1. Techniky rekombinantních nukleových kyselin zahrnující tvorbu nových kombinací genetického materiálu vložením molekul nukleových kyselin, připravených jakýmkoli způsobem mimo organismus, do viru, bakteriálního plasmidu nebo jiného vektorového systému a jejich začleněním do hostitelského organismu, v němž se přirozeně nevyskytují, ale ve kterém jsou schopny dalšího množení.

2. Techniky, při nichž se do mikroorganismu přímo zavádí dědičný materiál připravený mimo mikroorganismus a které zahrnují mikroinjekci, makroinjekci a mikroenkapsulaci.

3. Techniky buněčné fúze nebo hybridizace, při nichž se fúzí dvou či více buněk způsobem, který se v přírodních podmínkách nevyskytuje, tvoří živé buňky s novými kombinacemi dědičného genetického materiálu.

1. Mutageneze.

2. Buněčná fúze (včetně fúze protoplastů) prokaryontních druhů, jež si vyměňují genetický materiál známými fyziologickými procesy.

3. Buněčná fúze (včetně fúze protoplastů) buněk jakýchkoli eukaryontních druhů, včetně tvorby hybridomů a fúze rostlinných buněk.

4. Samoklonování spočívající ve vyjmutí sekvencí nukleové kyseliny z některé buňky organismu, po němž může a nemusí následovat opětovné vložení části nebo celé této nukleové kyseliny (nebo jejího syntetického ekvivalentu), která byla nebo nebyla předtím podrobena enzymatickým nebo mechanickým krokům, do buněk stejného druhu nebo buněk fylogeneticky blízce příbuzných druhů, které si mohou vyměňovat genetický materiál přirozenými fyziologickými procesy, a kde není pravděpodobné, že by výsledný mikroorganismus způsobil choroby člověka, zvířat nebo rostlin.

Samoklonování může zahrnovat použití rekombinantních vektorů podložené dlouhodobým záznamem bezpečného používání v příslušném mikroorganismu.

2.1 Ověření a prokázání pravosti kmene

2.2 Dokumentačně doložený a stanovený důkaz bezpečnosti

2.3 Genetická stabilita

3.1 Nepatogenita

3.1.1 Netoxikogenita

3.1.2 Nealergenita

3.2 Žádné náhodně získané škodlivé prvky

3.3 Přenos genetického materiálu

3.4 Bezpečnost pro životní prostředí v případě významného a neúmyslného úniku

1. Níže uvedené jevy je třeba považovat za potenciálně škodlivé účinky:

• choroby člověka, včetně alergických a toxických účinků,

• choroby zvířat a rostlin,

• škodlivé účinky způsobené nemožností léčit nějakou chorobu nebo zajistit účinnou profylaxi,

• škodlivé účinky způsobené usídlením a rozšířením v prostředí,

• škodlivé účinky způsobené přirozeným přenosem vloženého genetického materiálu na jiné organismy.

2. Posouzení podle čl. 4 odst. 2 má být založeno na těchto prvcích:

• a) identifikace všech potenciálně škodlivých účinků, zejména účinků spojených
  • i) s přijímajícím mikroorganismem,
  • ii) s vloženým genetickým materiálem (pocházejícím z dárcovského organismu),
  • iii) s vektorem,
  • iv) s dárcovským mikroorganismem (pokud je dárcovský mikroorganismus v průběhu operace použit),
  • v) s výsledným GMM;
• b) charakteristika činnosti;
• c) závažnost potenciálně škodlivých účinků;
• d) pravděpodobnost, že potenciálně škodlivé účinky skutečně nastanou.

3. První etapou procesu posouzení má být identifikace škodlivých vlastností příjemce, případně i identifikace dárcovského mikroorganismu, a všech škodlivých vlastností spojených s vektorem nebo vloženým materiálem, včetně všech změn stávajících vlastností příjemce.

4. Pro zařazení do třídy 1 v souladu s čl. 4 odst. 3 jsou obecně považovány pouze geneticky modifikované organismy, jež vykazují tyto charakteristiky:

• i) není pravděpodobné, že příjemce nebo mateřský mikroorganismus způsobí chorobu lidí, zvířat nebo rostlin(Vztahuje se pouze na živočichy a rostliny v životním prostředí, které bude pravděpodobně vystaveno účinkům.),
• ii) povaha vektoru a vloženého genetického materiálu je taková, že nemohou podmínit fenotyp GMM, který by mohl způsobit chorobu lidí, zvířat nebo rostlin(Vztahuje se pouze na živočichy a rostliny v životním prostředí, které bude pravděpodobně vystaveno účinkům.) nebo který by mohl mít škodlivé účinky na životní prostředí,
• iii) není pravděpodobné, že geneticky modifikovaný organismus způsobí choroby lidí, zvířat nebo rostlin(Vztahuje se pouze na živočichy a rostliny v životním prostředí, které bude pravděpodobně vystaveno účinkům.), a není pravděpodobné, že bude mít škodlivé účinky na životní prostředí.

5. Pro získání informací nezbytných k provedení tohoto postupu může vzít uživatel v úvahu nejprve příslušné právní předpisy Společenství (zejména směrnici 2000/54/ES). Mezinárodní nebo vnitrostátní klasifikační systémy (např. Světová zdravotnická organizace, vnitrostátní zdravotnické ústavy) a jejich poslední úpravy podle nových vědeckých poznatků a technického rozvoje mohou být rovněž vzaty v úvahu.

Tyto systémy se zabývají přírodními mikroorganismy a jako takové jsou obvykle založeny na schopnosti mikroorganismů způsobovat choroby lidí, zvířat nebo rostlin a na závažnosti a možnostech přenosu těchto chorob. Směrnice 2000/54/ES rozděluje mikroorganismy coby biologické činitele do čtyř tříd rizika na základě případných účinků na zdravého dospělého člověka. Tyto třídy rizika mohou být použity jako vodítko pro kategorizaci činností uzavřeného nakládání do čtyř tříd rizika uvedených v čl. 4 odst. 3. Uživatel též může vzít v úvahu klasifikační systémy vztahující se na rostlinné a živočišné patogeny (které jsou obvykle sestaveny na vnitrostátní úrovni). Výše uvedené klasifikační systémy poskytují pouze předběžné vyznačení třídy rizika příslušné činnosti a odpovídajícího souboru uzavíracích a kontrolních opatření.

6. Identifikace nebezpečí prováděná podle bodů 3, 4 a 5 má vést k určení úrovně rizika spojeného s GMM.

7. Výběr úrovně uzavření a dalších ochranných opatření má být proveden na základě úrovně rizika spojeného s geneticky modifikovaným organismem spolu s uvážením

• i) charakteristiky životního prostředí, které by mohlo být zasaženo (např. zda jsou v tomto prostředí známa společenstva, která by mohla být mikroorganismy z uzavřeného nakládání negativně ovlivněna),
• ii) charakteristiky činnosti (např. její rozsah nebo povaha),
• iii) jakékoli nestandardní operace (např. očkování zvířat GMM; použití zařízení, které by mohlo vytvářet aerosoly).

Zvážení bodů i), ii) a iii) pro danou činnost může zvýšit, snížit, nebo ponechat beze změny úroveň rizika spojenou s GMM, která byla určena podle bodu 6.

8. Analýza provedená výše popsaným způsobem vede nakonec k zařazení činnosti do jedné ze tříd popsaných v čl. 4 odst. 3.

9. Konečná klasifikace uzavřeného nakládání má být potvrzena přezkoumáním celkového postupu posouzení podle čl. 4 odst. 2.

1. Tyto tabulky představují běžné minimální požadavky a opatření nutná pro každou úroveň uzavření.

Uzavření se také dosahuje zachováním zásad správné laboratorní praxe, zaškolením, vybavením pro uzavření a zvláštní úpravou příslušných technických zařízení. Při všech činnostech, při nichž se nakládá s GMM, je nutno uplatňovat zásady správné mikrobiologické praxe a následující zásady pracovní hygieny a bezpečnosti práce, podle nichž je třeba

• i) udržovat expozici pracoviště a životního prostředí působení GMM na nejnižší prakticky dosažitelné úrovni,
• ii) používat technická kontrolní opatření u zdroje, a pokud je to nutné, doplnit je vhodným osobním ochranným oděvem a dalšími ochrannými pomůckami,
• iii) v přiměřené míře provádět zkoušky a údržbu zařízení a vybavení,
• iv) kde je to nutné, provádět vně primárních fyzikálních zábran zkoušky na přítomnost životaschopných organismů,
• v) zajistit patřičné vyškolení pracovníků,
• vi) podle potřeby zřídit výbory nebo podvýbory pro biologickou bezpečnost,
• vii) podle potřeby vytvořit a zavést vnitřní pravidla bezpečnosti práce,
• viii) na vhodných místech umístit označení pro biologické nebezpečí,
• ix) zajistit zařízení pro mytí a dekontaminaci pracovníků,
• x) vést příslušné záznamy,
• xi) zakázat jídlo, pití, kouření, používání kosmetiky a ukládání potravin pro lidskou spotřebu v pracovních prostorech,
• xii) zakázat pipetování ústy,
• xiii) je-li to vhodné k zajištění bezpečnosti, vybavit pracoviště písemnými normalizovanými pracovními postupy,
• xiv) mít přístup k účinným dezinfekčním prostředkům a stanovit určité dezinfekční postupy pro případ kontaminace GMM,
• xv) zajistit bezpečné uložení kontaminovaného laboratorního zařízení a materiálů.

2. Nadpisy tabulek mají informativní charakter:

• Tabulka I A uvádí minimální požadavky pro laboratorní činnosti.

• Tabulka I B uvádí dodatky a úpravy tabulky I A pro činnosti ve sklenících či prostorách pro pěstování s využitím GMM.

• Tabulka I C uvádí dodatky a úpravy tabulky I A pro činnosti se zvířaty s využitím GMM.

• Tabulka II uvádí minimální požadavky na činnosti jiné než laboratorní.

V některých zvláštních případech může být potřeba použít kombinaci opatření stejné úrovně z tabulky I A a tabulky II.

Pokud mají uživatelé souhlas příslušného orgánu, nemusí v některých případech uplatnit specifikaci podle příslušné úrovně uzavření nebo mohou kombinovat specifikace ze dvou různých úrovní.

Výrazem „nepovinný“ se v těchto tabulkách rozumí, že uživatel může použít tato opatření v jednotlivých případech v závislosti na posouzení podle čl. 4 odst. 2.

3. Při provádění této přílohy mohou členské státy dále pro objasnění těchto požadavků zařadit do následujících tabulek obecné zásady z bodů 1 a 2.