1. Tato směrnice zavádí společný systém daně z přidané hodnoty (DPH).

2. Společný systém DPH je založen na zásadě, že se na zboží a služby uplatňuje všeobecná daň ze spotřeby v přesném poměru k ceně zboží a služeb, bez ohledu na počet plnění uskutečněných ve výrobním a distribučním procesu před stupněm, ve kterém je daň uplatněna.

Každé plnění podléhá DPH vypočítané z ceny zboží nebo služby podle sazeb platných pro toto zboží nebo tuto službu po odpočtu daně, kterou byly přímo zatíženy jednotlivé nákladové prvky tvořící cenu.

Společný systém DPH se uplatňuje až do stupně maloobchodu včetně.

1. Předmětem DPH jsou tato plnění:

2.

3. Za „výrobky podléhající spotřební dani“ se považují energetické výrobky, alkohol a alkoholické nápoje a zpracovaný tabák, vymezené platnými právními předpisy Společenství, avšak nepovažuje se za ně plyn dodávaný prostřednictvím soustavy zemního plynu nacházející se na území Společenství nebo prostřednictvím jakékoli sítě k takové soustavě připojené.

1. Odchylně od čl. 2 odst. 1 písm. b) bodu i) nejsou předmětem DPH tato plnění:

2. Ustanovení odst. 1 písm. b) se použije jen v případě, že jsou splněny tyto podmínky:

Prahová hodnota, která slouží jako referenční hodnota, sestává z celkové hodnoty zboží podle odst. 1 písm. b) pořízeného uvnitř Společenství, bez DPH, splatné nebo odvedené v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy zboží.

3. Členské státy poskytnou osobám povinným k dani a právnickým osobám nepovinným k dani, jež splňují podmínky odst. 1 písm. b), možnost rozhodnout se pro obecný režim stanovený v čl. 2 odst. 1 písm. b) bodu i).

Členské státy stanoví prováděcí pravidla pro výkon volby podle prvního pododstavce, která se bude v každém případě vztahovat na období nejméně dvou kalendářních let.

Vedle plnění uvedených v článku 3 nejsou předmětem DPH tato plnění:

Pro účely této směrnice se rozumí:

1. Tato směrnice se nevztahuje na tato území, která jsou součástí celního území Společenství:

2. Tato směrnice se nevztahuje na tato území, která nejsou součástí celního území Společenství:

1. S ohledem na úmluvy a smlouvy uzavřené s Francií, se Spojeným královstvím a s Kyprem se Monacké knížectví, ostrov Man a výsostné oblasti Spojeného království v Akrotiri a Dhekelii nepovažují pro účely této směrnice za třetí země.

2. Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby plnění pocházející z Monackého knížectví nebo pro ně určená byla považována za plnění pocházející z Francie nebo pro ni určená, aby plnění pocházející z ostrova Man nebo pro něj určená byla považována za plnění pocházející ze Spojeného království nebo pro ně určená a aby plnění pocházející z výsostných oblastí Spojeného království v Akrotiri a Dhekelii nebo pro ně určená byla považována za plnění pocházející z Kypru nebo pro něj určená.

1. „Osobou povinnou k dani“ se rozumí jakákoliv osoba, která na jakémkoli místě vykonává samostatně ekonomickou činnost, a to bez ohledu na účel nebo výsledky této činnosti.

„Ekonomickou činností“ se rozumí veškerá činnost výrobců, obchodníků a osob poskytujících služby, včetně těžební činnosti, zemědělské výroby a výkonu svobodných a jiných obdobných povolání. Za ekonomickou činnost se považuje zejména využívání hmotného nebo nehmotného majetku za účelem získávání pravidelného příjmu z něj.

2. Kromě osob uvedených v odstavci 1 se za osobu povinnou k dani považuje každá osoba, která příležitostně dodá nový dopravní prostředek, jenž je odeslán nebo přepraven pořizovateli prodejcem nebo samotným pořizovatelem nebo na účet prodejce nebo pořizovatele mimo území členského státu, avšak na území Společenství.

1. Členské státy mohou za osobu povinnou k dani považovat každého, kdo příležitostně uskuteční plnění spočívající v některé z činností uvedených v čl. 9 odst. 1 druhém pododstavci, zejména pak některé z těchto plnění:

2. Pro účely odst. 1 písm. a) se „budovou“ rozumí jakákoliv stavba pevně spojená se zemí.

Členské státy mohou stanovit pravidla pro použití kritéria podle odst. 1 písm. a) na přestavbu budov a mohou vymezit pojem „pozemek k ní přiléhající“.

Členské státy mohou uplatnit jiná kritéria než první obydlení, jako například dobu uplynulou ode dne dokončení budovy do dne prvního dodání nebo dobu uplynulou ode dne prvního obydlení do dne následujícího dodání, pokud tyto doby nepřekračují v prvním případě dobu pěti let a v druhém dobu dvou let.

3. Pro účely odst. 1 písm. b) se „stavebním pozemkem“ rozumí jakýkoliv neupravený nebo upravený pozemek, který jako stavební pozemek vymezují členské státy.

1. Státy, kraje, obce a jiné veřejnoprávní subjekty se nepovažují za osoby povinné k dani v souvislosti s činnostmi nebo plněními, při nichž vystupují jako orgány veřejné moci, a to i tehdy, vybírají–li v souvislosti s těmito činnostmi nebo plněními poplatky, příspěvky či platby.

Uskutečňují–li takové činnosti nebo plnění, považují se však za osoby povinné k dani v souvislosti s těmito činnostmi či plněními, pokud by zacházení s nimi jako s osobami nepovinnými k dani vedlo k výraznému narušení hospodářské soutěže.

Veřejnoprávní subjekty se vždy považují za osoby povinné k dani, pokud uskutečňují činnosti uvedené v příloze I, nejsou–li tyto činnosti uskutečňovány v zanedbatelné míře.

2. Členské státy mohou činnosti veřejnoprávních subjektů, které jsou osvobozeny od daně podle článků 132, 135, 136 a 371, článků 374 až 377, čl. 378 odst. 2, čl. 379 odst. 2 nebo článků 380 až 390c, považovat za činnosti, které tyto subjekty vykonávají jako orgány veřejné moci.

1. „Dodáním zboží“ se rozumí převod práva nakládat s hmotným majetkem jako vlastník.

2. Kromě plnění podle odstavce 1 se za dodání zboží považují tato plnění:

3. Členské státy mohou považovat za dodání zboží předání určitých stavebních prací.

4. Pro účely této směrnice se rozumí:

1. Pokud osoba povinná k dani prostřednictvím elektronického rozhraní, jako je elektronické tržiště, platforma, portál nebo podobný prostředek, usnadňuje prodej na dálku u zboží dovezeného ze třetích území nebo třetích zemí v zásilkách, jejichž skutečná hodnota nepřesahuje 150 EUR, má se za to, že toto zboží obdržela a dodala sama.

2. Pokud osoba povinná k dani prostřednictvím elektronického rozhraní, jako je elektronické tržiště, platforma, portál nebo podobný prostředek, usnadňuje dodání zboží ve Společenství osobou povinnou k dani neusazenou ve Společenství osobě nepovinné k dani, má se za to, že toto zboží sama obdržela a dodala sama.

1. Elektřina, plyn, tepelná nebo chladící energie a podobné se považují za hmotný majetek.

2. Členské státy mohou za hmotný majetek pokládat

1. Za dodání zboží za úplatu se považuje přemístění zboží, které je součástí obchodního majetku osoby povinné k dani, touto osobou do jiného členského státu.

„Přemístěním do jiného členského státu“ se rozumí každé odeslání nebo přeprava movitého hmotného majetku osobou povinnou k dani nebo na její účet mimo území členského státu, v němž se majetek nachází, avšak uvnitř Společenství, pro účely jejího podnikání.

2. Za „přemístění do jiného členského státu“ se nepovažuje odeslání nebo přeprava zboží za účelem některého z těchto plnění:

3. Není–li nadále plněna některá z podmínek, které jsou předpokladem postupu podle odstavce 2, považuje se toto zboží za přemístěné do jiného členského státu. V takovém případě se má za to, že přemístění nastává v okamžiku, kdy dotyčná podmínka přestane být plněna.

1. Za dodání zboží za úplatu se nepovažuje přemístění zboží osobou povinnou k dani, které je součástí jejího obchodního majetku, do jiného členského státu v rámci režimu call-off stock.

2. Pro účely tohoto článku se za režim call-of stock považuje situace, kdy jsou splněny následující podmínky:

3. Jsou-li podmínky stanovené v odstavci 2 splněny, použijí se v okamžiku převodu práva nakládat se zbožím jako vlastník na osobu povinnou k dani podle odst. 2 písm. c) následující pravidla za podmínky, že k tomuto převodu dojde ve lhůtě uvedené v odstavci 4:

4. Jestliže do 12 měsíců od ukončení přepravy zboží v členském státě, do kterého bylo odesláno nebo přepraveno, není zboží dodáno osobě povinné k dani, jíž bylo určeno k dodání, jak je uvedeno v odst. 2 písm. c) a v odstavci 6, přičemž nenastala žádná z okolností stanovených v odstavci 7, má se za to, že v den následující po uplynutí tohoto dvanáctiměsíčního období dochází k přemístění ve smyslu článku 17.

5. Má se za to, že k přemístění ve smyslu článku 17 nedochází, jsou-li splněny tyto podmínky:

6. Je-li ve lhůtě uvedené v odstavci 4 osoba povinná k dani uvedená v odst. 2 písm. c) nahrazena jinou osobou povinnou k dani, má se za to, že k přemístění ve smyslu článku 17 v okamžiku tohoto nahrazení nedochází, pokud:

7. Jestliže během lhůty uvedené v odstavci 4 přestane být plněna kterákoli z podmínek uvedených v odstavcích 2 a 6, má se za to, že dochází k přemístění zboží podle článku 17 v okamžiku, kdy některá z těchto podmínek přestane být plněna.

Je-li zboží dodáno jiné osobě, než je osoba povinná k dani uvedená v odst. 2 písm. c) nebo v odstavci 6, má se za to, že podmínky uvedené v odstavcích 2 a 6 přestávají být splněny bezprostředně před tímto dodáním.

Je-li zboží odesláno nebo přepraveno do jiné země než členského státu, ze kterého bylo původně přesunuto, má se za to, že podmínky uvedené v odstavcích 2 a 6 přestávají být splněny bezprostředně předtím, než jsou takové odeslání nebo taková přeprava zahájeny.

V případě zničení, ztráty či krádeže zboží se má za to, že podmínky uvedené v odstavcích 2 a 6 přestávají být splněny v den, kdy bylo zboží skutečně odstraněno či zničeno, nebo nelze-li tento den určit, v den, kdy bylo zjištěno, že je zboží zničeno nebo že chybí.

Členské státy mohou považovat za dodání zboží za úplatu tato plnění:

1. „Poskytnutím služby“ se rozumí každé plnění, které není dodáním zboží.

2. „Telekomunikačními službami“ se rozumějí služby vztahující se k přenosu, vysílání a příjmu signálů, slov, obrazů a zvuků nebo informací jakéhokoli druhu po drátě, radiovými, optickými nebo jinými elektromagnetickými prostředky, včetně souvisejícího převedení či postoupení práv na užívání zařízení pro takový přenos, vysílání či příjem, včetně poskytnutí přístupu do celosvětových informačních sítí.

Poskytnutí služby může mimo jiné spočívat v některém z těchto plnění:

1. Za poskytnutí služby za úplatu se považují tato plnění:

2. Členské státy se mohou odchýlit od odstavce 1 za podmínky, že toto odchýlení nepovede k narušení hospodářské soutěže.

Pro účely této směrnice se rozumí:

1. Každý převod jednoúčelového poukazu provedený osobou povinnou k dani vlastním jménem se považuje za dodání zboží nebo poskytnutí služby, na něž se poukaz vztahuje. Skutečné předání zboží nebo skutečné poskytnutí služby na základě jednoúčelového poukazu přijatého dodavatelem zboží nebo poskytovatelem služby jako protiplnění nebo část protiplnění se za samostatné plnění nepovažuje.

Je-li převod jednoúčelového poukazu proveden osobou povinnou k dani jménem jiné osoby povinné k dani, považuje se tento převod za dodání zboží nebo poskytnutí služby, na něž se poukaz vztahuje, provedené touto jinou osobou povinnou k dani, jejímž jménem osoba povinná k dani jedná.

Není-li dodavatelem zboží nebo poskytovatelem služby osoba povinná k dani, která jednoúčelový poukaz vlastním jménem vydala, má se přesto za to, že tento dodavatel nebo poskytovatel dodal zboží nebo poskytl službu, na něž se poukaz vztahuje, dané osobě povinné k dani.

2. Skutečné předání zboží nebo skutečné poskytnutí služby na základě víceúčelového poukazu přijatého dodavatelem zboží nebo poskytovatelem služby jako protiplnění nebo část protiplnění je předmětem DPH podle článku 2, zatímco žádný předchozí převod tohoto víceúčelového poukazu předmětem DPH není.

Pokud víceúčelový poukaz převádí osoba povinná k dani jiná než osoba povinná k dani uskutečňující plnění, které je předmětem DPH podle prvního pododstavce, je předmětem DPH každé poskytnutí služby, kterou lze určit, například distribuční nebo propagační služby.

Odchylně od článku 32:

1. Článek 33 se nevztahuje na dodání zboží, které je odesláno nebo přepraveno do téhož členského státu ukončení odeslání nebo přepravy zboží, jsou–li splněny tyto podmínky:

2. Členský stát, na jehož území se zboží nachází v okamžiku ukončení odeslání nebo přepravy pořizovateli, může snížit prahovou hodnotu podle odstavce 1 na částku 35000 EUR nebo na ekvivalent této částky v národní měně, jestliže se obává, že by prahová hodnota ve výši 100000 EUR vedla k vážnému narušení hospodářské soutěže.

Členské státy, které využijí možnost stanovenou v prvním pododstavci, přijmou opatření nezbytná k uvědomění příslušných orgánů veřejné moci v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy zboží.

3. Komise předloží Radě co nejdříve zprávu o uplatňování zvláštní prahové hodnoty ve výši 35000 EUR podle odstavce 2, doprovázenou v případě potřeby vhodnými návrhy.

4. Členský stát, na jehož území se zboží nachází v okamžiku zahájení odeslání nebo přepravy, poskytne osobám povinným k dani, které uskutečňují dodání zboží, na něž lze vztáhnout odstavec 1, možnost rozhodnout se, že se místo dodání určí podle článku 33.

Dotyčné členské státy stanoví prováděcí pravidla pro výkon volby podle prvního podstavce, která se bude v každém případě vztahovat na období nejméně dvou kalendářních let.

1. Je-li totéž zboží předmětem po sobě následujících dodání, přičemž je odesíláno nebo přepravováno z jednoho členského státu do jiného členského státu od prvního dodavatele přímo konečnému pořizovateli v řetězci, připíše se odeslání nebo přeprava pouze k dodání zprostředkujícímu subjektu.

2. Odchylně od odstavce 1 se odeslání nebo přeprava připíše pouze k dodání zboží zprostředkujícím subjektem, pokud tento subjekt dodavateli sdělil své identifikační číslo pro DPH, které mu vydal členský stát, ze kterého je zboží odesláno nebo přepraveno.

3. Pro účely tohoto článku se „zprostředkujícím subjektem“ rozumí dodavatel v rámci řetězce, který není prvním dodavatelem v tomto řetězci, a který zboží odesílá nebo přepravuje sám, nebo na svůj účet prostřednictvím třetí osoby.

4. Tento článek se nepoužije na situace, na něž se vztahuje článek 14a.

1. Pokud je zboží dodáváno na palubě lodi nebo letadla anebo ve vlaku během úseku přepravy cestujících uskutečněného ve Společenství, považuje se za místo dodání místo zahájení přepravy cestujících.

2. Pro účely odstavce 1 se „úsekem přepravy cestujících uskutečněným ve Společenství“ rozumí úsek přepravy uskutečněný bez zastávky mimo Společenství mezi místem zahájení a místem ukončení přepravy cestujících.

„Místem zahájení přepravy cestujících“ se rozumí místo prvního plánovaného nastoupení cestujících ve Společenství po případném přerušení cesty mimo Společenství.

„Místem ukončení přepravy cestujících“ se rozumí poslední plánované místo vystoupení ve Společenství cestujících, kteří nastoupili na území Společenství před případným přerušením cesty mimo Společenství.

V případě zpáteční cesty se přeprava zpět považuje za samostatnou přepravu.

3. Komise předloží Radě co nejdříve zprávu doprovázenou v případě potřeby vhodnými návrhy týkajícími se místa zdanění při dodání zboží ke spotřebě na palubě lodi nebo letadla anebo ve vlaku a při poskytnutí služeb, včetně restauračních služeb, cestujícím na palubě lodi nebo letadla anebo ve vlaku.

Až do přijetí návrhů podle prvního pododstavce mohou členské státy osvobodit nebo nadále osvobozovat od daně s nárokem na odpočet daně odvedené na předchozím stupni dodání zboží ke spotřebě na palubě lodi nebo letadla anebo ve vlaku, u něhož se místo zdanění určí podle odstavce 1.

1. V případě dodání plynu prostřednictvím soustavy zemního plynu nacházející se na území Společenství nebo jakékoli sítě k takové soustavě připojené, v případě dodání elektřiny nebo v případě dodání tepelné nebo chladící energie tepelnými nebo chladicími sítěmi obchodníku povinnému k dani se za místo dodání považuje místo, kde má tento obchodník povinný k dani sídlo ekonomické činnosti nebo stálou provozovnu, pro niž se zboží dodává, nebo nemá-li takové sídlo či provozovnu, místo, kde má bydliště, nebo místo, kde se obvykle zdržuje.

2. „Obchodníkem povinným k dani“ se pro účely odstavce 1 rozumí osoba povinná k dani, jejíž hlavní činností v souvislosti s nákupem plynu, elektřiny a tepelné nebo chladící energie je následný prodej těchto produktů a jejíž vlastní spotřeba těchto produktů je zanedbatelná.

Ustanovení čl. 41 prvního pododstavce se nepoužije a pořízení zboží uvnitř Společenství je předmětem daně podle článku 40, jestliže jsou splněny tyto podmínky:

Pro účely uplatňování pravidel týkajících se místa poskytnutí služby platí, že:

1. Místem poskytnutí služby nebo vedlejší služby vztahující se ke kulturním, uměleckým, sportovním, vědeckým, vzdělávacím, zábavním nebo podobným akcím, jako jsou veletrhy a výstavy, včetně poskytnutí služby organizátorem této akce, osobě nepovinné k dani je místo, kde se tato akce skutečně koná.

Pokud se služby nebo vedlejší služby týkají činností, které jsou přenášeny nebo jinak virtuálně zpřístupňovány, je však místem poskytnutí místo, kde je osoba nepovinná k dani usazena, má bydliště nebo místo, kde se obvykle zdržuje.

2. Místem poskytnutí následujících služeb osobě nepovinné k dani je místo, kde je služba skutečně poskynuta:

1. Místem poskytnutí krátkodobého nájmu dopravního prostředku je místo, kde je dopravní prostředek skutečně dán zákazníkovi k dispozici.

2. Místem poskytnutí nájmu dopravního prostředku, s výjimkou krátkodobého nájmu, osobě nepovinné k dani je místo, kde je zákazník usazen nebo má bydliště nebo místo, kde se obvykle zdržuje.

Místem poskytnutí nájmu rekreační lodi osobě nepovinné k dani, s výjimkou krátkodobého nájmu, je však místo, kde je rekreační loď skutečně dána zákazníkovi k dispozici, pokud má poskytovatel v tomto místě sídlo ekonomické činnosti nebo stálou provozovnu, z nichž tuto službu skutečně poskytuje.

3. Pro účely odstavců 1 a 2 se „krátkodobým“ nájmem rozumí nepřetržité držení nebo užívání dopravního prostředku po dobu nepřesahující 30 dní a u lodí nepřesahující 90 dní.

1. Místem poskytnutí restaurační nebo cateringové služby, která se skutečně poskytuje na palubě lodi nebo letadla anebo ve vlaku během úseku přepravy cestujících uskutečněného ve Společenství, je místo zahájení přepravy cestujících.

2. Pro účely odstavce 1 se „úsekem přepravy cestujících uskutečněným ve Společenství“ rozumí úsek přepravy uskutečněný bez zastávky mimo Společenství mezi místem zahájení a místem ukončení přepravy cestujících.

„Místem zahájení přepravy cestujících“ se rozumí místo prvního plánovaného nastoupení cestujících ve Společenství po případném přerušení cesty mimo Společenství.

„Místem ukončení přepravy cestujících“ se rozumí místo posledního plánovaného vystoupení ve Společenství cestujících, kteří nastoupili na území Společenství před případným přerušením cesty mimo Společenství.

V případě zpáteční cesty se přeprava zpět považuje za samostatnou přepravu.

1. Místem poskytnutí následujících služeb osobě nepovinné k dani je místo, kde je tato osoba usazena nebo má bydliště nebo místo, kde se obvykle zdržuje:

Pokud poskytovatel služby a příjemce komunikují prostřednictvím elektronické pošty, neznamená to samo o sobě, že poskytnutá služba je elektronicky poskytovanou službou.

2. Odstavec 1 se nepoužije, jsou-li splněny tyto podmínky:

3. Je-li v průběhu kalendářního roku prahová hodnota uvedená v odst. 2 písm. c) překročena, použije se od tohoto okamžiku odstavec 1.

4. Členský stát, na jehož území jsou poskytovatelé uvedení v odstavci 2 usazeni, nebo nejsou-li usazeni, mají bydliště nebo místo, kde se obvykle zdržují, poskytne těmto poskytovatelům možnost se rozhodnout, že se místo poskytnutí služby určí podle odstavce 1, přičemž toto rozhodnutí se v každém případě vztahuje na dva kalendářní roky.

5. Členské státy přijmou vhodná opatření ke sledování toho, zda osoby povinné k dani splňují podmínky podle odstavců 2, 3 a 4.

6. Odpovídající hodnota v národní měně částky uvedené v odst. 2 písm. c) se vypočte s použitím směnného kurzu zveřejněného Evropskou centrální bankou v den přijetí směrnice Rady (EU) 2017/2455(Směrnice Rady (EU) 2017/2455 ze dne 5. prosince 2017, kterou se mění směrnice 2006/112/ES a směrnice 2009/132/ES, pokud jde o určité povinnosti v oblasti daně z přidané hodnoty při poskytování služeb a prodeji zboží na dálku (Úř. věst. L 348, 29.12.2017, s. 7).).

Místem poskytnutí následujících služeb osobě nepovinné k dani, která je usazena nebo má bydliště nebo místo, kde se obvykle zdržuje, mimo Společenství, je místo, kde je tato osoba usazena nebo má bydliště nebo místo, kde se obvykle zdržuje:

K zamezení dvojího zdanění, nezdanění nebo narušení hospodářské soutěže mohou členské státy v souvislosti se službami, jejichž místo poskytnutí upravují články 44 a 45, čl. 54 odst. 1 druhý pododstavec a články 56, 58 a 59, považovat:

1. Ustanovení čl. 33 písm. a) a článku 58 se nepoužijí, jsou-li splněny tyto podmínky:

2. Je-li v průběhu kalendářního roku prahová hodnota uvedená v odst. 1 písm. c) překročena, použijí se od tohoto okamžiku čl. 33 písm. a) a článek 58.

3. Členský stát, na jehož území se nachází zboží v okamžiku zahájení svého odeslání nebo přepravy nebo kde jsou usazeny osoby povinné k dani poskytující telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání a elektronicky poskytované služby, poskytne osobám povinným k dani uskutečňujícím plnění splňující podmínky podle odstavce 1 možnost se rozhodnout, že se místo dodání určí podle čl. 33 písm. a) a místo poskytnutí podle článku 58, přičemž toto rozhodnutí se v každém případě vztahuje na dva kalendářní roky.

4. Členské státy přijmou vhodná opatření ke sledování toho, zda osoby povinné k dani splňují podmínky podle odstavců 1, 2 a 3.

5. Odpovídající hodnota v národní měně částky uvedené v odst. 1 písm. c) se vypočte s použitím směnného kurzu zveřejněného Evropskou centrální bankou v den přijetí směrnice (EU) 2017/2455.

Pro účely této směrnice se rozumí:

1. Dodání zboží jiné než dodání, jehož předmětem je nájem zboží na dobu určitou nebo prodej zboží s odložením platby podle čl. 14 odst. 2 písm. b), a poskytnutí služby, které vede k postupným vyúčtováním nebo postupným platbám, se považuje za uskutečněné uplynutím období, ke kterým se tato vyúčtování nebo tyto platby vztahují.

2. Dodávání zboží, které probíhá po dobu delší než jeden kalendářní měsíc, je-li v souladu s podmínkami stanovenými v článku 138 zboží odeslané nebo přepravené do členského státu jiného než státu zahájení odeslání nebo přepravy dodáváno osvobozené od daně, nebo je-li zboží přemísťováno osvobozené od daně do jiného členského státu osobou povinnou k dani pro účely jejího podnikání, se považuje za uskutečněné uplynutím každého kalendářního měsíce, dokud dodávání zboží neskončí.

Poskytování služeb, z něhož má podle článku 196 povinnost odvést daň příjemce služeb, které probíhá po dobu delší než jeden rok a které nevede k vyúčtováním nebo platbám během tohoto období, se považuje za uskutečněné uplynutím každého kalendářního roku, dokud poskytování služeb neskončí.

Členské státy mohou stanovit, že v některých případech, jiných než těch uvedených v prvním a druhém pododstavci, se dodávání zboží a poskytování služeb, která probíhají po určitou dobu, považují za uskutečněná alespoň jednou ročně.

Odchylně od článků 63, 64 a 65 mohou členské státy stanovit, že v případě určitých plnění nebo určitých kategorií osob povinných k dani vzniká daňová povinnost v jednom z těchto okamžiků:

1. Je–li zboží při vstupu do Společenství propuštěno do některého z režimů nebo dostane–li se do některé ze situací uvedených v článcích 156, 276 a 277 nebo do režimu dočasného použití s úplným osvobozením od daní při dovozu anebo do režimu vnějšího tranzitu, je zdanitelné plnění uskutečněno a daňová povinnost vzniká až tehdy, když se na zboží tyto režimy nebo situace přestanou vztahovat.

Je–li však dovážené zboží předmětem cla, zemědělských dávek nebo poplatků s rovnocenným účinkem zavedených v rámci některé společné politiky, je zdanitelné plnění uskutečněno a daňová povinnost vzniká tehdy, kdy nastane rozhodná událost pro vznik povinnosti zaplatit tyto poplatky.

2. Není–li dovážené zboží předmětem žádných poplatků podle odst. 1 druhého pododstavce, použijí členské státy k určení uskutečnění zdanitelného plnění a vzniku daňové povinnosti platné celní předpisy.

Nelze–li srovnatelné dodání zboží nebo poskytnutí služby zjistit, považují se za obvyklou cenu

Základ daně zahrnuje tyto položky:

Základ daně nezahrnuje tyto položky:

1. Za účelem zabránění daňovým únikům nebo vyhýbání se daňovým povinnostem mohou členské státy přijmout opatření, aby při dodání zboží nebo poskytnutí služby osobě, s níž má osoba povinná k dani rodinné nebo jiné úzké osobní vazby, organizační vazby a vlastnické, členské, finanční nebo právní vazby, jak je vymezují členské státy, byla základem daně obvyklá cena,

Pro účely prvního pododstavce lze za právní vazby považovat i vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem nebo rodinou zaměstnance nebo jinými osobami se zaměstnancem úzce spojenými.

2. Pokud členské státy využijí možnost stanovenou v odstavci 1, mohou vymezit kategorie dodavatelů, poskytovatelů, pořizovatelů nebo příjemců, na které se tato opatření vztahují.

3. Členské státy oznámí výboru pro DPH zavedení vnitrostátních opatření přijatých podle odstavce 1, pokud se nejedná o opatření, která Rada povolila před 13. srpnem 2006 podle čl. 27 odst. 1 až 4 směrnice 77/388/EHS a která jsou nadále platná podle odstavce 1 tohoto článku.

Členské státy, které ke dni 1. ledna 1993 nevyužívaly možnost uplatňování snížené sazby podle článku 98, mohou, rozhodnou-li se využít možnost stanovenou v článku 89, stanovit, že u dodání uměleckých děl podle bodu 26 přílohy III je základ daně roven určitému podílu částky určené podle článků 73, 74, 76, 78 a 79.

1. Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby spotřební daň splatná nebo odvedená osobou, která si pořizuje uvnitř Společenství výrobek podléhající spotřební dani, byla zahrnuta do základu daně v souladu s čl. 78 prvním pododstavcem písm. a).

2. Jestliže je poté, co se pořízení zboží uvnitř Společenství uskutečnilo, pořizovateli vrácena spotřební daň odvedená v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy zboží, základ daně se v členském státě, na jehož území se pořízení uskutečnilo, přiměřeně sníží.

1. Základ daně zahrnuje tyto položky, nejsou–li dosud zahrnuty:

2. Pro účely odst. 1 písm. b) se „prvním místem určení“ rozumí místo uvedené v nákladním listě nebo jiném přepravním dokladu, na jehož základě zboží vstupuje do členského státu dovozu. Není–li takový údaj k dispozici, považuje se za první místo určení místo prvního přeložení dováženého zboží v členském státě dovozu.

Základ daně nezahrnuje tyto položky:

1. Je–li zaplacení ceny zrušeno nebo vypovězeno, je–li cena zcela nebo zčásti nezaplacena nebo je–li snížena po uskutečnění plnění, základ daně se přiměřeně sníží za podmínek stanovených členskými státy.

2. Členské státy se mohou odchýlit od odstavce 1 v případě celkového nebo částečného nezaplacení ceny.

1. Jsou–li položky potřebné pro stanovení základu daně při dovozu vyjádřeny v jiné měně než v měně členského státu, v němž je daň vyměřována, určí se směnný kurz v souladu s předpisy Společenství o výpočtu celní hodnoty.

2. Jsou–li položky potřebné pro stanovení základu daně při plnění jiném než dovozu zboží vyjádřeny v jiné měně než v měně členského státu, v němž je daň vyměřována, použije se jako směnný kurz poslední zaznamenaný prodejní kurz v okamžiku vzniku daňové povinnosti na nejreprezentativnějším devizovém trhu nebo trzích daného členského státu, nebo kurz určený odkazem na tento trh nebo tyto trhy způsobem stanoveným daným členským státem.

Členské státy místo toho připustí použití posledního směnného kurzu zveřejněného Evropskou centrální bankou v okamžiku vzniku daňové povinnosti. Přepočet mezi měnami jinými než euro se provede za použití směnného kurzu každé z těchto měn vůči euru. Členské státy mohou požadovat, aby byly informovány o uplatnění této možnosti ze strany osoby povinné k dani.

U některých plnění podle prvního pododstavce nebo u některých kategorií osob povinných k dani však mohou členské státy použít směnný kurz stanovený podle platných předpisů Společenství pro výpočet celní hodnoty.

U nákladů na vratné obaly mohou členské státy přijmout jedno z těchto opatření:

V následujících případech se však uplatňuje sazba platná v okamžiku vzniku daňové povinnosti:

1. U pořízení zboží uvnitř Společenství se uplatňuje sazba, která se uplatňuje na dodání téhož zboží na území členského státu.

2. U dovozu zboží se uplatňuje sazba, která se uplatňuje u dodání téhož zboží na území členského státu.

3. Odchylně od odstavce 2 tohoto článku mohou členské státy, které u dodání uměleckých děl, sběratelských předmětů a starožitností uvedených v příloze IX částech A, B a C uplatňují základní sazbu, uplatňovat u dovozu tohoto zboží na území tohoto členského státu sníženou sazbu v souladu s čl. 98 odst. 1 prvním pododstavcem.

1. Členské státy mohou uplatňovat nanejvýš dvě snížené sazby.

Tyto snížené sazby se stanoví jako procentní podíl ze základu daně, který nesmí být nižší než 5 %, a uplatňují se pouze u dodání zboží a poskytnutí služeb uvedených v příloze III.

Členské státy mohou snížené sazby u dodání zboží a poskytnutí služeb uplatňovat nejvýše u 24 z bodů přílohy III.

2. Kromě dvou snížených sazeb uvedených v odstavci 1 tohoto článku mohou členské státy uplatňovat sníženou sazbu, která je nižší než minimální sazba ve výši 5 %, a osvobození od daně s nárokem na odpočet daně odvedené na předchozím stupni, na dodání zboží a poskytnutí služeb zahrnuté nejvýše v sedmi z bodů přílohy III.

Snížená sazba, která je nižší než minimální sazba ve výši 5 %, a osvobození od daně s nárokem na odpočet daně odvedené na předchozím stupni se mohou uplatnit pouze na dodání zboží nebo poskytnutí služeb u těchto bodů přílohy III:

Pro účely písm. b) druhého pododstavce tohoto odstavce se plnění týkající se bydlení uvedená v čl. 105a odst. 1 druhém pododstavci považují za plnění spadající do bodu 10 přílohy III.

Členské státy, které ke dni 1. ledna 2021 uplatňovaly snížené sazby, jež byly nižší než minimální sazba ve výši 5 %, nebo přiznávaly osvobození od daně s nárokem na odpočet daně odvedené na předchozím stupni na dodání zboží nebo poskytnutí služeb u více než sedmi z bodů přílohy III, omezí uplatňování těchto snížených sazeb nebo přiznávání těchto osvobození tak, aby zajistily soulad s prvním pododstavcem tohoto odstavce do 1. ledna 2032, nebo do okamžiku přijetí konečného režimu uvedeného v článku 402, podle toho, co nastane dříve. Členské státy mohou libovolně určit, na jaká dodání zboží nebo poskytnutí služeb budou nadále uplatňovat uvedené snížené sazby nebo přiznávat uvedená osvobození od daně.

3. Snížené sazby a osvobození od daně uvedené v odstavcích 1 a 2 tohoto článku se nevztahují na elektronicky poskytované služby s výjimkou služeb uvedených v bodech 6, 7, 8 a 13 přílohy III.

4. Při uplatňování snížených sazeb a osvobození od daně podle této směrnice mohou členské státy použít ke stanovení přesného rozsahu dotyčné kategorie kombinovanou nomenklaturu, statistickou klasifikaci produkce podle činností nebo obojí.

1. Snížené sazby se stanoví jako procentní podíl ze základu daně a nesmějí být nižší než 5 %.

2. Každá snížená sazba je stanovena tak, aby výše daně vyplývající z jejího uplatnění obvykle umožnila odpočet celé daně, pro niž byl přiznán nárok na odpočet podle článků 167 až 171 a článků 173 až 177.

3. Odchylně od odstavců 1 a 2 tohoto článku a nad rámec sazeb uvedených v čl. 98 odst. 1 mohou členské státy, které k 1. lednu 2017 v souladu s právem Unie uplatňovaly snížené sazby nižší, než je minimální sazba stanovená v tomto článku, nebo přiznávaly osvobození od daně s nárokem na odpočet daně odvedené na předchozím stupni u dodání určitého zboží uvedeného v bodě 6 přílohy III, uplatňovat totéž zacházení pro účely DPH, uskutečňuje-li se dané dodání elektronicky, jak je uvedeno v bodě 6 přílohy III.

1. Pokud Komise povolila členskému státu v souladu s čl. 53 prvním pododstavcem směrnice Rady 2009/132/ES(Směrnice Rady 2009/132/ES ze dne 19. října 2009, kterou se vymezuje oblast působnosti čl. 143 písm. b) a c) směrnice 2006/112/ES, pokud se jedná o osvobození některých druhů zboží od daně z přidané hodnoty při konečném dovozu (Úř. věst. L 292, 10.11.2009, s. 5).) uplatnit osvobození od daně u zboží dováženého ve prospěch obětí katastrof, může tento členský stát přiznat osvobození od daně s nárokem na odpočet daně odvedené na předchozím stupni za stejných podmínek ve vztahu k pořízení uvnitř Společenství a dodání tohoto zboží a poskytnutí služeb souvisejících s tímto zbožím, včetně služeb pronájmu.

2. Členský stát, který si přeje uplatnit opatření uvedené v odstavci 1, informuje výbor pro DPH.

3. Jsou-li zboží nebo služby pořízené subjekty, které využívají osvobození od daně stanovené v odstavci 1 tohoto článku, použity k jiným účelům, než které jsou stanoveny v hlavě VIII kapitole 4 směrnice 2009/132/ES, podléhá použití tohoto zboží nebo těchto služeb dani za podmínek použitelných v okamžiku, kdy přestanou být splněny podmínky pro osvobození od daně.

1. Členské státy mohou stanovit, že se snížená sazba, popřípadě jedna ze snížených sazeb, které uplatňují v souladu s články 98 a 99, uplatní rovněž u dovozu uměleckých děl, sběratelských předmětů a starožitností vymezených v čl. 311 odst. 1 bodech 2, 3 a 4.

2. Členské státy, které využijí možnost stanovenou v odstavci 1, mohou uplatňovat sníženou sazbu rovněž u těchto dodání:

1. Rakousko může v obcích Jungholz a Mittleberg (Kleines Walsertal) uplatňovat druhou základní sazbu, která je nižší než odpovídající sazba uplatňovaná ve zbytku Rakouska, ale nikoli nižší než 15 %.

2. Řecko může ve správních obvodech Lesbos, Chios, Samos, Dodekanésos a Kyklady a na ostrovech Thasos, Severní Sporady, Samothraké a Skyros uplatňovat sazby až o 30 % nižší než odpovídající sazby uplatňované v pevninské části Řecka.

3. Portugalsko může u plnění uskutečněných v autonomních oblastech Azor a Madeiry a u přímého dovozu do těchto oblastí uplatňovat nižší sazby, než jsou sazby uplatňované na pevnině.

4. Portugalsko může jednu ze dvou snížených sazeb stanovených v čl. 98 odst. 1 uplatňovat u mýtného na mostech v lisabonské oblasti.

1. Portugalsko může jednu ze dvou snížených sazeb stanovených v článku 98 uplatňovat u mýtného na mostech v lisabonské oblasti.

2. Portugalsko může u plnění uskutečněných v autonomních oblastech Azor a Madeiry a u přímého dovozu do těchto oblastí uplatňovat nižší sazby, než jsou sazby, které se uplatňují na pevnině.

1. Členské státy, které ke dni 1. ledna 2021 v souladu s právními předpisy Unie uplatňovaly snížené sazby nižší, než je minimální sazba stanovená v čl. 98 odst. 1, nebo přiznávaly osvobození od daně s nárokem na odpočet daně odvedené na předchozím stupni u dodání zboží nebo poskytnutí služeb uvedených v bodech jiných než 1 až 6 a 10c přílohy III, mohou v souladu s čl. 98 odst. 2 tyto snížené sazby uplatňovat nebo tato osvobození od daně přiznávat i nadále, aniž je dotčen odstavec 4 tohoto článku.

Členské státy, které ke dni 1. ledna 2021 v souladu s právními předpisy Unie uplatňovaly snížené sazby nižší, než je minimální sazba stanovená v čl. 98 odst. 1, u plnění týkajících se bydlení, jež není součástí sociální politiky, mohou v souladu s čl. 98 odst. 2 tyto snížené sazby uplatňovat i nadále.

Členské státy sdělí výboru pro DPH znění hlavních vnitrostátních právních předpisů a podmínky pro uplatňování snížených sazeb a osvobození od daně týkajících se čl. 98 odst. 2 druhého pododstavce písm. b) nejpozději do 7. července 2022.

Aniž je dotčen odstavec 4 tohoto článku, jiné členské státy mohou snížené sazby nižší, než je minimální sazba stanovená v čl. 98 odst. 1, nebo osvobození od daně s nárokem na odpočet daně odvedené na předchozím stupni uplatňovat v souladu s čl. 98 odst. 2 prvním pododstavcem u stejných dodání zboží nebo poskytnutí služeb uvedených v prvním a druhém pododstavci tohoto odstavce a za stejných podmínek, které se uplatňovaly ke dni 1. ledna 2021 v členských státech uvedených v prvním a druhém pododstavci tohoto odstavce.

2. Členské státy, které ke dni 1. ledna 2021 v souladu s právními předpisy Unie uplatňovaly snížené sazby nižší než 12 %, včetně snížených sazeb nižších, než je minimální sazba stanovená v čl. 98 odst. 1, nebo přiznávaly osvobození od daně s nárokem na odpočet daně odvedené na předchozím stupni u dodání zboží nebo poskytnutí služeb jiných než těch, které jsou uvedeny v příloze III, mohou v souladu s čl. 98 odst. 1 a 2 tyto snížené sazby uplatňovat nebo tato osvobození od daně přiznávat i nadále až do 1. ledna 2032, nebo do okamžiku přijetí konečného režimu uvedeného v článku 402, podle toho, co nastane dříve, aniž je dotčen odstavec 4 tohoto článku.

3. Členské státy, které ke dni 1. ledna 2021 v souladu s právními předpisy Unie uplatňovaly snížené sazby, které nejsou nižší než 12 %, u dodání zboží nebo poskytnutí služeb jiných než těch, které jsou uvedeny v příloze III, mohou v souladu s čl. 98 odst. 1 prvním pododstavcem tyto snížené sazby uplatňovat i nadále, aniž je dotčen odstavec 4 tohoto článku.

Členské státy sdělí výboru pro DPH znění hlavních vnitrostátních právních předpisů a podmínky pro uplatňování snížených sazeb uvedených v prvním pododstavci tohoto odstavce nejpozději do 7. července 2022.

Aniž je dotčen odstavec 4 tohoto článku, jiné členské státy mohou snížené sazby, které nejsou nižší než 12 %, uplatňovat v souladu s čl. 98 odst. 1 prvním pododstavcem u dodání stejného zboží nebo poskytnutí stejných služeb, jako jsou zboží nebo služby uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce a za stejných podmínek, jako jsou podmínky, které se uplatňovaly ke dni 1. ledna 2021 v členských státech uvedených v prvním pododstavci tohoto odstavce.

4. Odchylně od odstavců 1, 2 a 3 se snížené sazby nebo osvobození od daně s nárokem na odpočet daně odvedené v předchozím stupni přestanou uplatňovat ode dne 1. ledna 2030 u fosilních paliv a jiného zboží s obdobným dopadem na emise skleníkových plynů, jako jsou rašelina a palivové dřevo. Snížené sazby nebo osvobození s nárokem na odpočet daně odvedené na předchozím stupni u chemických pesticidů a chemických hnojiv se přestanou uplatňovat ode dne 1. ledna 2032.

5. Členské státy, které si v souladu s odst. 1 čtvrtým pododstavcem tohoto článku, odst. 3 třetím pododstavcem tohoto článku a článkem 105b přejí uplatňovat snížené sazby, které nejsou nižší než 12 %, snížené sazby nižší, než je minimální sazba stanovená v čl. 98 odst. 1, nebo osvobození od daně s nárokem na odpočet daně odvedené na předchozím stupni, přijmou do 7. října 2023 podrobná pravidla pro uplatňování těchto možností. Členské státy sdělí znění hlavních vnitrostátních právních předpisů, které přijaly, výboru pro DPH.

6. Do 1. července 2025 Komise na základě informací poskytnutých členskými státy předloží Radě zprávu s úplným seznamem zboží a služeb uvedených v odstavcích 1 a 3 tohoto článku a v článku 105b, u nichž se v členských státech uplatňují snížené sazby, včetně snížených sazeb nižších, než je minimální sazba stanovená v čl. 98 odst. 1, nebo osvobození od daně s nárokem na odpočet daně odvedené na předchozím stupni.

Služby uvedené v článku 106 musí splňovat tyto podmínky:

Členský stát, který hodlá podle tohoto článku po 31. prosinci 2005 poprvé uplatnit sníženou sazbu u jedné nebo více služeb uvedených v článku 106, o tom uvědomí Komisi do 31. března 2006. V téže lhůtě jí sdělí veškeré příslušné údaje užitečné pro posouzení nových opatření, které hodlá zavést, zejména

Za podmínek stanovených v čl. 110 druhém pododstavci může osvobození od daně s nárokem na odpočet daně odvedené na předchozím stupni nadále poskytovat

1. Členské státy, které byly k 1. lednu 1993 povinny zvýšit svou základní sazbu uplatňovanou k 1. lednu 1991 o více než 2 %, mohou u dodání zboží a poskytnutí služeb těch kategorií, které jsou uvedeny v příloze III, uplatňovat sníženou sazbu nižší, než je minimální sazba stanovená v článku 99.

Členské státy uvedené v prvním pododstavci mohou tuto sazbu uplatňovat i u dětského ošacení, dětské obuvi a bydlení.

2. Členské státy nemohou na základě odstavce 1 zavést osvobození od daně s nárokem na odpočet daně odvedené na předchozím stupni.

1. Pro účely článku 115 může Rakousko nadále uplatňovat sníženou sazbu u restauračních služeb.

2. Rakousko může uplatňovat jednu ze dvou snížených sazeb uvedených v článku 98 u pronájmu nemovitostí za účelem bydlení za podmínky, že tato sazba není nižší než 10 %.

1. Kypr může do 31. prosince 2010 nadále poskytovat osvobození od daně s nárokem na odpočet daně odvedené na předchozím stupni u dodání léčiv a potravin pro lidskou spotřebu s výjimkou zmrzliny, nanuků, mraženého jogurtu, šerbetu a podobných výrobků a s výjimkou pikantních pochutin (bramborové lupínky a tyčinky, křupky a podobné balené výrobky pro lidskou spotřebu bez další přípravy).

2. Kypr může nadále uplatňovat sníženou sazbu, která není nižší než 5 %, u poskytnutí restauračních služeb, a to do 31. prosince 2010 nebo do zavedení konečného režimu podle článku 402, podle toho, co nastane dříve.

Maďarsko může nadále uplatňovat sníženou sazbu, která není nižší než 12 %, u těchto plnění:

1. Polsko může do 31. prosince 2010 poskytovat osvobození od daně s nárokem na odpočet daně odvedené na předchozím stupni u dodání některých knih a odborných časopisů.

2. Polsko může nadále uplatňovat sníženou sazbu, která není nižší než 7 %, u poskytnutí restauračních služeb, a to do 31. prosince 2010 nebo do zavedení konečného režimu podle článku 402, podle toho, co nastane dříve.

3. Polsko může do 31. prosince 2010 nadále uplatňovat sníženou sazbu, která není nižší než 3 %, u dodání potravin podle bodu 1 přílohy III.

4. Polsko může do 31. prosince 2010 nadále uplatňovat sníženou sazbu, která není nižší než 7 %, u poskytnutí služeb, které nejsou poskytovány v rámci sociální politiky, pro stavbu, renovaci a přestavbu objektů určených pro bydlení nebo jejich částí, s výjimkou stavebních materiálů, a u dodání obytných budov nebo jejich částí před jejich prvním obydlením podle čl. 12 odst. 1 písm. a).

1. Slovinsko může nadále uplatňovat sníženou sazbu, která není nižší než 8,5 %, u přípravy jídel, a to do 31. prosince 2010 nebo do zavedení konečného režimu podle článku 402, podle toho, co nastane dříve.

2. Slovinsko může do 31. prosince 2010 nadále uplatňovat sníženou sazbu, která není nižší než 5 %, u provedení stavebních, renovačních a údržbových prací pro stavby určené k bydlení, které nejsou poskytovány v rámci sociální politiky, s výjimkou stavebních materiálů.

1. Členské státy mohou přijmout jedno z těchto opatření:

Opatření stanovená v prvním pododstavci se vztahují pouze na diagnostické zdravotnické prostředky in vitro pro testování na onemocnění COVID-19, které jsou ve shodě s příslušnými požadavky stanovenými ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 98/79/ES(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/79/ES ze dne 27. října 1998 o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro (Úř. věst. L 331, 7.12.1998, s. 1).) nebo v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/746(Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/746 ze dne 5. dubna 2017 o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro a o zrušení směrnice 98/79/ES a rozhodnutí Komise 2010/227/EU (Úř. věst. L 117, 5.5.2017, s. 176).) a dalšími použitelnými právními předpisy Unie.

2. Členské státy mohou poskytovat osvobození od daně s nárokem na odpočet DPH odvedené v předchozím stupni v souvislosti s dodáním očkovacích látek proti onemocnění COVID-19 a poskytováním služeb s těmito látkami úzce souvisejících.

Osvobození od daně stanovené v prvním pododstavci se vztahuje pouze na očkovací látky proti onemocnění COVID-19 schválené Komisí nebo členskými státy.

3. Tento článek se použije do 31. prosince 2022.

Slovensko může nadále uplatňovat sníženou sazbu, která není nižší než 5 %, u těchto plnění:

1. Členské státy osvobodí od daně tato plnění:

2. Pro účely odst. 1 písm. o) mohou členské státy zavést jakákoli nezbytná omezení, zejména pokud jde o počet akcí nebo výši příjmů zakládajících nárok na osvobození od daně.

Členské státy mohou vázat v jednotlivých případech osvobození jiných než veřejnoprávních subjektů od daně podle čl. 132 odst. 1 písm. b), g), h), i), l), m) a n) na jednu či více z těchto podmínek:

Dodání zboží nebo poskytnutí služby není osvobozeno od daně podle čl. 132 odst. 1 písm. b), g), h), i), l), m) a n),

1. Členské státy osvobodí od daně tato plnění:

2. Z osvobození od daně podle odst. 1 písm. l) jsou vyloučena tato plnění:

Členské státy mohou stanovit další vynětí z oblasti působnosti osvobození od daně podle odst. 1 písm. l).

Členské státy osvobodí od daně tato plnění:

1. Členské státy mohou poskytnout osobám povinným k dani možnost volby zdanění v případě těchto plnění:

2. Členské státy stanoví pravidla pro výkon volby podle odstavce 1.

Členské státy mohou omezit rozsah této možnosti volby.

1. Členské státy osvobodí od daně dodání zboží, které bylo odesláno nebo přepraveno mimo jejich území, avšak uvnitř Společenství, prodávajícím nebo pořizovatelem nebo na účet jednoho z nich, jsou-li splněny následující podmínky:

1a. Osvobození podle odstavce 1 se neuplatní, pokud dodavatel nesplnil povinnost podle článků 262 a 263 podat souhrnné hlášení nebo pokud jím podané souhrnné hlášení neobsahuje správné údaje týkající se tohoto dodání, jak požaduje článek 264, pokud dodavatel nemůže ke spokojenosti příslušných orgánů nedostatky řádně odůvodnit.

2. Kromě dodání podle odstavce 1 osvobodí členské státy od daně tato plnění:

1. Osvobození od daně podle čl. 138 odst. 1 se nevztahuje na dodání zboží uskutečněné osobou povinnou k dani, na kterou se v rámci členského státu, ve kterém se dodání uskutečňuje, vztahuje osvobození pro malé podniky podle článku 284.

Osvobození od daně se dále nevztahuje na dodání zboží osobám povinným k dani nebo právnickým osobám nepovinným k dani, jejichž pořízení zboží uvnitř Společenství není předmětem daně podle čl. 3 odst. 1.

2. Osvobození od daně podle čl. 138 odst. 2 písm. b) se nevztahuje na dodání výrobků podléhajících spotřební dani uskutečněné osobou povinnou k dani, na kterou se v rámci členského státu, ve kterém se dodání uskutečňuje, vztahuje osvobození pro malé podniky podle článku 284.

3. Osvobození od daně podle čl. 138 odst. 1 a odst. 2 písm. b) a c) se nevztahuje na dodání zboží, které je předmětem daně podle zvláštního režimu zdanění ziskové přirážky podle článků 312 až 325 nebo zvláštního režimu pro prodej veřejnou dražbou.

Osvobození od daně podle čl. 138 odst. 1 a odst. 2 písm. c) se nevztahuje na dodání použitých dopravních prostředků vymezených v čl. 327 odst. 3, které je předmětem daně podle přechodného režimu pro použité dopravní prostředky.

Členské státy osvobodí od daně tato plnění:

Každý členský stát přijme zvláštní opatření k zajištění toho, aby daň nebyla vybírána při pořízení zboží uvnitř Společenství uskutečněných na jeho území na základě článku 40, jsou–li splněny tyto podmínky:

1. Členské státy osvobodí od daně tato plnění:

1a. Pro účely osvobození od daně podle odst. 1 písm. ca) tohoto článku přijme Komise prováděcí akt, kterým zavede zvláštní opatření k předcházení některým formám daňových úniků nebo vyhýbání se daňovým povinnostem, mimo jiné propojením jedinečného čísla zásilky s odpovídajícím osobním identifikačním číslem pro DPH podle článku 369q této směrnice. Tento prováděcí akt se přijme přezkumným postupem podle článku 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011(Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2011/182/oj).).

Komisi je nápomocen Stálý výbor pro správní spolupráci zřízený článkem 58 nařízení Rady (EU) č. 904/2010(Nařízení Rady (EU) č. 904/2010 ze dne 7. října 2010 o správní spolupráci a boji proti podvodům v oblasti daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 268, 12.10.2010, s. 1, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2010/904/oj).). Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2. Osvobození od daně stanovené v odst. 1 písm. d) se použije v případech, kdy po dovozu zboží následuje dodání zboží osvobozené podle čl. 138 odst. 1 a odst. 2 písm. c), pouze pokud dovozce v okamžiku dovozu poskytl příslušným orgánům členského státu dovozu alespoň tyto informace:

3. Pokud podmínky pro osvobození stanovené v odst. 1 písm. fb) přestanou platit, Komise nebo dotčená agentura či subjekt uvědomí členský stát, v němž bylo osvobození uplatněno, a dovoz tohoto zboží podléhá DPH za podmínek platných v dané době.

1. V případě potřeby předloží Komise Radě neprodleně návrhy za účelem upřesnění oblasti působnosti osvobození od daně podle článků 143 a 144 a stanovení prováděcích pravidel k nim.

2. Do vstupu pravidel podle odstavce 1 v platnost mohou členské státy nadále používat platné vnitrostátní předpisy.

Členské státy mohou upravit své vnitrostátní předpisy, aby omezily narušení hospodářské soutěže, a zejména zamezily případům nezdanění nebo dvojího zdanění ve Společenství.

Členské státy mohou pro dosažení osvobození od daně uplatnit správní postupy, které považují za nejvhodnější.

3. Členské státy oznámí Komisi platné vnitrostátní předpisy, které nebyly dosud oznámeny, a předpisy, které přijmou podle odstavce 2, a Komise o nich uvědomí ostatní členské státy.

1. Členské státy osvobodí od daně tato plnění:

2. Osvobození od daně podle odst. 1 písm. c) se může uskutečnit v podobě vrácení daně.

1. Na dodání zboží podle čl. 146 odst. 1 písm. b), které má být odneseno v osobních zavazadlech cestujících, se osvobození od daně vztahuje jen při splnění těchto podmínek:

Členské státy však mohou osvobodit od daně i dodání s celkovou hodnotou nižší, než je částka uvedená v prvním pododstavci písm. c).

2. Pro účely odstavce 1 se „cestujícím, který není usazen ve Společenství,“ rozumí cestující, jehož bydliště nebo místo, kde se obvykle zdržuje, se nenachází ve Společenství. V takovém případě se „bydlištěm nebo místem, kde se obvykle zdržuje,“ rozumí místo zapsané jako takové v cestovním pase, průkazu totožnosti nebo jiném dokladu, který uznává za doklad o totožnosti členský stát, na jehož území je dodání uskutečňováno.

Vývoz se prokazuje fakturou nebo jiným dokladem sloužícím jako faktura, který je potvrzen celním úřadem výstupu ze Společenství.

Každý členský stát předá Komisi vzory razítek, která používá při vydávání potvrzení uvedených v druhém pododstavci. Komise sdělí tyto údaje správcům daně ostatních členských států.

Členské státy osvobodí od daně tato plnění:

1. V případě potřeby předloží Komise Radě neprodleně návrhy za účelem upřesnění oblasti působnosti osvobození od daně podle článku 148 a stanovení prováděcích pravidel k nim.

2. Do vstupu pravidel podle odstavce 1 v platnost mohou členské státy omezit rozsah osvobození od daně poskytovaných podle čl. 148 písm. a) a b).

1. Členské státy osvobodí od daně tato plnění:

Do přijetí jednotných daňových pravidel se osvobození od daně podle prvního pododstavce jiná než ta, která jsou uvedena v písm. ab), poskytují v mezích stanovených hostitelským členským státem.

2. U zboží, jež není odesíláno nebo přepravováno z členského státu, v němž se dodání tohoto zboží uskutečňuje, a u poskytnutí služby se osvobození od daně může uskutečnit v podobě vrácení daně.

3. Pokud podmínky pro osvobození stanovené v odst. 1 prvním pododstavci písm. ab) přestanou platit, Komise nebo dotčená agentura či subjekt, které jsou příjemci dodání osvobozeného od daně, uvědomí členský stát, v němž bylo osvobození uplatněno, a dodání tohoto zboží nebo poskytnutí této služby podléhá DPH za podmínek platných v dané době.

1. Členské státy použijí elektronické osvědčení k potvrzení, že plnění splňuje podmínky pro osvobození stanovené v čl. 151 odst. 1 prvním pododstavci. Pořizovatel zboží nebo příjemce služby, kterým je dodáno zboží nebo poskytnuta služba osvobozená od daně (dále jen „způsobilý subjekt nebo jednotlivec“), vydají osvědčení a společně s hostitelským členským státem jej podepíšou elektronickými prostředky.

2. Odstavec 1 tohoto článku se nepoužije na plnění, u nichž se osvobození od daně uskuteční v podobě vrácení daně podle čl. 151 odst. 2 a u nichž je daň splatná v hostitelském členském státě. Členské státy se však mohou rozhodnout, že pro tato plnění použijí elektronické osvědčení v souladu s odstavcem 1 tohoto článku.

3. Soubor údajů elektronického osvědčení musí obsahovat alespoň:

4. V souvislosti s používáním elektronického osvědčení může hostitelský členský stát rozhodnout, zda použije společné osvědčení o osvobození od DPH a spotřební daně nebo dvě samostatná osvědčení.

5. Jsou-li zboží nebo služby určeny k úřednímu použití, mohou členské státy za podmínek, které stanoví, zprostit způsobilý subjekt povinnosti nechat osvědčení podepsat hostitelským členským státem. Zproštění této povinnosti může být v případě zneužití zrušeno. Členské státy informují Komisi o kontaktním místu pro stanovení útvarů odpovědných za podepisování osvědčení elektronickými prostředky a o rozsahu, v jakém od tohoto požadavku upustí. Komise informuje ostatní členské státy o informacích, které obdržela od členských států.

6. Odchylně od odstavců 1 a 2 tohoto článku se členské státy mohou rozhodnout, že v případě jakéhokoli plnění uskutečněného do 30. června 2032 použijí:

7. Komise prostřednictvím prováděcích aktů stanoví technické podrobnosti a specifikace, pokud jde o elektronický formát osvědčení a jeho zpracování, s přihlédnutím ke specifickým potřebám členských států, včetně příslušného informačního systému k tomuto účelu. Zpracování spočívá zejména v:

Uvedené prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle článku 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011(Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2011/182/oj).), přičemž výborem je pro tento účel výbor zřízený článkem 58 nařízení Rady (EU) č. 904/2010(Nařízení Rady (EU) č. 904/2010 ze dne 7. října 2010 o správní spolupráci a boji proti podvodům v oblasti daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 268, 12.10.2010, s. 1).).

8. Pro uchovávání a zpracování elektronických osvědčení Komise vyvíjí, udržuje, hostuje a technicky spravuje centrální informační systém.

1. Členské státy mohou osvobodit od daně tato plnění:

2. Místa uvedená v odstavci 1 jsou ta, která takto vymezují platné celní předpisy Společenství.

1. Členské státy mohou osvobodit od daně tato plnění:

2. Členské státy nesmějí zavádět jiné režimy uskladnění než uskladnění v celním skladu pro zboží nepodléhající spotřební dani, pokud je toto zboží určeno k dodání na maloobchodním stupni.

1. Odchylně od čl. 157 odst. 2 mohou členské státy režim uskladnění v jiném než celním skladu zavést v těchto případech:

2. Využijí–li členské státy možnost osvobození od daně stanovenou v odst. 1 písm. a), přijmou opatření nezbytná k tomu, aby zajistily správné a jednoduché uplatňování tohoto osvobození a zabránily jakýmkoli daňovým únikům, vyhýbání se daňovým povinnostem či zneužití daňového režimu.

3. Pro účely odst. 1 písm. a) se „bezdaňovou prodejnou“ rozumí zařízení umístěné na letišti nebo v přístavu, jež splňuje podmínky stanovené příslušnými orgány veřejné moci.

1. Členské státy mohou osvobodit od daně tato plnění:

2. Využijí–li členské státy možnost stanovenou v odst. 1 písm. a) pro plnění uskutečněná v celních skladech, přijmou opatření nezbytná k zavedení režimů uskladnění v jiném než celním skladu, jež umožní použít odst. 1 písm. b) na stejná plnění týkající se zboží uvedeného v příloze V uskutečněná v takových jiných než celních skladech.

Členské státy mohou osvobodit od daně následující dodání zboží, jakož i poskytnutí služby s nimi související:

1. Členské státy mohou po konzultaci s výborem pro DPH osvobodit od daně následující plnění uskutečněná osobou povinnou k dani nebo pro osobu povinnou k dani, a to až do výše rovnající se hodnotě vývozu, který tato osoba uskutečnila během předcházejících dvanácti měsíců:

2. Využijí–li členské státy možnost osvobození od daně stanovenou v odstavci 1, osvobodí po konzultaci s výborem pro DPH od daně i plnění spojená s dodáními uskutečněnými osobou povinnou k dani za podmínek stanovených v článku 138, a to až do výše rovnající se hodnotě dodání, která tato osoba uskutečnila za stejných podmínek během předchozích dvanácti měsíců.

Jsou–li zboží a služby použity pro účely zdaněných plnění osoby povinné dani, má tato osoba nárok ve členském státě, v němž tato plnění uskutečňuje, odpočíst od daně, kterou je povinna odvést, tyto částky:

1. V případě nemovitosti, která tvoří součást obchodního majetku osoby povinné k dani a která je užívána jak pro účely jejího podnikání, tak pro její soukromou potřebu nebo soukromou potřebu jejích zaměstnanců, či obecněji k jiným účelům než pro účely jejího podnikání, je DPH u výdajů souvisejících s touto nemovitostí odpočitatelná v souladu se zásadami stanovenými v článcích 167, 168, 169 a 173 pouze do výše podílu, v jakém je nemovitost užívána pro účely podnikání osoby povinné k dani.

Odchylně od článku 26 se změny podílu užívání nemovitosti podle prvního pododstavce zohlední v souladu se zásadami stanovenými v článcích 184 až 192, jak je uplatňuje příslušný členský stát.

2. Členské státy mohou rovněž použít odstavec 1 ve vztahu k DPH u výdajů souvisejících s dalším zbožím, které členské státy vymezí a které tvoří součást obchodního majetku.

Kromě odpočtu podle článku 168 má osoba povinná k dani nárok na odpočet daně podle uvedeného článku, jsou–li zboží a služby použity za účelem těchto jejích plnění:

Každá osoba povinná k dani, která ve smyslu článku 1 směrnice 86/560/EHS(Třináctá směrnice Rady 86/560/EHS ze dne 17. listopadu 1986 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Úprava vracení daně z přidané hodnoty osobám povinným k dani neusazeným na území Společenství (Úř. věst. L 326, 21.11.1986, s. 40).), čl. 2 bodu 1 a článku 3 směrnice 2008/9/ES(Směrnice Rady 2008/9/ES ze dne 12. února 2008, kterou se stanoví prováděcí pravidla pro vrácení daně z přidané hodnoty stanovené směrnicí 2006/112/ES osobám povinným k dani neusazeným v členském státě vrácení daně, ale v jiném členském státě (Úř. věst. L 44, 20.2.2008, s. 23).) a článku 171 této směrnice není usazena v členském státě, ve kterém uskutečňuje nákup zboží a služeb nebo dovoz zboží, jenž je předmětem DPH, má nárok na vrácení této daně, pokud jsou dané zboží nebo dané služby použity pro tyto účely:

1. Osobě povinné k dani neusazené v členském státě, ve kterém uskutečňuje nákup zboží a služeb nebo dovoz zboží, jenž je předmětem DPH, ale usazené v jiném členském státě se daň vrací v souladu s prováděcími pravidly stanovenými ve směrnici 2008/9/ES.

2. Osobám povinným k dani neusazeným na území Společenství se daň vrací v souladu s prováděcími pravidly stanovenými směrnicí 86/560/EHS.

Osoby povinné k dani uvedené v článku 1 směrnice 86/560/EHS se rovněž považují pro účely použití uvedené směrnice za osoby povinné k dani neusazené ve Společenství, jestliže v členském státě, ve kterém uskutečňují nákup zboží a služeb nebo dovoz zboží, jež jsou předmětem DPH, uskutečňovaly pouze taková dodání zboží a poskytnutí služeb, u nichž byl v souladu s články 194 až 197 a 199 za osobu povinnou odvést daň určen pořizovatel nebo příjemce.

3. Směrnice 86/560/EHS se nevztahuje na:

1. Každá osoba považovaná za osobu povinnou k dani z toho důvodu, že příležitostně dodává nový dopravní prostředek za podmínek stanovených v čl. 138 odst. 1 a odst. 2 písm. a), má v členském státě, v němž se dodání uskutečnilo, nárok na odpočet daně zahrnuté do kupní ceny nebo odvedené při dovozu tohoto dopravního prostředku nebo jeho pořízení uvnitř Společenství, a to až do výše nepřekračující výši daně, kterou by byla povinna odvést, kdyby toto dodání nebylo osvobozeno od daně.

Nárok na odpočet daně vzniká a může být uplatněn pouze v okamžiku dodání nového dopravního prostředku.

2. Členské státy přijmou prováděcí pravidla k odstavci 1.

1. V případě zboží a služeb, které osoba povinná k dani používá jak pro plnění, u nichž je daň odpočitatelná podle článků 168, 169 a 170, tak i pro plnění, u nichž daň odpočitatelná není, je odpočitatelný jen podíl daně připadající na hodnotu prvního druhu plnění.

Odpočitatelný podíl se stanoví v souladu s články 174 a 175 pro všechna plnění uskutečněná osobou povinnou k dani.

2. Členské státy mohou přijmout tato opatření:

1. Odpočitatelný podíl je dán zlomkem, který obsahuje tyto částky:

Členské státy mohou do jmenovatele zahrnout celkovou výši dotací jiných než těch, které jsou přímo spojeny s cenou dodání zboží nebo poskytnutí služby podle článku 73.

2. Odchylně od odstavce 1 se z výpočtu odpočitatelného podílu vylučují tyto částky:

3. Pokud členské státy využijí možnost stanovenou v článku 191 a nepožadují opravu daně u investičního majetku, mohou do výpočtu odpočitatelného podílu zahrnout výnos z převodu tohoto majetku.

1. Odpočitatelný podíl se stanoví ročně a definuje se jako procentní podíl zaokrouhlený na celé procento nahoru.

2. Prozatímním ročním podílem je podíl vypočtený na základě plnění v předchozím roce. Neexistují–li plnění, z nichž by bylo možné vycházet, nebo jsou–li tato plnění svou výší zanedbatelná, určí odpočitatelný podíl prozatímně osoba povinná k dani pod dohledem správce daně na základě vlastního odhadu.

Členské státy však mohou nadále používat vlastní předpisy platné k 1. lednu 1979, nebo jde–li o členské státy, které přistoupily ke Společenství po tomto dni, ke dni svého přistoupení.

3. Odpočty daně provedené na základě prozatímního ročního podílu se opraví, jakmile se v průběhu následujícího roku stanoví konečný podíl.

Pro uplatnění nároku na odpočet daně musí osoba povinná k dani splňovat tyto podmínky:

1. Oprava se provede, zejména pokud se po podání přiznání k dani změní okolnosti zohledněné při výpočtu výše odpočtu, například byly–li zrušeny určité koupě nebo byla–li získána určitá snížení ceny.

2. Odchylně od odstavce 1 se oprava neprovádí u plnění, která zůstala zcela nebo zčásti nezaplacena, ani při zničení, ztrátě či krádeži majetku, které byly řádně doloženy nebo potvrzeny, ani při použití prostředků na dárky malé hodnoty a poskytnutí vzorků uvedených v článku 16.

Členské státy však mohou vyžadovat opravu u plnění, která zůstala zcela nebo zčásti nezaplacena, a u krádeží.

1. V případě investičního majetku se oprava rozloží na pět let včetně roku, kdy bylo zboží pořízeno nebo vyrobeno.

Členské státy však mohou při provedení opravy vycházet z období plných pěti let, počítáno od okamžiku, kdy bylo zboží poprvé použito.

U nemovitostí, které byly pořízeny jako investiční majetek, může být opravné období prodlouženo až na dvacet let.

2. Roční oprava se provede jen v rozsahu jedné pětiny daně, nebo bylo–li opravné období prodlouženo, v rozsahu odpovídajícího podílu daně uplatněné u investičního majetku.

Oprava podle prvního pododstavce se provádějí na základě změn poměru mezi nárokem na odpočet daně v následujících letech a nárokem na odpočet daně za rok, v němž bylo zboží pořízeno, vyrobeno, nebo případně poprvé použito.

1. Při dodání investičního majetku v průběhu opravného období se má za to, že je až do uplynutí opravného období využíván osobou povinnou k dani pro její ekonomickou činnost.

Ekonomická činnost se považuje za plně zdaněnou, je–li dodání investičního majetku zdaněno.

Ekonomická činnost se považuje za plně osvobozenou od daně, je–li dodání investičního majetku osvobozeno od daně.

2. Oprava podle odstavce 1 se provede jednorázově za celé opravné období, které dosud neuplynulo. Je–li však dodání investičního majetku osvobozeno od daně, mohou členské státy nevyžadovat opravu, je–li pořizovatelem osoba povinná k dani, která využívá daný investiční majetek výhradně k plněním, u nichž je daň odpočitatelná.

Pro účely použití článků 187 a 188 mohou členské státy přijmout tato opatření:

Pro účely tohoto oddílu se osoba povinná k dani, která má stálou provozovnu na území členského státu, v němž je daň splatná, považuje za osobu povinnou k dani, která není usazena v tomto členském státě, jsou-li splněny tyto podmínky:

1. Uskutečňuje–li zdanitelné dodání zboží nebo poskytnutí služby osoba povinná k dani, která není usazena v členském státě, v němž je daň splatná, mohou členské státy stanovit, že osobou povinnou odvést daň je pořizovatel nebo příjemce.

2. Členské státy stanoví podmínky pro uplatňování odstavce 1.

1. Daň je povinen odvést pořizovatel zboží, jestliže jsou splněny tyto podmínky:

2. Je–li za osobu povinnou odvést daň ustanoven daňový zástupce podle článku 204, mohou členské státy stanovit odchylku od odstavce 1 tohoto článku.

1. Jsou–li určitá plnění týkající se investičního zlata mezi osobou povinnou k dani, která je účastníkem vázaného trhu zlata, a jinou osobou povinnou k dani, která není účastníkem tohoto trhu, zdaněna podle článku 352, určí členské státy pořizovatele za osobu povinnou odvést daň.

Je–li pořizovatel, který není účastníkem vázaného trhu zlata, osobou povinnou k dani, která má povinnost být identifikována pro účely DPH v členském státě, v němž je daň splatná, jen z důvodu plnění uvedených v článku 352, splní prodávající daňové povinnosti pořizovatele jeho jménem v souladu s předpisy tohoto členského státu.

2. Pokud dodání zlata surového nebo ve formě polotovarů o ryzosti 325 tisícin nebo vyšší nebo dodání investičního zlata vymezeného v čl. 344 odst. 1 uskuteční osoba povinná k dani, která využila některé z možností stanovených v článcích 348, 349 a 350, mohou členské státy určit za osobu povinnou odvést daň pořizovatele.

3. Členské státy stanoví postupy a podmínky pro uplatňování odstavců 1 a 2.

1. Členské státy mohou stanovit, že osobou povinnou odvést daň je osoba povinná k dani, jíž je dodáno některé z dále uvedeného zboží nebo poskytnuta některá z dále uvedených služeb:

2. Využije–li členský stát možnost stanovenou v odstavci 1, může vymezit dodání zboží a poskytnutí služeb, na něž se vztahuje, a kategorie dodavatelů, poskytovatelů, pořizovatelů nebo příjemců, u nichž lze tato opatření uplatnit.

3. Pro účely odstavce 1 mohou členské státy přijmout tato opatření:

4. Členské státy informují výbor pro DPH o zavedení vnitrostátních opatření přijatých podle odstavce 1, pokud se nejedná o opatření, která Rada povolila před 13. srpnem 2006 v souladu s čl. 27 odst. 1 až 4 směrnice 77/388/EHS a která jsou nadále platná podle odstavce 1 tohoto článku.

1. Členské státy mohou do 31. prosince 2026 stanovit, že osobou povinnou odvést daň je osoba povinná k dani, jíž je dodáno některé z tohoto zboží nebo poskytnuta některá z těchto služeb:

1a. Členské státy mohou stanovit podmínky pro používání mechanismu uvedeného v odstavci 1.

1b. Používání mechanismu uvedeného v odstavci 1, pokud jde o dodání kteréhokoli ze zboží nebo poskytnutí kterýchkoli služeb uvedených v písm. c) až j) uvedeného odstavce, je podmíněno zavedením vhodných a účinných ohlašovacích povinností pro osoby povinné k dani, které dodávají zboží nebo poskytují služby, na něž se vztahuje mechanismus uvedený v odstavci 1.

2. Členské státy uvědomí výbor pro DPH o používání mechanismu uvedeného v odstavci 1 v okamžiku zavedení tohoto mechanismu, přičemž Komisi poskytnou tyto informace:

3. Členské státy používající mechanismus uvedený v odstavci 1 podají Komisi do 30. června 2017 zprávu založenou na hodnotících kritériích uvedených v odst. 2 písm. c). V této zprávě se jasně uvede, které informace se mají pokládat za důvěrné a které informace mohou být zveřejněny.

Zpráva obsahuje podrobné posouzení celkové účinnosti a účelnosti opatření, zejména pokud jde o

4. Každý členský stát, který po vstupu tohoto článku v platnost zjistí změnu trendů podvodných jednání na svém území, pokud jde o zboží či služby uvedené v odstavci 1, předloží v tomto směru do 30. června 2017 zprávu Komisi.

5. Komise předloží před 1. lednem 2018 Evropskému parlamentu a Radě celkovou hodnotící zprávu o účincích mechanismu stanoveného v odstavci 1 v oblasti boje proti podvodům.

1. V naléhavě nutných případech a v souladu s odstavci 2 a 3 může členský stát odchylně od článku 193 určit za osobu povinnou odvést daň z určitého dodání zboží či poskytnutí služeb pořizovatele tohoto zboží nebo příjemce těchto služeb, jakožto zvláštní opatření mechanismu rychlé reakce za účelem boje proti náhlým a rozsáhlým podvodům, které mohou vést ke značným a nenapravitelným finančním ztrátám.

Toto zvláštní opatření mechanismu rychlé reakce podléhá náležitým kontrolním opatřením dotčeného členského státu, pokud jde o osoby povinné k dani dodávající zboží nebo poskytující služby, na které se toto opatření vztahuje, a zůstává v platnosti po dobu nepřesahující devět měsíců.

2. Členský stát, který si přeje zavést zvláštní opatření mechanismu rychlé reakce podle odstavce 1, předloží Komisi oznámení prostřednictvím standardizovaného formuláře stanoveného podle odstavce 4 a zároveň toto oznámení zašle ostatním členským státům. Členský stát Komisi poskytne informace upřesňující dotčené odvětví, druh a charakteristiku podvodu, důvody naléhavé nutnosti, náhlou a rozsáhlou povahu podvodu a jeho důsledky v podobě značných a nenapravitelných finančních ztrát. Pokud se Komise domnívá, že nemá k dispozici veškeré potřebné informace, kontaktuje do dvou týdnů od obdržení oznámení dotyčný členský stát a upřesní, které dodatečné údaje požaduje. Veškeré dodatečné údaje poskytnuté dotyčným členským státem Komisi se zároveň zasílají ostatním členským státům. Nejsou-li poskytnuté dodatečné údaje dostačující, Komise o tom dotyčný členský stát informuje do jednoho týdne.

Členský stát, který hodlá zavést zvláštní opatření mechanismu rychlé reakce podle odstavce 1 tohoto článku, zároveň podá Komisi žádost postupem podle čl. 395 odst. 2 a 3.

V naléhavě nutných případech uvedených v odstavci 1 tohoto článku musí být postup stanovený v čl. 395 odst. 2 a 3 ukončen do šesti měsíců ode dne, kdy Komise obdrží žádost.

3. Jakmile má Komise k dispozici veškeré informace, které považuje za nezbytné k posouzení oznámení podle odst. 2 prvního pododstavce, informuje o tom členské státy. Pokud má vůči zvláštnímu opatření mechanismu rychlé reakce námitky, vypracuje do jednoho měsíce od obdržení oznámení negativní stanovisko a informuje o něm dotčený členský stát a výbor pro DPH. Pokud námitky nemá, potvrdí tuto skutečnost ve stejné lhůtě písemně dotyčnému členskému státu a výboru pro DPH. Členský stát může zvláštní opatření mechanismu rychlé reakce přijmout ode dne obdržení uvedeného potvrzení. Při posuzování oznámení vezme Komise v úvahu písemně zaslaný názor jakéhokoli jiného členského státu.

4. Komise přijme prováděcí akt, kterým se stanoví standardizovaný formulář pro předložení oznámení o zvláštním opatření mechanismu rychlé reakce podle odstavce 2 a pro poskytnutí informací podle odst. 2 prvního pododstavce. Tento prováděcí akt se přijímá přezkumným postupem podle odstavce 5.

5. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011(Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).) a výborem pro tento účel je výbor zřízený článkem 58 nařízení Rady (EU) č. 904/2010(Nařízení Rady (EU) č. 904/2010 ze dne 7. října 2010 o správní spolupráci a boji proti podvodům v oblasti daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 268, 12.10.2010, s. 1).).

6. Zvláštní opatření mechanismu rychlé reakce podle odstavce 1 se použije do 31. prosince 2026.

1. Je–li podle článků 193 až 197 a článků 199 a 200 osobou povinnou odvést daň osoba povinná k dani, která není usazena v členském státě, v němž je daň splatná, mohou jí členské státy povolit, aby za osobu povinnou odvést daň ustanovila daňového zástupce.

Kromě toho, uskutečňuje–li zdanitelné plnění osoba povinná k dani, která není usazena v členském státě, v němž je daň splatná, a se zemí, ve které má tato osoba sídlo nebo v níž je usazena, neexistuje právní nástroj, který by upravoval vzájemnou pomoc rozsahem obdobnou té, jakou stanoví směrnice 76/308/EHS(Směrnice Rady 76/308/EHS ze dne 15. března 1976 o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z některých dávek, cel, daní a jiných opatření (Úř. věst. L 73, 19.3.1976, s. 18). Směrnice naposledy pozměněná aktem o přistoupení z roku 2003.) a nařízení (ES) č. 1798/2003(Nařízení Rady (ES) č. 1798/2003 ze dne 7. října 2003 o správní spolupráci v oblasti daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 264, 15.10.2003, s. 1). Nařízení ve znění nařízení (ES) č. 885/2004 (Úř. věst. L 168, 1.5.2004, s. 1).), mohou členské státy přijmout předpisy, které stanoví, že osobou povinnou odvést daň je daňový zástupce ustanovený osobou povinnou k dani, která není usazena v tuzemsku.

Členské státy však nesmějí použít možnost uvedenou v druhém pododstavci na osobu povinnou k dani ve smyslu čl. 358a bodu 1, která se rozhodla pro zvláštní režim pro služby poskytnuté osobami povinnými k dani, které nejsou usazeny ve Společenství.

2. Možnost podle odst. 1 prvního pododstavce je vázána na splnění podmínek a postupů, které stanoví každý členský stát.

1. Každá osoba povinná k dani oznámí zahájení, změnu nebo ukončení činnosti, kterou vykonává jako osoba povinná k dani.

Členské státy umožní a mohou i vyžadovat podávání těchto oznámení elektronickými prostředky v souladu s podmínkami, které stanoví.

2. Aniž je dotčen odst. 1 první pododstavec, oznámí každá osoba povinná k dani nebo právnická osoba nepovinná k dani, která uskutečňuje pořízení zboží uvnitř Společenství, jež nejsou předmětem daně podle čl. 3 odst. 1, že uskutečňuje tato pořízení, jestliže již přestaly být splňovány podmínky pro to, aby tato plnění nebyla předmětem DPH podle uvedeného článku.

1. Členské státy přijmou opatření nezbytná k tomu, aby bylo následujícím osobám přiděleno osobní identifikační číslo:

2. Členské státy nejsou povinny přidělit osobní identifikační číslo pro účely daně určitým osobám povinným k dani, které uskutečňují příležitostně plnění uvedená v článku 12.

1. Fakturace podléhá pravidlům použitelným v členském státě, v němž se dodání zboží nebo poskytnutí služby považuje za uskutečněné v souladu s hlavou V.

2. Odchylně od odstavce 1 se na fakturaci vztahují tato pravidla:

3. Odstavce 1 a 2 tohoto článku se použijí, aniž jsou dotčeny články 244 až 248.

1. Každá osoba povinná k dani zajistí, že buď ona sama, nebo pořizovatel zboží nebo příjemce služby, nebo jejím jménem a na její účet třetí osoba vystaví fakturu v těchto případech:

2. Odchylně od odstavce 1 a aniž je dotčen čl. 221 odst. 2, vystavení faktury není vyžadováno u poskytnutí služby osvobozeného od daně podle čl. 135 odst. 1 písm. a) až g).

1. Členské státy povolí osobám povinným k dani vystavit zjednodušenou fakturu v kterémkoli z těchto případů:

2. Členské státy nedovolí osobám povinným k dani vystavit zjednodušenou fakturu, pokud musí být faktury vystaveny podle čl. 220 odst. 1 bodů 2 a 3 nebo pokud zdanitelné dodání zboží nebo poskytnutí služby uskuteční osoba povinná k dani, která není usazena v členském státě, v němž je daň splatná, nebo jejíž provozovna v tomto členském státě se neúčastní dodání zboží nebo poskytnutí služby ve smyslu článku 192a, a osobou povinnou odvést daň je osoba, jíž je zboží dodáno nebo služba poskytnuta.

1. Členské státy mohou osobám povinným k dani uložit povinnost vystavit fakturu v souladu s údaji vyžadovanými podle článků 226 nebo 226b za jiná dodání zboží nebo za jiná poskytnutí služeb, než jsou uvedena v čl. 220 odst. 1.

2. Členské státy mohou osobám povinným k dani, které mají na jejich území sídlo své ekonomické činnosti nebo mají na jejich území stálou provozovnu, z níž je poskytnutí služby uskutečněno, uložit povinnost vystavit fakturu v souladu s údaji vyžadovanými v článcích 226 nebo 226b za poskytnutí služeb osvobozená od daně podle čl. 135 odst. 1 písm. a) až g), která tyto osoby povinné k dani uskutečnily na jejich území nebo mimo Společenství.

3. Členské státy mohou osoby povinné k dani zprostit podle čl. 220 odst. 1 nebo článku 220a povinnosti vystavovat faktury za dodání zboží nebo poskytnutí služeb, která uskutečnily na jejich území a která jsou na základě čl. 98 odst. 2, článků 105a a 132, čl. 135 odst. 1 písm. h) až l), článků 136, 371, 375, 376 a 377, čl. 378 odst. 2, čl. 379 odst. 2 a článků 380 až 390c osvobozena od daně, a to s nárokem na odpočet daně odvedené na předchozím stupni i bez něj.

Aniž jsou dotčena zvláštní ustanovení této směrnice, uvádějí se na fakturách vystavovaných podle článků 220 a 221 pro účely daně z přidané hodnoty povinně pouze tyto údaje:

U zjednodušených faktur vystavených podle článku 220a a čl. 221 odst. 1 a 2 vyžadují členské státy alespoň tyto údaje:

1. Věrohodnost původu faktury, neporušenost jejího obsahu a její čitelnost, bez ohledu na to, zda jde o fakturu v papírové nebo elektronické podobě, musí být zajištěny od okamžiku vystavení faktury do konce doby jejího uchovávání.

Každá osoba povinná k dani si zvolí způsob zajištění věrohodnosti původu faktury, neporušenosti jejího obsahu a její čitelnosti. Toho lze dosáhnout prostřednictvím jakýchkoli kontrolních mechanismů podnikových procesů, které vytvářejí spolehlivou auditní stopu mezi fakturou a dodáním zboží nebo poskytnutím služby.

„Věrohodností původu“ se rozumí zaručení totožnosti dodavatele zboží či poskytovatele služeb nebo vystavovatele faktury.

„Neporušeností obsahu“ se rozumí, že obsah požadovaný podle této směrnice nebyl změněn.

2. Vedle kontrolních mechanismů podnikových procesů popsaných v odstavci 1 jsou níže uvedeny příklady technologií, které zajišťují věrohodnost původu a neporušenost obsahu elektronické faktury:

1. Po konzultaci s výborem pro DPH mohou členské státy za podmínek jimi určených stanovit, že v následujících případech obsahují faktury za dodání zboží nebo poskytnutí služeb pouze náležitosti stanovené v článku 226b:

2. Faktury musí v každém případě obsahovat

3. Zjednodušení stanovená v odstavci 1 se nepoužijí, pokud je požadováno vystavení faktury podle čl. 220 odst. 1 bodů 2 a 3 nebo pokud zdanitelné dodání zboží nebo poskytnutí služby uskuteční osoba povinná k dani, která není usazena v členském státě, v němž je daň splatná, nebo jejíž provozovna v tomto členském státě se neúčastní dodání zboží nebo poskytnutí služby ve smyslu článku 192a, a osobou povinnou odvést daň je osoba, jíž je zboží dodáno nebo služba poskytnuta.

Bylo–li osobě povinné k dani přiděleno identifikační číslo pro DPH, mohou členské státy, které využijí možnost stanovenou v čl. 272 odst. 1 prvním pododstavci písm. b), dále požadovat, aby faktura obsahovala

1. Pokud osoba povinná k dani prostřednictvím elektronického rozhraní, jako je elektronické tržiště, platforma, portál nebo podobný prostředek, usnadňuje dodání zboží nebo poskytnutí služeb ve Společenství osobě nepovinné k dani v souladu s hlavou V, má povinnost o těchto dodáních nebo poskytnutích uchovávat záznamy. Tyto záznamy musí být dostatečně podrobné k tomu, aby správci daně členského státu, v němž jsou tato dodání zboží nebo poskytnutí služeb zdanitelná, umožnily ověřit, zda byla daň správně zúčtována.

2. Záznamy uvedené v odstavci 1 musí být dotčenému členskému státu na žádost elektronicky zpřístupněny.

Záznamy se uchovávají po dobu deseti let od konce roku, ve kterém bylo plnění uskutečněno.

1. Každá osoba povinná k dani vede seznam zboží, které odeslala či přepravila nebo které bylo odesláno či přepraveno na její účet do místa určení mimo území členského státu zahájení odeslání nebo přepravy zboží, ale uvnitř Společenství, pro účely plnění spočívajících v ocenění tohoto zboží nebo práci na tomto zboží nebo v jeho dočasném používání, která jsou uvedena v čl. 17 odst. 2 písm. f), g) a h).

2. Každá osoba povinná k dani vede dostatečně podrobné účetnictví umožňující identifikaci zboží jí odeslaného z jiného členského státu osobou povinnou k dani identifikovanou pro účely DPH v tomto jiném členském státě nebo na její účet, v souvislosti s poskytnutím služby spočívající v ocenění tohoto zboží nebo v práci na tomto zboží.

3. Každá osoba povinná k dani, která přemísťuje zboží v režimu call-off stock uvedeném v článku 17a, vede evidenci, jež správcům daně umožňuje ověřit správné uplatňování uvedeného článku.

Každá osoba povinná k dani, které je dodáváno zboží v režimu call-off stock uvedeném v článku 17a, vede evidenci tohoto zboží.

1. Členské státy po poskytovatelích platebních služeb požadují, aby vedli za každé kalendářní čtvrtletí dostatečně podrobné záznamy o příjemcích a o platbách v souvislosti s platebními službami, které poskytují, jež by příslušným orgánům členských států umožnily provádět kontroly dodání zboží a poskytování služeb, o nichž se v souladu s ustanoveními hlavy V usuzuje, že se uskutečňují v daném členském státě, za účelem dosažení cíle boje proti podvodům v oblasti DPH.

Požadavek uvedený v prvním pododstavci se vztahuje pouze na platební služby poskytované v souvislosti s přeshraničními platbami. Platba se považuje za přeshraniční, pokud se plátce nachází v jednom členském státě a příjemce v jiném členském státě, na třetím území, nebo ve třetí zemi.

2. Požadavek na poskytovatele platebních služeb stanovený v odstavci 1 se použije, pokud poskytovatel platebních služeb poskytne témuž příjemci v průběhu kalendářního čtvrtletí platební služby odpovídající více než 25 přeshraničním platbám.

Počet přeshraničních plateb uvedených v prvním pododstavci se určuje podle platebních služeb poskytnutých poskytovatelem platebních služeb v rámci jednotlivých členských států a pro jednotlivé identifikátory uvedené v čl. 243c odst. 2. Pokud má poskytovatel platebních služeb informace o tom, že určitý příjemce má několik identifikátorů, určí se tento počet pro jednotlivé příjemce.

3. Požadavek stanovený v odstavci 1 se nevztahuje na platební služby poskytované poskytovateli platebních služeb plátce, pokud jde o každou platbu, u níž je alespoň jeden z poskytovatelů platebních služeb příjemce usazen v některém členském státě, jak vyplývá z kódu BIC poskytovatele platebních služeb nebo jakéhokoli jiného identifikačního kódu podniku, který jednoznačně označuje poskytovatele platebních služeb a jeho místo usazení. Poskytovatelé platebních služeb plátce však zahrnou tyto platební služby do výpočtu uvedeného v odstavci 2.

4. Použije-li se požadavek na poskytovatele platebních služeb stanovený v odstavci 1, musí být záznamy:

1. Pro účely čl. 243b odst. 1 druhého pododstavce, a aniž by byla dotčena ustanovení hlavy V se má za to, že se místo usazení plátce nachází v členském státě odpovídajícím:

2. Pro účely čl. 243b odst. 1 druhého pododstavce se má za to, že se místo usazení příjemce nachází v členském státě, na třetím území, nebo ve třetí zemi odpovídajícím:

1. Záznamy, které poskytovatelé platebních služeb vedou podle článku 243b, musí obsahovat tyto informace:

2. Informace uvedené v odst. 1 písm. g) a h) musí obsahovat tyto podrobnosti:

1. Pro účely této směrnice může osoba povinná k dani určit místo uchovávání všech faktur pod podmínkou, že faktury nebo informace uchovávané v souladu s článkem 244 zpřístupní bez zbytečného prodlení příslušným orgánům, kdykoli o to požádají.

2. Členské státy mohou požadovat, aby jim osoby povinné k dani usazené na jejich území oznámily místo uchovávání faktur, pokud je mimo jejich území.

Členské státy kromě toho mohou požadovat, aby osoby povinné k dani usazené na jejich území uchovávaly na jejich území faktury vystavené jimi samými, pořizovatelem nebo příjemcem nebo třetí osobou jejich jménem a na jejich účet, jakož i všechny faktury, které obdržely, pokud nejsou uchovány elektronickými prostředky zaručujícími plný přístup on–line k dotyčným údajům.

1. Každý členský stát určí období, po něž musí osoby povinné k dani zajistit uchovávání faktur za zboží dodané nebo služby poskytnuté na jeho území a faktury, které obdržely osoby povinné k dani usazené na jeho území.

2. Aby se zaručilo plnění požadavků stanovených v článku 233, může členský stát uvedený v odstavci 1 požadovat, aby byly faktury uchovávány v původní podobě, papírové nebo elektronické, ve které byly předány nebo zpřístupněny. Jsou-li faktury uchovávány elektronickými prostředky, může daný členský stát také požadovat, aby byla rovněž elektronicky uchovávána data zaručující věrohodnost původu faktur a neporušenost jejich obsahu, jak je stanoveno v článku 233.

3. Členský stát uvedený v odstavci 1 může stanovit zvláštní podmínky zakazující nebo omezující uchovávání faktur v zemi, pro kterou neexistuje žádný právní nástroj, který by upravoval vzájemnou pomoc rozsahem obdobnou té, jakou stanoví směrnice 2010/24/EU a nařízení (ES) č. 1798/2003, a právo na přístup elektronickými prostředky, stahování a používání podle článku 249.

1. Každá osoba povinná k dani podá přiznání k dani z přidané hodnoty, které obsahuje všechny údaje potřebné k výpočtu splatné daně a k provedení odpočtu daně, včetně celkové hodnoty plnění vztahujících se k této dani a odpočtu a celkové hodnoty plnění osvobozených od daně, do té míry, do jaké je to nezbytné ke stanovení základu daně.

2. V souladu s jimi stanovenými podmínkami členské státy umožní podání přiznání k dani podle odstavce 1 elektronickými prostředky a mohou rovněž použití elektronických prostředků vyžadovat.

Kromě údajů uvedených v článku 250 uvádí přiznání k dani za dané zdaňovací období tyto údaje:

1. Přiznání k dani se podává ve lhůtě, kterou stanoví členské státy. Tato lhůta nesmí překročit dva měsíce od konce každého zdaňovacího období.

2. Zdaňovací období stanoví členské státy jako měsíční, dvouměsíční nebo tříměsíční.

Členské státy však mohou stanovit odlišná období s podmínkou, že nepřekročí jeden rok.

1. Členské státy mohou od osoby povinné k dani vyžadovat, aby podala přiznání obsahující údaje uvedené v článcích 250 a 251, které se týkají všech plnění uskutečněných v předchozím roce. Toto přiznání musí obsahovat veškeré údaje potřebné pro jakékoliv opravy.

2. V souladu s jimi stanovenými podmínkami umožní členské státy podání přiznání podle odstavce 1 elektronickými prostředky a mohou rovněž použití elektronických prostředků vyžadovat.

1. Každá osoba povinná k dani identifikovaná pro účely DPH podává souhrnné hlášení, ve kterém uvede tyto údaje:

2. Kromě údajů uvedených v odstavci 1 poskytne každá osoba povinná k dani údaj o identifikačním čísle pro účely DPH osob povinných k dani, jimž je určeno zboží, jež se odesílá nebo přepravuje v režimu call-off stock v souladu s podmínkami stanovenými v článku 17a, a o veškerých změnách poskytnutých údajů.

1. Souhrnné hlášení se vypracovává za každý kalendářní měsíc ve lhůtě nepřekračující jeden měsíc a postupem stanoveným členskými státy.

1a. Za podmínek a v mezích, které mohou stanovit, však mohou členské státy osobám povinným k dani povolit, aby podávaly souhrnné hlášení za každé kalendářní čtvrtletí ve lhůtě nepřekračující jeden měsíc od konce daného čtvrtletí, pokud celková hodnota dodání zboží podle čl. 264 odst. 1 písm. d) a čl. 265 odst. 1 písm. c) za čtvrtletí bez DPH nepřesáhne v daném čtvrtletí ani v žádném ze čtyř předcházejících čtvrtletí částku 50000 EUR nebo ekvivalent této částky v národní měně.

Možnost stanovenou v prvním pododstavci nelze uplatnit od konce měsíce, ve kterém celková hodnota dodání zboží podle čl. 264 odst. 1 písm. d) a čl. 265 odst. 1 písm. c) bez DPH přesáhne za běžné čtvrtletí částku 50000 EUR nebo ekvivalent této částky v národní měně. V takovém případě se souhrnné hlášení vypracuje za měsíc nebo měsíce, které uplynuly od začátku čtvrtletí, ve lhůtě nepřekračující jeden měsíc.

1b. Do 31. prosince 2011 mohou členské státy stanovit hodnotu uvedenou v odstavci 1a na 100000 EUR nebo ekvivalent této částky v národní měně.

1c. Za podmínek a v mezích, které mohou stanovit, mohou členské státy osobám povinným k dani povolit, pokud jde o poskytnutí služeb podle čl. 264 odst. 1 písm. d), aby podávaly souhrnné hlášení za každé kalendářní čtvrtletí ve lhůtě nepřekračující jeden měsíc od konce daného čtvrtletí.

Členské státy mohou zejména vyžadovat, aby osoby povinné k dani, které uskutečňují dodání zboží nebo poskytnutí služeb podle čl. 264 odst. 1 písm. d), podávaly souhrnné hlášení ve lhůtě podle odstavců 1 až 1b.

2. Za podmínek, které stanoví, umožní členské státy podání souhrnného hlášení podle odstavce 1 zasláním souboru elektronickými prostředky a mohou rovněž zaslání souboru elektronickými prostředky vyžadovat.

1. Souhrnné hlášení uvádí tyto údaje:

2. Hodnota uvedená v odst. 1 písm. d) se přiznává za období stanovené v souladu s čl. 263 odst. 1 až 1c, v jehož průběhu vznikla daňová povinnost.

Hodnota uvedená v odst. 1 písm. f) se přiznává za období stanovené v souladu s čl. 263 odst. 1 až 1c, v jehož průběhu je pořizovateli oprava oznámena.

1. V případě pořízení zboží uvnitř Společenství uvedených v článku 42 uvede osoba povinná k dani identifikovaná pro účely DPH v členském státě, který jí přidělil číslo pro DPH, pod nímž uskutečila tato pořízení, jasně v souhrnném hlášení tyto údaje:

2. Hodnota uvedená v odst. 1 písm. c) se přiznává za období stanovené v souladu s čl. 263 odst. 1 až 1b, v jehož průběhu vznikla daňová povinnost.

Na základě povolení uvedeného v článku 269 mohou členské státy povolit osobám povinným k dani podávání ročního souhrnného hlášení, které uvádí identifikační čísla pro DPH v jiném členském státě pořizovatele, kterému osoba povinná k dani dodala zboží za podmínek stanovených v čl. 138 odst. 1 a odst. 2 písm. c), splňuje–li daná osoba povinná k dani tyto tři podmínky:

Na základě povolení uvedeného v článku 269 mohou členské státy, které stanoví delší než tříměsíční délku zdaňovacího období, za které musí osoba povinná k dani podat přiznání k dani podle článku 250, povolit této osobě podání souhrnného hlášení za stejné období, splňuje–li tato osoba povinná k dani tyto tři podmínky:

1. Členské státy mohou zprostit tyto osoby povinné k dani některých nebo všech povinností uvedených v kapitolách 2 až 6:

Členské státy nesmějí zprostit osoby povinné k dani uvedené v prvním pododstavci písm. b) fakturačních povinností stanovených v kapitole 3 oddílech 3 až 6 a v kapitole 4 oddílu 3.

2. Využijí–li členské státy možnost stanovenou v odst. 1 prvním pododstavci písm. e), přijmou opatření nezbytná k zajištění správného uplatňování přechodného režimu zdanění plnění uskutečněných uvnitř Společenství.

3. Členské státy mohou zprostit osoby povinné k dani jiné než osoby uvedené v odstavci 1 některých z účetních povinností uvedených v článku 242.

Pro účely této kapitoly se rozumí:

1. Z režimu podle tohoto oddílu jsou vyloučena tato plnění:

2. Členské státy mohou vyloučit z režimu podle tohoto oddílu jiná plnění než ta, která jsou uvedena v odstavci 1.

1. Členské státy mohou osvobodit od daně dodání zboží či poskytnutí služeb uskutečněná na jejich území osobami povinnými k dani usazenými na tomto území, jejichž roční obrat v členském státě vztahující se k těmto dodáním a poskytnutím nepřesahuje prahovou hodnotu stanovenou příslušnými členskými státy pro uplatnění tohoto osvobození. Tato prahová hodnota nepřesáhne 85000 EUR nebo ekvivalent této částky v národní měně.

Členské státy mohou na základě objektivních kritérií stanovit rozdílné prahové hodnoty pro různá podnikatelská odvětví. Žádná z těchto prahových hodnot však nepřesáhne 85000 EUR nebo ekvivalent této částky v národní měně.

Členské státy zajistí, aby osoba povinná k dani, která je oprávněna využívat více než jedné odvětvové prahové hodnoty, mohla uplatňovat pouze jednu z těchto prahových hodnot.

Prahové hodnoty stanovené členským státem nesmí rozlišovat mezi osobami povinnými k dani, které jsou v daném členském státě usazeny, a osobami povinnými k dani, které v něm usazeny nejsou.

2. Členské státy, které zavedly osvobození podle odstavce 1, přiznají toto osvobození také dodáním zboží a poskytnutím služeb, která na jejich území uskuteční osoby povinné k dani usazené v jiném členském státě, jsou-li splněny tyto podmínky:

3. Bez ohledu na článek 292b, aby osoba povinná k dani mohla využít osvobození od daně v členském státě, v němž není usazena, musí:

Členské státy mohou pro účely identifikace uvedené v prvním pododstavci písm. b) použít osobní identifikační číslo pro DPH, které je osobě povinné k dani již přiděleno v souvislosti s jejími povinnostmi v rámci vnitřního systému, nebo využít strukturu čísla pro DPH nebo jiného čísla.

Osobní identifikační číslo uvedené v prvním pododstavci písm. b) má příponu „EX“ nebo se takováto přípona k takovému číslu doplní.

4. Osoba povinná k dani uvědomí prostřednictvím aktualizace předchozího oznámení členský stát usazení předem o veškerých změnách informací, které byly dříve poskytnuty v souladu s odst. 3 prvním pododstavcem, včetně záměru využít tohoto osvobození od daně v členském státě nebo členských státech jiných než těch, které byly uvedeny v předchozím oznámení, a rozhodnutí přestat uplatňovat režim osvobození v členském státě nebo v členských státech, ve kterých není usazena.

Ukončení využívání osvobození je účinné od prvního dne následujícího kalendářního čtvrtletí po obdržení informací od osoby povinné k dani nebo, pokud tyto informace obdrží v průběhu posledního měsíce kalendářního čtvrtletí, od prvního dne druhého měsíce následujícího kalendářního čtvrtletí.

5. Osvobození od daně se použije v členském státě, v němž osoba povinná k dani není usazena a v němž má v úmyslu využít tohoto osvobození podle:

Lhůta uvedená v prvním pododstavci nesmí být delší než 35 pracovních dnů od obdržení předchozího oznámení nebo aktualizace předchozího oznámení podle odst. 3 prvního pododstavce a odst. 4 prvního pododstavce, s výjimkou zvláštních případů, kdy mohou členské státy za účelem zabránění daňovým únikům nebo vyhýbání se daňovým povinnostem vyžadovat dodatečnou lhůtu k provedení nezbytných kontrol.

6. Odpovídající hodnota v národní měně částky uvedené v tomto článku se vypočte s použitím směnného kurzu zveřejněného Evropskou centrální bankou dne 18. ledna 2018.

1. Předchozí oznámení uvedené v čl. 284 odst. 3 prvním pododstavci písm. a) musí obsahovat alespoň tyto informace:

Informace uvedené v prvním pododstavci písm. c) tohoto odstavce musí být poskytnuty za každý předchozí kalendářní rok, který patří do období uvedeného v čl. 288a odst. 1 prvním pododstavci, pokud jde o každý členský stát, který použije možnost v něm stanovenou.

2. Pokud osoba povinná k dani uvědomí členský stát usazení v souladu s čl. 284 odst. 4 o tom, že zamýšlí využít osvobození od daně v členském státě nebo členských státech jiných než těch, které jsou uvedeny v předchozím oznámení, není povinna poskytnout informace uvedené v odstavci 1 tohoto článku, pokud tyto informace již byly zahrnuty ve výkazech dříve předložených podle článku 284b.

Aktualizace uvedená v prvním pododstavci musí obsahovat osobní identifikační číslo podle čl. 284 odst. 3 písm. b).

1. Osoba povinná k dani využívající osvobození stanovené v čl. 284 odst. 1 v členském státě, v němž není usazena, v souladu s postupem podle čl. 284 odst. 3 a 4, oznámí členskému státu usazení za každé kalendářní čtvrtletí následující informace, včetně osobního identifikačního čísla uvedeného v čl. 284 odst. 3 písm. b):

2. Osoba povinná k dani sdělí informace uvedené v odstavci 1 do jednoho měsíce od konce kalendářního čtvrtletí.

3. Dojde-li k překročení prahové hodnoty ročního obratu v Unii uvedeného v čl. 284 odst. 2 písm. a), informuje osoba povinná k dani členský stát usazení do 15 pracovních dnů. Současně musí osoba povinná k dani oznámit hodnotu dodání zboží a poskytnutí služeb uvedených v odstavci 1, která byla uskutečněna od začátku běžného kalendářního čtvrtletí do data, kdy byla překročena prahová hodnota ročního obratu v Unii.

1. Pro účely čl. 284a odst. 1 písm. c) a d) a čl. 284b odst. 1 se použijí tato ustanovení:

Pro účely prvního pododstavce písm. b) mohou členské státy, které nepřijaly euro, požadovat, aby byly hodnoty vyjádřeny v jejich národní měně. Pokud byla dodání a poskytnutí uskutečněna v jiných měnách, použije osoba povinná k dani směnný kurz platný první den kalendářního roku. Přepočet se provede podle směnného kurzu zveřejněného Evropskou centrální bankou pro uvedený den, nebo pokud není v uvedený den kurz zveřejněn, podle kurzu zveřejněného pro nejbližší následující den.

2. Členský stát usazení může požadovat, aby informace uvedené v čl. 284 odst. 3 a 4 a v čl. 284b odst. 1 a 3 byly podány elektronickými prostředky v souladu s podmínkami, které stanoví daný členský stát.

1. Osoba povinná k dani využívající osvobození od daně v členském státě, ve kterém není usazena, nemá v souvislosti s dodáními zboží a poskytnutími služeb, na něž se v daném členském státě vztahuje osvobození, povinnost:

2. Osoba povinná k dani využívající osvobození v členském státě usazení a v kterémkoliv jiném členském státě, ve kterém není usazena, není povinna podávat v souvislosti s dodáními zboží a poskytnutími služeb, na něž se v členském státě usazení vztahuje osvobození, přiznání k dani podle článku 250.

3. Pokud osoba povinná k dani nedodržuje pravidla stanovená v článku 284b, mohou členské státy odchylně od odstavců 1 a 2 tohoto článku požadovat, aby tato osoba povinná k dani splnila daňové povinnosti v oblasti DPH, jako jsou povinnosti uvedené v odstavci 1 tohoto článku.

Členské státy, které přistoupily po 1. lednu 1978, mohou poskytnout osvobození od daně osobám povinným k dani, jejichž roční obrat je nejvýše roven ekvivalentu v národní měně následujících částek při kurzu platném ke dni jejich přistoupení:

1. Roční obrat, ke kterému se přihlíží pro účely uplatnění osvobození od daně podle článku 284, se skládá z těchto částek bez DPH:

2. Při výpočtu obratu podle odstavce 1 se nebere zřetel na převody hmotného nebo nehmotného investičního majetku osoby povinné k dani.

1. Osoba povinná k dani bez ohledu na to, zda je či není usazena v členském státě přiznávajícím osvobození stanovené v čl. 284 odst. 1, nesmí toto osvobození využívat po dobu jednoho kalendářního roku, pokud v předchozím kalendářním roce překročila prahovou hodnotu stanovenou podle uvedeného odstavce. Členský stát přiznávající osvobození od daně může tuto dobu prodloužit na dva kalendářní roky.

Dojde-li v průběhu kalendářního roku k překročení prahové hodnoty uvedené v čl. 284 odst. 1 o

Bez ohledu na druhý pododstavec písm. a) a b) mohou členské státy stanovit horní hranici ve výši 25 % nebo se rozhodnout povolit osobě povinné k dani i nadále využívat osvobození stanovené v čl. 284 odst. 1 bez jakékoli horní hranice v průběhu kalendářního roku, ve kterém byla prahová hodnota překročena. Použití této horní hranice nebo rozhodnutí o povolení však nesmí vést k tomu, že by byla osvobozena osoba povinná k dani, jejíž obrat v členském státě přiznávajícím osvobození převyšuje 100000 EUR.

Odchylně od druhého a třetího pododstavce se členské státy mohou rozhodnout, že osvobození stanovené v čl. 284 odst. 1 se přestane uplatňovat od okamžiku, kdy dojde k překročení prahové hodnoty stanovené podle uvedeného odstavce.

2. Osoba povinná k dani neusazená v členském státě přiznávajícím osvobození stanovené v čl. 284 odst. 1 nesmí toto osvobození uplatnit, pokud v předchozím kalendářním roce překročila prahovou hodnotu ročního obratu v Unii uvedenou v čl. 284 odst. 2 písm. a).

Dojde-li v průběhu kalendářního roku k překročení prahové hodnoty ročního obratu v Unii podle čl. 284 odst. 2 písm. a), osvobození stanovené v čl. 284 odst. 1 pro osobu povinnou k dani, která není usazena v členském státě přiznávajícím osvobození, se od daného okamžiku přestane uplatňovat.

3. Odpovídající hodnota v národní měně částky uvedené v odstavci 1 se vypočte podle směnného kurzu zveřejněného Evropskou centrální bankou dne 18. ledna 2018.

Každé čtyři roky od přijetí této směrnice podává Komise Radě zprávu o uplatňování této kapitoly, vycházející z informací získaných od členských států, doprovázenou v případě potřeby a s ohledem na nezbytnost zajistit dlouhodobé sbližování vnitrostátních předpisů návrhy, jejichž předmětem je

1. Pro účely této kapitoly se rozumí:

2. Zpracovává–li zemědělec s pomocí prostředků běžně používaných v zemědělském, lesnickém nebo rybářském podniku produkty získané v zásadě vlastní zemědělskou výrobou, považuje se i toto zpracování za činnosti zemědělské výroby uvedené v příloze VII.

1. Jestliže by uplatnění běžného režimu DPH nebo zvláštního režimu podle kapitoly 1 pro zemědělce vedlo k obtížím, mohou pro ně členské státy uplatnit režim daňového paušálu, jehož účelem je náhrada daně zaplacené při nákupu zboží a služeb zemědělcům podléhajícím daňovému paušálu podle této kapitoly.

2. Každý členský stát může vyloučit z režimu daňového paušálu některé kategorie zemědělců a zemědělce, u kterých uplatňování běžného režimu DPH nebo zjednodušených postupů podle článku 281 nevede k administrativním obtížím.

3. Každý zemědělec podléhající daňovému paušálu se může rozhodnout v souladu s pravidly a podmínkami stanovenými daným členským státem pro použití běžného režimu DPH nebo pro použití zjednodušených postupů podle článku 281.

Sazba paušální náhrady se uplatňuje na ceny bez DPH tohoto zboží a těchto služeb:

1. V případě dodání zemědělských produktů a poskytnutí zemědělských služeb uvedených v článku 300 členské státy stanoví, že paušální náhradu zaplatí pořizovatel nebo příjemce nebo orgány veřejné moci.

2. U dodání zemědělských produktů a poskytnutí zemědělských služeb jiných než těch, které jsou uvedeny v článku 300, se paušální náhrada považuje za zaplacenou pořizovatelem nebo příjemcem.

1. Pokud pořizovatel nebo příjemce povinný k dani zaplatí paušální náhradu v souladu s čl. 301 odst. 1, je za podmínek uvedených v článcích 167, 168 a 169 a v článcích 173 až 177 oprávněn postupem stanoveným členskými státy odpočíst výši této paušální náhrady od daně, kterou je v členském státě, ve němž svá zdanitelná plnění uskutečňuje, povinen odvést.

2. Členské státy nahradí pořizovateli nebo příjemci výši paušální náhrady, již zaplatil v souvislosti s některým z těchto plnění:

3. Členské státy stanoví způsob, jakým se uskuteční vrácení daně podle odstavce 2. Zejména mohou použít ustanovení směrnic 79/1072/EHS a 86/560/EHS.

1. Členské státy uplatňují zvláštní režim DPH na plnění uskutečňovaná cestovními kancelářemi v souladu s touto kapitolou, jednají–li cestovní kanceláře s cestujícími svým vlastním jménem a k uskutečnění cesty využívají dodání zboží a poskytnutí služeb jinými osobami povinnými k dani.

Tento zvláštní režim se nevztahuje na cestovní kanceláře, které vystupují jen jako zprostředkovatelé a na které se pro výpočet základu daně vztahuje čl. 79 první pododstavec písm. c).

2. Pro účely této kapitoly se za cestovní kanceláře považují též organizátoři turistických zájezdů.

1. Pro účely této kapitoly a aniž jsou dotčeny jiné předpisy Společenství, se rozumí:

2. Členské státy nemusí za umělecká díla považovat předměty uvedené v části A bodech 5, 6 a 7 přílohy IX.

3. Smlouva, podle níž z prodeje přísluší provize, uvedená v odst. 1 bodě 7 musí stanovit, že pořadatel prodeje nabízí zboží k prodeji veřejnou dražbou vlastním jménem, ale na účet svého příkazce, a že vydá zboží vlastním jménem, ale na účet svého příkazce osobě, která podá nejvyšší nabídku a jíž je ve veřejné dražbě zboží přiřknuto.

Pro účely tohoto pododdílu se rozumí:

1. Na dodání použitého zboží, uměleckých děl, sběratelských předmětů a starožitností, která uskutečňují obchodníci povinní k dani, uplatňují členské státy zvláštní režim zdanění ziskové přirážky dosažené obchodníkem povinným k dani v souladu s tímto pododdílem.

2. Až do zavedení konečného režimu uvedeného v článku 402 se režim uvedený v odstavci 1 tohoto článku nepoužije na dodání nových dopravních prostředků uskutečněná za podmínek stanovených v čl. 138 odst. 1 a odst. 2 písm. a).

Režim ziskové přirážky se uplatňuje na dodání použitého zboží, uměleckých děl, sběratelských předmětů nebo starožitností uskutečněná obchodníkem povinným k dani, pokud mu toto zboží bylo dodáno jednou z těchto osob:

1. S výhradou neuplatnění snížené sazby u uměleckých děl, sběratelských předmětů a starožitností dodávaných obchodníkovi povinnému k dani nebo jím dovážených přiznají členské státy obchodníkům povinným k dani možnost rozhodnout se pro použití režimu ziskové přirážky u dodání tohoto zboží:

2. Členské státy stanoví pravidla pro výkon volby uvedené v odstavci 1, která se bude v každém případě vztahovat na období nejména dvou kalendářních let.

1. Ke zjednodušení postupu výběru daně a po konzultaci s výborem pro DPH mohou členské státy stanovit, že u určitých plnění nebo určitých kategorií obchodníků povinných k dani se základ daně z dodání zboží podléhajících režimu ziskové přirážky stanoví pro každé zdaňovací období, za které musí obchodník povinný k dani podat přiznání k dani uvedené v článku 250.

V případě uvedeném v prvním pododstavci je základem daně při dodáních zboží, na která se uplatňuje stejná sazba daně, celková zisková přirážka dosažená obchodníkem povinným k dani snížená o výši daně vztahující se k této přirážce.

2. Celková zisková přirážka je rovna rozdílu mezi těmito dvěma částkami:

3. Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby obchodníci povinní k dani uvedení v odstavci 1 nebyli neoprávněně zvýhodněni ani poškozeni.

1. Jestliže obchodník povinný k dani použije běžný režim DPH na dodání uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, jež sám dovezl, má nárok odpočíst od daně, kterou je povinen odvést, daň splatnou nebo odvedenou při dovozu tohoto zboží.

Jestliže obchodník povinný k dani použije běžný režim DPH na dodání uměleckého díla, které mu bylo dodáno jeho autorem nebo jeho právními nástupci nebo osobou povinnou k dani jinou, než je obchodník povinný k dani, má nárok odpočíst od daně, kterou je povinen odvést, daň splatnou nebo odvedenou z uměleckého díla jemu dodaného.

2. Nárok na odpočet daně vzniká okamžikem vzniku daňové povinnosti při dodání, u kterého se obchodník povinný k dani rozhodne pro použití běžného režimu DPH.

Používá–li obchodník povinný k dani zboží za účelem jeho dodání, na které se vztahuje režim ziskové přirážky, nesmí odpočíst od daně, kterou je povinen odvést, tyto částky:

1. Tento přechodný režim se uplatňuje na dodání použitých dopravních prostředků uskutečněné obchodníkem povinným k dani, a to podle režimu ziskové přirážky.

2. Tento přechodný režim se nepoužije na dodání nových dopravních prostředků uskutečněná za podmínek uvedených v čl. 138 odst. 1 a odst. 2 písm. a).

3. Pro účely odstavce 1 se „použitými dopravními prostředky“ rozumějí pozemní vozidla, lodě a letadla podle čl. 2 odst. 2 písm. a), pokud jsou použitým zbožím a pokud nesplňují podmínky pro to, aby mohly být považovány za nové dopravní prostředky.

Daň, která se považuje za zahrnutou do kupní ceny dopravního prostředku obchodníkem povinným k dani, se vypočte takto:

1. Členské státy mohou uplatňovat zvláštní režim zdanění ziskové přirážky dosažené pořadatelem prodeje veřejnou dražbou v souladu s tímto oddílem při dodání použitého zboží, uměleckých děl, sběratelských předmětů nebo starožitností, která uskutečnil tento pořadatel jednající vlastním jménem a na účet osob uvedených v článku 334 na základě smlouvy, podle níž mu z prodeje takového zboží při veřejné dražbě přísluší provize.

2. Režim stanovený v odstavci 1 se nepoužije na dodání nových dopravních prostředků uskutečněné za podmínek stanovených v čl. 138 odst. 1 a odst. 2 písm. a).

Tento zvláštní režim se uplatňuje na dodání, které uskuteční pořadatel prodeje veřejnou dražbou jednající vlastním jménem na účet jedné z těchto osob:

Základem daně při každém dodání zboží uvedeném v tomto oddíle je celková částka, kterou podle článku 339 účtuje pořizovateli pořadatel prodeje veřejnou dražbou, snížená o

Pořadatelé prodeje veřejnou dražbou, kteří dodávají zboží za podmínek stanovených v článcích 333 a 334, musí ve svém účetnictví uvádět jako průběžné položky tyto částky:

Pořadatel prodeje veřejnou dražbou musí pořizovateli vystavit fakturu, která odděleně uvádí

1. Pořadatel prodeje veřejnou dražbou, kterému bylo zboží předáno na základě smlouvy, podle níž mu z prodeje veřejnou dražbou přísluší provize, musí svému příkazci vystavit výkaz.

Výkaz vystavený pořadatelem prodeje veřejnou dražbou musí uvádět odděleně celkovou hodnotu plnění, tj. dražební cenu zboží sníženou o výši provize, kterou pořadatel prodeje veřejnou dražbou obdržel nebo má obdržet od příkazce.

2. Výkaz sestavený za podmínek stanovených v odstavci 1 slouží jako faktura, kterou musí příkazce, je–li osobou povinnou k dani, vystavit pořadateli prodeje veřejnou dražbou podle článku 220.

1. Pro účely této směrnice a aniž jsou dotčeny ostatní předpisy Společenství, se „investičním zlatem“ rozumí:

2. Členské státy mohou z tohoto zvláštního režimu vyjmout malé zlaté pruty nebo destičky o hmotnosti nejvýše 1 g.

3. Pro účely této směrnice se má za to, že mince uvedené v odst. 1 bodě 2 nejsou prodávány z numismatického zájmu.

1. Členské státy mohou přiznat osobě povinné k dani, která v rámci své ekonomické činnosti obvykle dodává zlato určené k průmyslovým účelům, možnost rozhodnout se pro zdanění dodání zlatých prutů nebo destiček uvedených v čl. 344 odst. 1 bodě 1 jiné osobě povinné k dani, které by jinak bylo osvobozeno od daně podle článku 346.

2. Členské státy mohou omezit rozsah možnosti stanovené v odstavci 1.

Je–li následující dodání investičního zlata uskutečněné osobou povinnou k dani osvobozeno od daně podle této kapitoly, je tato osoba povinná k dani oprávněna odpočíst tyto částky:

1. Členské státy zajistí, aby obchodníci s investičním zlatem vedli přinejmenším účetnictví o všech důležitých plněních uskutečněných s investičním zlatem a uchovávali doklady umožňující určit zákazníky zúčastněné na těchto plněních.

Obchodníci uchovávají údaje uvedené v prvním pododstavci po dobu nejméně pěti let.

2. Členské státy mohou přijmout povinnosti rovnocenné prováděcím opatřením k jiným právním předpisům Společenství, například směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu(Úř. věst. L 309, 25.11.2005, s. 15.), k dosažení souladu s požadavky odstavce 1.

3. Členské státy mohou stanovit přísnější povinnosti, zejména pokud jde o vedení zvláštní dokumentace nebo o zvláštní požadavky na účetnictví.

Pro účely této kapitoly a aniž jsou dotčeny ostatní předpisy Společenství, se rozumí:

Pro účely tohoto oddílu a aniž jsou dotčeny ostatní předpisy Společenství, se rozumí:

1. Informace předložené osobou povinnou k dani neusazenou ve Společenství členskému státu identifikace při zahájení její zdanitelné činnosti musí obsahovat tyto identifikační údaje:

2. Osoba povinná k dani neusazená ve Společenství oznámí členskému státu identifikace veškeré změny předložených informací.

Členský stát identifikace vymaže osobu povinnou k dani neusazenou ve Společenství z identifikačního registru v těchto případech:

1. Údaje v přiznání k dani se vyjadřují v eurech.

Členské státy, které nepřijaly euro, mohou požadovat, aby údaje v přiznání k dani byly vyjádřeny v jejich národní měně. Pokud byly při poskytnutí služby použity jiné měny, použije osoba povinná k dani neusazená ve Společenství pro vyplnění přiznání k dani směnný kurz platný poslední den zdaňovacího období.

2. Přepočet se provede podle směnných kurzů zveřejněných Evropskou centrální bankou pro uvedený den, nebo pokud není v uvedený den kurz zveřejněn, podle kurzu zveřejněného pro nejbližší následující den.

1. Osoba povinná k dani neusazená ve Společenství vede záznamy o plněních, na něž se vztahuje tento zvláštní režim. Tyto záznamy musí být dostatečně podrobné k tomu, aby správci daně členského státu spotřeby umožnily ověřit, zda je přiznání k dani správné.

2. Záznamy uvedené v odstavci 1 musí být na žádost zpřístupněny členskému státu identifikace nebo členskému státu spotřeby v elektronické formě.

Záznamy se uchovávají po dobu deseti let od 31. prosince roku, ve kterém bylo plnění uskutečněno.

Pro účely tohoto oddílu a aniž jsou dotčeny ostatní předpisy Společenství, se rozumí:

Členské státy povolí použití tohoto zvláštního režimu těmto osobám povinným k dani:

Členský stát identifikace vyloučí osobu povinnou k dani z tohoto zvláštního režimu v těchto případech:

1. Přiznání k dani obsahuje identifikační číslo pro DPH uvedené v článku 369d a pro každý členský stát spotřeby, kde je daň splatná, celkovou hodnotu, bez DPH, platné sazby daně, celkovou výši příslušné daně rozdělenou podle jednotlivých sazeb a celkovou splatnou daň s ohledem na níže uvedená dodání, na něž se vztahuje tento zvláštní režim, uskutečněná ve zdaňovacím období:

V přiznání k dani se uvedou také změny vztahující se k předchozím zdaňovacím obdobím, jak je stanoveno v odstavci 4 tohoto článku.

2. Je-li zboží odesláno nebo přepraveno z jiných členských států, než je členský stát identifikace, obsahuje přiznání k dani rovněž celkovou hodnotu bez DPH, platné sazby daně, celkovou výši příslušné daně rozdělenou podle jednotlivých sazeb a celkovou splatnou daň s ohledem na níže uvedená dodání, na něž se vztahuje tento zvláštní režim, pro každý členský stát, z něhož je toto zboží odesláno nebo přepraveno:

Ve vztahu k dodáním uvedeným v písmenu a) obsahuje přiznání k dani také osobní identifikační číslo pro DPH nebo daňové registrační číslo přidělené každým členským státem, z něhož je toto zboží odesláno nebo přepraveno.

Ve vztahu k dodáním uvedeným v písmenu b) obsahuje přiznání k dani také osobní identifikační číslo pro DPH nebo daňové registrační číslo přidělené každým členským státem, z něhož je toto zboží odesláno nebo přepraveno, jsou-li tyto údaje k dispozici.

Přiznání k dani obsahuje údaje uvedené v tomto odstavci v rozdělení podle členských států spotřeby.

3. Má-li osoba povinná k dani poskytující služby, na něž se vztahuje tento zvláštní režim, jednu nebo více stálých provozoven, z nichž poskytuje služby, jinde než v členském státě identifikace, obsahuje přiznání k dani také celkovou hodnotu bez DPH, platné sazby daně, celkovou výši příslušné daně rozdělenou podle jednotlivých sazeb a celkovou splatnou daň s ohledem na tato dodání, a to pro každý členský stát, v němž má daná osoba povinná k dani provozovnu, spolu s osobním identifikačním číslem pro DPH nebo daňovým registračním číslem dané provozovny, a v členění podle členských států spotřeby.

4. Pokud je v přiznání k dani po jeho podání nutné provést jakékoli změny, uvedou se v některém z následných přiznání do tří let ode dne, kdy mělo být podáno původní přiznání v souladu s článkem 369f. V uvedeném následném přiznání se označí příslušný členský stát spotřeby, zdaňovací období a výše daně, u nichž je potřeba provést jakékoli změny.

1. Údaje v přiznání k dani se vyjadřují v eurech.

Členské státy, které nepřijaly euro, mohou požadovat, aby údaje v přiznání k dani byly vyjádřeny v jejich národní měně. Pokud byly při dodání zboží nebo poskytnutí služby použity jiné měny, použije osoba povinná k dani využívající tohoto zvláštního režimu pro vyplnění přiznání k dani směnný kurz platný poslední den zdaňovacího období.

2. Přepočet se provede podle směnných kurzů zveřejněných Evropskou centrální bankou pro uvedený den, nebo pokud není v uvedený den kurz zveřejněn, podle kurzu zveřejněného pro nejbližší následující den.

1. Osoba povinná k dani, která využívá tohoto zvláštního režimu, vede záznamy o plněních, na něž se tento zvláštní režim vztahuje. Tyto záznamy musí být dostatečně podrobné k tomu, aby správci daně členského státu spotřeby umožnily ověřit, zda je přiznání k dani správné.

2. Záznamy uvedené v odstavci 1 musí být na žádost zpřístupněny členskému státu spotřeby a členskému státu identifikace v elektronické formě.

Záznamy se uchovávají po dobu deseti let od 31. prosince roku, ve kterém bylo plnění uskutečněno.

Pro účely tohoto oddílu, a aniž jsou dotčeny jiné předpisy Společenství, se rozumí:

1. Členské státy povolí využívat tento zvláštní režim těmto osobám povinným k dani uskutečňujícím prodej na dálku u zboží dovezeného ze třetích území nebo třetích zemí:

Tyto osoby povinné k dani uplatní tento zvláštní režim na všechny své podeje na dálku u zboží dovezeného ze třetích území nebo třetích zemí.

2. Pro účely odst. 1 prvního pododstavce písm. b) nemůže osoba povinná k dani jmenovat současně více než jednoho zprostředkovatele.

3. Komise přijme prováděcí akt, kterým stanoví seznam třetích zemí podle odst. 1 prvního pododstavce písm. c) tohoto článku. Tento prováděcí akt se přijme přezkumným postupem podle článku 5 nařízení (EU) č. 182/2011 a výborem pro tento účel je výbor zřízený článkem 58 nařízení (EU) č. 904/2010.

1. Informace předložené osobou povinnou k dani, která nepoužívá zprostředkovatele, členskému státu identifikace předtím, než začne používat tento zvláštní režim, musí obsahovat tyto identifikační údaje:

2. Informace předložené zprostředkovatelem členskému státu identifikace předtím, než začne využívat tento zvláštní režim na účet osoby povinné k dani, musí obsahovat tyto identifikační údaje:

3. Informace předložené zprostředkovatelem členskému státu identifikace za každou osobu povinnou k dani, již zastupuje, předtím, než tato osoba povinná k dani začne využívat tento zvláštní režim na účet osoby povinné k dani, musí obsahovat tyto identifikační údaje:

4. Osoba povinná k dani využívající tohoto zvláštního režimu nebo případně její zprostředkovatel oznámí členskému státu identifikace veškeré změny předložených informací.

1. Členský stát identifikace přidělí osobě povinné k dani využívající tento zvláštní režim osobní identifikační číslo pro DPH pro účely využití tohoto zvláštního režimu a sdělí jí je elektronickými prostředky.

2. Členský stát identifikace přidělí zprostředkovateli osobní identifikační číslo a sdělí mu je elektronickými prostředky.

3. Členský stát identifikace přidělí osobní identifikační číslo pro DPH pro účely využití tohoto zvláštního režimu zprostředkovateli za každou osobu povinnou k dani, za niž je určen.

4. Identifikační číslo pro DPH přidělené podle odstavců 1, 2 a 3 se použije pouze pro účely tohoto zvláštního režimu.

1. Členský stát identifikace vymaže osobu povinnou k dani nevyužívající zprostředkovatele z identifikačního registru v těchto případech:

2. Členský stát identifikace vymaže zprostředkovatele z identifikačního registru v těchto případech:

3. Členský stát identifikace vymaže osobu povinnou k dani zastupovanou zprostředkovatelem z identifikačního registru v těchto případech:

1. Přiznání k dani obsahuje identifikační číslo pro DPH podle článku 369q a pro každý členský stát spotřeby, kde je daň splatná, celkovou hodnotu, bez DPH, prodeje na dálku u zboží dovezeného ze třetích území nebo třetích zemí, u něhož vzniká daňová povinnost v daném zdaňovacím období, a celkovou výši příslušné daně rozdělenou podle jednotlivých sazeb. V přiznání k dani se rovněž uvedou příslušné sazby daně a celková splatná daň.

2. Pokud je v přiznání k dani po jeho podání nutné provést jakékoli změny, uvedou se v některém z následných přiznání do tří let ode dne, kdy mělo být podáno původní přiznání v souladu s článkem 369s. V uvedeném následném přiznání se označí příslušný členský stát spotřeby, zdaňovací období a výše daně, u nichž je potřeba provést jakékoli změny.

1. Údaje v přiznání k dani se vyjadřují v eurech.

Členské státy, jejich měnou není euro, mohou požadovat, aby údaje v přiznání k dani byly vyjádřeny v jejich národní měně. Pokud byly při dodání zboží použity jiné měny, použije osoba povinná k dani využívající tohoto zvláštního režimu nebo její zprostředkovatel pro vyplnění přiznání k dani směnný kurz platný poslední den zdaňovacího období.

2. Přepočet se provede podle směnných kurzů zveřejněných Evropskou centrální bankou pro uvedený den, nebo pokud není v uvedený den kurz zveřejněn, podle kurzu zveřejněného pro nejbližší následující den.

1. Osoba povinná k dani, která využívá tohoto zvláštního režimu, vede záznamy o plněních, na něž se tento zvláštní režim vztahuje. Zprostředkovatel vede záznamy za každou z osob povinných k dani, jež zastupuje. Tyto záznamy musí být dostatečně podrobné k tomu, aby správci daně členského státu spotřeby umožnily ověřit, zda je přiznání k dani správné.

2. Záznamy uvedené v odstavci 1 musí být na žádost zpřístupněny členskému státu spotřeby a členskému státu identifikace v elektronické formě.

Záznamy se uchovávají po dobu deseti let od 31. prosince roku, ve kterém bylo plnění uskutečněno.

1. Pro účely tohoto zvláštního režimu platí toto:

2. Členské státy stanoví, že osoba, která předkládá zboží k celnímu řízení na území Společenství, musí přijmout vhodná opatření k zajištění toho, aby osoba, jíž je zboží určeno, odvedla daň správně.

1. Členské státy umožní, aby se daň vybraná podle tohoto zvláštního režimu uváděla elektronicky v měsíčním prohlášení. V prohlášení se uvádí celková daně vybraná v příslušném kalendářním měsíci.

2. Členské státy vyžadují, aby DPH uvedená v odstavci 1 byla splatná měsíčně ve lhůtě k úhradě vztahující se na úhradu dovozního cla.

3. Osoby používající tento zvláštní režim vedou záznamy o plněních, na něž se vztahuje tento zvláštní režim, po dobu, kterou určí členský stát dovozu. Tyto záznamy musí být dostatečně podrobné k tomu, aby správci daně nebo celnímu orgánu členského státu dovozu umožnily ověřit, zda je přiznaná daň správná, a musí být na žádost zpřístupněny členskému státu dovozu v elektronické podobě.

1. Směnná hodnota eura v národní měně, ke které se přihlíží pro účely částky uvedené v článcích 369l a 369y, se stanoví jednou ročně. Použijí se sazby platné v první pracovní den měsíce října s účinkem od 1. ledna následujícího roku.

2. Členské státy mohou zaokrouhlit částku v národní měně získanou přepočtem částek v eurech.

3. Členské státy mohou ponechat uvedenou částku beze změny i po roční úpravě podle odstavce 1, jestliže přepočet částky vyjádřené v eurech vede před zaokrouhlením podle odstavce 2 ke změně částky vyjádřené v národní měně nižší než 5 % nebo k jejímu snížení.

1. Rakousko může pokračovat ve zdaňování plnění uvedených v části A bodě 2 přílohy X.

2. Dokud stejná osvobození od daně uplatňuje některý z členských států, které byly členy Společenství k 31. prosinci 1994, může Rakousko za podmínek platných v tomto členském státě ke dni jeho přistoupení pokračovat v osvobození od daně u těchto plnění:

1. Finsko může pokračovat ve zdaňování plnění uvedených v části A bodě 2 přílohy X, dokud jsou stejná plnění zdaňována v některém z členských států, které byly členy Společenství k 31. prosinci 1994.

2. Finsko může za podmínek platných v tomto členském státě ke dni jeho přistoupení pokračovat v osvobození od daně u poskytnutí služeb autorem, umělcem nebo výkonným umělcem, která jsou uvedena v části B bodě 2 přílohy X, a plnění, která jsou uvedena v části B bodech 5, 9 a 10 přílohy X, dokud stejná osvobození od daně uplatňuje některý z členských států, které byly členy Společenství k 31. prosinci 1994.

Kypr může za podmínek platných v tomto členském státě ke dni jeho přistoupení pokračovat v osvobození od daně u těchto plnění:

Dokud stejná osvobození od daně uplatňuje některý z členských států, které byly členy Společenství k 30. dubnu 2004, může Lotyšsko za podmínek platných v tomto členském státě ke dni jeho přistoupení pokračovat v osvobození od daně u těchto plnění:

Dokud stejná osvobození od daně uplatňuje některý z členských států, které byly členy Společenství k 30. dubnu 2004, může Malta za podmínek platných v tomto členském státě ke dni jeho přistoupení pokračovat v osvobození od daně u těchto plnění:

Chorvatsko může za podmínek platných v tomto členském státě ke dni jeho přistoupení pokračovat v osvobození od daně u těchto plnění:

1. Aby Rada usnadnila přechod ke konečnému režimu podle článku 402, přezkoumá na základě zprávy Komise situaci s ohledem na odchylky uvedené v oddílech 1 a 2 a rozhodne v souladu s článkem 93 Smlouvy, zda mají být některé nebo všechny tyto odchylky zrušeny.

2. V konečném režimu bude přeprava osob zdaňována v členském státě zahájení přepravy vzhledem k tomu úseku cesty, který se uskuteční ve Společenství, v souladu s pravidly, která stanoví Rada v souladu s článkem 93 Smlouvy.

1. Rada může na návrh Komise jednomyslně povolit kterémukoli členskému státu, aby zavedl zvláštní opatření odchylující se od této směrnice, jejichž cílem je zjednodušit postup výběru daně nebo zabránit určitým druhům daňových úniků nebo vyhýbání se daňovým povinnostem.

Opatření, jejichž cílem je zjednodušit postup výběru daně, smějí ovlivnit výši daňových příjmů členského státu vybranou na stupni konečné spotřeby pouze v zanedbatelném rozsahu.

2. Členský stát, který hodlá zavést opatření podle odstavce 1, podá Komisi žádost a poskytne jí veškeré potřebné údaje. Jestliže se Komise domnívá, že nemá k dispozici veškeré potřebné údaje, kontaktuje do dvou měsíců od obdržení žádosti dotyčný členský stát a upřesní, které dodatečné údaje požaduje.

Jakmile má Komise k dispozici všechny údaje, které jsou podle jejího názoru k posouzení žádosti potřebné, uvědomí o tom do jednoho měsíce členský stát, který žádost podal, a předá žádost v původním jazyce ostatním členským státům.

3. Do tří měsíců od uvědomení podle odst. 2 druhého pododstavce předloží Komise Radě příslušný návrh, anebo jí sdělí své námitky, pokud požadovaná odchylka takové námitky vyvolává.

4. Postup uvedený v odstavcích 2 a 3 musí být v každém případě ukončen do osmi měsíců od obdržení žádosti Komisí.

5. V naléhavě nutných případech uvedených v čl. 199b odst. 1 musí být postup stanovený v odstavcích 2 a 3 ukončen do šesti měsíců ode dne, kdy Komise obdrží žádost.

1. Rada může na návrh Komise jednomyslně povolit kterémukoli členskému státu, aby uzavřel s třetí zemí nebo s mezinárodní organizací dohodu, která obsahuje odchylky od této směrnice.

2. Členský stát, který hodlá uzavřít dohodu uvedenou v odstavci 1, podá Komisi žádost a poskytne jí veškeré potřebné údaje. Jestliže se Komise domnívá, že nemá k dispozici veškeré potřebné údaje, kontaktuje do dvou měsíců od obdržení žádosti dotyčný členský stát a upřesní, které dodatečné údaje požaduje.

Jakmile má Komise k dispozici všechny údaje, které jsou podle jejího názoru k posouzení žádosti potřebné, uvědomí o tom do jednoho měsíce členský stát, který žádost podal, a předá žádost v původním jazyce ostatním členským státům.

3. Do tří měsíců od uvědomení podle odst. 2 druhého pododstavce předloží Komise Radě příslušný návrh, nebo jí sdělí své námitky, pokud požadovaná odchylka takové námitky vyvolává.

4. Postup uvedený v odstavcích 2 a 3 musí být v každém případě ukončen do osmi měsíců od obdržení žádosti Komisí.

1. Zřizuje se Poradní výbor pro daň z přidané hodnoty (dále jen „výbor pro DPH“).

2. Výbor pro DPH se skládá ze zástupců členských států a Komise.

Předsedou výboru je zástupce Komise.

Sekretariát výboru zajišťují útvary Komise.

3. Výbor pro DPH přijme svůj jednací řád.

4. Kromě otázek, u nichž jsou podle této směrnice konzultace povinné, projednává výbor pro DPH záležitosti, které mu přednese předseda z vlastního podnětu nebo na žádost zástupce některého členského státu a které se týkají uplatňování předpisů Společenství o dani z přidané hodnoty.

1. Režim zdanění obchodu mezi členskými státy podle této směrnice je přechodný a bude nahrazen konečným režimem založeným na zásadě zdaňování dodání zboží nebo poskytnutí služby v členském státě původu.

2. Rada po přezkoumání zprávy uvedené v článku 404 a poté, co shledá, že jsou splněny podmínky pro přechod ke konečnému režimu, přijme v souladu s článkem 93 Smlouvy předpisy nezbytné ke vstupu v platnost a fungování konečného režimu.

Pro účely této kapitoly se rozumí:

Předpisy platné v okamžiku, kdy bylo zboží propuštěno do režimu dočasného použití s úplným osvobozením od daní při dovozu nebo do jednoho z režimů nebo situací uvedených v článku 156 nebo do režimu či situace podobných jednomu z těchto režimů nebo situací v některém z nových členských států, se nadále použijí až do okamžiku, kdy se tento režim nebo tato situace předstane na zboží vztahovat po dni přistoupení, jsou–li splněny tyto podmínky:

Předpisy platné v okamžiku, kdy bylo zboží propuštěno do celního režimu tranzitu, se nadále použijí až do okamžiku, kdy se na zboží přestane tento režim vztahovat po dni přistoupení, jsou–li splněny tyto podmínky:

1. Za dovoz zboží, u něhož je prokázáno, že se nacházelo ve volném oběhu v některém z nových členských států nebo ve Společenství, se považují tyto případy:

2. Kromě případu uvedeného v odstavci 1 se za dovoz zboží považuje použití zboží, které bylo osobě povinné k dani nebo osobě nepovinné k dani dodáno přede dnem přistoupení na území Společenství nebo některého z nových členských států, touto osobou po dni přistoupení na území členského státu, jsou–li splněny tyto podmínky:

1. Odchylně od článku 71 se dovoz zboží ve smyslu článku 408 uskuteční, aniž by se uskutečnilo zdanitelné plnění, jsou–li splněny tyto podmínky:

2. Podmínka stanovená v odst. 1 písm. c) se považuje za splněnou v těchto případech:

1. Zrušují se směrnice 67/227/EHS a 77/388/EHS, aniž jsou dotčeny povinnosti členských států, pokud jde o lhůty pro provedení těchto směrnic ve vnitrostátním právu a pro jejich použitelnost uvedené v části B přílohy XI.

2. Odkazy na zrušené směrnice se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze XII.

1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s čl. 2 odst. 3, článkem 44, čl. 59 odst. 1, článkem 399 a přílohou III bodem 18 k 1. lednu 2008. Neprodleně sdělí Komisi znění těchto předpisů a srovnávací tabulku mezi nimi a touto směrnicí.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti upravené touto směrnicí.