1. Účelem tohoto rozhodnutí je vytvoření hlavních směrů, které budou zahrnovat cíle, priority a hlavní rysy navrhovaných opatření v oblasti transevropské dopravní sítě. Tyto hlavní směry stanoví projekty společného zájmu, jejichž provádění by mělo přispět k rozvoji sítě v Unii.

2. Hlavní směry uvedené v odstavci 1 představují obecný referenční rámec, kterým mají být členské státy a případně Unie podpořeny při provádění projektů společného zájmu zaměřených na zajištění soudržnosti, propojení a interoperability transevropské dopravní sítě a na přístup k této síti. Tyto hlavní směry jsou rovněž určeny k usnadnění zapojení soukromého sektoru.

3. Základní požadavky ohledně interoperability transevropské dopravní sítě, telematiky dopravy a vedlejších služeb jsou vymezeny v souladu se Smlouvami ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/57/ES o interoperabilitě železničního systému ve Společenství(Úř. věst. L 191, 18.7.2008, s. 1.) a odděleně od tohoto rozhodnutí.

1. Transevropská dopravní síť se vytvoří postupně do roku 2020 integrací sítí pozemní, námořní a letecké dopravní infrastruktury v rámci Unie v souladu se schématy vyznačenými na mapách v příloze I nebo se specifikacemi obsaženými v příloze II.

2. Síť musí

1. Transevropská síť zahrnuje dopravní infrastrukturu, systémy řízení dopravy a lokalizační a navigační systémy.

2. Dopravní infrastruktura zahrnuje sítě silniční, železniční a vnitrozemské vodní dopravy, námořní dálnice, námořní a vnitrozemské přístavy, letiště a jiné body propojení mezi jednotlivými dopravními sítěmi.

3. Systémy řízení dopravy a lokalizační a navigační systémy zahrnují technické, informační a telekomunikační systémy nezbytné k zajištění harmonického provozu sítě a efektivního řízení dopravy.

Hlavní rysy činnosti Unie se týkají:

Přednost mají se zřetelem k cílům uvedeným v čl. 2 odst. 2 a hlavním rysům opatření uvedeným v článku 4:

1. Projekty společného zájmu tvoří společný cíl, jehož dosažení závisí na jejich stupni zralosti a na dostupnosti finančních zdrojů, aniž je tím předjímán finanční závazek členského státu nebo Unie.

2. V souladu s pravidly Smluv, zejména pokud jde o hospodářskou soutěž, se za projekt společného zájmu považuje každý projekt, který

3. Projekty se musí vztahovat k některé součásti sítě popsané v článcích 9 až 18, a zejména:

4. Členské státy přijmou všechna opatření, která považují za nezbytná, v rámci zásad stanovených v čl. 1 odst. 2.

1. Při přípravě a uskutečňování projektů musí členské státy zohlednit ochranu životního prostředí tím, že provádějí podle směrnice 85/337/EHS posuzování vlivů zamýšlených projektů společného zájmu na životní prostředí a uplatňují směrnice 92/43/EHS a 2009/147/ES.

Od 21. července 2004 provádějí členské státy u plánů a programů vedoucích k těmto projektům, zejména pokud se týkají nových tras nebo rozvoje jiné důležité uzlové infrastruktury, posuzování vlivů na životní prostředí podle směrnice 2001/42/ES.

Členské státy berou výsledky tohoto posuzování vlivů na životní prostředí v úvahu při přípravě dotčených plánů a programů v souladu s článkem 8 směrnice 2001/42/ES.

2. Do 21. července 2004 Komise po dohodě s členskými státy vyvine vhodné metody provádění strategického posuzování vlivů na životní prostředí, mimo jiné v zájmu zajištění vhodné koordinace, předcházení duplicitě prací a zjednodušení a zrychlení plánovacích procesů u přeshraničních projektů a koridorů.

K výsledkům této práce a posuzování vlivů projektů transevropských sítí na životní prostředí, které provedou členské státy podle směrnice 2001/42/ES, přihlédne Komise ve své zprávě o hlavních směrech a v případných souvisejících legislativních návrzích na revizi hlavních směrů podle článku 22 tohoto rozhodnutí.

1. Transevropská silniční síť zahrnuje dálnice a silnice vysoké kvality, ať stávající, nové nebo které se mají upravit, jež

2. Síť zaručuje uživatelům vysokou, jednotnou a nepřetržitou úroveň služeb, pohodlí a bezpečnosti.

3. Síť zahrnuje rovněž infrastrukturu pro řízení dopravy, informování uživatelů, řešení nehod a mimořádných situací a elektronický výběr mýta, přičemž je tato infrastruktura založena na aktivní spolupráci mezi systémy řízení dopravy na evropské, celostátní a regionální úrovni a poskytovateli informačních služeb o cestování a dopravním provozu a služeb s přidanou hodnotou, což zajistí nutnou doplňkovost s aplikacemi, jejichž využití je umožněno v rámci programu transevropských telekomunikačních sítí.

1. Železniční síť zahrnuje vysokorychlostní železniční síť a konvenční železniční síť.

2. Vysokorychlostní železniční síť, bez ohledu na to, zda využívá stávající nebo novou technologii, zahrnuje:

Tato síť zahrnuje tratě uvedené v části 3 přílohy I. Základní požadavky a technické specifikace pro interoperabilitu platné pro vysokorychlostní železniční tratě používající stávající technologii jsou definovány v souladu se směrnicí Rady 96/48/ES ze dne 23. července 1996 o interoperabilitě transevropského vysokorychlostního železničního systému(Úř. věst. L 235, 17.9.1996, s. 6.). Členské státy předem vyrozumí Komisi o otevření každé vysokorychlostní tratě a o technických charakteristikách tratě.

3. Konvenční železniční síť zahrnuje tratě pro konvenční osobní a nákladní železniční dopravu, včetně železničních úseků transevropské sítě kombinované dopravy uvedené v článku 15, přístupová spojení s námořními a vnitrozemskými přístavy společného zájmu a nákladními terminály, které jsou otevřeny pro všechny provozovatele. Základní požadavky a technické specifikace pro interoperabilitu platné pro konvenční železniční tratě jsou definovány v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/16/ES ze dne 19. března 2001 o interoperabilitě transevropského konvenčního železničního systému(Úř. věst. L 110, 20.4.2001, s. 1.).

4. Železniční síť zahrnuje infrastrukturu a zařízení umožňující integraci železničních a silničních služeb a v případě potřeby námořních služeb a služeb letecké dopravy. V tomto ohledu se zvláštní pozornost věnuje propojení regionálních letišť se sítí.

5. Železniční síť plní nejméně jednu z těchto funkcí:

6. Díky své provázanosti a postupnému uplatňování interoperability, zejména prostřednictvím technické harmonizace a harmonizovaného řídícího a kontrolního systému ERTMS, jež jsou doporučeny pro evropskou železniční síť, nabízí železniční síť uživatelům vysokou úroveň kvality a bezpečnosti. Proto Komise po konzultaci s členskými státy stanoví plán využití, který je koordinován s vnitrostátními plány.

1. Transevropská síť vnitrozemských vodních cest zahrnuje řeky, kanály a různé odbočky a vzájemná spojení. Poskytuje zejména možnost propojení mezi průmyslovými regiony a velkými aglomeracemi a jejich spojení s přístavy.

2. Vnitrozemské vodní cesty, které jsou součástí sítě, musí odpovídat minimálním technickým požadavkům pro třídu IV vodních cest, tj. umožňovat průjezd plavidla nebo tlačného soulodí o délce 80 až 85 m a šířce 9,5 m. Jestliže je vnitrozemská vodní cesta, která je součástí sítě, modernizována nebo nově stavěna, měly by technické specifikace odpovídat alespoň třídě IV, umožňovat pozdější dosažení třídy Va/Vb a dostatečně zohledňovat možnost průjezdu plavidel pro kombinovanou dopravu. Třída Va umožňuje průjezd plavidla nebo tlačného soulodí o délce 110 m a šířce 11,40 m a třída Vb umožňuje průjezd tlačného soulodí o dílce 172 až 185 m a šířce 11,40 m.

3. Vnitrozemské přístavy jsou součástí sítě, zejména jako body propojení mezi vodními cestami uvedenými v odstavci 2 a v článku 15 a jinými druhy dopravy.

4. Síť zahrnuje vnitrozemské přístavy:

Vnitrozemské přístavy uvedené v písm. d) jsou vyznačeny v příloze I.

5. Síť rovněž zahrnuje infrastrukturu řízení provozu. To vyžaduje zejména zavedení interoperabilního inteligentního přepravního a dopravního systému označovaného jako „Říční informační služby“, který má optimalizovat stávající kapacitu a bezpečnost sítě vnitrozemských vodních cest a zlepšit interoperabilitu s jinými druhy dopravy.

1. Námořní přístavy umožňují rozvoj námořní dopravy a tvoří výchozí bod pro námořní spojení na ostrovy a body propojení mezi námořní dopravou a jinými druhy dopravy. Poskytují zařízení a služby dopravcům. Jejich infrastruktura nabízí široký rozsah služeb pro přepravu cestujících a zboží, včetně přepravy trajekty a dopravy na krátké a dlouhé vzdálenosti, včetně pobřežní plavby uvnitř Unie a mezi Unií a třetími zeměmi.

2. Námořní přístavy zahrnuté do transevropské dopravní sítě odpovídají jedné z kategorií A, B nebo C, definovaných takto:

Amezinárodní námořní přístavy: přístavy s celkovým ročním objemem přepravy nejméně 1,5 milionu tun nákladu nebo 200000 cestujících, které jsou, není-li to nemožné, spojeny s pozemními prvky transevropské dopravní sítě, a mají proto důležitou úlohu v mezinárodní námořní dopravě; Bnámořní přístavy Unie nespadající do kategorie A: tyto přístavy mají celkový roční objem přepravy nejméně 0,5 milionu tun nákladu nebo od 100000 do 199999 cestujících a jsou spojeny, není-li to nemožné, s pozemními prvky transevropské dopravní sítě a jsou vybaveny nezbytným překládacím zařízením pro námořní dopravu na krátké vzdálenosti; Cregionální námořní přístavy: tyto přístavy nesplňují kritéria kategorií A a B, ale jsou umístěny v ostrovních, okrajových nebo nejvzdálenějších regionech, které propojují námořními vodními cestami a/nebo je spojují s centrálními regiony Unie.

Námořní přístavy kategorie A jsou na základě nejaktuálnějších údajů o přístavech vyznačeny na informativních mapách ve schématech uvedených v oddílu 5 přílohy I.

3. Kromě kritérií stanovených v článku 7 musí projekty námořních přístavů společného zájmu vztahující se k námořním přístavům zahrnutým do sítě transevropských námořních přístavů splňovat kritéria a specifikace uvedené v příloze II.

1. Transevropská síť námořních dálnic má soustředit toky nákladní dopravy na námořní logistické trasy tak, aby se zlepšila stávající námořní spojení, která jsou životaschopná, pravidelná a často využívaná, nebo aby se vytvořila taková nová spojení pro přepravu zboží mezi členskými státy, a tím se snížilo přetížení silnic nebo se zlepšila dostupnost okrajových a ostrovních regionů a států. Námořní dálnice by neměly vylučovat kombinovanou přepravu osob a zboží za předpokladu, že nákladní doprava bude převažovat.

2. Transevropská síť námořních dálnic se skládá ze zařízení a infrastruktury pro nejméně dva přístavy ve dvou různých členských státech. Zařízení a infrastruktura zahrnují nejméně v jednom členském státě prvky, jako je zařízení přístavu, elektronické logistické systémy řízení, bezpečnost, ochranu, správní a celní řízení a infrastrukturu pro přímý přístup z moře a ze země, včetně způsobů pro zajištění celoroční splavnosti, zejména pomocí dostupných vlečných zařízení a zabezpečení zimního přístupu ledoborci.

3. Součástí transevropské sítě námořních dálnic jsou vodní cesty nebo kanály určené v části 4 přílohy I, které spojují dvě evropské námořní dálnice nebo dva jejich úseky a značně přispívají ke zkrácení námořních tras, zvýšení efektivnosti a úsporám času přepravy.

4. Projekty společného zájmu transevropské sítě námořních dálnic navrhují nejméně dva členské státy a jsou přizpůsobeny skutečným potřebám. Navrhované projekty obecně zahrnují státní i soukromý sektor v souladu s postupy, které, dříve než lze pomoc poskytnutou ze státních rozpočtů v případě potřeby doplnit o pomoc ze strany Unie, stanoví zadávací řízení v jedné z těchto podob:

5. Projekty společného zájmu v transevropské síti námořních dálnic

6. Projekty společného zájmu transevropské sítě námořních dálnic se předkládají Komisi ke schválení.

7. Komise do tří let předloží výboru uvedenému v čl. 21 odst. 1 počáteční seznam konkrétních projektů společného zájmu. Tímto upřesní koncepci námořních dálnic.

Tento seznam bude rovněž předán Evropskému parlamentu.

1. Transevropská síť letišť zahrnuje letiště na území Unie, která jsou otevřena komerční letecké přepravě a splňují kritéria stanovená v části 6 přílohy II. Tato letiště jsou klasifikována odlišně podle rozsahu a typu přepravy, kterou odbavují, a podle své funkce v rámci sítě. Umožňují rozvoj leteckých spojů a propojení letecké dopravy a jiných druhů dopravy.

2. Mezinárodní spojovací body a spojovací body Unie tvoří jádro transevropské sítě letišť. Spojení mezi Unií a ostatními zeměmi světa se uskutečňuje převážně prostřednictvím mezinárodních spojovacích bodů. Spojovací body Unie zajišťují v zásadě spojení uvnitř Unie, přičemž přeprava mimo Unii dosud představuje menší část jejich činnosti. Regionální spojovací body a přístupové body usnadňují přístup k jádru sítě nebo přispívají k dopravnímu otevření ostrovních nebo okrajových regionů.

3. Mezinárodní spojovací body a spojovací body Unie se případně postupně napojí na vysokorychlostní trati železniční sítě. Síť zahrnuje infrastruktury a zařízení, které umožňují integraci leteckých, železničních a případně i námořních dopravních služeb.

Transevropská síť kombinované dopravy zahrnuje

Transevropská řídicí a informační síť námořní dopravy zahrnuje:

1. Pro usnadnění koordinovaného provádění určitých projektů, zejména přeshraničních projektů nebo úseků přeshraničních projektů zahrnutých mezi projekty, které jsou prohlášeny za projekty evropského zájmu podle článku 25, může Komise po dohodě s dotčenými členskými státy a po konzultaci s Evropským parlamentem jmenovat osobu „evropského koordinátora“.

2. Evropský koordinátor je vybírán zejména na základě svých zkušeností s evropskými orgány a znalostí, které se týkají financování a sociálně-ekonomického a environmentálního hodnocení významných projektů.

3. Rozhodnutí Komise o jmenování evropského koordinátora určí způsob, kterým má plnit úkoly podle odstavce 5.

4. Evropský koordinátor jedná jménem a v zastoupení Komise. Jeho působnost se obvykle týká jednoho projektu, zejména v případě přeshraničního projektu, ale v případě nutnosti může být rozšířena a může se vztahovat na celou významnou osu. Evropský koordinátor vypracuje společně s dotčenými členskými státy pracovní plán své činnosti.

5. Evropský koordinátor

6. Dotčené členské státy spolupracují s evropským koordinátorem a poskytují mu informace nutné k plnění úkolů podle odstavce 5.

7. Aniž jsou dotčeny platné postupy stanovené právními předpisy Unie a vnitrostátními právními předpisy, může Komise požadovat stanovisko evropského koordinátora při posuzování žádostí o financování Unie u projektů nebo skupin projektů, za které evropský koordinátor odpovídá.

1. Komisi je nápomocen Výbor pro sledování hlavních směrů a výměnu informací (dále jen „výbor“); skládá se ze zástupců členských států a předsedá mu zástupce Komise.

2. V tomto výboru se uskutečňuje výměna informací o plánech a programech oznámených členskými státy a může být přezkoumána každá otázka vztahující se k rozvoji transevropské dopravní sítě.

1. Prioritní projekty jsou projekty společného zájmu podle článku 7, u kterých posouzení potvrdí, že:

2. Prioritní projekty, u nichž měly práce začít do roku 2010, jejich úseky a data sjednaná pro dokončení prací podle odst. 1 písm. g) jsou uvedeny v příloze III.

3. Do roku 2010 Komise vypracuje zprávu o pokroku a případně navrhne změny seznamu prioritních projektů určených v příloze III v souladu s odstavcem 1.

1. Aniž je dotčen právní základ daného finančního nástroje Unie, členské státy:

2. Aniž je dotčen právní základ daného finančního nástroje Unie, Komise:

3. Při odhadu svých finančních potřeb přiřadí Komise náležitou prioritu projektům prohlášeným za projekty evropského zájmu.

1. V případě značného zpoždění oproti konečnému termínu roku 2010 při zahájení prací na jednom z projektů prohlášených za projekty evropského zájmu požádá Komise dotčené členské státy, aby zpoždění do tří měsíců zdůvodnily. Na základě poskytnuté odpovědi konzultuje Komise všechny dotčené členské státy v zájmu řešení problému, který způsobil zpoždění.

Komise může po konzultaci s výborem a v rámci svého aktivního sledování provádění projektu, který byl prohlášen za projekt evropského zájmu, a s řádným ohledem na zásadu proporcionality rozhodnout o přijetí vhodných opatření. Dotčené členské státy mají před přijetím těchto opatření příležitost se k nim vyjádřit.

Evropský parlament je o každém přijatém opatření neprodleně informován.

Při přijímání těchto opatření bere Komise náležitě v úvahu podíl odpovědnosti každého dotčeného členského státu za zpoždění a zdrží se opatření, která by ovlivnila provádění projektu v členských státech, které nejsou za zpoždění odpovědné.

2. Pokud není projekt prohlášený za projekt evropského zájmu z větší části dokončen v přiměřené lhůtě po očekávaném datu dokončení uvedeném v příloze III a za zpoždění odpovídají všechny dotčené členské státy, Komise jej přezkoumá postupem podle odstavce 1 s cílem odejmout jeho zařazení jako projektu, který byl prohlášen za projekt evropského zájmu, s využitím přezkumného postupu uvedeného v čl. 22 třetím pododstavci.

Komise vždy přezkoumá projekt po uplynutí lhůty 15 let poté, co byl prohlášen za projekt evropského zájmu ve smyslu tohoto rozhodnutí.

1. Pět let po dokončení projektu prohlášeného za projekt evropského zájmu nebo jednoho z jeho úseků provedou dotčené členské státy posouzení jeho sociálně-ekonomických vlivů a jeho vlivů na životní prostředí, včetně jeho vlivů na obchod a volný pohyb osob a zboží mezi členskými státy, na územní soudržnost a udržitelný rozvoj. O výsledcích tohoto posouzení informují členské státy Komisi.

2. Pokud projekt prohlášený za projekt evropského zájmu zahrnuje přeshraniční úsek, který je z technického a finančního hlediska nedělitelný, koordinují dotčené členské státy své postupy při posuzování sociálně-ekonomických vlivů projektu a vynaloží veškeré úsilí na provedení mezinárodního přezkumu před vydáním stavebního povolení a ve stávajícím rámci.

3. Ostatní úseky projektů evropského zájmu členské státy koordinují v jednotlivých případech na dvoustranném nebo mnohostranném základě.

4. Koordinované akce nebo mezinárodní přezkum podle odstavce 2 se použijí, aniž jsou dotčeny povinnosti vyplývající z právních předpisů Unie o ochraně životního prostředí, zejména povinnosti týkající se posuzování vlivů na životní prostředí. Dotčené členské státy informují Komisi o zahájení a výsledku takových koordinovaných akcí nebo mezinárodního přezkumu. Komise zahrne tyto informace do zprávy uvedené v čl. 22.