitu přeshraničního přenosu;
b) každý měsíc: prognózy na následující měsíc a rok přenosové kapacity dostupné na trhu zohledňující veškeré významné informace, které má v době výpočtu prognózy provozovatel přenosové soustavy k dispozici (např. vliv letního a zimního období na kapacitu vedení, údržba distribuční soustavy, dostupnost výrobních jednotek atd.);
c) každý týden: prognózy na následující týden přenosové kapacity dostupné na trhu zohledňující veškeré významné informace, které mají v době výpočtu prognózy provozovatelé přenosových soustav k dispozici, jako jsou předpověď počasí, plánované práce na údržbě distribuční soustavy, dostupnost výrobních jednotek atd.;
d) každý den: přenosovou kapacitu na následující den a vnitrodenní přenosovou kapacitu dostupnou na trhu pro každý obchodní interval zohledňující všechna vyrovnaná sjednání na následující den, harmonogramy výroby na následující den, prognózy poptávky a plánované práce na údržbě distribuční soustavy;
e) celkovou již přidělenou kapacitu podle obchodního intervalu a všechny významné podmínky, za nichž je možné tuto kapacitu využít (dražební zúčtovací cena, závazky využít kapacitu určitým způsobem atd.), tak, aby bylo možné určit zbývající kapacitu;
f) přidělenou kapacitu co nejdříve po každém přidělení, přičemž rovněž uvádějí zaplacené ceny;
g) celkovou využitou kapacitu podle obchodního intervalu, ihned po sjednání;
h) reálnému času co nejblíže: souhrn uskutečněných obchodních a fyzických toků podle obchodního intervalu, včetně popisu účinku jakýchkoliv nápravných kroků podniknutých provozovateli přenosových soustav (např. omezování) s cílem vyřešit síťové nebo systémové problémy;
i) informace ex-ante o plánovaných výpadcích a informace ex-post za předchozí den o plánovaných i neplánovaných výpadcích výrobních jednotek větších než 100 MW.

5.6. Všechny významné informace budou trhu k dispozici včas k jednání o všech transakcích (např. na dobu jednání o ročních smlouvách o dodávce pro průmyslové odběratele nebo dobu, kdy je nutné zaslat nabídky na organizované trhy).

5.7. Provozovatel přenosové soustavy zveřejňuje významné informace o prognóze vývoje poptávky a o výrobě podle časovým rámců uvedených v bodech 5.5. a 5.6. Provozovatel přenosové soustavy rovněž zveřejňuje významné informace nezbytné pro přeshraniční vyrovnávací trh.

5.8. Při zveřejnění prognóz se v období následujícím po období, k němuž se prognóza vztahuje, nebo nejpozději následující den (D+1), k údajům prognóz rovněž zveřejňují hodnoty uskutečněné ex post.

5.9. Všechny informace zveřejňované provozovateli přenosových soustav jsou volně a snadno přístupnou formou dostupné. Všechny údaje jsou rovněž přístupné prostřednictvím přiměřených a standardizovaných prostředků, které budou definovány v úzké spolupráci s účastníky trhu. Údaje zahrnují informace o uplynulých obdobích v rozsahu nejméně dvou let, aby k těmto údajům měli možnost přístupu noví účastníci trhu.

5.10. Provozovatelé přenosových soustav si pravidelně vyměňují soubor dostatečně přesných údajů o síti a toku zatížení, aby bylo možné provádět výpočty toku zatížení pro každého provozovatele přenosové soustavy v jeho příslušné oblasti. Tentýž soubor údajů je na požádání k dispozici regulačním orgánům a Evropské komisi. Regulační orgány a Evropská komise zajistí zachování důvěrnosti tohoto souboru údajů v řadách vlastních i v řadách konzultantů, kteří pro ně na základě těchto údajů provádějí analýzy.

6. Použití příjmu z přetížení

6.1. Postupy řízení přetížení spojené s předem určeným časovým rámcem mohou mimo případy nových propojovacích vedení, jež využívají výhod odchylky podle článku 7, přinést příjmy, pouze pokud dojde k přetížení, a to v daném časovém rámci. Postup pro rozdělení těchto příjmů přezkoumávají regulační orgány. Nenarušuje postup přidělování ve prospěch žádné ze stran žádajících o kapacitu nebo energii a neodrazuje ani od snižování přetížení.

6.2. Vnitrostátní regulační orgány určují využití příjmů vzešlých z přidělení propojovací kapacity průhledným způsobem.

6.3. Příjem z přetížení se rozděluje mezi zúčastněné provozovatele přenosových soustav na základě kritérií, která odsouhlasili zúčastnění provozovatelé přenosových soustav a která přezkoumaly příslušné regulační orgány.

6.4. Provozovatelé přenosových soustav předem jasně stanoví využití pro jakýkoliv příjem z přetížení, který mohou získat, a podávají zprávu o stávajícím využití tohoto příjmu. Regulační orgány ověřují, zda se toto využití slučuje s tímto nařízením a obecnými zásadami a zda je celková částka příjmu z přetížení, jenž pochází z přidělení propojovací kapacity, věnována na jeden nebo více ze tří účelů uvedených v čl. 6 odst. 6 nařízení.

6.5. Regulační orgány zveřejňují každý rok do 31. července zprávu, jež uvede částku příjmu obdrženého za období 12 měsíců do 30. června téhož roku a použití daného příjmu, jakož i ověření, že toto využití je v souladu s tímto nařízením a obecnými zásadami a že celková částka příjmu z přetížení je věnována na jeden nebo více ze tří předepsaných účelů.

6.6. Použití příjmu z přetížení na investice udržující nebo zvyšující propojovací kapacitu je přednostně určeno konkrétním, předem definovaným projektům, které přispívají k uvolnění souvisejícího stávajícího přetížení a které lze rovněž uskutečnit v přiměřené době, zejména vzhledem k povolovacímu postupu.