Konsolidované znění EUR-Lex k 6. 7. 2022 (informativní)

Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných aktů včetně jejich právních východisek a odůvodnění jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex.

Zdroj: EUR-Lex 02012R0351-20220706

Zapracované novely (2)
32012R0351

Nařízení Komise (EU) č. 351/2012 ze dne 23. dubna 2012 , kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 661/2009, pokud jde o požadavky pro schvalování typu pro montáž systémů varování u motorových vozidel při vybočení z jízdního pruhu

Aktuální znění

Nařízení Komise (EU) č. 351/2012 ze dne 23. dubna 2012, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 661/2009, pokud jde o požadavky pro schvalování typu pro montáž systémů varování u motorových vozidel při vybočení z jízdního pruhu

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 661/2009 ze dne 13. července 2009 o požadavcích pro schvalování typu motorových vozidel, jejich přípojných vozidel a systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla z hlediska obecné bezpečnosti(Úř. věst. L 200, 31.7.2009, s. 1.), a zejména na čl. 14 odst. 1 písm. a) a čl. 14 odst. 3 písm. a) uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Nařízení (ES) č. 661/2009 stanoví základní požadavky pro schvalování typu motorových vozidel kategorií M2, M3, N2 a N3 s ohledem na montáž systémů varování při vybočení z jízdního pruhu. Pro takové schválení typu je nutné stanovit zvláštní postupy, zkoušky a požadavky.
(2) Nařízení (ES) č. 661/2009 stanoví, že Komise může přijmout opatření osvobozující některá vozidla či třídy vozidel kategorií M2, M3, N2 a N3 od povinnosti namontovat do nich systémy varování při vybočení z jízdního pruhu v případech, kdy by montáž těchto systémů nebyla na základě analýzy nákladů a přínosů a s přihlédnutím ke všem příslušným bezpečnostním hlediskům u těchto vozidel či tříd vozidel vhodná.
(3) Analýza nákladů a přínosů prokázala, že montáž systémů varování při vybočení z jízdního pruhu u tahačů návěsů kategorie N2 s maximální hmotností vyšší než 3,5 tuny, ale nepřevyšující 8 tun, není vhodná vzhledem k tomu, že náklady převyšují přínosy. Navíc se má za to, že z důvodu jejich typických použití v konkrétních podmínkách silničního provozu by montáž systémů varování při vybočení z jízdního pruhu představovala pouze omezené přínosy pro bezpečnost u vozidel kategorie M2 a M3 třídy A, třídy I a třídy II a u kloubových autobusů kategorie M3 třídy A, třídy I a třídy II, jakož i u některých vozidel zvláštního určení, terénních vozidel a vozidel s více než třemi nápravami. Tato vozidla by proto měla být osvobozena od povinnosti montáže těchto systémů.
(4) Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Technického výboru – motorová vozidla,
PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Oblast působnosti

Toto nařízení se vztahuje na vozidla kategorií M2, N2, M3 a N3, jak jsou definována v příloze II směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES(Úř. věst. L 263, 9.10.2007, s. 1.), s výjimkou následujících:

1) tahače návěsů kategorie N2 s maximální hmotností vyšší než 3,5 tuny, ale nepřevyšující 8 tun;

2) vozidla kategorií M2 a M3 třídy A, třídy I a třídy II;

3) kloubové autobusy kategorie M3 třídy A, třídy I a třídy II;

4) terénní vozidla kategorií M2, M3, N2 a N3, jak jsou uvedena v bodech 4.2 a 4.3 části A přílohy II směrnice 2007/46/ES;

5) vozidla zvláštního určení kategorií M2, M3, N2 a N3, jak jsou uvedena v bodě 5 části A přílohy II směrnice 2007/46/ES;

6) vozidla kategorií M2, M3, N2 a N3 s více než třemi nápravami.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se použijí, vedle definic uvedených v nařízení (ES) č. 661/2009, tyto definice:

1) „Typem vozidla z hlediska jeho systému varování při vybočení z jízdního pruhu“ se rozumí kategorie vozidel, jež se neodlišují v takových základních hlediscích, jako jsou:

  • a) výrobní nebo obchodní značka výrobce;
  • b) vlastnosti vozidla, které významně ovlivňují funkci systému varování při vybočení z jízdního pruhu;
  • c) typ a konstrukce systému varování při vybočení z jízdního pruhu.

2) „Jízdním pruhem“ se rozumí jeden z podélných pruhů, do kterých je rozdělena vozovka (jak je uvedeno v dodatku k příloze II).

3) „Viditelným označením jízdního pruhu“ se rozumí směrové sloupky záměrně umístěné na hranicích jízdního pruhu, které jsou přímo viditelné řidičem při řízení.

4) „Rychlostí vybočení“ se rozumí rychlost přibližování vozidla v pravém úhlu k viditelnému značení jízdního pruhu v okamžiku varování.

5) „Společným prostorem“ se rozumí prostor, na kterém mohou být zobrazeny dvě nebo více informačních funkcí, avšak nikoliv současně.

Článek 3

ES schválení typu pokud jde o systém varování při vybočení z jízdního pruhu

1. Výrobce nebo jeho zástupce předloží schvalovacímu orgánu žádost o ES schválení typu vozidla, pokud jde o systém varování při vybočení z jízdního pruhu.

2. Žádost musí být vyhotovena podle vzoru informačního dokumentu uvedeného v příloze I části 1.

3. Jsou-li splněny příslušné požadavky stanovené v příloze II tohoto nařízení, udělí schvalovací orgán ES schválení typu a vydá číslo schválení typu v souladu se systémem číslování stanoveným v příloze VII směrnice 2007/46/ES.

Členský stát nesmí přidělit stejné číslo jinému typu vozidla.

4. Pro účely odstavce 3 schvalovací orgán vydá certifikát ES schválení typu podle vzoru uvedeného v příloze I části 2.

Článek 4

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

PŘÍLOHA I

Standardní vzory informačního dokumentu a certifikátu ES schválení typu

Informační dokument č. … pro ES schválení typu vozidla, pokud jde o systémy varování při vybočení z jízdního pruhu.

Následující informace se spolu se soupisem obsahu dodávají trojmo. Předkládají-li se výkresy, musí být kresleny ve vhodném měřítku na formátu A4 a musí být dostatečně podrobné nebo musí být na tento formát složeny. Předkládají-li se fotografie, musí zobrazovat podrobně.

Mají-li systémy, konstrukční části nebo samostatné technické celky uvedené v této příloze elektronické řízení, musí být dodány informace o jeho výkonu.

0.1

Značka (obchodní název výrobce): …

0.2

Typ: …

0.2.0.1

Podvozek: …

0.2.0.2

Karoserie/úplné vozidlo: …

0.2.1

Obchodní označení (je-li/jsou-li k dispozici): …

0.3

Způsob označení typu, je-li na vozidle vyznačen(Pokud způsob označení typu obsahuje znaky, které nejsou důležité pro popis typů vozidla, konstrukční části nebo samostatného technického celku, kterých se týká tento informační dokument, nahradí se tyto znaky v dokumentaci znakem „?“ (např. ABC??123??).): …

0.3.0.1

Podvozek: …

0.3.0.2

Karoserie/úplné vozidlo: …

0.3.1

Umístění tohoto označení: …

0.3.1.1

Podvozek: …

0.3.1.2

Karoserie/úplné vozidlo: …

0.4

Kategorie vozidla(Klasifikace podle definicí uvedených v části A přílohy II směrnice 2007/46/ES.): …

0.5

Název a adresa výrobce: …

0.6

Umístění a způsob připevnění povinných štítků a umístění identifikačního čísla vozidla: …

0.6.1

Na podvozku: …

0.6.2

Na karoserii: …

0.9

Název a adresa zástupce výrobce (existuje-li): …

1.1

Fotografie a/nebo výkresy reprezentující typ vozidla: …

1.2

Rozměrový výkres celého vozidla: …

1.3

Počet náprav a kol: …

1.3.1

Počet a umístění náprav s dvojitou montáží kol: …

1.3.2

Počet a umístění řízených náprav: …

1.3.3

Hnací nápravy (počet, umístění, propojení): …

1.8

Řízení: levostranné/pravostranné(Nehodící se škrtněte (mohou nastat případy, kdy není třeba škrtat nic, pokud vyhovuje více položek).).

2.1.1

Vozidla s dvěma nápravami: …

2.3.1

Rozchod kol u jednotlivých řízených náprav: …

2.3.2

Rozchod kol u všech ostatních náprav((g4)

  • Rozchod kol náprav se určí v souladu s bodem č. 6.5 normy ISO 612:1978.
): …

2.3.3

Šířka nejširší zadní nápravy: …

2.3.4

Šířka nejpřednější nápravy (měřená v bodech největší vzdálenosti vnějších bočnic pneumatik s vyloučením vyboulení v blízkosti styku pneumatiky se zemí): …

2.4.1.1

Délka: …

2.4.1.1.1

Maximální přípustná délka: …

2.4.1.1.2

Minimální přípustná délka: …

2.4.1.2

Šířka: …

2.4.1.2.1

Maximální přípustná šířka: …

2.4.1.2.2

Minimální přípustná šířka: …

2.4.2.1

Délka((g5)

  • Délka vozidla se určí v souladu s:
    • bodem č. 6.1 normy ISO 612:1978 pro vozidla kategorie M1:
    • bodem č. 2.4.1 přílohy I směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/27/ES(Úř. věst. L 233, 25.8.1997, s. 1.) pro vozidla jiné kategorie než M1
    V případě přípojných vozidel musí být délky určeny v souladu s bodem č. 6.1.2 normy ISO 612:1978.
): …

2.4.2.1.1

Délka ložného prostoru: …

2.4.2.2

Šířka((g7)

  • Šířka vozidel kategorie M1 se určí v souladu s bodem č. 6.2 normy ISO 612:1978. Pro vozidla jiné kategorie než M1 se šířka určí v souladu s bodem č. 2.4.2 přílohy I směrnice 97/27/ES.
): …

2.4.3.1

Délka((g5)

  • Délka vozidla se určí v souladu s:
    • bodem č. 6.1 normy ISO 612:1978 pro vozidla kategorie M1:
    • bodem č. 2.4.1 přílohy I směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/27/ES(Úř. věst. L 233, 25.8.1997, s. 1.) pro vozidla jiné kategorie než M1
    V případě přípojných vozidel musí být délky určeny v souladu s bodem č. 6.1.2 normy ISO 612:1978.
): …

2.4.3.2

Šířka((g7)

  • Šířka vozidel kategorie M1 se určí v souladu s bodem č. 6.2 normy ISO 612:1978. Pro vozidla jiné kategorie než M1 se šířka určí v souladu s bodem č. 2.4.2 přílohy I směrnice 97/27/ES.
): …

Hmotnost vozidla v provozním stavu s karoserií a u tažných vozidel kategorie jiné než M1 se spojovacím zařízením, pokud je namontováno výrobcem, nebo hmotnost podvozku nebo podvozku s kabinou, bez karoserie a/nebo spojovacího zařízení, pokud výrobce karoserii a/nebo spojovací zařízení nemontuje (včetně kapalin, nářadí, náhradního kola, je-li namontováno, a řidiče, u autobusů a autokarů včetně hmotnosti člena posádky, pokud je ve vozidle montováno služební sedadlo)(Hmotnost řidiče a případně člena posádky se uvažuje 75 kg (podle normy ISO 2416:1992, z toho připadá na hmotnost osoby 68 kg a 7 kg na hmotnost zavazadla), palivová nádrž se naplní na 90 % a ostatní systémy plněné kapalinami (s výjimkou těch na použitou vodu) se naplní na 100 % podle výrobce.) (maximální a minimální hodnota pro každou variantu): …

4.7

Maximální konstrukční rychlost vozidla (km/h)(U přípojných vozidel maximální rychlost povolená výrobcem.): …

Razítko schvalovacího orgánu

Sdělení týkající se:

  • ES schválení typu(Nehodící se škrtněte.)

  • rozšíření ES schválení typu(Nehodící se škrtněte.)

  • odmítnutí ES schválení typu(Nehodící se škrtněte.)

  • odejmutí ES schválení typu(Nehodící se škrtněte.)

typu vozidla s ohledem na systémy varování při vybočení z jízdního pruhu

s ohledem na nařízení Komise (EU) č. 351/2012 v platném znění

ES schválení typu č.: _

Důvod rozšíření:

0.1

Značka (obchodní název výrobce):

0.2

Typ:

0.2.1

Obchodní označení (je-li/jsou-li k dispozici):

0.3

Způsob označení typu, je-li na vozidle vyznačen(Pokud způsob označení typu obsahuje znaky, které nejsou důležité pro popis typů vozidla, konstrukční části nebo samostatného technického celku, kterých se týká tento informační dokument, nahradí se tyto znaky v dokumentaci znakem „?“ (např. ABC??123??).)

0.3.1

Umístění tohoto označení:

0.4

Kategorie vozidla(Vymezeno v části A přílohy II směrnice 2007/46/ES.)

0.5

Název a adresa výrobce:

0.8

Název a adresa montážního závodu (závodů):

0.9

Zástupce výrobce:

1.

Doplňující informace (přicházejí-li v úvahu): viz doplněk

2.

Technická zkušebna provádějící zkoušky:

3.

Datum zkušebního protokolu:

4.

Číslo zkušebního protokolu:

5.

Poznámky (jsou-li nějaké): viz doplněk

6.

Místo:

7.

Datum:

8.

Podpis:

Přílohy

Schvalovací dokumentace.

Zkušební protokol.

1.1

Stručný popis systému varování při vybočení z jízdního pruhu namontovaném na vozidle:

4.1

Viditelné značení jízdních pruhů používané pro zkoušky

4.2

Dokumentace prokazující soulad se všemi ostatními značeními jízdních pruhů uvedenými v dodatku k příloze II nařízení Komise (EU) č. 351/2012

4.3

Popis variant systému varování při vybočení z jízdního pruhu se specifickými regionálními úpravami, které splňují požadavky.

4.4

Hmotnost a stav zatížení vozidla při zkoušce

4.5

Nastavení prahové hodnoty pro varování (pouze pokud je systém varování při vybočení z jízdního pruhu vybavený prahovou hodnotou pro varování, kterou si může nastavit sám uživatel)

4.6

Výsledek zkoušky ověření optického varovného signálu

4.7

Výsledky zkoušky varování při vybočení z jízdního pruhu

4.8

Výsledky zkoušky odhalení poruchy

4.9

Výsledky zkoušky deaktivace (pouze pokud je vozidlo vybaveno prostředky deaktivace systému varování při vybočení z jízdního pruhu)

5.

Poznámky (jsou-li nějaké):

0. OBECNĚ

1. OBECNÉ KONSTRUKČNÍ VLASTNOSTI VOZIDLA

2. HMOTNOSTI A ROZMĚRY(Pokud existuje jedna verze se standardní kabinou a jiná s kabinou s lůžky, uveďte obě řady údajů o hmotnosti a rozměrech.)(Norma ISO 612:1978 – Road vehicles – Dimensions of motor vehicles and towed vehicles – terms and definitions.)

2.1 Rozvor (rozvory) náprav (plně naloženého vozidla)((g1)

  • Rozvor náprav vozidla se určí v souladu s:
    • bodem č. 6.4.1 normy ISO 612:1978 pro motorové vozidlo a ojí tažené přípojné vozidlo:
    • bodem č. 6.4.2 normy ISO ISO 612:1978 pro návěs a přívěs s nápravami uprostřed

    Poznámka:

    U přívěsu s nápravami uprostřed se náprava spojení považuje za nejpřednější nápravu.
)

2.1.1.1 Vozidla s třemi nebo více nápravami

2.3 Rozchod (rozchody) kol a šířka (šířky) náprav

(g4)

  • Rozchod kol náprav se určí v souladu s bodem č. 6.5 normy ISO 612:1978.

2.4 Rozsah vnějších rozměrů vozidla

2.4.1 U podvozku bez karoserie

(g5)

  • Délka vozidla se určí v souladu s:

    • bodem č. 6.1 normy ISO 612:1978 pro vozidla kategorie M1:

    • bodem č. 2.4.1 přílohy I směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/27/ES(Úř. věst. L 233, 25.8.1997, s. 1.) pro vozidla jiné kategorie než M1

    V případě přípojných vozidel musí být délky určeny v souladu s bodem č. 6.1.2 normy ISO 612:1978.

(g7)

  • Šířka vozidel kategorie M1 se určí v souladu s bodem č. 6.2 normy ISO 612:1978. Pro vozidla jiné kategorie než M1 se šířka určí v souladu s bodem č. 2.4.2 přílohy I směrnice 97/27/ES.

2.4.2 U podvozku s karoserií

2.4.3 U karoserie schválené bez podvozku (vozidla M2 a M3)

2.6 Hmotnost vozidla v provozním stavu

13. ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ PRO AUTOBUSY A AUTOKARY

13.1 Třída vozidla: Třída III/třída B(Nehodící se škrtněte (mohou nastat případy, kdy není třeba škrtat nic, pokud vyhovuje více položek).)

4. Příloha II výsledky zkoušek

PŘÍLOHA II

Požadavky a zkoušky pro schvalování typu motorových vozidel, pokud jde o systémy varování při vybočení z jízdního pruhu

1.1.1

Účinnost systému varování při vybočení z jízdního pruhu (SVVJP) nesmí být nepříznivě ovlivňována magnetickými či elektrickými poli. To musí být prokázáno splněním předpisu EHK OSN č. 10(Úř. věst. L 116, 8.5.2010, s. 1.).

1.2.1

Pokud je systém aktivní, tak jak je uvedeno v bodě 1.2.3, SVVJP musí řidiče varovat, když vozidlo překračuje viditelné značení jízdního pruhu pro jízdní pruh, ve kterém se vozidlo pohybuje, na vozovce v tvaru přímé cesty až zatáčky, která má značení vnitřního jízdního pruhu s poloměrem minimálně 250 m, pokud neexistuje žádná účelná potřeba takového překročení.

Konkrétně:

1.2.2

Systém dá také řidiči varování uvedené v bodě 1.4.2, když je podrobený zkoušce v souladu s ustanoveními bodu 2.6 (zkouška odhalení poruchy). Signál musí být trvalý.

1.2.3

SVVJP musí být aktivní přinejmenším při rychlosti vozidla nad 60 km/h, pokud není ručně deaktivován v souladu s bodem 1.3.

1.3

Pokud je vozidlo vybaveno prostředkem na deaktivaci funkce SVVJP, musí příslušně platit tyto podmínky:

1.4.1

Varování uvedené v bodě 1.2.1 musí být pro řidiče vnímatelné, přičemž musí být dáno jedním z těchto způsobů:

1.4.2

Varovný signál poruchy uvedený v bodě 1.2.2 musí být v podobě žlutého optického varovného signálu.

1.4.3

Optické varovné signály SVVJP se musí aktivovat buď, když je spínač zapalování (startování) v poloze „zapnuto“ (chod), nebo když je spínač zapalování (startování) v poloze mezi „zapnuto“ (chod) a „startování“, která je výrobcem označená jako kontrolní poloha (počáteční systém (zapnuto)). Tento požadavek se nevztahuje na varovné signály umístěné ve společném prostoru.

1.4.4

Optické varovné signály musí být viditelné i za denního světla; řidič musí mít možnost snadno zkontrolovat ze svého sedadla uspokojivý stav těchto signálů.

1.4.5

Když optický varovný signál upozorní řidiče, že SVVJP není na přechodnou dobu k dispozici, například z důvodu nepříznivého počasí, musí být tento signál trvalý. Pro tento účel se může použít varovný signál poruchy uvedený v bodě 1.4.2.

1.5.1

Během pravidelné technické kontroly musí být možné potvrdit správný funkční stav SVVJP po jeho zapnutí prostřednictvím vizuálního pozorování stavu varovného signálu poruchy (vypnutý – systém je v pořádku, zapnutý – systém má poruchu).

Pokud je varovný signál poruchy umístěný ve společném prostoru, musí se před provedením kontroly stavu varovného signálu poruchy nejdříve prověřit, zda je funkční společný prostor.

1.5.2

V době schvalování typu musí být v důvěrné dokumentaci popsány výrobcem zvolené prostředky ochrany před jednoduchou neoprávněnou změnou fungování varovného signálu poruchy.

Alternativně je tento požadavek na ochranu splněn tím, že existuje další prostředek ke kontrole správného funkčního stavu SVVJP.

2.1

Výrobce musí poskytnout soubor stručné dokumentace obsahující údaje o základní konstrukci systému a v příslušném případě o způsobu napojení na jiné systémy vozidla. Fungování systému musí být vysvětlené a dokumentace musí obsahovat popis způsobu kontroly funkčního stavu systému, zda existuje vliv na jiné systémy vozidla, a také metody/metod používané/používaných pro zjištění situací vedoucích k zobrazení varovného signálu poruchy.

2.2.1

Zkouška se provádí na plochém a suchém asfaltovém nebo betonovém povrchu.

2.2.2

Teplota okolí musí být mezi 0 °C a 45 °C.

2.2.4

Zkouška se provádí za podmínek viditelnosti, které umožňují bezpečnou jízdu v požadované zkušební rychlosti.

Vozidlo se může zkoušet s jakýmkoli zatížením, přičemž rozložení hmotnosti na nápravy musí být takové, jaké stanovil výrobce vozidla, aniž by byla překročena maximální přípustná hmotnost na každou z náprav. Po zahájení zkoušky se nesmí provést žádná změna. Výrobce vozidla musí prostřednictvím použité dokumentace prokázat, že systém funguje při každém zatížení.

2.3.2

Zkouška se provádí s takovým tlakem v pneumatikách, jaký doporučuje výrobce vozidla.

2.3.3

Pokud je SVVJP vybavený prahovou hodnotou pro varování, kterou si může nastavit samotný uživatel, zkouška podle bodu 2.5 se provádí s prahovou hodnotou pro varování nastavenou na maximální vybočení z jízdního pruhu. Po zahájení zkoušky se nesmí provést žádná změna.

V případě stojícího vozidla se kontroluje, jestli jsou optické varovné signály v souladu s požadavky uvedenými v bodě 1.4.3.

2.5.1

Vozidlo se pohybuje plynulou rychlostí 65 km/h +/- 3 km/h ve středu jízdního pruhu tak, aby byla jeho poloha stabilní.

Při udržování předepsané rychlosti vozidlo zlehka vybočí buď doleva, nebo doprava, a to při rychlosti vybočení mezi 0,1 až 0,8 m/s tak, že vozidlo překročí značení jízdního pruhu. Zkoušku opakujte při jiné rychlosti vybočení v rozmezí 0,1 až 0,8 m/s.

Zopakujte výše uvedené zkoušky s vybočením v opačném směru.

2.5.2

SVVJP musí dát varovné znamení při vybočení z jízdního pruhu uvedené v bodě 1.4.1 nejpozději ve chvíli, kdy vnější část pneumatiky toho předního kola vozidla, které je nejblíže ke značení jízdního pruhu, překročí linii ve vzdálenosti 0,3 m za vnějším okrajem viditelného značení jízdního pruhu, směrem ke kterému vozidlo vybočuje.

2.6.1

Simulujte poruchu SVVJP, například prostřednictvím přerušení dodávky energie do jakékoliv konstrukční části SVVJP nebo prostřednictvím přerušení jakéhokoliv elektrického spojení mezi konstrukčními částmi SVVJP. Elektrická spojení pro varovný signál poruchy uvedený v bodě 1.4.2 a prostředek pro deaktivaci SVVJP uvedený v bodě 1.3 se během simulace poruchy SVVJP nesmí přerušit.

2.6.2

Varovný signál poruchy uvedený v bodě 1.4.2 se musí aktivovat a zůstat aktivovaný během jízdy vozidla a musí se opět aktivovat po následném cyklu zapalování „vypnuto“ – zapalování „zapnuto“, a to po celou dobu simulované poruchy.

2.7.1

Pokud je vozidlo vybaveno prostředky deaktivace SVVJP, uveďte spínač zapalování (startování) do polohy „zapnuto“ (chod) a deaktivujte SVVJP. Varovný signál uvedený v bodě 1.3.2 musí být aktivován. Uveďte spínač zapalování (startování) do polohy „vypnuto“. Následně uveďte spínač zapalování (startování) do polohy „zapnuto“ (chod) a ověřte, že dříve aktivovaný varovný signál není opět aktivován; tím se ukáže znamení, že SVVJP byl opět uveden do provozu tak, jak je uvedeno v bodě 1.3.1. Pokud se systém zapalování aktivuje prostřednictvím „klíče“, výše uvedený požadavek musí být splněn, aniž by byl klíč vyjmut.

1. Pro účely zkušebních postupů uvedených v bodech 2.2 a 2.5 přílohy II musí být šířka zkušebního jízdního pruhu větší než 3,5 m.2. Pokud není v tomto dodatku uvedeno jinak, předpokládá se, že viditelné značení jízdního pruhu podle tabulky 1 má bílou barvu.

1. Požadavky

1.1 Obecné požadavky

1.2 Požadavky na výkonnost

1.2.1.1 Systém dá řidiči varování uvedené v bodě 1.4.1, když je podrobený zkoušce v souladu s ustanoveními bodu 2.5 (zkouška varování při vybočení) a se značením jízdního pruhu uvedeným v bodě 2.2.3.

1.2.1.2 Varování uvedené v bodě 1.2.1 je možné potlačit, pokud činnost řidiče naznačuje úmysl vybočit z daného jízdního pruhu.

1.3.1 Funkce SVVJP se znovu automaticky uvede do provozu na začátku každého nového cyklu zapalování – „zapnuto“ (chod).

1.3.2 Trvalý optický varovný signál informuje řidiče, že došlo k deaktivaci funkce SVVJP. Pro tento účel se může použít žlutý varovný signál uvedený v bodě 1.4.2.

1.4 Varovné znamení

a) alespoň dvěma z těchto prostředků varování: optického, akustického, hmatového;

b) jedním prostředkem varování: buď hmatového, nebo akustického, společně s prostorovým naznačením směru řidičem neúmyslného vybočení vozidla.

1.4.1.1 Když se jako varování při vybočení z jízdního pruhu používá optický signál, může se používat varovný signál poruchy uvedený v bodě 1.2.2 v blikajícím režimu.

1.5 Ustanovení o pravidelné technické kontrole

2. Zkušební postupy

2.2 Zkušební podmínky

2.2.3 Viditelné značení jízdního pruhu

2.2.3.1 Jako viditelné značení jízdního pruhu se ve zkouškách varování při vybočení z jízdního pruhu podle bodu 2.6 použije některé ze značení uvedených v dodatku k této příloze, přičemž značení musí být v dobrém stavu a z materiálu odpovídajícímu normě pro viditelné značení jízdního pruhu platné v daném členském státě. Uspořádání viditelného značení jízdního pruhu použitého pro zkoušky se musí zaznamenat.

2.2.3.2 Výrobce vozidla musí prostřednictvím použité dokumentace prokázat soulad se všemi ostatními značeními jízdního pruhu uvedenými v dodatku k této příloze. Veškerá taková dokumentace se připojí ke zkušebnímu protokolu.

2.2.3.3 Pokud je možné vybavit typ vozidla různými variantami SVVJP se specifickými regionálními úpravami, musí výrobce prostřednictvím dokumentace prokázat, že požadavky tohoto nařízení splňují všechny varianty.

2.3 Stav vozidla

2.3.1 Zkušební zatížení

2.4 Zkouška ověření optického varovného signálu

2.5 Zkouška varování při vybočení z jízdního pruhu

2.6. Zkouška odhalení poruchy

2.7 Zkouška deaktivace

3. Tabulka 1 se používá pro účely schvalování v souladu s body 2.2 a 2.5 přílohy II tohoto nařízení.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací