1. Tímto nařízením se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 3448/93, pokud jde o režim poskytování vývozních náhrad vytvořený podle nařízení (EHS) č. 2771/75, nařízení (ES) č. 1255/1999, nařízení (ES) č. 318/2006,(Úř. věst. L 58, 28.2.2006, s. 1.) nařízení (ES) č. 1784/2003 a nařízení (ES) č. 1785/2003.

Vztahuje se na vývozy základních produktů uvedených v příloze I tohoto nařízení, dále jen „základní produkty“, produktů získaných jejich zpracováním nebo produktů zaměnitelných za jednu z těchto dvou kategorií v souladu s článkem 3 tohoto nařízení, pokud jsou tyto produkty vyváženy ve formě zboží, na něž se nevztahuje příloha I Smlouvy, avšak jsou uvedeny v některé z těchto příloh:

Takové zboží, dále jen „zboží“, je uvedeno v příloze II tohoto nařízení.

2. Vývozní náhrada uvedená v odstavci 1 se neposkytuje na zboží propuštěné do volného oběhu v souladu s článkem 24 Smlouvy, které je znovu vyvezeno.

Na toto zboží se neposkytuje žádná náhrada v případě, že se vyváží po zpracování nebo po zapracování do jiného zboží.

3. Kromě případu obilovin se pro produkty používané při výrobě alkoholu, který je obsažen v lihovinách uvedených v příloze II kódu KN 2208, neposkytuje žádná náhrada.

1. Pro účely tohoto nařízení se použijí tyto definice:

2. Pro účely odst. 1 bodů 4, 5 a 6 se za uváděné na trh nepovažují produkty získané v průběhu uvažovaného výrobního procesu, jejichž složení je odlišné od zboží skutečně vyvezeného a které jsou prodány proti platbě představující výhradně náklady vzniklé v souvislosti s jejich likvidací, nepovažují za produkty uváděné na trh.

Pro účely odst. 1 bodu 6 jsou produkty nebo zboží vzniklé z uvažovaného výrobního procesu, které lze použít pouze jako krmivo zvířat, ať už proti platbě nebo ne, zaměnitelné za ztráty.

1. Bramborový škrob kódu KN 11081300 přímo vyráběný z brambor, kromě vedlejších produktů, se zaměňuje za produkt získaný zpracováním kukuřice.

2. Syrovátka kódů KN 04041048 až 04041062 nezahuštěná, též zmrazená, se zaměňuje za sušenou syrovátku uvedenou v příloze I, dále jen „skupina produktů 1“.

3. Následující produkty se zaměňují za sušené mléko o obsahu tuku nejvýše 1,5 % uvedenému v příloze I, dále jen „skupina produktů 2“:

4. Následující produkty se zaměňují za sušené mléko o obsahu tuku 26 %, uvedené v příloze I, dále jen „skupina produktů 3“:

Na žádost dotyčné osoby mohou být se souhlasem příslušného orgánu produkty uvedené v prvním pododstavci písmenech a) a b) zaměnitelné za:

• a) skupinu produktů 2, pokud jde o obsah beztučné sušiny v produktu;
• b) máslo uvedené v příloze I, dále jen „skupina produktů 6“, pokud jde o mléčný tuk v produktu.

5. Následující produkty se zaměňují za skupinu produktů 6:

6. Mléko, smetana a mléčné výrobky kódů KN 04031011 až 04031019, 04039051 až 04039059 a 04049021 až 04049029, zahuštěné, jiné než v prášku, v granulích nebo v jiné pevné formě, neobsahující přidaný cukr nebo jiná sladidla, se zaměňují za skupinu produktů 2, pokud jde o obsah beztučné sušiny v daném produktu. Co se týče složky mléčného tuku v takovém produktu, zaměňuje se za skupinu produktů 6.

První pododstavec se vztahuje také na sýry a tvaroh.

7. Loupaná rýže kódu KN 100620 a poloomletá rýže kódů KN 10063021 až 10063048 se zaměňuje za celoomletou rýži kódů KN 10063061 až 10063098.

8. Pokud následující produkty splňují při vývozu v nezpracovaném stavu podmínky způsobilosti k náhradě stanovené v nařízení (ES) č. 318/2006 a v nařízení Komise (ES) č. 2135/95(Úř. věst. L 214, 8.9.1995, s. 16.), zaměňují se za bílý cukr kódu KN 17019910:

1. Výše náhrady poskytované pro množství každého základního produktu vyváženého ve formě stejného druhu zboží, určené v souladu s oddílem 2, se získá vynásobením uvedeného množství sazbou náhrady pro základní produkt vypočítanou na jednotku hmotnosti v souladu s oddílem 3.

2. Pokud jsou podle čl. 15 odst. 2 stanoveny různé sazby náhrady pro určitý základní produkt, pro každé z množství základního produktu, pro něž existuje odlišná sazba náhrady, se vypočítá samostatná výše.

3. Pokud se při výrobě vyváženého zboží používá zboží, sazba náhrady, která se má použít při výpočtu částky vztahující se ke každému ze základních produktů, k produktům získaným jejich zpracováním nebo produktům zaměnitelným za jednu z těchto dvou kategorií v souladu s článkem 3, které byly použity při výrobě vyváženého zboží, je sazba použitelná v případě, že se zboží použité při výrobě vyváží nezpracované.

V případě použití produktu, jehož se týká článek 1 nařízení (ES) č. 1784/2003 nebo nařízení (ES) č. 1785/2003, je referenční množství množstvím, které se skutečně používá při výrobě vyváženého zboží, upraveným tak, aby odpovídalo množství základního produktu, pomocí použití koeficientů uvedených v příloze V tohoto nařízení, pokud se na dotyčný produkt vztahuje jedno z těchto písmen:

S výhradou článku 11 se v případě použití kteréhokoli z následujících produktů referenční množství pro každý z dotyčných základních produktů rovná množství, které stanoví příslušné orgány v souladu s článkem 49:

1. Pro účely stanovení skutečně použitých množství zemědělských produktů se použijí odstavce 2 a 3.

2. Všechny zemědělské produkty použité ve smyslu článku 10, u kterých vzniká nárok na náhradu a které se v obvyklém průběhu výrobního procesu ztrácejí v takových formách, jako je pára nebo kouř, nebo přeměnou na neobnovitelný prach nebo popel, jsou způsobilé k náhradě ohledně všech použitých množství.

3. Každé množství zboží, které není skutečně vyvezeno, nemá nárok na náhrady pro skutečně použitá množství zemědělských produktů, aniž jsou dotčena ustanovení čl. 13 odst. 1.

Pokud má toto zboží stejné složení jako zboží skutečně vyvezené, může se použít poměrné snížení množství zemědělských produktů skutečně použitých při výrobě druhého jmenovaného zboží.

1. Odchylně od čl. 12 odst. 3 se ztráty v hodnotě nejvýše 2 % hmotnostních, které jsou nedílnou součástí výroby tohoto zboží, neberou v úvahu.

Prahová hodnota 2 % se vypočítá jako poměr hmotnosti sušiny všech použitých surovin, po odečtení množství uvedených v čl. 12 odst. 2, k hmotnosti sušiny skutečně vyvezeného zboží nebo pomocí použití jakékoli jiné metody výpočtu přiměřené k podmínkám výroby zboží.

2. Pokud jsou ztráty, které jsou nedílnou součástí výroby, vyšší než 2 %, nadměrná ztráta není způsobilá k náhradám množství skutečně použitých zemědělských produktů. Příslušné orgány členských států však mohou přijmout odůvodněné vyšší ztráty. Členské státy oznamují Komisi případy, ve kterých orgány přijaly vyšší ztráty, jakož i dané důvody.

3. Při poskytování náhrad se berou v úvahu skutečně použitá množství zemědělských produktů obsažená v reziduích.

4. V případech, kdy vznikají vedlejší produkty, se množství skutečně použitých zemědělských produktů připisují k vyvezenému zboží a k vedlejším produktům v tomto pořadí.

Odchylně od prvního pododstavce:

1. Sazba náhrady se určí se zvláštním ohledem na následující skutečnosti:

2. Při stanovování sazeb náhrady se, je-li to vhodné, u základních produktů nebo u zaměnitelných produktů berou v úvahu produkční náhrady, podpory nebo jiná opatření s rovnocenným účinkem použitelná ve všech členských státech, v souladu s nařízením o společné organizaci trhu s dotyčným produktem.

3. Při vývozu zboží kódu KN 35051050 se použije snížená sazba, lze-li produkční náhradu použít pro základní produkt použitý během předpokládané doby výroby zboží podle nařízení Komise (EHS) č. 1722/93(Úř. věst. L 159, 1.7.1993, s. 112. Nařizení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1548/2004 (Úř. věst. L 280, 31.8.2004, s. 11).). Snížená Sazba se stanoví v souladu s článkem 14 tohoto nařízení.

1. Pokud obsah sušiny bramborového škrobu zaměnitelného za kukuřici podle čl. 3 odst. 1 činí nejméně 80 %, sazba náhrady je sazbou stanovenou v souladu s článkem 14. Pokud je obsah sušiny nižší než 80 %, sazba náhrady je sazbou stanovenou v článku 14, vynásobenou 1/80 procenta skutečné sušiny.

U všech ostatních škrobů o obsahu sušiny nejméně 87 % je sazba vývozní náhrady sazbou stanovenou v souladu s článkem 14. Pokud je obsah sušiny nižší než 87 %, sazba náhrady je sazbou stanovenou v článku 14, vynásobenou 1/87 procenta skutečné sušiny.

Pokud obsah sušiny v glukosových nebo maltodextrinových sirupech kódů 17023059, 17023099, 17024090, 17029050 nebo 21069055 činí nejméně 78 %, sazba vývozní náhrady je sazbou stanovenou v souladu s článkem 14. Pokud je obsah sušiny těchto sirupů nižší než 78 %, sazba náhrady je sazbou stanovenou v souladu s článkem 14, vynásobenou 1/78 procenta sušiny.

2. Pro účely odstavce 1 se obsah sušiny u škrobů určí pomocí metody uvedené v příloze IV nařízení Komise (ES) č. 824/2000(Úř. věst. L 100, 20.4.2000, s. 31. Nařizení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 777/2004 (Úř. věst. L 123, 27.4.2004, s. 50).) a obsah sušiny glukosových nebo maltodextrinových sirupů se určí pomocí metody 2 uvedené v příloze II směrnice Komise 79/796/EHS(Úř. věst. L 239, 22.9.1979, s. 24.) nebo kterékoli jiné vhodné metody analýzy, která nabízí přinejmenším stejné záruky.

3. Je-li učiněno prohlášení uvedené v článku 49, žadatel nahlásí obsah sušiny u použitých škrobů nebo glukosových nebo maltodextrinových sirupů.

1. Náhrady pro kasein kódu KN 350110, kaseináty kódu KN 35019090 nebo pro vaječný albumin kódu KN 35021190 a 35021990 vyvážené v nezměněném stavu se mohou lišit podle místa určení, pokud si tak vyžaduje:

2. Sazba náhrad pro zboží kódů 19021100, 190219 a 19024010 se může lišit podle místa určení.

3. Náhrada se může lišit podle toho, zda je či není stanovena předem v souladu s článkem 29.

1. Sazba náhrady je sazbou platnou v den, kdy se zboží vyváží, s výjimkou následujících případů:

2. Pokud se uplatňuje systém stanovení sazby náhrady předem, sazba platná v den, kdy byla podána žádost o stanovení náhrady předem, se použije u zboží vyváženého později během doby platnosti osvědčení o náhradě podle čl. 39 odst. 2. druhého pododstavce. Žádosti o stanovení náhrady předem podané ve čtvrtek se však považují za podané následující pracovní den.

Sazba náhrady se upraví za použití stejných pravidel, která se použijí při stanovení náhrad předem na základní produkty vyvážené nezpracované, avšak za použití přepočítacích koeficientů stanovených v příloze V pro zpracované výrobky z rýže a obilovin.

3. Dílčí osvědčení ve smyslu nařízení (ES) č. 1291/2000 nepodléhají stanovení náhrady předem bez ohledu na osvědčení, z nichž pocházejí.

1. Členské státy vydávají žadateli bez ohledu na jeho místo usazení ve Společenství osvědčení o náhradě platná po celém území Společenství.

Osvědčení o náhradě zaručují vyplacení náhrady za předpokladu, že jsou splněny podmínky stanovené v kapitole V. Mohou obsahovat i stanovení sazeb náhrad předem. Osvědčení jsou platná pouze na jedno rozpočtové období.

2. Poskytování náhrad pro vývozy základních produktů ve formě zboží uvedeného v příloze II nebo pro obiloviny umístěné pod celní dohled, určené k výrobě lihovin uvedených v článku 2 nařízení (EHS) č. 2825/93, je podmíněno předložením osvědčení o náhradě vydaným v souladu s článkem 24 tohoto nařízení.

První pododstavec se nevztahuje na dodávky uvedené v čl. 4 odst. 1 třetí odrážce a v čl. 36 odst. 1, čl. 40 odst. 1, čl. 44 odst. 1 a čl. 46 odst. 1 nařízení (ES) č. 800/1999 nebo na vývozy uvedené v kapitole IV tohoto nařízení.

3. Poskytování náhrady v rámci systému poskytování náhrad předem podle čl. 20 odst. 2 je podmíněno předložením osvědčení o náhradě, ve kterém se uvádí stanovení sazeb náhrad předem.

1. Nařízení (ES) č. 1291/2000 se vztahuje k osvědčením o náhradě uvedeným v tomto nařízení.

2. Ustanovení nařízení (ES) č. 1291/2000 o právech a povinnostech vyplývajících z osvědčení o náhradě vyjádřených v množstvích se přiměřeně vztahují k právům a povinnostem vyplývajícím z osvědčení o náhradě uvedeným v tomto nařízení na částky vyjádřené v eurech, a to s přihlédnutím k ustanovením přílohy VI tohoto nařízení.

3. Odchylně od odstavců 1 a 2 tohoto článku se čl. 8 odst. 2 a 4, články 9, 12 a 14, čl. 18 odst. 1, články 21, 24, 32, 33 a 35, čl. 36 odst. 5 a články 42, 46, 47 a 50 nařízení (ES) č. 1291/2000 nevztahují k osvědčením o náhradě uvedeným v tomto nařízení.

4. Pro účely článků 40 a 41 nařízení (ES) č. 1291/2000 se osvědčení platná do 30. září nemohou prodlužovat. V těchto případech se osvědčení na všechny částky, o které nebylo požádáno kvůli vyšší moci, zruší a příslušná jistota se uvolní.

1. Žádost o osvědčení o náhradě a samotné osvědčení o náhradě vychází z tiskopisu uvedeného v příloze I nařízení (ES) č. 1291/2000 a udává částku v eurech.

Uvedené dokumenty se vyplňují v souladu s pokyny uvedenými v příloze VI tohoto nařízení.

2. Pokud žadatel nemá v úmyslu vyvážet zboží z jiného členského státu, než je stát, v němž žádá o osvědčení o náhradě, příslušný orgán může uchovávat vzniklé osvědčení o náhradě, zejména ve formě počítačového souboru. V takovém případě informuje příslušný orgán žadatele o tom, že jeho osvědčení o náhradě bylo zaevidováno, a poskytne mu informace uvedené ve vyhotovení osvědčení o náhradě určeném pro držitele, dále jen „vyhotovení č. 1“. Vyhotovení osvědčení o náhradě určené pro vydávající orgány, dále jen „vyhotovení č. 2“, se nevydává.

Příslušný orgán zaznamená všechny informace z osvědčení o náhradě uvedených v oddílech III a IV přílohy VI a částky požadované na základě osvědčení.

1. Závazky vyplývající z osvědčení nejsou převoditelné. Práva vyplývající z osvědčení mohou převádět jejich držitelé během doby jejich platnosti za předpokladu, že práva vyplývající z každého osvědčení či dílčího osvědčení jsou převedena pouze na jediného nabyvatele. Tento převod se týká pouze částek, které ještě nejsou odepsány z osvědčení nebo dílčího osvědčení.

2. Nabyvatelé nesmějí dále převádět svá práva, ale mohou je převádět zpět na držitele. Zpětný převod na držitele se týká pouze množství, které ještě není odepsáno z osvědčení nebo dílčího osvědčení.

V těchto případech zapíše vydávající orgán v kolonce 6 osvědčení jeden z údajů uvedených v příloze VIII.

1. V případě žádosti držitele o převod práv nebo v případě zpětného převodu práv nabyvatelem na držitele uvádí vydávající orgán nebo subjekt nebo subjekty jmenované každým členským státem na osvědčení nebo, je-li to vhodné, na dílčím osvědčení tyto údaje:

2. Převod nebo zpětný převod na držitele nabývá účinnosti dnem uvedení daného údaje podle odst. 1 písm. b).

1. Vydání osvědčení o náhradě zavazuje držitele k tomu, aby žádal o náhrady na zboží vyvážené během doby platnosti osvědčení o náhradě rovnající se částce, na kterou bylo osvědčení vydáno. Jistota uvedená v článku 43 se skládá kvůli tomu, aby se zaručilo dodržení uvedeného závazku.

2. Závazky uvedené v odstavci 1 jsou základními požadavky ve smyslu čl. 20 odst. 2 nařízení (EHS) č. 2220/85.

Základní požadavek se považuje za splněný, pokud vývozce odeslal zvláštní žádost vztahující se ke zboží vyvezenému během doby platnosti osvědčení o náhradě v souladu s podmínkami stanovenými v článku 32 a v oddíle V přílohy VI.

Pokud konkrétní žádost není vývozním prohlášením, musí být podána do tří měsíců ode dne uplynutí doby platnosti osvědčení o náhradě, na kterém je uvedeno číslo vyplněné na konkrétní žádosti, s výjimkou případů vyšší moci.

Není-li dodržena lhůta tří měsíců uvedená ve třetím pododstavci, závazek uvedený v odstavci 1 první větě nelze považovat za splněný. Jistota stanovená v článku 43 následně ohledně dotyčné částky propadá.

3. Doklad o splnění základního požadavku se poskytuje tak, že se příslušnému orgánu předloží vyhotovení č. 1 osvědčení o náhradě řádně zaevidovaného v souladu s čl. 32 odst. 2. Uvedený doklad se předkládá do konce devátého měsíce po konci období platnosti osvědčení o náhradě. Jistota stanovená v článku 43 propadá v poměru k částce, ohledně níž nebyl předložen požadovaný doklad v uvedené lhůtě.

1. Každý vývozce vyplňuje zvláštní žádost o platbu ve smyslu čl. 49 odst. 1 nařízení (ES) č. 800/1999. Předkládá se orgánu, který je odpovědný za platbu, společně s odpovídajícími osvědčeními, s výjimkou případu zaevidování osvědčení ve smyslu čl. 24 odst. 2 tohoto nařízení.

Příslušný orgán nemůže považovat zvláštní žádost za platební doklad uvedený v čl. 49 odst. 2 nařízení (ES) č. 800/1999.

Příslušný orgán může považovat zvláštní žádost za vývozní prohlášení ve smyslu čl. 5 odst. 1 nařízení (ES) č. 800/1999. V takovém případě je den, kdy orgán odpovědný za platbu podle odstavce 2 tohoto článku obdrží zvláštní žádost, dnem, kdy uvedený orgán obdrží vývozní prohlášení. Ve všech ostatních případech musí zvláštní žádost obsahovat podrobné údaje z vývozního prohlášení.

2. Orgán odpovědný za platbu určuje částku požadovanou na základě informací obsažených ve zvláštní žádosti, přičemž se za jediný základ bere množství a povaha vyváženého(ých) základního(ch) produktu(ů) a platná(é) sazba(y) náhrady(náhrad). Uvedené údaje se jasně uvedou, nebo se na ně jasně odkazuje, ve vývozním prohlášení.

Orgán odpovědný za platbu zaznamená uvedenou částku na osvědčení o náhradě do šesti měsíců ode dne obdržení konkrétní žádosti.

Osvědčení se odepisuje na zadní straně vyhotovení č. 1. Kolonky 28, 29 a 30 obsahují částku v eurech místo množství.

Třetí pododstavec se použije přiměřeně u osvědčení vedených v elektronické formě.

3. Není-li osvědčení o náhradě po odepsání zaevidováno, vyhotovení č. 1 osvědčení se vrací držiteli nebo je na žádost vývozce uchovává platební orgán.

4. Jistota zadržená ohledně částky, která byla odepsána z osvědčení o náhradě vzhledem k vyvezenému zboží, se může uvolnit nebo může být převedena tak, aby zaručovala vyplacení náhrady předem v souladu s kapitolou 2 nařízení (ES) č. 800/1999.

O osvědčení o náhradě vydaná na jediné rozpočtové období se může žádat odděleně v šesti tranších. Žádosti o osvědčení se mohou podávat nejpozději dne:

Konečný termín pro oznámení žádostí o osvědčení členskými státy Komisi je tento:

1. Celková částka, na kterou lze osvědčení o náhradě vydat v průběhu rozpočtového období se určuje v souladu s odstavcem 2.

2. Od částky, která představuje maximální výši náhrad, stanovenou v souladu s čl. 9 odst. 2 dohody, se odečítají tyto složky:

Částka, ohledně které byla vydaná osvědčení podle článku 45 vrácena, se připočte k číselnému údaji získanému v souladu s prvním pododstavcem tohoto odstavce.

Výsledná částka se odpovídajícím způsobem zvyšuje, pokud částka vyhrazená k pokrytí vývozů podle kapitoly IV nebyla plně využita.

Pokud ohledně částek uvedených v prvním pododstavci písm. a), b) a c) panuje nejistota, potom by se tato skutečnost měla brát v úvahu při určování konečné částky.

Celková částka, na kterou lze osvědčení vydávat pro každou z tranší podle článku 33, je:

1. Pokud celková částka uvedená na žádostech přijatých pro jedno z daných období převyšuje maximum podle článku 35, Komise stanoví koeficient snížení použitelný u všech žádostí podaných před odpovídajícím datem uvedeným v článku 33 tak, aby dodržela maximum uvedené v článku 35.

Komise zveřejní koeficient v Úředním věstníku Evropské unie do pěti pracovních dnů po dnech uvedených v článku 34.

2. Pokud Komise stanoví koeficient snížení, osvědčení se vydávají na požadovanou částku vynásobenou 1 mínus koeficient snížení stanovený podle odstavce 1 tohoto článku nebo čl. 38 odst. 3 písm. a).

Pokud však jde o tranše uvedené v čl. 33 prvním pododstavci, písm. f), žadatelé mohou stahovat své žádosti do pěti pracovních dnů od zveřejnění koeficientu v Úředním věstníku Evropské unie.

3. Členské státy oznamují Komisi do 1. srpna částky uvedené v žádostech o osvědčení o náhradě, stažených podle odst. 2 druhého pododstavce.

1. Zůstanou-li částky určené v souladu s článkem 35 k dispozici, Komise může na základě zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nejpozději do 10. srpna schválit podávání žádostí o osvědčení o náhradě počínaje následujícím pondělím, pokud jde o zboží, které se má vyvézt před 1. říjnem.

Pokud dojde k tomuto zveřejnění, použijí se odstavce 2 a 3.

2. Členské státy oznamují Komisi žádosti podané v průběhu každého týdne vždy následující úterý. Odpovídající osvědčení se mohou vydávat počínaje pondělím po oznámení, nevydá-li Komise pokyny v opačném smyslu.

3. Pokud celková částka žádostí obdržených v konkrétním týdnu podávání žádostí překročí zbývající částku, která je k dispozici v rámci odstavce 1, Komise podnikne jeden z následujících kroků:

4. Každé nařízení přijaté podle odstavce 3 se zveřejňuje v Úředním věstníku Evropské unie do čtyř dnů po oznámení žádostí podaných v souladu s odstavcem 2.

1. Pokud po datu podání žádostí o osvědčení o náhradě vzhledem ke konkrétní tranši uvedené v čl. 33 prvním pododstavci písm. a) až f) nebyl zveřejněn koeficient snížení podle čl. 37 odst. 2, hospodářské subjekty mohou podat žádost o vydání osvědčení o náhradě na jakoukoli zbývající částku, která je k dispozici v rámci uvedené tranše a o niž ještě nebylo žádáno.

Žádost se podá v období do dalšího data podání žádostí uvedeného v čl. 33 prvním pododstavci písm. a) až f).

2. Členské státy oznamují Komisi žádosti podané v průběhu každého týdne vždy následující pondělí. Odpovídající osvědčení se mohou vydávat počínaje středou po oznámení, nevydá-li Komise jiné pokyny.

3. Pokud celková částka žádostí obdržených v konkrétním týdnu podávání žádostí překročí zbývající částku, která je k dispozici, uvedenou v odstavci 1, Komise podnikne jeden z následujících kroků:

1. Osvědčení o náhradě jsou platná ode dne vydání podle čl. 23 odst. 1 nařízení (ES) č. 1291/2000.

2. S výhradou druhého pododstavce jsou osvědčení o náhradě platná do posledního dne pátého měsíce po měsíci, v němž byla podána žádost o osvědčení, nebo do posledního dne rozpočtového období podle toho, který den nastane dříve.

Osvědčení o náhradě, o něž bylo zažádáno v souladu s čl. 33 písm. a) nebo v souladu s článkem 38a nejpozději dne 7. listopadu, jsou platná do posledního dne desátého měsíce po měsíci, v němž byla žádost o osvědčení podána.

Osvědčení o náhradě uvedená v článku 40 jsou platná do posledního dne pátého měsíce po měsíci, v němž byla žádost o osvědčení podána.

Jsou-li sazby náhrady stanoveny předem v souladu s článkem 29, zůstávají v platnosti do posledního dne platnosti osvědčení.

1. Pro účely článku 49 nařízení (ES) č. 1291/2000 se použijí ustanovení odstavců 2 až 11 tohoto článku.

2. Od 1. října každého rozpočtového období se podle tohoto článku mohou mimo období stanovená v článcích 33 a 38 podávat žádosti o osvědčení v souvislosti s nabídkovým řízením vyhlášeným v dovážející třetí zemi, obsahující stanovení vývozní náhrady předem v den podání žádosti, pokud souhrn částek odpovídající jednomu nabídkovému řízení, ohledně něhož jeden nebo více vývozců podalo jednu nebo více žádostí o osvědčení o náhradě a ohledně něhož dosud nebylo vydáno žádné osvědčení, nepřevyšuje částku 2 milionů eur.

Uvedené omezení se však může zvýšit na 4 miliony eur, pokud žádný z koeficientů snížení zveřejněných od začátku rozpočtového období a uvedených v čl. 37 odst. 1 nepřesahuje 50 %.

3. Částka, na kterou se osvědčení žádá nebo žádají, nesmí přesahovat množství uvedené v nabídkovém řízení, vynásobené odpovídající(mi) sazbou(ami) náhrady, stanovenou(ými) předem v den podání žádosti. Na tolerance nebo možnosti poskytované v nabídkovém řízení se nebere žádný ohled.

4. Kromě poskytnutí informací uvedených v čl. 49 odst. 10 nařízení (ES) č. 1291/2000 členské státy neprodleně informují Komisi o částkách ohledně kterých je žádáno v každém osvědčení a o dni a době předložení každé žádosti.

5. Pokud částky oznámené podle odstavce 4 po připočtení k částkám, ohledně nichž již byly v rámci téhož nabídkového řízení podány žádosti o jeden či více osvědčení, překročí příslušné omezení podle odstavce 2, informuje Komise členské státy do dvou pracovních dnů ode dne přijetí dodatečné informace podle odstavce 4 o tom, že osvědčení o náhradě nebude hospodářskému subjektu vydáno.

6. Komise může pozastavit používání odstavce 2, pokud kumulovaný součet částek v osvědčeních o náhradě, které může být vydáno v souladu s článkem 49 nařízení (ES) č. 1291/2000, převyšuje 4 miliony eur v rozpočtovém období. Rozhodnutí o pozastavení se zveřejňuje v Úředním věstníku Evropské unie.

7. Odchylně od čl. 39 odst. 1 a 2 tohoto nařízení jsou osvědčení o náhradě vydaná podle článku 49 nařízení (ES) č. 1291/2000 platná s účinností ode dne, kdy jsou vydána ve smyslu čl. 23 odst. 2 nařízení (ES) č. 1291/2000. Osvědčení o náhradě jsou platná do konce osmého měsíce po měsíci vydání nebo do dne 30. září podle toho, který den nastane dříve. Sazby stanovené předem jsou platné do posledního dne platnosti osvědčení.

8. Pokud vybraný účastník nabídkového řízení prokáže ke spokojenosti příslušného orgánu v souladu s čl. 49 odst. 9 písm. a) nařízení (ES) č. 1291/2000, že, z důvodů jím nezaviněných a nepovažovaných za případ vyšší moci, subjekt, který vyhlásil nabídkové řízení, zrušil smlouvu, uvolní příslušný orgán jistotu v případech, kdy je sazba náhrady na základní produkt, která je stanovena předem a odpovídá nejvyšší náhradě v porovnání s ostatními použitými základními produkty, vyšší nebo se rovná sazbě náhrady platné v poslední den platnosti osvědčení.

9. Pokud vybraný účastník nabídkového řízení prokáže ke spokojenosti příslušného orgánu v souladu s čl. 49 odst. 9 písm. b) nařízení (ES) č. 1291/2000, že, z důvodů jím nezaviněných a nepovažovaných za případ vyšší moci, subjekt, který vyhlásil nabídkové řízení, mu uložil změny ve smlouvě, příslušný orgán může prodloužit dobu platnosti osvědčení a období, během něhož se má použít sazba náhrady stanovené předem až do 30. září.

10. Pokud vybraný účastník nabídkového řízení předloží důkaz v souladu s čl. 49 odst. 9 písm. c) nařízení (ES) č. 1291/2000 o tom, že v oznámení o nabídkovém řízení nebo ve smlouvě uzavřené po výběru nabídky je stanovena přípustná odchylka nebo opce vyšší než 5 % a že subjekt, který vyhlásil nabídkové řízení, využil této doložky, povinnost vyvézt se považuje za splněnou, není-li vyvezené množství o více než 10 % nižší než množství odpovídající částce, na kterou bylo osvědčení vydáno.

První pododstavec se použije za podmínky, že sazba náhrady stanovená předem ohledně základního produktu, která odpovídá nejvyšší náhradě v porovnání s ostatními použitými základními produkty, je vyšší nebo se rovná sazbě náhrady platné v poslední den platnosti osvědčení. V těchto případech se sazba v hodnotě 95 % uvedená v čl. 44 odst. 4 tohoto nařízení nahrazuje sazbou v hodnotě 90 %.

11. Pro účely tohoto článku činí lhůta 21 dnů uvedená v čl. 49 odst. 5 nařízení (ES) č. 1291/2000 44 dnů.

1. Pokud se koeficient snížení používá podle čl. 37 odst. 2 nebo čl. 38 odst. 3 písm. a), část jistoty rovnající se složené částce vynásobené koeficientem snížení se uvolňuje okamžitě.

2. Stáhne-li žadatel svou žádost o osvědčení v souladu s čl. 37 odst. 2, 80 % původní jistoty se uvolňuje.

3. Jistota se uvolňuje v plné výši, jakmile držitel osvědčení požádá o náhrady, které celkem činí 95 % částky, ohledně níž bylo osvědčení vydáno. Členské státy mohou na žádost držitele uvolnit jistotu ve splátkách v poměru k částkám, ohledně kterých byly splněny podmínky podle čl. 31 odst. 2 a 3 za předpokladu, že byl předložen doklad o tom, že bylo požádáno o částku rovnající se nejméně 5 % částky uvedené na osvědčení.

4. Pokud byly podány žádosti o náhradu na méně než 95 % částky, na níž bylo osvědčení vydáno, část jistoty, která se rovná se 15 % rozdílu mezi 95 % částky, na níž bylo osvědčení vydáno, a skutečně použitou částkou náhrady, propadá.

Je-li však částka, ohledně níž byly splněny podmínky podle čl. 31 odst. 2 a 3, nižší než 5 % částky uvedené na osvědčení, celá jistota propadá.

Pokud celková částka jistoty, která má propadnout, dosahuje 100 eur nebo méně na dané osvědčení, dotyčný členský stát uvolní celou jistotu.

1. Pokud se osvědčení nebo dílčí osvědčení vrátí vydávajícímu orgánu v době odpovídající počátečním dvěma třetinám jeho doby platnosti, odpovídající částka jistoty k propadnutí se sníží o 40 %, přičemž se pro tyto účely započítává jakákoli část dne jako celý den.

Pokud se osvědčení nebo dílčí osvědčení vrátí vydávajícímu orgánu v době odpovídající poslední třetině jeho doby platnosti nebo během měsíce po datu platnosti, odpovídající částka jistoty k propadnutí se sníží o 25 %.

2. Odstavec 1 se vztahuje pouze na osvědčení a dílčí osvědčení vrácená vydávajícímu orgánu během rozpočtového období, na které byla tato osvědčení vydána, za předpokladu, že se vrátí nejpozději do 31. srpna uvedeného období.

1. Článek 46 se nevztahuje k vývozům, které jsou součástí fungování mezinárodní potravinové pomoci ve smyslu čl. 10 odst. 4 dohody, ani k dodávkám uvedeným v čl. 4 odst. 1 druhém pododstavci třetí odrážce a v čl. 36 odst. 1, čl. 40 odst. 1, 44 odst. 1 a čl. 46 odst. 1 nařízení (ES) č. 800/1999.

2. Článek 46 se vztahuje na vývozy, u kterých žádosti, jež předloží hospodářský subjekt za podmínek uvedených v čl. 32 odst. 1 během rozpočtového roku včetně předložení žádosti o dotyčný vývoz, nesmějí zakládat nárok na vyplacení částky vyšší než 100000 EUR.

Pokud příslušný orgán považuje konkrétní žádost za celní prohlášení ve smyslu čl. 5 odst. 1 nařízení (ES) č. 800/1999, datum podání žádosti může být v případě, že s tím příslušný orgán souhlasí, datem, kdy celní orgán přijal dotyčné vývozní prohlášení.

3. Článek 46 se použije pouze v členském státě, ve kterém je hospodářský subjekt usazen.

1. Před vývozem zboží podává dotyčná strana prohlášení o množstvích základních produktů, produktů získaných jejich zpracováním nebo produktů zaměnitelných za jednu z těchto dvou kategorii v souladu s článkem 3, které byly skutečně použity, ve smyslu článku 10, při výrobě tohoto zboží, na které bude žádat o náhradu nebo bude jiným způsobem odkazovat na uvedené složení, bylo-li určeno v souladu s čl. 10 třetím pododstavcem.

2. Pokud bylo při výrobě zboží k vývozu použito zboží, v prohlášení dotyčné strany se uvede skutečně použité množství zboží a povaha a množství každého ze základních produktů získaných jejich zpracováním a/nebo produktů zaměnitelných za jednu z těchto dvou kategorií v souladu s článkem 3, z níž bylo dotyčné zboží získáno.

Dotyčná strana poskytne příslušným orgánům na podporu svého prohlášení všechny dokumenty a informace, které tyto orgány považují za důležité.

Příslušné orgány náležitými prostředky ověřují správnost prohlášení, která jim byla předložena.

3. Na žádost příslušných orgánů členského státu, na jehož území se provádějí celní formality při vývozu, jim příslušné orgány jiného členského státu přímo sdělují všechny informace, které jsou schopni získat, aby se ověřilo prohlášení učiněné dotyčnou stranou.

1. Článek 49 se nevztahuje k množstvím zemědělských produktů určeným v souladu s přílohou III, s výjimkou následujícího:

Při popisu zboží uvedeného na vývozním prohlášení a v žádosti o náhradu na zboží uvedené v příloze III se bere ohled na nomenklaturu v uvedené příloze.

2. Při analýze zboží pro účely článků 49, 50, 51 nebo odstavců 1 a 3 tohoto článku se používají metody analýzy uvedené v nařízení Komise (EHS) č. 4056/87(Úř. věst. L 379, 31.12.1987, s. 29. Nařízení ve znění nařízení (ES) č. 202/98 (Úř. věst. L 21, 28.1.1998, s. 5).) nebo, v případě jejich neexistence, metody použitelné u klasifikace podobného zboží dováženého do Společenství podle společného celního sazebníku.

3. Na dokumentu potvrzujícím vývoz se uvádějí množství vyvezeného zboží a množství produktů uvedených v čl. 49 odst. 1 nebo odkaz na složení určené v souladu s čl. 10 třetím pododstavcem. Pokud se však použije čl. 51 druhý pododstavec, druhá jmenovaná množství se nahrazují množstvími základních produktů uvedenými ve sloupci 4 přílohy IV, která odpovídají výsledkům analýzy vyvezeného zboží.

4. Aby mohla být poskytnuta náhrada na zboží kódů KN 04031051 až 04031099, 04039071 až 04039099, 04052010, 04052030, 21050099, 35021190 a 35021990, musí toto zboží splňovat příslušné požadavky nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004(Úř. věst. L 139, 30.4.2004, s. 1.) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004(Úř. věst. L 139, 30.4.2004, s. 55.), zejména požadavek, aby bylo připraveno ve schváleném zařízení a vyhovovalo požadavkům označení zdravotní nezávadnosti uvedeným v oddílu I přílohy II nařízení (ES) č. 853/2004.

5. Pro účely článků 49 a 50 každý členský stát informuje Komisi o kontrolách různých druhů vyváženého zboží provedených na svém území. Komise podle toho informuje ostatní členské státy.

1. Podle článků 49 a 50, pokud jde o zboží kódů KN 04052010, 04052030, 18069060 až 18069090, 1901 nebo 21069098 obsahující vysoké procento mléčných výrobků kódů KN 04021019, 04022119, 0405 nebo 0406, dotyčná strana předloží prohlášení o tom, že žádný z těchto mléčných výrobků nebyl dovezen ze třetích zemí, nebo přesně stanoví množství těchto mléčných výrobků dovezených ze třetích zemí.

2. Pro účely odstavce 1 se spojením „obsahující vysoké procento“ rozumí, že v každých 100 kg vyvezeného zboží je obsaženo 51 kg nebo více mléčných výrobků uvedených v odstavci 1.

3. Pokud se žádá o to, aby byla daná množství určena v souladu s čl. 10 třetím pododstavcem, příslušný orgán může přijmout potvrzení dotyčné strany o tom, že mléčné výrobky uvedené v odstavci 1, které byly dovezeny ze třetích zemí, se nepoužijí.

4. Prohlášení učiněné v souladu s odstavcem 1 nebo potvrzení učiněné podle odstavce 3 může příslušný orgán přijmout, pokud je mu vyhověno v tom smyslu, že cena zaplacená za mléčný výrobek uvedený v odstavci 1, přidaný do vyvezeného zboží je cenou nebo se blíží ceně, která je běžná na trhu Společenství za rovnocenný výrobek. Při srovnávání cen se bere ohled na datum, kdy byl mléčný výrobek zakoupen.

1. V případě vývozů uskutečněných mezi 1. říjnem a 15. říjnem každého roku se náhrady nevyplácejí před 16. říjnem.

Pokud se jedná o vývozy uskutečněné na základě předložení osvědčení o náhradě vydaného na rozpočtové období a pokud se Komise domnívá, že existuje nebezpečí toho, že Společenství nesplní své mezinárodní závazky, potom se platby náhrady naplánované na konec uvedeného období neprovádějí před 16. říjnem. V tom případě se lhůty uvedené v čl. 49 odst. 8 nařízení (ES) č. 800/1999 mohou dočasně prodloužit na tři měsíce a 15 dní prostřednictvím nařízení, které se vyhlásí do 20. září v Úředním věstníku Evropské unie.

2. Odchylně od čl. 28 odst. 6 nařízení (ES) č. 800/1999, v případě osvědčení o náhradě vydaných k používání ode dne 1. června na zboží, které je určeno k vývozu před 1. říjnem, mohou základní produkty uvedené v příloze I tohoto nařízení zůstat pod celním dohledem za účelem přepracování po tři měsíce ode dne přijetí prohlášení o platbě.

Odchylně od čl. 29 odst. 5 nařízení (ES) č. 800/1999, v případě osvědčení o náhradě vydaných k používání ode dne 1. června na zboží k vývozu před 1. říjnem může zboží zůstat v celním skladě nebo ve svobodném celním pásmu po tři měsíce ode dne přijetí prohlášení o platbě.

3. Pro zboží uvedené v příloze II tohoto nařízení a odchylně od článku 17 nařízení (ES) č. 800/1999 platí částka stanovená v čl. 17 odst. 1 písm. a) bodu ii) nařízení (ES) č. 800/1999 bez ohledu na zemi nebo území určení vývozu zboží:

4. V případech uvedených v odstavci 3 mohou členské státy na základě žádosti udělit formální povolení osvobozující daného vývozce od povinnosti předložit doklady vyžadované podle článku 16 nařízení (ES) č. 800/1999 jiné, než je přepravní doklad.

Povolení uvedené v prvním pododstavci platí, není-li zrušeno, nejdéle po dobu dvou let a je obnovitelné. Členské státy mohou povolení podle vlastního uvážení zrušit a musí je okamžitě odebrat, zejména pokud mají důvodné podezření, že vývozce nedodržel podmínky specifického povolení.

Osvobození udělená v souladu s prvním pododstavcem se pokládají za rizikové faktory, k nimž je třeba přihlédnout pro účely čl. 2 odst. 1 nařízení (EHS) č. 4045/89.

Vývozci, kteří využívají osvobození, uvedou číslo povolení na jednotný správní doklad a na zvláštní žádost o platbu, jak je uvedena v článku 32 tohoto nařízení.

5. Bez ohledu na odstavec 4 mohou členské státy v případech uvedených v odst. 3 písm. b) osvobodit daného vývozce od povinnosti předložit přepravní doklady na všechny vývozy, na něž se vztahuje povolení, pokud se po daném vývozci žádá, aby předložil přepravní doklady k přinejmenším 10 % takových vývozních prohlášení nebo jeden ročně, podle toho, která z hodnot je větší, o čemž rozhodne členský stát podle kritérií stanovených nařízením (ES) č. 3122/94.

6. V případě zboží uvedeného v příloze II tohoto nařízení, jehož vývozní prohlášení bylo přijato nejpozději dne 30. září 2007 a k němuž vývozce nemůže předložit průkazní doklad uvedený v čl. 16 odst. 1 nařízení (ES) č. 800/1999, je zboží považováno za dovezené do třetí země po předložení kopie přepravního dokladu a buď jednoho dokladu uvedeného v čl. 16 odst. 2 nařízení (ES) č. 800/1999, nebo bankovního dokladu vydaného schválenými zprostředkovateli usazenými ve Společenství, který potvrzuje, že platba odpovídající danému vývozu je připsána na účet vývozce vedený u zprostředkovatelů, nebo dokladu o zaplacení.

Pro účely článku 20 nařízení (ES) č. 800/1999 členské státy vezmou na vědomí ustanovení prvního pododstavce.

1. Členské státy oznamují Komisi před 10. dnem každého měsíce toto:

Částky uvedené v prvním pododstavci písm. b) se rozlišují podle odkazu na rozpočtové období osvědčení o náhradě, k němuž se vztahují.

2. Do 1. listopadu každého roku oznamují členské státy Komisi celkové částky odepsané před 1. říjnem téhož roku z osvědčení o náhradě vydané v rozpočtovém období do 30. září předchozího kalendářního roku.

1. Členské státy nejpozději do konce měsíce po každém měsíci kalendářního roku sdělí Komisi prostřednictvím zabezpečeného Systému výměny údajů na internetu, známého jako DEX (Data Exchange System), statistické údaje o zboží uvedeném v tomto nařízení, na které byly v předchozím měsíci poskytnuty vývozní náhrady, přičemž údaje se rozepisují podle osmičíselných kódů KN a zahrnují:

2. Členské státy oznamují Komisi před 1. lednem každého roku celkové částky náhrad, které skutečně poskytly do 30. září předchozího roku na zboží vyvezené v předchozím rozpočtovém období, které nebylo dříve oznámeno, přičemž uvádějí dotyčná období.

3. Pro účely odstavců 1 a 2 poskytnuté náhrady zahrnují platby předem. Zpětná uhrazení náhrad vyplacených neoprávněně se oznamují odděleně.