Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

PŘÍLOHA I

SPRÁVNÍ DOKLADY PRO ES SCHVALOVÁNÍ TYPU VOZIDEL Z HLEDISKA JEJICH SYSTÉMŮ PROTI ROZSTŘIKU

Informační dokument č. … pro ES schválení typu vozidla z hlediska jeho systémů proti rozstřiku(Pro vozidla kategorie N1 a vozidla kategorie N2 s maximální technicky přípustnou hmotností naloženého vozidla nepřesahující 7,5 tuny se použitím výjimky podle bodu 0.1 přílohy IV tohoto nařízení může použít informační dokument uvedený v příloze II směrnice 78/549/EHS.).

Následující informace se spolu se soupisem obsahu dodávají v trojím vyhotovení. Předkládají-li se výkresy, musí být vypracovány ve vhodném měřítku na formátu A4 nebo musí být na tento formát složeny a musí být dostatečně podrobné. Předkládají-li se fotografie, musí být dostatečně detailní.

Mají-li systémy, konstrukční části nebo samostatné technické celky elektronické řízení, musí být dodány informace o jeho vlastnostech.

Značka (obchodní název výrobce):

Typ:

Obchodní název (názvy) (je-li/jsou-li k dispozici):

Způsob označení typu, je-li na vozidle vyznačen^(b)

Umístění tohoto označení:

Kategorie vozidla^(c):

Název a adresa výrobce:

Adresa/adresy montážního/montážních závodu/závodů:

Název a adresa případného zástupce výrobce:

Fotografie a/nebo výkresy představitele typu vozidla:

Počet náprav a kol:

Počet a umístění náprav s dvojitou montáží kol:

Počet a umístění řízených náprav:

Rozvor/rozvory náprav (plně naloženého vozidla)^(g)(l):

Hmotnost v provozním stavu (maximální a minimální pro každou variantu) Hmotnost vozidla v provozním stavu s karoserií a u tažných vozidel kategorie jiné než M₁ se spojovacím zařízením, pokud je namontováno výrobcem, nebo hmotnost podvozku nebo podvozku s kabinou, bez karoserie a/nebo spojovacího zařízení, pokud výrobce karoserii a/nebo spojovací zařízení nemontuje (včetně kapalin, nářadí, náhradního kola, je-li namontováno, a řidiče, u autobusů a autokarů včetně hmotnosti člena posádky, pokud je ve vozidle montováno služební sedadlo)^(h) (maximální a minimální hodnota pro každou variantu):

Rozložení této hmotnosti na nápravy a, u návěsu nebo přívěsu s nápravami uprostřed, zatížení ve spojovacím bodě (maximální a minimální hodnota pro každou variantu):

Maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla podle výrobce⁽ⁱ⁾⁽³⁾:

Systém proti rozstřiku

Namontován:ano/ne/neúplně⁽¹⁾

Stručný popis vozidla z hlediska systému proti rozstřiku a jeho hlavních částí:

Podrobné výkresy systému proti rozstřiku a jeho umístění na vozidle s údajem rozměrů podle vyobrazení v příloze VI nařízení (EU) č. 109/2011, který bere v úvahu krajní kombinace pneumatika/kolo:

Číslo/čísla schválení typu zařízení proti rozstřiku, je-li/jsou-li k dispozici:

Datum, podpis

Razítko schvalovacího orgánu

Sdělení týkající se:

Značka (obchodní název výrobce):

Typ:

Obchodní název/názvy) (je-li/jsou-li k dispozici):

Způsob označení typu, je-li typ na vozidle vyznačen(Pokud způsob označení typu obsahuje znaky, které nejsou důležité pro popis typů vozidla, konstrukční části nebo samostatného technického celku, kterých se týká tento informační dokument, nahradí se tyto znaky v dokumentaci znakem „?“ (např. ABC??123??).):

Umístění tohoto označení:

Kategorie vozidla(Podle definice v části A přílohy II směrnice 2007/46/ES.):

Název a adresa výrobce:

Název a adresa montážního závodu / názvy a adresy montážních závodů:

Název a adresa případného zástupce výrobce:

Dodatečné informace:viz dodatek

Technická zkušebna provádějící zkoušky:

Datum zkušebního protokolu:

Číslo zkušebního protokolu:

Poznámky (jsou-li nějaké):viz dodatek

Místo:

Datum:

Podpis:

Přiložen je seznam schvalovací dokumentace uložené u schvalovacího orgánu, kterou lze obdržet na požádání.

Dodatečné informace

Vlastnosti zařízení proti rozstřiku (typ, stručný popis, výrobní značka nebo obchodní název, čísla schválení typu konstrukčních částí):

Poznámky (jsou-li nějaké):

PŘÍLOHA II

SPRÁVNÍ DOKLADY PRO ES SCHVALOVÁNÍ TYPU SYSTÉMŮ PROTI ROZSTŘIKU JAKO SAMOSTATNÝCH TECHNICKÝCH CELKŮ

Informační dokument č. … pro ES schválení typu systémů proti rozstřiku jako samostatného technického celku.

Následující informace se spolu se soupisem obsahu dodávají v trojím vyhotovení. Předkládají-li se výkresy, musí být vypracovány ve vhodném měřítku na formátu A4 nebo musí být na tento formát složeny a musí být dostatečně podrobné. Předkládají-li se fotografie, musí být dostatečně detailní.

Mají-li systémy, konstrukční části nebo samostatné technické celky uvedené v tomto informačním dokumentu elektronické řízení, musí být dodány informace o jeho vlastnostech.

Značka (obchodní název výrobce):

Typ:

Název a adresa výrobce:

U konstrukčních částí a samostatných technických celků umístění a způsob připevnění značky ES schválení typu:

Adresa montážního závodu/adresy montážních závodů:

Název a adresa případného zástupce výrobce:

Technický popis zařízení proti rozstřiku, které uvádí jeho fyzikální funkční princip a příslušnou zkoušku, které bylo podrobeno:

Použité materiály:

Dostatečně podrobný výkres (podrobné výkresy) ve vhodném měřítku, které umožní jeho/jejich identifikaci. Na výkresu musí být znázorněno navrhované umístění značky ES schválení typu konstrukční části:

Datum

Podpis

Razítko schvalovacího orgánu

Sdělení týkající se:

Značka (obchodní název výrobce):

Typ:

Způsob identifikace typu, je-li na samostatném technickém celku vyznačen(Pokud způsob označení typu obsahuje znaky, které nejsou důležité pro popis typů vozidla, konstrukční části nebo samostatného technického celku, kterých se týká tento informační dokument, nahradí se tyto znaky v dokumentaci znakem „?“ (např. ABC??123??).):

Umístění tohoto označení:

Název a adresa výrobce:

Umístění a způsob upevnění značky ES schválení typu:

Název a adresa montážního závodu/názvy a adresy montážních závodů:

Název a adresa případného zástupce výrobce:

Případné doplňující informace:viz dodatek

Technická zkušebna provádějící zkoušky:

Datum zkušebního protokolu:

Číslo zkušebního protokolu:

Poznámky (jsou-li nějaké):viz dodatek

Místo:

Datum:

Podpis:

Přiložen je seznam schvalovací dokumentace uložené u schvalovacího orgánu, kterou lze obdržet na požádání.

Princip činnosti zařízení:s pohlcováním energie / se separátorem vzduchu a vody(Nehodící se škrtněte.):

Vlastnosti zařízení proti rozstřiku (stručný popis, výrobní značka nebo název, číslo/čísla):

Poznámky (jsou-li nějaké):

Značka ES schválení typu samostatného technického celku obsahuje:

Obdélník, ve kterém je vepsáno malé písmeno „e“ a rozlišující číslo členského státu, který udělil ES schválení typu samostatného technického celku:

• 1 pro Německo

V blízkosti obdélníku „základní číslo schválení“ uvedené v části 4 čísla schválení typu, jemuž předcházejí dvě čísla uvádějící pořadové číslo přidělené tomuto nařízení nebo poslední významné technické změně tohoto nařízení. V současnosti je pořadovým číslem „00“.

Systém proti rozstřiku se opatří značkou ES schválení typu samostatného technického celku takovým způsobem, aby byla nesmazatelná a jasně čitelná i tehdy, pokud je toto zařízení namontováno ve vozidle.

Příklad značky ES schválení typu samostatného technického celku je znázorněn níže.

PŘÍLOHA III

ČÁST 1 Požadavky na zařízení proti rozstřiku

Zařízení proti rozstřiku musí být konstruována tak, aby správně fungovala při běžném použití na mokrých vozovkách. Kromě toho nesmějí mít žádnou konstrukční nebo výrobní vadu, která by ovlivňovala jejich správnou funkci nebo vlastnosti.

V závislosti na svém fyzikálním principu funkce se zařízení proti rozstřiku podrobují příslušným zkouškám popsaným v částech 2 a 3, přičemž výsledky zkoušek musí odpovídat požadavkům podle bodu 5 uvedených částí.

Žádost o ES schválení typu konstrukční části podle článku 7 směrnice 2007/46/ES pro typ zařízení proti rozstřiku podává výrobce.

Vzor informačního dokumentu je uveden v části 1 přílohy II.

Technické zkušebně, která je odpovědná za provádění typových schvalovacích zkoušek, bude předloženo níže uvedené:

čtyři vzorky:z toho tři jsou pro zkoušky a čtvrtý je k uložení v laboratoři pro případné pozdější ověření. Zkušebna si může vyžádat další vzorky.

Každý vzorek musí být čitelně a nesmazatelně označen výrobní značkou nebo obchodním názvem a označením typu, přičemž na něm musí být ponecháno dostatek místa pro značku ES schválení typu konstrukční části.

V souladu s bodem 1.3 dodatku přílohy VII směrnice 2007/46/ES se ke značce schválení typu připojí symbol „A“ pro typ zařízení s pohlcováním energie nebo symbol „S“ pro typ zařízení se separátorem vzduchu a vody.

Účelem zkoušky je kvantitativně stanovit schopnost zařízení zadržet vodu stříkanou proti němu z řady trysek. Zkušební sestava má reprodukovat podmínky, pokud se týká objemu a rychlosti vody vrhané vzhůru z vozovky běhounem pneumatiky, za kterých zařízení funguje, je-li namontováno na vozidle.

Zkušební sestava je znázorněna na obrázku 8 v příloze VI.

Zkoušky se musí provést v uzavřené místnosti s klidným ovzduším.

Teplota okolí a teplota zkušebních vzorků musí být 21 (± 3) °C.

Použije se deionizovaná voda.

Zkušební vzorky musí být na každou zkoušku připraveny navlhčením.

Vzorek zkoušeného zařízení široký 500 (+ 0/– 5) mm a vysoký 750 mm se upevní na svislou desku zkušebního zařízení, přičemž se ověří, zda je vzorek správně umístěn vůči okrajům jímky a zda žádná překážka nemůže vodu před jejím nárazem nebo po nárazu odchýlit.

Průtok se nastaví na 0,675 (+/– 0,01) l/s a na vzorek se přímo z vodorovné vzdálenosti 500 (+/– 2) mm nastříká nejméně 90 litrů a nejvýše 120 litrů (obrázek 8 v příloze VI).

Voda se nechá odkapat ze vzorku do jímky. Vypočítá se procento zachycené vody vzhledem k množství rozprášené vody.

Zkouška se podle bodů 4.2 a 4.3 provede na vzorku pětkrát. Ze série pěti zkoušek se vypočte průměrné procento.

Průměrná procentuální hodnota vypočtená v bodě 4.4 musí činit 70 % nebo více.

Jestliže se během série pěti zkoušek největší a nejmenší procentuální podíl zachycené vody liší od průměrného procenta o více než 5 %, je série zkoušek neplatná a musí se opakovat.

Jestliže se během druhé série pěti zkoušek největší a nejmenší množství zachycené vody liší od průměrného procenta o více než 5 % nebo jestliže nižší hodnota nesplňuje požadavky podle bodu 5.1, schválení typu se odmítne.

Provede se zkouška, zda svislá poloha zařízení ovlivňuje získané výsledky. Je-li tomu tak, pak se postup popsaný v bodech 4.1 až 4.4 musí zopakovat v polohách, kde je dosaženo nejvyšší a nejnižší procento zachycené vody; požadavky podle bodu 5.2 přitom zůstávají v platnosti.

Z výsledků jednotlivých zkoušek se vytvoří průměrný procentní výsledek. Tento průměr musí činit 70 % nebo více.

Účelem zkoušky je stanovit účinnost porézního materiálu určeného k zadržování vody stříkané tlakovým rozprašovačem vzduchu/vody.

Zařízení použité ke zkoušce musí simulovat podmínky, kterým by byl materiál vystaven, pokud se týká objemu a rychlosti vodní mlhy vytvářené pneumatikami, kdyby byl upevněn na vozidle.

Zkušební sestava je znázorněna na obrázku 9 v příloze VI.

Zkoušky se musí provést v uzavřené místnosti s klidným ovzduším.

Teplota okolí a teplota zkušebních vzorků musí být 21 (± 3) °C.

Musí být použita deionizovaná voda.

Zkušební vzorky musí být na každou zkoušku připraveny navlhčením.

Vzorek o rozměrech 305 × 100 mm se upevní svisle na zkušební zařízení, přičemž se ověří, zda mezi vzorkem a horní zakřivenou deskou není mezera a zda je jímka ve správné poloze. Nádrž rozprašovače se naplní 1 ± 0,005 litrem vody a umístí do polohy znázorněné na obrázku.

Rozprašovač se seřídí takto:

Rozprašuje se do okamžiku, kdy přestane vystupovat vodní mlha, a změří se čas. Voda se nechá stékat ze vzorku do jímky po dobu 60 sekund a změří se objem zachycené vody. Změří se množství vody, která zůstala v nádrži rozprašovače. Vypočítá se objemové procento zachycené vody ve vztahu k objemu rozprášené vody.

Zkouška se pětkrát opakuje a vypočítá se (v procentech) průměrné množství zachycené vody. Před každou zkouškou se ověří, zda jsou jímka, rozprašovač a měrná nádoba suché.

Průměrná procentuální hodnota vypočtená v bodě 4.4 musí činit 85 % nebo více.

Jestliže se během série pěti zkoušek největší a nejmenší procentuální podíl zachycené vody liší od průměrného procenta o více než 5 %, je série zkoušek neplatná a musí se opakovat. Jestliže se během druhé série pěti zkoušek největší a nejmenší množství zachycené vody liší od průměrného procenta o více než 5 % nebo jestliže nižší hodnota nesplňuje požadavky podle bodu 5.1, schválení typu se odmítne.

Jsou-li získané výsledky ovlivněny svislou polohou zařízení, musí být postup podle bodů 4.1 až 4.4 zopakován v polohách, ve kterých se dosahuje největšího a nejmenšího procentuálního podílu zachycené vody; požadavky podle bodu 5.2 přitom zůstávají v platnosti.

Požadavek podle bodu 5.1 zůstává v platnosti za účelem získání výsledků každé zkoušky.

PŘÍLOHA IV

Požadavky na schválení typu vozidla, pokud jde o jeho systémy proti rozstřiku

Vozidla kategorií N a O, s výjimkou terénních vozidel definovaných v příloze II směrnice 2007/46/ES, musí být vyráběna se systémem proti rozstřiku a/nebo jím vybavena tak, aby splnila požadavky stanovené v této příloze. V případě vozidel v uspořádání podvozek/kabina řidiče se tyto požadavky uplatňují pouze na kola zakrytá kabinou.

Pro vozidla kategorie N₁, N₂ s maximální přípustnou hmotností naloženého vozidla nepřesahující 7,5 tuny, O₁ a O₂ může výrobce podle svého uvážení namísto požadavků této přílohy uplatnit požadavky nařízení Komise (EU) č. 1009/2010(Nařízení Komise (EU) č. 1009/2010 ze dne 9. listopadu 2010 o požadavcích pro schvalování typu krytů kol některých motorových vozidel, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 661/2009 o požadavcích pro schvalování typu motorových vozidel, jejich přípojných vozidel a systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla z hlediska obecné bezpečnosti (Úř. věst. L 292, 10.11.2010, s. 21).) stanovené pro vozidla kategorie M₁. V takovém případě musí informační dokument obsahovat veškeré údaje týkající se krytů kol, jak je stanoveno v čl. 3 odst. 2 uvedeného nařízení.

Požadavky této přílohy týkající se zařízení proti rozstřiku, jak jsou definovány v čl. 2 odst. 4, nejsou povinné pro kategorie vozidel N, O₁ a O₂ s maximální přípustnou hmotností naloženého vozidla nepřesahující 7,5 tuny, vozidla v uspořádání podvozek/kabina, vozidla bez karoserie nebo vozidla, na kterých by přítomnost zařízení proti rozstřiku byla neslučitelná s jejich použitím. Pokud však jsou tato zařízení na uvedená vozidla montována, musí splňovat požadavky tohoto nařízení.

Technické zkušebně musí být předloženo vozidlo představující typ vozidla, který má být schválen, vybavené svým systémem proti rozstřiku.

Je-li vozidlo vybaveno jednou nebo několika zdvihatelnými nápravami, musí systém proti rozstřiku v době, kdy je tato náprava spuštěna, krýt všechna kola, a pokud je tato náprava zdvižena, musí krýt kola, která jsou ve styku s vozovkou.

Pro účely tohoto nařízení se samořízená náprava „otočného“ typu pokládá za nápravu s řízenými koly.

Je-li vozidlo vybaveno samořízenou nápravou, musí systém proti rozstřiku splňovat požadavky vztahující se na neřízená kola, pokud je namontován na otočné části. Jestliže není na této části namontován, musí splňovat požadavky, které se vztahují na řízená kola.

Vzdálenost „c“ mezi podélnou rovinou dotýkající se vnější stěny pneumatiky, s výjimkou jakéhokoli vydutí pneumatiky v blízkosti země, a vnitřním okrajem bočního krytu nesmí přesahovat 100 mm (obrázky 1a a 1b v příloze VI).

Při ověřování, zda je dodrženo toto nařízení, musí být vozidlo v tomto stavu:

Systémy proti rozstřiku musí splňovat požadavky bodu 6 nebo bodu 8.

Systém proti rozstřiku pro neřízená nebo samořízená kola, která jsou kryta podlahou karoserie nebo spodní částí ložné plošiny, musí splňovat buď požadavky bodu 6 nebo bodu 8, nebo požadavky bodu 7.

Požadavky týkající se systémů proti rozstřiku s pohlcováním energie u náprav s řízenými nebo samořízenými nebo neřízenými koly

Blatníky musí krýt prostor, který se nachází bezprostředně nad, před a za pneumatikou/pneumatikami, tímto způsobem:

• a) v případě jednotlivé nebo vícenásobné nápravy musí přední okraj (C) dosahovat vepředu až k čáře O–Z, kde úhel Θ (theta) je maximálně 45° nad horizontálou.

  Nejzadnější okraj (obrázek 2 v příloze VI) musí sahat dolů tak, aby nebyl výše než 100 mm nad vodorovnou čárou procházející středem kola;

• b) v případě vícenásobných náprav se úhel Θ týká pouze první přední nápravy a požadavek týkající se výšky nejzadnějšího okraje se týká pouze nejzadnější nápravy;
• c) celková šířka blatníku „q“ (obrázek 1a v příloze VI) musí přinejmenším postačovat ke krytí celé šířky pneumatiky „b“ nebo celé šířky dvou pneumatik „t“ u zdvojených kol, přičemž se berou v úvahu krajní případy kombinace pneumatika/kolo uvedené výrobcem. Rozměry „b“ a „t“ se měří ve výši náboje kola, přičemž se neberou v úvahu označení, žebra, ochranné pásy atd. na bočních stěnách pneumatiky.

Přední strana zadní části blatníku musí být opatřena zařízením proti rozstřiku, které splňuje požadavky stanovené v části 2 přílohy III. Toto zařízení musí krýt vnitřní stranu blatníku do výšky určené přímkou vycházející ze středu kola a svírající s vodorovnou rovinou úhel nejméně 30° (obrázek 3 v příloze VI).

Jsou-li blatníky zhotoveny z více částí, nesmějí v nich být otvory umožňující rozstřik, pokud je vozidlo v pohybu. Tento požadavek se považuje za splněný, pokud jak v případě, kdy je vozidlo zatížené, tak i pokud je nezatížené, radiální proud jdoucí ven ze středu kola vždy narazí na zařízení proti rozstřiku, a to po celé šířce jízdního povrchu pneumatiky a v rámci rozsahu blatníku.

V případě jednotlivých náprav se nesmí spodní okraj vnějšího bočního krytu nacházet za následujícími vzdálenostmi a poloměry, měřenými od středu kola, s výjimkou nejspodnějších okrajů, které mohou být zaoblené (obrázek 2 v příloze VI).

• a) obecný případ} R_v ≤ 1,8 R
• b) neřízená kola u vozidel s maximální technicky přípustnou hmotností naloženého vozidla vyšší než 7,5 tuny} R_v ≤ 1,5 R,

kde R je poloměr pneumatiky namontované na vozidle a R_v je radiální vzdálenost spodního okraje vnějšího bočního krytu.

V případě vícenásobných náprav se požadavky stanovené v bodě 6.2.1 neuplatňují mezi vertikálními příčnými rovinami procházejícími přes střed první a poslední nápravy, přičemž vnější boční kryt může být rovný, aby zajistil kontinuitu systému proti rozstřiku (obrázek 4 v příloze VI).

Vzdálenost mezi nejvrchnějším a nejspodnějším bodem systému proti rozstřiku (blatník a vnější boční kryt) měřená v kterémkoli průřezu kolmém na blatník (viz obrázky 1b a 2 přílohy VI) musí být nejméně 45 mm ve všech bodech za svislou čárou procházející středem kola nebo prvního kola v případě vícenásobné nápravy. Před touto čárou se může tento rozměr postupně zmenšovat.

Ve vnějších bočních krytech nebo mezi vnějšími bočními kryty a ostatními částmi blatníků nesmějí být otvory umožňující rozstřik z jedoucího vozidla.

Požadavky bodů 6.2.3 a 6.2.4 se lokálně nemusí dodržet, pokud je boční kryt tvořen různými prvky, které se mohou vzájemně pohybovat.

Návěsové tahače s nízkým podvozkem (podle definice v bodě 6.20 normy ISO 612 z roku 1978), zejména tahače, které mají výšku točnice (dle definice v bodě 6.20 normy ISO 612 z roku 1978) rovnou nebo nižší než 1100 mm, mohou být zkonstruovány tak, že budou osvobozeny od požadavků uvedených v bodě 6.1.1 písm. a) a bodech 6.1.3 a 6.2.4. V tomto ohledu nemusí blatníky a boční kryty zakrývat oblast těsně nad pneumatikami zadních náprav, pokud jsou tahače spojené s návěsem, aby se zabránilo zničení systému proti rozstřiku. Blatníky a boční kryty těchto vozidel musí nicméně odpovídat požadavkům výše uvedených bodů v oblastech, které jsou více než 60° od svislé čáry procházející středem kola, před a za těmito pneumatikami.

Tato vozidla proto musí být zkonstruována tak, aby vyhověla požadavkům stanoveným v prvním odstavci, pokud jsou provozována bez návěsu.

Aby mohly vyhovět těmto požadavkům, mohou mít blatníky a boční kryty například odstranitelné části.

Šířka zástěrky musí splňovat požadavek týkající se rozměru „q“ podle bodu 6.1.1 písm. c) kromě případu, kdy se jakákoli část zástěrky nachází uvnitř blatníků. V tom případě musí být šířka této části zástěrky přinejmenším rovna šířce běhounu pneumatiky.

Šířka části zástěrky, umístěné pod blatníkem musí splňovat podmínku stanovenou v tomto bodě s tolerancí ± 10 mm na každé straně.

Zástěrka musí být v podstatě svisle orientována.

Maximální výška spodního okraje zástěrky nad vozovkou nesmí být větší než 200 mm (obrázek 3 v příloze VI).

U poslední nápravy, u níž radiální vzdálenost spodního okraje vnějších bočních krytů R_v není větší než poloměr pneumatik namontovaných na kola této nápravy, se tato vzdálenost zvětšuje na 300 mm.

Maximální výška spodního kraje zástěrky od země může být zvýšena na 300 mm, pokud to výrobce považuje za technicky správné vzhledem k charakteristice zavěšení náprav.

Zástěrka nesmí být od nejzadnějšího okraje pneumatiky vzdálena ve vodorovném směru více než 300 mm.

U vícenásobných náprav, u nichž vzdálenost „d“ mezi pneumatikami sousedních náprav je menší než 250 mm, je možno opatřit zástěrkami pouze zadní kola. Je-li vzdálenost „d“ mezi pneumatikami sousedních náprav 250 mm nebo větší (obrázek 4 v příloze VI), musí být zástěrka za každým kolem.

Účinkem síly 3 N na 100 mm šířky zástěrky, působící v bodě nacházejícím se 50 mm nad spodním okrajem zástěrky, se zástěrka nesmí ohnout dozadu o více než 100 mm.

Celá přední plocha části zástěrky požadovaných minimálních rozměrů musí být opatřena zařízením proti rozstřiku, které splňuje požadavky stanovené v části 2 přílohy III.

Mezi spodním okrajem blatníku a zástěrkami nesmějí být otvory umožňující rozstřik.

Jestliže zařízení proti rozstřiku splňuje požadavky vztahující se na zástěrky (bod 6.3), žádná další zástěrka se nevyžaduje.

Požadavky týkající se systémů proti rozstřiku, které jsou opatřeny zařízením proti rozstřiku zařízení s pohlcováním energie u určitých náprav s neřízenými nebo samořízenými a koly (viz bod 5.2)

Blatníky musí krýt prostor nacházející se bezprostředně nad pneumatikou/pneumatikami. Jejich přední a zadní okraje musí sahat přinejmenším k vodorovné rovině tečné k hornímu okraji pneumatiky/pneumatik (obrázek 5 v příloze VI). Zadní kraj však může být nahrazen zástěrkou; v tom případě musí zástěrka sahat k horní části blatníku (nebo rovnocenné součásti).

Celá vnitřní plocha zadní části blatníku musí být opatřena zařízením proti rozstřiku, které splňuje požadavky stanovené v části 2 přílohy III.

U jednotlivých nebo vícenásobných náprav, u nichž vzdálenost mezi sousedními pneumatikami je nejméně 250 mm, musí vnější boční kryt pokrývat plochu sahající od spodní k horní části blatníku až po přímku tvořenou tečnou k hornímu okraji pneumatiky/pneumatik a ležící mezi svislou rovinou tvořenou tečnou k přední části pneumatiky a blatníkem nebo zástěrkou umístěnou za kolem nebo koly (obrázek 5b v příloze VI).

U vícenásobných náprav musí být vnější boční kryt u každého kola.

Mezi vnějším bočním krytem a vnitřní částí blatníku nesmějí být otvory umožňující rozstřik.

Nejsou-li za každým kolem namontovány zástěrky (viz bod 6.3.5), musí být vnější boční kryt nepřerušovaný od vnějšího okraje zástěrky až po svislou rovinu tečnou ke krajnímu přednímu bodu pneumatiky první nápravy (obrázek 5a v příloze VI).

Celá vnitřní plocha vnějšího bočního krytu, jehož výška nesmí být menší než 100 mm, musí být opatřena zařízením proti rozstřiku s pohlcováním energie, které splňuje požadavky části 2 přílohy III.

Zástěrky musí sahat ke spodní části blatníku a splňovat požadavky bodů 6.3.1 až 6.3.9.

Požadavky týkající se systémů proti rozstřiku, které jsou opatřeny zařízením proti rozstřiku se separátorem vzduchu a vody, u náprav s řízenými a neřízenými koly

Blatníky musí splňovat požadavky bodu 6.1.1 písm. c).

U jednotlivých nebo vícenásobných náprav, u nichž je vzdálenost mezi pneumatikami sousedních náprav větší než 300 mm, musí blatníky splňovat též požadavky bodu 6.1.1 písm. a).

U vícenásobných náprav, u nichž vzdálenost mezi pneumatikami sousedních náprav není větší než 300 mm, musí blatníky rovněž odpovídat vzoru znázorněnému na obrázku 7.

Spodní okraje vnějších bočních krytů musí být opatřeny zařízením proti rozstřiku založeným na separaci vzduchu a vody, které splňuje požadavky části 3 přílohy III.

U jednotlivých nebo vícenásobných náprav, u nichž je vzdálenost mezi pneumatikami sousedních náprav větší než 300 mm, musí mít spodní okraj zařízení proti rozstřiku, které je upevněno na vnějším bočním krytu, následující maximální míry a poloměry měřené od středu kola (obrázky 6 a 7 v příloze VI):

kde

U vícenásobných náprav, u nichž vzdálenost mezi pneumatikami sousedních náprav není větší než 300 mm, musí vnější boční kryty v prostorech mezi nápravami odpovídat provedení podle bodu 8.1.3 a musí sahat dolů tak, aby nebyly výše než 100 mm nad vodorovnou čárou procházející středy kol (obrázek 7 v příloze VI).

Hloubka vnějšího bočního krytu nesmí být menší než 45 mm ve všech bodech za svislou čárou procházející středem kola. Před touto čárou se může hloubka bočního krytu postupně zmenšovat.

Ve vnějším bočním krytu nebo mezi vnějším bočním krytem a blatníky nesmějí být otvory umožňující rozstřik.

Zástěrky musí:

• a) vyhovovat bodu 6.3 (obrázek 3 v příloze VI), nebo
• b) vyhovovat bodům 6.3.1, 6.3.2, 6.3.5, 6.3.8 a 8.3.2 (obrázek 6 v příloze VI).

Zástěrky podle bodu 8.3.1 písm. b) musí být přinejmenším podél celého okraje opatřeny zařízením proti rozstřiku, které splňuje požadavky stanovené v příloze IV.

Spodní okraj zařízení proti rozstřiku nesmí být vzdálen od vozovky více než 200 mm.

Maximální výška spodního kraje zástěrky od země může být zvýšena na 300 mm, pokud to výrobce považuje za technicky správné vzhledem k charakteristice zavěšení náprav.

Zařízení proti rozstřiku musí být nejméně 100 mm hluboké.

Mimo spodní část, která je opatřena zařízením proti rozstřiku, se zástěrka podle bodu 8.3.1 písm. b) účinkem síly 3 N na 100 mm šířky zástěrky, měřené v místě styku zástěrky se zařízením proti rozstřiku v jeho pracovní poloze a působící ve vzdálenosti 50 mm nad spodním okrajem zástěrky, nesmí ohnout dozadu o více než 100 mm.

Zástěrka nesmí být od nejzadnějšího okraje pneumatiky vzdálena ve vodorovném směru více než 200 mm.

U vícenásobných náprav, nemusí systém proti rozstřiku jedné nápravy, která není nejzadnější nápravou, pokrývat celou šířku běhounu pneumatiky, pokud je možnost lokální kolize mezi systémem proti rozstřiku a konstrukcí nápravy nebo jejího zavěšení či podvozku.

PŘÍLOHA V

Shodnost výroby a ukončení výroby

Jestliže držitel ES schválení typu konstrukční části výrobu ukončí, je povinen neprodleně uvědomit o této skutečnosti příslušné orgány.

PŘÍLOHA VI

OBRÁZKY